V Praze, ve čtvrtek dne 15. února.

K číslu 45. Číslo v Praze za 2b a na venkově za 3b

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Fraze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARUDNI LISIY.

Předplacent a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. K situaci. Z Vídně, 15. února. »Reichs wehr« přináší přípis z parlamentních kruhů pravice o dorozumívací akci česko- německé v souvislosti se svoláním říšské rady. »Toto nedošlo všude plna souhlasu. Dlužno povážiti, že dorozumí- vací akce nebude sestoupením poslanecké sněmovny fedrována, nýbrž naopak, že toto na ni působiti bude nepříznivě. Kdyby dorozumívací akce ještě před svoláním vídeňského parlamentu byla dospěla tak daleko, že by Čechům v nějaké přijatelné formě se daly do- statečné záruky, že budou jejich nejživotnější politické zájmy chráněny, mohli by se tito zříci pokračování ve své obstrukci. Dnes však mají Čechové před svým ná- rodem vzíti na sebe zodpovědnost ze za- stavení obstrukce, aniž mají proti- váhu záruky politické. Proto chová se mínění, že bylo by lépe bývalo, kdyby se svolání říšské rady bylo odložilo, až dorozumívac akce dospěje k nějakému konkretnímu vý sledku. Nyní zavisí rozhodnutí na tom. bude-li vládě možno, Čechům do sestoupení říšské rady dáti věcnou možnost, aby obstrukce se vzdali, aniž by vzbuzovali odpor lidu a posilnili radikalismus.« Česko-německé konference. Z Vídně, 15. února. Dnes dopoledne sejde se odbor sekce česko-něme- cké konference pro království české. Dle »N. Fr. Presse« uvedena bude na pře- třes záležitost kurií s právem veta. Němečtí delegáti by prý v zamítnutí práva veta viděli těžkou újmu pro doroz- umění a dle toho by se nadále zachovali. Prohlášení, že Němci uvádějí volební reformu a zřízení národních kurií s právem veta v souvislost nerozlučnou, podal na konferenci posl. dr. Bärenreither. Po té stránce jsou prý němečtí delegáti všichni za jedno.

»N. Fr. Presse« oznamuje dále, že k rozpravě o školách minoritních povolali sem němečtí členové vyrovnavací konference posl. Fourniera na říšské radě a posl. Leglera a Werunského na sněmě českém. Na hodnost prvního místopřed- sedy poslanecké sněmovny kan- didují — dle téhož listu — německé strany posl. Prada. Nový volební řád vídeňský. Z Vídně, 15. února. Zdejší listy mají dnes domácí starost: o dolnorakouský sněm, t. j. o nový volební řád. Zpráva, že za- stupitelstvo vévodství pod Enží svolává se, aby jej skoncovalo, poplašila liberály náramně. Činí vládě výčitky, že zasahuje na prospěch strany křesťansko-sociální. »N. F r. Presse« zakončuje svoji úvahu slovy: »Pevná, nestranná, rychlejším tempem doby oživovaná správa to není, která zavírá oči před faktem administrativy vídeňské a která na rychlo svolává sněm, aby tento volební řád dostal se pod střechu.« »Arbeiter Ztg.« praví: »Po skonče- ných volbách do rady obecní bude se mlu- viti o volební reformě. Nikoli nyní, kdy pan dr. Lueger je příštími volbami hypnotisován a kdy nepomýšlí na reformu, nýbrž na vo- lební geometrii. Loupež není reformou a volební řády, které se dělají pro určité vo- liče, nestojí za fajfku tabáku. Protože čtvrtý sbor bude voliti teprve na rok, není žádné příčiny, proč p. Körber tak náhle naléhá a proč chce uspíšiti vážnou a důležitou otázku rozšíření volebního práva v improvisovaném zasedání sněmu.«

Haličské volby. Z Vídně, 15. února. Jak se dělají v Haliči a v Bukovině volby, o tom včer podány dva drastické doklady před zdejším okresním soudem. Tam sdělil obžalovaný, že mu kandidátem bylo slíbeno 500 zl. ročně na celou dobu jeho poslancování a kromě toho ještě místo v ministerstvu vnitra. Ob- hájce obžalovaného mimo to sdělil, že spi- sovatel Alfred Szczepaňski slíbil za zpro- středkování mandátu na říšské radě za okres kolomyjský také 500 zl. V prvém případě šlo o mandát, uprázdněný v V. kurii buko- vinské, kterého nabyl bar. Mik uláš Was- silko.

Železniční program vlády. Z Vídně, 15. února. Oznámili jsme již v ranním listě, že ministerstvo železniční podá poslanecké sněmovně před- lohu o stavbě druhého spojení s Terstem a zákon o položení druhých kolejí na dráze Fran- tiška Josefa. Po té stránce uvádějí se tyto podrob- nosti: Náklad na stavbu dráhy přes Túry vypočtěn na 60 mill. zl., stavba sama na4 až 5 let, Výstavbou této trati zkrátila by se cesta do Terstu z králov- ství českého o 63 kilometrů. Co se týká druhých kolejí na dráze Františka Josefa, je znamo, že druhé koleje vedou již z Vídně do Tullnu. Vykonány však již přípravy k položení druhých kolejí až do Absdorfu. Nyní mají býti položeny na celé dráze. Práce dotyčné z finančních a technických důvodů jsou rozvrženy na několik roků. Konečně hodlá vláda rozmnožiti velice podstatně parostroje a veškeré vozivo na státních dra- hách vzhledem na nedostatek, který se v posledních letech jevil se zřetelem na stou- pající dopravu. Zatýkání v Poznani. Z Berlína, 15. února. V Poznani zatčen polský nakladatel novin proto, že vydal spis, nadepsaný »Ještě Polska nezhynula«. V Dortmundě zatčeni pro velezrádu dva Poláci, kteří sbírali pro polský národní fond v Rapperswillu.

Telegrafické zprávy. Nový místodržitel moravský. Z Vídně, 15. února. (C.-B.) »Wiene Zeitung« oznamuje: J. V. císař jmenoval presidenta moravské zemědělské rady, Karla hraběte Zierotina místodr- žitelem moravským.

FEUILLETON. Obrázky z našeho kraje Skizzuje E. A. Steffen.

Zašel jsem si pro vzpomínku do těch let, kdy nás chudé i bohaté slučovaly čtyři obílené stěny v jeden celek, označený z venčí na dve řích nápisem:

Třida I. V lavicích v pravo seděly »holky«, v levo — u zdi, která neměla oken — bylo vykázáno místo nám — pánům klukům. To »nám« musím trochu objasniti: nepa- třil jsem vlastně mezi ně, mezi ty skotačivé bosé i obuté sourozence, ač bych byl leckterou, uze- ným masem obloženou housku za to dal, abych směl zout boty, zahodit punčochy a dovádět jako ostatní, vztekat se s druhými — — Nešlo to; nepatřilo to k bontonu, neslušelo se to na chlapce, který měl »svého« vychovatele. Vždyť se neslušelo vůbec, abych do školy chodil, vyjma na hodiny náboženství, poněvadž starému faráři cesta k nám, u lesa za vsí bydlivším, byla obtížnou ! Vychovatel přeléval mi celodenním mluve- ním veškeru svou učenost do hlavy a jen ty hodiny náboženství, jen ty mohly být pro mne oasou v poušti suchopárných nauk »mého« prae ceptora. Pravím-li »mohlv«, je tím už napové

děno, že nebyly, aneb aspoň jen zřídka byly jen tehdy, když »pan vychovatel«, nějaký bý- valý filosof, našel před vraty školními nějakou oběť, které vykládal své názory, a tak za řeči ode školy se vzdálil. Pan farář přicházíval trochu později, nežli jiní učitelé: těch pár minut mezi hodinami se ovšem svědomitě věnovalo skotačení, při němž nejobyčejněji ryčivé hlásky za copy tahaných děvčat ze vřavy vynikaly. Když mne poprvé vychovatel pootevřenými dveřmi do té chumelenice dětských ruček vstrčil. vím dodnes, jak mi bylo úzko; snad jsem i ně- jakou slzičku utrousil. — A dívali jsme se n sebe tak udiveně, oh, tak dětinsky udiveně: oni nechápali proč mne cizího cizí člověk mezi ně uvádí, a já? — Já byl poprvé ve škole, po- prvé mezi tolika dětmi. Pak přišel pan farář, vzal mne za ruku a v první lavici vykázal mi místo. Z toho, co vy- kládal, jsem tehdy věru pramálo chápali: celým tělem lomcovala mi touha, moci se teď po té třídě rozhlednouti. Otáčeti se, hledět jinam, nežli na pana faráře — ne! to mi vychovatel doma přísně zapověděl. Vím, vím, jak seděl jsem tam jako přibitý, na oko upjatě dával pozor,a v duchu zvolna, zvolňoučka vyzouval se z toho prvního překvapení. Pan farář hovořil, hovořil, pak zavřel katechismus, vstal a řekl: »Složte své věci.« Několik tašek, »perečníků« a čítanek spadlo na zem, tu a tam někdo slabě zašeptal: já bá- zlivě obhlédal své sousedy, jak skládali své »učení« do brašen, čistili péra na podšívce ka- bátů, jak položili ty mošničky rákosové i kožené před sebe na lavice a vstali.

Ten nezvyklý dojem jakoby mne byl při- vázal k lavici; já nevstal, až když pan farář do- brácky mne napomenul: »Tak, náš školáčku, budeme se modlit; to musíš hezky vstát a sepnout ruce . . .« Styděl jsem se a bylo mi k pláči po celou tu dobu, než s davem ostatních ocitl jsem se na volném vzduchu. A tam čekal na mne prae- ceptor, vztáhl po mně ruku: — ti ostatní sko- tačili po návsi, a já musil způsobně po levé straně té protivné mi postavy capati domů. Po druhé a po třetí už to šlo lépe: některé z těch, co skotačili, jsem znal, a ti mne zvolna strhli ve svůj vír a šum. Honili se s děvčatya tahali je za copy: děvče pronikavě vykřiklo, hoši se smáli a mne lákal úspěch jejich šká- dlení. Napřed scházela odvaha k tomu, abych šel za jejich příkladem, pak čím dál, tím víc ta bašta bázlivosti padala, až najednou držel jsem jednu ze spolužaček za cop. Byla větší než já, vytrhla se mi a odstr- čivši mne, odsekla urputně: »Jdeš, ty kluku panská ...« Smích hochů ji přehlušil, a já věděl, že ten výsměch patří mně. Necítil jsem nežli stud a vztek: stud vehnal mi utajenou slzu na řasy a vztek utonul v pocitu bázně před ní, před tou šerednou holkou. Postavil jsem se nedaleko svého místaa jen kradmo díval se po ní: bože, jak byla ška- redá! Měla takové velké, tuze velké ohrnuté pysky a její šeredné oči byly zapadlé hluboko do důlků. A těch pih l