1
masthead
V Práze, v úterý dne 20. ledna.
2
masthead
Čislo v Praze za 2h
Praha
3
masthead
K číslu 20.
a na venkově za 3h.
4
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Paštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Pašta
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Z poslanecké sněmovny.
Z Vídně, 20. ledna. Dnes bude v par
lamentu a mimo parlament politicky opět
velmi živo. Po celý den konati se budou
přípravy k dalšímu zasedání poslanecké sně-
movny. Cukr a vyrovnací konfe-
rence jsou hlavními věcmi; teprv ve třet
řadě se nalezá branná předloha.
Poslanec Prade ohlásil se nemocným
churavými dále kn. Fürstenberg a hr.
Osvald Thun. Tito tři se dnešní odpo
lední porady české sekce česko-německých
vyrovnacích konferencí nezúčastní. Moravští
klerikálové vyslali kromě dra. Hrubana
do moravské sekce ještě dra. Kudelkua
dra. Sedláčka. Schůze této sekce, na
zejtřek projektovaná, opět byla odložena,
nejspíše na dobu neurčitou, poněvadž dr.
Körber a bar. Chlumecký činí po-
kusy, odvrátiti Němce od jejich úmyslu, kon
ference definitivně opustiti.
»Vaterland« a »Neue Frei
Presse« zabývají se obstrukcí, v sobotu
skončenou. »Neue Fr. Presse«, která
za ní naddržovala zřejmě českým agrárníkům
a českým národním socialistům, praví, že
komicky působí, dávali-li se agrárníci, kteří
postavili do obstrukce v sobotu odpoledne
jen dva muže, v Praze na svém sjezdě
oslavovati. Jest naopak jisto, praví hlavn
orgán německé obstrukce, že česká obstrukce
není možna proti vůli klubu svobodomysl
ných národních poslanců českých.
»Vaterland« myslí, že nic by nepo-
mohlo také proti malým stranám; jediná po-
moc že jest ve změně jednacího řádu.
O této konalo se ve straně křesťansko
sociální několik porad. Dr. Lueger chce
změnu jednacího řádu ve vší formě na-
vrhnout ve sněmovně poslanecké. Má byti
sdělán dle jednacího řádu vídeňské obecní
rady, ve kterém jest presidentu-purkmistru
dána velká diskrecionární moc, na základě
které může vyloučiti člena tohoto sboru na
tři schůze, ba může jej prohlásiti zbavena
mandátu.
Prade
Fürstenberg
Osvald Thun
Hruban
Sedláček
doktor
Körber
Němec
Neue
Lueger
Vídeň
Francie . Presse
Praha
poslanecký sněmovna
Neue Frei Presse
obecní rada
7
article
Poslanec Wolf o poslední obstrukci.
Z Vídně, 20. ledna. »Ostdeutsche
Rundschau« uveřejňuje řeč, kterou mě
poslanec Wolf v Trnovanech (u Teplic
a ve které se pronesl také o poslední ob
strukci. Pravil: Ve hlavním městě, druhdy
ryze německém, ve hlavním městě státu,
Němci založeného a Němci vydržovaného,
mohlo se stát, že po 54 hodiny v parlamentu
bylo mluveno výlučně česky. (Bouřlivé pro-
jevy nevole.) Nejednalo se o boj pro veliké
věci, o boj pro život a čest národa, nýbrž
tvrdohlavost českých radikálů, kteří chtějí
vzíti mladočechům z plachet vítr.
Co by se stalo, kdyby Němci na sněmě
českém provozovali takovou obstrukci. Dostal
by se někdo živ ze sněmu? Takové projevy
jsou možny jen ve Vídni zluegrované. Kdyby
Vídeň byla německou, první den byli by ti-
sícové lidu před parlamentem volali: Toho ne-
strpíme, to se nesmí dít! Ale Němci vídeňští
jsou úplně netečni.
Jazykovou osnovu dra. Körbra nazval
novými jazykovými výnosy Badenovými, třeba
někde opírají se o svatodušní program ně-
mecký. Čechové v parlamentu sklonili plachty
se zřetelem na cukerní předlohy, avšak vy-
hradili sobě trumf v obstrukcí socialistů
agrárníků.
Němci musí — pravil řečník, pracovat
k tomu, aby budoucí poměry náležely trvale
mocně zachovanému němectví v Rakousku
Wolf přimlouval se dále za zřízení německo-
lidové rady, která se na Moravě osvědčila
také pro království české. Oktrojování jazy
Wolf
Němec
Körbr
Badenův
Čecho
Vídeň
Trnovany
Teplice
Rakousko
Morava
Ostdeutsche Rundschau
lidový rada
8
article
BSIi
BSIi
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
kových zákonů a jednacího řádu musí se
Všeněmci zásadně vzepříti a vzburcovati
všechny síly lidu. Řečník zakončil slovy, že
Němci musí míti na zřeteli cíle nejbližší,
nepozbývat však zraku pro cíle budoucí a
bojovat pro obnovu německého práva na ně-
meckou východní marku. Potom mu byl po-
dán věnec. On však pravil, že ho nepřijímá
a pověsil ho na poprsí Bismarkovo v čele
dvorany. Schůze se dle »Ostdeutsche Rund-
schau« zúčastnilo as 1200 osob.
Měšťanská škola v Třebenicích.
Z Vídně, 20. ledna. (»O stdeutsche
Rundschau« oznamuje na svůj vrub
z Třebenic: Biskup litoměřický věnoval sta-
vebnímu fondu české měšťanské školy v Tře-
benicích dar.
Jmenování.
Z Vídně, 20. ledna. Tajemníky soud-
ními jmenováni byli adjunkti Antonín Ko-
nečný v Býdově pro Kroměříž; dr.
Edvard Stern v Římařově pro Krňov.
Němec
ko
doktor
Stern
Římařův
Krňov
Třebenice
Vídeň
Kroměříž
10
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
z Vídně, 20. ledna. (C.-B.) Císař pro-
půjčil podplukovníkovi n. o. Rolandovi Ho-
bemu v Kadani šlechtictví.
Císař propůjčil okresnímu hejtmanovi
Karlu Pasovskému v Sušici rytířský
kříž řádu Františka Josefa.
Císař propůjčil okresním hejtmanům
Alfredovi svobodnému pánovi Wimme-
rovi v Horšově Týně, Janu Drechse-
lovi v Pelhřimově, Josefu Löscherovi
v Plané, Vojtěchovi Kortkovi v Kolíně a
dru. Frant. ryt. Komersovi v Lanškrouně
titul a hodnost místodržitelských radů s pro-
minutím tax.
Předseda ministerstva jako správce mi-
nisterstva vnitra schválil změny stanov
usnesené na valné hromadě akcionářů »Akci-
Císař
Roland ho
Pasovský
František Josef
Alfréd svobodný
Wimme
Drechs
Löscher
Kortk
František
Komers
Vídeň
Kadaň
Sušice
Horšův
Pelhřimov
Planá
Kolín
Lanškroun
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Macánek.
12
article
Za mlhavého listopadového večera roze
zvučel se po návsi tesklivě umíráček.
„Kdo pak to umřel?
„Ale Macánek.
„No, je mu líp! Chudák namořil se tad-
dost.
„A ba jo, a beztoho tu nebyl k ničemu!“
Umíráček dozníval zároveň s lakonickým
nekrologem, a životní tragédie ubožákova byla
dohrána.
Mrtvý se jmenoval vlastně Matěj, ale říka
si Macánek, a zůstalo mu to. Byl jednou z figu
rek, jaké velmi často na vesnici živoří. Blázen
kterému se každý má právo smáti, kterého každý
někdy polituje, kterému nikdo nic rád nedá, a
kterého každý použivá. Žil od chalupy k cha-
lupě, spal po různých chlívech a byl trpěn, jako
je trpěn na venkově pes, protože se o něho nikdc
nemusí starati.
A Macánek velkých nároků nečinil.
Malý, oholený jeho obličej se stále nesměle
usmíval, jakoby tušil, že vlastně smícl mu ne-
náleží, ale jakoby chtěl též říci, že je v tom svém
zatemnění duše šťasten.
Macánek
Matěj
13
article
Jediným jeho přítelem byl vesnický žebrák
„slepej Tonda“, kterého Macánek vodil, když
neměl žádné práce. Tomu se se vším svěřoval
na něho jediného se mohl spolehnouti, protože
byl slepý. Tonda měl u sebe všecky poklady
jež Macánek našel nebo dostal — různé obrázky
hadříky a střípky. Tonda se mu neposmíval,
protože byl skoro stejně nešťasten. A také on
jediný znal dopodrobna historii, která byla pří
činou Macánkova šílenství.
A tajemství toto stalo se oběma osudným
Po žních slavili v Lubné posvícení. Na
„velké hospodě“ bylo veselo. Muzika hrála kou-
sek za kouskem, a byli tu vtěsnáni všichni z ves
nice — staří a mladí, mužští i ženské.
V začazené sednici seděli napití sedláci
chvílemi se hlasitě smáli. Častovali rudým, lep
kavým pivem Macánka a Tondu. Macánek žmoli
čepici, díval se nesměle před sebe a pil málo. Z
to Tonda „táhl“1 Vždyť posvícení je jenom
jednou za rok, a sedláci vždycky se smíchem ne
dávají!
V „šenkovně“ dohráli, a upocení tanečníc
se vraceli ku pivu.
Tonda
Macánek
Macánkův
Lubná
14
article
Starosta, nejbohatší ze sedláků, obrátil se
ku slepci a podával mu půllitr: „Tu máš, Tondo.
pij, ať víš, že je v Lubné posvícení, a dej tak
Macánkovi!“
Macánek se napil, utíral rukávem ústa
stavěl sklenici na stůl.
Sedláci u stolu chvíli něco mezi sebou še
ptali a usmívali se. Pak se starosta otočil k Ton
dovi: „Poslouchej, Tondo, ty prej víš něco v
Macánkově cikánce? Jestli je to pravda, moh
bys nám to povědět!?
Macánek sebou trhl a díval se bázlivě na
Tondu.
„No, jo, pantáto, když já jako Matějov
slíbil, že — — —
E, co Matějovi, tady platíme my!“
Žebrák obrátil hlavu k Macánkovi, jakoby
se ho chtěl ptáti, může-li mluviti.
Ten — ubožák seděl jako na pranýři, díva
se mezi kolena, boje se pozvednouti oči.
Tonda byl na vahách: sedláci ho živili —
Macánek ho vodil po chlebě. Rozhněvati si ne-
chtěl nikoho.
„No, tak budeš povídat, nebo, až mi přijde
někdy žebrat, tak uhlídáš, co dovedu s bičem!!
„No, teda, když Matěj nic neříká — — —
A chudák Matěj neříkal ničeho. Seděl jak
socha utrpení, ale „socha živá“, na níž možn
viděti, jak hrozně je mučena. Šloť o jeho životn
tajemství. Slabý mozek mu počal divě pracovati
Tonda
Macánek
Sedlák
Ton
Macánkův
Matěj
Lubná
Macánk
Žebrák
15
article
Mlčel.
Mlčel.
„Slepej Tonda“ počal: „Matěj teda, když
byl mladej — ještě, než přišel na naši obec —
uviděl u nich na vsi jednou mladou cikánku.
Holka byla prý hezká, nó a našeho Matěje do-
stala. A jako to bejvá, narodilo se jí dítě. Ale
neměla Matěje dost. Namlouvala si vedle. To
zas tadyhle Matěj nechtěl. Šel jednou s Irmou —
Irma, to byla ta cikán —
Nedořekl. Macánek náhle vyskočil a zařval:
„Tondo, už nepovídej!“ Pak chytil slepce, hroz-
nou silou jím uhodil o kamna a bušil do něho
sklenicí.
Přítomní zuřivce odtrhli a Tondu vzkřísili;
odstonal to několika notnými modřinami.
Sedláci se pobavili a Tonda mohl přijíti
zase žebrat.
Za několik dní kráčeli oba chuďasové, na
pohled svorně, ode dveří ke dveřím, dělíce se
o almužnu.
Posvícenská příhoda zdála se zapomenuta.
Ale jen „zdála“, neboť Macánek pomýšlel
na pomstu.
Obešli chalupy a kráčeli jako obyčejně do
sousední vesnice. Musili po lukách k řece. Bylo
tiché, podzimní odpoledne, rušené jen chvil-
kovým zavanutím větru a vzdáleným hukotem
Macánek, naslouchaje šumotu vln, zrychlo-
val krok. Tonda, drže se ho za rukáv, klopýtal
mu v patách. Nemluvili. Slepec si pobručoval
písničku a chvílemi zdržoval Macánka v rychlé
chůzi. Ten však stále spěchal více. Zpocený
obličej se mu leskl. Pysky měl zkousnuty a
nozdry se mu roztahovaly, lapajíce po vzduchu.
vProšli hájkem a stanuli na strmé skále, asi
10 kroků od kraje. Dole tekla tmavá voda, po-
krytá místy chomáči pěny a volně tvořila ne-
pravidelné kruhy, jakoby byla polita olejem.
Blázen se rozhledl a vítězně usmál. Byli
sami.
Pak vyprostil rukáv z ruky slepcovy a po-
pošed ke kraji, díval se dolů. Zahleděl se do hlu-
řeky.
Tonda
Matěj
Irma
Cikán
Sedlák
Dole