Ročník XX.

V Praze dne 21. prosince 1911.

Číslo 51.

Cena t

SKY

Vychází každou středu s datem následujícího dne. Cena 6h.

Za reformu práva manželského. Již za ministrpresidenta Koerbra učiněn návrh na reformu občanského zákona, ale dosud nedošla re- forma ta svého splnění. V reformě občanského zá- kona jedná se mimo důležité reformy, především o reformu práva manželského, jehož dosud platná ustanovení jsou neudržitelna a nesnesitelna. Manžel- ství jest smlouva a jako při každé smlouvě třeba ujednati a vymeziti podmínky práva a povinnosti z ní vyplývající. Má-li smlouva ta vyhovovat oběma manželům, třeba, by stát upravil pravidla, za nichž rodina může nejlépe prospívat. Především jest třeba, aby emancipace práva manželského provedena byla nezávisle ode všech vlivů církevních, neboť účely státu a církve jsou protichůdné. Snad se bude namítati, že zákon nepojímá man- želství jako svátost ve smyslu církve katolické, ale ve svých ustanoveních jest právo manželské čistě náboženské a proto zákon manželský jest nábožen- ským. Kdo zůstává v některé státem uznané církvi, může uzavřít jedině sňatek cíkevní. Největší pří- těží manž. zák. jest nemožnost rozluky manželství.

Občanský zákon prohlášením § 111., v němž se praví, že manželství osob katolických může býti roz- vázáno jedině smrtí jednoho z manželů, dokazuje, že straní zásadám církv e. Z hlediska církve kato- lické klade se váha na nerozlučitelnost manželství, an se to příčí nauce víry katolické. Rozvod jest opa- třením polovičatým, nutí muže i ženu k nepřiroze- nému celibátu, k nepořádnému manželství a ke kon- kubinátu. Manželství, kde manželé žijí z různých příčin ve- dle sebe, bez rozvodu, není ničím jiným pro oba než žalářem, a toho vinu nese stát, který znemožňuje, aby nahrazeno bylo poměry mravnějšími. Zákon i veřejnost jinak posuzuje ženu rozvede- nou, jinak muže. Muži rozvedenému umožněn pří- stup do veřejného života, kdežto ženě dává celou vinu a ukazuje na ni, byť by vina nebyla na ní.

Toto ponížení ženy rozvedené jest plodem církve, kde o ženě jde báje, že ona špatnou, ona svůdkyní. Naukou církve katolické vpáleno ženě znamení méněcennosti, podřízenosti. Církev katolická povýšila jen jednu ženu, kdežto ostatní prohlásila za vinnice, hříšnice, svůdkyně. V manželství církev ženu podmanila muži slibem poslušnosti. V dnešní době odstraňujeme nerovný tento ná- zor na ženu, šířený církví, chceme, aby žena i muži byli rovnocennými lidmi i v manželství. Co zla za- vinil § 111. v rodinném životě, co moře utrpení dalo by se na vrub jeho vyjmenovati Přes půl milionu rozvedených lidí, jimž ukládá se § 111. nejtěžší odříkání rodinného života, volá po zákonné reformě.

Ženy rozvedené více trpí než muži, a žije-li žena s rozvedeným mužem, nemá právo legitimní církev- ně oddané ženy po smrti muže na pensi, třeba že tento po leta do fondu pensijního platil, a nenabý vají i dítky práva příslušnosti po otci. Ani nevyléčitelné choroby duševní manželky ne- bo manžela neoprávňují k rozluce, ani ku uzavření nového manželství. Manželka, i když její muž jest zločincem, nemá práva uzavříti sňatek s jiným, a stejně muž se zlo- činnou ženou nemůže dosíci rozluky. Občanský zákon nezná naprosto žádné výjimky ze zásady rozlučitelnosti manželství katolického. Když jeden z manželů v době uzavření sňatku byi katolíkem a třeba později přestoupil na víru jinou, třeba že přijal cizí státní občanství, nemůže uzavříti sňatek jiný, dokud jeden z manželů jest na živu, a děti z takového sňatku vzešlé jsou nemanželskými. Církev katolická má zájem na nerozlučitelnosti manželství ne tak se stanoviska dogmatického, ale více v zájmu příjmů z něho plynoucích. Katolické církvi kdyby šlo o mravný život ro- dinný, nemohla by ukazovati ku konkubinátu a mu- sila by si uvědomiti, že zásada rozluky znamená umožniti lepší žití rodiny. Ostatně konkubinát není nemravný život, daleko horší jest život celibátníků na farách, kde vévodí různé ty tetičky, sestřenice atd.

Troufalost klerikálů jde dnes hodně daleko, čehož důkazem jest případ faráře Arnsta v Halkenu v Dol- ních Rakousích, který rozeslal všem majitelům do- mů přípis, v němž žádal, aby ze svých domů vypo- věděli všechny, kteří nejsou církevně oddáni. Jest více než nelidské žádati, aby manželé sobě nerozumějící, k sobě se nehodící, neměli si na místě ztroskotaného manželství založiti manželství nové. Stát bez ohledu na náboženské vyznání má upra- viti manželství zákonem pro všechny státní občany, jako se to stalo v Německu, Francii, Belgii a Uhrách. Žádáme zavedení povinného sňatku civilního. Žádáme zavedení rozlučitelnosti katolického manželství. V boji tom musí se spojiti všechny pokrokové živly, neboť reforma manželského zákona nezna- mená znemravnění, ale umravnění společnosti. Není reforma práva manželského dle agitačních řečí kle- rikálů úpadkem mravnosti, neznamená — jak oni prohlašují — nějaké králikářství, nýbrž povznesení života mravného. Ženy přišly a bouřlivě demonstrovaly v parla- mentě dne 14. t. m. za reformu manželského práva. Bylo to ku konci schůze o 6. hodině večerní. Posl. Mallik odůvodňoval své minoritní votum v téže věci a dovozoval nutnost reformy manželského práva, uváděje četné konkrétní příklady o následcích roz- vedení a nemožnosti uzavření opětovného sňatku. Při tom došlo k prudším srážkám mezi klerikály všech národností na jedné straně a svobodomysl-