V Praze, ve čtvrtek dne 8. ledna.

K číslu 8. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

LSIT Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedíce

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situaci v parlamentu. Z Vídně, 8. ledna. »Neue Freie Presse« dovozuje v úvodní stati, že po- kračování české obstrukce v nové kampani poslanecké sněmovny zabilo by vyrovnací konference česko německé. List očekává však, že obstrukce vyloučena bude aspoň pro parlamentní vyří zení čukerní konvence brussel ské, která má pro Čechy zvláštní důležitos hospodářskou. Smlouvy o rakousko-uherském vyrovnání. Z Vídně, 8. ledna. Ještě včera veče po dvorním plese ministerský předseda uher ský Koloman Szell odejel do Pešti V zejtřejší schůzi poslanecké sněmovny uherské bude na něj stranou neodvislosti učiněn dotaz ve příčině vyro nání s Rakouskem. Protože však smluveno bylo mezi oběma vládami, že vy rovnací předlohy mají býti podány parla- mentům oběma tentýž den — nejspíše 20 t. m. — bude prohlášení min. předsedy v odpovědi na interpellaci tu nejspíše jenom rázu povšechného. Vyrovnací smlouvy budou v neděli oběma vládami podepsány v Pešti, jelikož podepisování děje se střídavě tam a ve Vídni. Minulé smlouvy byly podepsány ve Vídni. Stremayer o svých vlastních naří zeních.

Z Vidně,8. ledna.»Neue Freie Presse« uveřejňuje rozmluvu s panem Stremayerem, který slavil včera 80 své narozeniny, o jeho jazykových výnosech z r. 1880. Jest pozoruhodno, jak se první ministr spravedlnosti v kabinetu hr. Taaffa vyslovil o svém díle. Pravil, že nařízení ono jest nynějšími poměry úplně překonáno. Ministerská nařízení nejsou prý nikdy určena pro věčnost. V naší době, při neobyčejně rychlých změnáchv poměrech sociálních a národních, jest plat- nost 23letá pro takové nařízení dlouhou dosti. (Pan Stremayer, který byl nejen mi- nistrem justice, nýbrž také presidentem nejvyš. soudu, snad přece ví, že jsou v Rakousku výnosy a nařízení nejen 23letá, nýbrž déle než 100letá a že nařízení, kterým zavedena vnitřní polština v Haliči, jest o ce- lých 11 let starší než nařízení jeho Pozn. red.) Kdo by se byl roku 1880 nadál — po kračoval — že německé úřadnictvo bude vy tlačeno z německých obvodů (jako v Praze u místodržitelství! Pozn. redakce) a že bude ohroženo. Čechové, jichž státoprá v n snahy vystupují dnes daleko rozhodněji, než tenkráte, chtějí — pravil Stremayer — užiti předpisů onoho na- řízení, aby usadili část svých úřadníků v ně- meckém území. Že to nemohlo býti úmyslem původců nařízení těchto, netřeba dokazovati. S nařízením oním vydány roku 1880 pokyny soudům a úřadům vrchním v příčině zacho- vání platnosti německého jazyka. (Tyto po- kyny týkaly se zachování výlučnosti něme- ckého jazyka ve vnitřním úřadování. Pozn. red.) Nařízení z r. 1880 trvá, ale na pokyny ony zapomenuto. Přirozené právo německého jazyka se též neuznává. Proto pokládám snahu Němců, jíti zpět, z a Stre- mayerova nařízení, úplně oprávněnou.

Právo Čechů, podávati německým úřa- dům v Čechách česká podání, nepopírám se svého stanoviska osobního. Má-li však vými- nek, stanovených ve Stremayerovu nařízení ze zásady jednojazyčného úřadování, býti zneužito k umělému rozšiřování české državy — pakmusí nařízení to padnolut. Zejmena na základě, na kterém se vede ny- nější dorozumívací akce, jest naprosté za- chování výnosů Stremayerových zhola ne- myslitelno. Němci mají Čechům koncedovati vnitřní češtinu a za to nemají dostati ry ze německé vnější úřadování v ně- meckém území? Má se udělati národní rozdělení a má býti učiněn pokus osvoboditi se z trvajících národnostních sporů a při tom má býti zásadou jednojazyčnost, prola- movaná také nadále výjimkami, které by dávaly co den podněty k novým sporům ja- zykovým 1? .. Jak vidno, osmdesátiletý pan Stre- mayer hude tutéž mluvu jako o polovinu mladší pan Wolf: že němčina má totižv Rakousku nějaké přirozené nadpráví!

Starému Stremayerovi a všem stejně smýšlejícím odpovídají však neněmečtí náro- dové, že takové nadpráví nemá ani dle přírody, ani dle záko na. Budiž dále pověděno, co bylo také drem. Stránským vytčeno, že na nynějších konferencích vnitřní čeština není žádným předmětem koncesse, vnitřní čeština jest aktem exekutivy, za který Čechové Něm- cům činiti koncesse nejsou povinni, zejmena ne koncesse, kterými by ze práva českého jazyka ve vnějším úřadování vylamoval se nějaký kus. Pan Stremayer vůči redaktoru »Neue Freie Presse« dodal, že dnes by svého jmena nenapsal pod nařízení, které se jmenuje dle něho. Jest lhostejno, co pan Stremayer smýšlí nyní, co chce anebo nechce. Rozhodujícím jest fakt, že výnosy dle něho zvané, ač by se stejným, ba vět- ším právem mohly nazývati Taaffovými, jsou v platnosti a že tato platnost nebyla derogována ani punktacemi z r. 1890 ani zločinem Clarovým ze dne 17. října r. 1899. Pan Stremaýer vyslovil se potom stručně o nynějších dorozumívacích kon-

FEUILLETON. Karakasští zloději. Humoreska. Napsal Viktor Řákosi Slavný pěvec Don Alvarez sklízel obrovské triumfy v karakasské opeře. Každodenně vypřáhli mu koně z kočáru. Sedí-li si do koňské dráhy. ihned obecenstvo vystoupilo, vypřáhlo koněa táhlo vůz dále. Jenom vstoupil-li do elektrické dráhy, tu ovšem koně nevypřáhli a sice ze dvou příčin. Jednu z nich povím: v Karakasu neměl totiž ještě elektrické dráhy. Jednoho večera, po druhém jednání „Fau- sta“, vstoupila do jeho šatny maskovaná, v temný plášť zahalená postava a zatarasila za sebou dvéře skříní. „Kdo jste?“ tázal se zděšený tenorista. „To vám nepovím. Ba ani můj obličej ne spatříte.“ „Čím jste?“ „Co byste tak asi myslil?“ „Tajný dramatický spisovatel „Nikoli. „Agent půjčovny mask z Bubenské ulice. „Nikoli. „O hlas přišlý tenorista, který mne chce s světa sprovoditi. „Pane, znáte náramně špatně americké po měry. Já jsem předseda Podpůrné Nemocenské Jednoty Prvních Universálních Karakasských Spi klenců.“ „Co chcete?“ Neznámý se posadil „Přišel jsem k vám v záležitosti velice důle- žité. Vy jste dnes nejpopulárnější osobou v Kara- kasu. Postavte se v čelo našeho spiknutí a o de- sáté hodině budete presidentem karakasské re publiky.“ „K tomu je přece potřebí vojáka, který by uměl se zbraní zacházeti. „Není třeba vojáka. První náš předseda byl

volákem, druhý štolbou, třetí doktorem, dvacátý pátý krotitelem hadů, sedmedesátýpátý advoká- tem, stý lékárníkem . .. „Prosím, nepokračujte dále. Kolik pak jste měli iž předsedů? „Od založení republiky asi tři tisíce. Každý předseda panoval průměrně pět dní. A asi deset z nich zemřelo smrtí přirozenou . . . čímž se má rozuměti, že na bojišti... ostatní oběsili, utopili. na kole lámali neb na ohni upekli.“ „Poněkud pohnutlivá to dráha. „Ovšem. Ale jinak není špatná. „Jaký je plat?“ „Plat? Z které pak barbarské říše jsteto přišel, pane? U nás vůbec není žádného platu. nýbrž takořka poloúřadně je ustanoveno, kolik si může kdo ukrásti. Jenom předsedu vyjímaje Ten si může ukrásti, kolik chce.“ „Máte přívržence? „Ti jsou teď ještě většinou v žaláři, ale již o půlnoci budete je moci propustiti. To jest tím spíše naší povinností, ježto musíme udělati místo straně nyní panující.“ „Tyhle tedy chcete zavříti?“ „Všechny ne, ale předsedu, ministry všecky státní úřadníky musíme dáti pod zámek. Ach, to je ostatně jen povšechné usnesení . .. podrobnější debata začne později. Přijímáte nebo ne? „A což, nepřijmu-li?“ „Na to jsem také pomyslil. Na to vyňal z kapsy jakýsi kulatý černý před mět.

„Hádejte, co je to?“ „Řetkev? „Zkuste do toho kousnouti. „Vždyť je to ze železa. „Ovšem, a to je naplněno smguritem. „Co pak to je? „Co? Řeknu vám jen tolik, milý pane, že dynamit, ekvacit, melinit a nitroglycerin jsou u po- rovnání s tímto — kyselé mléko. Hleďte, kdybych tuto řetkev pustil na zemi, zničil bych toto divadlo s dvěma tisíci lidmi, a velectěné porcičky vašno- stiny rozprchly by se po světě jako bublinky a nezbylo by tu nic než pouhý vzduch!“ „Ale nepustíte tu řetkev?“ „Přijmete-li předsednictví, nikoli. „Ovšem, že přijmu. Tím splňuje se dávná moje touha. Ale dovolíte, abych „Fausta“ do- zpíval? „Zajisté! Vždyť-tím vzroste jen vaše popu- larita! U zadní brány vás očekáváme a odtáhne- me váš kočár přímo do předsednického paláce.“ Na to se cizinec vzdálil a — zůstavil v šatně singuritovou pumu.

Jakmile to zpozoroval náš tenorista, počal na něm studený pot vyrážeti. Co dělat? Dvéře šatny nelze zavříti, pročež každý může sem přijíti, a snadno tedy mohla by se státi katastrofa. Vzal do ruky ten strašný předmět. Co pak to asi může býti ten singurit? Má ho dáti do vody? Snad by i tam vybuchl. To je něco hrozného míti takovou nebezpečnou věc v pokoji a hráti na divadle. Konečně se rozhodl. Dá tu pumu prostě do kapsy a vezme ji s sebou na jeviště. To je jediný způsob, aby ji měl stále pod dohledem a aby ni- komu neuškodila. Učinil tak Záchvat šílenství se ho zmocnil. Obecenstvo uvítalo jej hromovým potleskem, ale jemu zdál se svět modrým, zeleným a žlutým, a lidé zdáli se mu seděti na svých místech vzhůru nohama. Zkusil zpívati. Ale hlas uvázl mu v hrdle. Kapelník dal mu pokyn, i otevřel ústa tak, jak by to ani hroch nedovedl, konečně dostavil se hlas, a tu z božského hrdla jeho vyrazilo jakési neslýchané vytí. Staří mastodoni na filharmonickém koncertu předpotopních zvířat nebyli s to svým basem vy- dati ze sebe podobný řev. Kdyby ugandský negr uslyšel takový hlas za tiché noci v pustinách afrických ,řekl by své milé manželce: „To orangutang mlátí svoji paní.“