Periodikum ALTO Viewer

1

28. února 1903

2

Přiloha „Národnich Listu

3

k číslu 58.

4

Strana 9.

5 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 27. února. (Schválen branný zákon.) Úřadní noviny vídeňské otiskují nový branný zákon, schválený panov níkem dne 26. února na základě usnesení obou sněmoven říšské rady. Zákon má dva paragrafy V prvém se praví, že se pro r. 1903 povoluje odvesti k vojsku a námořnictvu 125.000 braneů, z nichž na Předlitavsko dle posledního sčítán lidu připadne 71.562 mužů; k zemské obraně odvede se mimo to 14.500 mužů kromě branců z Tyrolska a Vorarlberska. Následkem zvýše- ného kontingentu novobranců má býti činnou službou povinné mužstvo, pokud převyšuje zá konem stanovený stav vojska v míru, propu- štěno na dovolenou. Nároky na tuto dovolenou, na kolik se tomu nepříčí ohledy služební, maj míti v prvé řadě oni členové vojska, jichž po- měry z důvodů rodinných, zemědělských, živno- stenských a učitelských vyžadují zvláštního zře tele. Dle § 2 nový zákon nabývá platnosti dnem prohlášení. Zařadění novobranců do vojska ne námořnictva má se však státi teprve tehdy, až bude možno zařaditi také novobrance vypadajíc dle § 14. branného zákona na země koruny uherské. V Praze, 27. února. (O parlamentn situaci v Rakousku) píše v »Budap. Tag blattu« opět »rakouský politik«, jehož zprávy v témž listě už dříve otištěné, se ukázaly správ nými. »Politik« pokládá poměry v rakouském parlamentě za rozhodně zlepšené, zvláště od te chvíle, co sněmovna schválením branného zá- kona obeplula »mys bouří«. Nyní se sněmovna ocitla přímo před uherským vyrovnáním, nebot o rozpočtu panuje prý přesvědčení u všech poli- tických stran, že si letos »musejí odepříti luxus rozpočtové debaty v normálním slohu,« a sice právě za příčinou rak usko-uherského vyrovnání.

Praha Předlitavsko Tyrolsko Vorarlbersko Rakousko

6 article

Přecházeje k taklice české delegace, pisatel soudí, že Čechové propouštějí vyrovnání za určitý po- platek. Od obstrukce pro letošek upustili, ježto jí dokázali, co chtěli, totiž že česka obstruke jest tak mocná, jako obstrukce německé levice. Uherské vyrovnání dotýká se zájmů českého ná- roda tak velice, že si tento nemůže přáti, aby se vyrovnání v parlamentě projednalo bez úča stenství zástupců českého národa. Běží tedy jen o onen poplatek, za který česká delegace bude ochotna vyrovnání do sněmovny vpustiti. O vnitřní úřadní češtině nemůže prý na ten čas býti řeči, jakož vůbec o jakýchkoli jiných národních ústup- cích, poněvadž by oheň vypukl hned zas na straně německé. Mluví se tedy o výhodáchv oboru justice, o převzetí některých českých střed- ních škol do státní správy a zvýšení dotace ně kterých jiných českých ústavů. Také o české universitě na Moravě jest řeč; vlastně běží tu hlavně o umístění. Proti zřízení české univer sity na Moravě není už odporu ani mezi větši- nou Němců; ti se vzpírají jen tomu, aby uni versita nebyla zřízena v Brně neb v Olomouci čeho se domáhají Čechové. Pisalel zmiňuje se dále též o povolání člena české delegace do Körbrova kabinetu, ale pověstem o tom šiřeným nevěří. Celkem soudí, že vyjednávání mezi vlá- dou a českou delegací bude do dvou nedě skončeno příznivě, tak že povoz s uherským vy- rovná ím bude moci klidně minouti českou mýtnici V Praze, 26. února. (K úmrtí p Grudy.) »Op. Týd.« líči v posledním svém čísle vřelými slovy zásluhy zvěčnělého faráře JUDra. Antonína Grudy o probuzení českého lidu ve Slezsku a otiskuje životopis, jejžs před několika léty napsal sám P. Gruda. JUDr.

Čecho Němec Körbrův Gruda P Gruda Morava Brno Olomouc Praha Slezsko

7 article

A. Cruda narodil se r. 1844 v Mokrých Laz- cích u Opavy, studoval v Opavě, Kroměříži, Olomouci, kde byl r. 1868 vysvěcen na kněze. po letech, cítě potřebu vědomosti právnických, studoval práva v Praze a byl zde povýšen n doktora práv. Jako kněz kaplanoval v Holiciu Olomouce, v Přerově, v Kateřinkách, od roku 1866 byl farářem ve svém rodišti v Mokrých Lazeích a v posledních letech svého životav Kaleřinkách. Politicky činným byl od r. 1865 kdy počal prostřednictvím časopisů seznamovat české obecenstvo s poměry slezskými. Roku 1870 založil spolu s prof. Praskem a Vaškem »Opavský Týdenník«, v jehož redakci a admi nistraci pracoval v kritické pro list době v le tech 1875—1880. Za účelem organisace slez- ských Čechů zakládal rolnické záložny, čte- nářské spolky a knihovny. Sám promluvil přes 200 politických řečí na táborech i ve schůzích spolkových, přednášel stižnosti lidu slezského ministrům Hohenwartovi, Taaffovi, Conradovi Gautschovi, Thunovi, ba neváhal domáhati se spravedlnosti pro svůj lid i na stupních trůnu.

A Cruda profesor Prasek Vašek Týdenník Čecho Hohenwart Taaff Conrad Gautsch Thun Opava Kroměříž Olomouc Praha Přerov Kateřinka

8 article

Aby získal přátely slezským Čechům, podnik množství cest do Prahy, do Vídně i do míst vzdálenějších, zejmena v Praze dvakrále veřejně ličil smutné poměry na Slezsku (r. 1884a 1895). Gruda byl též spoluzakladatelem » Matice Opavské« a jako její jednatel přičinil se o zří- zení českých škol v Opavě a v Kateřinkách. Na sněmu slezském zasedal od r. 1890 do 1898, kdy byl nucen vzdáli se mandátu ná- sledkem téžké choroby, jež zatemnila jeho mysl a sklátila ho předčasně do hrobu. »Dr. Gruda žil, pracoval a také trpěl pro Slezsko« — do- dává »Op. Týd.« — »Němci ho nenáviděl snad nejvíce ze všech českých předáků a př instalaci na faru kateřinskou dali své nenávist průchod velice zřetelný, ač nedůstojný a ne- slušný. Nyní dr. Ant. Gruda dotrpěl; avšal Slezsko, které tolik miloval, vždy bude vzpomí nati jeho horoucí lásky, svatého nadšení a zásluh, které získal si o národní a hospodářské povznesení českého lidu slezského a tím o celý národ český.«

Čecho Gruda doktor Antonín Praha Vídeň Slezsko Opava Kateřinka

9 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 27. února. Z elsasko-francouzských hranie. Němeům nemilá věc přihodila se na ma něvrech 14. německého sboru armádního, pořá daných v pohraničních Vogesách. Německý dů- stojník, objíždějící hlídky, uháněl po silnici ze Sainte Marie aux Mines do Saint-Dié a dojel v místa, kde hranici tvoří horský hřbet. Pojednou zahoukla rána a důstojník klesl s koně a zůstal na zemi ležeti. Provázející jej vojíni v domnění, že rána vypálena byla z francouzského území. vrhli se za francouzské pohraniční mezníky, by svého velitele pomstili. V okamžiku tomto vy velali dva francouzští pohraniční strážníci s ruč nicemi k výstřelu přichystanými, což německé vojíny přimělo, že rázem se zastavili. Záhy pak se vyšetřilo, odkud a kým vy pálena osudná rána na německého důstojníka. Pronásledovaná německá hlídka ukryla se na pohraniční čáře a když k ní důstojník z dru- hého tábora přijížděl, vystřelila na něj ze vzdá lenosti jen několika metrů. Nešťastnou prý ná- hodou byla ručnice jednoho z německých vo- jínů nabita ostrým nábojem, kterým byl dů- stojník zraněn tak, že dopraven musil býti do vojenské nemocnice. O nemilé této pohraniční příhodě zmiňuj se jen listy francouzské, kdežto německé ji za- mlčují.

aux Mines Praha Sainte Marie SaintDié

10 article

Mezinárodní liga míru a svobody měla dne 18. t. m. v Bernu svoji výroční schůzi za před- sednictví p. Emila Arnauda z Luzarches a při- jala následující resoluci: 1. Liga dovolává se důtklivě veškerých přátel míru ve vzdělaných státech, aby podporovali seč jsou názory,z nichž vznikly konference míru a rozhodčí soud v Haagu. Žádá je snažně, aby uspíšili příchod dne, kde tento soud vůči sjednoceným národům bude plniti úkol, jaký tak účinné vykonávaji domácí soudy v jednotlivých zemích ve sporech vnitřních. 2. Vyslovuje upřímné uspokojení, že soudu rozhodčímu v Haagu předloženy neshody mezi Venezuelou a některými velmocemi evrop- skými neb americkými, jež nemohly býti roz- hodnuty přimým vyjednáváním. 3. Vyslovuje naději, že záhy bude zahájeno vyjednávání za účelem, aby bylo prohlášeno zahájení konvence míru v Hasgu a uzavření co možná největšího počtu smluv o stálý rozhodčí soud. — Ústředn výbor, zvolený na schůzi, skládá se z čelných politiků různých států, rovněž i mezi dopisují cími členy nalezají se čelné politické osobnosti evropské i americké.

Arnaud Ústředn Bern Luzarches Haag Venezuela mezinárodní liga mír

11 article Z literatury.

Z literatury. Erbenova „Polednice“. 2— Pod heslem »Umění do školy !« pro vádí se dnes po celé Evropé, i u nás nejroz manitější pokusy o pozdvižení literární, umělecké úrovně naší mládeže a tím i do budoucna nej širších vrstev, projevuje se tím úsilněji a uvě doměleji snaha po probuzení umělecké vníma vosti a uměleckého citu v rozkvétajících duších v nichž všední život doma i na ulici ubíjí pře často smysl pro hluboké, čisté dojmy z umění dříve, než se probudí přirozená sklonnost k nim Nechceme při tom zapomínati, že snažení toto není tak z brusu nové a dříve ve škole neví- dané. Záleželo ovšem mnoho na nadání, vkusu a uměleckém cítění učitelově, ale bylo hojně těch, kteří dovedli probouzeti v dětech smysl pro umělecké výtvory hudební, výtvarné, literární Dnes jedná se o forum soustavnější, o vědomí předpisem upravené a do rámce osnovy školní pojaté vyučováni, jež by směřovalo k šlechtění vkusu a k hlubšímu prociťování dokonalých plodů literatury a umění. Nepodceňujeme tyto snahy, jež na pohled náleží jen do oboru paedagogiky a týkají se školy, také se stanoviska čistě literárníhoa uměleckého. Ty děti, jež dnes ve školních škamnách poslouchají učitelova slova jako slovo boží, budou za nedlouhou dobu tvořiti ten »lid«, »dav«, k jehož duši se stále obracíme, o jehož pudech, touhách, vkusu stále mluvíme a pišeme, a značná čásť právě toho intimního duševního života, který není formován zaměst- náním, obchodními a všedními styky, vytvoří se tak, jak škola k němu položila základ. Málo je těch, kdo mohou i v životě věnovati se stu- diu, vlastním úvahám v literatuře a umění. velká většina podléhá čistě prvnímu impulsu ze školy, jenž pak dál se vyvíjí, neb i oslabuje vnějšími vlivy, zůstávaje směrodatným pro celé generace.

Erbenův

12 article

Není pochyby, že máme právo revidovati čím ve škole bystří se vkus a umělecký cit na šich děti, a že máme právo, byť ne s paedago- gického, tedy s literárního a uměleckého stano viska říci o způsobu tohoto bystření vkusu svo úsudek. Nebo to je tuším jasno, že nijaký pae- dagogický důvod nemůže ospravedlniti vyučován a výklady literární neb umělecké, jež jsou hři- chem proti literatuře a proti umění. Právě tak jako je jasno, že ten, kdo má v dítěti budit cie pro umění, musí jej také sám míli. Tento cit probuzený, ovědomělý, hluboe založený, nedá se nahradit žádnou sebe ducha- plnější methodou, žádným předpisem, ani ná- vodem. To všechno je sice prospěšné třeba, ale to hlavní musí býti dáno, a chceme-li v dětech probouzet cit pro umělecké plody literární a vý tvarné, musíme jej dříve probuditi a vypěstiti sami v sobě. Pak nebude možno, aby objevo valy se připady tak abnormní a podivné, jako ten, jenž zavdal mi podnět k těmto řádkům.

13 article

V učitelských listech již několik neděl táhne se spor o výklad Erbenovy »Polednice«. Erbenova Kytice odchovala již několik generací školských, libezné její verše a hluboce dojímavé obrazy probouzely v tistcích českých dětí silný umě- lecký smysl a uváděly je v čarovnou říši paní Fantasie. Nevím, kolik odborných výkladů bý- valo k ní podáváno, vím jen, jak nám i bez výkladů bývala ve škole milá. Dnes po letech vznikly obavy, aby rozkošné plody Erbenova ducha neprobouzely v dětech křivé představy o světě a proto vymýšleny výklady tak absurdní, tak makavě nesmyslné a nepřípustné, že je až hořko člověku. Jak se vám libi Erbenova »Po- lednice« s výkladem, že to není vlastně žádná Polednice, že Polednice nejsou, ale že to byla přestrojená žebračka, která slyšela matku atd. A výklad ten byl vážně doporučován učitelům z téch a těch paedagogických důvodů. Ne dost na tom, ozval se hlas tomu odporující, proto prý, poněvadž není dobře možno, aby se že- bračka za tak krátkou chvíli převlékla za Po- lednici atd., zas řetěz takových rozumných dů- vodů proti! A to jsou výklady vytištěné, veřej- nosti určené. Co se asi jiného ještě vykládá ? Bylo by nešetrnosti k čtenáři, kdybych zde chtěl vyvracet takovéto výstřelky nepochopené popularisace umění a pěstění vkusu. Našel se též list odborný, učitelský, který postihl dobře, jak se to vše příčí všemu vkusu a uměleckému citu. Ale připad je typický, a měl by být uči telům i veřejnosti pobídkou, aby při popularisae umění nezapomínali, že jde nejen o popularisaci ale také a zvláště o — umění.

Erbenův

14 article

České spisy. * Dr. František Šujan, Dějepis Brifa. V Brn 1902. (Vlastivěda moravská II.) Dokumentujeme-li v Praze, že nemá německá menšina zdejší více práv než Češi v Brně nebo v Olo- mouci, kteří procentuálně Němce a Židy pražské mno- honásobně překonávají, slýcháme z protivného tábora osobivé tvrzení o kulturní převaze a o domnělém hi- storickém právu Němců pražských, proti čemuž prý Čechové brněnští jsou přistěhovalci z posledních de- setiletí. Mohlo se s naší strany namítati, že němectví brněnské má na sobě charakteristiku, jíž prokazuje se přistěhovalost, duševní totiž sterilitu, neboť souče duševní práce, již za 600 let svého pobytu brněnští

doktor Šujan Brifo Čech Němec Žid Brno Praha Ola vlastivěda moravský II

15 article

Němci vykonali, representuje úhrn nepatrný. Snad naše národní skromnost byla příčinou, že se k důleži- tému momentu tomu nepřihlíželo. Dru. Šujanovi náleži zásluha, že zjednal v této věci náležité světlo. Co ne- podařilo se třem jeho německým předchůdcům, mezi nimiž jsou jména jako d'Elvert a Traultenberger, pro- kázal sám. Práce d'Elvertovy o minulosti brněnské jsou snůškami pramenů, jimž sběratel nedovedl dodati historické souvislosti, Trauttenberger pak vystoupil v pozdních svých létech na dějiště historické jako německo-nacionální fanatik, který chtěl vybájiti něme- ckou minulost Brna již snad od rovněž vybájených germánských Kvádů na Moravě, ale zvrhl se na kro- nikáře vši soudnosti prostého a v aforistickém způ- sobu si libujícího, jemuž i náš Hájek jest zjevem impo- nujícím. Dr. Šujan na základě vědecké methody zpra- coval dějiny brněnské, jež vydány ve „Vlastivědě mo- ravské“. Spis má však širší význam než obyčejná místní monografie. Vedle Olomouce bývalo Brno vždy předním moravským městem, od r. 1642 bylo sídlem politické správy zemské a od r. 1848 jest i hl. městem země, která s královstvím českým spojena jest vedle národní souvislosti i tisíciletým téměř svazkem státo- právním. Úloze své snažil se býti dr. Šujan práv způ- sobem úctu vzbuzujícím. Při prvém pokusu pragmati- ckého vylíčení dějin brněnských nezazlíváme, že volil způsob chronologický, neboť doufáme, že buď dr.

Němec Šujan Traultenberger Elvertův Kvád Hájek doktor Brno Morava Olomouc d ' Elvert

16 article

Šujan sám anebo některý z badatelů jím povzbuze- ných podejme se vedle methody Tomkem stanovená i vyličení vnitřních dějin brněnských na přesném základě místopisném, ale dru. Šujanovi při tom vždy zásluha zůstane, že uvedl světlo do chaosu archivál- ních pramenův a podal spisem svým rukojeť, která bude všem následujícím badatelům nezbytným vo- dítkem. Spis jeho jest pračí důkladnou, bohatě illu- strovanou, klerá vzbudí dojem i v kruzích vzdále- nějších. Moment však, na nějž hlavní váhu klademe, jest dokumentování, že český živel v Brně byl až do XVII stol. s přistěhovalým německým úplně rovno- právný, ano v poměru k zemi že měl i převahu. avšak i v XVII. a v XVIII. stol. nikdy z města ne- vymizel. Úplně německým nestalo se Brno nikdy. ani za smutných dob josefinského absolutismu, když povoláni byli cizí průmyslníci, aby městu německého rázu dodali,

Šujan Tomek Brno

17 article

* Karolina Světlá, Novelly. Sebr. spisyi sv. XXI. Nakl. J. Otto. Ve svých povídkách ze sou- časného městského života, zejmena odhodlala-li se k líčení života naší šlechty, byla auforka vždy mno- hem romantičtější než ve svých povídkách z venkova nebo v pražských obrázcích z 18. století. Jest to zcel přirozeno, ideál, jaký si byla vytvořila o českém šlech- tici byla by marně hledala mezi tehdejší aristokracii českou. Tento romantismus jeví se také v nejdelší novelle tohoto svazku, „Rozcestí“. Menší tři novellky „Debora“, „Tonoucí růže“ a „Zasnoubení“ jsou poe- tické perličky, vypravované s trochou laškovného hu- moru a plny hlubokého cilu * J. Arbes, Romanelta III. Zborcené harfy tón. Sebr. spisy, sv. VI. Nakl. J. Otto. Fantastická historie divoce romantická, fantastická na vzdor zdánlivě stříz- livému naturalistickému líčení a klidně uvažující filo- sofii, podivná to směs různorodých elementů, v jaké si autor libuje. K podobným historiím volí autor z pravidla okolí Prahy na levém břehu Vltavy jako prostředí, jež svým pochmurným vzezřením výborně se hodí k rázu historií, rovněž jako tiché, zamlklé Hradčany se svými paláci a brlohy bídy. Ale vypra- vuje svůj příběh tak zajímavým způsobem, že dovede udržeti čtenáře v napjetí od začátku až na konec.

Karolina Světlá svatý . XXI Otta Debora J Arbes svatý . VI Praha Vltava Novell Romanelta III

18 article

* Padesát let života Jaroslava Vrchlického. Vzpo- mínky a články členů„Máje“. Druhé vydání. Nakl „Máj“. Obsah slavnostního čísla „Máje“ shrnut ve knihu a mimo to připojena tu studie prof. Alberta, napsaná ke čtyřicetiletým narozeninám básníkovým. Kniha přináší mimo ukázky rukopisů básníkových stručný jeho životopis, přehled, aspoň statistický. ohromně jeho literární činnosti, úvahy o jednotlivých oborech jeho básnické činnosti, básně na oslavu jeho jubilea a vzpomínky jeho přátel, na konec pak roh zajímavých drobností. Obsah knihy jest rovněž pestrý. * Karel Jonáš, Hostinec „U krásné pani“, Nakl. J. R. Vilímek. Sedm povídek, v nichž se jeví bystrý pozorovací talent a schopnost účinného osno- vání děje. Postavy jsou dobře odpozorovány životu a skutky jejich odpovídají jich povaze a prostředí,v němž žijí. V tom ohledu jeví autor bystrý smysl pro skutečnost a vystříhá se přepjatostí a přílišností. De plyne bystře, jeví obratnost zkušeného vypravovatele. jenž ihned dovede upoutati pozornost čtenářovu, ba dovede i překvapit i neočekávaným obratem děje. Nejpěkněji se mu daří líčení prostředí, v němž se děj odehrává a kde dosahuje mnohdy dokonale plasti- ckého obrazu.

Vrchlický profesor Albert Karel Jonáš Vilímek

19 article

* T. E. Tisovský, Uprchlíci. Románek z pta- čího života. Illustroval Věnc. Černý. Knihovna „Ma- lého Čtenáře“. Nakl. J. R. Vilímek. Autor již dří- vějšími svými pracemi s dostatek dokázal, kterak do- vede mládež pobavit zajímavými příhodami ze života zvířat. Všímal si pilně dobrých vzorů cizích a stal se oblíbeným autorem mládeže, jež přes svoji čtenářskou hllavost jeví rozhodný odpor vůči některým zjevům „paedagogické“ literatury. Dovede vskutku pobavit. nevtírá se nikde svými mravnými naučeními a na ko- nec je přece kniha jeho poučná. Svěží tón a prosto- dušný humor jeho vypravování přispívají značně k to- muto úspěchu. * Dr. V. Walter, Tabák. Úvaha zdravotní. B- bliotéka lékařských spisů poulárních, red. MUDr. D. Panýrek, sv. XVIII. Nakl. Heyda a Tuček. Autor pojednává o pěstování a výrobě tabáku, zejmena pak o zdravotním významu této pochutiny na člověka. Zcela rozšafně poukazuje na škodlivé účinky nemfr- něho požívání tabáku, zejmena na účinek kouřeníu mládeže, neboť brojení proti požívání ať tabáku neb alkoholu, kávy atd. ve své krajnosti zbytečně stěžuji snahy těch, kdož právem varují před zneužíváním. Podává nestranně přehled nynějšího stavu otázky ponechávaje čtenáři, aby si vyvodil důsledky.

Černá Vilímek doktor Walter MUDr D Panýrek Heyda Tuček Ma svatý . XVIII

20 article

Z českých listů. * Ve Zvonu J. Borecký počíná obsáhlou studiio Jaroslavu Vrchlickém, založenou na pečlivém studlu spisů a na hojném materiálu životopisném. Těšíme se, že práce ta splní tužbu naši, kterou jsme již předešlým článkem k mistrově jubileu vyslovili, kdy oceněny byly jeho význam a jeho umění nejen pří ležitostně, ale hlubším studiem a vroucnějším procitě ním, než se dělo dosud. V Máji čteme »konec ruské idylly o autorském právu«. Ruská literatura byla dosud nehájená a ví- tanou kořistí západu, právě tak jako zase západní- cká literatura, zvlášť divadlo — ovšem v mezle ruské censury — byla vykořišťována v Rusku. Ma sděluje, že francouzští autoři vymohou si u ruského ministerstva zákaz hraní her francouzských bez autorského dovolení. Můžeme připojiti ještě jiný do klad, jak se zase Rusové hájí proti západu. Gorki připadl na myšlenku tisknout svá díla napřed v Ne mecku, ovšem v originálu, a tím si zabezpečit př kladatelské právo vůči Západu. Třeba že tím západo evropským nakladatelům vznikne újma, se stanovi ska autorů je to jen vítané. Rozhledy píší proti »titulomanii«, která v Če- chách řádí dosud povážlivou měrou (v Německu to ostatně není o nic lepší), vytýkají přehnanou poníže- nost slov, při neomalenosti často skutků, a končí správným přáním: »méně libání rukou a více zdvořilosti«. V Naši Době B. Hrozný počíná v studiu »Vznik mythu o Leviaxanovi. Za titulem trochu exotickým skrývá se článek velmi informativný o literatuře klí- nových nápisů, klerá dnes známou Delitzschovou přednáškou vzbudila zvědavost širších vrstev. Článek B. Hrozného, žáka Delitzschova, podává informaci nynějším stavu otázky »Babelu a bible«, obsahuje však též samostatnou studii autorovu o jednom ba bylonském teztu mýthickém.

J Borecká Vrchlický Rus Hrozná Hrozný Delitzschův Babel Rusko Ma Gorki Německo

21 article

Odborné spisy- * Ruskočeský slovník. Sestavil Vladi sl av Škorpil, správce archaeologického musea v Kerči — Pyockovemekii conap. Čocrau Ba. III kop IEa. V Praze, 1903, nákladem J. Otty. Sešit 1 Stran 32. lex. 8°. A— 6epuo. * Slovník staročeský. Napsal Jan Geba uer. Vydávají Česká Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společ rost Unie. V Praze, 1902—1903. Sešit 4.—6. Str 24—480. Po 4.— K. Diabelník—h rabična. * Česko-německý slovník. Za pomoci četných od- borníků sestavuje prof. dr. J. Herzer. Nakladatel J. Otto v Praze. 1901—1903. Sešit 1.—11. Po 80 h Str. 1—416. A—intervenienl. Do nedávna byla v lexikografii literatura česká úplně odvislá od německé. A to nejenom v jazycích moderních a při potřebě praktické, nýbrž i při jazy- cích klassických a potřebě vědecké. Patriarcha Jung- mann — a po něm nestor naší nynější lexikografie prefesor Kolt — z ohledů na úřadnictvo a tehdejší dobu podal slovník český s tlumočeními německými. slovníky latinsko-český Vojáčkův a řecko-český Le- pařův z nemístných ohledů tlumočí jazyk cizí kromě češtiny také němčinou. Naše inferiorita musila se jeviti i na poli lexikografie — při moderních jazycích byli jsme vůbec odkázáni jen na siovníky německé.

Vlad Škorpil J Ott Geb František Josef K Diabelník profesor doktor J Herzer Otta Jung Vojáčkův Kerč Praha

22 article

Teprve nakladatelství Ottovo učinilo přítrž tomuto zahanbujícímu područí. V krátkosti za sebou vydalo dva nejdůležitější slovníky: německo-český Ster- zingrův (redakcí Mourkovou) a francouzsko- český Herzerův, jimiž poprvé českému obecen- stvu podány lexikografické pomůcky souřadné, s díly moderních literatur evropských, třebas ovšem stály pod silným vlivem některých určitých děl a třebas nedosahovaly rozměrů děl Sachs-Villatteových nebo Muret-Sandersových. A teprve od slovníka Sterzin- gerova a Herzerova můžeme zaznamenávati lexiko- grafickou práci ve velkém slohu. Firma Ottova k těmto prvým dílům přiřaďuje nyní dvě díla nová — obě svrchovaně důležitá r c nejvíce potřebná. Slovníka rusko-českéh byla již potřeba nejvyšší — dílko Váňovo bylo příliš malé a nejvhodnější poměrně slovník Rankův byl již docela zastaral — práce professora Škorpila přicház jako na zavolanou. Budou-li i ostatní sešity tak dobré a důkladné, jako sešit prvý, měli bychom dílo, jež by se nejznámějšímu u nás rusko-německému slov- níku Pavlovského nejen vyrovnalo, ale jej i předčilo. Předností slovníka jsou etymologie, jež po způsonu Herzerova slovníka francouzsko-českého jsou hojné přidávany (někde chybí; n. př. při aBoch, 6arop Čarepz atd.). Slovník sluší upřímně doporučiti a jes si přáti, aby hojná účast obecenstva umožnila zdárn dokonání velikého díla.

Ottův Mourková Herzerův Sachs Villatteový Mureto Sandersův Váňův Rankův Pavlovský

23 article

Ještě důležitější byl by ovšem slovník český Veliké dílo Kollovo je nyní roztříštěno ve Slovníku samém a v Dodatcích (asi na půlšesta tisíce stran Slovníka je více než čtyři tisíce stran dodatků), výbě dokladů nebývá dosti spolehlivý a tak ohromný ma teriál v něm snesený nepřináší téměř užítku. Bylo by svrchovaně potřebí, aby byl — tak jako činí akademie francouzská, švědská, ruská, jihoslovanská.... pro jazyky svého národa — sestaven konečně slovník ja- zyka českého, v němž by nejen byla rozhodnuta de- finitivně otázka pravopisná, tato bolavá stránk nynější mluvy spisovné, ale i pevně stanoveny tvary a význam slov — v té příčině „vládne“ dnes hotoví anarchle. Bohužel na sestavení takového Slovník není dnes nejmenší naděje; zatím musí postačiti dvi díla nahoře zmíněná Pro dobu nejstarší takovou službu má vykoná- vati Slovník staročeský Gebauerův; o jeho sešitecl 1.—3. podal jsem v lěchto listech již zprávu 3. ledn

Gebauerův Kollovo

24 article

1902. Sešity 4.—6. potvrzují ve všem, co jsem po- věděl již dříve: vzorná vědecká úprava na jedné stra- ně a veliká neúplnost na straně druhé. Scházejí slova slaročeská, již ve XIV. a XV. století doložená ple- hejně: devětkrát, dnešek, dokonávati, do sahovati, dračí, duchovenstvo, exem plář, fortelně, frejířský, hodovný atd. abych jen dekadu nejznámějších uvedl. Jinak Gebauen sraží se Slovník ve smyslu recensí stále doplňovati a opravovati: pod englický opravuje nyní omyl který byl vytčen heslu anglický; přibírá nyní do klady z Archivu českého a Kotyškova Místopisu, vy pouští doklady pozdní, užívá také Slovníku Jung- mannova. Tu pak není možno pracovati již s takovou přesností, jako na počátku, e vidíme v 6. sešitu jiz hcjně chyb tiskových: Hismahel patří o čtyři hesla výše (před Hispan), hlůb před hlůbati atd. str. 476 r. 8 místo Poyr. má býti Popr., sti: 478 ř. 18 m. howadóm má býti hovadóm atd., tatát biblická jména Eliáš a Elizeus uvedena jsou jednou pod Eliáš a Elizeus (správně), podruhé pod Heliáš a Helizeus (zbytečně), kdežto zrovna tak známá jmena Heli a Hester nejsou ani tu ani pod Eli, Esther atd. atd. Roste-li kvantita, klesí kvalita — tento železný zákon výroby jeví se i na

Kotyškův Jung Eliáš Elizeus Heliáš Eli Esther Hismahel Hel Hester

25 article

Slaročeském slovníku Slova Gebauerem vynechaná nalezneme ovšem všechna v novém Herzerově Slovníku česko-něme ckém. Bohužel, výborná tato příručnice pokračuje po malu; pomaleji dokonce, nežli veliké dílo Gebauerovo Také nestojí na takovém stupní vědecké dokonalosti jek by se mchlo vyžadovati; mnohého rčení přesni granmatika nedovoluje (pod dnes na př. uvádí se do dnes, což jest chybné místo po dnes atd) jež slovník bez poznámky uvádí — scházejí etymolo gie, jež často by mohly přispěti k lepšímu pravopisu ald. Leč jinak výběr slov jest vhodný, obsahuje skoro všechna slova dnešního usu jazykového (mnohé za slaralé a čistě odborné jsou milé a vílané plus), roz- dělení významů a grammatické poznámky celkem správné — dnešním potřebám vyhovuje velmi dobře Při novém vydání — a praktičnost jeho přispěje za- jisté k hojnému odbytu — bylo by uvážiti, zdali by se nedoporučovalo připojiti k němčině hned frančinu; náklad by se ani o třetinu nezdražil a dílo by bylo dvakrát hledanější. Také by bylo vhod připojiti ety- mologie — jako v rusko-českém a francouzsko-českém Slovníku téže firmy. V. Flajšhans.

Gebauer Herzerův Gebauerův V Flajšhans

26 article

Ze slovanských liatů. * V Bulharsku oslavovali památku osvíceného Rusa Jurije Venelina, jenž získal si neoceni- telných zásluh o probuzení Bulharů. Venelin byl ro- dem Malorus a narodil se r. 1802. Na lvovské univer- sitě sludoval dějiny slovanské, načež odebral se na Rus. S bulharským jazykem a lidem seznámil sev Bessarabii a oblíbil si oba do míry nejvyšší. V Moskvě byl vychovatelem v domě Aksakova, jenž seznámil ho s Pogodinem a ostatními vynikajícími Slavjanofily První jeho dílo »Apennie u uubmne oape m ri i occi« vzbudil radoslne vzrušení mezi Bulhary, kteří měli o své minulost ponětí velmi nejasné. Petrohradská akademie potom peslala Venelina na vědecké cesty po Bulharsku, o- kud přinesl množství vzácných rukopisů, zápisů ná- rodních písní atd. Plodem jeho jazykozpylných studil byl stručný bulharský slovník. Nadšený, poětickou strunou obdařený Venelin přinesl do Bulharska nový život. Podněcoval Bulhary k národní práci, slibuje jim skvělou budoucnost, a jeho přičiněním počalo také zkvétati mladé bulharské písemnictví. Sám oblibil si Bulhary do té míry, že se pobulhařil. Předčasná smrt v 37. roce ukončila jeho plodnou činnost. již Bul- haři připomínají s vděčností. R. 1841 ctí Bulhař postavili mu pomník.

Rus Venelin Bulhar Malorus Bulharsko Moskva dům Aksakův Apennie

27 article

* Na Rusi vzpomínali památky Někrasova. Plamenný a přitrpklý tento básník svého času by populárnějším nežli Puškin a Lermontov. A to proto že byl básníkem své doby v nejvlastnějším významu tohoto slova. Zachytil ve svých verších tendenci teh- dejší doby, její snahy, zásluhy i nedostatky. Je jaks kulturním jejím dějepiscem. Struna jeho poesie v prvé polovici jeho činnosti chvěla se bolem svých vrstev- níků, sdílela jich slzy. Proto některé z jeho básní záhy znárodněly. Napomáhala tomu také jejich plastičnost výraznost V pozdější době mračný pessimista zhostil se těžkých reflexí a jeho tvorba vyvřela v mnoho pře- líbezných, klassických básní lyrických, jejichž krása neuvadla ani po 25 létech, dělících nás od smrti bás- níkovy. Jediná výtka, jež stíhá Někrasova, jest, že nemá dosti samostatné individuality. Mluvil jměnem jiných a odtud není u něho dosti důslednosti a ná- ležitě jednoty ve světovém nazírání. * Ve Varaždíně zemřel nestor chorvatských Básníků, pamětník národního obrození, kanovoik dr Štěpán Ilijaševič. První práce psal latinsky ale potom stal se horlivým stranníkem Gajova illy rismu a počal psáti mateřštinou. Sebrané básně jeho

Někrasov Puškin Lermontov Struna Ilijaševič Gajův Rus

28 article Čtenář.

Čtenář. vyšly ve třech svazcích: „Izbrane pjesme“ (1876). „Nove pjesme“ (1884) a „Šala i satira“ (1892). Byi stoupencem latinské poěsie s didaktickou a vlastene- ckou tendencí. Loni vydal knihu „Zimzelenke“. Ze- mřel jako stařec 89letý a pochován byl v Záhřebě. * Lublaňský „Slovan“ podává několik zajímavých zpráv o divadelní censuře. Vzpomíná zákazu Grillparzerovy truchlohry „Köniz Ottokars Glück un Ende“ pro jisté choulostivé místo, namířené proti Čechům. Zákaz přišel po velikém úspěchu na vídeňské scéně a každého překvapil. To bylo roku 1825. Dnes známý pamílet „Ein Böhm in Amerika“ hraje se svo- bodně nejen ve Vídni, ale i v jiných slovanských městech, jako — v Lublani! Zejmena v Lublani, kde censura zakázala historickou tragedii Jurčičovu „Tu- gomer“ a Halbeovo „Mládí“, kde ve hrách o Napoleo- novi nesmí se státi nejmenší zmínky o rakouském císaři Františkovil Slavjanin-. Bibliografie. * »Chemie v denním životě«. Populárně vykládá prof. dr. Lassar Cohn. Dle čtvrtého vydání se svole- ním autorovým přeložil Richard Kauders. V Praze, 1903. Nakladatel J. Otlo. *Vlasta Pilinerová: Kytice vřes u. Nakla- datel J. Otto v Praze. * Obchodně živnostenský sborník Čechů vídsš- ských, vydaný péčí Zivnostenské jednoty ve Vídni Rok 1903. Nákladem Živnostenské jednoty ve Vídni VIII., Strozzigasse, 22. * Ladislav Quis: Korrespondence Karla Havlíčka Borovského. Sešit 12. Nakladatel Bursík a Kohout v Praze.

Grillparzerův Čecho Böhm Jurčičův Slavjanin profesor doktor Lassar Cohn Kauders Pilinerová Otta Quis Havlíček Bursík Záhřeb Vídeň Lublaň Praha Slovan Köniz Ottokars Glück uno End in amerika Nakldatel

29 article

* Osvěta. Redakcí a vydav. Václava Vlčka Roč. 33., seš. 3. * MUDr. Edvard Slavík: Aktinotheraple. čili léčení světlem, Röntgenovými pa- prsky a proudy vysoké frekvence. Ná- kladem vlastním. V komisi knihkup. Bursík a Kobout v Praze. * Brahmův Život zvířat. První díl, sešit 30 Ssavei: Znovu přeblížel a upravil prof. B. Ba u še. Díl II., sešit 15. Ptáci. Znovu přehlížel a upravil prof. Frant. Nekut. Nákladem J. Otty v Praze. * »Naše domácnost«, rodinný list pro zábavu poučení s přílobami: humoristickou »Diblík«, hospo- dyňskou »Domácí krb« a dětskou »Naše mládež«. Měsíčně. Řídl Vojtěch Aug. Černý, vydavatel a re- daktor Cyrill M. Homan, knihkupec v Přešticích. Roč. Vl. * Za uměleckou výchovon. Orgán Výboru vý- stavy pro uměleckou výchovu na Horách Kutných. Redaktoři prof. Josef Patočka a Oldřich Hepmae V Kutné Hoře, 1903. * Hlas. Měslčník pro literaturu, politiku a otázku sociální. Redaktor dr. Vavro Šrobár. Roč. V. V Ružomberku, 1903. Edvard G. Valečka, Obrazy z dějin rnských. Druhé, rozmnožené illustrované vydání, na kladem v lastní m. Od r. 1425 až po Borina Go- dunova. Perloda Ivana Hrozného * Karel Leger, Slepý. Drama o jednom jed- nání. Provozováno dne 27. března 1893 v Národulm divadle. Repe- toir českých divadel sv. 104. Nakladatei F. Šimáček. * Jaroslav Vrchlický, Dichter porträte. Aus dem böhmischen übertragen von Jacob Fürth. München, August Schupp * Česká květy. Rodinná obrázková revue. Po řádá dr. A. Pudlaha. Rok 1902 —3. * Poupálka, divčí písně. Složil V. J. Novotný. Nákladem V. Kotrby v Praze, č. 2. 0—II.

Vlček MUDr Slavík Röntgenův Bursík Brahmův profesor František J Ott Diblík Aug Černá M Homan Patočka Hepmae Hlas doktor Vavra Šrobár G Valečka Hrozný Leger F Šimáček Vrchlický Dichter Fürth Schupp A Pudlah Poupálek V J Novotná V Kotrba Praha Přeštice Kutná Kutná hoře Ružomberok Aus München Národulm divadlo divadlo svatý . 104

30 article Českým řepařům!

Českým řepařům! Dochází nás právě zpráva, že vlivy nám nepřátelské nasazují veškeré síly, by zá kaz rayonu cukrovarnického pod trestními následky vešel v platnost teprve roku 1904. Soudruzi řepařil Nemůžeme a nesmíme za žádnou cenu při- pustiti, abychom byli ještě v tomto roce cukro- vary, tak jako posud, vykořisťováni, aby pro letošek mělo platiti to za slušné a dovolané, co příští rok má stíháno býti — kriminálem. Svoláváme proto velýsjeze veškerých řepařů českých na neděli dne 1. března 1903 do Prahy do sálů žofinských na 10. hod. dopol. s programem: »Co my čeští řepaři n našich poslancích a vládě nalé- havě žádáme.« Rozhovor zahájí pan JUDr. Heřman Janovský, statkář z Trpoměch. Do schůze pozváni jsou veškeří poslanci čeští, z nichž někteří již ke slovu se přihlásíli. Soudruhové řepaři ! Dostavte se do jednohol Jen veliký a společný projev náš prosadi naši spravedlivou věc V Praze, dne 23. února 1903

JUDr Heřman Janovský Praha

31 title

Ústř. Jednota řepařů pro král. české v Praze

Praha

32 article Národní hospodář.

Národní hospodář. O novém ruském celním tarifu sděluje varšavský konsulát: Značné zvýšení vykazují položky: že- lezo a železné zboží, stroje, elektro- technické a chemické předměty, dře- věné zboží, příze a galanterní zboží Nový tarif je podrobněji specialisován než dosavadní, zvláště co do průmyslu báňského a elektrolechni- ckého. Celní sazba na stroje zvýšena o 50 proc. stejně clo na jemnější příze od č. 57 nahoru; celní sazba bavlny nezměněna. Kovy, dříví a galanterní zboží platí více o 3312 proc. Clo na železo, železné zboží a chemikalie zvýšeno o 50—75 proc. Procli- vání polských knih v cizině lištěných tarif již ne- obsahuje. Nový tarif má nabýti platnosti po projití platných smluv (od 1. ledna 1904.)- Cbilní produkce světová r. 1902. Jako každo- ročně, vydalo i letos uherské ministerstvo zeměděl- ství data světové sklizně obilní. Jsou vypracována na základě sdělení zemědělských referentů ministeria a na základě zpráv konsulárních. Loňská sklízeň světová, jak známo, byla daleko lepší sklizně r. 1901. Průměrné výnosy činí: pšenice . . . . . 1025 07 mill. bl. žila . . . . . . . 556.51 » ječmene . . . . . 402.10 » , ovsa . . . . . . 1057.85 . . kukuřice . . . . . 1046.68 „ , celkem . 4086.21 mill. bl.

33 article

Rozdíl proti posledním dvěma létům patrný z ná- sledujících let 190t 1900 mill. bl pšenice . . . 954.62 879.6I žito . . . . 943.32 487.28 ječmen . . . 312.56 313.87 oves . . . . 968 64 1093. 68 kukuřice . . . 730.88 985 90 celkem . . 3460.02 3760 3 Ze sklizně připadá na evropské státy (s ruskou a tureckou Asil) pšenice žila ječmene ovsa kukuřice 1902.. 596.63 529.91 503.10 687.90 160.53 1901. . 528.42 480.72 259.31 655.68 208. 90 na zámořské 1902. . 426.44 26.60 99.10 369 95 886 15 1901. . 426.20 12.60 53.25 312 96 521.98 Jeví se tedy plus oproti r. 1901: pšenice žito ječmen ove v Evropě +68.21 + 49.19 + 43.79 +32. 22 v zámořsku + 0.24 +14.— + 45.75 ++.56. 99. Jest tedy loňská sklizeň v Evropě vyšší o 140 04 mill. hl., v zámořských zemích o 481.15 mill, hl., celkem o 629.19 mill, hl. Při tom ale nulno míti na mysli, že v důtech r. 1901 nejsou zahrnuty některé země jako na př. Japonsko, Mexiko, Persie. Cypra Kapsko. Odhadne-li se jich sklizeň na 6 mili, hl., jeví se plus asi 566 mill. hl. Z dřívějších sklizní měl mezinárodní trh k disposici ve skladištích

Cypra Evropa Japonsko Mexiko Persie +14