Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIl

2

V Praze, ve středu dne 18. listopadu 1903

Praha

3

Číslo 315.

4 article

Na ranní a odpol. listy předplácí net v Praze v alninislraci na měst ma čtvrt lota . . . . 6 K — s dvoji donáškou ma měst n dtnt keta . . . ve filislkácht Ba měcíe a Poštout

Praha

6 article

za mise

7 article

n n leda . .. s drojí zisilkou za měst na čtnnt lela o

8 article Úspěchy diplomacie v otázce makedonské.

Úspěchy diplomacie v otázce makedonské. Zprávy nejnověji docházející s několik rtran o stupni, na němž se ocíla otázka makedon- ská, dosvědčují, že jednání diplomatické, jemuž byla odevzdána k vyřízení, povážlivě vázne a že se kloní ke -tavu, známému pod jménem zbahnění. Diplomacie turecká od staletí vy niká neobyčejnou schytralostí. Umění její namí- řeno bylo vždy na slabiny strány nepřátelské. V tom směru podařilo se mu posud vždycky do- síci úspěchův velice cenných. Bylo v tom pod- porováno okolnostmi nad míru příznivými. Trva- loť posud pokaždé velmi dlouho, než v Evropě křesťanské vůbec se objevila na veřejnosti ně- jaká činnost diplomatická, jež s nepřátelstvím proti Turecku to myslila do opravdy a vážně.

Evropa Turecko

9 article

I k takovému nepřátelství, provozovanému prot TTurecku jen na papíře, docházelo posud teprv po odstranění velikých překážek, a když konečn na ně došlo, bylo provozováno s obmezováním u pod kontrolou četných křesťanských přátel Tu- recka, zjevných i tajených. Vším právem lze říci na základě svědectví, jež podávají dějiny bez mála pěti set let, co Evropa poznala Turky z blízka, že ve chvíli nebezpečí žádný jiný stát a národ v tomto díle světa nepoznal tolik přízniv- cův a obhájcův, jako Turci a jejich panstv zdejší. Neprospěla-li jim přátelská služba těch oněch křesťanův evropských v diplomacii, po- koušela se zachrániti je na bojišti. Na příznivé okolnosti, jimž panství turecké v Evropě jest povinno díky za posavadní trvání své, patrně spolehá se i v době nynější a hledí jich vykořistiti chytrostí svou diplomatickou. Mát proti sobě od měsíce července t. r. diplomacii rakousko-ruskou, na oko sjednocenou v poža- davcích, známých pod jménem návrhu oprav pro vnitřní správu provincie makedonské. Znale dějin a politiky turecké od první chvíle s nedů- věrou pohlíželi na diplomatický podnik, jenž už do vínku dostal nešťastné ujištění, že má vyvaro- vati všelikému násilí, že má zabrániti zakročení válečnému proti Turecku, že má zaehovati mir.

Turek Evropa Turec Turecko

10 article

To byla a jest kardinální chyba diplomatick činnosti rakousko - ruské, zahájené vůči Tu- recku k vůli Makedonii. Turecko nebylo by sejí leklo, ani kdyby byla měla formu ultimata, jakéž jinde předehází válku. Ale říci už napřed: my k vůli Makedonii nepodnikneme války proti Turecku, my nezamýšlíme ničeho jiného, než přiměti je po dobrém, aby ve své provincii ma- kedonské počalo konečně vládnouti lidštěji, my tuto krajinu nehodláme vytrhnouti z jeho tyran- ských drápů: to už z předu znamenalo a potvr- dilo úplný nezdar všeho jednání. Takové vy- jádření Turecko uvítalo s největší radostí a s úpl- ným klidem. Fakticky hodilo je pod stůl. Formálně do té chvíle nedalo k němu od- povědi. Bylo by s ním tak naložilo i tehdy, kdyby bylo mělo v ruce důkazy nepochybné, že Ra- kousko a Rusko ve společném podání svém smír- ném jsou i v nitru svém na něm sjednoceny! Ale, jakož pomalu vychází na jevo, taková vnitřní, věcná sjednocenost není při vnější, formální shodě diplomacie rakousko-ruskév otázce makedonské. A o tom diplomacie turecká má bezpečnou vědomost. Vědí o tom už i jinde.

Makedonie Turecko Rusko

11 article

Pařižská „La Patrie“, v dopise, zaslaném jí ze samé Vídně dne 15. listopadu, vypravuje, že Ra- kousko na poloostrově balkánském úsilovně pra- cuje pro sebe. Máť prý ve svých službách mnoho jednatelův, hlavně katolických mnichův bosenských, již rozsévají mezi Albanci nedůvěru k Rusku, namlouvajíce jim, že ono chce vydati je nepřátelům jejich, Srbům a Bulharům! Zá- roveň prý tito jednatelé slibují Albancům nej- výdatnější ochranuta pomoc se strany Rakousko Uherska. Bude nezbytně potřebí, aby diplómacie ra- kousko-uherská k této těžké obžalobě, vznesene proti ní v listě pařížském, co nejdříve dala určitou odpověď a může-li, aby se z ni očistila. Turecko zajisté už počítá s ní jako s pevnou, dokázanou pravdou a jedná dle toho; pokládáť společné ná- vrhy diplomacie rakousko-ruské, přimlouvající se za zavedení brzkých oprav ve správě makedon- ské, za měkký papír! Tím spíše, pozoruje-li, že ani v diplomacii ostatních křesťanských státův evropských stran otázky makedonské není sjed- nocenosti. Zniť to zajisté jako vrchol nejžalostnější ko- miky, zvěstuje-li se nejnověji z Cařihradu, že při posledním kroku, jejž vyslanci ruský a ra- kousko-uherský u vlády turecké učinili, pouká- zali k tomu, že některé jiné velmoci byly by žá- daly na Turecku opravy, sahající ještě mnohem dále, a že tedy přijetí opravních návrhův ra- kousko-ruských jest pro ně výhodné. Pramen. jenž tuto zprávu rozeslal do světa, připojil naivní poznámku, že tofo vyjádření spojené diplomacie rakousko-ruské způsobilo na vládu tureckou „pa trně dojem“.

Srba Bulhar Vídeň Rusko Rakousko Uhersko Turecko Cařihrad Le Patria

12 article

Škoda, přeškoda, že cařihradský zpravodaj jenž poslední rozmluvě diplomatův rakousko-ru- ských se zástupcem vlády turecké byl přítomen. neoznámil nám, kterými jinými velmocemi ovrop- skými jí pohrozili! Za to nemeškal nám pově- děti, v čem onen „patrný dojem“, jejž svým ta- jemným pohrozením na ni způsobili, se projevil. Ministerská rada turecká neučinila prý do té chvile žádného rozhodnuti ohledně opravních ná- vrhův rakousko-ruských. Patrně působila na ni řečená hrozba velmi silně! Jen jako nezaručená pověst šíří se z Cařihradu zpráva, že velký vezír a ministr politiky zahraničné dostali roz- kaz, aby vypracovali návrh odpovědi k návrhům rakousko-ruským a že ministerská rada o návrhu jejich se poradí .. To jest všechno, čehož spojená diplomacie rakousko-ruská v Cařihradě posud dosáhla. Jes toho po čertech málo! Návrhy její leží v Caři- hradě už na třetí měsíc, a posud nebyl sestaver ani návrh pro odpověď k nim! A bude-li za ně- který čas sestaven, teprv ministerská rada ture- cká počne o něm uvažovat, raditi se a hla- sovat. Patrně, že v Cařihradě s otázkou makedon skou nemají na spěch. Znajiť křesťanskou diplo- macii evropskou a všechny slabé, totiž špatné stránky její. Nemají na spěch, zvláště když na- před se jim dalo svatosvaté, závazné ujištění, že křesťanská Evropa k vůli makedonským kře- sťanům meč tasiti nebude, ba, že pro ně neudělá ani tolik, kolik udělala k vůli — kyšiněvským židům!

Cařihrad Evropa

13 article Parlamentární podzimek.

Parlamentární podzimek. Ve Vídni, 16. listopadu. Právě tak roztomilý dojem jako to dnešní vídeňské nebe činí politický obzor, jenž klene se nad tmto nebohým státem. Zejtra má být po více než čtyřměsíční pře- stávce zahájen opět parlament, zejtra má být opět započato s praci, od níž kdysi — dnes už ne — očekávalo obyvatelstvo návrat blaha a štěstí a splnění všech ideálů, jež stály u ko lébky, když rodila se v Rakousku ústavnost Jest ale kde rozumný člověk, jenž by dne nejslabší choval naději, že parlament bude pra- covati s úspěchem, neb že vůbec pracovat bude? Až na několik nepolepšitelných optimistu z tábora zdejších officiosů není tu jedinkého listu, jenž by to tvrdil, jenž by měl odvahu ukázat se s takovýmto horoskopem. Naopak, každý ubírá se smuten ku paláci moudrosti, naplněn více než odůvodněnou předluchou, že marná práce, z tohoto parlamentu nic kloud- ného, nic dobrého a nie užitečného že nevzejde. A rozevřete zdejší listy a čtěte, kde že při- čina všeho toho, kdo vinen tím, že tak dlouho nie neuzrálo v této s takovým nákladem zřízené a snad s ještě větším vydržovaně zahradě. K do jiný, než Čechové! Co jiného, než česká obstrukce. Jakmile objeví se na jednacím pořadě nejmenší věc, od níž dalo by se očekávati na- pravení a zlepšení poměrů, jsou tu ihned Čechové se svými pilnými návrhy a jest konee Je to pravda? Jsme to skutečně my, kteř tak vandálsky si počínáme a jichž heslem je.

Čecho Vídeň Rakousko

14 article

všechno užitečné hned v zárodku ubit? To že bylo našim heslem hned na počátku a tím že řídíme se dosud? Jen mizerná pomluva může cosi podobného tvrditi a s touto lží budou se nyní zvláště horlivě oháněti, aby svalili vinu cis lajtánské ústavní bídy na nás. Především by sebe důkladnější obstrukce strany takové, jaká je naše, nedovedla trvale za- brániti ústavnímu postupu, kdyby jinak ve státě bylo vše zdravé a normální; však jak vypadá te v Rakousku? Žijeme zde snad ve státě právním- žijeme zde v poměrech spořádaných tak, jako jinde, kde domovem je kulturní člověk? Jen se rozhlédněme vůkol a co spatřime? Krok za krokem zde v lidu ubijeno vědomí právní, krok za krokem páchána křivda na slabších a na lepších, krok za krokem hřešeno proti smlouvám posvěceným ne pouze věkem, nýbrž i kontrahenty krok za krokem hřešeno proti slavnostně uděle- ným slibům a závazkům a co jedněm ubíráno to nejnutnější k živolu, zahrnováni druzí, proto že hrozili spoustou výsad. V jedné polovině říše obětováni nejvěrnějš národové asijskému násili, ve druhé bylo by se opakovalo, co dělo se a děje za Litavou, kdyby náhodou národové tito nebyli se opřeli s úspě- chem bezohledně germánské násilnosti. Však nestačil jen pouhý odpor. Národ nejpronásle- dovanější, proto, že Němcům zdejším i zahra ničným nejnepohodlnější, byl by časem přece jen podlehl, kdyby byl neužil zbraně, jež ve zbrojnici ústavní měla by býti pod trojím zám- kem a opatřena nápisem: »Dovoleno užiti jen v nejkrajnějším případě.« Užli jsme ho teprve tehdy; když odpůre našimi zvrácen hlavami dolů a když za přispěnivlády a s jejím spolu působením zvrůcena základní zá- sada ústavní, že menšina je po vinna podrobiti se většině.

Němec Rakousko

15 article

Znásilněné většině nezbylo nie jiného, než opásati se zbraní obstrukce a zamezit práci parlamentní a konstitucionální vládu vůbec. Obstrukce česká byla vzbuzena divokým německým odporem proti nejmírnějším a nej- spravedlivějším požadavkům českým. Obstrukce česká nestala se skutkem následkem okamžitého vznětu, nýbrž byla ovocem naskrze zralým, když setřesena byla se stromu oprávněného národního vzdoru. Jen po dobrém uvážení a po dlouhých úradách odhodlal se k ní národ český, jen když mu jasným se stalo, že každá jiná zbran tupou by se ukázala, naproti křemennému kru- nýři německé zpupnosti. Národ český — a když srozumitelným plebiseitem, byť i ne formálně provedeným; souhlas dal obstrukci — s krváce jícím srdcem k tomu se odhodlal, neboť jest si vědom těch škod, křeré i jemu bezůstavní doba a vláda § 14. způsobí. Však lam, kde na dva požadavky ťak mírně, tak samozřejmé, tak pr Němce lhostejně jako zřízení české university na Moravě a vnitřní rovnoprávnost jazyka če- ského v úřadech, odpovídá se způsobem, jako t činí Němci — nemožno zástupeům národa če ského jinak, než sáhnouti k téže taktice, ktere užili pro nic za nic, k vůli fraškovitému dojmu a na velikou škodu národa našeho na sněmu českém Němci. Ne Čechové způsobili obstrukci přes kterouž rakouský konstitucionalism zcela jistě klopýtne, ale Němci a vláda.

Němec Čecho český univerzita na Morava

16 title

Říšská rada.

17 article Poslanecká sněmovna. Schůze 224.

Poslanecká sněmovna. Schůze 224. Z Vídně, 18. listopadu. (Původní a telel. zpráva »Nár. Listů«.) Smutný, prachatrný začátek to byl. Schůze trvala málo přes tři hodiny, ale bilance téte krátké doby jest děsně hrozná pro p. dra. Ar nošta Körbra. Celá sněmovna revoltovala proti němu, když mluvil a na všech lavicích nenašla se ni jediná

Vídeň poslanecký sněmovna

18 article

soucitná duše pro něj. Byl osamocen, opuštěn jako nikdy dosud. Sotva skončil svůj appell ku práci, vrazi mu ze zadu dýku do prsou zákeřně dr. Gross ná vrhem, aby o jeho řeči zahájila se ve schůz příšti rozprava. Nežádal to člen obstrukce, ne žádal to člen opposice — vůdce nejvládnějšího klubu, nota bene, na základě jednomyslného usnesení jeho, tak učinil. Pohlavár strany, pro kterou dr. Körber 4 roky pracuje, jejíž vetu se podrobuje, pro kterou znepřátelil si kde koho Čechy, Slovince, Chorvaty, Vlachy. A návrh ten přijat jednomyslně skorem. Pouze čtyři po slanci katolického centra zůstali sedět. A třetí událost dneška: Když Všeněmec dr Bareuther navrhl koncem schůze, by na jed nací pořad položen byl návrh ústavního výboru na zrušení známého paragrafu 14. ústavy, pan- stvo z německého velkostatku a z německé po- krokové strany vzalo do zaječích a pomohlo útě- kem svým ku přijetí návrhu tomuto, pro nějž hla sovali Čechové, pokrokoví Slovinci, Všeněmi sociální demokraté a němečtí lidovci. Takovou má dr. Körber situaci v prvý den nového sněmování.

doktor Gross Körber Čecho Chorvat Vlach Bareuther Všeň

19 article

Stalo se zvykem, že mají v zahajovac schůzi podzimní kampaně říšské rady ministr fi- nancí a ministerský předseda solo. Když p. dr- Böhm-Bawerk podával výklad k rozpočtu na rok 1904, bylo ve sněmovně hlučno jako n burse. P. T. páni zákonodárci čerta starají se o státní hospodářství. Založili bychom se, ne- víme oč, že ze 425 členů slavného parlamentu sotva 25 prohlédne si knihy, kteréž obsahuj podrobnosti rozpočtu podle resortův, a že ještě méně jich podívá se i jen plaše do velikých dvou svazků, do nichž uloženy účetní závěrky za rok 1902 a které byly také dnes rozdány. Hr. Vetten marně tišil všeobecný hluk a všeobecnou nesděl nost. Praskrovný zájem pro parlament jevil se ostatně také v prázdných ložích a galeriích. Ve- řejnost je zaručena pro parlament zákonem, ale veřejnost neužívá toho práva. Řečnícké vý- kony ministrů přestaly být atrakci.

Böhm Bawerk Hradec

20 article

Skoro 3 milliony přebytku je vypočteno v financích roku přištího. Je to sufficit více nežl problematický. Byl umožněn přijmy zcela mimo- řádnými. Nehledě ani ke 13 millionům korun. kterých ušetří se zrušením vývozných prémií cu- kerních a ku příspěvku 400.000 K, jaký při- náší do státní pokladny p. hr. Goluchowski. splátku to veleřiše čínské monarchii rakouské za ztráty, které tam utrpěla r. 1901, má správce pokladu státního zisk 9 mill. K, pensijní fond to venkovských listonošů. Kromobyčejné příjmy činí tedy 22.4 mill. K. Nebýti jich, byl by cffek tivní delicit 19.7 mill. K To jsou cifry hrubé. V detailech jeví se ta táž upjatost, kterou pozorujeme na rozpočtu již několik let. Schází mu pružnost, rozpinavost. rozmach. Člověk, který čtvrt století ex professo studuje rozpočet, má dojem, jakoby sevřeny byly výdaje bezpočetnými sponami a skobami. Do- znal pak ministr sám ve svém ústním výkladu upřímně, že udržel rovnováhu jen příkrým odmítáním požadavků lidu. To jest ovšem vreho- lem státnického umění nynějšího systému.

Goluchowský mill

21 article

Za pozornosti mnohem větší mluvil che vlády. Proč přidal ještě jeden doslov k vo- jensko-jazykovým bojům maďarským, nejde nán na rozum, jako jsme vůbec nerozuměli bojov- nosti, se kterou vždy vystupoval proti Uhrám se ktorou nesrovnávaly se konce vyjednávání mezi oběma vládami. Takové projevy nepřinesly prospěchu ani dru. Körbrovi, ani státu. Roz- nítily jen oheň v Pešti, Nezná vznětlivosti a citlivosti Maďarů, kd domnívá se, že nebude dotčena dlouhým výkla- dem dra. Körbra, že činitelem jedině rozhodu jícím prý o jednotném vedení armády jest ko runa. Řekli jsme již a znovu opětujeme: ne- záleží dokonce na tom, co jest v zákonech vyrov- nacích a jak jim rozuměli Julius Andrássy, Deá o dr. Szilagyi — na tom záleží jedině, co chtěj Maďaři teď a mají-li moc, zjednati své vůl platnost. Všechno mluvení proti tomu jest a zů stane planým. V drobném prodejit maní číslo o sobě . . . za Sh . . . za 2h odpolední Ve fllalkách na venikověi n0 ranní číslo. . . . . věpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově napřed. Přodplacení a inserty přijímná admini- strace v Marinnské ulikci č. 3. Tam nachárnjí se též redakce tiskárna s expedice „Kárednich Listá“ Rukopisy so nevrapsji.

Roza Maďar Julius Andrássy Szilagyi Uhry Pešť Kárednich Listat

22 article

Na druhé straně p. dr. Körber prohlásil, ž cokoliv bylo vyjádřeno hr. Štěpánem Tiszou v parlamentě, zkoumal zevrubně a seznal, že neod- poruje to ani zákonům vyrovnacím, ani před- pisům o jednotném vedení armády. Tak děl ra- kouský ministerský předseda 17. listopadu a dů- vodný byl proto podiv nad tímto jeho výrokem, noboť bezděky musil si posluchač každý položiti otázku: předně, nepříčí-li se vše, co povoleno maďarské obstrukci, zákonům, proč pan dr. Kör- ber a jeho kollegové podali 26. června demissi, ačkoliv dávalo se Maďarům mnohem méně, nežli dostali? A za druhé: Jestli vše, co vyzískali Ma- daři v oboru vojensko-jazykovém, věcí zcel nezávadnou a nevinnou, proč bylo to ve Vídni odpíráno tak dlouho a tak neústupně? Proč? Na obě tyto otázky není v dlouhé řeči dra. Körbra odpovědi žádné, O mnohých ještě aktuálnostech mluvil d . Körber: o smlouvách obchodních, o celně-ob- chodní smlouvě rakousko-uherské, jejím pro- spěchu pro obě poloviny říše, o stavbách vod- ních, o pojišťování pro případ stáří a nezaměst- nanosti, o hospodářských úkolech, o volném vý- voji všech národů, o stejné spravedlnosti k všem — ale jakoby kázal hluchým. Nebylo žádné ozvěny, nebylo žádného souhlasu, nebylo žádné pochvaly — byl chlad, mráz, apatie, kam člověk hlédl a slechl. Pan dr. Körber může mluviti jako svatý duch jazykem nejplamenněj- ším, nikdo mu nevěří, nikdo nedá ani na jeho sliby, připovědi, ohlášky, na jeho sebe slavnější deklarace. Pan dr. Körber ztratil, bez čeho jest nemožným všeliký obchod, bez čeho jest ne- možným všeliký zdar v politice — kredit.

Körber Štěpán Tisza doktor Kör Maďar Ma Vídeň

23 article

Pronesl se též o moravské universitě. T jest, nepronesl se o ní. Narazil na ni tolikoa jen z daleka. Nesměle, bez kuráže, váhavě, jak jest vůbec jeho zvykem. Pravil totiž: „Učiníme neprodleně vše, jakmile budou hotovy v ministe- riu vyučování práce průpravné, abychom také v Rakousku měli vysoké školy veskrze moderní a to počtem dostatečným, vyhovujícím potřebám všech národů.“ Z lavic všeněmeckých bylo tu voláno: to jest pokroutka pro Čechy. Nuže, Če- chové nejsou politickými dětmi, které se chytati dají vnadidly takověto nezávazné, bez podstatné a bezpředmětné mluvy Nikoliv k obalu — k jádru hledí poslanci čeští A jádro páně dr. Körbrových výkladů o vyso- kých školách jest hluchým. Dokud nepřijde se k Čechům s konkretními, positivními, hoto- vými skutky, nemohou a nechtějí ze své posice válečné vykročiti, nemohou a nechtějí změ- niti svůj taktický postup, nemohou a nechtějí změniti své postavení proti vládě dra. Körbra. Ani jediné bravo nezaznělo, ani jediná ruka se nehnula, když dr. Körber domluvil. Nikdo k němu nepřistoupil. On, zakrývaje trapně své rozpaky, obrátil se k dru. Böhm-Bawerkovi. Mei snad pocit, že se připozdívá? že hvězda jeho chýlí se k západu? že je sám a sám ve'sněmovně a že všechny strany jej odmítají? Jest sobě vě- dom po dnešním svém debutu, že posice jeho jest ztracena? Nevíme. Dr. Körber jest člověk nevypočíta telný. Ale chladni a střizliví poslanci, kteří sami seděli již na křeslech ministerských, pravili, že. jestli je pravdomluvným alespoň k sobě samému říci si musí slovy Bajazzovými v opeře Leonca vallově: finita la comedia, Ta hra jest skončena

doktor Körbrový Čecho Körber Böhm Bawerk Bajazzový Rakousko Čechy Leonca češtit A jádro pán

24 article

Z Vídně, 17. listopadu. (C. B.) Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi v 11 hodin 11 minut dopoledne; oznamuje sněmovně císařský patent o svolání říšské rady a sděluje, že poslane Schwarz se vzdal mandátu. Ministr financi předkládá rozpočet na r. 1904 Úhrnné výdaje jsou rozpočteny na 1.734,771. 291 K úhrnné přijmy na 1.737,509.901 K. Ke splacení kapi- tálů všeobecného státního dluhu během r. 1904 vy- dány mohou býti dluhopisy čtyřprocentní renty v měně korunové až do obnosu, jehož dle státního rozpočtu ke splacení těchto kapitálů třeba. Proto žádá, by byly vydány hned takové dluhopisy v obnosu 20,663 900 K. Mezi došlými spisy jest mimo jiné vládní předloha o zvýšení úvěru 15 mll. K na zmírnění nouze povoleného na podzim o 5 mill. K, vládní před- loha o použiti výtěžku z dluhopisů vydaných k železničním účelům za účetní ra k 1902.

Vetter Schwarz Vídeň

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Kolébka Slovanstva. Nedávný dopis krajana 1), zavátébo osudem daleko od domova, až na hranice Indie, v němž pisafel vyjadřuje svůj podiv nad přibuzenstvím jazykovým, jehož se z vlastní zkušenosti dopá trává v novém svém okolí, obrátil opět širší pozornost k otázce příbuznosti a původu ná- rodův. Polopa svěla zanechala v podání národů trvalou památku. Ve zkazkách a pověstech ná rodních se o ní vypravuje a děj celkem se shoduje. Patrně vztahují se pověsti na skutečné veliké přeliti vod na zeměkouli, jež znamenalo záhubu tehdejší tvářnosti a utvořilo v životě veškerenstva nový oddíl — novou periodu. Po převratu zdecimované tvorstvo a lidstvo znovu se rozmnožovalo. V poříčí velkých řek povstala obniska obrozeného života. Indie s po- svátným Indem, Mezopotamie, obtékána Eufratem a Tigridem, Egypt, zavlažený Nílem, uvádějí se za nejstarší střediska »nového ožití«, závodlee spolu o palmu patriarchálného prvotenství. Palma kloní se na stranu k Hymalaji, neboť ač Egypo a ztíceniny světového města Babylonu svědči starožitnými nálezy na 4000—5000 let pře Kristem, honosí se vzdělanost staroindická ob divuhodným množstvím prastarých literárních památek, které ryzí mluvou a hlubohým obsa hem nasvědčují, že předehozí doba vývinu byla zde snad ještě delší než léta za nejstarší udá- vaná v Egyptě i v Babylonii. Pokud sledovati lze stopy lidské vzděla- nosti, možno odhadovati směr postupu od prvo- počátku zcela zřetelně od východu na západ 1) Viz feuil'eton »N. L.« ze dne 24. října. Dopi z Peshawa ru.

Tigrid Palma Krist Dop Indie Eufrat Egypt Babylón Babylonie

26 article

Tímtéž směrem dála se velká tažení národů, Asie od nepamětných dob byla úlem, z něhož čas od času lidstvo se vyrojilo a valilo se do oblastí evropských. Toto stěhování, jehož po- slední záchvěvy vidíme ve vpádech pleme mongolských, Hunů, Avarů, Maďarů, Tatarů a j., mělo svůj počátek v dobách nepa- mětných. Začalo u kmenů indoevropských. Z Asie do Evropy vedou pro Arijce stopy dvěma směry. Jeden poděl Eufratu k moři Středo- zemnímu a po něm dále na západ k jižním břehům poloostrova balkánského i apeninského. druhý odtud na sever branou kavkazskou ko břehů moře Černého. Prvý dosáhl velkolepého rozkvětu v Evropě Řeky a Římany, druhý, méně hlučný na postupu, rozprostranil se rychle kol Dunaje k Baltu, na západ až za Pyreneje a stal se dědicem prvého, jsa v držení nejpokročilejší osvěty až po dnešní den. Východiště těchto cest dlužno hledati ně- kde v Iranu (Eranu), z něhož i Indové vyšlia toprve odtud opanovali Pendžab a všecko po- říčí indské. Tou dobou, asi 3000 let př. Kristem. odumřel však jejich jazyk a z úst lidu odstě- hoval se do knih, stav se jazykem posvátným. bohoslužebným. Tento bohatý a vytřibený jazyk i pismo, jímž potomstvu dochován, nazývá se sanskrtem. S ním jsou vázány všechny řeči národů indoevropských v takovém poměrů, jako ratolesti ke pni, z něhož vypučely Slova těchto přibuzných jazyků vztahující se k pojmům lid- ského života nejprvotnějším, tedy nejstarším, úkazují na kořeny příbuzné. Taková se nachá- zeji v keltštině, řečlině, němčině i v latině. Nejvíce podobnosti se svým původem zachovaly však ja zyky slovanské s přibuzným sobě jszykem litevským, takže sanskrt možno nazvati praotcem staré slovanštiny.

Hun Avar Maďar Tatar Středa Černý Říman Pyreneje Eran Krist Asie Evropa Dunaj Balt

27 article

Z národů asijských patří k této čeled Indové, Medové, Peršané, Afgánci, Sarmati. Arméni a Kurdové. Z těch Indově vynikali již v dávnověkosti pokrokem obdivuhodným. Dob nejsturší vzdělanosti arijskoindické nazývá se vedskou. Její moudrost uložena je v knihšch. pojmenovaných krásným názvem vedy?). Ob- sahují hymny na bohy, žalmy, zpěvy obělné. říkání obřadová, rodinná a podobně. Nejzna- menitější sbírky jsou Rig-ved, Sama- ved- Jadžur ved a Atharva-ved. Ráz jeví tvorbu ná- rodní, lidovou. Pocházejí z dob pradávných některé údaje o hvězdách, v nich obsažené. určují jich stáří, mnohem větši, než učenci jim připisovali. Prapůvodní verše slují »mantrys.5) Na vysvětlenou slova »vedy« stačí výklad z obsahu posválných kníh samých. Bharadvaja žil 3 věky, t. j. 300 let jak brahmacarin“), žák svatých písem. Když sestárl. přišel k němu bůh Indra a takto promluvil »Bharaovajo, dám li ti čtvrtý věk, jak s nim naložíš?« »Ke studiu svatých písem«, zněl odpověď. I ukázal mu Jindra tři nerozeznateln věci jako hory. Od každé vzav hrst, pravil »To jsou vedy a ty jsou nekonečny. Zde viz (při tom ukázal hrstě), co jsi si po celý živo z nich přisvojil. Vědomostem vesmíra se nikdy nedoučíš!« O vyspělosti idejné těchlo starých pamálel literárních svědčí ukázky, ovšem potud, jak daleko hluboký smysl mluvy možno překladem vystihnouti.

Med Peršan Afghánec Sarmat Armén Indův bůh Sam Indra svatá písmo Jindra Ob Kurd žák svatá písmo

28 article

7) »Vedy« z kmene ved, souhlasné s naším kme nem ved ve slově věděti, věďma = věštkyně. ) »Mantra upomíná na litevské minsle, slovan ské mysí.« Prof. A. Ludvig. Rigveda III.— 17. ) Ve slově vzývá se slovo carin, příbuzné se slovem car Z hymny k Suriovi, bohu slunce 5): »Uká zala se zářící tvář bohů, Mitrovo oko, Varunovo. Agniovo; říš vzdušnou naplnil a zem i nebe duch živého i neživého Surjas. On Ušasu 9) bohyni veleskvoucí jak milenku svou podál ná sleduje, kde rod svůj zbožní smrtelníci šíří před bohem blahodárným, blaha plní. Vždy štěsti nosí plaví jeho koně, každému k radosti jsou, jasní, rychlí; hřbet nebe slezli úctu žádajíce zemi všecku s nebem v krátce objedou. Too Suriova moc jest, jeho božství, zář sotva roze- střenou zas že sbírá, jak ze jha vypřáhne své bujné oře, noc temná roucho přese všecko rozpne. Podobu Mitrovu i Varunovu před okem naším Surjas na se bere; z nezměrných boků jeho jeden září, druhý je temný: ořové vše táhnou. Dnes, bohové, při vzchodu Suriově nás z nouze vysvoboďte, ze vší hany. To uděltež nám Varunas i Mitras, Aditis, Sindhus, Prihivi Djauš mocný . .« Neb některé milostně úryvky z Atharva- samhity: »Nepokoj ať tě provází, ať klidu ne- máš na loži, přehrozným šípem Kamovým 7) ja zraňuji tě do srdce. Zraněna bolem palčivým přijď ke mně s ústy sprahlými, bez hněvu. něžná, všecka má, se slovy lásky oddaná. Sen prutem tebe přiháním, pryč od matky i od otce mé vůli bys se oddala, mým myšlením se ři dila . . « Aneb konec písně mudrce vedského, jenž bystře vše ohledává a rozumuje (suktam 129. kniha X.): »Kdo v pravdě ví a kdo nán v světě poví, od koho vyšlo tvůrčí toto dílo Kdo vědět můž, On sám zkad přišel ? On- ) J. Zubatý, »O literatuře vedské«, Filologick Cisty. XV., 1888. ) Jitřenka. 1) Kamas, bůb lásky.

Veda profesor carina Surius bůh Sindhus Kamas Atharv Kamová 7 Prihivi Djauš

29 article

z něhož vyšlo tvůrčí toto dílo — ať sám již pravým tvůrcem jest či není — jenž v nebi nejvyšším bdí nad vším mírem, jen On toví — snad ani On to neví . . « Že Slované smějí svoji věkovitou [bytost přímo k době památných ved navazovat, možno dovoditi přemnohými doklady jazykovými i báje- slovnými. Ne nahodile nazývá se v sanskrtu bodha = rozum (slovanské bodr, bodrý), tat = tento, plu = plouti, plavaja = plovati, pla- vami = pluji a jiná slova, najmě rodinného svazku se týkající, stejnokmenná skoro ve všech jazycích indoevropských, jako brata = bratr (mahabharata = moha-bharata = mohoucí = mocní bratři, asi jako bojaří), svastri = sestra, sunu = syn atd. Několik slov podnes v mluvě se zachovalo, pocházejících z dob tak pradávných. V pojme- nování indiekých božstev nachází se mnoho co jména ze slovanského bájesloví připomíná. Nejvyšší bohu Djánš pitá (nebeský otec), podo- ben slovanskému Dažd'bog, Svajambhu, slov. Svojbogu, Pardžanja, bůh bouře, slov. Perkunu, Perunu, bůh blesku, Vaju, bůh větru, z jehož jména vyčteme zřejmě slovanské váti, Agni, posvátný oheň, slovo úplně souhlasné se slo- vanským ogni, ogn, oheň. Asvinové, bohově jitra. jeví zřejmý slovanský kmen svil, svitati a ko- nečně bohové zlí Dásově, zcela souhlasí s dasy slovanskými. Z těch a podobných ukázek vyvozuje věda pradávnou přibuznost národů a dohaduje se, že kolébka Slovanstva stála bezpochyby někde v oblastech Iranu či Eranu, kdež kvella slaro- bylá, nevystihlá vzdělanost vedská, jejíž skvosty sanskrt v bohatých literárních památkách až na naše časy šťastně dochoval. J. F.

Slovan pitý Perun bůh Agni Dásův