1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v pátek 9. srpna 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Híst,
předelání n
v Praze v administraei
re
ns řtvrt leta
s dvejí donáške
K 50)
na ttrt lta . . . . 7 K s0
ve slislkách: 2 K 30k
na maěsic-
Teštou:
žale
na zivrt lola . . :
s drojí zisilkou
nřivrt ete
Praha
5
article
Prof. Rauchberg pod záštitou
c. k. Statistické ústřední komise.
Prof. Rauchberg pod záštitou
c. k. Statistické ústřední komise.
V posledních letech podnikána jest na
německé straně s houževnatostí a pílí lepší
věci hodnou soustavná literární akce dle
pevně založeného plánu, kterou známé pa-
novačné choutky rakouských, v prvé řadě
ovšem českých Němců mají býti opřeny
o zdánlivě nerozborný vědecký základ, svěd-
čící o hospodářské, finanční a průmyslové
nadcennosti a bohorovné povýšenosti Němců
nade všemi národy v Rakousku, zejména
nad námi Čechy. Čím drzejší a zpáteční.
čtější jsou politické požadavky německé, tím
větší jejich úsilí postaviti právě v takových
otázkách do služeb nejnenávistnější politiky
německou vědu, jíž se ovšem hned z předu
dá nátěr naprosté nedotknutelnosti, která
německou žurnalistikou se vyhlásí za po-
svátnou hlasatelku nejčistší pravdy, ale nejen
to: v nouzi dobrými jsou i nejpošetilejší
pokusy všelijaké pavědy, neznámých kapacit
a tak zvaného provinciálního tisku. Jsou
přece s dostatek známy pověstné liberecké
statistiky, které svého času v »Deutsche
Volkszeitung« zahájily ve velkém tento přímo
zuřivý rej a které ze sloupců novinářských
přelily se v úžasně objemné svazky knižní
jichž jediným štěstím je, že je snad nikdo
nečte. Těmto statistikám dostalo se zaslou-
žené kritiky i přímo se strany německé,
zde stačí jenom upozorniti, že obsahují řadu
číslic tak podrobných, jaké jen úřadům k jich
vnitřní potřebě jsou k disposici, z čehož ne-
zbytně vyplývá, že úřadní orgány do-
dávají samy jinak nepřístupný
a za tajný prohlašovaný mate-
riál k těmto pustým protičeským štvanicím.
profesor
Rauchberg
Němec
Čecho
Rakousko
Deutsche Volkszeitung
6
article
Nebylo třeba dále zabývati se pracemi jinak
neznámých různých veličin la Zemmrich
a spol., kteří německou »vědu« obohacují
jen šťavnatými nadávkami na naši inferioritu
a číslicemi naprosto ze vzduchu vzatými. Z
to ke zvýšené pozornosti nutilo, když do
této vřavy zasáhli i universitní profesoři ne
zřídka proslulého jména a vědomě hřešíce
na svou autoritu, nerozpakovali se podávati
tendenční výmysly, »založené« na zcela fiktiv-
ních číslicích, za vědeckou pravdu nejčist
šího zrna. Stačí vysloviti jména Wieser a
Rauchberg, aby každý hned věděl, o jaký druh
literatury jde. Nuže, posléz jmenovaný pán
nyní již rok za rokem s příkladnou vytrva
lostí záměrně buduje svými tak zvanými
vědeckými pracemi na soustavném snižování
hospodářského a kulturního významu národa
českého v této říši.
Prve než přikročíme k jeho nejnovějšímt
výtvoru, jehož význam spočívá téměř vý
hradně v tom, že jsa uveřejněn v úřadním
orgánu c. k. statistické ústřední komise, po-
dává nejjasnější a nijak omluvitelné svědeciví
o germanisačním úsilí rakou
ských centrálních úřadů, je zá-
hodno povšimnouti si poněkud blíže vědecké
kvalifikace pana profesora. To nejen proto,
že stále zůstává vážným kandidátem předno-
stenství naší zemské statistické kanceláře,
nýbrž i pro posouzení otázky, byla-li statist
komise už jenom vzhledem k vědecké repu
taci p. profesorově povinna práci jeho při-
jati. Těší-li se jméno prof. Wiesera v odbor-
ných kruzích německých — ovšem ne pro
Wieser
Rauchberg
7
article
jeho práce tendenčně-politické, nýbrž pro
dřívější bádání národo-hospodářské — téměř
svornému uznání, neplatí to bezvýhradně
o p. Rauchbergovi. O činnosti jeho jakožto
ředitele zpracování výsledků sčítání lidu
z r. 1890, kdy ještě byl sekretářem ústřední
komise, kolovaly svého času tak pestré po-
věsti, že — i když připustíme jen čásť prav-
divosti jejich — nevydávají zrovna nejlepší
světlo jedinečné prý kvalifikaci jeho jako
organisátora statistického zpracování. O jeho
spisu o říšsko-německém sčítání živnost
z r. 1895 vyslovil se odborník nad jiné po-
volaný Fr. Zahn se-slušnou dávkou skepse
i ironie. Jak konečně soudí se o jeho hlav-
ním tendenčním díle o národní državě v Če-
chách i v německých kruzích více měně ne-
stranných, ale také i strannických, známoje
čtenářům našim z nedávné recense prof.
Herknera a dříve již prof. Ot. Webera,
který se neostýchal sarkasticky zdůrazniti
rozdíly mezi pravdou t. zv. statistickoua
pravdou skutečnou.
Zahn
profesor
Herkner
Otakar
Weber
8
article
Nuže, prof. Rauchbergovi je všech těchto
vavřinů ještě málo a opět vyrukov al se
známými infamiemi vůči nám Čechům v mě
síčníku »Statistische Monatschrift«. Pod ná-
pisem »Statistické podklady vo
lební reformy« zvěstuje na zdánlivě
neutrální půdě úřadního orgánu na základe
spousty více méně pravděpodobných čísel
ných kolon obšírněji to, co pražskému Ně
mectvu o volební opravě řekl již v únorové
své přednášce ve zdejším kasině a Vídn
nedávno ve vždy ochotné »Neue Fr. Presse«.
Článek nezdá se býti skončen, třebas to nen
jasně vyznačeno a na hlavní partii o národ-
nostní poplatnosti daňové, soudice
z předchozích projevů tohoto skutečně učeli-
vého stoupence Wieserova, můžeme se tedy
teprve těšiti.
profesor
Rauchberg
Čecho
Neue
Wieserův
Francie . Presse
Statistische Monatschrift
9
article
Statí nynější meritorně se zabývati byl
by naprosto zbytečno. Kdybyste tisíckráte
dokázali absurdnost jeho čisel a tendenčn
úmyslnost výkladu, jimiž své cifry provází
neodpoví vám sice, ale při nejbližší příleži
tosti s krásným úsměvem sebevědomého
vědátora vám je zopakuje zas a dovolá se
dřívějších svých »důkazů«. V úvodu dnešn
stati slibuje Rauchberg podati »soustavne
a nestranné posouzení veškerého statistického
materiálu« k volební reformě se vzlahují
cího, když byl před tím se záviděníhodnou
smělosti konstatoval, že ve volebním boji
bylo čísel statistických užíváno tendenčně
což je jen důkazem, že jako každé věci, tak
i statistiky lze zneužívati. V pravdě, odvaha
není slabou stránkou p. profesorovou!
S kapitolou 2. a 3. možno v celku sou-
hlasiti; R. seskupuje tu výsledky volebníei
statistik za dřívějších řádů volebních a do
spívá k názoru, že poslední volební reforma
nebyla revolucí, nýbrž evolucí: nezbytny
důsledek našeho veškerého hospodářského
sociálního a kulturního rozvoje. Ostatně hroty
této evoluce byly značně otupeny všemož
nými ohledy k zachování již trvající državy
za kterýmž účelem pokuseno se při rozvrhu
okresů volebních o národnostní rozhraničení
při čemž jednotlivým národům neměřeno
stejně, jakož i rozlišování měst a venkova
10
article
Prof. Rauchberg vypočítává dále pře
suny, které nastaly v poměrné kvotě man
dátů u jednotlivých národností, zejména
i se zřetelem na mandáty městské a t. zv
venkovské. Spokojuje se tu většinou prostým
konstatováním »značného zkrácení Němcůe
volební reformou, hledě arci stále jen k do-
savadní »dežavě« a ne k momentům jiným
na př. klíči populačnímu a p. Zejména všal
zkráceni byli prý Němci i tím, že se jim dostalo
pomérně méně mandátů městských, než jim
příslušelo, takže nyní ze 100 mandátů měst
ských v Předlitavsku je jen 55 8 německých
kdežto dříve jich bylo 59. Poněvadž pak
městské volební právo ještě vždy je nepo-
měrně účinnější než venkovské, znamená
prý »poměrné zmenšení uplatnění německých
měst v říšském řádu volebním další zkrá
cení německého postavení vůbec.« Před tím
však sám právem uvedl, že dělení mandátů
na městské a venkovské následkem přán
vlivných stran politických bylo provedeno
pomocí umělé volební geometrie a že ozna
čení »městský« nebo »venkovský« platí jer
pro volební okresy, nikoli také pro parla
mentní zastoupení jejich mandátů.
profesor
Rauchberg
Němec
Předlitavsko
11
article
Nejstranničtěji počíná si však prof Rauch-
berg v poslední kapitole dosud uveřejněne
řešením otázky, pokud podařilo se volebn
reformě ufvořiti skutečně národnostně jed
notné volební okresy a jak značné jsou men
šiny, jimž se parlamentního zastoupení v ůbe
nedostalo. Rozumí se, že opět a jediné jsou
v té příčině zkráceni Němci, zejména Němo
v Čechách. Z českých menšin bylo znepráv
něno 99 700 Čechů — (ne voličů, nýbrž ve
škeré populace) čili prý 2 5 proc., z Němců
však 89 700 čili 3.8 proc. Absolutně jsou
prý číslice ty stejné, ale u Němců » padaj
nepoměrně značněji na váhu«. A nyní násle
duje známá theorie Rauchbergova o nestejné
kvalitě obou menšin: »Němci jsou usazeni
převážně semknuti v Práze, Plzni a Budějo
vicích, zde sídlí ode dávna, podstatný živel
městské kultury; jim z dobré části dlužno
děkovati duševní a hospodářský rozkvět měst
a pociťují těžké přikoří, že se svým počtem
hlasů a poplatností daňovou, jež aspoň
Rauch
Němec
Čecho
Čechy
12
article
Praze, značně předstihují většinu volebních
okresů, nejsou v říšské radě zastoupeni
Naproti tomu české menšiny jsou roztrou
šeny po celém německém území — jediny
rozumný a správný názor, k němuž konečné
oyní p. profesor dospěl! — ale hospodářsky
je to samá holota, fluktující dělníci, nemaj
roční usedlosti atd. »Formální rovnost v na
kládání s oběma skupinami menšinovým
znamená ve skutečnosti zneprávnění jedne
části« (rozumí se Němců!) A facit, k němuž
Rauchberg dospívá? Narodnostní rozhrani
čení ve volební reformě se nepodařilo, v
zemích se složitými poměry národnostních
směsí nevystačuje«, ergo — čekali byste
návrh na poměrné volení, o němž se R. dost
příznivě u Haliče vyslovuje, však chyba
lávky — prof Rauchberg vyslovuje se pro
národně oddělené volební sbory na základě
národních katastrů po smutně pověstném
vzoru moravskéml
O názorech prof. Rauchberga, kter
ovšem neuznal za vhodné nikde ani sloven
zmíniti se o vratkém podkladě »obcovae
řeči« pro přesné vyčíslení národních menšin
třebas za to nezapomněl v poznámce pod
čarou upozorniti, že úřadní sčítání lidu
Němcům v Praze ukřivdilo, bylo by škoda
ztráceti i jen jediného slova. Nanejvýš budiz
konstatováno, že od vydání jeho knihy
o národní državě udála se v jeho názorech
o uzavřenosti německého území v Čechách
potěšující »evoluce«; v »Besitzstandu« do
kazoval, jakou hračkou je provésti národ-
nostní rozhraničení Čech bez újmy kohokoli,
dnes doznává, že německého uzavřeného
území není, vždyť po něm celém jsou
roztroušeny české menšiny a že národní
rozdělení dle jazykové hranice nedostačuje
S bohem tedy, theorie uzavřeného území
Němec
Rauchberg
profesor
Praha
Halič
Čechy
13
article
Co však důrazně nutno výtknouti, jes
okolnost, že nový silácký výkon Rauchbergův
otiskl oficiální list c k. statistické ústřední
komise ve Vídni. Redakce Stat Monatssehrife
neuznává nikde za vhodno nadsázky nebo
přímo lži p. profesorovy uvésti na pravou
míru, ano, slavná ústřední statistická komise
dává si dokonce líbiti ve vlastním liste
tvrzení, že v Praze provedeno bylo špatně
falešně poslední sčítání lido, nad nímž ona
sama jako nejvyšší orgán bděla! Ona jak
nejvyšší revisní a zpracovací orgán, který
výsledky sčílání také pod vlastní zodpověd
ností pablikoval, na domnělé úskoky a ná
silnosti, za nichž prý se v Praze sčítalo
nepřišla a dává si to p. Rauchbergem po
tvrditi ve svém úřadním orgáně. Ale ješte
více: statistická komise svým mlčením ne-
stydí se povýšiti na vědecký argument Rauch-
bergovu legendu o minimu 50.000 pražských
Němců a dovoluje seriosně citovati jako vě
deckou práci pověstný svatodušní článel
Rauchbergův o pražských volbách s ješte
pověstnějším volebním katastrem zdejšíh
německého kasina !l
Zdejší městská statistická kancelář, která
při každě příležitosti musí snášeti nejhorš
insinuace německého profesora, z nepocho
pitelných důvodů stále — mlčí.
Nyní ústřední komise dopouští prof
Rauchbergovi v nestranném listě, jakým přece
oficiální její věstník má býti, uveřejňovat
škodolibý pamílet proti českému národu,
v němž se prohlašují vlastní její cifry z
falešné — přejete si ještě výraznější ilustrace
hrozných veřejných poměrů rakouských?
Stat Monatssehrife
Rauchberg
Rauch
Němec
Vídeň
Praha
14
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 8. srpna. (Přeměna če-
ského svazu na Iíšské radě.) Český
svaz, objímající všechny české kluby na říšské
radě, vyjma sociálné demokraty, měl dosud jen
zatímné stanovy, jichž závaznost vypršela s kon
cem prvého sněmovního zasedání. České kluby
sloučené ve svazu, byly vázány pouze v otáz
kách národních a slátoprávních; v ostatníel
otázkách měly úplnou volnost, již použily také
jak známo, při hlasování o zatímném rozpočtu
proti němuž hlasovali radikálové a realisté
kdežto ostatní kluby šly s vládou.
Jest otázka, jak se české kluby na říšské
radě zachovají na podzim. Nejmenovaný „český
aktivný politik“ odpovídá na tu otázku ve víden
ské „Inf.“. Někteří vynikající čeští politikové —
praví — přimlouvají se, aby Mladočeš i s
Staročechy, agrárníky a českými kle
rikály utvorilí jednotný klub, ktorý by s ra
Praha
Český svaz
Český klub
15
article
V drobném p. ourjii
raaní člelo o sobě .
odpoledni
. ns zk
Ve fllalkách na venkově:
ranní čislo. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . a
Iaserálv
plati se hotově nopře
Tředplaconí a inserty přijímí dmisi-
strace v Harianské slicicn č. 3.
Tam nachánají se též redakee
tlskárna a ezpedica „ Narodnich Listá“
Dukoplay so povraceji
Iaserálv
Narodnich Listat
Dukoplay
16
article
dikály, kteří hodlají zůstati v oposici, udržoval
jen volné spojení pomocí parlamentní komise.
Po ostrých srážkách Mladočechů s agrárníky
s jedné strany a agrárníků s klerikály s druhé
strany zdálo by se, že jest malá naděje na utvo-
ření jednotného klubu ze všech výše uvedených
směrů, ale vyhlídky prý nejsou tak špatné, jak
by se mohlo zdáti na prvý pohled. Máme důvod
— praví pisatel — předpokládati, že a grár-
níci by byli ochotni vstoupiti do společného
klubu za určitých podminek. Podmínkou není
v prvé řadě ministerský portefeuille, pro který
agrárníci chtějí kandidovati prince Bedřicha
Schwarzenberga jako intelektuálného
tvůrce agrární strany, nýbrž spíše některé důle-
žité požadavky programové. Z klerikálů
jsou Moravané vesměs pro společný klub; obtíže
činí dosud jen klerikální poslanci z Čech, kteří
se chystají do boje s agrárníky při nastávajících
zemských sněmovních volbách, ježto agrárníci
prohlašují všechny venkovské okresy za svou
doménu, Ale přes tyto obtíže není prý vylou-
čeno, že jednotný český klub na říšské radě na
podzim se utvoří. Dožijeme-li se, uvidíme.
Schwarzenberg
Moravan
Čechy
17
article
V Praze, 8. září. (Ještě ohlas sokol-
ského sletu.) „Dzien. Poznaňski“ otiskuje
odbornou zprávu o tělocvičných výkonech na
pražském sokolském sletě a vzdává jim zaslou-
ženou chválu. Nás zajímá v té stati několik po-
známek o Polácích, jež pisatel přičinil k závěrku
svého referátu. „Poláků — píše — bylo v Praze
asi dvacet. Nejčetněji bylo zastoupeno králov-
ství polské, pak Velkopolska (Poznaňsko), z Hla-
liče byli dva. Všichni jsme se shodovali v tom,
že takové slety jsou nesmírně poučitelné a ško-
da veliká, že všichni polští Sokolové nevidělité
české práce. Mimo to neslyšeli jsme, a ni
jsme neviděli absolutně nic, co by
náš národní cit mohlo uraziti. Cizí
hosty Čechové přijímali stejně přívětivě. Leda
že Francouzům dávali tu a tam přednost. Kde-
koli jsme se stýkali s Čechy, všude jsme se
setkali s přátelstvím. Všichni, s kým se nám
událo rozmlouvat, litovali, že Poláků ve sletě
nebylo.
Polák
Čecho
Francouz
Praha
Velkopolsko
Poznaňsko
Hla
Čechy
18
article
Zaznamenáváme tento hlas střízlivého pol-
ského listu, adresovaný ovšem do Lvova, odkudž
vyšla zápověď, že polští Sokolové do Prahy ne-
smějí.
Ze Lvova, 7. srpna. (Posl. David ak
vystoupil z maloruského klub u.)
Poslední z pěti ruských poslaneů haličskýche
zvolených na program strany staroruské, Vasil.
Daviďak, také již vystoupil ze společného
klubu maloruského. Učinil to po včerejší volič-
ské schůzi, konané ve Lvově. Důvěrníci voličů
shromáždění na schůzi, přijali resoluci, v níž
vyzývají posl. Daviďaka, aby vystoupil z malo-
ruského klubu a s ostatními čtyřmi poslanci
staroruskými utvořil ve Vídni klub ruský.
Členové klubu mají zachovati solidárnost, jinak
však co do taktiky a zejména co do styků s klu-
bem ukrajínským ponechává se jim úplná vol.
nost. Mime to vysloveno v resoluci také polito-
vání nad útoky, jež v poslední době činěny na
posl. Daviďaka a za dosavadní parlamentní čin-
nost vysloveny mu díky.
Posl. Daviďak uveřejnil na to prohlášení.
v němž vyhovuje usnesení důvěrníků svého vo-
ličstva a vystupuje z maloruského klubu. Ponž.
vadž také dr. Korol se již rozmyslil a ne-
svolav dalších voličských schůzí, jak předpoklá
dal, vystoupil již ze společného maloruského
klubu, stojí nyní všichni staroruští poslanei
Posl
David
Vasil
Daviďak
doktor
Korol
Lvov
Praha
Vídeň
klub u
20
article
Literatura.
Literatura.
Český spis o Konfuclovi.
II
Knihu svou o Konfuciovi prof. Dvořál
rozdělil na pět částí. V prvé ličí dobu Konfu-
ciovu, ve druhé jeho život, v třetí a čtvrté jeho
nauku a to tak, že v části třetí probírá jí vše
obecně, ve čtvrté podrobně, načež část pát
líčením rozvoje jejiho zakončuje knihu. Spi-
nabyl tím jednak přehlednosti, jednak názorno-
sli. Konfucia vídíme vyrůstati z poměrů, do
nichž krátkou, ale obsažnou črtou jsme zasvě-
ceni. Poznáváme úpadek Číny v VI. st. př. Kr.
plynoucí z porušené rovnováhy mezi císařem
vasaly; z uvolnění poměru toho kali se i poměr
vasalů mezi sebou, silnější potlačuje slabšlho,
říše zmítá se nepokoji, zápasy, ukrutnostmi.
Samovládci vystupují do popředí; jsou to knl-
žata sice statečná, obnovují dočasně počátek.
ale nejsou legitimováni k tomuto úkolu, jenž
přísluší dle názoru čínského jedině synu nebes,
císaři, proto vasalové bouři se proli nim jako
uchvatitelům, proti vasalům bouří se opět hodno-
stáři a celá říše kymácí se v rozvratu tím
smulnějším, čím se slává všeobecnějším.
Konfucl
Dvořál
Konfucius
Čína
21
article
Do takových poměrů rozhoduje se zasá-
hnouti Konfucius. Činí tak spisem historickým
»Čiin-tshieu« (Jaro a podzim). Suše podává
výčet událostí, v malém výseku 242 let (odr.
722 do 480 př. Kr.) zaznamenávaje zkázu 52
říšl, vraždu 36 knížat, války počlem 36, 213
útoků, množství vpádů, přepadnuti, dobytí měs
a p. Miní patrně působiti spoustou děsných udá
lostí, které líčí. Jedinou spásou Činy, praví
prof. Dvořák, mohl býti osvícený vladař, jemuž
by se zdařilo říši sjednotiti a spořádati. Neobje-
vil se. Misto něho vyvstali dva mužové, politi-
cky málomoení, ale kteří obrali sobě úkolem
mravní povznosení národa. Byli t
Konfucius a Lao-tsí. Nepronikli sice u vrstev-
níků svou naukou, ale dédictví jejich uchopily
se generace pozdější. Dnes tvoří jejich nauky.
konfucianism (činsky Žu-kiao, t.j
nauka literátů), taoismus, t. j. nauka Lao-
tslova, spolu s buddhismem tři státní ná-
boženství čínská (S a m- k ia o, tři nauky).
Po tomlo, jen v hlavních rysech tu repro-
dukovaném líčení doby autor obrací se k vy
psání života Konfuciova. Uvádí jeho rod (po
boční linii brabat Sungských, splynuvší, ježt
pět členů její po sobě vlády se nezúčastnilo
s lidem jako nová rodina Khung, jež si též
vlast našla ve státě Lu), vykládá jeho jmén
(Konfucius latinisováno z Khung fu-tsř, t. j
učitel Khung, dětskě jméno Khieu, pahorek
upomínkou na horu Ni, k níž matka za syna
se modlila, dle jiných podobou hlavy jeh
určené, rovněž tak jméno jeho plnoletosti.
Konfucius
profesor
Dvořák
Lao
Konfuciův
Khieu
Lu
S a m
22
article
Čung-Ni, prostřední Ni). Konfucius narodil se
v Hiang šangpingu, nynější provincie šatungské,
19. června 551 př. Kr. Olec jeho byl již 71
let stár a měl druhou manželku, brzy mu pak
zemřel, takže Konfucius odchován byl matkou.
která věru výborně postarala se o jeho vzdě-
lání, ač poměry nebyly skvělé. Již v mládí vy-
nikla Konfuciova záliba v konání náboženskýeh
obřadů. V devatenácti letech se Konfucius ože
nil a měl syna Li, později též dceru. Zprvu
nevyhledával Konfucius úřadů, věnuje se toliko
svému vzdělání, ale stlsněné poměry domácí
přece ho přinutily, že vstoupil do služeb at
s počátku soukromých a jen podřízených. Sta
se správcem sýpek, později dozorcem luk a stád-
Živolopisec Konfuciův, Meng tsl, uvádí služby
ty za doklad, že i muž vzdělaný může chudo-
bou donucen přijati nepatrné zaměslnání a ne-
snižuje se, horlivě li plní své povinnosti. Kon
fucius cílil se v povoláních těch spokojen, patrně
dovolovala mu oddávati se rozjímáním a studiem
života i dovednosti, potřebných Čiňanu k vzdě-
lání. »Mám-li účty své v pořádku, je dosti,-
vyjadřuje se o prvém a o druhém řikal: »Ro-
stou-li voli a ovce jako tráva, jsou li velel
tuční, je dosti.« Ve 22. roce vystoupil jak
učitel a dům jeho stal se shromaždištěm vědy
chtivých jinochů. Přijímal všechny »od toho.
kdo přinesl v uzlíku sušené maso« jako nej
menší honorář, jenom nepřičinlivým nevykládal
nedůvtipným neopakoval. »Odhrnu- li jeden cípel
a nevráti-li se s třemi«, takovým vědění svého
neudílel. Učitelskou činnost přerušil předepsaný
27měsíční smutek pro matku, jež zemřela jedva
čtyřiceliletá. Pak stal se vychovalelem synů po
zemřelém prvním ministru státu Lu. Postavení
to umožnilo mu cestu do Čeu r. 517, aby se-
známil se s Lao-tsím, jenž byl tam archivářem
Čung
Konfucius
Hiang
Konfuciův
Živolopisec Konfuciův
Meng
Čeu
Lao
Kon
23
article
Schůzka přinesla mu zklamání. Spěl k Lao
tslovi jako k velkému znalci starověku činského
ale poznal, že Lao-tsi studiu historickému ne
přikládal váhy. »Lidě, o kterých mluviš, jsou
mrtví a jejich kosti dávno setlely; zbyla po
nich jen slova . . . Stihne-li šlechetný pravý
čas, povznáší se, nestihne-li, těká jako pýří vě-
trem zmílané . . . Dobrý kupec, maje hluboké
sklady, zdi se, jakoby ničeho neměl, mudre
etnosti dokonalé, jakoby byl hloupý . . . Zapud
proto i ty hrdou mysl a četná přání, okázalý
zevnějšek a dalekosáblé záměry, to vše nemá
užitku pro tebe — to je vše, co mohu ti řici!
Zatím v Lu vypukly nepořádky, nejdřive tři nej-
moenější rodiny vypudily legitimaího vlá lce, pak
samy jen stěží bránily se vzpourám úřadnictva.
Konfucius uchýlil se nejprve za v puzeným vla
dařem do Tshi, kde věnoval se studiu starobylé
hudby z doby císaře Stina. Tamější vladat
King-kung velice si ho oblibil a nabídl mu, aby
vstoupil do jeho služeb; poprvé odmitl Konfu-
cius a podruhé překazil to ministr, jemuž po
dařilo se vladaře přesvědčiti o nemožnosti pro
vádění zásad učencových.
Lao
Konfucius
Stin
Tshi
24
article
Konfucius vrátil se do domova, kdež plných
14 let trávil v ústraní. Teprv když poměry v Lu
se uklidnily, přijal od vladaře Ting-kunga hod-
nost guverněra hlavního měsla. Osvědčil se vše-
strannou úpravou poměrů tak, že za rok pový
šen na ministra veřejných prací, v zápětí na mi-
nistra spravedlnosti. Reformy Konfuciovy prová
zeny tak zdárným výsledkem, že sousedním stá-
tům záleželo rozkvět ten a vliv Konfuciův zlo
miti Podařilo se to nejbližšímu státu Tshi, od-
kud poslány darem pro krále hudebnice. Tr
dny neúřadovalo se u dvora a Konfucius šel
Ve svém větším německém díle Dvořák osvět
luje blíže situaci. Bylo 80 překrásných děvčat,
k tomu 40 nádherných čtyřapřeží, jež kníže
státu Tshi oferoval knížeti státn Lu. Když mi
nistr Ki thua-tii spatřil je, jak přicházejí podél
jižní hradby města, pozdravil je slovy: »Kniže
Lu kráčel dosud cestou Čeu (třetí dynastie, jejiž
zakladatelé pozdějším pokolením platili za vzor
všech ctností a ideál státnické moudrosti), ted
bude se celý den na ně koukati a znechuti s
záležitosti vládní.« Tsl-lu, žák Konfuciův, prj
řekl: »Mistr musí nyní jiti.« Konfuelus to na-
hlížel též; ale nastávalo právě jaro, čas velkých
oběti přinášených nebi, a Konfucius rozhodl se
očekávati: »Rozkáže-li kníže, aby mně jako vy
sokému úřadníku posláno bylo z masa obětního
mohu setrvali.« Ale nestalo se. Kníže z mas
obětního Konfueiovi neposlal i nezbylo mu
nežli se vzdáti úřadu. Dojista zajímavý obrázel
změny ministerstva v šerých dobách na dálnén
východě.
Konfucius
Konfuciův
ki
Kníže
Ting
25
article
Od těch dob Konfucius vysokého úřadu ji
nenabyl. Žáky provázen, obrátil se nejprvede
západního státu Wei. V pohraničném městi
I iung přál si jej spatřiti dozorce, jenž každého
vynikajíeího muže, jenž tudy šel, snažil se po
znati. Odcházeje od Konfucia pronésl k žákům
jeho pozoruhodný výrok: »Prátelé, proč tru-
chlite nad tím, že ztratil úřad? Ža je říše na
scestí, tomu je již dlouho. Leč nebe použije
mistra jako dřevěného srdce (toliž zvonu, jim
svolává se lid) « Čirnáct let bloudil Konfuciu
v cizině, snášeje různě přihody i nehody osudu
Někdy, jako v Khusngu, byl ohrožen i jeho ži
vol, jindy, jako v Čhiu, odňali mu prostředky ži-
votní, aby nemohl dostati se do státu Tshu, je
hož kníže k sobě ho vyzval, v čemž sousední
státy viděly pro sebe nebezpeči. Ještě jednou
jednalo se ve Wei, aby povolán byl k vládě.
ale sešlo s toho pro neshodu v názorech, čím
začíli tam nápravu. Konfucius chtěl začiti o
samých jměn. »Nejsou li jména správná, pal
neodpovídají slova; nedpovídají li slova, pak
se neprovede věc; neprovede-li se věc, pak ne-
daři se mravům a hudbě; nedaří li se mravům
a hudbě, pak nejsou ani tělesné tresty a pokuty
případné; nejsou li tělesné tresty a pokuty při
padné, pak nemá lid, kam ruku a nohu strčili.
Konfucius
26
article
Navrátiv se do L, našel poměry aspoň potu
změněny, že odpůrci jeho byli mrtvi a v růz
ných úřadech zasedali jeho žáci. Byl vyzname
nán, ctěn, ale k veřejnému působení již nepři
šel. Kniže Ngni kung nepřál si jeho služeb, b
přímo ho ignoroval. Tehdy zabořil se Konfu-
cius do literárních prací, podjal se redakce kla-
sických knih Šikingu, Š-kingu, Yik kingu, tak
zvaných Velkých kingů, kromě toho knihy zvyků
a obřadů Liki a knihy o hudbě Yok ki. Ale
právě touto činností nabyl největšího vlivu na
svůj národ, neboť názory jeho prošly do těchto
kanonických knih, staly se samy kanonem. Prol
Dvořák praví: »Z dohadu soudíme, že Konfu
cius i v této části své činnosti, nevyjímajic an
Čiin-tshien (jediný vlastní spis kronikářský, o něme
zmínil jsem se nahoře), byl v prvé řadě mravo
kárcem a politikem, při tom skrz nazkrze Čine
nem. S našeho evropského a i všeobecně lid
ského stanoviska lze mnoho namilati proti po-
dobným zásadám v činnosti Iterární (rozumě
při redakci pamálek staré literatury): přest
zůstává nepochybným, že založil Konfucius
právě touto literární činnosti svou hlavní slávu
a že v prvé řadě ji děkuje, že nevzalo s jeho
živolem za své i jeho dílo životní Ona zajisté
nejen že zjednala mu věčnou vzpominku v pa-
měti národa čínského, ale zabezpečila i trvaly
vliv pro všechny časy, ni přítomný nevyjí
majíe
Konfucius zemřel r. 479 př. Kr., stát
83 léta, přeživ choť i syna, oplakáván žáky,
jakoby byli ztratili otce, »želen samým vladařem,
jenž ztratil vzor.« Hrob jeho, uprostřed leslk
dubů a cypřiší, dosud je ctěn.
Šiking
Konfucius
Yik king
27
article
Prof. Dvořák použil již náčrtku životopis-
ného, aby naznačil ráz idel Konfuciových, pro
lkav jej hojně výroky filosofovými. Z těchi nej-
významnějších je v této části charakleristika
kterou Konfucius podal sám o sobě, když vé
voda státu Še ptal se na něho žáka jednoho: »Prod
jsi neřekl: Jeho byti člověkem záleží v tom, ž
vyvinuje horlivost, zapomíná na jidlo, radostí
nad získaným věděním zapomíná na zármutek
tak neznamená ani bližící se stáří. Jen to js
měl fici.«
Jádro nauky Konfuciovy a tudíž i jádro
spisu obsahují poslední dvě kapitoly. Prof Dvo-
řák probirá v nich filosofii čínského Sokrata
jednak v hlavních rysech, jednak v podrobno-
stech, podávaje tak i soustavu jeho učení, i jed-
notlivé přiklady, výroky, applikace zásad. Čin
to nejspolehlivější methodou, analysou textů, do-
chovaných v tak řečených malých king e ch,
speciálně v Ssí-šu, Čtyřech knihách t. j.
v Lün-iii (Hovorech), v Ta- hiok (Velké
nauce), v Čung-yung (Držení se střední
cesty) a ve výroeích Meng-tslových, jenž
nauku Konfuciovu sebral z hovoru nejlepších
žáků vnuka Konfuciova Khung kiho, známějšího
pod jménem Tsi-ssi, autora výkladů ke kni-
bám Ta-hick a Cung-yung. Proť. Dvořák dokládá
každé své tvrzení citáty ze spisů těchto, překlá-
danými přesnou methodou filologickou, s velkou
znalosti jazyka i kultury čínské. Překlad, prvý
český této látky zachovává ráz originálu i e
Dvořák
Konfuciův
Konfucius
Dvo
Sokrates
Hovor
ki
Sse
Lün
Čung
Tsi