2
masthead
V Praze, ve středu dne 18. dubna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lise
přodplácí se-
v Praze v adiminl
něato
vrk ieta
s drojí dlonslko
: ke
na něste ve slialkáel
sk o
se
roji sini.
k2t
Praha
5
article
„Osudné nebezpečí“.
„Osudné nebezpečí“.
Velikonoční úvahy různých časopisů
i politiků prosyceny jsou značnou dávkou
pessimismu, jenž jest ohlasem šířícího se
přesvědčení, že v této polovině říše opět
přiblížil se okamžik, v posledních letech
zvláště často se vracející, že politické umění
dočasného ministerstva již se vyčerpalo. Po-
cit tento za nynějšího ministerstva jest tím
silnější, že neúspěchy jeho rozšířily se i na
obor hospodářský. Krise uhelná a namnoze
až křiklavé odmítnutí pozvání ku anketě
uhelné odhalily slabost v otázce hospo-
dářské zvláště palčivé a to samo o sobě
jest nedobrou předehrou pro další akci, je-
jímž středem budou předlohy investiční, kte-
réž ohroženy jsou nešťastnou nedovedností
v otázce rovného práva našeho jazyka, zru-
šením jazykových nařízení nadobro zmatené.
Přes veškery pokusy v tomto směru učiněné
nepodařilo se vládě vzbuditi zdání, jakoby
národnostní spor táhlými konferencemi po-
zbyl na své příkrosti a protože vlastní vládní
myšlenky, jak vyříditi spor tento, dosud ni
kde se nevyskytly, takže právem rozmohlo
se podezření, že jich vůbec ani není.
přirozeně vzniká otázka, je-li trvání nyněj-
šího ministerstva vůbec ještě odůvodněno ..
Přátelé jeho sice se namáhají vyzdobiti
jeho působnost »úspěchy«: že v posledním
zasedání rady říšské přece jakž takž vyří-
zeny byly některé záležitosti a že došlo ke
konferencím německo-českým; ale výsledek
těchto jest takový, že i účastníci konferencí
vzdávají se veškeré naděje, a co se týče
další činnosti rady říšské, nedovede nikdo
pověděti, kolik schůzí tento málomocný sbor
vůbec ještě bude s to vyplniti.
To vyciťují i v kruzích německých
věnují proto plnou pozornost otázce této.
6
article
Tak volá poslanec dr. Eppinger v článku na-
depsaném »obhlídka«: V jakém budeme po-
stavení, »nastane li opět starý chaos, a octne-l
se opětně na denním pořádku špatně za-
kryté porušení ústavy zvráceným používáním
§ 14. a což jest pravděpodobnější, když státní
převrat, jehož mnozí lidé v klidné resignaci
nějen se již neobávají, ale i si přejí, vý-
sledky více než třicetiletého ústavního života
býť i byly v mnohém ohledu sebe nuz-
nější a měly zapotřebí oprav — obrátí v ssu-
tiny a na jejich místo uvede nějaký oktrojo-
vaný stav, ohledně jehož obsahu jsme pro-
zatím odkázáni na domněnky naprosto ne-
určité? Jsou duchové, kteříž dle zkušenost
při takovýchto obratech v dějinách rakou-
ských bývají činní, dobře smýšlející s Něme
a příznivi rozvoji státu ve směru svobodném
a pokrokovém?
Podobné myšlenky znepokojují i »Neue
Freie Presse«, když praví: »Jakkoliv návyk
otupuje oproti nebezpečí, na něž ve vřavě
bojovné se zapomíná, uvažující mysl vrací
se ku přesvědčení, že od více než tří let
v Rakousku stalo se pochybným, je-li možno
ovládati stát konstitučně. Veškeré ony četné,
politování hodné zjevy v oboru sociálním,
hospodářském a v oboru občanských práv
státních ustupují do pozadí před touto o s ud-
nou otázkou. Podceňovati ji, toť by bylo
vrcholem lehkomyslnosti; a ani tím nelze s
utěšovati, že samo sebou se rozumí na tro-
skách ústavy Rakousko německy ovládané.-
V obou hlasech těchto vyznačen jest tedy
zcela určitě směr, jenž po posavadních tři-
letých pokusech a kombinacích s četnými mi-
nisterstvy vystřídati může hasnoucí síly mini-
sterstva nynějšího a pořádků posavadních.
doktor
Eppinger
Rakousko
Neue Frei Presse
7
article
Pražská »Politik« již vidí v bar. Chlume
ckém onu osobu, kteráž upraví absolutistické
přechodní období, za něhož by se opatřily
ony nezbytnosti státní, zvláště finanční, ku
jejichž provedení pomocí rady říšské nedo-
stává se naděje a důvěry
Jak poslanec dr. Eppinger, tak »Neu
Freie Presse« dobře vědí, že třicetiletí éry
ústavní dospělo k nynějším koncům jen a jen
neupřímností oněch politiků, kteří nedovedli
panovačnost německou podříditi společným
zájmům všech národů na rovnosti a svobo-
dách občanských. Nemohou se tudíž diviti,
když nynější jejich nářky a strachy v kruzích
neněmeckých význí na prázdno a minou se
naprosto účinku. Ostatně ani v okamžiku
blížícího se osudného nebezpečí nedovedou
se povznésti na výši opravdových a beze-
Istných obhájců zásad pravé ústavnosti a proto
připadli na zcela nezáživný recept, jak unik-
nouti onomu osudnému nebezpečí
doktor
Eppinger
Chlum
Neo Frei Presse
8
article
Prostředek spásy shledávají v německé
nadvládě, jíž má se dostati posvěcení do
brovolným podrobením se nás
což nazývají — nezbytnou nutností smíření
Není prý možná, aby stát poskytl neobme-
zenou svobodu národností. Politická svo-
boda jest svoboda politicky obmezená a
když se použije této zásady na národnosti,
snadno prý se vystihne, že národnostní rov-
noprávnost, jak se jí u nás rozumí, totiz
jakožto rovné právo veškerých národnost
uplatniti se neobmezeně — odporuje
pojmu státu! A protože obmezení vnu-
titi se nedá — musí národnosti
samy určiti obmezení své národ-
nostní svobody dobrovolným podro-
bením se zákonu, jejž by si samy daly
A k tomu dospěti možná pouze »dorozumě-
ním«. Vláda, jež prý by dala se pohnouti
českou obstrukcí a vkročila opětně na dráhu
jednostranných opatření, zaměnila by za če-
skou obstrukci obstrukci německou.«
Na prvý pohled by se mohlo zdáti, že
takovýto způsob řešení národnostních spor
jest opravdu kouskem šalomounské mou-
drosti, ve skutečnosti jest to však věčn
9
article
NARO
NARO
stejná formulka — německé nadvlády. Opa-
trně tu totiž zamlčeno se strany německé.
že pánové trvají neůstupně na
svém známém programu, který
meze a výměru rovnoprávnosti určuje pro
každý neněmecký okres jináče, který na ve-
škeré potřeby národností odpovídá neustup-
ným »non possumus«, a který, nemoha
svou početnou silou proniknouti s progra
mem svým, připadl nyní na myšlenku pro
národnosti neněmecké ještě více pokořující
aby totiž samy se zřekly práv svých, aby
samy se podvolily výměře práv, jakji
Němci ve svém vlastním prospěchu stano
vili — a tomuto novému kaudinskému jhu
dávají zvučné jmeno: dorozumění, smíření.
A to má býti nabídka, již menšina ně
mecká činí většině obyvatelstva této poloviny
říše ?
Pánové, podle toho opravdu nezbývá
než vyčkati s resignaci příchodu osudnéh
nebezpečí.
Němec
Nara
10
article
Světová výstava v Pařížl.
Světová výstava v Pařížl.
Zahájení výstavy.
V Paříži, 14. dubna.
(Od zvláštního zpra vodaje »N. L.-)
Vstoupil jsem do velkolepé výstavy svě
tové, byl jsem přítomen památné slavnosti je-
jího zahájení. Dojmy úchvatné, vzrušující, obran
oslňující. Zahájení světové výstavy! Jakýto
moment v kulturní historii národů
Rozepěl bych se rád v nadšené hymně.
jež by mně plynula z citů upřímných, nebo
světová výstava letošní je skutečně podnik ko-
lossální a krásný a koná se v Paříži, v roz-
košném městě osvěty a umění, na půdě nám
Čechům tak sympatické.
Ale bohužel, střízlivý duch kritický je vě-
domí povinnosti novináře milujícího pravdu, ne-
odvislou a nepředpojatou pravdu nade vše
stlumily tento lyrický rozmach můj — a mu-
sím vám zcela upřímně říci:
Světová výstava pařížská není hotova an
připravena pro obecenstvo.
Její slavnostní odhalení při veškeré okáza-
losti nevystihovalo daleko velký význam národn
i světové událostí. Mělo lesk uniforem a řádů
nádheru, officiální ceremonie, zvučné fráze řeč-
nické — ale nemělo styl velké manifeslac
slavnostní a především nemělo — nadšení lidu.
Tak résumuji celý svůj dojem dnešní slav-
nosti v narychlo upraveném slavnostním sále na
Polích Martových a mezí nedokončenými, roz-
házenými budovami výstavními.
Čecho
Martův
Pařížl
Paříž
11
article
Jako se říká Potěmkinovy vesnice, můž
se nyní říkat Loubetova výstava. To, co byl
dnes odhaleno presidentem republiky Loubetem
ve jmenu světové výstavy, bylo pouhým odhale
ním »sálu slavností«, několika částečně doděla-
ných fagad a mostu Alexandra III.
Za touto potěmkinsko-loubetovskou deko-
rací zeje prázdnota výstavy nespořádané a ne-
dodělané.
Málo kdo lhal tolik, jako ministr Millerand,
tvrdící 3. dubna, že výstava světová bude 13.
dubna hotova aspoň tak, jako byla hotova svě-
tová výstava v r. 1889 v den zahájení. Letošní
výstava nebude ani za 14 dní v takovém stavu.
Avšak uznati nutno, že v posledních dnech
byl vykonán ohromný kus práce. Pracovalo s
s úžasnou rychlostí dnem i noci na místech.
jež musíla být aspoň částečně připravena pro
zahajovací slavnosti. Viděl jsem slavnostní sál
den před slavností, plný nepořádku, bez pod
lahy, bez sedadel a lavic na tribunách, nevěři
jsem, že nesmírná ta místnost bude v čas ho-
tova. A dnes byl jsem překvapen dílem posled-
ních 24 hodin. Sál byl hotov, vyšperkován, de
korován a poskytoval pohled velkolepě effektn
V koutě jednoho balkonu stál sice zapomenutý
žebřík, opřený o drahocenný gobelin, nezaskl
nými okny a dveřmí za tribunou akademiků
advokátů bylo vidět kamsi na kupu trámů
prken, trakařů — ale takové lapalie nestojí ani
za povšimnutí.
Potěmkinův
Loubetův
Millerand
12
article
»Salle des fétes«, který má sloužit všem
ofliciálním slavnostem výstavním, půsöbí mohutn
svou nesmírnou rozlohou, zaujímá přes 6000
čtv. metrů a může se v něm umístit 25.00
osob, má kolosálně, směle rozpjatou klenbu za-
sklenou pestře malovanými skly, ve 4 rozie
jsou dekorativní panneaux, představují Metalurgii,
Umění, Průmysl a Zemědělství, malované Cor-
monem, Rochegrossem, Maignanem a Fla-
nengem. Malby ty jsou velmi vzletně kompono-
vány, ale působí jaksi mdle svým koloritem.
Jak malířská tak i sochařská architektura sálu
je velmi bohatá, členitá, rozmanitá a celek pů-
sobí harmonicky. Pro velké slavnosti nelze si
představiti lepšího jevišté.
V tomto nádherném sále shromáždilos
dnes odpoledne přes 15.000 osob. Byl to velmi
pestrý a zajímavý obraz. Na tribunách ve 4
rozích sálu byly lože dam a amfiteatrálně zve
daly se lavice, tísnící se tisíci a tisíci diváků
Prostředek sálu byl rozdélen na skupiny
jež byly vyhraženy poslancům, senátorům, dipl
matům, důstojnictvu, akademii, tisku atd.
uprostřed nesmírná ta maněge byla protknuta
cestou, pokrytou koberci, vedoucí od estrády
presidentovy najdruhý konec sálu, kde se, zvedá
monumentální schodiště, vedoucí k přijímacímu
Schodiště vroubeno bylo špalírem jízdn
gardy — z dálky vyhliželo vskutku effektně.
Nejkrásnější pohled poskytovala ovšem pre-
sidentská estráda a skupina diplomatickéh
sboru, oslňující barvami a zlatem uniforem
pak lože paní Loubetové, kde seděly dámy vy-
slanců a ministrů, kde bylo několik dokonale
eleganíních jarních toalet svrchovaného chicu.
sálu.
Rochegross
Maignan
Flo
Loubet
Coramon
14
article
Mezi pestrou strakatinou uniforem diplo-
matů a delegátů všech národů, uniforem vojen-
ských, diplomatických, exotických i záhadných
kde sršely jen paprsky řádů a brillantových
hvězd, procházeli se pilně kreslicí illustrátoři
fotografově. Nejhledanějšími objekty byly thiea
trální kroje uherských magnátů, které vyvol
valy u dobrých Pařížánů jakousi smíšenou
představu kapelníků cíkánských orchestrů
herců baletních feerií.
Na estrádě rovněž celý ohňostroj jiskřícíeh
řádů na prsou zlatem zářicích uniforem vy-
slanců, vedle nichž tratí se skromné fraky mi
nistrů a státníků. Jeden z nich však nezaniká
v té oslnivé spoustě, stojí v popředí, živě ho-
voří s vysokým vyschlým starcem hr. Wolken-
steinem, rakouským velvyslancem. Je to pan
Paul Deschanel, mladistvě vyhlízející, elegantní
president sněmovny. President senátu Fallier
vyjímá se vedle něho jako obtloustlý, starý berní
ve výslužbě. Ministr obchodu socialista Mille
rand hledí se zachrániti v očích dělníků, stojí
cích na římsách a ve výklencích tribun, tím
že šlape diplomatům na nohy a tváří se nevo
ným v té příliš aristokratické a uhlazené spo-
lečnosti.
Lavice, určené uprostřed sálu poslancům
ministrům, byly by zůstaly bez mála z polovice
prázdné, kdyby je neokupovalo obecenstvo.
Opposice nepřišla a vládní poslanci obstaral
nejvydatněji potřebný pollesk při řečích svých
chefů.
Pozornost vzbudiloj že minlste vojenstv
generál Gallifet se nedostavil ku slavnosti.
Deschanel
Mill
Gallifet
15
article
Velmi slabé byla zastoupena Fráncie inte
lektuelní, literární a vědecká. Z Akademie přišl
pouze pp. Claretie, Henry Houssav. Sully- Prud-
homie, pak několik i malírů a členů Institul
— voila tout ! V těch kruzích má nynější
vláda právě tak málo sympatie, jako mezi
lidem.
V poslední chvili událo se též malé nedo-
rozumění s japanským princem Kotohito, ktery
se chtěl súčastniti zahájení, ale poněvadž by byl
ojedinělým zástupcem panujícího domu cizo
zemského a musil by v ceremonielu slavnost
míti výlučné místo — zůstal raději doma.
Na pravo od ostrády mezi poslanci s
skupil se kolem p. Picarda, generálního ředitel
výstavy, celý štáb výstavní.
Konečně, když již sál byl plný, panstv
na estrádě se jaksi netrpělivě vrtělo, přišel pan
president Loubet.
Přišel skoro nepozorován. Jen jakési hnut
na estrádě jej ohlásilo a pak zvuky Marseillaisy.
Starý, otylý, pohyblivý páno se šedivým plnovou-
sem posadil se na křeslo v první řadě estrády.
maje po pravici presidenta senátu, po levi
presidenta sněmovny, dále po pravé straně vy-
slance cizích států a na levé straně Waldecka-
Rousseaua, jako vždy bledého a zakaboněného.
Milleranda a ostatní ministry.
Ani jediný výkřik nepozdravil muže stojícíh
v čele francouzského státu, který právě měl vy
konati jeden z nejslavnějších obřadů svého
vladaření.
Nebožtíka presidenta Faura bylo prý ne-
větší touhou zahájiti světovou výstavu. Viděls
na vrcholi své slávy a ctižádosti, obklopena zá-
stupci všech národů, vítána nadšením lidu. Kdyby
měl být na místě pana Loubeta, klopýtajícíh
uprostřed nepořádně se ženoucího průvodu přes
kamení a trámy rozházené po neupravené výstavní
cestě a vítaného hlasitějším voláním »Ať zije
armáda!« nežli »Ať žije Loubet! « — jaké roz-
czarowanie!
Houssav
Sulla
Kotohito
Picard
Loubet
Waldeck
Rousseau
Millerand
Faur
Prud
Loubet
Institul
16
article
Podrobný popis průběhu slavnosti mi od-
pusťte, bylo to velmi salonní, vážné, ale též
officiálně chladné. Zahajovací feči ministra
M illeranda i presidenta Loubet a nesly
se zvučně, ale málo srozumitelně sálem, teprs
z večerních listů poznal jsem jejich obsah. Ne-
vynikají nad slavnostní rhetoriku podobného
druhu. Mluví se v nich mnoho o dobrotě a spra
vedlnosti, o věčném míru a solidaritě národů.
Velká slova, slova, slova! Zvláště zajímaá
v ústech ministra Milleranda, který v saměn
nadšení nad výstavním úspěchem kapitalistické
podnikavosti a spekulace zapomněl docela, žeje
socialistou. Řeč Millerandova byla často přeru-
šena potleskem, který ozýval se hlavně z dvou
míst: z řad poslaneckých kollegů ministrových
a odkudsi z výše sálu, kde byla umistěna sku-
pina voličů řečnikových. Mnohem méně potlesku
bylo při řeči Loubetově.
Další podrobnosti ceremonie nemají pro
českého čtenáře zajímavosti. Stručně uvádín
jen, že velký orkestr asi o 300 hudobnícíe
za řizení Paffanella sehrál slavnostní skladb
od Masseneta a Saint-Saěnse, načež se presiden
odebral se všim průvodem do přijimacího sálu
kde za všeobecné strkanice a nepořádku poda
ruku několika pánům, hlavně generálním komi
sařům výstavním cizích států a timto přijet
vyřízeno.
Pak následovala oficiální procházka »zal
jenou výstavoue
Pěkná švanda! Již se těším na ty ku
plety a satyrické popěvky, které v tomto málo
heroickém pochodu budou pěti vtipní bardové
v uměleckých krčmách na Montmartre
Kolem fagad paláce textilního, oděvního
metallurgického kráčel průvod v neladu
zmatku, promísený zvědavci, prorazivšími vo-
jenský kordon na cestě, pokryté kamením, dří
vím, odpadky stavebního matertálu
Loubet
Millerand
Millerandův
Massenet
SaintSaěnsa
Montmartre
17
article
Hludba hrála »Marseillaisu« — ze špaliru
obecenstva ozvalo se několik osamělých výkřik
»víve Loubet !«
Slunce vysvitlo. Objevil se nádhern
obraz. Za námi rozpinalo se fantasticky nád-
herné průčeli elektriekého a vodního paláce,
které, až bude zatopeno jasem světel a bare
nými kaskádami vod, bude patřiti k nejkrásněj
ším půvabům výstavním, po obou stranácl
stály bílé budovy uvedených pavillonů, pře
námi vypínala se pitvorní obrovitost Eiffelovy
věže, nově olakované a v pozadí rýsovaly se
vzdušné linie štihlých věži Trocadera. Ještě
krásnější pohled zjevil se na mostě Jeně, na
břehy řeky, pokryté malebnými budovami, pod
nimiž třepetaly se vlajky a prapory všech ba-
rev, všech národů. Zavznělo hřmění děl s te-
rassv Tuillerií a hudba hrála, odkudsi zněle
zvony. Vskutku krásný, mohutný dojem. —
v němž zjevila se též celá lepost rozlohy svě-
tové výstavy.
Pod mostem vstoupil průvod na tři ozdo-
bené parníky. Dostal jsem se na loď určenou
poslancům a zástupeům tisku. Byl to zmatek
křik, strkání jako všude. Ale brali jsme t
všichni s pařížskou veselosti. Páni senatoři ne-
ztratili humor ani v největší mele. A všelijaké
zábavné epišody se vyskytly.
Vidím ve výši na mostě kollegu a přítel
novináře, který se mi ztratil v slavnostním sále.
Chce se dostáti k lodi a nemůže se nějak do-
rozuměti s policisty a úřadníky. Mává rukama
tak zoufale živě, že jeho mimika nabývá do-
jemné výmluvnosti. Úřadník vrti hlavou, krč
rameny, můj confrěre mrská, hází rukama. Ko-
nečně jej vidím, jak radostně běží po schodech
dolů k lodi.
Vidím
Jena
ko
Eiffelův věž
18
article
»Jak jsi se sem dostal ?«
»Řekl jsem, že jsem ruský poslanec, un
député russe ...«
A úřadník, mající poněkud zvláštní před-
stavu o ruské konstituci, tomuto důvodu ne-
odolal.
Po obou stranách Sekvany byly všechny
budovy a pavillony ozdobeny prapory. Ve staré
Paříži ze všech oken, vykýřů a arkýřů vyku-
kovaly hlavy zvědavců. Pavillony všech státo
byly slavnostně dekorovány. Zejména Mexik
bylo v plném lesku, pavillon pokrytý koberci
okrášlený palmami a před nimi celá kolonie
mekická.
Když jel president kolem pavillonu Anglie,
ozvalo se nadšené volání; »Ať žije Loubet
hip, hip, hurrá!« A to byla největší Loubetov
ovace dnešní — z plic anglických .
Jizda kolem cizozemských paláců byl
velmi zajímavá, před našimi zraky míjely různé
tvary a architektury, tu malebný, pestře poma-
lovaný pavillon německý, gotické pavillony an-
glický a belgický, pitoreskní bosensko- herce-
govský, vzdušně barokový rakouský, těžkopádně
slepený maďarský, ladný, světlý turecký, a nád-
herný, pyšný italský a před všemi stály skupiny
mužů a žen v národních krojích, vojáci, hudby
hrály bymny a písně dotyčných vlastí.
U mostu Alexundra III. vystoupli jsme n
břeh. President Loubet kráčí přes most s r-
ským vyslancem knížetem Urusovem po pravici.
Pan Waldeck-Rousseau se kaboní ještě více,
snad nudou, pan Deschanel tu a tam polohlasite
prohodí slovo, snad si králí jednotvárnost tohot
málo triumfálního pochodu vtipy (na koho ?)
pan Millerand se mračí na obyčejné plebejce,
kteří příliš dotěrně se vmísili do oficiálního
průvodu.
Sekvan
Loubet
Waldeck
Rousseau
Deschanel
Millerand
Paříž
Mexiko
Anglie
19
article
Most Alexandra III. je pěkný, široký, vy-
stavný, monumentální. Umění sochařské má
velkou zásluhu o jeho majestátní vzhled, též
mnoho zlata je použito na kandelábrech, py-
lonech i ornamentech různých.
Oficiální procházka konči o 4. hod. odpo
lední v široké, nádherné aleji mezi oběma pa-
láci v Champs-Elysies. President Loubet vstupuje
do své slavnostní calěche, do ekypáže a la du
mont, jejž vede známý stolba Montjarret. Vuz
obklopený jizdní gardou, odjíždí do Elysejí.
A obecenstvo ? Národ ? Lid
Volmi spore plnil výstavu, chudé tvoři
špalír v ulicích a v polich Elysejských, kde
kameloti propůjčovali židle zvědavcům, chtějícím
vidět presidenta, za — 20 centimů. Nikdy ne
byla podívaná na presidenta tak laciná — vše
obecná baisse.
Výkřiky o slavnostech projevuje se duše
davů. Zde se křičelo málo »Vive Loubet!«
mnoho »Vive l'arměe!« — též »Vive la sociale!«
ano i »Vive l'empire !«.
Na polích Elysejských při odjezdu presi-
dentově strhla se rvačka mezi přívrženci Loub
tovými, kteří snad patřili k »brigádě akklama-
torů«, o níž mluví Rochefort a mezi přívržene
armády.
Podivné výkřiky slyšel jsem dnes v Paříži
Když jsme jeli na slavnostní lodi kolem nějaké
budovy, volali na nás dělníci pracující na střeše
»a bas les députés !« — pryč s poslanci ! —
a »Panama !«
Netečnost, ano i nepřátelství obecenstva je
obrácena jen proti nepopulární vládě, jejíž po-
pularita nevzrostla dnešní slavností, neboť ani
Pařížanům nezdá se býti lhostejnou ostudná ne-
hotovost světové výstavy. Ale vláda pospíchala
s jejím otevřením, tak příliš pospíchala, jakoby
nedůvěrovala zejtřku.
V. Hlad ík.
Loubet
tový
Rochefort
Pařížan
V Hlad
Champs
Elyset
Paříž
Panama
Montjarret
Vive Loubet
21
article
Z Paříže, 17. dubna. (C.-B.) Presiden
Loubet prohlížel si dopoledne rusko
výstavu na Trokaderu. Doprovázel ho mi-
nistr obchodu Millerand, ministr zahra-
ničných věcí Delcassé a výstavní ředitel.
Presidenta přivítal ruský vyslanec kn. U ru so
a hlavní komisař ruský kn. T en i š ev.
Slavnosti bylí přítomni také emiro
chivský a bucharský.
Kn. Urusov provádél presidenta a rusk
hudba hrála zatím marseillaisu a ruskou hymnu.
Vyšlo se z obřadní sině, kde je mra mo-
rová mapa Francie vyklá d a ná
drahými kameny. Zde oznámil výslane
presidentovi, že car nabizí tuto m a p
Francii na důkaz své náklon-
nosti. President Loubet děkoval za tot
nové upevnění přátelských svazků mezi oběm
národy
v arobném prodejíi
nní čsslo o sobě . . . a 2 e
sdpeledni.
ve allslkách na venkově
annldslo. . . . . . . . 191
Inseraty
plati se ho tově napřeá
placení a Iuserty přijíe
slracs v Marlanianinl-
ustr ela k rlea
Baktply a ssve
Millerand
Paříž
Francie
Marlanianinl
T en
22
article
Potom prohlédl si ruskou vesnici, kde mu
jedna z dam jmenem velkokněžny Elišky po-
dala chléb- sůl.
Z Berlína do Paříže.
Z Paříže, 17. dubna. (Zvl. tel. »N. L. «) Jednot
kupcův a průmyslníků v Paříži telegrafovala
předsedovi obchodní komory pařížské blahopřání.
k zahájení výstavy; v depeši slaví výstavu jako
ušlechtilé dílo kulturní, kteréž jest způsobilé,
civilisované národy sblížiti. Před-
seda obchodní komory pařížské, odpovídaje, po-
ukázal na řeči Loubeta a Milleranda, v nichž
vytknuta byla důležitost výstavy pro všeobecný
mír a pro solidárnost všech národů.
Eliška
Millerand
Berlín
Paříž
obchodní komora
23
article
Z Paříže, 17. dubna. (Zvl. tel. »N. L.«)
V první den výstavy (v neděli) navštivilo vý-
stavu 118.630 platících osob (r. 1889 111.295
platících osob), mimo to ovšem dostavili se ale
zástupy vystavovatelů, osob zaměstnaných při
pracích výstavních i osob jiných na volně vstu-
penky. V pondělí nebyla návštěva tak silná jako
v neděli, neboť vál silný vítr, jenž zvedal cel
mraky prachu a působil jiné oblíže.
Z Paříže, 17. dubna. (C. B.) V elysejském
paláci zahájena včera večer řada ofiiciálních
slavnosti za příčinou otevření světové výstavy
a sice hostinou, již dával o 260 příborech pre-
sident republiky. U čestného stolu zaujal
místa nuncius Lorenzelli, vyslanci rakousko-
uherský, německý, italský, anglický, španělský,
ruský, turecký a vyslanec Spojených států, celý
diplomatický sbor, předsedové sněmovny a se-
nátu, ministři, přednostové civilních a vojen-
ských úřadů, obcí a soudcovského stav
mnoho senátorů a poslanců a delegáti cizlch
států na výstavě. Po hostině bylo v elysejském
paláci přijímání hostů, pak koncert a ples,
který měl velmi skvělý průběh. President
Loubet bavil se delší dobu s vyslanci a zá-
stupei cizích států na výstavé a dékoval cizím
generálním komisařům za jejich zdatnou sou-
činnost při zdaru výstavy
Lorenzelli
Loubet
Paříž
spojený stát
24
article
Poslanec dr. Kramář ve schůzi
voličů v Semilech.
(Dokončení)
Kdo myslí si, že vždycky poplave s prou-
dem veřejného mínění, tomu ovšem zodpověd-
nost je lehká — kdo myslí dál, ten snese ra-
ději pohanu a podezřivání, než aby proti svému
přesvědčení lichotil massám a honil se za je-
jich potleskem. Stálá důvěra lidu a voličstva
získá se jen jedním: pravdou a upřímností,
třeba by ta pravda byla okamžitě sebe ne-
příjemnější.
Míy mohli dělat obstrukci branné předloze
a lid by byl jásal. Ale co by se stalo, kdyby
zlomili naši obstrukci a my ji prohráli ? Ti,
kteři nejvíce nás hnali do obstrukce, nenašli by
slov pohany pro nás, kteří jsme svedli bitvu
tam, kde pravděpodobnost byla pro porážku.
A my mohli při předloze, která měla jen tri
krátké paragrafy, tak lehko být poraženi, tím
spíše, poněvadž celá sněmovna byla by proti
nám. Jak, není na místě odkrývati — ale my
to dobře věděli. A kdyby naše obstrukce byla
poražena v tak velké věci — přestali by se ji
báti a my byli hotovi
My vybereme si takový terrain bitvy, který
se hodí pro náš malý počet a kde všechna
pravděpodobnost je pro naše vítězství.
doktor
Kramář
Semily
25
article
Proto budeme obstruovati investiční před-
lohu, investice v rozpočtovém provisoriu a samo
rozpočtové provisorium. Tam kombinace mecha-
nické obstrukce s obstrukci prováděnou ve vý-
borech dává nám možnost, vyvážiti náš mensi
počci. Jenom aby polom ti, kteři dnes nejvice
hořekují nad ochablosti obstrukce, byli také na
místě a konali svou povinnostl
Namítá li se, že poškodíme hospodářské
prospěchy své a svých spojenců, tu nelze za-
pominati, že v boji o nejvyšší statky národa
nelze se olližeti na nějaké hiospodářské ohledy,
a že předlohy samy mají pro nás velmi málo
prospěšného, a my nejsme ochotni, za druhou
kolej na Františkově dráze, za dvě nádraží
malou dráhu opustíti boj za nejvyšší, co máme,
za práva svého jazyka. A naší spojenci, Slo-
vinci, tak dlouho čekali na dráhu, která se jim
slibuje, a počkají ještě nějakou dobu. Vzdet
dnes dráha ta z jednacího pořadu více ne-
zmizí.
Františkův
26
article
Ostatně, nesou-li snémy alpských zemí tak
těžce naši obstrukci a vyzývajícli, tak snažně
vládu, aby všechno učinila, by předlohu o turské
dráze prosadila, pak měly i také vyzvat, aby
učinila to jediné, co umožní projednání oné
předlohy, aby zavedla opět vnitřní řeč služební
v českých okresích alespoň v rozsahu Gautscho-
vých nařízení. Bez toho stavét se nebude, po-
něvadz § 14. zakazuje zadlužovati stát bez par-
lamentního svolení. A v tom je také sila nasí
obstrukce; kdo chce míti dráhy, ať působí pr
zavedeni české vnitřní řeči úřadní. Jinak to
nejde. A naopak, kdybychom i byli vyhráli ob-
strukci v branném zákoně, vláda pomohla
Vláda ovšem bojí se zavésti vnitrní re
služební ze strachu před Němci, nechce zase
míti za naši novou obstrukci německou. Ale
konečně tak strašné ty hrozby Némců sna
přece nejsou. Snad není tak nepravda, že Němei
byli velmi rádi, když se z obstrukce dostali.
Ale bylo by nesvědomité, vyvolati schválně
novou jich obstrukci. To snad není však po-
třebí. Němci obstrukci dělali proto, že utvořen
byla většina bez nich a proti nim — a na
venek pro jazvková nařízení, pokud se týkala
vnější služby a dvoljazyčnosti úřadníků. Prot
vnitřní řeči ničeho nenamitali. Kdyby tudí
vláda bez obecného natizení, prostým rozkazem
chefů jednotlivých odborů v Čechách a na
Němec
Němei
Čechy