Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 220. ze dne 12. srpna 1905.

V poslední době docházejí zprávy ze státu te- xasského, že tam jistý počet osob podjal se, jak jsme již stručně zaznamenali, nové methody léčení a to léčení deštěm, kteréhož používá, kdykoliv se mu příležitost naskytne. A mnohé osoby, jež léčení tomu uvěřily, tvrdí, že dešť jest všeobecným lékem a že vyléčí veškeré chronické choroby právě tak jako četné menší nemoci těla. Léčení deštěm není ani dost málo složité. Vše, co se od pacienta požaduje, jest, že musí stát pod širou oblohou, s tělem úplně obnaženým a dešti se všech stran přístupným. Dojem toho dle úsudku zku- šených lidí jest velice příjemný. Ti, kdo zkoušeli na sobě nový způsob léčení, ujišťují, že padání deště na obnažené tělo oživuje a osvěžuje celý systém a ob- zvláště pak sesiluje nervy. Léčení nemá žádného ustáleného pravidla. Ně- kteří lidé, již započali s ním před několika měsíci, hned po rozloučení se zimy, stáli v dešti občasně po několik hodin, aniž by pak cítili na sobě jakési nepříjemné následky. Přívrženci a vyznavači léčen deštěm vítají objevení se černého mraku, který před- povídá silný dešť. A ihned svlékají se až na holou kůži a staví se do nádvoří, obehnaného vysokým plotem a s rozkoší vystavují se sebe silnějšímu lijáku. Tvrdí se s jistou určitostí, že tímto způsobem dá se bezpečně vyléčiti reumatismus a že také roz- hodného zlepšení docíleno bylo dešťovou methodouu lidí, tuberkulosou postižených. Pro nervové poruchy má býti léčení to neocenitelným a silné nachlazení dá se vyléčiti jediným vystavením se vlivu blaho- dárného deště.

Má se za to, že léčení vzalo původ v Austinu. Tak dalece, pokud může býti zjištěno, mladý obchod- ník John Durst byl první osobou, která je zkoušela. Před několika měsíci trpěl silným nastuzením. Když pak jednoho dne dostavila se silná dešťová bouře, napadla jej myšlenka, jež snad měla původ v některé starší tradici indiánské, aby zkusil, zdali mu dešt pomůže. Dvůr obydlí jeho jest obehnán vysokým plotem a když se svlékl ve stodole, vyšel Durst na dvůr do největšího lijáku úplně obnažen. A hle, po- kus setkal se se znamenitým výsledkem. Jediné toto vystavení se dešti stačilo k vyléčení jeho choroby Od té doby nikdy mladý muž neomešká příležitosti aby se v dešti nevykoupal, když náhodou dlí doma. A od té doby zároveň také těší se výtečnému zdraví. Zkušenosti jeho použilo více lidí a léčení deštěm se ujalo. Doporučuje se, aby slabší lidé, kteří léčení tomu se podrobují, nezůstávali na dešti příliš dlouho a po každé tuře aby podrobili se důkladnému tření drsným ručníkem. Dle theorie vyznavačů nového způsobu léčení úspěšnost jeho spočívá ve faktu, dle něhož dešťové kapky obsahují zvláštní léčivé vlastnostia že přecházejíce ze vzduchu, nasáklé jsou elektřinou, která pak má přímý vliv na tělo. Lékaři, kteří na předmět ten byli dotazováni, praví, že léčení může míti rozhodně blahodárný vliv na jisté choroby.

= Oko za oko. Před týdnem popraven byl ve Wil kesharre usvědčený vrah Bigler Johnson, který před smrtí pod záminkou, že zemříti chce s pravdou na rtech, učinil doznání — již třetí během svého věz- nění — v němž udal, že jeho matka a bratr spá- chali zločin, za nějž prý on životem pykati má . . Matka jeho byla již dříve pro spoluúčastenství na zločinu zatčena, souzena, ale propuštěna na svobodu. Bratr Johnsonův Charley dlí ve vězení, odsouzen byv k smrti. V posledním doznání mluvil Johnson po- drobně. Pravil, že matka jeho vymyslila plán na za- vraždění jeho ženy, ježto prý nechtěla, aby jí vyplá- cel 6 dollarů měsíčně na podporu. Johnson z po- čátku prý protestoval, avšak když matka trvala na svém, že ona a Charley sami ženu zavraždí, svolil k činu a nabídl každému 3 dollary za jeho prove- dení. Na to jej poslali do Towandy, kde mohl býti viděn v době, kdy zločin byl spáchán a měl tak bez- pečné alibi. V šest hodin večer vyšel z domovaa v 11 se vrátil. Matka pak sdělila mu historii prove- deného zločinu. Žena jeho na zaklepání otevřela dvéře a Charley srazil ji k zemi klackem . . . Dva- náctiletá neteř, která dlela u ní návštěvou, dala prý se s křikem dolů po cestě na útěk a Charley pustiv se za ní, dopadl ji. Omráčiv ji silnou ranou, hodil ji k mrtvole švakrové, kterou matka zatím dobila.

Obě těla byla polita petrolejem a potom založen domě na několika místech oheň. Johnson končil do- znání prohlášením, že lituje svého spoluúčastenství na zločinu a žádá odpuštění. Kráčel k smrti pevným krokem a vystoupiv na lešení, vložil si sám oprátku na krk. Za sedm minut byl mrtev. Několik žen dlelo ve vězení a přihlíželo z oken na popravu kdežto na dvoře vězení stálo asi 300 diváků. Před vězením shromáždil se zástup několik tisíc hlav čí- tající a očekávající s dychtivostí zprávy o popravě.

Město nalezalo se jako v polovičním svátku, anebv den, kdy tam přijeti má cirkus . .. = Rečtí loupežníci v Makedonii. Nová, silná banda loupežníků za velení důstojníků odebrala se minulého týdne do Makedonie, aby vraždila kře- sťany jiných národností a přinutila obyvatele osad uznávajících exarchu za církevní hlavu, k přistou pení k patriarchální církvi. Všichni jsou ozbrojeni vojenskými puškami a revolvery a opatřeni válečný- mi potřebami. U vesnice Aetosu přišlo té doby k boji mezi tureckým vojskem a bandou kapitána Kalogyra, řeckého poddůstojníka, čítající dvanáct mužů. Jedna setnina pěchoty pronásledovala jej po několik dní a když se utekl do vesnice aetosské, obklíčila tuto. Kalogyros vida, že by podlehl pře- sile, utekl se svými druhy v noci do lesa, ale vojsko jej sledovalo v patách a když obdrželo posilu, ob- klopilo lesík. Rozpředl se prudký boj, trvavší ně- kolik hodin. Konečně rozhodl se bandita proraziti oblehajícím jej vojskem. Při tom však byl s třemi jinými loupežníky zastřelen. Ostatním se podařilo utéci se do hor. Kalogyros byl jeden z nejnebezpeč- nějších loupežníků, který povraždil a oloupil mnoho bulharských a rumunských venkovanů. Zde jej osla- vují nyní jako národního hrdinu. Ve vesnici Gabrova zavraždili řečtí loupežníci bulharského učitele v bytě, probodnuvše jej čtyřikráte nožem, poněvadž prý je zradil. U vesnice Lavcavia přišlo před týdnemk bitvě mezi bulharskými povstalci a řeckými loupež- níky za velení kapitána Mallia, řeckého důstojníka. Boj trval několik hodin. Z Bulharů padlo deset mužů, kdežto Řekové ztratili toliko tři muže.

Různé zprávy. Léčení deštěm.

Dary a příspěvky. Složeno u pokladny „Národních Listů“. Ústřední Matici školské. Zbiroh. Pan JUDr. Jedlička, advokát, zasílá: a) v zastoupení p. Václava Belšána, starosty v Řešihlavech, z trestní pře proti žalovanému p. Jos. Malému, uč. z Řeši- hlav, tímto složených . . . . . . b) v zastoupení p. Václava Baleje, rol- níka z Iviny, z trestní pře proti žalova nému p. Janu Balejovi, rolníku z Iviny, tímto složených . . . . . . . . c) v zastoupení p. Václava Vajnara, starosty z Iviny, z trestní pře proti žalo- vaným pp. J. Hrabákovi, rolníku, Fr. Šti- kovi, slévači, Václavu Frantovi, slévači v Ivině, žalovanými složených . . . Sojovice, p. Stará Boleslav. Pan Boh. Hara- lík, správce školy, zasílá sbírku, provede- nou při svatbě p. Jungra . . . . . Rakovník. Absolventi c. k. české reálky zr 1885 ze svého sjezdu zasílají . . . . Třebíč. Pan Boh. Valníček, soudní adj., místo zúčastnění se slavnosti matiční věnuje Klánovice. Kuželkáři v okrašlovacím spolku při koulení dne 5. t. m. vybrali . .

Prachatice. Pan K. Müller, stav. komisař 5 K a Nejmenovaný 3 K, úhrnem . . Praha. Pan JUDr. Emil Stelzer, advokát, za- sílá z trestní věci pí. Kateřiny Fišerové v Praze proti p. Boh. Skákalovi, obchod- níku s květinami v Žižkově, tímto slo- žených . . Lipnice. K uctění památky zvěčnělé neteře Anny, provdané Bukovské, místo věnce věnuje strýc B. Náchod. S přáním zdaru ohroženému škol- ství ve Slezsku zasílají z přátelské schůzky s Čechy v hotelu »u Beránka« pp. dr. Soviňski a MDr. Kubacki z Postupimi . Dobrá, p. Okrouhlice. K uctění památky ze- mřelé pí. Marie Jaklové ve Světlé n. S. věnuje p. Jar. L. Císař . Hořovice. Pan JUDr. Josef Maličký, advokát, zasílá z trestní věci p. Al. Pekárka, sta- rosty v Těních, proti pp. Václ. Opatrnému, Jos. Šroubkovi, Fr. Ullmanovi a Meth. Žaborovi pro urážku na cti, poslednějšími složenou pokutu . . Úhrnem K 137.4 K tomu z č. 213. odpol. z 5. srpna 1905 K 594. 150.89 V celku odevzdáno K 594.288.29

Spolku českých feriálních osad v Praze. Praha. Úřadníci stanice v Kladně K 2.50, ve Smiřicích K 1.04, pp. dr. Weiss 2 K, F. Ruth v Čes. Třebové 24 K, Petr Šeda, přednosta stanice v Týništi n. O. 2 K, M. Melichar, ředitel cukrovaru v Plaňa- nech 4 K, Vošahlík, řed. dolů t. č. v Luži 10 K, Josef Chocholoušek v Luži 2 K, Karel Heřman, vrchní hosp. správcev Nových Dvorech 3 K, dr. E. Oliva ve 7.40

Přihodilo se vám již někdy, či ne, že jste ráno se probudili a divili se chvilku, kde pro všecko na světě jste? Takto jsem se probudil ve voze napolo k vědomí, slyše hlasy, avšak ne skutečná slova. Avšak náhle řekl kdosi zřetelněji: »Hathaway ! Port- land 1291 !« To nepovzbudilo nijak mé porozumění, i dřímal jsem opět dle příjemného rythmu kol. Na to mne opět trochu vyrušilo slabé trhnutí při zastávce, hlasy posud zněly kolem mne; a když jsme přišli opět do pohybu, slyšel jsem: »Rosebud! Portland 1279!« Tato čísla mne vy- burcovala a já jsem řekl: Prve to bylo 1291 a usedl jsem na svých houních. Při pozdravu, k němuž sotva se uvolili a při po- hledu na ně, jak se kupili bezvýrazně ve voze, vrátila se mi na paměť nepříjemná vzpomínka na včerejší večer. Následující zastávka mi odhalila, jak dnes se mají zále- žitosti. »Forsythe,« četl jeden z nich na nádraží. »Port- land 1266.«

XvI

Hra a národ. — Poslední jednání. »Bohatá jídla,« řekl prvý. »A taky čerstvá vejce,« řekl třetí. »To je dobré, na mou věru!« řekl třetí, bije se do kolena. »Ba, ano,« poznamenal Virgiňan neočekávaně; »ale že prý se tam nezkazí vejce tak snadno, jako se to stává tady u nás v kraji.« Nikdo z nich na to neodpověděl a Nového Yorku zanechali. Nějak jsem pocítil úlevu. Na to zabočili jiným směrem, vedeni Trampasem. »Jedete také k tomu rozechvění?« otázal se, vybrav si Krátkého. »K rozechvění?« řekl Krátký, vzhlédnuv naň. »Jedete do Rawhidu?« opakoval Trampas. A všichn pozorovali Krátkého. »Ale jsem všecek zmaten, že jsem zmeškal rychlík,« pravil Krátký. »Snad bych vám mohl poskytnouti zaměstnání,« na- vrhoval Virgiňan. »Povedu výpravu přes zátoku.« »Shledáte, že většina lidí jede do Rawhidu, hledá- te-li společnost,« nalehal Trampas, lově po novobranci. »A jak je to vůbec s tím Rawhidem?« řekl Scipio, odvraceje obratně tento missionářský pokus. »Dobývají tam mnoho kovu? Viděli jste některou tu horninu?« »Horninu?« vpadl onen nadšenec, který se bil do kolena. »Tady je!« A vytáhl kus z kapsy. »Ty pořád ukazuješ svou horninu,« řekl Trampas mrzutě; neboť teď vedl hovor Scipio a Krátký se vrátil klidně ke své dřímotě. »Hm!« spustil Scipio nad horninou. Obracel ji sem tam v ruce, prohlížeje ji; vyhodil ji, chytil ji pohrdavě „Virgiňan.“