V Praze, v sobotu dne 12. srpna.

K číslu 220. čislo v Praze za 21 a na venkově za 3

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton:

NAR na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Předplacení a inzeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. ll a expedice.

Válka. Jednání o mír.

Z Londýna, 12. srpna. Podmínky mí- ru byly předloženy již carovi. Vitte dnem i nocí pracuje se svými sekretáři. Přede- včírem počala práce po obědě, kterého se zúčastnil Vitte s bar. Rosenem u assistu- jícího státního tajemníka Peircea a včera ráno byl Vitte opět zaměstnán telegramy z Petrohradu. Již dnes bude ruská od- pověd doručena japonským dele- gátům, ale konference sama odročena jest do pondělka. Podle »Reuterovy kanceláře« pod- mínky japonské shledávají ruští delegáti nepři- jatelnými, ale již okolnosť, že v nich není slov: »Válečná náhrada«, připouští naději, že v nich bude pokračováno. »Reuterova kancelář« praví, že v této okolnosti spočívá hlavní naděje, že dojde k narovnání. Ať jakkoli skončí jednání, nebezpečí, že by bylo náhle přerušeno, jest od včerejška vylou- čeno. Podle zpráv z Portsmouthu přibyli tam zástupci dvou největších bankov- ních domů z Wallstreetu a jeji ch přítomnost budí velké vzrušeni.

Podle jedné agentury londýnské prohlásil ruský vyslanec v Pekině Pokotilov: »Japonské pod- mínky jsou trpké, ale možno přeceo nich jednati a doufám, že budou zmí- něny.« Z Vídně, 12. srpna. Čínský vysla- nec ve Vídni Yang Čeng sešel se včera od- poledne s čínským vyslancem v Paříži Toueng Pao Kim v paláci v Albrechtově třídě, ve kteréž se nalezá japonské vyslanectví. Oba čínšítí diplomaté měli konferenci s japon- ským vyslancem Matonem, která trvala dvě hodiny. Z Berlína, 12. srpna. »Local Anzeiger« sděluje, že Vitte prohlásil vůči zvláštnímu zpravodaji tohoto listu: »S určitostí dostanou japonští delegáti zejtra moji odpověď. O obsahu japon. podmínek míru nemohu se vyslo- viti, poněvadž Komurovi jsem to výslovně slíbil a musím dostáti slovu.« Na otázku, zdali japonské podmínky připouštěji možnost dalšího vyjednávání, od- pověděl Vitte: »Zajisté, jinak bych jim zejtra nedal odpovědi.«

Události na Rusi. Vrah Kulikovský. Z Varšavy, 11. srpna. K procesu proti Kulikovskému, odsouzenému k smrti provazem pro vraždu hr. Šuvalova, se oznamuje, že vy- šetřování následkem úplného doznání vrahova trvalo jen několik dní, tak že již 6. srpna bylo soudní řízení skončeno. Líčení bylo tajné. Bylo zjištěno, že Kulikovský byl již trestán šestiměsíč- ním žalářem, načež byl na šest let vypovězen do Jakutska, odkud však uprchl. Na základě usnesení revolučního výboru připadl mu úkol za- vražditi hr. Šuvalova a sice následkem ukrutno- stí, kterých se Šuvalov jakožto policejní správce v Oděsse dopustil. Kulky, kterými byl nabit revolver, nebyly otráveny, toliko poslední náboj byl otráven a tím se chtěl Kulikovský sám usmrtiti. Při procesu choval se obžalovaný klidně, vysvětloval podrobně revolucionářské snahy a odů- vodňoval je delší řečí tím, že celá revolucionář- ská strana dospěla k tomu přesvědčení, že smír- nou cestou nedosáhne ničeho. Rozsudek, znějící na smrt pověšením, byl vyhlášen veřejně po krátké poradě soudu, Líčení přítomna byla toliko manželka vrahova.

Podmínečné odsouzení. Z Petrohradu, 11. srpna. »Rus« ozna- muje, že komise pro reformu trestního zákona zabývala se zavedením tak zv. podmínečného odsouzení, které má platiti také pro politické přečiny. Podle toho mají provinilci odpykatisi trest teprve tehdy, jestliže byli podruhé odsou- zeni, takže nelze čekati u nich polepšení. Polské memorandum. Římská »Tribuna« přinášejíc tresť me- moriálu polského, podaného komitétu ministrů ruských od 350 předních osob polských, mezi nimi od hr. Tyszkiewicze, Zamoyského, Sienkie- wicze atd., jenž uveřejněn nyní též ve fran- couzském »Memorial Diplomatique«, praví: »Po- lákům zdá se, že nyní nadešla chvíle případná pro vyjednávání reform, ale možná, že se mýli.« K nynějším poměrům. Z Petrohradu, 12. srpna. (Od našeho zvl. zpravodaje.) (Došlo po 2. hodině v noci.) Ministr zahraničních záležitostí obdržel v noci depeši ministra Vitta, jenž slibuje, že pošle později podmínky japonské. První jsou těžké. Depeše, došlá v poledne, obsahovala pod- mínky známé ze sdělení sdružení tisku, jež jsou arciť nepřijatelné pro Rusko. Car zdál se býti spokojen s vyjednáváním. Ministr-premier telegrafoval Vittovi, že podmínky ty nejsou definitivními, shoda byla by prý možná po jistých ústupcích. Vitte prý má jiné cíle v Americe nežli mírové ujednání. Zejtra bude mimořádná schůze v Petěrhofu. Car nepojede do Moskvy.

Uherská krise. Sociální demokracie proti koalici. Z Pešti, 12. srpna. Sociálně-d e mo- kratičtí předáci, zabývali se již včera usnesením, které učinil výkonný výbor koalice v záležitosti volebního práva. Bylo jedno- myslně konstatováno, že usnesení výkonného vý- boru koalice nemůže sociální demo- kraty uspokojiti, jelikož nezaručuje ni- jak zavedení všeobecného volebního práva a kromě toho je příliš opatrné. Následkem to- hoto usnesení započíti má nyní boj so- ciálních demokratů proti koalici s veškerým důrazem. Proveden bude letáky, brožurami a na lidových schůzích. Již zítra v neděli koná se sociálními demokraty svolaná schůze lidu, ve které otázka tato bude projednána a dojde k. prudkým úto- kům na koalici. Ministr spravedlnosti a advokátní komora aradská. Z Pešti, 12. srpna. Advokátní ko- mora v Aradu usnesla se v mimořádné valné hromadé na resoluci, ve které se prohlašuje, že nastoupení nového mi- nistra spravedlnosti jest proti- ústavní a že advokátní komora neposkytne mu žádné podpory. Ministr spravedlnosti usne- sení toto zrušil, nevzal protokol valné hromady na vědomí a zároveň žádal presidenta komory, aby se ospravedlnil. Ministr dodal, že opako- vání podobných usnesení mělo by za následek užití zákonných prostředků. Nota ministra poukazuje také na to, že debaty o po- litických záležitostech nejsou dle stanov komory přípustny. Pastýřský list. Z Pešti, 12. srpna. Temešvárský biskup tajný rada Alexander Dessemofsy vydal rovněž

FEUILLETON. „Trest.“

Vzpomínka z dětských let. Bude tomu již hnedle 25 let, kdy jednoho říjnového rána vstav rychle jsem se ustrojil, po- snídal a schystal jsem si „učení“ a poprvé, bez předchozí prohlídky matčiny, jsem-li řádně ustro- jen, chtěl jsem před odchodem do školy dáti rodičům s pánembohem. Leč toho rána tatínka jsem nespatřil. Večen před tím udělalo se mu špatně a brzy ulehl do vedlejší světnice, k ránu pak po bezesné noci přitížilo se mu tak, že matka poslala pro doktora do nedaleké obce. Divně jsem prohlížel tehdá toho nóbl pána v naší rodině neznámého a nevěděl si z prvu pří- tomnosť jeho vysvětliti, neboť všechny mé zvě- davé otázky zůstaly nezodpověděny, aneb vyhý- bavě zamluveny, až při jeho odchodu povšiml jsem si, že matka za dveřmi v předsíni s ním cosi tiše hovořila a pak vrátila se s utajovaným štkaním k nám dětem a napomenula, abychom byli hodně tiši, tatínek prý müsí míti klid a used- nuvši si ke kamnům, v nichž se obyčejně neto- pilo, rozdělávala oheň a cosí v hrnéčku ohřívala. Starší sestra pak poslána do měsťa k lékárníku pro medicinu. Viděl jsem matků, jak na stoličce nehybně sedí a někam do prázdna se zadívala, nevšímajíc

si nás až já k ní přišel dáti jí „s bohem“. Tu jakoby se ze sna probudila, povstala a hladíc mne po hlavě, zahovořila: „Tak jen jdi, dro- bečku, jdi s pánembohem, snad se navrátíš již jako siroteček.“ Jako nejmladší byl jsem sice n zdrobnělá pojmenování uvyklý, poslední však, tísnivým hlasem pronesené, mne do plačtivé nálady přivedlo a vybaviv se z jejího náručí. spěchal jsem rychle ven. Nesmělť jsem zmeškati. měliť jsme přísného pana učitele. Do školy vedla cesta lesem a vida tu pestré listí stromů, jehož velká čásť již na zemi ležela. brouzdal jsem se jím a tu a tam ptáka vyplašiv, brzo zapomněl jsem na domácí smutek a octnul se v obci, kde ostatní školáci před školou již neposedně dováděli. V ten den měla naše třída kreslení. Tich bylo jako v kostele a jenom oškrabování tužky, žmolení gumou a krátké poznámky učitelovy přerušovaly ticho a vyskytlo-li se přec někde v zadních lavicích šeptání, tu hned zvučné „ticho“ nebo pronikavé „psst“ páně učitelov zjednalo opětný klid, při čemž mnohé oko za- bloudilo jako maně ke katedře, z níž výhružně vykukovala svižná rákoska. Procházeje uličkou mezi lavicemi, zastavi se pan učitel u mne a nahlížeje chvíli do sešitu. promluvil: „Tak tvůj tatínek prý moc stůně?“ a nečekaje odpovědi, dodal konejšivě, „no, vždyí bude zase lépe.- Při tom tichu beztoho vrátily se myšlenky mé na uslzenou mátku a nezvyklé, něžné oslo- vení pana učitele dojalo mne tak, že vstav při

jeho oslovení, nemohl jsem se již přemocia dříve, než jsem loktem utříti je mohl, ukáply mně dvě velké slzy přímo do sešitu na rozdělaný výkres. Upokojiv se po chvíli, vida, že leckterému sousedovi jen k smíchu bych byl déle plakal a vysušiv vlhkost z papíru útržkem hedvábného listu, jimiž byly kreslicí sešity prokládány, dal jsem se dále do práce. Leč místo smočené zůstalo přec jen znatel- ným, nachytalať se naň tuha a špinavé chuch- valečky gumové a můj celý důvtip nebyl s to odstraniti skvrnu ani do příští kreslící hodiny. V úterý jsme odevzdávali sešity s výkresem, bylo to již pátý den po ulehnutí otcově, jemuž zatím značně se polevilo, tak že mu doktorem dovoleno bylo nějakou chvíli v pokoji se prochá- zeti, a těšil, že otec v brzku bude zase chlapík. Když pan učitel po prohlédnutí vracel zase sešity, ukázal prstem na skvrnu v mém výkrese a červenou špatnou známku z něho, pravil: „Tys pěkný mazal! Takhle se odevzdává výkres, s tím kaňourem?!“ Chtěl jsem již se nějak ospra- vedlniti, nedal mi však a doložil: „Abys pro po- druhé věděl, čeho si máš hleděti, napíšeš za trest 20krát: „Mám si hledět čistoty!“ a dáš si to doma podepsat!“ Svěsil jsem tedy hlavu, skrčil se co nejvíce do lavice, tak že mne skorem viděti nebylo a byl jsem rád, že věta nebyla delší. Š. Novodvorský.