2
masthead
V Praze, v pátek dne 19. července 190.
Praha
4
article
* runí a odpol. listy
laul (.Nanný Obzor“ ve
svonu a „Litsrárni Hlislka
v pátek) předelání ves
Praze v aáminislraní
veh
tleta. . . . . 6. K —
K drají čonáškou-
pt lens
7k oni
k. a5e . . . . . 2 K 30h
roštou:
n: : K
na etvrt lela
na měsíe
htvat lrta
Praha
Litsrárni Hlislka
5
article
Rozbitý tyrolský vzorek.
Rozbitý tyrolský vzorek.
Jako dnes před desíti lety z hlubok
oddscnl sobě národ český, že šťastně od
sebe odrazil nejvyšší nebezpečí, jež hrozilo
právu jeho národnímu jako tisícileté jednotě
a svobodě vlasti jeho; že mohutným rozma-
chem vyváznul z osidel punktací ví-
deňských: rovněž tak oddychuje sobě
dnes všechen německý lid tyrolský
radostně, že v poslední chvíl
odvrátil od vlasti své šťastně nebezpečí,
hrozící jí rozpoltěním ve dvě provincie, čímz
byl by nezbytně brzy býval zničen i ten
zemský sněm tyrolský, rozdělený
v samosprávné národní kurie (vlaskou
a německou), jako chtěli nám rozkláti náš
český sněm v kurii německou a českou.
Ovsem že bylo naše mladočeské rozkotání
pověstného »machtausgleichu« událostí nepo-
měrně větší a dalekosáhlejší na pohled, než
nynější rozbití punktací tyrolských,
avšak z dnešních vysoce zajímavých odha-
lení pohořelého německého
punktátora Grabmayra vidíme,
že ta letošní tyrolská tahaniceo
národní autonomii Trentina mo-
hla míti málem i pro nás velmi ne-
blahé následky. Kdyby se tam na
jihu Rakouska bylo podařilo uhasit čtyřiceti-
letý svár a boj mezi Italy a Němci tyrol-
skými rozdělením Tyrolska ve dvě národní
uzavřené samosprávné oblasti, byli by něme-
cko-centralističtí hasiči Grabmayrovi rozjeli
se odtamtud u vítězoslávě k nám do Čech,
aby zde rozpřáhli parcellační sekyrky své
na jednotu vlastí našich, aby zde vládu Kör
brovu pobídli k témuž »císařskému řezu«
jaký se jim zdařil právě v Tyrolsku. Hlavní
pachatel tyrolských těch punktací, německý
centralista a liberál, velkostatkář dr. K.
z Grabmayrů v hořkém svém pláči nad
jejich troskami a rozvalinami dnes přímo
svůj německý obmysl vyzrazuje. Při svém
famosním dělení Tyrol myslel
roztomilý ten liberál německy
na — — Čechy a na prospěch
Trentin
Italos
Němec
doktor
Rakousko
Tyrolsko
Čechy
6
article
Němců v Čechách! Chtělli Italům
tyrolským dopřát a zřídit jejich vytoužené
samostatné Trentino na jihu Rakouska.
nečinil tak z nějaké obzvláštní lásky k nim,
jáko spíše proto, že doufa! tím
pomoci Němcům — v Čechách —
vydobýt jim jejich vytoužene
německé »Trentino« na severní
hranici Rakouska . . ..
Poněvadž jsme byli přesvědčeni« —
zní díplomaticky opatrný, ale přece srozumi-
telný výklad Grabmayrův v dnešním » N. W
Tagblattu« — že pro Rakousko není spásy,
nepodaří-li se nalézti mezi Němci a Čechy
snesitelný modus vivendi, musili jsme se
jakožto dobří Rakušané (!) poctivě o to vy-
nasnažiti, abychom pro ono neskonale těžší
výrovnání česko-německé opatřili zjednáním
národního míru v Tyrolsku jakýsi druh
vzorku (»Vorbild«.) —
Náš ty Karle Havlíčku! Toho jsi se
zajisté ve svém exilu brixenském před
50 léty nenadál, že nyní to — Tyrolsko
bude mět sloužiti za vzorek pro zjednání
smíru mezi námi a Němci našimi ve vlasti
naší. Věru, látka pro péro Carlylovo! Jako
by bylo i jen z daleka možno přirov-
nati zeměpisné poměry našich
Čech k oněm Tyrolska, kde horstvo nebe-
tyčné vskutku přirozeně rozhraničilo oba ná-
rody, kdežto v Čechách opět příroda
tak markantně ohraničila nas
Němec
Italos
douf
N W
Čecho
Rakušan
Havlíček
Carlylův
Čo
Čechy
Rakousko
Trentino
Tyrolsko
Tyrolsko
7
article
vlasť, že přirozené ty hranice její jednoty
a celistvosti nedílné přímo plasticky bijí
v oči, tak že sám Bismark přirovnal
Čechy kobdivuhodné pevnosti,
samou přírodou uprostřed Evropy
zdvižené, které nikdy nedopřeji
Němci Rusůma Rusové Němcům,
kdežto náš historiograf Palácký trefně
pověděl: Čechy jsou kotlinou: kotel roz-
půlit, znamená jej zničit«
Vzdor tomuto neskonalému zeměpisnému
rozdílu chtěl však německý ten kobylkář
tyrolský rozděliti své Tyroly frivolně jen
k tomu konci, aby zjednal zdejším Němcům
politické praecedens, — »vzorek« a důkaz
možnosti pro jejich trhanské, vlastizhoubné
plány. Proto se »dobrý ten Rakušan« sroz-
uměl s italskými irredentisty, proto jim činil
advokáta, ač znal jejich pravé tužbya
choutky protirakouské, proto hleděl pro tu
myšlenku »národní autonomie« získati nejen
vůdce německých klerikálů Kathreina, alei
vládu Körbrovu. A pletichářské dílo dlouho
se mu ku podivu dobře dařilo.
Klerikál Kathrein počal letos z jar
tokat jako slepý a hluchý tetřev a pan dr.
Čecho
Němec
Rus
Rakušan
Evropa
8
article
Körber? Jakoby jak živ nebyl psal svého
proslulého listu hrab. Malfattovi, počal
tolikéž pro národní samosprávu vlaš-
ského Tyrolska jihnout, až dne 3. června t.r
při rozpočtové debatě v palamentě vídeň-
ském již věděl pojednou »velmi dobřeo
hojných rozdílech mezi jižním a severním
Tyrolskem a o nutnosti rozdílného zacházení
s těmito oblastmi ve mnohých oborech«. —
To přece znamenalo, že vláda přeje zaona-
čenému německo-italskému vyrovnání; však
nedosti na tom: užší výbor sněmu
tyrolského, zřízený ke konečnému vy-
pracování punktací tyrolských, »domluvil
se — dle p. Grabmayra — s minister-
ským předsedou a vyjednával se
státními funkcionáři, jím (Kör-
brem) vyslanými o konečné sesta-
vení předlohy zákona. »Také byla mezi
užším výborem a vládou docílena shoda,«
vyzrazuje bezohledný zoufalec Grabmavr
sosnově dostalo se předběžné
sankce vlády Köbrovy.«
Než v tom — ode dne 11. června
1901 na týden před zahájením sněmu —
nastal neočekávaný, neslýchaný úplný obrat.
žaluje urbi et orbi zklamaný rytíř Grab-
mayr: ode dne 11. až do dne 13. června
»Tiroler Stimmen« uveřejníly tré
fulminantních elánků, znamenaných chiffrou
»Dr. M.«, které lid přičítal samému c. k.
místodržiteli tyrolskému dru.
Körber
Grab
Tyrolsko
9
article
Merweldtovi, nuž a v těchto článcích útočilo
se co nejprudčeji na celé, téměř již hotové
vyrovnání, že prý se tím vražedně sahá na
odvěkou jednotu, nedílnost a svo-
bodu země tyrolské, že jest to pod-
nikání svrchovaně nebezpečné pro budoue-
nost nejen Tyrol, ale celého Rakouska, ruší-li
se historický svaz a útvar zemský rozdělením
veškeré veřejné správy dle oblastí národních,
rozdělením sněmu i výboru zemského v samo-
statné národní kurie a sekce. Článek ten
účinkoval na klerikály německé a vůbec na
veškeren německý lid Tyrol jako poplašný
sygnál: rázem počal se všude lid městsky
i venkovský jitřit a bouřit proti tomu trhání
země, všechen konservativní a klerikální tisk
prolestoval, avšak co p. Grabmeyra nejvíce
a nejbolestněji překvapilo: němečtí radi-
kálové v Tyrolsku a v sousední říši ně-
mecké se vzbouřili proti těm hotovým již
téměř punktacím, až to Vlachy dopálilo
a dohnalo k obstrukci, načež vláda rázem
přibouchla dvéře sněmu tyrolského a bylo
po všem veta. Vyrovnání tyrolské úkladně
odpraveno a pohřbenol« zuří pan
Grabmayer; obviňuje vládu Körbrovu z dvoj-
liké hry: kdežto prý z Vídně ukazovala pří-
větivou, příznivou tvár, nechala pry
svého místodržitele v Inšpruku
intrigovat a brojit úsilovně
proti rozdělení země tyrolské
Zažili jsme neslýchanou podívanou, že c.k
zemská vláda vystoupila bojovně proti
c. k. státní vládě, že c. k. místodržitel bojo-
val všemi agitačními prostředky proti tomu,
co jeho chef, c. k. ministerský předseda byl
schválil a s námi, zástupci země, ujednal. —
Klassická to obžaloba. Jsme zvědaví, jak
se p. Körber proti ní obhájí.
Grabmeyr
Vlach
Grabmayer
Körbrův
Körber
Tyroly
Rakousko
Tyrolsko
Vídeň
10
article
Řeč posl. prof. dra. J. Čelakovského
ve Skutči dne 13. července 1901.
Jak jsme sdělili, svolala rada města Skutče
schůzi sněmovních voličů na předešlou sobotu
večer do sálu tamější Sokolovny, ve které posl.
prof. Čelakovský promluvil následující řeč, jež
na mnoha místech se souhlasem přítomných
byla provázena:
Velectění pánové ! Jsem tomu velmi po-
vděčen, že mi dána jest příležitost ve středu
vašem promluviti po krátkém zasedání sněmu
o výsledcích našeho sněmování a o situaci poli-
tické, ve které se náš národ právě nalezá,
přál bych si upřímně, aby slova moje, plynouci
z opravdového vlasteneckého přesvědčení, ne
toliko vámi vlídně byla posouzena a přijata
nýbrž jakousi pozornost vzbudila i v širších
kruzích našeho občanstva, které za krátkou dobu
bude nuceno přistoupiti k novým volbám sně
movním.
Nemluvím při tom nikterak pro domo sua
Nikdy jsem nelpěl na mandátu poslaneckém
ráčíte se rozpomenouti, když známá schůze lidu
16. dubna 1900 ve Vysokém Mýtě konaná.
usnesla se vyzvati poslance české, tedy i mne.
abychom mandáty složili, že jsem ihned da
poslanecký svůj mandát pp. voličům k disposici.
profesor
doktor
J Čelakovský
Čelakovský
Skuteč
Vysoký Mýto
11
article
Nesložil jsem pak jej jedině z toho důvodu.
že jsem obdržel ze středu voličstva vážné pro-
jevy, ze kterých byl jsem oprávněn souditi, že
náhledy ve zmíněné schůzi pronesené nejsou
míněním převážné většiny zdejšího voličstva,
připomínám si s upřímnou vděčností, že ze-
jména zdejší obecni zastupitelstvo zvláštním
přípisem požádalo mne, bych mandát sněmovní
i nadále podržel. Jsa si dobře vědom, že jsem
se vždy snažil ve veřejném životě dle skrom-
ných sil svých působiti podle svého nejlepšího
vědomi a svědomí, nemíním odřeknouti si po-
známku, že mne projev důvěry z kruhů ze
jmena zdejšího vlasteneckého občanstva srde čně
těšil a milerád použivám této příležitosti
abych vzdal opětně zaň své nejupřímnějš
díky.
Nicméně jsem při tom zároveň poviner
doložiti, že tytéž důvody, které mne přiměly
k tomu, abych nepřijal letos kandidaturydo
řišské rady a abych i jiných čestných funk
hleděl se zříci, bych opatřil si více klidu a čast
pro vědecké práce, vedou mne k prohlášení,ž
mám opravdové přání, aby při nastávajících sně-
movních volbách nebylo k mé osobě přihlížen
a z toho všeho zajisté seznáváte, že tedy cokol
zde řeknu, nemá býti řečeno snad s ohleden
na nastávající volby sněmovní ve zdejší volebn
skupině.
Toto předeslav, chci podati ve formě ja
kési přátelské rozpravy obraz činnosti sně-
movní za poslední léta, zejmena od r. 1898
kdy jsem posledně měl čest promluviti ve vašem
středu, a soudím, že touto cestou bude nám
možno utvořiti si nestranný, správný úsudek
o nynější situaci politické a dospěti k pevnému
názoru, zdali cesta, po které většina poslanců
českých dnes se ubírá, je správnou čili nic.
12
article
Netřeba široce vám, velectění pánové, připo-
mínati, jaký byl průběh událostí r. 1898
1899. Tehdy měli jsme ještě naději, že naše
veřejně poměry pozvolným sice, avšak přece
znatelným stále krokem se polepší. Sněm tehdy
český za příležitosti císařského jubilea usneslse
podati J. V. adresu, v které velmi rozhodnými
slovy označil své státoprávní stano-
visko a vyslovil přání všeho českého lidu.
aby došlo ke korunovaci J. V. korunou svato-
václavskou. Výbor, který pracoval na adresea
v kterém byli zastoupeni toliko velkostatkáři a
lidoví poslanci čeští, poněvadž němečti poslane
se vzdalovali sněmu, přijal zároveň zásady, podle
kterých si přeje, aby byl změněn volební řád
sněmovní a vyslovil očekávání, že o zásadách
těchto stane se dohodnutí se zástupci německého
lidu. Tohdy platilo ještě Gautschovo nařízení z
dne 24. února 1898, kterým zrušena jsou sice
předcházející dvě nařízení Badenova z dubna
1897; avšak kterým celkem zákonná zá-
sada rovnoprávnosti při úřa
dech a soudech zeměpanský ch
v celých Čechách zůstávala nedotknuta.
V dubnu 1899 příjal sněm osnovu zá-
kona o užívání obou jazyků př
úřadech samosprávných, podle ktere
každý úřad samosprávný má úřadovati ve svěm
jazyku a také vyřizovati v tomže jazyku po-
dání, jež v druhém jazyku zemském by ho
došla.
koruna
Gautschův
Badenův
Čechy
13
article
Při tom usnesl se sněm resolucí vyzvat
vládu, aby při budoucím sčitání lidu byla zji
štěna národnost. Týž sněm 9. kvělna
1899 přijal navrženou mnou osnov u zá
kona o minoritních skolách, klerou
křiklavé zlořády při zřizování a vydržování škol
národních menšin měly se napraviti a při jichž
vyřizování bylo uloženo zemskémů výboru,
aby jednal s vládou o znění dalšího neméně
potřebného zákona, kterým by dozor ke
školám národním tak byl upraven, aby
i v první a druhé instanci byly školní rady tl
složeny, aby české k českým a německé k ně-
meckým školám v celé zemi přihližely. Bylo
tehdy při vesle ministerstvo Thunovo, od něhož
jsme očekávali, že v těchto všech zcela
oprávněných snahách bude nás podporovati
že také podnikne rozhodné kroky k san-
vání finaneí zemských, jakož i ž
dopomůže národnosti naší i na Moravě
ve Slezsku ku právu, zejmena ve věcech
školských. Ministerstvo to narazilo ale na zu-
řivou, neslýchanou obstrukci německé levice
sociálních demokratů, tak jako předešlá dvě
ministerstva, a nebylo s to prověsti mnohé z toho,
co od něho bylo očekáváno. Převzetí opav-
ského gymnasia matičného a jiných některých
ústavů vyučovacích do správy státní bylo takořk
to jediné, co kabinet tento v náš prospěch pro-
vedl. Němci nechtějíce trpěti provádění rovného
práva, vypracovali si známý s vatodušní pr
gram ze 20. května 1899 a nasadili všechny
páky, zejmena na ulicích vídeňských, aby vládu
hr. Thuna porazili a tak došlo, jak znám
2. října 1899 k nastolení ministerstva Clarova
které už 14. října t. r. Gautschovo jazykove
nařízení o užívání zemských jazyků při úřadech
zrušilo a tajnými výnosy německý úřadní jazyk
i v českých krajinách zavedlo.
Thunův
Němec
Thun
Clarův
Gautschův
Morava
Slezsko
14
article
Netřeba vám líčiti neblahé následky, jež
měl tento bezohledný krok vládní. Cíuime je
podnes všichni a pociti je dlouho a dlouho říše
V arobném prodejir
ranní číslo o sobě . . . z
odpoledni . . . . . . . va 2
Ve úlialkéch na venkovš
raení číslo. . . . . . . . 101
odpolední . . . . . . . . 3b
Inserat
platí se hetově nnpřae
Předplacení a Inrerty přijímá zdminl-
strape v Marianské ulici č. a.
Tam nachšaají se též redakee
Uakirna a szpodice „ Národnish Listá“.
Eukopisy se nevracsji.
Národnish
15
article
v jejíchžto dějinách jména Clary a Kindinger
zajisté nebudou jasnými písmeny zaznamenána.
Neboť je-li pravdou, jak se praví, že hr. Badeni,
jednaje zajisté v nejlepším úmyslu a chtěje nám
dopomoci k rovnému právu, dopustil se osudné
chyby tím, že neučinil opravdového předběžného
pokusu o dohodnutí se Čechů s Němci v otázce
jazykové, tedy tím větší a neomluvitelnější chyby
dopustil se hrabě Clary, neučiniv před zrušením
Gautschových nařízení nejmenší pokus o do-
hodnutí se Němců s Čechy. Při tom hr. Baden
i Gautsch chtěli provésti § 19. státních zá-
kladních zákonů, hrabě Clary ale přispěl k po-
rušení tohoto základního článku. Hrabě Badeni
snad pochybil, že bez řádného slyšení stran
upravil otázku jazykovou a mohl se omluviti
tím, že neznal toho následky. Hrabě Clary ale
je znal, musil znáti a přece nerozpakoval
se jednati tak, jak jednal. Následky tohose
dostavily. Národ český jednal tak, aby nemohl
druhý hrabě Beust o něm v pamětech napsati,
že si dal český lev mlčky vyrvati kořist, kterou
měl ve svých spárech. A o jakou kořist to šlo?
Za hraběte Hohenwarta o státní prá vo
české; za Badena a Gautsche o zcela jasné
rovné právo Čechů s Němiei! Myslím,
že i mezi soudnými Némci jest dnes už dosti
těch, kteří nahlížejí, že pro radikální proudy
v kruzích německých nebude tak snadno jazy-
kové spory klidně a dohodou rozřešiti a kteř
proto litují toho, že tak přenáhleně, bezohledně
a nestátnicky za hraběte Clara se jednalo.
Claro
Baden
Čecho
Němec
Gautschův
Gautsch
Beust
Hohenwart
Němiei
Čechy
16
article
Co následovalo, je každému známo. Dne
není to více žádným tajemstvím, že hr. Clary,
nevěda kudy kam, nabízel koncem listopadu
1899 poslancům českým část úřadní češtiny
v českých okresích; avšak že většina poslanců
českých — jak se aspoň z věrohodné strany
tvrdí — beroue ohled na pobouřené veřejné
mínění v Čechách, rozhodla se pro pokračování
v nejrozhodnější opposici, ano v technické ob-
strukci proti vládě, jsouc k tomu také mno-
hými členy pravice nabádána. Následkem toho
hrabě Clary 21. prosince 1899 byl nucen de-
missionovati, a když koncem toho roku sešel
se sněm český, tu němečtí poslanci dostavili se
opět naň a podali návrhy na rozdělení zeměa
na zřízení sněmovních kurií; kdežto my, češtl
poslancové, přišli jsme s návrhy na zrušení vý-
nosů Clarových a na provedení úplné rovno-
právnosti.
Claro
Clarův
Čechy
17
article
V takovém stadiu octla se otázka česká
na počátku předešlého roku. Bylo každému
soudnému politikovi jasno, že tento stav nemůže
býti trvalý a že musí býti podniknuty kroky k ně
jakému urovnání napjatých poměrů národnost
ních. Přišlo 18. ledna 1900 nové ministerstvo
Körbrovo, které prohlašovalo, že chce provozo-
vati »upřímnou a poctivou politi ku
dorozumění« a že míní chybu, jež se
stala za jeho předchůdců, napraviti svoláním
česko-německých konferencí o
otázce české. Zapomnělo při tom ovšem,
že poměry se pro každou takovouto akci ne-
smírně zhoršily, když nám odňato bylo vše
a když Němci byli posazení na koně a uveden
v držení výsad jazykových, jichž nabyli a
jichž dobrovolně vzdáti se nejsou ovšem
ochotni.
Bylo tehdy na naší straně mínění veliee
rozdvojeno, zdali za takových poměrů máme
bráti účastenství v konferencích, jež se v únoru
ve Vídni měly konati. Mnozi ukazovali k bez-
úspěšnosti tohoto kroku a líčili jej jako ne-
omluvitelnou poddajnost s naší strany. Avšak
většina poslanců českých i moravských roz
hodla se obeslati konference v uvážení, že nám
se stala křivda, která musí býti napravena, a
že není příčiny nepoužiti každé přiležitosti, která
Němec
Mnozi
Vídeň
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Stížný list Čechů do Kostnice.
Píše P. P. N.. .. sis.
Zajímavou publikaci přichystala ctitelům
jasné paměti Husovy »Společnost přátel staro
žitností českých v Praze« vydáním věrné repro-
dukce stížného listu Čechů ke shromážděnému
v Kostnici sněmu církevnímu.
6. dne měsíce července v plamenech a
dýmu hranice žalmy pěje, daleko od vlasti mi
lované, obklopen davem jásajících nepřátel
z nichž nejhoršími byli vlastní jeho někleří kra
jané, po velikém utrpení, pevný jak skála v pře-
svědčení svém, odsouzenec čistý, souzený soudci
z nichž některým hanebnosti hrozné byly vy
čítány, zrazený věrolomným králem, marně ob
hajovaný přáteli svými ze šlechty české, v Kost
nici přítomnými: duši šlechetnou vypustil Misti
Jan Hus.
Koncilium domnívalo se, že s Husem do
koná v Čechách i hnutí proti tehdejším pomě-
rům v církvi. Viděti to zřejmě z jednání sněmu
hned po vykonsné exekuci. V tom ovšem velice
se zklamalo. Neběželoť tehdy vlastně ani tak
o články víry, jako spíše o boj proti hrozné
mravní zkáze, panujíel v hlavě i údech církve
shromáždění otcové neměli tušení o hlubokém
rozčilení všeho lidu českého, viděvše v českých
přívrženčích Husových jen lidi svedené.
Dříve, než došly do Prahy úřadní zprávy.
dověděl se král Václav a lid český o odsouzenl
mistrově cestou soukromou.
Hněvem velikým vzplanul král i šlechta
Husovi příznivá a ještě více rozhněval se lid.
Největší bylo rozhořčení proti těm z Čechů,
kdož v Kostnici na Husa žalovali; jakož by
vedle jiných a Jana, biskupa litomyšiského, Štěpán
Páleč a »velmi prolhaný«, dle slov Tomkových
(D. Pr., III., 560), Michal de Causis, jenž
»proto se do Čech nikdy nesměl vrátiti«. (Staří
let. češti, p. 21.)
Zatím co lid bouřil v Praze i na venkově
proti známým odpůrcům Husovým, chystala
šlechta vážný, mohutný vrojev. Položili si totiž
Čecho
P N
Husův
Hus
Václav
Jan
Páleč
Tomkův
Causis
Praha
Kosta
Čechy
19
article
páni čeští i moravští sjezd společný v Praze,
k nepravým, falešným, nezbedným
na němž, majíce z Čech v čele svém pana
žalobám, osočení a nabádání je h
mistra a království našeho i mar-
Čeňka z Wartenberka, z Moravy pak hejtmana
zemského pana Lacka z Kravař, pěkně pověděli
krabství moravského úhlavných
otcům církevním svoje minění dopisem spo-
nepřátel a zrádcl, jej jakožto
lečným.
kacíře neústupného odsoudil
Aby všichni, kdo sněmování se zúčastnili,
jste, odsouzeného ukrutnou a naj-
pečeti své k listu přivěsiti mohli, sepsán jes
mrzutější smrti usmrtivše, na na
v osmi exemplářích. Neméně než 452 pání pro
šeho království a markrabstv.
mluvili tu, odvolávajíce se na dřívější své listy
moravského a nás všech věčnou
zlou pověst a zmazání. —
jimiž Husa a království české z nařku kacířstv
Již pak i nyní vašemu otcovství o mistu
hájili (na něž však koncilium nevzalo zřetele
které »jak se praví k jejich (pánů a zemanů)
Janu Husovi listy naše zjevně jsme poslali.
svobodně srdcem i ústy vyznáva-
necti a opovržení vydali k spálení ohněm«)
jíce i osvěděujice, že on mistr Ja
k »nejvelebnějším v Kristu otcům a pánům,
pánům kardinálům, patriarchům, primasům, arci
Hus byl ovšem člověk dobrý, spra-
vedlivý a křesťanský, od mnohý ch
biskupům a biskupům, poslům, doktorům
let v našem království živote m,
mistrům a k celému sněmu« asi v tato slova
ctnostmi a pověstí chvalebně za-
»My rytíři, vládyky, panoši a jiní erbovníei
nejkřesťanštějšího království českého dokol
chovalý a shledaný; zákon také
boží nového a staného zákon
svými jmény i pečetmi vypsaní, (vzkazujeme)
podle výkladův svatých doktor
žádost všeho dobrého a zachovávání přikázání
věrně kázal, nás i naše poddan
Čeněk
Lacek
Hus
Praha
Čechy
Wartenberk
Morava
20
article
pána Ježíše Krista. Poněvadž právem přirozeným
učil a velmi mnoho písem zůstavil,
i božským každému jest přikázáno, jinému to
všeliké bludy i kacířstva převelm
činiti, což sobě chce býti, a jest zapověděno
stále hyzdil a nás a všecky Kristovy
jinému činiti, cožby sobě nechtěl učiněnu býti a
věrné, abychom je v mrzkosti měli,
(nebo pán Kristus pověděl: »všecko, cožkoli
ustavičně a věrně napomínal; ku
chcete, aby vám činili lidé, vy totéž čiňte jim,
pokoji také a lásce podle své mož-
v tom zajisté záleží zákon i proroci«; a Pave
sv. dí: »plnost zákona jest milování, a všeliký
nosti, slovem, skutkem i písmem
s pilností vedl; tak že nikdy jsme
zákon v jedné řeči se zavírá, totiž, milovati
neslyšeli, ani rozuměti mohli, při
budeš bližního jako sebe samého«); protož my
loživše k tomu velkou pilnost, by
k zákonu božskému a milování bližního jakž
předepsaný mistr Jan Hus k ter
můžeme s boží pomocí prohlédajíce, k našem
blud neb kacířství na svých kázá-
nejmilejšímu bližnímu dobré pa-
nich učil, kázal nebo kterým bě-
měti, poctivému mistru Janov
hem jistil, nebo nás a naše poddan
Husovi, svatého písma bakalář
buď slovem neb skutkem kterým
dokonalému a kazateli křesťan-
pohoršil; nébrž milostivě a tiš
skému čtení svatého (se přisvěd-
v Kristu jsa živ, všecky k zacho-
čujeme); jehož před tím ve sboru
vání zákona božího a svatý ch
Konstanském, nevíme kterým du-
otcův ustanovení pro vzdělán
chem jsouce vedeni, an se nese-
svaté matky církve a pro spasení
znal, ani hodně, jakžby slušelo,
bližních, pokud jen mohl, slovem
přemožen, žádní také proti němu
i skutkem se vší pilností napo-
nejsou dovedeni ani okázáni blu-
dové ani kacířstva, ale toliko mínal.
Krist
Kristův
Kristus
Hus
Janov
svatý písmo
zákon boží a svatá ch Konstanský
svatá matka církev
21
article
Ještě pak na tom nebylo dosti, co jes
k hanbě našeho království a markrabství uči
něno: ale nad to poctivého mistra Jeronýma
z Prahy, muže veliké výmluvnosti a řeči pří
jemné, mistra sedmera umění a milovníka mou-
drosti ovšem osviceného, neviděvše ho
neslyševše ani přemohše, ale k sa-
mému jeho i nás zrádci nepravém
osočení, beze vší milosti jali jste,
do vězení vsadili i ztrápili, a již
snad jako i mistra Jana Husa pře
ukrutnou smrtí zamordovali jste.«
Těžce pak naříkají v dalším na oslouzen
království českého jako by v něm bludařstv
nějaké se rozmáhalo a ohražují se proti tomu
rozhodným tvrzením, že kdož to pravil nel
praví, v hrdlo lže jakožto zlosyn a královstv
českého závistivec, nepřítel a zrádce nejhorš
sám jsa kaciř, nejškodlivější a vší zlostí a ne
pravostí naplněný, nébrž i syn dáblův, jenž
lhář jest a otec lži. Ale však takové křivdy
pánu bohu, na něhož sluší pomsta a kterýžto
hojně odplacuje těm, kdož pychají, nyní porou-
číme a u budoucího papeže, kterého pán boh
Jeroným
Hus
dáblův
Praha
22
article
své církvi předloži, jediného a nepochybného
pastýře, více a šíře to položíme; jemužtor
božské vůle, jakožto věrní synové, což jest sluš-
ného a poctivého i rozumu i zákonu božskému
příhodného, poctivost i poslušenství povinné uči
níce, prositi budeme i žádali na ty předepsané
všecky věci i na každé zvlášté podle zákona
pána našeho Ježiše Krista a svatých otcův usta-
novení, aby nám království i markrabství opatři
o napravení potřebném; tak ovšem, a b
což jest předepsáno, nebylo n
překážku: že my kazatelův záko na
pána našeho Jesu Krista, nábož
ných, pokorných a stálých, až do
krve vylíti ehceme brániti a obha
jovati, opovrhouce všelikou bá
zeň i nálezky lidské na odpo
u činěné.
*) Pozn. To ovšem tehdy ještě (list psán2
září 1415) nebylo pravda, ale ovšem později sku-
[ tečně se stalo.
Odpovědí na list, jenž 20. února 1416
čten byl u veřejném sezení koncilia, byl půhon
na všech 452 pánů před soud kostnický. Však
tyto příběhy již jinam patří.
Ježiš Krist
Jes Krist
23
article
Ze všech osmi exemplářů listu stížného
zachoval se na dnešní den jediný, a ten jest
v majetku university v Edinburku. Jakým způso-
bem se tam dostal, není známo. Celkem dost
sešlý list (písmo na některých místech takořk
úplně jest otřelé *) dal ve skutečné velikosti
fotografovati Aug. šl. z Doerru a věnoval desku
Společnosti přátel starožitnosti v Praze.
S desky této pořízen byl fotografick
exemplář ve sbírkách musejních dosud jediný
v Praze a skvostná světlotisková reprodukc
Společnosti.
List sám jest 55 cm. dlouhý a 40 cm
široký. Na přehnutých okrajích strany pravé
levé i spodni na proužcích pergamenových vi
100 pečetí namnoze velice vzácných. Při kaž-
dém proužku jest jmeno toho, jemuž peče
patří. Nejvýše podepsán Mikuláš starší z Ledče.
za ním Mikuláš mladší z Ledče, pak Zikmun
z Milešovic, Václav z Ostrova atd. až do po-
sledního, Racka totiž z Vrdova.
Celková délka světlotiskové reprodukce
provedená na pěkném 110 cm. dlouhém a skoro
80 cm. širokém papíře, jest 85 cm., šífka
55 cm.
Přidané na zvláštním archu vysvětlení ob-
sahuje latinský a český text (starý překlad).
uprostřed, nahoře několik úvodních řádků a po
stranách kol obou textů v původním pravopisu
i transkribovaná jmena stěžovatelů. Staré pře-
pisy jsou však zachovány.
*) Společnost přátel starožitností českých v Praze
dopsala, chtějíc získati otisky pečelí, universitě edin-
burské, ale dodnes nedostala odpovědi. Kdož ví.
zdaž s lepším výsledkem nepotkalo by se jednanío
to a možná snad i o získání listu, jenž přece jen
pro Edinburk má význam leda raritní, kdyby véci
ujal se sněm český.
Mikuláš starý
Mikuláš mladý
Zikmun
Václav
Racka
Edinburk
Praha
Ledeč
Milešovice
centimetr