Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 204. ze dne 27. července 1905.

Různé zprávy. = Nový „hrahě Monte Christo“ na útěku z trest- nice v Subenu. Skoro příliš romantická a fantastická zpráva, upomínající na útěk la hrabě Monte Christo, oznamuje se z trestnice v Subenu. Trestník Lang, který odpykává si tam trest čtrnáctiletého vězení za pokus vraždy, jest hrdinou této příhody. Továrna na modlitební knihy J. Pasteta zaměstnává v trestnici značný počet vězňů výrobou modlitebních knížek Každé soboty za přítomnosti několika dozorců na- kládají se v počtu mnoha set modlitby do velikých beden, v nichž pak povozem se odvážejí do skladu ve městě. Také dno 22. t. m. konala se obvyklá expedice. Několik trestníků smluvilo se s La.gem, že mu pomohou k útěku a také skutečně v nestřeženém okamžiku Langa do jedné bedny vstrčili. Bedna byla k usnadnění útěku zvlášť připravena. Jedna její stěna dala se otevírati a mohla býti držena jen pomocí pro- vazu, který uvnitř byl upevněn. Jakmile Lang v útrobách její zmizel, táhl za provaz seč síly měl. Bedna s ním vynesena na dvůr a naložena mezi ostatní na vůz. V tom však jeden trestanec zpozo- roval, že „dvířka“ bedny trochu se pootvírají i chtěl je nepozorovaně přivříti, aby „kollega“ Lang se ne- prozradil. Ale špatně mu posloužil. Dozorce v dom- nění, že chce propašovati nějaký list z trestnice, po- drobil bednu bližší prohlíoce a tu nalezl k nesmír- nému svému úžasu v bedně místo modlitebních kní- žek — trestníka Langa... Pasažér, který chtěl do- stati se inkognito z kriminálu, byl z bedny vytažen a zjištěno, že uchystal si již pro pobyt na svobodě civilní šat, který ukradl dílovedoucímu Hahnovi a pak lisované zlato na ořízky modliteb v ceně 100 K. Kromě potravy pro první čas nalazena u něho dýka a dláto. Rozsáhlé vyšetřování v trestnici bylo zavedeno.

= Král Leopold belgický — hotelierem v Pa- říži! Z 365 dnů, jež čítá rok, stráví belgický král Leopold II. nejméně 200 dnů mimo obvod své říše. Není snad jediného měsíce, aniž by král, provázen svým sekretářem a pobočníkem, nepodnikl malý vý- let do Paříže. Také obyvatelé Babylonu nad Seinou jsou zvyklí vídati jej na závodištích, v divadlech,v nádherných restauracích boulevardů anebo setkati se s ním v háji boulogneském. Také ve foyeru Velké Opery, kde dovoleno jest v meziaktí starým abonen- tům baviti se a flirtovati s baletkami, jest Leopold osobností často vídanou a váženou. Avšak Leopold II. nevstupuje pouze do rychlíků k Paříži výhradně za zábavou. Jak známo, jest výborným finaněníkem a spekulantem a téměř bez ustání hraje na pařížské burse ... Téměř současně, když druhá jeho dcera hraběnka Štěpánka Lonyayová byla nucena klenoty své veřejně vydražiti, vyhrál na burse bá- ječné sumy peněz. Když zemřela exkrálovna Isabella španělská, královna, jejíž život snad ještě celé gene- raci dramatických spisovatelů poskytne bohaté látky k sepsání rozmarných operett, ukázalo se, že v její pozůstalosti passiva značně převyšují aktiva. Jmění mladého krále španělského Alfonsa XIII. nestačilo ni- kterak k zjednání rovnováhy finančních poměrůa tak nezbývalo než z pozůstalosti rozmařilé krá- lovny prodati, co právě v této cenného zbylo.

V prvé řadě byl to její dům v avenue Kléber, s hrdým nápisem »Palais de Castille«, který obývala, zbavena byvši trůnu a kde pařížští lokálkáři tolikráte měli příležitost zaměstnávati se románovitými episo- dami, jež se tu sběhly. Ale všechny pokusy španěl- ské vlády dům ten dobře prodati se ztroskotalya nezbylo než sáhnouti k poslednímu prostředku — prodati palác ve veřejné dražbě. Stalo se tak těchto dnů a kupcem jeho byl právě v Paříži prodlévající správce perského šacha.

Pařížanům od prvního okamžiku kupec tento byl ná- padným, ale záhy hádanka byla rozřešena: Král Le- opold II. to byl, jenž koupí získal Palais de Castille. Okolnost ta zavdala podnět k různým kombinacíma pověstem, z nichž neposlední byla verse, že hodlá vzdáti se trůnu ve prospěch svého synovce prince Alberta. Jak se však zdá, ani v nejmenším nepo- mýšlí ctihodný monarcha na odložení žezla vladař- ského, nýbrž dle zpráv nejnovějších zakoupil býva- lou residenci veselé královny španělské ze spekulace. Hodlá prý tu zříditi hotel a restaur ant prvního řádu... Při jeho podnikavosti a štěstí v ob- chodech jest pravděpodobno, že královský hotelier rozmnoží jenom tím způsobem svoje soukromé příjmy.

= Útrapy velikých zpěváků a zpěvaček. Druhá strana lesklé oné medaille života slavných zpěváků a zpěvaček, o jichž štěstí, slávě a zlaté odměně často noviny se rozepisují, není nikterak záviděníhodna, jak v anglickém listu jednom se sděluje. Údělem téměř všech těchto zbožňovaných pěvců jest zakou- šeti pravá muka nervů. »Toto nervové rozechvěnía utrpení,« pravila Marcellina Sembrichova, »jest ve skutečnosti opravdovou chorobou; každoročně do- stavuje se nejen u mně, nýbrž i u mých kollegyů a kollegů. Předovším už myšlenka, že musím večer zpívati, jest takovou duševní tíhou, že žádný potlesk ani sláva nemohou ony trapné hodiny před vystou- pením nahraditi. Z pravidla trpívám velice a okolnost tato donutí mne asi dříve nebo později, že z jeviště ustoupím úplně do ústraní.« Primadonna tato hle- dala pomoci u všech lékařů evropských, prodělala všemožné kury, počínajíc studenou vodou a končíc hypnosou, ale zcela bez výsledku. Jediné úlevy nachází prý v dlouhých procházkách. Také Emma Calvéova od nějaké doby pronásledována jest nervosou před vystoupením a nucena byla ve dnech, kdy večer zpí- vala, odříci všechna pozvání do společnosti a přijí- mati návštěvy, jež vyžadovaly více času než několik minut. Příčinu tohoto chorobného stavu shledává jak Sembrichova, tak Calvéova v tísnivé obavě, že večer připraví ji o přízeň obecenstva a o světovou pověst. Oddech a zotavení dostaví se, jakmile opona posledního jednání spadne a umělkyně octne se v záhonech podaných jí věnců a kytie.

Slečna!Bauermeisterova tvrdí, že u ní vzbu- zeno bylo toto rozechvění obavou, že některá její riválka zpívati bude snad stejně dobře, anebo snad ještě lépe nežli ona. »Nevěřte nikdy žádnému umělci« pravila Kristina Nilsse nova, »když vy- chloubá se, že nezná trémy, nebo že nikdy nebyla není rozčilen před svým vystoupením. Zapírá toho.« Aby tomuto nervosnímu rozechvění se ubránila, po tvrzení jistého anglického listu přestala Lilli Le h- manova jísti úplně maso a střežila se pití všech rozčilujících nápojů, čaje i kávy, tak že mluvilo se až o její spartánské střídmosti. Ale přece ozvaly se její nervy, ač prý v míře mnohem menší nežli kdy dříve. Madame Nordica byla »pravou mučennicí svých nervů«. — »Nemohu ani vylíčiti, jak velice jsem zkoušela ve chvílích, kdy oblékala a líčíla jsem se v garderobě. Šla jsem na jeviště jako ve snách a brzy projížděla celým mým tělem zima, brzy horko. Utišení nervů se dostavilo u ní, když mezi představením napila se — šampaňského. Ovšem, že v míře nejmenší. Adéla Pattiová, Melba, Tu- rolla — všechny mohou vyprávěti o svých zkouš- kách, jež ztrpčovaly jim život. Avšak nejen dámy znají tyto bolesti a svízele s nervy. Sám Eduard de Reske, ačkoliv jest zosobněné zdraví a nejméně tisíckráte veřejně vystoupil, vždy jest velmi nervos- ním, má-li zpívati večer. Celou hodinu přechází z místa na místo a nepostojí ani dvě minuty klidně. »Když jsem poprvé na jeviště vkročil«, pravil, »byl jsem klidnějším u porovnání k stavu, ve kterém se nyní nacházím. A každým rokem jest hůř a hůře.« Bratr jeho Jean de Reske jest ještě dráždivějším. V dnech, kdy zpívá, nevydrží ve svém pokoji a utíká ven do přírody.

Zemřelí v Praze. Dne 21. července 1905: Chlumská Marie, manželka krejčovského mistra, 47 roků, 1769—II. Veselý Oldřich, syn dělnice, 11/2 měs., 1177—II. Brendlova Frant., dcera zámečníka, 1 hod., 292—VII. Riss Antonin, syn dcery cestmistra, 1/4 hod., 774—VII. Riss Frant., syn dcery cestmistra 1/4 hod., 774——VII. Rozkošný Václav, pokladník, 71 rok, 504—VII. Šeb- kova Anna, dělnice, 26 roků, 622—VII. Klouda Emil, dělník, 20 roků, 283—VIII. Luštincová Anna, man- želka zámečníka, 26 roku, 509—VIII. Mattauschova Vilemína, dcera továrního mistra, 10 měs., 388—VIII — U Milosrdnýcn sester: Homolová Terezie, švadlena, 69 roků. Štěpánková Petronila, vdova po sekerníku, 41 rok. — V židovské nemocnici: Hrdina Václ., zedník 48 r. — Ve všeob. nemocni- ci: Formánková Marie, manželka dělníka, 61 r. Hla- váčková Anna, manželka zedníka, 79 roků. Novák Antonín, pýv. sladovní, 38 roků. Rathouská Marie, manželka rukavičkáře, 32 roky. Sýkorová Františka, manželka učitele, 38 roků. Tádrová Anna, tovární dělnice, 24 roky.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 27. července. Začátek o 7. hod. Poprvé: Zbloudilá ovečka. Fraška o 4 jednáních. Napsali E. Grangé a V. Ber nard. Z frančiny přeložil J. Kühnl. Režisér V. Spurný.

Aréna na Smichově (bliže Palaokého mostu) Ve čtvrtek 27. července. Začátek o 7. hod. Neviděli jste Bobeše? Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Quidueaua »Caché-Caché« pro české divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil R. Piskáček. Re- žisér Josef Kubík. ištěkovo lidové divadlo vinehradech. na Král. Ve čtvrtek 27. července. Začátek o 7. hod. Pohostinská hra A. Bernardiho, umělce proměn. Před tím: Boža. Veselohra od L. Archleba. Ke konci: Krasojezdkyně. Veselohra od A. Pohla. 1610

od slečny Woodovy, že tady bylo rozbaleno dítě, ktere vůbec nemohl nikdo poznati a Mr. Taylor s paní jsou již daleko na cestě k Swintonovům, práskl James Westfall do koní a práhl již skoro tak po pomstě jako jeho žena. Tam, kde se pekl býk na rožni, byl nyní rozprá- šený popel chladný a bílý a MeLean, ucítiv ze spaní změnu svítání ve vzduchu, usedl opatrně mezi spáči pod širým nebem a budil svého souseda. »Bude brzy den«, šeptal, »a musíme se odtud ztra- titi. Nikdy dříve jsem netušil, že je v tobě skryt takový dábel.s »Někteří chlapíci budou asi zle vyvádět,« bručel Virgiňan zálibně v teple svých houní. »Povídám ti, že musíme upláchnouti,« řekl Lin podruhé; a drbal Virgiňanovu černou hlavu, jež jedině vykukovala. »Pláchni si tedy,« zabručelo to ze vnitř »a drž se pěkně za větrem, dokud nedovedou oceniti naše čtve- ráctví,s Jižan se zatáhl hlouběji do svého lůžka a Mr. Mc. Lean, ujistiv jej, že je blázen, vstal a osedlal svého koně. Z vaku u sedla přinesl balíček a položiv jej ti- chounce vedle Holé Dýně, vsedl na kůň a byl ten tam. Když Holý později se probudil, našel v tom balíčku pár kvítkovaných pantoflíčků. Počastovav nehybného Virgiňana názvem blázen, ne- jednal MeLean sám věru chytře; vždyť nepřítomný bývá vždy vinen. Sotva mohl býti Lin asi míli na útěku, když je všechny probudilo hrčení kol a již přijížděli Taylorovie.

rychle provedl spletitou záměnu. Mr. MeLean se díval chvíli udiveně ve zmatku na Virgiňana. Potom, když se mu rozbřesklo, zavýskl vesele a skočil, aby mu po- máhal. A co takto oba horlivě byli zaměstnáni šálya přikrývkami, tančili netušící rodiče vesele dále a sla- boučké nahodilé výkřiky jejich dětí k nim nezalétly.