V rraze, ve čtvrtek dne 27. července.

K čislu 204. čislo v Praze za 2 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Válka. Vitte o svém poslání.

Z Paříže, 27. července. Petrohradský do- pisovatel »Tempsu« oznamuje, že Vitte ne- věři v úspěch svého poslání. Car sám je nepo- chybně přívržencem dalšího vedení války. Soudí. že Rusko konečně přece zvítězí. Vnitřní situ- ace v říši donutila jej, aby začal jednati s Ja- ponskem o mír. Jestliže Japonsko bude činiti rozumné podmínky, uzavře car mír. Rozhodně však Rusko nabude času. Sibířská dráha ruská dopravuje pomalu, ale jistě přes 100.000 mužů čerstvého vojska na bojiště. Nedávná mobilisace 4. armádního sboru skončila lépe, nežli se če- kalo a generál Liněvič bude míti brzy čet- nou a zdatnou armádu. Ruská vláda neriskuje tedy ničeho, jestliže vysílá své splnomocněnce do Washingtonu. Před odje dem Vitta bylo vydáno heslo: »ani neodstoupiti území, ani nezaplatiti válečné ná- hrady !« Vitte projevil náhled, že následkem tohoto dvojnásobného »non possumus«, vyjednávání ne- bude trvati ani celý týden. Podle všeho, co se ví o hospodářské situaci Japonska, zdá se, že má Vitte pravdu. Dlouhá válka finance Japon ska úplně vyčerpala. Potřebují rozhodně značné válečné náhrady. Nedostanou-li jí, budou zni čeni svými vlastními vítězstvími a neschopni ob- noviti svoje vojenské a hospodářské síly, takže by v plném triumfu musili se vzdáti svých cílů. Zdá se býti jisto, že Rusko nechce a nedá této náhrady. Tisíckráte by lépe bylo, kdyby Japon- sku ponechalo území, kterým by se nemohlo obohatiti. Proč by Rusko mělo dávati sumu. která by Japonsku umožnila, státi se opět vel- kou vojenskou mocí a proč by konečně měla Francie tyto sumy půjčovati. Dopisovatel končí Jest nutno, aby se v cizině zvědělo, že Rusk pravděpodobně nikdy nepřijme podmínky válečné náhrady. V Japonsku veškerá veřejnost žádá vá- lečnou náhradu; jak za takových poměrů má se čekati na šťastný výsledek vyjednávání?

Nová loděnice. j— Z Petrohradu, 27. července. Známá firma pro stavbu lodí »Armstrong« zamýšl v Rusku zřídit novou loděníci a sice v Rize. j— Z Petrohradu, 27. července. Gen.- Samsonov odjel na bojiště. Události na Rusi. K ruské půjčee. Z Frankfurtu, 27. července. Z Paříže ozna- muje »Frankfurter-Zeitung«: Co se týká nových zpráv o uzavření ruské půjčky v Paříži, nezmě- nily se zde disposice. Podle nich se nepřijme žádná ruská půjčka před uzavřením míru. Úva- žuje se však při tom, připověděti 200 millionů za pokladniční úpisy. K nynějším poměrům. Rozpočet města Moskvy na rok 1906 činí 23 millionů, o 2 milliony více než letos následkem připadnutí plynárny obci. Deputace německé kolonie z Vyborgu byla se představit německému císaři, Dopisy, adresované na ministe r si ky komitét od soukromých osob, nepřijímají ruské pošty. Válečný zpravodaj, spisovatel V. J. Ně mi rovič Dančenko odjel do Karlových Varů k zotavení. Zprávy o nepokojích v Reval'na a v Lodi jsou nepravdivy:

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Pařížská zpráva o carově schůzi s německým císařem. Petrohradský dopisovatel pařížského »Ma- tinu« vypravuje, že obdržel od osobnosti, která cara na palubě yachty »Polarnaja zvězda« ke schůzi s císařem Vilémem doprovodila, tato sdělení: »Když se bylo o schůzi plných 48 hodin telegraficky vyjednávalo, stanula »Polarnaja zvězda« v neděli večer o 8. hodině u Björků na kotvách. Yachta německého císaře »Hohen-

Předplacení a inseráty přijímá administra v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

zollern« měla tam v tutéž dobu připlouti. O 8. hodině bylo již k hostině všechno připraveno, ale yachta »Hohenzollern«, se neuka zo- vala. Car a jeho průvodčí čekali plné dvě hodiny a zasedli pak ke stotlu sami. Když poslední krmě se podávala, ohlá- šen příchod císaře Viléma a car s družinou vyšel na palubu, kdež císaře Viléma pozdravili. Car a velký kníže Michal vodili cí- saře Viléma půl hodiny sem tam po yachtě »Polarnaja zvězda«, sestoupili pak s ním do člunu a odpluli k yachtě »Hohenzollern«. T am zůstali až do 2. hodiny ranní. Při večeři pilo se tam pivo. O 8. hodině dostavil se císař Vilém zase na carovu yachtu a dal si tam ve velké jídelně podati kávu se smetanou. Také car a velký kníže Michal přišli tam a společná snídaně (vlastně důvěrná po- rada), ke kteréž nikdo jiný nebyl připuštěn, trvala dvě hodiny.

Potom odpluli car, velký kníže Michala císař Vilém k německému křižáku „Berlín“, vrátili se ve 1/4 na 2. hod. a posnídali pak na „Polárné avězdě“. Přitéto snídani bylo velmi veselo, zejmana císař Vilém byl v nejlepší míře. U tabule mluvilo se jenom francouzsky. Císař a car pronesli krátké přípitky, ve kterých si navzájem přáli zdraví a štěstí. Na to odplul císař Vilém ke své jachtě „Hohenzollern“. O 5. hodině zdvihla „Polarnaja zvězda“ kotvy a o 10. hodině veče byi car zase v Petěrhofu. — Dopisovatel „Ma- tinu“ praví ke konci své zprávy: „Při zpáteční plavbě činil car Mikuláš dojem šťastného muž9. Toho povšimli si všichni kolem, tím vice, ježto byl car císařem Vilémem uveden do situace velmi choulostivé a ježto se obecně předpovídalo, že se car ze schůze vrátí silně rozmirzen. Německý tisk tvrdí, jak známo, že popud ke schůzi vyšel od ruského císaře, Francouzové pal tvrdí opak toho. Pařížský dopisovatel „Ber- liner Tageblattu“ telegrafuje: „Panem Vittem i z Petrohradu bylo učiněno vše možné, aby rozčilení, jež schůza ve francouzském veřejném mínění způsobila, bylo ukonejšeno. K tomu druží se také, že ruský ministr zahraničních zá- ležitostí hr. Lamzdorf, francouzskému vele-

FEUILLETON.

Kyanovodík. Humoreska. Napsal Jaroslav Ha š e k. Již po sedm neděl docházel za ní stále usmí- vající se s hloupým výrazem v obličeji a vždy říkal jejímu otci: „Milý pane Vojáčku, vaše dce ruška Málka je roztomilá. Nu, a dostane ten celý statek, he? Já mám taky statek, he! Tak do- hromady by to byly dva statky, he. „Tak jen ji hleďte, pane Kolbo, na seb připoutat,“ odpovídal pan Vojáček. „To udělám, he,“ odpovídal Kolba, „půjdu se podívat za ní na zahradu, he, ona je taková zvláštní, takový hospodář, he.- A pan „he“, jak mu říkali pro jeho mluvu odcházel za Málkou do zahrady. Slečna Málka byla vskutku hospodářem v pravém slova smyslu a to hospodářem, který hledí na základě nových výzkumů a pokusů po- vznésti hospodářství. Nebylo brožury země- dělské, aby ji ona neprostudovala. Ona studovala stále. Bylo to děvče zvláštní svou povahou, po- vahou pachtící se za cíli u děvčat neznámými. Celé dny na zahradě, celé dny v polích rozka- zovala co a jak třeba zalévat, plet, okopávat. Poučná kniha v ruce a to poučná, hospodář ská, bez té nikdo nedovedl si představiti slečnu Málku. A tak i když toho dne pan „he“ přišel do zahrady, aby ji vyhledal, slečna Málka seděla pod stromem a četla nějakou knihu. „Ruku líbám, slečno,“ klaněl se pan Kolba. „jak vidím, zas něco čtete, he?“

„O zužitkování ovoce,“ odpověděla slečna. „velmi zajímavá kniha.- A to vás nenudí, čísti o samotě, he?“ táza se pan Kolba. „Jak to?“ „Inu, he, tak, jako kdyby někdo vám po- máhal číst, he. Totiž kdyby vedle vás seděl, he jako já na příklad a četl s vámi.“ „Tak čtěte!“ „Takhle to ano,“ pravil pan Kolba, „kdyby to byla zábavná kniha, ale taková, he. „To jste statkář?“ zděsila se Málka. „Nu, co na tom, naši předkové, he, ti ne- znali takových brožur, tatík také neznal, he, mne poslal sice do hospodářských škol, ale já. he, hrál v karty. Bože, v Roudnici bylo dobře. he.“ — „Počkejte, ať já mohu mluvit,“ pravil slečna Málka, „vy jste mi říkal, mně se zdá, že včera, že mne máte rád?“ „Mám, he, slečno Málko. Vašemu panu otei právě před chvilkou jsem říkal: „Málka je roz- tomilá a dostane statek, he. A já mám taky statek, he. Tak dohromady by to byly dva statky he. Nemám pravdu?“ „To je pěkné,“ smála se Málka, „když mn máte tak rád, můžete mně dnes pomáhat.“ „Udělám všechno,“ ujišťoval pan Kolba. „Jde o práci v zahradě,“ pravila Málka, „kterou nemohu svěřit žádnému čeledínovi.“ „Všechno udělám, he. „Abych vás dlouho nemořila, přečtětes toto,“ řekla Málka, „zde ten název. Vidíte: „Hu- bení mšice krvavé.“ A víte, čím ji budeme hu- bit? Kyanovodíkem? „Ky- a- no - vo- dí- kem?“ slabikoval pan Kolba, „Už jsem zapomněl, co to je, he. „Znamenitý jedovatý plyn,“ pravila Málka vyřábí se takto.- Vzala kus papíru a napsala: KCN KHSO.

H.SO. HCN. „Tomu nerozumím, he,“ zarmouceně pro- nesl pan Kolba. „To jest kyanid draselnatý a kyselina sí- rová,“ poučovala Málka. „Vezme se láhev, na- sype se kyanid draselnatý v prášku do ní, pak přidá se kyselina sírová, voda, a vyvine se plyn, kyanovodík, kterým, dle amerických výzkumů, hubí se krásně mšice krvavé. A je to velmi prosté. Stromky pokryjí se nepromokavou plach- tou, pod tu dá se nádobka s kyselinou sírovou a vodou, vhodí do ní kyanid draselnatý a rychle se odskočí.“ „Proč se odskočí, he?“ tázal se pan Kolba. „Nu proto, poněvadž je kyanovodík ply strašně nebezpečný,“ odpověděla Málka, „nepa- trné vdechnutí stačí, aby člověk se okamžitě otrávil. — Tak pojďte mně pomoci, pane Kolbo! Vidíte tamhle ty plachty na stromkách? Proč se tak divně díváte? Vy nic nebudete dělat, než že vsypete pod plachty do nádobky kyanid drasel- natý a uskočíte . .. „A já, he,“ mluvil pomalu pan Kolba, kte- rému se počaly nohy třást, „já dnes musím domů, nutná záležitost, he, ale pošlu sem svého čeledína, tomu je, he — jedno, jestli se otráví, poněvadž je nešťastně zamilován, he. Tak od- pusťte, nerad odcházím, he, až jindy, he. Jindy! Ruku líbám, he . .. „Kyanovodík se výhodně osvědčil, tatínku,“ pravila slečna Málka za čtrnácte dní k panu Vo- jsčkovi, „mšice červená jest nadobro vyhubena a pan „he“ se zde po celých čtrnáct dní ne- ukázal. Výborný prostředek, ten kyanovodík!“