2
masthead
Ročník XXXXIX.
3
masthead
V Praze, v pátek 30. července 190 9.
V Praze, v pátek 30. července 190 9.
cne tsleziy t a s ztonsl lacmo o 2 1ocs nobělr
goe
norob ta ztoln
Praha
4
masthead
bo nibod olám not aottrolste pnide
jen ilnnioa odei znemeoten
rod e n n
7
article
Na ranni a večerní listy
předpláci ses
V Praze v administraci
. . . . 2 K —
na měsle
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvoji donáškou
na měsíe. . . . . . 2 K 54h
na čtvrt leta . . . . 7 K B4b
ve filiálkáchi
na měslc. . . . . . 2 K 80 h
Poštoui
na měsle.
na čtvrt ieta : . . . 9 k o0
s dvoji zásilkou
na měsíe
a čvri ictk
Praha
8
article
Rozvoj slovanské myšlenky
v Rusku.
Rozvoj slovanské myšlenky
v Rusku.
O hnutí, jemuž byl dán loni v Petro-
hradě název »novoslovanství«, mluví a píše
se dosud pohrdavě. Pohrdavě mluví o něm
jednak ti, kdo se novoslovanského ruchu
bojí, protože mají, jako Němci a Maďaři,
zlé svědomí a pohrdáním zakrývají vlastně
strach před tou silou, jaké by nabylo Slo-
vanstvo, kdyby se sjednotilo hospodářsky a
kulturně. Pohrdavě o hnutí novoslovanském
mluví však také některé politické strany
slovanské, do jejichž příliš jednostranného
programu se nehodí hesla o rovnosti a
bratrství. Tyto politické strany — chorvatští
frankovci, slovinšti klerikálové, radikální
všepoláci, zpátečnická pravice ruské dumy —
libují si (připouštíme, že jen na oko), že
krásný program, schválený lonskou pražskou
všeslovanskou konferencí, dosud se nevtělil
ve skutek.
Rok v dějinách národů je doba příliš
krátká, aby v ní mohla uzráti myšlenka sebe
krásnější, má-li se tou myšlenkou pronik-
nouti stomilionové plémě. Hotového nic ne-
spadlo s nebe a nespadne ani vědomí slo-
vanské jednoty, kterou tisíc let naši nepřá-
telé rozbíjeli a šťastně tak rozbili, že je
dnes třeba znovu dokazovati to, co je axioma
a co vlastně nijakého důkazu nepotřebuje.
Němec
Maďar
Rusko
Petra
9
article
Ale na pohrdavé a škodolibé poznámkyo
fiasku novoslovanské myšlenky, o slovanské
utopii, nejprostší odpovědí je poukázati na
časopisectvo nejen slovanské, ale všeevrop-
ské, jež od lonských slovanských porad ne-
přestává se zabývati věcmi slovanskými. Ne-
mluvě o tisku německém v říši i Rakousku
a maďarském, jenž úzkostlivě zaznamenává
každý významnější projev v duchu slovan-
ském s nezbytným pokynem pro policii, aby
konala svou povinnost; i tisk francouzskýa
anglický počíná se důkladněji zabývati svě-
tem slovanským, jenž mu byl do nedávna
pouhý chaos, dnes však v něm rozeznává
již pevná jádra, jich vzájemný poměr a
chápe, jaký význam může i pro nejzápad-
nější Evropu míti úspěšný zápas Slovanstva
se světem germánským.
V samotném světě slovanském vzrůst
slovanské myšlenky nedá se jiz nikterak po-
příti. Na přátelství srbsko chorvatské, jež
mohutní téměř den za dnem, působí ovšem
velice hrubý despotism Rauchův a skandální
záhřebský proces; ale nesmí se zapome-
nouti, že dříve než proces zahájen, všichni
Jihoslované na pražské konferenci utvořili
jednu společnou skupinu, projevujíce tím, ž
se cítí členy jednoho společného národa
Přátelský svazek srbsko-chorvatský byl už
loni tak pevný, že jej neroztrhl ani baron
Aehrenthal svým bosenským dobrodružstvím,
v němž Chorvaté vidí zisk a Srbové národní
ztrátu. Jestliže se slovinská klerikální strana
chová dosud k myšlence novoslovanské od-
mítavě, není tím vinna myšlenka sama, nýbrz
domácí válka mezi oběma hlavními slovin-
skými politickými stranami, jež jsou obě
dobře slovanské, ale z důvodů čístě osob-
ních váhají podati si ruku ke společnému
dílu. Orgán klerikálních Slovinců na oko si
tropí žerty z novoslovanství, ale klerikální
Slovinci ve Slovanské jednotě na říšské radě
stojí v předních řadách bojovníků; slovinšt
Rauchův
Jihoslovan
Chorvat
Srba
Rakousko
Evropa
10
article
klerikálové neuznávají na oko potřebu sjedno
ceného Sokolstva, ale pilně doma zakládají
tělocvičné spolky, jimž dávají jmeno »Orel«.
Však se »Orlové« co nevidět spojí se »So-
koly«.
Z Poláků tři čtvrtiny jsou dnes již v tá
boře slovanském. Poznaňsko celé, Kongre-
sovka až na radikální křídlo národních
demokratů celá, jen haličtí Poláci se tváří,
jakoby jim státní a dynastické zájmy ra-
kouské byly dražší nad zájmy národní a ne-
mohou nalézti cesty ke společnému krbu
slovanskému. Avšak i v Haliči jest už mocná
polská frakce, lidovci, která nevěří diploma-
tickým vytáčkám prof. Glabiňského a nut
polské kolo, aby opustilo osobně, snad vý
hodnou, ale pro národ polský nebezpečnou
dráhu polsko-německého přátelství.
Potěšitelný obrat stal se v posledních
měsících ve smýšlení Ukrajinců. Od té doby,
co se haličtí Rusové zbavili diktatury ryt.
Mikuláše Vasilka, rodem Rumuna, smýšle-
ním Němce, ale z božího dopuštění vůdce
bukovinských Malorusů, přestalo mezi nimi
poklonkování před Němci a počíná sbližo-
vání se stranami slovanskými. Mluvčí Ukra-
jinců v říši ruské, posl. Slivinský, na letošní
slovanské konferenci v Petrohradě uznal do-
konce již potřebu politické jednoty Malorusů
s Velkorusy, žádaje pouze, aby i Malorusům
bylo dopřáno kulturně se vyvíjeti samostatně.
Naopak rakouská studující mládež směru
staroruského uznala na nedávném sjezdě po-
třebu vzdělávati lid v nářečí maloruském
spisovný jazyk velkoruský podržeti pouze
pro vyšší potřeby kulturní. Tak jsou již oba
maloruské tábory na dobré cestě ke sblížení
jak mezi sebou, tak i s národem velko-
ruským.
Polák
profesor
Glabiňský
Rus
Vasilko
Rumun
Němec
Slivinský
Malorus
Velkorus
Orlová
Poznaňsko
Halič
Ukra
Petrohrad
11
article
Nejvíce nedorozumění z hnutí novoslo-
vanského vzniklo v Rusku. Není pochlebno
pro největší slovanský národ, že jeho slo-
vanské vědomí bylo až dosud nejslabší. Pol
století pracovali na ruskych vysokých ško-
lách nesčetní slavistě, vydali o Slovanstvě
spoustu učených, vysoce cenných děl, ale
slovanské vědomí v ruském národě se
neprobudilo. Byla sice v letech sedmdesátých
doba slovanského nadšení, vzbuzeného
posledními členy zasloužilé školy slavjano-
fiiské, ale nadšení ono vzplálo pro pravo-
slavné bratry na slovanském jihu a brzy
uhaslo, když osvobození bratří zapomněli n
čas na povinnou vděčnost k svému osvo-
boditeli. Epigoni prvých velikých slavjanofilů,
Chomjakova, Kirějevských, Aksakových sešli
s původní demokratické dráhy na úzkou
cestu »samodržavt, pravoslaví a ruské ná-
rodnosti,« ztratili styk s lidem a v inteli-
genci ruské vzbudili odpor.
V širších kruzích ruské intelligence slo-
vanská myšlenka se ujala teprve v posledních
letech, když se jí chopili ruští politikové,
davše jí původní demokratický ráz, jaký měla
za dob prvních slavjanofilů. Myšlenka svo
bodného rozvoje všech slovanských národů
bez rozdílu náboženství a státní příslušnosti
zalíbila se i těm ruským vzdělancům, kteří
dříve s odporem mluvili o snabách pansla-
vistických, vyžadujících, aby se všichni
Slované sjednotili politicky, v jazyku i ve
Jeden z nich, prof. Maxim Kovalevský.
vyslovil se tyto dni v rozmluvě s pařížským
víře.
Pol
Chomjakov
Kirějevský
Aksakův
Slovan
Kovalevský
Rusko
12
article
novinářem, že ruský lid jeví značné po
rozumění pro praktické účely slovanské, jest
hotov přinášeti oběti pro slovanské bratry
ale pro tak zvaný panslavismus se získati
nedá. Každý Rus přeje Slovanům v Rakousku.
aby se jim dobře vedlo, aby nebyli utlačo-
váni a mohli se volně vyvíjeti kulturně
V tom však nevězí pranic útočného prot
státu a národu německému. Sám prof. Kova-
levský chová nejvřelejší sympatie ke kultur-
ním a hospodářským snahám novoslovan-
ským. Ale je úplně vzdálen panslavismu.
který chtěl ruskou autokracii rozšířiti po
všem Slovanstvě. Na dráhu panslavismu ne
vstoupí žádný vážný ruský politik, poněvadz
jeho cílem jest omeziti onu autokraci
i v samém Rusku.
Podobně vyjadřuje se kníže Grigori
Trubeckoj v »Mosk. Ježenedělniku«. Ma z
nutno, aby z hnutí novoslovanského vylou
čena byla každá útočnost. Smysl slavismu
jako osnovy ruské vnější politiky může spo
čívati jedině v tom, aby Rusko podporovalo
existující kmenové i státní slovanské jed
notky; Rusko může si přáti normálního,
úplně samostatného rozvoje slovanských ná-
rodů jen proto, aby se staly přirozenoua
pokojnou protiváhou jiných živlů, pro člově
čenstvo stejně nutných, jako je Slovanstvo.
Kníže Trubeckoj přál by si tedy, aby se
program novoslovanství trochu pozměnil
Nemá se tvrditi, že účelem jeho je bo
s germanismem, nýbrž boj za vlastní ná
rodní existenci. Pak na místo negativního
ůkolu vstoupí vnitřní positivný obsah, jehož
mravný smysl může opravdu nadchnouti lidi
ke společnému dílu.
Národní existenci zabezpečí si náro
jen vzdělaností a neustálou, s duchem času
pokračující prací. Práce i vzdělanost doda
národu síly, dodá síly i jeho státu a takový
stát může pak žíti v míru se všemi sou-
sedy, poněvadž nikoho z nich se báti ne-
musí
Slovan
profesor
Grigori Trubecký
ma
Trubecký
Rakousko
Rusko
Kovo
13
article
Revoluce ve Španělsku a válka
v Marokku.
Revoluce ve Španělsku a válka
v Marokku.
Postavení Španělska stává se tragickým.
Nešťastná země oetla se mezi dvěma ohni. Ve
Španělsku rozpoutala se revoluce. V Barceloně
se bojuje na barikádách. Celá Katalonie, vždy
znepokojovaná revolučními živly, je vzbouřena.
Dělníci vyhlásivší všeobecnou stávku, vyšli na
ulici a svou krví protestují proti nená viděné,
zpátečnické a klerikální vládě a proti jejímu ma-
rockému dobrodružství. Král byl donucen pro-
hlásit absolutistickou vládu. Občané španělšt
nepožívají již ochrany ústavy. Lido je roztrpčen,
nasazuje své životy, vrhá se proti bodákům,
bojuje dynamitem a vojsko namnoze je též za-
chváceno duchem odboje, zdráhá se střilot do
lidu. Armáda španělská není spolehlivá, nebot
zprávy o vzpourách vojáků, o popravách mužů,
kteří zahodili zbraně a postavili se proti důstoj-
nikům, jsou příliš časté. Španělský lid strašlive
projevuje svou nenávist proti lehkomyslné vládě,
jež v zájmu několika kapitalistů a spokulanto
obořila se na domorodce na svém marockém
území a vyslala tisíce svých synů, aby prolé-
vali krev. Lid španělský provází vojsko táhnoue
do boje projevy zoufalého roztrpčení.
Muži zapřísahají vojáky, aby opustili prapon.
Španělsko
Maroko
Barcelona
všeobecný stávka
Lido
14
article
ženy, jako se stalo při odjezdu brigády Pintovy
v Madridě, vrhají se pod lokomotivy. Zbídačelé
hospodářství jezovitů a feudálů, jež zanechává
lid v temnotě a žebrotě, jež zanedbalo kulturu
i hospodářství, nahromadilo tolik zápalnýeh
látek, že teď při prvním propuknutí revolty celá
země vzplanula požárem. Vyzvednutí ústavy v
celé zemi dokazuje, že celé Španělsko je roze-
chvěno revoluční horečkou. Trůn Alfonsa ne
stojí pevně. Válečná výprava marocká, které
mladý král ostentativně vyjádřil své sympatie,
může mu být osudnou . . ..
Pintův
Alfonso
Madrid
Španělsko
15
article
Španělsko bez ústavy,
Více nežli všechny zprávy, španělskou cen-
surou úzkostlivě kontrolovaně, karakterisuje
hrozný stav ve Španělsku tento telegram:
Madrid, 28 července, 5 hod. večer -
»Právě byl podepsán králem úkaz.
nařizující zrušení ústavy pro celé
Španělsko.«
Lid španělský, pozorující se zoufalým od-
porem katastrofu válečné výpravy v Marokku
bude úpět pod hrůzovládou absolutismu.
Vláda, jež zápověděla uveřejňování zpráv
z bojiště, nelidsky odpírala matkám a manželkám
sdělení o osudu jejich nejdražších, chtěla umlčeti
bajonety výkřiky hněvu. Ale vzbudila jen ještě
zuřivější hnutí rozvášněných davů. V Madridě
je tak přísná censura, že po 24 hlod n
nebylo zpráv z Barcelony. I konser-
vativní listy protestují proti persekuci tisku.
Pouze náhodou neb leti dostávají se do žurnálo
zprávy z Marokka, jež ovšem prozrazují jen
část pravdy. Podobná zpráva z Melilly oznamuje,
že boj mezi Španěly a Kabyly byl obnoven
že generál Pintos a mnozí důstoj nie
padli.
Další zpráva oznamuje, že postavení mi
nisterského předsedy Maury je otřeseno po
sledními událostmi. Odstoupí li ministerstvo
bude nahraženo též vojenskou diktatu-
rou. Jiná úřadní zpráva odůvodňuje prohlášen
stavu válečného v provincifch Barceloně.
Tarragoně a Geroně rejdy revolučn íeh
a anarchistických živlů, jež rozdmy
chaly všeobecné bouře.
Španěl
Kabyl
Pintos
Maur
Tarragona
Španělsko
Madrid
28 červenec
Maroko
Barcelona
Melilla
Gerona
16
article
Obavy anglické.
Obavy anglické.
Z Londýna se oznamuje jistému vídeň
skému listu, že anglická veřejnost dychtivě oče-
kává všechny zprávy ze Španělska. Situsce s
pokládá za svrchovaně vážnou. Panuje pře-
svědčení, že revoluční povstání ne-
obmezuje se jen na Barcel ol nu.
V okolí Barcelony v obvodu 40 kilometrů byly
železnice poškozeny a mosty strhány. V Bar-
celsně zastaven veškeren ob-
chodní život. Z obchodních i politických
důvodů pohliži Anglie s největšími obavami na
Španělsko, neboť jisto je, že španělské fi-
nance jsou zle podlomeny. Je otázka,
co za těchto okolností bude ze španěl-
ského námořního zbrojenl, na něja
vláda chtěla poskytnouti 7 milionů liber šterl.
Dále vzbuzuje anglické obavy též okolnost, že
stále více vzmáhá se ve společenských a vzdě-
laných kruzích nenávist k panující m
systému. Královna Emma nenašla přee
všechno namáhání ve svém okolí ve vysoké
slechtě nijakou přitelkyni. Angličané si přejí
upřimně, aby Španělsko upustilo od své ne-
sťastné akce v Marokku.
Emma
Angličan
Londýn
Španělsko
Barcelona
Anglie
Maroko
17
article
V drobném prodejis
ranní čislo o sobě . . za 8h
večerni
. . . za 4 h
Ve fliálkách na venkově
ranní člslo . . . . . . . 10 k
večurní . . . . . . . . 6 k
lnseráty
platí se hotově napřed
Předplacení a inserty přijimá
administraco v Marianské ul., 3.
Tam nacházuji se táš
redakce. tiskárna a expodlce
„Národních Listů“
Rukopisy se nevrneejí.
18
article
Revoluce.
Hrozně zprávy docházejí z obniště revo-
lučního hnuti, z města, jež bylo vždy známo
svými podvratnými živly a dynamitovými
atentáty.
Z Bareelony se telegrafuje: Město
bez světla, bez telefonního spojení, bez olektri-
ekých drah.
V několika ulicích dosabují barikády až
k oknům nejvyšších poschodí.
Další zpráva potvrzuje, že také v Leridě,
Peroně a Saragoně z uří pov stán í. Zdá se,
že v Madridu konají se již přípravy, aby se
vypravil 3. a 4. armádní sbor do
Barcelo ny.
Vůdce sociálních demokratů Iglesina pro-
hlásil vládě, že bude-li podniknuta nějaká prot-
akce, že bude prohlášena generál n
stávka v celé zemi, tak že všechny dráhy
přestanou jezditi.
Ve skutečnosti jsou také revo-
lucionáři v Barceloně pány situace.
Zabarikádovali hlavní ulice a veřejné hudovy
z největší části demolovali. Také vlaky jsou
spalovány, aby se znemožnila nová doprava
vojsk. Kostely jsou revolucionáři drancovány
spalovány. Revolucionáři obléhají vojáky v jich
vlastních kasárnách. Vláda dala postaviti proti
barikádám dokonce děla, ale dosud bez-
výsledně. Generální kapitán byl při svém při-
chodu do Barcelony přijat salvou a oddělení
jizdy, které jej provázelo, musilo sestoupitia
probojovati si cestu. Kapitán sám unikl smrti
jen po velkých obuížích
V Barceloně neustávají krvavě srážky
lidu s vojskem, jež mnohdy mají ráz
skutečných bitev. Manifestace, mající silně
antidynastický ráz, neprovozují jen děl-
níci, způsobivší všeobecné povstání proti marocké
výpravě a potlačení svobody tisku, ale též osoby
z měšťanského stavu. a
V Katalonii byli dosud čtyři čet-
ničtí důstojníci a asi dvacet čet-
niků zabiti neb zraněni. Na straně po-
vstaleů bylo z abito asi třicet a zranéno
asi sto osob.
Saragoň
Barcet
Lerida
Madrid
Barcelona
19
article
V Barceloně ustal všechen společenský
a obchodní život. Ulice jsou celou noc osvě-
tleny a táboří v nich vojsko. Odjiždějící i při-
jiždějící vlaky jsou napadány, telegrafní a tele-
fonní spojení je ničeno. Veřejné mínění je stále
roztrpčenější násilnietvím vlády, zamičováním
zpráv z bojiště, velkým počtem raněných, do-
pravovaných do Cadixu, Algecirasu a Alicanta
a pověstmi o nešťastných výsledctc
bojů u Melillr.
Povážlivé zprávy byly tolegrafovány d
Berlína z Katalonie, jež celá vzplanula po-
žárem revoluce. V Barceloně byl z a prá l en
kostel, jeden klášter byl demol o vlán
a vydrancován, telefonní a tele-
grafní vedení všude ničeno. Při po-
uličních bitkách bylo 345 vzbouřenců zranéno
a tři zabiti. Vláda posilá nové vojsko do Kata-
lonie.
O zastaven! ústavy prohlásil vyni-
kajíel znalec španělských poměrů: Zrušení
ústavních záruk znamená odstranění shro-
mažďovacího a spolčovacího práva,
obmezení občanské svobody, policejní vyšetřo-
vání, zavření parlamentu, zavedení
výminečných soudů, vůbec ustavení
vojenské diktatury.
Není dosud známo, zdali provádění dikta-
Barcelona
Cadix
Algeciras
Berlín
Katalonie
občanský svoboda
21
article
Literatura.
Literatura.
Našc knih y.
Miloslav Hýsek: Dějiny t. zv. moravského
separalismu. Otisk z časopisu Matice m ravské, seš
1. 1909. Nákladem autorovým. (V Sloupu u Brna.
V poslední době stále častěji selkáváme se v če
ských listech se zprávami o postupu »moravskéh
s eparatismu« (nikoli t. zv.; existuje sku-
tečně), při čemž každá tato poznémka kvitována m-
ravskými listy s nedůtklivostí, nehodnoa poctivé
snahy po vzájemném objasnění, jež tyto noticky je-
dině sledují.
Nedorozomění toto mezi českým a moravským
tátorem není dozajísta data nejmladšího. Zápas ved
se již dávno, ač v podstatě své omezen byl tehdy
pouze na osobní, řekněme individuslní půtky, nel
konečně ventilován veřejně po zvyku poclivého zá
sadního boje.
Teprve poslední rozpory mezi svářícími se, týka
jící se splše olázek kulturních, než politických
(ač ani ty nejsou z okruhu nedorozumění zce a vy
loučeny) přiostřily hroty protiv a zdůraznily volání
po vzájemné a silné dohodě.
Rozpor politický v obou zemích, jež maji
různé sněmy, nastal havně r. 1880, kdy moravským
poslancům veřejně vytýkan separatismus. (M. Hýšek:
»Dějiny« str. 48—49.) Vše skončilo se tehdy Riegro-
vým prohlášením, že nečeti moravských novin a že
byl špatně informován. Zajímavé doklady této ne-
sbody nacházíme v tehdejších moravských listech.
Hýsek
M Hýšek
Sloup
Brno
22
article
Tak »Moravska Orlice«, orgán tehdejších politických
vůdců české Moravy, prohlašuje již dne 19. února
1879, že prý je »mrzkostl«, kdýž lidé obskurní nebo
politicky dohospodařivší národní stranu moravskou
očerňují a podezfivají ze separatismu«. Jednota na
rodní a duševní jest. »Avšak dokud existují dva
kluby poslanců v Praze a v Brně, dokud politické
hranice Čech a Moravy nebyly zrušeny, aneb doku
všecky poslance naroda českého neslučuje jeden za-
stupitelský sbor, potud může a musí býti ponechána
volnost oběma, jako sobě rovným sborům, aby o tak-
tice zvlášť rozhodovaly, k čemuž sami Čechové v le-
tech šedesátých, vyloučivše Moravany od hlasovánío
obeslání říšské rady, nejzřetelněji přisvědčili. «
A také »Našinec« věnuje 7. a 14. března r. 1880
českomorávské solidaritě své úvodníky, v nichž pro-
hlašuje, že se Morava brdě hlasí k Čechům. »My
jsme ti, kteří nikdy nepřestali cítiti za jedno s tim
bratrem Slovákem zrovna tak jako s brattum Čechem
i tehdy, když mezi námi vznikl boj — tehdy ani ne
politický, než neméně bolestný a škodlivý — který
skončil na dlouhou dobu nešťasiným rozloučeníme
A týž list vytýká dále, že roziuky nezavinili jen
Slováci, nýbrž že měli míti v Praze méně ohně a
vice rovaby: lým se všák neznalost slovenských
poměrů rovnala nakvašenosti, jen prý na Moravě
měli chladnější mysl a více rozvahy. Oficiálně spory
tyto skončila Riegerova řeč při banketě v den ote-
vření českého divadla v Brně r. 1884.
Čecho
Moravan
Slovák
Riegerův
Moravsko Orlice
Morava
Praha
Brno
Čechy
český divadlo v Brno
23
article
Nověji a vášnivěji na poli kulturním vy
pokly pak spory až v našich letech v otázce pro-
jektu stavby Národního divadla brněnského, z jeho
soutéže čeští umělci vůbec byli vyloučeni.
Důsledky tohoto rozhodnutí patrny jsou již dne
dvěma současnými a samostatnými výstavami sdru
žených umělců moravských a Manesa.
V podstalě bylo by možno jen vílat tuto jindy
tak zdravou soutěž, kdyby se jednalo pouze o ušle
chtilé soupeřství dvou kmenů slovanských a neo
jeden a týž národ, na jebož jednotnou celistvosí
vždy znovu a znovu bude nutno se odvolávati.
A jako v tomto odvětví osvětném, je to i jinde.
národní divadlo
24
article
Bylo před krátkým časem poukázáno pisatelem těchto
řádků i na nebezpečí moravského separatismu v zá-
pasech slovenských; než i zde dobře míněná
výstraha zlehčena byla posměchem a osobními útoky
Ale pravda o moravském separatismu přece jen tímto
způsobem vyvrácena nebyln.
Teprve snaživý fiterární historik p. M. Hýsek
jehož oddaná práce dosud málo je u nás ceněna.
pokusil se skonstruovati »Dějiny t. zv. moravského
separatismu« a možno ihned říci, že učinil tak s ve-
škerou uměleckou poctivostí, jež vždycky hodna je
zásluby, třeba bychom se vším, co p. Hýsek ve své
studii podáva, se neuspokojovali.
Autor výše citovaných »Dějin« ve své podrobné
práci sbrnul celkem veškeren přístupný v tomto
směru materiál, aby proti málo vysvětlujícím prý
pracím J. Kabelikovým (v Laichterově Literatuře IIi
a III. 2.) novým zkoumáním postavil otázku morav
ského odštěpení do pravého světla.
M Hýsek
Hýsek
J Kabelikův
Laichterův
25
article
Kriticky přísně a s náležitým log ckým postu-
pem probírá p. Hýsek literární proudy moravske
od doby Dobrovského, jehož názor na jednotno
obou zemí všeobecně jest znám. Zzňuje se dále
o jazykovém filosofování V. Stacha a D. Trnky
uvádí na pravou míru význam Al. V. Šembery.
právě jako správně bodnotí »vědecký« romantismus
Trnkův. Radou dokladů a jmen probírá pak autor
dobu před Sušilem, jehož zásluhy střízlivě a v sou-
hlase s J. Kabelíkem omezuje dle skutečné jejich
hodnoty, vřele zmiňuje se o nadšeném propagator
lidového vzdělání dru. F. C. Kampelikovi, skizz oje
literární boj let sedmdesátých, usilovnost klerikalismu
i utvoření mladé školy, jež v intencích svých uči
telů postavila se ostře proti Jar. Vrchlickému
V závěru zmiňuje se p. Hýsek o utvoření první
hiterární školy moravské, obhajuje stanovisko mo-
ravské kritiky a prohlašuje konečně, »že separatismu
není tam, kde běží o zvýšení kulturní úrovně Mo-
ravy v kterěmkoli ohledu« Přestává tedy p. spiso
vatel právě tam, kde bychom od něho toužili slyšeti
slovo rozhodně o dnešním stavu moravského sepa
ratismu.
řipustíme ochotně, že chyby jsou na obou stra-
nách (připad Bartošův), ale nedůtklivými výtkam.
sotva se dořešíme žádaného výsledku.
Hýsek
Dobrovský
V Stach
D Trnka
Al
V Šembera
Trnkův
Sušil
J Kabelík
Kampelik
Vrchlický
Bartošův
26
article
Netřeba také podolýkat, že nevidíme nějakého
odštěpení, váží li spisovalelé nám vždy drazí (Mrští-
kové, Uher, Merhaut, jehož před krátkým ještě časem
p. S. A. Novák nazval »moravským separatistoue
své práce čistě ze svého nejbližšího okolí tím splše
poněvadž dnešní zástupci mladě moderny morav sk
jsou vělšinou rodáci z království (Holý, Mahen
Těsnohlidek, Neumann a j), leč přece jen chceme
slyšeti, proč moravské listy uzavirají své sloupce
přátelům svým z Čech, proč moravská kritika s
zvláštní zálibou drtí naše knihy, a proč při zaklá
dání literárních jednot není brán náležitý zřelel také
na členy z království?
Zatim alespoň tolik, aby bylo všem jasno, že doku
na tyto otázky od zástupců věrohodných nedostane
se nám odpovědí a dokud nebuda proje-
vena silná ochota k jednotné prác
k společnému národnímu povzne
šení, přízrak moravského separatismu že nevymiz
z veřejných kulturních otázek českého života.
V. K. L.
Merhaut
S A Novák
Mahen Těsnohlidek
Neumann
V K L
Uhry
Čechy
27
article
* Karel Drož: Živol na Takrách. Druhé v
dání. Nákladem vlastním. S mnoha ilustracemi, pls
němi góralskými a úplným zbojeckým tancem s kla-
vírním průvodem.
Pan spisovatel, známý pilný turista a cestopise
líčí ve své knize velebnou nádheru Tater a jejicí
živola s porozuměním jemu vlastním, s překvapuji
cím realismem a barvitostí.
Kniha pana Karla Drože je způsobilou vzbu-
diti nejvyšší zájem čtenáře pro kraj i lid tatranský
vzbuditi živou touhu poznati z vlastní h
nazoru obromivě krásnou přírodu slovanuských
velehor a jejich svérázný dobrý lid.
V télo způsobilosti leží cena knihy »Život n
Tatráche, neboť jí splní tato publikace své ná
rodní, důležité poslání. Prali bychom knize
této co nejvělšíno rozšíření, neboť potom by jistě
se obrátil proud našich turistů místo do Alp na
Tatry, kteréž Alpám v ničem nezadají a k tomu
jsme v Tatrách u svýcb.
Pokud se týče obsahu knihy, je svrchovaně za-
jímavá a rozmanitá. Pan antor popísuje jednotlivé
výletý do hor povolaoým perem zkušeného cesto-
pisce; tatranský lid, jeho zpěvy, zvyky a mravy váb
ho stejně jako nebetyčné štíty hor, jako čarokrásná
horská jezera, hluboké hvozdy a typicka příroda.
V lextu najde čtenář mnobé zajímavé podrob-
nosti o krojích tatranského lidu, tu a tam kmitne se
úryvek pověsti, kus folkloro, nebo zbojnický popěvek.
Drož
Alpy
Tatry
Alpa
velebný nádhera tatra
28
article
Nesmírná potsie horské přírody přelila se v lid
v jeho píseň. Proto ciluje p spisovatel celé písně
i úryvky, kde mu štěstí dopřálo je zachytiti a na
jednom místě je uveden celý zbojnický tanec s kla-
vírním průvodem.
Vrcholem pověstí zbojnických je »Legenda o Jano-
šíkovi«, jež s mnohého stanoviska má nejeden pou-
tavý momen!
Poslední kapitolu knihy pod titulem »Do Tater-
věnoval pan autor cestovním pokynům. Jsou zda
cenné podrobnosti pro každého, kdo by Tatry na-
vštívili chtěl, a je ku praktické potřebě knihy hle
děno i jinde, ač spis nechce býti cesto v n
příručkou.
Kdo však Tatry ještě nezná, ať z popisu
autopsie, a knihu si přečte, získá mnoho. Již sa
motný nádherný popis Bělavské krápníkové jeskyno
stojí za přečtení.
Minoho obrazů, většinou dle fotografil, doplňuje
K. W
inslroklivní část kniby.
* Vlastivěda Moravská. Jičínský kraj. Hra
nický okres. Napsal V. Bartovský. V Brn
1909.
Tatra
K W
V Bartovský
Tatry
Brno
Tatra
legenda o Jana
29
article
Častěji již poukázali jsme na tomto místě na
velikolepé vlastivědné dílo, jehož vydávání podjal se
před lety buze vši cizí pomoci Musejní spolek v Brn
a pokračuje v něm vytrvale přese všechny obtíže
které pod bnému literárnímu podniku samy sebou se
v cestu kladon. Dnes zaznamenáváme nový statný
svazek, věnovaný popísu okresu branického Se zvý-
šeným zájmem probíráme se ve svazku tomto, popi-
sujícím okres kol slavné »brány moravské« a n
rozvodl Dunaje i Odry rozestřený. Spisovatel vedlsi
dle plánu promyšleného, podav z počátku popiu
obecný o národopisnou a národohospodářskou stránku
rozhojnčný, načež následují popisy a souborně upra-
vené bistorické paměti všech mísl a sidel v okresu.
V čele jsou ovšem Hranice, roku 1887 liknavostí če-
skou ztracené a ihned za nezadatelnou část národní
državy německé prohlažované, jež teprve po 16 letech
s největším napjetim sil českému národu a bohdá již
trvale byly znovuzískány, nyní pak energicky se
snaží 70% české vělšině dáti to, co jí dle přírody
i dějin náleží Z ostatních sídel zajímá zvláště popia
něsdejšího středověkého hradu Drahotouše Jakkoli
tento svazek jako všechny předešlé svědčí o obezřelá
redakci a horlivé snaze jednotlivých spolupracovniků,
přece není lze potlačiti stesk, že veřejnost česká
v prvé řadě povolané kruhy v království nevěnují
»Vlastivědě Moravské« pozornost zaslou ženou. P.
* K. Štěpánek, Přírační rusko-český slovník
(Haco pycco-ci coap. CocraBun, .
Irenanek.) Svazek 1. V Praze, J. Oito.
K Štěpánek
Přírační
J Oito
Brno
Dunaj
Odra
Hranice
Praha
30
article
Budoucí literární historik český, pojednávaje
o nejpřednějších podporách novodobého písemnictví
českého, vysáže po zásluze J. Ottovi místo takově
jako Napoleou maršálu Neyovi: Po Akademii české
nejpřednější a uváží-li se, že podniká jako sou-
kromník, vůbec nejpřednější. Vedle Slovníka Na-
nčného a velikých atlantů zvlášté vděčného uznání
zasluhuje Ottova péče o vydávání slovníků různo-
jazyčaých, zvláště slovanských, při nichž zajisté ne-
rozhoduje pouhý zájem nakladatelský. Vydáváť Otto
vedle jiných velikých slovníkův i Škorpilův slovník
rusko český, dílo ohromné a veškéro bobatství ruské
mluvý vystihující, a přece neváhal vzíti do nákladu
svého i příruční slovník rusko-český, jehož sesta-
vitelem jsst prof. Štěpánek. Prvý desitiarchový svazek.
jdoucí až po heslo ncasnnanie, právě jest vydán a
z něho poznáváme i směr, jakým jest sestavován.
Prof. Štěpankovi jednalo se hlavně o řeč spísovnou,
uloženou v roských klasicích a v písemnictvu na-
učném, jehož potřeba praktická vedla k tvoření hoj
ných nových slov a rčení. Tato veškera jsou pojata
do nového slovníka, který zamlouvá se i pěknou
úpravou a oku přihodným způsobem ruských typů.
J Ott
Ney
Ottův
Škorpilův
Ruska
profesor
Štěpánek
Štěpank
Slovník
31
article
Zvláště vítáme, že prof. Štěpánek označuje kvanti-
lami přízvuk na slovech i příponách, vhod oceňuj
veliký vý nam přízvuku v jazyku ruském. Další po-
kračování zamýšteno jest ve třech ještě stejné ve-
likých svazelch.
* Z bulharského Pamasu. Ukázky novodobé
poesie bulharské. Časť 1. Cena K 1.50. Vydává a řídí
JUDr. Aifréd Rudolí v Hradci Králové.
Zajimavou sbírku překladů uvedlo na trb knižní
shora jmenované nakladatelství. Anthologie moderní
bulharské poesie je jistě knihou, jaké v čuské litera-
tuře dosud nebylo. Již dle této prvé části celého díla
lze souditi, že pan vydavatel dobře pochopil svoje
cíle a výběr otištěných překladů (doprovázený podo-
biznami aulorů) svědčí o jeho správném úsudku a
povolané ruce. Ve svazku přítomném jsou zastoupeni
svými verši: Petko Račo Slavejkov, Ljuben
Karavelov. Christo Botjov, Konslanlia
Veličkov, Ivan M. Vazov, Perčo Sla roj-
ov, Kiril Christov, T. Kunsv, Se. Čilin-
irov, Dimitr Ivanov (Elin-Pelin). P. K. Ja-
vorov a konečně Vladislav Sak, do zedávnu
univ. profesor v Sofii, rodem Čech, jenž hluboko
vnikl v taje bulharštiny a velmi mnoho básní
z bulharštiny přeložil a sám bulharské básně psal.
Kniha poskytuje velmí postrého výběru a je velmi
přehledně upravena.
Překlady V. Šaka a Zdeňka Bromana jsou
opravdu mistrovské, zvláště k překladů poslednějšího
lze vycítiti vůni origináld. Po ukončent dlla vrátíme
K. W.
se ještě k němu podrobněji.
profesor
Štěpánek
JUDr
Aifréd
Karavelov
Botjov
Konslanlius Veličkov
M Vazov
Kiril Christov
T Kunsv
Ivanov
Elin
Pelin
Sak
V Šaka
Broman
K W
Hradec Králové
Čilina
Sofie
Čechy
Petka Rača Slavejkov
32
article
Bibliografle.
* Zlatá Praha, velký obrazový týdenník v na-
kladatelství J. Olty v Praze. Obrazová čast dniešního,
bohatě vypraveného čisla je věnována výhrsdně starší
generaci českých umělců výtvarných. V prvé řadě
zasluhuje zmínky Ant. Manes, oteo a učitel alavného
Jos Manesa, Fr. T Kadlík, poslední dobou neprávem
v zapomenutí upadnuvší umělec a prvé polovice mi-
nolého století, který před J. Manesem patřil kk nej-
silnějším talentům českým. E. Zillich, kdyal zname-
nitý ilustrátor G. Poppe a Frant. Čermák. Část časová
reprodukuje zajímavé partie ze severního svahu ne-
dávno otevřené turské dráhy, k níž je dopravodem
poutavý článek z péra redaktora »Zlaté Praby«. Na
stranách dalšich je vyöbrazení Lathamova letu přes
kanál La Manche. Tableaux českých výtvarníků
v Krakově, podobizna nově zvolenébo micisterského
předsedy francouzského Aristide Brianda a jiná vy-
obrazení posledních zajímarých událostí, jakož
články z kruhů uměleckých, společenských a spor-
tovních. Čast slovesná vyniká tentokráte mnon ými
příspěvky význačnýchjmen literarních Redaktorem
»Zlaté Prahy« je Vinc. Cervinka, čast obrazovou tíl
Viktor Oliva
Antonín
Jos Manesa
Kadlík
J Manes
E Zillich
G Popp
František
Lathamův
Briand
Viktor
Praha
Olt
Francie
Krakov
zlatý Praba