2
masthead
V Praze, v neděli dne 18. února 1900.
Praha
4
article
Ba ranní a odpol. llst
předplání se
v Praze v sdministrae
n nšste . . . . .
sa čtvri leta . . . . 6 K — h
s drojí donálkou
sa měst
ndtert leta . . 7 K 50 h
ve filialkichn
nnáse . . . . . . 2 K 30
Poštou:
Betert leta. . . . 9 K 60
s dvojí zisilko
na měsie
n linrt leta
K doplňovací volbě poslance na radu
skou za města Slané, Louny, Kladno,
Nové Strašecí, Unhošť, Velvary a
Rakovník doporučuje se po úradě s pp
důvěrníky za kandidáta pan
dr. Jaromír Čelakovský,
prof. české univorsity a zomský poslanec
v Praze.
Volba koná se dne 20. února t.r
V Praze, dne 10. února 1900.
Výkonný výbor
národni strany svobodomyslné.
doktor
Čelakovský
Praha
Slaný
Louny
Kladno
Nová Strašecí
Unhošť
Velvary
Rakovník
5
title
Dnsšní číslo pra Prabu je o 18 stranách.
6
article
Ostražitost a pevnost!
Ostražitost a pevnost!
Za rostoucí netrpělivosti veškeré veřej-
nosti naší vleče se krušné vyjednávání poslův
českých s německými nepřátely dobrých práv
naší vlasti i našeho národa již po dva týdny
beze všeho slibného úspěchu, bez nejmenší
vyhlídky na šťastný výsledek a zdar. Vleče
a plazí se po úhoru jako dým Kainův,
poněvadž spočívá na něm, kletba neupřím-
nosti, křivdy a nedobré vůle, on ssl
O poctivý, trvalý mír v zemích koruny
české stojí toliko český národ, ináick do
však jiný více. Vládě jde jen dle vlast-
ního její doznání o okamžitou pomoc v ne-
snázích, o docílení jakéhos takéhos dočas-
ného příměří mezi námi a Němci, aby měla
ve vídeňském parlamentě trochu pokoje a
prosadila tu své »nulnosti státní«: uherské
vyrovnání, volby delegační, branný zákon,
rozpočet, investiční půjčku atd. Podle toho
se chová. Lavíruje diplomaticky den za dnem,
hrajíc si na konejšitele a prostředníka, který
však sám chce zůstat neprůhledným.— Řeči
její jsou sladké jako med a hladké jako led,
ale činu zdatného neviděti. Myslilo se, že
již v pátek konečně přizná barvu a postaví
se mezi oba, půlstoletým bojem sepřeně ná-
rody, s otevřeným hledím na určité své
stanovisko. Leč nestalo se. Buď že není ještě
sama o sobě rozhodnuta, že jílpočíná byti
z vlastního její plánu úzko (svýmí časem
pravil o tom plánu p. z Körbrů sám, že prý
odhalení jeho bude na nás Čečhy působit
»jako puma«) aneb že nevidí k o tomu od-
halení svého »saidského obrázku« ještě chvíli
zrafou . . . zkrátka, čtrnácte dnův po za-
hájení »dorozumívacích« konferencí leží mezi
námi, Vídní a Němci pořád ještě táž dusná,
těžká mlha starého — »nedorozumění« jako
před tím.
Kainův
Němec
Vídeň
7
article
Nepřekvapuje nás to, nečekali jsme po
zkušenosti 17. října se strany Vídně ničeho
lepšího. A což teprve se strany těch milých
našich »súsedův«, kteří ještě dne 30. pro-
since 1899 na sněmu českém tak demon-
strativně tleskali svému Wolfovi a Schrei-
nerovi pochvalu, když tito drzouni kři-
čeli, že neznají žádného českého království
žádného českého krále, jim že jsou Čechy
pouhou provincií rakouskou jako
každá jiná. Mohl kdo očekávati, že by se
s těmito lidmi stal za měsíc zázrak a div,
aby se stali z úhlavních odpůrcův přátely
tohoto našeho království, jeho práva a jeho
blaha? A bez tohoto citu pro vlast českou,
bez tohoto srdce pro její právo dobré, pro
její zdar, slávu a mohutnost: možná-li tu
poctivá dohoda a žádoucí mír mezi námi
Neboť odkud vzala se mezi Němci zdejšími
ta jejich nepochopitelná zášť a nenávist proti
myšlence obnovení samostatnosti a svépráv-
nosti zemí koruny české? Bylo by jí, kdyby
země ty byly osídlené jen německým lidem.
anebo kdyby Němci v nich byli v převážné
Wolf
Němec
Vídeň
Čechy
8
article
většině? Zajisté ne. Ale poněvadž strážcem
a obhájcem myšlenky té jest šestimillionový
národ český, proto třímillionová menšina ně
mecká jest tak šíleně podjata proti ní, že
raději trpí hmotnou bídu v té macešsky
stlačené s provincii«, než by s námi praco-
vala o její osamostatnění politické a hospo
dářské.
Nechuť, ba nenávist proti národu če-
skému jest tedy příčinou té osudné nená
visti Němců proti myšlence státu českého
Bojí se snad opravdu, jak agitátoři a štváči
jejich předstírají, že bychom v samostatných
Čechách my jim připravili osud Slováků neb
Rumunů uherských? Nikoliv, tím jen děsí
a straší nevědomé massy svého lidu. Vždyt
vědí dobře, i kdyby nám nedůvěřovali, jakou
mochou záštitu by měli vždycky v dynasti
habsburské, nemluvě ani o tom, že jest naše
vlast kolkolem otočena 40millionovým náro-
dem německým.
Ale my jim prostě strašně překá-
žíme svou pouhou existencí v je-
jich velkoněmeckých tužbách a zá-
měrech do budoucna, jim jest ke hrůze již
to pomyšlení, že by národ náš, stav se ve
vlastech svých svobodným a s nimi rovno-
právným, přirozenou schopností svou se udrže
a upevnil v bytu svém do věků věkoucích.
kdežto jejich duše germánská po tom práhne.
aby moře Všeněmecka zalilo a zaplavilo
tento ostrov slovanský, aby tyto »bývalé země
německého buntu« — jak nám nepokrytě
jejich Knotzové, Pickertové, Schönererové a
Wolfové stokráte pověděli, spadly v budoucnu
za kořisť do jícnu všematky Germanie.
Proto a za tím účelem vymyslili sia
sledují důsledně od 16 let s veškerým úsilím
plán rozdělení Čech za účelem zří-
zení samostatné německé ze mě
v severní třetině království našeho, do které
by stát rakouský nesměl jim za úřadníka
dosadit žádného Čecha, ale ze které by
všickni posavadní čeští úřadníci měli být vy-
hnáni do posledního.
Němec
Slovák
Rumun
Pickert
Schönererová
Wolf
Čecho
Čechy
9
article
Vedle tohoto ryze německého území
nemělo by však ekistovat svéprávné území
ryze české, nýbrž toliko smíšené, neboti
v těch rýze českých krajích musil by každý
úřadník státní s Němcem po německu jednat
a s úřady německými i centrálními po ně-
mecku si dopisovat, poněvadž by němčina
byla zákonem prohlášena za zprostřed
kovací jazyk všech státních
úřadů ve všech provinciích Ra-
kouska, K tomu se nesou od počátku let
osmdesátých veškeré jazykové a ná-
rodnostní návrhy Němcův: Schar-
schmidův, Wurmbrandtův, Herbstův, Plene-
rův, Lippertův, Přerschův, Ulbrichův až po
svatodušní program celé německé levice
z roku minulého, na základě jehož
dnes Němci s námi na konferen-
cích vyjednávají.
í Může tu dojíti k nějakému poctivému
dorozumění,k nějakému upřímnému do-
hodnutí a příměří mezi námi a jimi? Při
každé otázce jazykové a především arci
při otázce o rovnoprávnosti obou jazyků ve
státních úřadech zemí koruny české
vrazíme tu na odpor velkoněme-
ckého plánu proti přirozeném
i historickému právu našeho ná-
roda na rovnost a stejnou svo-
bodu jeho s nimi v celé oblasti troj-
jediných našich zemí.
a lisannu
Oni vědí dobře, proč nechtějí při-
pustit Slezsko ani na konference
a proč vůči Moravě tak křečovitě ohánějí se
státní němčinou jako u nás hesly: admi-
nistrativního rozdvojení Čech
ajedhojazyčnosti státních úřadův,
tak aby v německých krajích Čech nejednalo
se s námi než pomocí překladatelův a tlumoč-
níkův Provedením národního roz-
oshitc a a lle
Němec
Němcův
Wurmbrandtův
Herbstův
Lippertův
Přerschův
Ulbrichův
Čo
Morava
Čechy
Rakousek
10
article
hraničení okresů a krajův, pro-
vedením jednojazyčnosti úřadů,
má se zříditi samostatná ně
mecká země v severní třetině
naší vlasti »podle labské čáry«, jak již
pruský Bedřich II. ji obmýšlel — provedením
administrativního rozdělení království českého
má býti navždy »zastrčena nejsil-
nější závora« proti státnímu právu če-
skému, tak jako uzákoněním němčiny na
jazyk státní všech úřadů Cislajtanie má byti
zadána smrtící rána jazyku českému a všem
jazykům slovanským tohoto soustátí.
To čiší ze svatodušního programu ně-
meckého, to je kvintessence celého toho hnutí
a rámusení německého v našich zemích o
dvou desítiletí. Tážeme se opět: lze tu uvě-
řiti v možnost nějakého dorozumění a třeba
jen nějakého příměří? Nám té víry není
dáno. A proto sledujeme zápas našich vý-
slanců na konferencích vídeňských toliko
s jediným tím přáním, aby z něho vy šli
bezůhony a bezúrazu s čistý m
štítem nezadaného dobrého přáva
vlasti a národa. Přiznáváme, že jsme
se zachvěli, když německé listy přinesly
zprávy, jako by našinci byli na konferencích
v zásadě přistoupili na požadavek Němcův
o rozdělení sněmu království českého na
kurie národní s právem veta u věcech
jazykových. a s mn
Bedřich II
Němcův
11
article
Ulehčilo se nám teprv, když jsmé byl
poučeni, že osudná otázka zůstala neroz-
řešena, jelikož naši delegáti odsunuli ji až
k době, když by došlo ku konečnému
vyrovnání o celém komplexu
otázky české. Čemuž chceme rozuměti
tak, jak jsme tomu všickni rozuměli
v proslulém protestu našem prot
punktacím vídeňským
»Dříve musí býti, uskuteč-
něno státní právo naše a rorno
právnost našeho nér5da v samo
statné vlasti: pak teprve lze mluviti o roz-
dělení sněmu českého v kurie národní
jínak by tyto byly pro sněm český a pro
národ náš čirou záhubon«. — Co se ale týče
nastávajícího upravení otázky jazykové
ve státních úřadech naší vlasti, tu zajisté
vytrvají delegáti naši na stanovisku, jake
předloní slavně deklarovali
na sněmu českém veškeří poslanci na
šeho národa, to když drem. Heroldema
Pacákem podali ten to
Návrh základního zákona zem-
ského ve příčině nedílnosti krá-
lovství českého a rovaoprávnost
obou národův
I. Království české Ivoří ve věcech ve
škeré správy veřejné a v oboru zá
konodárství jediný nedílný celek
II. Každé měnění a upravení správních ob-
vodů krajských i okrosních státi se může jedině
za souhlasu sněmu království českého.
III. Zemští úřadové ústřední jak státní tal
samosprávní vykonávají působnost svoji v celén
obvodu království českého. Sídlem zemskýc
úřadů jest král. hlavní město Praha.
IV. Jazyk český a jazyk německy
jsou v celém obvodu království če
ského rovnoprávnými jazyky zem
skými.
Heroldem Pacák
Praha
český Ivořit
12
article
V. Veškeré na sněm království českého z
slané reskripty, nejvyšší rozhodnutí, návrhy
přípisy vládní musí býti vydány v jazyku če
ském i německém.
VI. Jazyk český i jazyk německý jsou př
veškerých úřadech státních i zem
ských v království českém jazyky úřadní m
a musí úřadníci státní i zemšti v zem
dosazení mocni býti obou ja zy ků
úřadních. Každý občan státní má práv
užívati některého jazyka zemského při vše c
úřadech státních a zemských v celé zem
a musí v témže jazyku s ním se
strany ůřadů býti jednáno a v ja
zyku podání toho býti projednáváno
vyřizováno. Veřejné nápisy, ozna-
čení i pečeti úřadů státních a zemských úřadů
samosprávných díti se musí v obou jazycíeh
zemských.
VII. Jakým způsobem uživati se má jed-
noho neb druhého jazyka zemského při úřado-
vání úřadů státních i samosprávných, jak v jed-
nání se stranami, tak uvnitř úřadů, aneb jako
jazyka služebního, ustanovi se zvláštními z em-
skými zákony s náležitým šetřením toho
co v tomto zákoně jest nařízeno.
VIII. Oba národové, jak český tak
německý maji v celé zemi povahu
plně oprávněného národa politi
ckého a každý občan má prá v
v celé zemi na ochranu své národ-
nosti a uživání svého jazyka v ži-
votě veřejném i soukromém.
IX. Zákon tento změněn může býti jen
usnesením sněmovním za přítomnosti tří čtvrtin
všech poslancův většinou dvoutřetinovou.
X. Zákon tento nabývá platností dnem svěho
vyhlášení.
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 17. února. (Smiřovací kon-
ferenco.) Minul druhý týden konferencia
opět bez patrného výsledku. Ani v českém, ani
v moravském oddělení nedocileno shody ani
jediném sporném bodě. Moravská konforence
zasedá více jen dle jmena; čeká se patrně, co
pořídí oddělení pro Čechy. V tom probírány
dosud jen dvě otázky: změna zemského řádu
a užívání jazyků u samosprávných úřadů. Jed-
nání o otázce prvé uvázlo u veta, jež by v ru-
kou německých bylo smrtící zbraní proti všeliké
práci sněmu českého; jedání druké narazilo
pa překážku při otázče, jak mají jednojazyčné
samosprávné úřady nakládati s listinami, psa-
nými v druhém zemském jazyku. Slibuje se, že
do zahájení říšské rady vzata bude na přetřes
ještě otázka minoritních škol. Tím bude smiřo-
vací jednání před zahájením řišské rady za-
končeno. Stále očekávané prohlášení dra, Körbra,
jak si představuje vyřízení jazykové otázkyu
státních úřadů, ve schůzích konferenčních se
nestalo. Předseda ministerstva vyložil prý své
názory v soukromé poradě důvěrníků, ovšem
pod pečetí tajemství. Pochybujeme, že tato pe-
čeť bude zlomena příští úterý přes to, že se
opětně s libuje, že dr. Körber učiní své pro-
hlášení v plenární schůzi odboru moravského.
Dr. Körber opatrně mlčí, důvěrníci m l u vl.
Körbr
doktor
Körber
Praha
Čechy
14
article
Ať se neosvědčí na novo staré přísloví, že mlu-
viti je stříbro, mlčeti zlato.
Z Pešti, 16. února. (Kolom. S zel
o národnostech.) Vracíme se k důle
žitému projevu předsedy uherského minister
stva, o němž nám nedostatek místa dříve nedo-
volil podati obšírnější zprávu. Kol. Szell odpo-
vídal na výtku posl. Komjatha, že je netečný
k národnostním agitacím. Výtku tu odmítá
tvrdě, že provádí jedinou možnou politiku,
kterou uherská vláda může provozovati, totiž
politiku maďarského národního státu, jednotného
maďarského národa, která se při tom drží
rovnoprávnosti a rovnosti před zákonem »ovšem
v těch mezích, které vyžadují jednota státu,
politický stav jednotného národa, idea maďar-
ského státu, maďarské zákonodárství, jednota
maďarské správy a maďarské justice.« Přechá-
zeje k jednotlivým výtkám Komjathovým, mi-
nistr-president mluví nejprv o Slovácích.
Vydal rozkaz k hlavním županům, aby dovo-
lovali jen takové slovenské schůze, jež se pro-
kážou »úplně korrektním programem«. Když se
v »Národn. Novinách« začaly přetřásati otázky
rázu federativního, poručil vládním orgánům,
aby »takový protistátní směr už v zárodku po-
tlačili.« Ministr-president věnuje svou pozornost
činnosti slovenského musea a spolku »Živenyr
a odmítal jejich žádosti. Co se týče čes ko-
Slovák
Pešť
spolek » Živenyr
15
article
V drobném prodejie
ranní čísle o sobě . . . na
odpolsdni . . . . . . za 2 b
Ve slialkšch na venkovš:
ranní čéslo. . . .. . ..
odpolední . . . . . . . . 8 b
Inseroty
platí se hotově napřel
Předplacení a inrarty přijímá ndnalnl
slraoo v Marianské ulici č. s
Pam nashizejí se těl redakee
tiskárna a ezpsdice , Národnich Listů-
Bakopisy ne navracsji.
16
article
slovenské propagandy, potvrzuje, že
je to pravda. »Spozorovalo se to — pravil
K. Szell — už v minulých letech, ale jako
tehda, tak i nyní se činily kroky, aby vláda
dostala do svých rukou náležité informace
o tomto ruchu. O tom, s jakými závazky se
slovenští mladíci (jde tu hlavně o slovenské ře-
meslnické učně. Pozn. red.) v Čechách vycho-
vávají, není po ruce zpráv, ale i toto budou
sledovati s pozorností,«
Zmíniv se ještě o pražském připitku Du-
lově jako o věci politování hodné, vypočítává,
co učinil minulého roku na ochranu maďarského
státu proti agitaci slovenské: Odebral poštovni
dopravu mnohým zahraničným časopisům; bylo-l
podezření, že cizinci pod záminkou vědeckého
bádání přicházejí do Uher bouřit, dal je
bedlivě pozorovati a tři neb čtyři osoby prostě
vypověděl. Národní kněži protistátního smýšlení
byli udání ministru osvěty, aby je mocí svého
práva potrestal. Překazilo se utvoření každého
spolku, v jehož stanovách byla sebe mensl
známka, že by mohl působiti proti integritě
země a proti ideji maďarského státu. Žádost
K Szell
Čechy
Uhry
17
article
Pavla Mudroně stran znovuzřízení »Slovenské
Matice« byla odmrštěna. Týž P. Mudroň podal
žádost za dovolení, aby se mohla zříditi střední
škola s vyučovacím jazykem slovenským: byl od-
mrštěn. Spolek »Živena« chtěl zříditi hospo-
dářsky-vychovávací ústav (hospodyňskou školu —
Pozn. red.); ale poněvadž bylo důvodné pode-
zření, že by ústav ten mohl šířiti protistátní
ideje, žádost byla odmrštěna. Museální společ-
nost zvolila několik cizinců panslávského smý-
šlení za čestné členy; vláda volbu tu zrušila.
Vypočítav dále, jak se choval vůči Rumunům
Srbům, Kol. Szell zakončil svůj výklad slovy.
že politicky jednotný uherský národ vvko
nává politiku madurekéhö Stálu, která však ne-
čhče pronásledovat, ubližovat, nýbrž jen upoko-
jovat, získávat, chránit a uklidňovat. Výklad ten
přijat ovšem se všeobecným souhlasem maďarské
sněmovny.
Pavel Mudroň
P Mudroň
Rumun
Srba
Szell
Stál
slovenský Matica
maďarský sněmovna
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 17. února.
Praha
20
article
Zatýkání Poláků v Prusku.
Zatýkání Poláků v Prusku.
Každý den jest nyní několik pruských Po-
láků zatčeno. V Dortmundě ve Vestťálech byli
zatčení tiskař Zikmnut Melerovič a krejčí Jan
Kobuda. Také jim jako jiným zatčeným úřady
kladou za vinu, že se dopustili velezrady sbl-
ráním příspěvků na »Polský nářodní poklad«
v Rapperswillu ve Švýcarech, jenž jde za cíli
revolučnými a ve všech zemích, kde bydlí Po-
láci, má agenty.
»Gazeta Toruňská« podotýká: Nevíme, co
je na tom pravdy, ale my tu po prvě slyšíme,
že ve Vestfálech sbírají se příspěvky na po-
věstný »Národní poklad«. Víme pouze, že tam
naši rodáci byli varováni před tímto »pokla-
dem«, neboť kolem něho se točí socialisté, pe-
koucí svou pečeni při vlasteneckém ohni nezra-
lých lidiček. O velezradě zajisté nesnilo se
žádnému zatčenému.
lduusa o
Německé listy pilně štvou vládu nejen prot
zatčeným, nýbrž proti všemu národu polskému,
jakoby šlo o novou jeho revoluci proti Prusku
a Rusku a obnovení polského státu.
Rusko ve Střední Asii.
Angličané bojí se ruského prodírání ku
hranicím Indie a k Perskému zálivu a Němci
snaží se oba státy rozeštvati, aby sami měli
proti nim volnou ruku v Evropě i v Asii. Ně-
mecké listy — zahraničné i zdejší — jsou plny
zpráv o ruském postupování. Že o tom ničeho
není v novinách ruských, vysvětlují tím, že jim
bylo vládou zapovězeno přinášeti zprávy o po-
hybech ruského vojska. Omezujeme se na regi-
strování.
Z Mervu byla prý druhá brigáda posunuta
na jih ku hranicím afganským. Avšak v Lon-
Zikmnut Melerovič
Kobuda
Prusek
Angličan
Němec
Prusko
Dortmund
Vestťály
Rusko
Asie
Indie
Evropa
Merv
Lon
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
nienta enno
nbvrotno
22
article
—a. Ve Vídni, 17. února.
Drahá Karlol
Jsem už zase ve Vídni a — smiřuji. Ale
daří se mi to, jako když trouba nepeče. Když
se mi ale neustále ti mužští do toho michajl
kdyby mne nechali a nepřekáželi mně v prová-
dění mých plánů, mohli jsme si s Němci dávno
již ležeti v náručí, a pan ministr války miohl
míti rekrutů na zbyt. Však jšem to dnes panu
předsedovi ministerstva jak náleží pověděla.
Excellence — řekla jsem — vaše diplo-
matika je příliš hrubá, vaše prsty jsou přílis
neohrabané, než aby svedly tak jemnou práci
jako je českoněmecké smíření. K tomu zapo-
třebl dámy — polítické dámy. Nejsem sice tak
hezká jako paní Recamierová, za to ale jsem
plna bohatých zkušenosti a ukázala bych vám,
co bych dovedla. Excellence, o tom ipřece
víte, že je pan dr. Pacák vdovcem a páně dr! Gross
mládencém. Nu, vy mi přece rozumíte, tak
zvaný starý mládenec. Zdali pak jste již svými
agenty vypátral, komu tito dva páni se koři
To že vám dosud nenapadlo? Aj, jste vy to
státnícil
A polom jste si sem povolal jako znalce
lidového smýšleni v Čechách pana inženýra
Kafiana. Hodný to pán, a nic bych proti tomu
neměla, kdybyste ho byl pozval na Irássování
některé sfrické železnice, neboť Rakousko prý
v tomto černém světa dílu vztýčí vlajku svou
vedle německé, nač již nyní nárámně z té pří-
činy se těším, abych zvěděla, jakou tam dají
mouřenínům rovnoprávnost, a budou-li také jim
cpát do rukou výhradně německé riskontasno Že
tam loterii zavedou, rozumí se samo sebou.
Chtěl-li zvědět pan dr. Körber, co o něm a jeho
Němec
Recamierová
doktor
Pacák
Gross
Körber
Vídeň
Čechy
Rakousko
23
article
vládě smýšlí český lid, měl si povolat do Vídně
pana dra. Milda, tomu řekl přece lid český dost
důkladně, co soudí o jeho pletichách na radnici
Smiřovatel musí býti jako duch. Nesmí ho
býti vidět, jen cítit, příjemně citit, jinak špatně
pochodí. Zrovna jako v manželství. Jen aťse
někdo vplete mezi rozvaděnou ženu a muže
uvidi, jak pochodí. Bývá to z pravidla tchýně.
jež strká mezi ně prsty, a proto také má tal
pěkné renomě. O, jak často jsem bohu žalovala.
že mi nedopřál děti, jak ale nyní jsem šťastna
že mne nebe ušetřilo a nedopustilo, abych stala
se takovou nenáviděnou osobou.
Sedět u stolu a mluvit, touto methodou
pánové se nikdy nesbliží. Nemluvit několik dn
pomůže mnohem víc. Tři dni to muž jakž
takž vydrží a nemluví také. Však potom už
počíná měknout. Nebouchá už dveřmi, když od-
chází a nemrači se při obědě, jako by chtél
několik vesnic vypálit, nýbrž počiná dělat sen-
timentálního a to je první známkou polepšení. Pá-
tého dne počiná — ovšem že nesměle — po-
zdravovat. Hodí hlavou a zabručí: Má úctae
S bohemí neb dokonce jen: Servus!
Je mi to lhostejno, ale počnu ho trestat.
Nejdříve tím, že mu vařím, co má nerad. Aby
dokázal, že to jim nehne, bere si dvákrát
však s tajenou zlomyslností pozoruji, jak se mu
při tom pot s čela lije.
Šestého dne už se nebe jeho nápadně vy-
jasňuje. Plíží se kolem mne, někdy do mne
jakoby náhodou šťouchne a tu i tam se na
mne úkosem podívá. Vím již, kolik uhodilo, ale
dělám pořád, jakoby nic. Ba tu teprve počínám
ho vlastně dráždit. Píšu psaní — vlastně jen
tak dělám — a mám z toho strašnou radost,
když pozoruji, jak zvědavostí, s kým to vlastné
korrespondují, může shořet. Častěji si též
výjdu a když se vrátím, tu líčim před ním nej-
růžovější rozmar ..
Mild
Píša
Vídeň
24
article
Trvalo by to ku smíření snad ještě několik
dní, však stihlo ho neštěstí: utrhlo se mu
u kabátu poutko a tato katastrofa proces smi-
řovací urychlí.
Mimo nadání — tak totiž on si myslí
já ale dobře vím, že všechno je vypočtěno —
přikrade se ke mne, chopí mné ze zadu z
hlavu a dá mi hubičku. Já na to strašně ura
žena: Pane! On ale toho nedbá a hubičkuje
dál. Nu a tím hněv z pravidla končí, Roztomile
intermezzo, bez jakýchž bylo by manželsty
strašně fádní.
Proč ale tobě to vykládám, má drahá
Vždyť to znáš, zrovna tak, jako já, neboť v tom
ohledu zdá se mi, že my ženy jsme všechny
stejně — nu, ale neškodí, zvíš-li, jak jsem
panu dru. Körbrovi projevila své mínění a svuj
úsudek s naprosto odborného stanoviska.
»Domniváte se, že bychom se byli smířili
kdybyste nás byli posadílí k zelenému stolu
před každého z nás položili několik archů pa
píru a ořezanou tužku a nás komandoval
abychom se tedy o tom, co náš nepřátely činí
shodli?
Domníváte se, že bychom si po týdnu
kolem krku padli, kdyby každý z nás chodi
ku svým na poradu, tam na druhého žaloval
kdyby jeden líčil druhou jako Xantippů,
jedna druhého jako Caligulu? Ne, Exgelienéi
Na to třeba se obout jinak, především ale vy-
čkat, až se — osudné poutko útrhne.«
A jak ty se máš, má drahál? ° Jsi nyní
v Praze, navštěvuješ pilně plesy a baviš se
potýčkami na radniči, není.liž pravda?
Také jsem tu byla na bále, ale na místě
zábavy strašně jsem se tu zlobila. Nemás poněti
o tom, jak zde, Karlo, »besedu« tančí. To je
mládež! Jako by měli nohy svázané, nebo na
každé z ních kdyby visela padesátiliberní koule
Körbr
Exgelienée
Karla
Praha
25
article
z bagna. Kam se poděl ten ubohý furiant, kam
ta kalamajka? Kde zůstala dvojpolka, kde ko-
minník a obkročák? Kam jste zašantročili hulána,
rejdováka a řezanku? Řekli mi, tak že ji tančí
též v Praze — »ležérně«. Je to pravda?
Je-li to pravda, potom jim vyřiď, že když
horují pro každou starou římsu, kterou bez-
déčně napleskl tam na dům nějaký Talián
když na šibenici by dovlékli každého, kdo se
uctivě nepokloní před každou kamennou obludou,
která jim na hlavu chrlí špínu, že by měli mít
v úctě též starý český tanec. to že je také
cenná památka po předcích, že v nich rovněž
uložen je kus staré českév kultury.
Zdejší purkmistr právě se vrátil z Říma,
kamž si byl zajel osobně pro papežské po-
žehnání, ten váš aby se tam odebral rovněž,
bude ho mít zapotřebí. Ne, purkmistrem bych
se nikdy stát nechtěla, nejméně ale pražským,
který byl tentokrát zvolen vlastně jedním ze-
mřelým a dvěma, kteří před volbou prchli.
oo Pardon, má drahá. Mluví se nyní pořád
o jakémsi obrovském smetišti, jež máte za ko-
stelem sv. Mikuláše. Což by se nedalo tot
prostranství upravit vhodným způsobem za
koňské závodiště, jež z Císařské louky musilo
prý býti přeloženo do Karlových Varů? My-
šlenka, která mě napadla jen tak maně, o níž
ale za to mám, že je dobrá. Manžel můj, který
toťse ví, všemu lépe rozuměti chce, tvrdí sice,
že by pozemky ty šly jako na dračku, kdyby
se rozhlásilo, že se tam bude stavéť druhý mě-
šťanský pivovar; mně ale se zdá, že má Praha
už toho jednoho dost.1
Mné je to konečně jedno, pivasi nepiju
mám dle páně manželovy filosofle o jednoho
věrného přítele méně. Jen když on se může na
ného bezpečně spolehnout.
Onehdy zašli jsme si do restaurantu
Mikuláš
Praha
Řím
Karlová Vary
26
article
Schaden-Meyslova. Zasedl k nám starý, bodrý
pán s náležitým embonpointem. Sáhl po džbá-
nečku bavorského, zavdal sí a libezně se potom
usmívaje, pohladil cinové víčko s poznámkou
»Človék najde všude milého krajana.« A manžel
můj, sáhnuv po sklenici plzeňského, zavdalsi
a rovněž líbezně se usmívaje, pohladil křištá-
lový její okraj a pravil: »Člověk najde všude
milého krajana.« A bavíli se s příslušnými
věrnými krajany přes půlnoc, tak že druhého
dne na »bílé redutě« kněžny Metternichovy byl
nápadně ospalý. Do této reduty nebyl totiž
puštěn nikdo — ať pán či dáma, kdo nebyl
úplně bílý. I. boty pánův musily býti bílou
látkou povlečeny. Toť ce ví, že v sále bylo také
všechno výhradné bílé. Myšlenka strašně barokní
— ta bilá reduta — ale byla provedenaa
zdařila se. Tím ale založena celá řada jiných
redut — barevných. Za rok budeme míti redutu
růžovou, pak snad žlutou, fialovou, zelenou a
na konec možná, že —— černou.
Domnívala jsem se, že to bude vypadat
moc fádně, až se tam objevíme všechny jako
pampelišky, ale ušlo to. Bylo to aspoň originální.
Budeli se »bilá reduta« opakovat, slibila kněžna
Metternichova, že po půlnoci postará se o pří-
boolszzleltaponetl
jemné překvapení.
Karlo, vím už, co to buda.zaae
O druhé hodině z rána shasnou světla
do sálu přížene se padesát kominníků v pra-
covním úboru, kteří do reje se pustí. Po čtvrt
hodince nastane opět světlo, aby zjevno bylo,
jak potom vypadati bude — bílá reduta.
Teď ale s bohem, má drahá, konference
právě začínármee onně v oei nebyv a
Buď zdráva a dej si vtísknout na tvál
tisíc polibků
piinov
oněba dvo od své věrné v
sa
Julky.
Metternichův
Karla