Číslo 132.

V Praze, dne 15 května 1900.

Ročník IV.

Medakon, náministuosa srpedlce Praha. Pštrossovs mlice, číslo 200—I. Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Mexapečetěné reklamace jsou porta prosty.

KAl lnserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně ošesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední Jednotlivé číslo xa 8 Telefon rodskce č. 1129. Slunce vychází ve 4 hodiny 16 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 37 minut večer

UILKt Lle Úterý: Sv. Žonle, muč. — Sv. Dýmpua panna a mač. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Salvatora v semináři od 13.—16. t. m. Předplntné pro Praku s donáškou do domu měsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně ... K 8.— celoročně. . .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redskce č. 1126.

Trůnní řeč. V Praze, dne 14. května.

Zajisté jest to povznešený a slavnostní oka- mžik přo všecky národy, když panovník náš k zá- stupcům jejich, shromážděným v delegacích, pro- mlouvá slova s trůnu svého o politice vnitřní a zahraniční. Nedělní trůnní řeč Jeho Veličenstva v Budapešti konaná proto měla tím větší význam, poněvadž vnitřní situace v naší říši jest nemálo spletitou. Ocitli jsme se v labyrintě, z něhož je- diné vede Ariadnino klubko vnitřního českého jažyka v úřadech, které lodičku našeho veřej- ného života plující po rozbouřeném moři, dovede k tichému břehu. V trůnní řeči dlužno rozeznávati tři hlavní body. V prvním díle Jeho Veličenstvo pojednává o zahraniční politice a stručnými, avšak rázovi- tými slovy dává na jevo svoji radost, že poměr k ostatním velmocem jest srdečný a přátelský ; zejména pak se zmiňuje o o trojspolku, který do- posud trvá v nezlomné síle a pevnosti a jest podle přesvědčení vládnoucích politiků zárukou světového míru. Zvláště důvěrně jedná trůnní řeč o návštěvě v Berlíně, která přátelské styky mezi oběma velmocemi upevnila. Neméně vřelým jest místo o přátelském poměru naší říše s Ruskem, tak jest oprávněná naděje na zachování všeobec- ného míru. Výklad ministra zahraničních záležitostí hra- běte Goluchowského ještě šíře a důkladněji roz- vádí názory v zahraniční politice v nejlepším sou- hlasu s trůnní řečí. Dotýká se východní otázky na poloostrově Balkánu, kde naše říše v souladu s vládou petrohradskou se snaží urovnati poměry doposud rozhárané a obavu působící. Obapolnému přání a úsilovné snaze se zajisté podaří pořádek zavésti na této sopce, která diplomatům stále pů- sobí různé nepříjemnosti a mezinárodní zápletky.

Exposé chefa zahraniční politiky jde ještě dále a poukazuje na boj Anglie s jihoafrickými republikami, které vyčerpávají síly obou válčících stran. S povděkem však zaznamenává, že tato ne- šťastná válka nezavdala nikterak příčiny k nepřá- telství mezi jednotlivými velmocemi, poněvadž všecky považují tento spor za zápletku vnitřní, týkající se pouze obou znepřátelených stran. Proto také neuznala rakouská vláda za vhodné, aby se nabídla za prostředkyni mezi rozvaděnými stra- nami, která by ovšem jenom tehdy byla možna a s výsledkem spojena, kdyby obě válčící strany o zakročení požádaly, k čemuž ovšem dosud ne- došlo a také nedojde. Druhá část trůnní řeči s důrazem připomíná, že vláda přihlížela k tomu, aby poplatnictvo ne- bylo stále přetěžováno novými daněmi, aby takto rovnováha finanční byla zavedena. Proto obmezila se vojenská správa pouze na nejnezbytnější poža- davky, jak již dříve bylo povoleno a dále k no- vým pokusům v oboru dělostřeleckém a k potřeb- ným stavbám, které na vyřízení již od let čekají.

Hrabě Goluchowski odůvodňuje toto zvětšení ještě okolností, že společná vláda jest si nezbytně vědoma svého poslání, aby byla v případě neočekávaných zápletek připravena, neboť mohla by nastati okolnost, v níž by bylo potřebí se vším důrazem brániti velmocenského postavení říše rakousko-uherské. Zvýšení společ- ného rozpočtu ukázalo se také nezbytným násled- kem úpravy úřadu konsulů, kteréž dosud nestálými jseuce, nevyhovovaly úplně potřebám naší mon- archie, pročež byly zřízeny definitivně jako státní úřady a nové konsuláty zavedeňy na místech, kde toho národohospodářské zájmy naší říše vyžado- valy. Za tou příčinou byla také vyslána zvláštní komise k západo-americkému pobřeží, aby tam stu- dovala na místě poměry a podala společné vládě návrhy, kde by bylo možno a prospěšno nové kon- suláty zavésti k ochraně našeho obchodu.

Konečně trůnní řeč se obírá hospodářskými poměry v zemích obsazených Bosně a Hercegovině a doznává s potěchou, že tyto země samy uhra- zují svoje výdaje, což jest zajisté nemalým úspě- chem politiky společné vlády v obou zemích. Končí pak vyzváním k ylastenecké oddanosti delegátů, kteří zajisté budou podporovati všecky snahy jednající k upevnění velmocenského posta- vení naší říše. Ač stručná jsou slova trůnní řeči, přece jest tato pozoruhodna svým mírumilovným tónem, který naplňuje národy zajisté nemalým uspoko- jením a zároveň přáním, aby tato snaha našeho Veličenstva a jeho společné vlády vedla ke zdár- nému výsledku, v zahraniční politice ku prospěchu celé říše a všech národů. Co se týče pak vnitřní nevyjasněné situace, jest nám rozmluva Jeho Veličenstva s drem. Pa- cákem zárukou, že také našim požadavkům spra- vedlivým bude vyhověno. V této věci císařova slova padají na nemalou váhu: »O pakuji, že vám nikde nemá a nesmí býti ublíženo!« Bylo by si toho vřele přáti, aby národ náš byl ve svém těžkém postavení opět posilněn, což stane se jenom splněním oprávněných požadavků zástupců našich, hlavně zavedením vnitřního ja- zyka českého, neboť tím se upevní velmocenské postavení naší říše, a bude dána záruka k blaho- dárnému působení ve věcech národohospodářských.

Zprávy politické. V Praze, 14. května. Rozmluvy J. Vel. císaře s českými de- legáty. Jak jsme pověděli již ráno, oslovil císař v cerclu, jejž konal včera po přijetí delegací, také české delegáty. Telegram, došlý později, líčí tyto roz- mluvy takto: Del. dra. Pacáka oslovil císař tě- mito slovy: »Vy jste byl již několikráte v delega- cích?« — Dal. dr. Pacák: »Ano, Vaše Veličen- stvo, již často.« — Císař: »Na říšské radě se dosud letos nic nedělalo.« — Del. dr. Pacák: »Nikoli naší vinou. My byli jme do váleč- ného nynějšího svého postaveni pří- mo zatlačeni a musili jsme je zaujati, věru nikoli lehkokrevně. Přes veškeré naše dlouholeté chování, bylo nám právo, které nám náleží, protiprávně urváno a my musíme nyní toto právo svého národa hájiti.« — Císař: »Vašemu národu však nebude a nemá býti v ničem ublíženo, o tom vás ubezpečuji.« — Del. dr. Pacák: »Ob- strukční postup menšiny by však v každý čas každé majoritě v parlamentě učinil práci nemožnou, kdyby se nenašla aekviparátní protiváha, kterou tento pro- středek zápasu na obou stranách se stane svým ča- sem nemožným.« — Císař: »Ale já chci, aby se v parlamentě pracovalo.« — Del. dr. Pacák: »Vaše Veličenstvo, my jsme ochotni k práci, avšak žádáme také svá práva. Obracíme se k citu spravedlnosti Vašeho Veličenstva, aby právo nám vzaté bylo restituovánoa k upokojení myslí aspoň zatím byla zave- dena vnitřní čeština.« — Císař: »Opa- kuji vám, že vám nemá býti v ničem ublíženo.« — Del. inženýra Kaftana oslovil císař takto: »Če- ský sněm také nevyřídil svoje pensum.« — Del. inž. Kaftan: »Pohříchu, nikoli, Vaše Velíčenstvo. Nebylo mu dopřáno potřebného k tomu času.« — Císař: »To je politování hodné.« — Del. inž. Kaftan: »Zasedání sněmu království českého

FEUILLETON- Ceští poutníci na Vesuvu. (Původní zpráva »Katolických Listů«.)

V Neapoli, v květnu 1900.

Jedním z nejznámějších míst v celém světě jest zajisté Vesuv. Ký div, že jest cílem milým a vděč- ným každého turisty, který do Neapole zavítá, nebot vidí a pozoruje již z města, kterak chrií svoji lávu na své okolí bez oddechu a klidu. Je to pohled sku- tečně ojedinělý, zajímavý. My seveřané nejsme podob- nému divadlu zvyklí, ač chceme-li nazvati obdobím mlhu, která vychází z hor po dešti. Hory kouří- tak lid všeobecně tvrdí. My však jsme měli příleži- tost pozorovati, kterak hora a sopka Vesuv kouřila do opravdy. Za nejkrásnější pohody odebrali se čestí poutníci v sobotu, dne 5. května ze svého hotelu v Nea- poli o půl 7. hodině ranní v 19 landaurech troj- spřežních přes Portici, aby dospěli vrcholu sopky světoznámé. Na cestě se příjemně bavili. Přicházeli k nim hoši i dospělí lidé hrajíce na mandolinu a housle, doprovázejíce svoji hru zpěvem italských ná- rodních písní. Krajina poutníky nemálo zajímala, po- něvadž vyniká nemalými krásami přírodními, na nichž se oko příjemně kochalo. Také úrodnou jest krajina zvláště za Portici, kde se rozkládají rozsáhlé vinice. Tam také nabízejí víno nejlepší jakosti, které jest zváno »lacrimae Christi« — slzy Kristovy; že všecko není úplně pravé, co se s tímto názvem vyskytuje v obchodě, leží na bíledni.

Za Portici potkali jsme Jeho Eminencí kardinála arcibiskupa neapolského, jenž sluje Giuseppe Prisco. Týž na uctivý pozdrav milerád udílel poutníkům sv. požehnání; odjíždělť do Neapole, aby vedl procesí za příčinou očekávaného zázraku přeměny ztuhlé krve sv. Januaria v tekutou, o čemž se též šíře zmíníme. Za vinicemi lze již stopovati moře lávy ovšem vy- chladlé, kamení a na začátku také umělé figuriny,o nichž vozka ochotně vysvětloval, že prý je to podoba krále habešského Menelika, kterak stál na pevnosti. Menelik postrašil Vlachy nejen v Africe, nýbrž svoji nepřítomností též i na Vesuvu. Strach má veliké oči, Vlachové pak jsou známi jako malí hrdinové v boji i mimo boj. Cesta stále stoupá serpentinovitě či v záhybech nahoru. Celá jízda z Neapole na sopku trvá čtyři hodiny. Pod samým vrchem nabízejí malí i velcí kupsi z lávy upravená těžítka na papír, násadky, brože, špendlíky a jiné ozdobné užitečné i méně potřebné věci. Každý z účastníků si však milerád koupí kus vzácné památky k milé vzpomínce do domova. Na- horu přijeli poutníci o půl 12. hod. dopol., načež se společnost rozdělila. Někteří zůstali v restauraci na oběd a pohlíželi velikým dalekohledem na Neapol, jiní se vydali ihned lanovou drahou, kterou zřídila anglická firma Cookova. Po 10 vsedli do vlaku, po- něvadž více nejezdí než jeden vůz. Když pak jsme vystoupili, vedli nás průvodčí po 5 ke krateru. Bro- dili jsme se popelem po kolena, takže podle toho šatyi střevíce vyhlížely velice podivně. Také byli připraveni nosiči, kteří za 2 franky vynesli umdlené cestovatele k nejvyššímu bodu.

Dostoupili jsme tedy Vesuvu, který naší pozor- nost poutal měrou nejvyšší. Zasluhuje však jí také nemálo. Vesuvio, jak jej Vlachové nazývají, čítá skoro 1300 metrů výšky, je tedy o 200 metrů vyšší nežli Ještěd u Liberce. Tato sopka jest činná pravi- delně od 300 let mezi všemi vulkány v okolí neapol- ském, které zdají se býti na dobro vyhaslými. Ve starověku nepomýšleli na nebezpečí Vesuvu, poně- vadž nikterak »nepracoval«. Avšak přece dal o sobě tento velikán věděti, a to hrozným a strašným způ- sobem. To stalo se dne 5. února r. 63 po Kristu. Nastalo zemětřesení, Vesuv prudce vyléval svoji lávu, popel i kamení, tak že celá úroda v okolí byla zni- čena, část města Herculanea a Pompej pak byla zbořena. Obyvatelé těchto měst horlivě opravovali pobo- řené domy veřejné i soukromé, když o polednách 25. srpna roku 79 nastal nový, daleko silnější výbuch Vesuvu, který obě jmenovaná města úplně pokryl svojí lávou žhavou, kamením a popelem. Tento vý- buch trval plně tři dny. Plinius starší při ní pozbyl života. Půldruhého tisíce let odpočívala tato města ve svých sutinách, až Karel III. dal rozkaz, aby se za- čalo na těch místech kopati 1. dubna 1718, což se později dále provádělo; do roku 1860 byl sotva třetí díl města objeven, od roku 1863 však se podle plánu účinně kopalo, tak že se objevila obě celá města. Do roku 1500 bylo možno stopovati 9 velikých výbuchů, od té doby až do nynějška pak na 50 vět- ších erupcí. Posledně řádil tento kolos od 24. do 30. dubna