ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d1acfaf0-66c4-11dc-adac-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 13 celkem · entity: person 58, place 19, work 11, org 7
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národnich Listů“ k čislu 25. ze dne 25. ledna 190l.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = O zachránění pasažerů parníku »Rus- sie«, jenž se, jak známo, ztroskotal mezi Marseillem a ústím Rhöny, oznamují se následující podrobnosti Mimo záchranný člun z Carro, na němž veslovalo 10 mužů, přispěly též dva vléčné parníky »Travail- leur« a »Salinier« při zachraňování, avšak před tím již plavci z Carro zachránili všechny ženy, naleza- jící se na lodi. Na to vyslaly oba vlečné parníky svoje čluny, ke ztroskotané lodi a odvezly většinu mužstva. Při druhé plavbě následovali s posledními muži poručík Gautherau a strojník Adamire. Kapitán Jouvet zůstal na lodi zcela samoten. »Pojďte s námi.« pravil mu Gautherau. »Za tři hodiny dopraví nás »Salinier« do Marseillu.« Avšak kapitán trval na svém, že se odebere na pobřeží k zachráněným a postará se o jich dopravu do Marseillu. Zvláštní vlak, jenž večer dne 11. přijel do Marseillu, byl uvítán nadšenými projevy lidu a zvuky Marseillky. Náčel- níci úřadů dostavili se na nádraží s úřadníky »Com- pagnie des transports maritimes«, jíž náleží »Rus- sie«. Na sta rukou vztahovalo se ke přibyvším, když vlak zastavil a objímání nebylo konce. Kapitán Jou- vet chtěje se vyhnouti ovacím vystoupil na protější straně kolejí a odebral se se svým synem do če- kárny druhé třídy. Ale zde byl nalezen a zasypán projevy sympatie. Byl veškerými svízeli a rozčile- ním velmi vysílen, nikoliv hladem, jak pravil, nýbrž starostí o osud lidských životů, jemu svěřených. Avšak nikdy nepochyboval prý o zachránění. Parník »Russie« považuje se za ztracený, poněvadž přes polovic lodi jest již potopeno a příliv i odliv, jež v takovýchto případech konají nejlepší služby na zá- padním pobřeží Francie, na pobřeží středozemním jsou jedva patrny.
Gautherau Adamire Jouvet Ja Rus Marseille Carro Como Francie
4 article
= Závěť sira Arthura Sullivana. Z Lon- dýna se oznamuje: V závěti zesnulého skladatel »Mikada«, sira Arthura Sullivana, jež byla těchto dnů uznána za platnou, nalezá se několik legátů dosti zajímavých. Cena veškerého jeho majetku páčí se na 545.117 1. st. Cena svršků udana na 32.194l. st. Princi Walesskému odkázal zesnulý skladatel svoje pouzdro na karty ze stříbra a želvoviny, vévo- dovi z Yorku pak vyřezávaný pohár z kokosového ořechu, zasazený ve stříbře. Anglický skladatel, jak se zdá, byl dobrým humoristou. = Záhadna vražda. Z New- Yorku se ozna- muje: Minulé středy objevena byla zde vražda, jež vzbudila všeobecné zděšení. Odpoledne objevil poli- cista na přístavišti u East-Riveru velký cestovní vak ze zeleného plechu, jenž, jak se zdá, byl spadnuls vozu se zavazadly. Když vak otevřen, nalezenav něm mrtvola muže, svázeného provazy, jejíž hlava skorem byla oddělena od těla. V nebožtíku poznán ještě téhož dne Michael Weiszberger, prodavač jedné klenotnické firmy newyorské. Coroner prohlásil, že smrt udála se teprve několik hodin před nalezením mrtvoly. Firma, u níž byl Weiszberger zaměstnán, prodávala šperky na splátky a měla četné zákazníky v dolejších končinách na východní straně New- Yorku. Weiszberger než zmízel šel vymáhati dluhy. Před- pokládá se, že měl při sobě značnou sumu a že byl napaden lupiči, kteří jej usmrtili a oloupili. Až dosud není po zločincích ani stopy. = Tolstovci v Holandsku. O malé obci Tolstovců v severoholandské vesnici Blarikoene udáva
Sullivan Walesský Michael Weiszberger Lon York NewYork EastRivera Holandsko
5 article
jakýs ruský list bližší zprávy. Obec sestoupila se přede dvěma léty, čítá dvacet osob a sice sedm mužů, osm žen a pět ditek. Mezi muží náležejí tři ke vzdělané třídě, čtyři jsou muži z lidu Mimo jiné náleží k této holandské obci Tolstovců mladý anglický spisovatel, duchovní, jenž byl dříve protestantským farářem ve Friessku, bývalý student theologiez Leydů, tesař, pekař a italský čepičkář. Veškeří čle- nové obce Tolstovců jsou vegetariáni, živí se vý- hradně brambory, zeleninou všeho druhu a chlebem a přísně se zdržují líhovin. Obec má 10 hektarů po- zemků, jež jsou pečlivě vzdělány a pekárnu, jejímiž zákazníky jsou sedláci z Blarikoenu. Veškeré příjmy plynou do společné pokladny, z níž dostává každý člen peníze na uhražení svých potřeb. Celá kolonie žije v domě, jenž má šest rodinných bytů a dvanáct bytů pro svobodné. Ve společné velké jídelně nalezá se obraz Kristův, velká podobizna Tolstého, repro- dukce Waltera Cranea »První květen« a několik an- glických rytin. Domácího řádu není. Avšak všichni dorostií vstávají v zimě o 6. hodině, v létě o 5. ho- dině a jdou pak do práce. Práce trvá do 12. hodiny a po hodinné polední přestávce pokračuje se v ní do 5. neb 6. hodiny. Večer věnuj Tolstovci nejčastěji společnému čtení anebo navštěvují společně koncerty, schůze, přednášky atd. v Amsterdamu.
Kristův Tolstý Crane Friessko Amsterodam
6 article
= Rodinné drama. Z Paříže se oznamuje; Ve městečku St. Maur de Fossée žili manželé Ver- nerovi šťastný život rodinný, jenž nebyl kalen nijakou neshodou. Tři děti, Jules, Henri a Berta ve věku 14, 13 a 6 let zvyšovaly štěstí rodiny, jež se nalezalav příznivých hmotných poměrech. Minulého pátku při snídaní mluvili manželé náhodou o 3000 francích, pocházejících z dědictví. Paní Vernerová pravila při tom svému manželi, že oněch 3000 franků nemá již doma, nýbrž že je uložila v bance. Manžel jí na to pravil: »To's neměla učinit, aniž jsi mi dříve o tom pověděla.« Tím byl hovor o dědictví ukončen a pan Verner odebral se opět do obchodu. Jedva že odešel, oblekla se paní Vernerová na procházku a vzala svoje dítky s sebou. Odebrala se s nimi ke břehu Marny. V hostinci blíže řeky objednala pro dítky malé občerstvení, načež pokračovali v prochazce. Při samém břehu zavolala paní Vernerová nejstaršího hocha Julesa k sobě a ukazovala mu cosí plujícího na vodě. Zatím co pozornost hochova obrácena byla ke hladiněj řeky, strčila jej matka náhle do vody. Avšak hoch se zase vynořil a podařilo se mu za- chytit se chumáče trávy na břehu. Nyní mu matka opět pomohla na břeh. Objala jej, líbajíc jej v slzách a pravila mu, že oněch 3000 franků užila na zapla- cení osobních dluhů. Vyzvala Julesa, aby se odebral k otci a prosil jej jménem jejím za odpuštění. »Pověz mu, aby sem příšel a odvedl si nás. Nepřijde-li, vrhnu se s tvým bratrem a tvou sestrou do vody. Vyděšen běžel hoch vyhledati otce. Na neštěstí však jej hned nenalezl. Když jej konečně nalezl a otec od svého syna slyšel poselství matčino, běžel sice hned k Marně, ale bylo již pozdě. Nalezl na břehu toliko pláštíky obou svých dětí. Druhého dne byla vylovena z řeky mrtvola nešťastné ženy; mrtvoly obou dětí nebyly dosud nalezeny.
Maur Fossée Jules Henri Bert Vernerová Verner Julesa Paříž Vera Marna
7 article Zemřeli v Praze.
Zemřeli v Praze. Dne 18. ledna 1901: Šimánek Jan, metař, 62 roky, čís. 229—V. Partyngl Josef, syn služky, 6 mě- síců, čís. 233—III. Šebele Bohumil, syn mlynáře,
V Partyngl Josef Praha Šimánek Jan Šebele Bohumil
8 article
41/2 měsíce, čís. 762— I. Banzethova Augusta, dcera strojníka, 3 neděle, čís. 606—VII. Kačabová Barbora, vdova po varhaniku, 85 roků, čís. 173—IV. Šmatlová Terezie, soukromnice, 47 roků, č. 246—II. Knittlová Antonie, vdova po učiteli, 73 roky, čís. 1833—II. — V chorobinci: Klouzalová Bedřiška, švadlena 68 roků. Frič Josef, inženýr, 53 roky. — V josef- ské nemocnící: Hanousková Marie, vdova, 87 roků. Ptáčková Františka, prodavačka, 76 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Zoul František, 46 roky. Messová Antonie, vdova po dělníku, 56r. Zima Josef, topič v továrně, 68 roků. Mráz Antonín, dlaždič, 50 roků. Kábova Alžběta, 3 měsíce. Dne 19. ledna 1901: Kisch Herrmann, sou- kromník, 61 rok, 475—I. — Ve všeobecné nemocnici: Cyriusová Františka, dělnice, 44 roky. Uher František, sladovnický, 64 roky. Krahul- cová Antonie, manželka dělníka, 41 rok. Leopoldova Anna, 16 roků. Kubešková Pavlina, manželka kovář- ského dělníka, 24 roky. Müller Ladislav, advokátní písař, 22 roky. Smrčková Marie, manželka oráče, 47 roků. Křikavová Anna, manželka truhlářského pomocníka, 24 roky. Štěpánová Anna, dělnice, 43 roky. Kindl Josef, dělník, 39 roků. Vána Antonín, zedník, 39 roků. — V josefovské nem oc- nici: Pollaková Ludmila, vdova po řezníku 62r. — Umilosrdných sester: Slaninová Ka- teřina, žebračka, 69 roků. Fořtová Kateřina, krám- ská, 56 roků. Zirovnický František, krejčovský učeň, 17 roků.
Augusta Kačabová Knittlová Frič Josef Ptáčková Mráz Kisch Herrmann František Müller Ladislav Smrčková Marie Anna Štěpánová Kindl Antonín Fořtová Kateřina Uhry Šmatlová Terezia Messová Antonia Kubešková Pavlin Zirovnický František Klouzalová Bedřiška Hanousková Marie Zoul František Kábův Alžběta Cyriusová František Leopoldův Anno Pollaková Ludmila Slaninová Ka
9 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek dne 25. ledna. 116. hra v předpl 4. čtvrtka: ZLT o. Komedie o třech dějstvích. Napsal Josef Šmaha. Režisér Josef Šmaha. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod. V sobotu 26. ledna. Odpol. pro studentstvo. Zvíkovský rarášek. panském čeledníku. Večer v předplacení: CIZINKA.
Král Šmaha Praha národní divadlo
10 article Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově. Ve pátek dne 25. ledna. Začátek o 7. hod 24. hra v předplacení. Mé milé já. 1951 Báchorka o 3 jednáních s předehrou od C. Karlweisa. Přeložil K. Lier. Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka, Kapra a Kotka na Smíchově.
K Lier Urbánek Kapr Kotek Smichov Švandův divadlo
11 article Pišlěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pišlěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Ve pátek 25. ledna. Začátek o 1/27. hod. Padesáté třetí lidové představení za poloviční ceny. Zabil ženu. (Rue Pigalle 115.) Veselohra o 3 jednáních od A. Bissona. Stanice elektrické dráhy » Vodárna«. 1949
Král A Bisson Pišlěkovo divadlo Rue Pigalle 115
12 article
— Nastinko, dušičko, upros svou matinku, aby zů- stala! obrátila se k ní Galečka objímajíc ji s výrazem opravdového zármutku v tváři. — Neodjížděj z těchto krásných míst !. . . začal improvisovati Žabín při této vhodné příležitosti — Prosím, jen žádných důvěrností, pane Žabíne zvolala Nasta uraženě. Jak mně můžete tykati? — Já za to nemohu, odpovídal uraženě, že dosu nevíte, že v básních se vždy tyká! A změřil si nevědomou Nastu od hlavy až k patě, jako se dívá s vysokého stromu pták na tmavého broučka, lezoucího v trávě. Nasta otvírala již ústa k odpovědi, ale Galečka jí v tom okamžiku vtiskla políbení na rty. Nasta se za- smála, pokrčevši jen ramenem. Můj bože, jak jest ten Žabín směšný, jaké to dě- tinské city ho ovládají! pomyslil jsem si, nejsa si vědom, že v tomto případě jsem mnohem směšnější než on a že bych spíše byl hoden jeho útrpnosti. Ve skutečnosti jsem byl hrdý na ty nedětinské pocity, za které jsem se zá- roveň v hloubi duše styděl a červenal. — A já jsem si hrál na honěnou a předhonil jsem všechny, Petra Zalatarenka jsem povalil do písku, chlubil se zatím Opický, skákaje kolem mne jako kozel. Proč jsi ty nehrál? vyptával se mne. Saša se náramně zlobil, že nás bylo tak málo. — Že to věčné dovádění Sašu neomrzí! supěl Žabín. Neustále má jen hry a jen hry na mysli ! Zdá se, že by bylo na čase mysliti na něco jiného. Podíval se při tom na Galečku. Tato věta měla nejspíše na ni učiniti dojem. Ale vážná Galečka se sotva usměla. Za to ale Opický se rychle několikráte otočil,
Galečka Žabíne Nasta Petro Zalatarenka Saša Žabín
13 article
— Dovolte, matuško, proč byste se ráčila namá- hati? odpověděl Saveli a uchopil držadlo s pevným úmy- slem ji nepustiti. Neračte se znepokojovati, dovezu ho ; není to poprvé, sláva Hospodinu! — Ne, ne, půjdu s vámi, podívám se, jak jsí pána ubytoval na jeho novém místě, pravila rychle. Musím také naši kytici dáti do vázy, připojila, usrsivajíc se na muže, Jeho oči jen v jejích tonuly. Můj bože, jak on ji miluje! pravil jsem sám k sobě a mimovolně jsem se odvrátil. V tomto hltavém pohledu spočívalo něco, co mně hnalo všechnu krev k hlavě. Kočárek sebou znova pohnul a zmizel brzy za be- zovým keřem. Ljubov Petrovna lehkým krokem hos Vasou následovala. Ani ona ani on se neohlédli ni jedenkráte. Jen nemocný, jak mně to připadalo, se neustále namáhal obrátiti hlavu. Vasa mně mohl aspoň slovo říci! pravil jsemsi poněkud uraženě, dívaje se za nimi. — Není-li pravda, ozval se najednou nějaký hlas, není-li pravda, mladíčku, že to byla velice dojemná ro- dinná scena? Felsen stál přede mnou, kroutě si kníry a kolem rtů mu pohrával opět takový zlý úsměv, že se mi znova sevřelo srdce. Ale moje zášť zvítězila, podíval jsem se na něho směle. — Nevím, jak se to komu zdá, ale mně to není ani dost málo směšné, odpověděl jsem. Domýšlel jsem se, že ho touto odpovědí odbudu. Felsen se rozesmál a pronikaje mne svým drzým pohledem: Zapomenutá otázka.
Savel Kočárek Ljubov Vasa Nevím