1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 25. ze dne 25. ledna 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O zachránění pasažerů parníku »Rus-
sie«, jenž se, jak známo, ztroskotal mezi Marseillem
a ústím Rhöny, oznamují se následující podrobnosti
Mimo záchranný člun z Carro, na němž veslovalo
10 mužů, přispěly též dva vléčné parníky »Travail-
leur« a »Salinier« při zachraňování, avšak před tím
již plavci z Carro zachránili všechny ženy, naleza-
jící se na lodi. Na to vyslaly oba vlečné parníky
svoje čluny, ke ztroskotané lodi a odvezly většinu
mužstva. Při druhé plavbě následovali s posledními
muži poručík Gautherau a strojník Adamire. Kapitán
Jouvet zůstal na lodi zcela samoten. »Pojďte s námi.«
pravil mu Gautherau. »Za tři hodiny dopraví nás
»Salinier« do Marseillu.« Avšak kapitán trval na
svém, že se odebere na pobřeží k zachráněným a
postará se o jich dopravu do Marseillu. Zvláštní vlak,
jenž večer dne 11. přijel do Marseillu, byl uvítán
nadšenými projevy lidu a zvuky Marseillky. Náčel-
níci úřadů dostavili se na nádraží s úřadníky »Com-
pagnie des transports maritimes«, jíž náleží »Rus-
sie«. Na sta rukou vztahovalo se ke přibyvším, když
vlak zastavil a objímání nebylo konce. Kapitán Jou-
vet chtěje se vyhnouti ovacím vystoupil na protější
straně kolejí a odebral se se svým synem do če-
kárny druhé třídy. Ale zde byl nalezen a zasypán
projevy sympatie. Byl veškerými svízeli a rozčile-
ním velmi vysílen, nikoliv hladem, jak pravil, nýbrž
starostí o osud lidských životů, jemu svěřených.
Avšak nikdy nepochyboval prý o zachránění. Parník
»Russie« považuje se za ztracený, poněvadž přes
polovic lodi jest již potopeno a příliv i odliv, jež v
takovýchto případech konají nejlepší služby na zá-
padním pobřeží Francie, na pobřeží středozemním
jsou jedva patrny.
Gautherau
Adamire
Jouvet
Ja
Rus
Marseille
Carro
Como
Francie
4
article
= Závěť sira Arthura Sullivana. Z Lon-
dýna se oznamuje: V závěti zesnulého skladatel
»Mikada«, sira Arthura Sullivana, jež byla těchto
dnů uznána za platnou, nalezá se několik legátů
dosti zajímavých. Cena veškerého jeho majetku páčí
se na 545.117 1. st. Cena svršků udana na 32.194l.
st. Princi Walesskému odkázal zesnulý skladatel
svoje pouzdro na karty ze stříbra a želvoviny, vévo-
dovi z Yorku pak vyřezávaný pohár z kokosového
ořechu, zasazený ve stříbře. Anglický skladatel, jak
se zdá, byl dobrým humoristou.
= Záhadna vražda. Z New- Yorku se ozna-
muje: Minulé středy objevena byla zde vražda, jež
vzbudila všeobecné zděšení. Odpoledne objevil poli-
cista na přístavišti u East-Riveru velký cestovní vak
ze zeleného plechu, jenž, jak se zdá, byl spadnuls
vozu se zavazadly. Když vak otevřen, nalezenav
něm mrtvola muže, svázeného provazy, jejíž hlava
skorem byla oddělena od těla. V nebožtíku poznán
ještě téhož dne Michael Weiszberger, prodavač jedné
klenotnické firmy newyorské. Coroner prohlásil, že
smrt udála se teprve několik hodin před nalezením
mrtvoly. Firma, u níž byl Weiszberger zaměstnán,
prodávala šperky na splátky a měla četné zákazníky
v dolejších končinách na východní straně New- Yorku.
Weiszberger než zmízel šel vymáhati dluhy. Před-
pokládá se, že měl při sobě značnou sumu a že byl
napaden lupiči, kteří jej usmrtili a oloupili. Až dosud
není po zločincích ani stopy.
= Tolstovci v Holandsku. O malé obci
Tolstovců v severoholandské vesnici Blarikoene udáva
Sullivan
Walesský
Michael Weiszberger
Lon
York
NewYork
EastRivera
Holandsko
5
article
jakýs ruský list bližší zprávy. Obec sestoupila se
přede dvěma léty, čítá dvacet osob a sice sedm
mužů, osm žen a pět ditek. Mezi muží náležejí tři
ke vzdělané třídě, čtyři jsou muži z lidu Mimo jiné
náleží k této holandské obci Tolstovců mladý anglický
spisovatel, duchovní, jenž byl dříve protestantským
farářem ve Friessku, bývalý student theologiez
Leydů, tesař, pekař a italský čepičkář. Veškeří čle-
nové obce Tolstovců jsou vegetariáni, živí se vý-
hradně brambory, zeleninou všeho druhu a chlebem
a přísně se zdržují líhovin. Obec má 10 hektarů po-
zemků, jež jsou pečlivě vzdělány a pekárnu, jejímiž
zákazníky jsou sedláci z Blarikoenu. Veškeré příjmy
plynou do společné pokladny, z níž dostává každý
člen peníze na uhražení svých potřeb. Celá kolonie
žije v domě, jenž má šest rodinných bytů a dvanáct
bytů pro svobodné. Ve společné velké jídelně nalezá
se obraz Kristův, velká podobizna Tolstého, repro-
dukce Waltera Cranea »První květen« a několik an-
glických rytin. Domácího řádu není. Avšak všichni
dorostií vstávají v zimě o 6. hodině, v létě o 5. ho-
dině a jdou pak do práce. Práce trvá do 12. hodiny
a po hodinné polední přestávce pokračuje se v ní do
5. neb 6. hodiny. Večer věnuj Tolstovci nejčastěji
společnému čtení anebo navštěvují společně koncerty,
schůze, přednášky atd. v Amsterdamu.
Kristův
Tolstý
Crane
Friessko
Amsterodam
6
article
= Rodinné drama. Z Paříže se oznamuje;
Ve městečku St. Maur de Fossée žili manželé Ver-
nerovi šťastný život rodinný, jenž nebyl kalen nijakou
neshodou. Tři děti, Jules, Henri a Berta ve věku 14,
13 a 6 let zvyšovaly štěstí rodiny, jež se nalezalav
příznivých hmotných poměrech. Minulého pátku při
snídaní mluvili manželé náhodou o 3000 francích,
pocházejících z dědictví. Paní Vernerová pravila při
tom svému manželi, že oněch 3000 franků nemá již
doma, nýbrž že je uložila v bance. Manžel jí na to
pravil: »To's neměla učinit, aniž jsi mi dříve o tom
pověděla.« Tím byl hovor o dědictví ukončen a pan
Verner odebral se opět do obchodu. Jedva že odešel,
oblekla se paní Vernerová na procházku a vzala
svoje dítky s sebou. Odebrala se s nimi ke břehu
Marny. V hostinci blíže řeky objednala pro dítky
malé občerstvení, načež pokračovali v prochazce.
Při samém břehu zavolala paní Vernerová nejstaršího
hocha Julesa k sobě a ukazovala mu cosí plujícího
na vodě. Zatím co pozornost hochova obrácena byla
ke hladiněj řeky, strčila jej matka náhle do vody.
Avšak hoch se zase vynořil a podařilo se mu za-
chytit se chumáče trávy na břehu. Nyní mu matka
opět pomohla na břeh. Objala jej, líbajíc jej v slzách
a pravila mu, že oněch 3000 franků užila na zapla-
cení osobních dluhů. Vyzvala Julesa, aby se odebral
k otci a prosil jej jménem jejím za odpuštění. »Pověz
mu, aby sem příšel a odvedl si nás. Nepřijde-li,
vrhnu se s tvým bratrem a tvou sestrou do vody.
Vyděšen běžel hoch vyhledati otce. Na neštěstí však
jej hned nenalezl. Když jej konečně nalezl a otec
od svého syna slyšel poselství matčino, běžel sice
hned k Marně, ale bylo již pozdě. Nalezl na břehu
toliko pláštíky obou svých dětí. Druhého dne byla
vylovena z řeky mrtvola nešťastné ženy; mrtvoly obou
dětí nebyly dosud nalezeny.
Maur
Fossée
Jules
Henri
Bert
Vernerová
Verner
Julesa
Paříž
Vera
Marna
7
article
Zemřeli v Praze.
Zemřeli v Praze.
Dne 18. ledna 1901: Šimánek Jan, metař, 62
roky, čís. 229—V. Partyngl Josef, syn služky, 6 mě-
síců, čís. 233—III. Šebele Bohumil, syn mlynáře,
V Partyngl
Josef
Praha
Šimánek Jan
Šebele Bohumil
8
article
41/2 měsíce, čís. 762— I.
Banzethova Augusta, dcera
strojníka, 3 neděle, čís. 606—VII. Kačabová Barbora,
vdova po varhaniku, 85 roků, čís. 173—IV. Šmatlová
Terezie, soukromnice, 47 roků, č. 246—II. Knittlová
Antonie, vdova po učiteli, 73 roky, čís. 1833—II. —
V chorobinci: Klouzalová Bedřiška, švadlena
68 roků. Frič Josef, inženýr, 53 roky. — V josef-
ské nemocnící: Hanousková Marie, vdova, 87
roků. Ptáčková Františka, prodavačka, 76 roků. —
Ve všeobecné nemocnici: Zoul František,
46 roky. Messová Antonie, vdova po dělníku, 56r.
Zima Josef, topič v továrně, 68 roků. Mráz Antonín,
dlaždič, 50 roků. Kábova Alžběta, 3 měsíce.
Dne 19. ledna 1901: Kisch Herrmann, sou-
kromník, 61 rok, 475—I. — Ve všeobecné
nemocnici: Cyriusová Františka, dělnice, 44
roky. Uher František, sladovnický, 64 roky. Krahul-
cová Antonie, manželka dělníka, 41 rok. Leopoldova
Anna, 16 roků. Kubešková Pavlina, manželka kovář-
ského dělníka, 24 roky. Müller Ladislav, advokátní
písař, 22 roky. Smrčková Marie, manželka oráče,
47 roků. Křikavová Anna, manželka truhlářského
pomocníka, 24 roky. Štěpánová Anna, dělnice, 43
roky. Kindl Josef, dělník, 39 roků. Vána Antonín,
zedník, 39 roků. — V josefovské nem oc-
nici: Pollaková Ludmila, vdova po řezníku 62r.
— Umilosrdných sester: Slaninová Ka-
teřina, žebračka, 69 roků. Fořtová Kateřina, krám-
ská, 56 roků. Zirovnický František, krejčovský učeň,
17 roků.
Augusta
Kačabová
Knittlová
Frič
Josef
Ptáčková
Mráz
Kisch Herrmann
František
Müller
Ladislav
Smrčková
Marie
Anna
Štěpánová
Kindl
Antonín
Fořtová
Kateřina
Uhry
Šmatlová Terezia
Messová Antonia
Kubešková Pavlin
Zirovnický František
Klouzalová Bedřiška
Hanousková Marie
Zoul František
Kábův Alžběta
Cyriusová František
Leopoldův Anno
Pollaková Ludmila
Slaninová Ka
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek dne 25. ledna.
116. hra v předpl
4. čtvrtka:
ZLT o.
Komedie o třech dějstvích. Napsal Josef Šmaha.
Režisér Josef Šmaha.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
V sobotu 26. ledna.
Odpol. pro studentstvo.
Zvíkovský rarášek.
panském čeledníku.
Večer v předplacení:
CIZINKA.
Král
Šmaha
Praha
národní divadlo
10
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Ve pátek dne 25. ledna.
Začátek o 7. hod
24. hra v předplacení.
Mé milé já.
1951
Báchorka o 3 jednáních s předehrou od C. Karlweisa.
Přeložil K. Lier.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
Kapra a Kotka na Smíchově.
K Lier
Urbánek
Kapr
Kotek
Smichov
Švandův divadlo
11
article
Pišlěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pišlěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve pátek 25. ledna.
Začátek o 1/27. hod.
Padesáté třetí lidové představení za poloviční ceny.
Zabil ženu. (Rue Pigalle 115.)
Veselohra o 3 jednáních od A. Bissona.
Stanice elektrické dráhy » Vodárna«.
1949
Král
A Bisson
Pišlěkovo divadlo
Rue Pigalle 115
12
article
— Nastinko, dušičko, upros svou matinku, aby zů-
stala! obrátila se k ní Galečka objímajíc ji s výrazem
opravdového zármutku v tváři.
— Neodjížděj z těchto krásných míst !. . . začal
improvisovati Žabín při této vhodné příležitosti
— Prosím, jen žádných důvěrností, pane Žabíne
zvolala Nasta uraženě. Jak mně můžete tykati?
— Já za to nemohu, odpovídal uraženě, že dosu
nevíte, že v básních se vždy tyká!
A změřil si nevědomou Nastu od hlavy až k patě,
jako se dívá s vysokého stromu pták na tmavého broučka,
lezoucího v trávě.
Nasta otvírala již ústa k odpovědi, ale Galečka jí
v tom okamžiku vtiskla políbení na rty. Nasta se za-
smála, pokrčevši jen ramenem.
Můj bože, jak jest ten Žabín směšný, jaké to dě-
tinské city ho ovládají! pomyslil jsem si, nejsa si vědom,
že v tomto případě jsem mnohem směšnější než on a že
bych spíše byl hoden jeho útrpnosti. Ve skutečnosti jsem
byl hrdý na ty nedětinské pocity, za které jsem se zá-
roveň v hloubi duše styděl a červenal.
— A já jsem si hrál na honěnou a předhonil jsem
všechny, Petra Zalatarenka jsem povalil do písku, chlubil
se zatím Opický, skákaje kolem mne jako kozel. Proč jsi
ty nehrál? vyptával se mne. Saša se náramně zlobil, že
nás bylo tak málo.
— Že to věčné dovádění Sašu neomrzí! supěl
Žabín. Neustále má jen hry a jen hry na mysli ! Zdá se,
že by bylo na čase mysliti na něco jiného.
Podíval se při tom na Galečku. Tato věta měla
nejspíše na ni učiniti dojem. Ale vážná Galečka se sotva
usměla. Za to ale Opický se rychle několikráte otočil,
Galečka
Žabíne
Nasta
Petro Zalatarenka
Saša
Žabín
13
article
— Dovolte, matuško, proč byste se ráčila namá-
hati? odpověděl Saveli a uchopil držadlo s pevným úmy-
slem ji nepustiti. Neračte se znepokojovati, dovezu ho ;
není to poprvé, sláva Hospodinu!
— Ne, ne, půjdu s vámi, podívám se, jak jsí pána
ubytoval na jeho novém místě, pravila rychle. Musím také
naši kytici dáti do vázy, připojila, usrsivajíc se na muže,
Jeho oči jen v jejích tonuly. Můj bože, jak on ji
miluje! pravil jsem sám k sobě a mimovolně jsem se
odvrátil. V tomto hltavém pohledu spočívalo něco, co mně
hnalo všechnu krev k hlavě.
Kočárek sebou znova pohnul a zmizel brzy za be-
zovým keřem. Ljubov Petrovna lehkým krokem hos
Vasou následovala.
Ani ona ani on se neohlédli ni jedenkráte. Jen
nemocný, jak mně to připadalo, se neustále namáhal
obrátiti hlavu.
Vasa mně mohl aspoň slovo říci! pravil jsemsi
poněkud uraženě, dívaje se za nimi.
— Není-li pravda, ozval se najednou nějaký hlas,
není-li pravda, mladíčku, že to byla velice dojemná ro-
dinná scena?
Felsen stál přede mnou, kroutě si kníry a kolem
rtů mu pohrával opět takový zlý úsměv, že se mi znova
sevřelo srdce. Ale moje zášť zvítězila, podíval jsem se
na něho směle.
— Nevím, jak se to komu zdá, ale mně to není
ani dost málo směšné, odpověděl jsem.
Domýšlel jsem se, že ho touto odpovědí odbudu.
Felsen se rozesmál a pronikaje mne svým drzým
pohledem:
Zapomenutá otázka.
Savel
Kočárek
Ljubov
Vasa
Nevím