Ročník XXXIV.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Stí. 419.

as ve 14 dnech ještě jednou prozkoumat!. Dobytčeti podezřelému musí pak býti zvláštní péče věnována Tuberkulin jest dosud.cejpřesnějším prostředkem к zjištění tuberkulosy a nutno — vzhledem к tomu, že hráti bude zkouška ta v budoucnosti velkou úlohu — aby již nyní konaly se přípravy к provedení zkoušek Zemědělská rada uděluje na požádání tuberkulín к očkování a hospodář, spolky nechť důležitou otázku tu hned uváží.

Kůň norský (pinegavsbý). příležitost na trzích jiho- JK Ж českých koně kupovat, ví, že možno « koní lehkých na- koupiti od 800 К počínaje, kdežto tří, čtyřměsíční hříbata netoličáká platí kus již 5 až 700. To jest ovšem veliký rozdíl a dle toho posoudili možno upotřebíte nost a shodnost těžkých koní i pro zemědělce. Hospodářství dostoupilo nejvyšší intensity; hospodářství zprúmysl- nělo a vyžaduje řádného tahouna. Representantem »tuzemského* těžšího koně v Rakousku jest „kůhnorický“ (pinc- g&vský). jejž obr. 179. znázorňuje. Jest to plémě prastaré, domácí v starém Noriku r. j. v zemích alpských: v Solnohradsku, Štýrsku, Hor. Rakousích a j. Plemeno toto bylo známo již Římanům. Jest to kmen, vytvořený přírodou alpských zemí. Poměry, v nichž žije a v nichž se chová jsou původem jeho loudavější přirozenosti. V hornatých Alpách, kde orba jest omezena, dostává se mu sotva nejnutnějšího ukojení životních potřeb; v krajinách těch chovají rolníci výhradně jen klisny к chovu, hřebci bývají vládou li- centováni. Chov jest tedy nejvýš primitivní.

Hříbata v letě, pokud tomu povětrnost dovoluje, se skoro výhradně pasou ; v zimě krmena jsou slamou, senem, plevami v stájích tmavých, dusných; jadrné krmivo dostávají zřídka — v jižním Štýrsku při- krmují je i kukuřicí. Jest to kůů 165—170 cw vysoký, s hlavou velkou, masitou; oči má malé; krk mohutný a krátký ztrácí se v kohoutku. Lopatka jest skoro pravidelně strmá, hřbet hluboký, trup široký, někdy až příliš dlouhý; kříž sražený, nohy silné, kopyto široké, ale ne drobivé; chod hřmotný. Vady bývají: dlouhý hřbet, krátká zadní žebra, bezvýrazné a špatně postavené okončiny, zvláště přední zaškrcená kolena a j. Již od dvou let se s koněm pracuje. V Solnohradsku přichází kůň norský v nejčistším rázu a nejlépe vytvořený. Nejoblíbenější barvy Norika jsou tygři a straky. V novější době kříží se s hřebci Clydes- dálskými i belgickými. Chyby jeho zavi- ňuje nepřiměřená výchova, která dovede znetvořit i nejlepší msteriái.

Jeho cena nákupní jest ovšem nižší než koní belgických, poněvadž Belgie, nehledě na její odlehlost a celní rozhraničenost s námi, ode dávna exportuje své koňstvo do Anglie, Francie i do Německa, čímž cena belgického materiálu jest do nepřiměřené výše vyhnána. U porovnání s koněm belgickým jest lehčí a co do výživy skrovnější. V nejnovější době rozpoutala se u nás prudká polemika mezí ctiteli a odpůrci koně norského. V čele odpůrců stojí odborník p. vrch. zvěrolékař Vsgaer a zasazuje se o rozšíření koně belgického na účet Norika. — A také skutečné, zejména v již. Cechách, Noriků ubývá; nyní ve více než V., král. Českého zatlačil již Belgičan Norika. Ano i v krajinách alpských kůň bei gieký již vítězně proti koni norskému postupuje; tak na př. ve Štýrsku stálo r. 1909 91 be'gických a 95 norských hřebců. V zemích alpských má ovšem Norik dosud mnoho příznivců; považujíť ho za svého koně domácího a koně belgického za vetřelce, jemuž vytýkají, že jest mnohem dražší a že výživa jeho jest nákladnější. Za to však v zemích českých dopadne spor rozhodně ve prospěch koně belgického 1 . A«šakmalý hospodář dnes počítá: Místo drahého materiálu koňského pracuje s nej­ lepšími finančními výsledky docela jen s volmi, jež pak vytučňuje. Tisíce zlatých mít v koních, jež rychle se amortisují a jsou vždy více méně choulostiví, jest ne- poměrno к výkonu. Kdo nechce racionel- nímu odchovu koní se specielně věnovat ; kdo nemá řádných výběhů a pastvísk, kdo vy- chovatelskou vyškolenostnemá: nechť s drahým a luxusním koňařením ani nezačíná. Ф* Ant. Čekal.

Jak napravili píci pokaženou? -гт§)^' letech příliš vlhkých se stává, že rolník při nejlepší vůli není s to jíra sena a otavy v pořádku domů do- Ж stat. Píce několikrát zamoklá a opět uschlá počíná zahnívali a vidíme, že sem a tam jako by byla poprášena; to pochází od mikroorganických hub. Uiožíme-li takovou píci na půdu — a obzvlášť o otavách to platí, které nedají se řádně pro nepřízeň počasí vysušit —: houby dále bují, píce se zapařuje zvýšenou teplotou svou a vlhkem šíření se plísní ještě

Obr. 179. Kůň norský čili pinegavský.

napomáhá. Píce taková, i když později vyschne, silně práší, jest méně hodnotná a často zdraví zvířat ohrožuje, poněvadž vlivem mikroorganických hub vytvořují se v píci takové jedovaté sloučeniny. Zvířata, pící takovou krmená, ochuraví chorobami žaludečními a celého ústrojí; záchvaty nervové, kolika, nadýmání, potracení, ochrnutí, ba i smrt nejednou byla údělem z píce takové. Aby hospodář ochránil se nehod těch: musí si obezřetně při krmení pící takovou počínati. „Naprosto se nemá krmiti pící čerstvě sklizenou*; každá píce, i nejlépe sklizená, 6—8 neděl kvasí a se zapařuje. Seno nedokonale vyschlé chová 77^ sušiny, dobře vyschlé a vypocenó až 91^. Šeno čerstvě sklizené a šťávnaté prodělává na půdě různé přeměny. Škroby, cukry a tuky, v bunicích rostlin obsažené, za vlhka, vlivem kvasidel a bakterií, chemicky i fysiologieky se rozrušují. Tím vyvinuje se značné množství tepla, vody vegetativní a vybavuje se kysličník uhličitý, jenž z píce jako plyn prchá. Pochody těmi píce se otepluje, zapařuje a vlhne. Proto i spát v čerstvém senu jest nezdravo, ano často bylo již i osudným životu lidí. Tím více pak podléhá proměnám píce nedobře sklizená a vlhčí. Bakterie z píce zapařené, krmí-li se pící tou neodloženou, jsou kvasem v zažívacím ústrojí, kde vlhko a teplo tělesné vývin jejich podporuje; tím utvoří se v útrobách zvířecích veliké množství plynů, zejména kysličníku uhličitého a uhlovodíku, čímž pak dobytek ochuraví. Nebyla-li píce sklizena úplně suchá, od- poručuje se každou vrstvu pohodit dobytčí solí, jež jeví účinek konservující a píci zlepšující; beře se na tunu pice 7-10 dobytčí soli. Sůl snižuje rozklady a samo- zapařování a zabraňuje úplnému zkažení. Aby v píci, již bylo nutno vžiti neplně suchou, nenastalo přílišné zvýšení teploty.