1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 12. února 1913.
Praha
4
article
Narannia večerní list
předpláci se:
V Praze v administracii
sa měsie.
. . 2 K —
s čtvrt leta
s k — b
s dvojl donáškou
za měsl
u čtvre leta . ! . . 7 K az
ve filiálkách:
tn měsle . 9. K 30
Poštous
ss měslo
ríst ! . 9 K 60
vdvají zasilko
ta něsic-
rtiet: t K do
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
Poštous
5
title
Nová válka na Palkáně.
Palkáň
6
article
Situační z bojiště.
Situační z bojiště.
Ze Soiije, 11. února. P»Ag. tel. Bulg.«)
Bulharské vojsko u Čataldže od-
stoupilo předevčírem 5 až 6 kilometrů da-
leko do nových posic, odrazivši útok
Turků na celé čáře, vyjma nejkrajnější
pravé křídlo, kdež bylo vojsko vydáno k ří-
žovému ohni tureckých lodí na
moři Mramorovém a při zálivu
Bujučekmedže. Ztráty Bulharů jsou ne-
patrné, ztráty Turků činí několik
tisíc mužů a byly způsobeny zejména
palbou šrapnelů bulharského
dělostřelectva. U Bulajru opevnilo
se bulharské vojsko ve svých posicích. Ne-
přítel se včera neobjevil. Bulhaři odklizejí
ještě z bojiště mrtvoly padlých Turků, jichž
počet činí 5000 až 6000 vojáků a 50 důstoj-
níků. Soudi se, že počet raněných jest více
než dvojnásobný. Po celý den střílely tu-
recké křižníky na Bulhary z levého boku.
Jeden muž byl při tom zabit, druhý lehce
zraněn. Turecké vojsko, jež při-
stálo dne 8. a 9. t. m. v Šarköji, bylo
Bulhary obklíčeno a couvlo, za-
chváceno panikou v překotném spěchua
nepořádku k mořskému břehu, kde za
ochrany lodních děl vstoupilo na dopravní lodi
a prchlo na moře. Bulharská pěchota střílela
neustále na nepřítele v prudkých salvácha
způsobila mu značné ztráty, činící několik
tisíc mužů. Horské dělostřelectvo pravého
vojenského sboru vyznamenalo se při této
operaci tím, že směle postupovalo a ničilo
Turky palbou šrapnelů. Ztráty Bulharů ne-
byly větší než asi sto mrtvých a zraněných.
Turek
Bulhar
Šarkö
7
article
Boje u Čataldže.
8
article
Z Cařihradu, 11. února. (K. k.) V úřadní
zprávě ministerstva vojenství se praví: Přede-
včírem nenastala na pravém křídle ča-
taldžském žádná změna. Pravé toto
křídlo zapudilo k Akalanu nepřítele, který
stál proti oddílům, vyslaným 9. díviší. Při
útoku výzvědného oddílu, podniknutém na
naše dobrovolníky levého křídla, utrpěl ne-
přítel porážku. Výzvědný oddíl pronikl na
úsvitě do Čataldže a obsadil město. Nepřítel
ustoupil s výšín buluckých, jež ovládají ča-
taldžu na západě. Naše branné sily, jež se
rozložily v Babas Burgasu, dobyly po chra-
brém bodákovém útoku výšiny, táhnoucí se
na západ od této osady. Jen deset Bulharů
se zachránilo. Jeden důstojník byl zajat.
Úkořistili jsme několik ručnic. Naše jízda
obsadila Bigados. Bulhaři couvají na západ.
Bulhar
Cařihrad
Burgas
9
article
nhvlšno
Ku porážce Turků u Bulajru. novo
Ze Solije, 11. února. (K. k.) „Ag. tel
bulg.“ sděluje: Král Ferdinand, jehož hlubace
dotklo se neobrožené chování 7. divise (ril-
ské), jež v boji u Bulajru zahnala sama na
útěk 6 nepřátelských divisí, podporovaných
dělostřelbou tureckého loďstva — vyslovil
oddílům této divise svůj dík a blahopřál jim
k jich statečnosti. Dle „doplňující ch
zpráv nabyl tento boj pro turecke
vojsko katastrofálních rozměrů.
Až dosud pohřbili Bulhaři 2500 Turků. Více
než 3000 jich leží dosud na bojišti. Turecké
vojsko, vyloděné v Šarkeji, čítalo asi 2 divise.
Vyloďování trvalo 2 dny. Ráno třetího dne
útočili Bulhaři prudce na Turky od 6. hodiny
ranní. Kolem 3. hodiny odpolední byli Turei
obklíčeni a vznikla mezi nimi panika, takže
se dali na útěk a jenom stěží dosáhli za palby
naší pěchoty a dělostřelectva mořského bře-
hu. Naloďování provedeno bylo ve velkém ne-
pořádku pod ochranou děl tureckých lodi.
které pak co nejrychleji odpluly s poraženým
vojskem. Odvážná statečnost bul-
harských horských baterií, j ež
při útoku postoupily se svými
děly směrem ke břehu a střelblou
šrapnely značně ztížily opětné
nalodční Turků, vyvolala obdiv,
protože jest to jediný dosud pří-
pad, kdy horské dělostřelectvo
podporovalo boj proti válečným
lodím.
ve
jje O Drinopol.
lno
Z Cařihradu, 11. února. (K. k.) Úřadně
se ohlašuje: Dne 9. února podnikl silný od-
díl tureckého vojska výpad z Drinopole a
obsadil bodákovým útokem nepřátelskou po-
sici u Daliden a způsobil nepříteli značné
ztráty. Potom se oddíl tureckéh
vojska vrátil na své dřívější po-
si ce.
Turek
Bulajr
Bulhar
Turei
Drinopol
Cařihrad
Daliden
Král Ferdinand
10
article
Turecké zprávy o bojích u Gallípole.
Z Caříhradu, 11. února. (K. k.] Turecké
časopisy rozepisují se o válečných opera-
cich z minulých dnů a dovozují, že pobřeží
Mramorového moře jest nyní úplně zbaveno
Bulharů. Nejvýznačnějšími událostmi války
byly boje v kraji gallipolském, kde šířka
isthmu činí 4—6 km. Počet vojska, zúčast-
nivšího se na obou stranách bojů, nepřesa-
hoval 30.000 mužů. Za příměří sestoupili
Bulhaři povlovně z Malgora-Kešan do ro-
viny až k isthmu. Hned po vypovězení pří-
měří ještě částečně postoupili a rozložili se
proti Gallipoli. Přiblížili se k opevněním bu-
lajrským až na vzdálenost 7—8 km na ná-
vrších, táhnoucích se proti malému údolí,
jež tvoří řeka Sogodžak. Tato návrší dosa-
hují u Kuručifli-Doghanarslanu výšky 270 m.
Boje, o nichž byla dosud podána zpráva
dne 8. a 9. února, odehrály se v této kra-
jině. »Tanin« potvrzuje zprávu, že následkem
ustoupení tureckého vojska do Kešanu ustou-
pili Bulhaři přes řeku Kavak a přes Kadi-
Köj. Nemohou se vrátiti jinak než horskými
cestami, táhnoucími se souběžně s pobřežím
moře Mramorového. Poněvadž v Šarköji byl
vyloděn dostatečný počet tureckého vojska,
nezbývá Bulharům nic jiného, než ustoupiti
do roviny, která se prostírá mezi zálívem
sarosským a Buramičem na pravém břehu
Kavaku.
Jiný list se dovídá, že velitel drino-
polský, chtěje oslabiti účinek bulharských
granátů, padajících do města, dal vytrhati
dlažbu, takže na ulicích je holá země.
evvrn
(Viz poslední zprávy.)
Bulhar
Gallipoli
Sogodžak
Kešany
km
11
article
o bvaleti H-dos dodša aíb lnav l ogi a
odlztnovuulanev lod
vin
12
article
Posl. Schubmeier zastřelen!
Posl. Schubmeier zastřelen!
Osobní msta nebo politická vražda?
í Včera spáchán byl ve Vídni hrozný
čin, vyplynuvší, jak se zdá, z politické ne-
návisti. Zastřelen byl ze msty, jak výslovně
zněla slova vraha, soc. demokratický po-
slanec Sehuhmeier, když vystupoval z vla-
ku, kterým se v 10. hod. 37 min. večer vrá-
til na severozápadní nádraží vídeňské ze
Štokravy, kde konal veřejnou schůzi.
pozdních hodinách nočních nemohlo býti
zjištěno, zda vrah, jmenující se Pavel Kun-
schak, jest příbuzným stejnojmenného
křesť.-soc! agitátora a člena městské rady
vídeňské. Nelze tedy v pozdní chvíli noční.
kdy nás došly poslední zprávy a kdy píše-
me tyto řádky, rozhodnouti, zda pohnutka-
mi strašného toho činu byla msta a nevra-
živost politická. Jest to sice nanejvýš prav-
děpodobné, že se posl. Schuhmeier stal obě-
tí nenávisti některého zfanatisovaného pří-
slušníka strany křesťansko-sociální, proti
níž posl. Schuhmeier vystupoval bezohled-
ně a řízně právě v poslední době, ale stěží
lze uvěřiti tomu, že politické rozdíly mohou
ze zlanatisovaného člověka učiniti vraha.
Dnešek teprve zjedná jasno, je-li pravdivá
domněnka, která se hned v noci po celé
Vídni rozšířila a označila čin za politickou
vraždu. Ale i když byl čin spáchán z osobn
msty, zůstává neméně hrozným dokladem
mravního rozvratu.
Posl
Schubmeier
Pavel Kun
Schuhmeier
Vídeň
Štokrava
13
article
Z Vídně, 11. února. (Zvl. telegram
„Národních Listů“.) 11 hod. 40 min.
noci. Na severozápadním nádraží udál se
dnes zločin, o němž dosud nelze říci, je-li
aktem surové drobné msty, nebo
politické nenávisti. Soc. demo-
kratický poslanec Schuhmeier při-
byl po 10. hodině večerní na severozá-
padní nádraží. Z nenadání vystoupil proti
němu mladý muž, který jej oslovil.
Sotva se Schuhmeier obráti
tváří k němu, vypálil one
mladík naň ránu z revolver.
Plosl. Schuhmeíer těžce zra
něn klesl k zemi. Za chvíli na t
zemřel.
sipi
m Dle nezaručené dosud zprávy vra-
hem jest jistý Kunschak, prý bratr
známéhopředáka křesťansko-
sociálního dělnictva a po-
věstně neurvalého křesť.-so
a genta.
Zpráva, která roznesla se pozděv
noci po Vídni, vyvolala ve všechk ru-
zích obyvatelstva ohromn
rozrucha rozčílení.
Schuhmeier
Vídeň
15
article
vled vda ošto lřlsvošao uběl
16
article
byl ve 111. hod. v noci, když se vracel ze
Štokravy, kde se zúčastnil voličské schůze.
zastřelen v čekárně vídeňského severozápad
ního nádraží ranou z browningu do levého
ucha mužem, který ho pronásledoval. Pacha-
tel byl zatčen. Jmenuje se Pavel Kunsch ak
a jest povoláním soustružníks kovu. Udal, že
čin spáchal z pomsty.osolovr o
Další zprávy viz na str. 4.)
Pacho
Pavel Kunsch
Štokrava
18
article
Poslanecká snámovna.
Poslanecká snámovna.
Z Vídně, 11. února.
eotáz lnejí b
(Zvl. telef. zpráva „Nár. Listů“.) ied
Z Vídně, 11. února
lte
Na neurčitou dobu odročila se dnes poslane-
cká sněmovna, zamítnuvši návrh Seitzův, aby
příští schůze konala se ode dneška za týden.
18. února. Kdy se opět sejde, záviseti bude
na tom, zdali a jak skoncuje finanční výbor
své práce. Jak se dovídáme, z amýšlí se
pojati do první skupiny finanění
reformy také zákon, kterým za-
vádí se v Rakousku daň na sirky.
Dva druhy pilných dotazů podány byly
částečně včera, částečně dnes na vládu. Jeden
týkal se způsobu, jakým je ubytováno vojsko
záložníků vcjižních zemích, druhý známýci
dodávek a staveb, kťeré zadány byly chefem
mariny do Hamburku sumou 23 milionů kor.
Možno jen schvalovat, že oba odborov
ministří zodpověděli neprodleně interpelace
ty, postihnuvše jejích dosah a poznavše také.
že je třeba věc objasnit a široké vrstvy oby-
vatelstva upokojit. Toto vezme na vědom
ujištění bar, Georga, že bude o brance ke
zbrani povolané náležitě postaráno.
Seitzův
Georg
Vídeň
Rakousko
Hamburk
cká sněmovna
19
article
Dr. Sehuster odvětil v příčině dodá-
vek a objednávek, učiněných hr. Montecucco-
lem, velice zajímavě. Konstatoval, že nejen
sám, nýbrž také ministerský předseda hrabě
Stürgkh nalehl na chefa mariny
by práce její zadal podnikům do-
mácím, ale marnč. Konstatoval dále, že
jedná se o rozdíl v cenách pouze 664.000 K.
Nevíme, je-li cifra ta celá. Tvrdí se, že dife-
rence je větší. Dodal, že ostatně zůstavuje
zodpovědnost za celý postup ten hr. Monte-
cuccolovi samu, jemuž bude se brániti v de-
legacích.
Z Vídně, 11. února. [K. k.)
Předseda dr. Sylvester zahajuje schůzi
11 hodin
Ministr zeměbrany Georgi
ujímá se slova a praví: Slavná sněmovno! Chápu
se první naskýtající se příležitosti, abych uvedl na
přetřes stížnosti, které byly v několika dota
zech a interpelacích na mne vznesených u-
vedeny v příčině
doktor
Sehuster
Stürgkh
Sylvester
George
Monte
Vídeň
21
article
V drobném prodejit
rauní čislo o vobě . za s
večerni . . . . s za sh
Va fliážkach na venkovů
radnni člslo . .
veberni
lraerátv
platí se hotové napůen-
Předmlacaní a inserty příjím
sdministrace v Marinusho ul.,3
Tam nschězejí se těž
redakce« tiskárna a expedie
„Národuíob Listů“
Rukopisy se nevracsi
Marinus ulice
22
article
zvláštní opatření, jichž vyžaduje roční dobaa
zvláštní způsob výzvy, a opatření tato byla co mož-
ná nejrychleji provedena. Velitelstvím zeměbrany
v Haliči a Dalmacii dostalo se věns zmoc-
nění, aby opatřila nájmem byty — jež dlužno
Haliči bezpodminečně vytápětí — pokud nedalo by
se jich dosáhnouti dle zákona ubytovacího, aby
objednala potřebná kamna a zařízení. (Výkřiky.)
Tyto direktivy dostačovaly všude kromě šibe-
nika a obvodu meljinského, kde se
nedostávalo vůbec ubíkací a kde ne-
bylo možno vařiti: proto muselo minister-
stvo zeměbrany učiniti předem opatření. Byly tudíž
zaslány do Šibeníka a Kaštelu Nového velké vo-
jenské přístroje k vaření, jež mohou uvařiti celkem
4000 porcí denně; přístroje ty přibyly již koncem
října r. 1912. Mimo to bylo dovoleno používati
přenosných kuchýní. Byly opatřeny přenosné ba-
ráky, jež možno vytápěti a dále byly (od 12. až do
31. března v partiích) postupně na tato obě místa
zaslány. Mimo to byly postaveny v Melini lehké
dřevěné baráky, v nichž se vojsko ubytovalo n
počátku ledna r. 1913. Dále ubytovalo se mužstvo
tam v prázdných skladištích, mimo to byla jedne-
stranná střecha upravena jako barák pro mužstvo.
Halič
Dalmacie
23
article
(Výkřiky.) V šibeniku byl najat soukromý dům, čá-
stečně prázdná skladiště a tvrz svatomikulášská
byla obsazena mužstvem, bylo povoleno další vy-
stavění dřevěného baráku a jedna setnina byla
přeložena do Skradiny. V Zadru bylo použito vo-
jenských kasáren. V Kuparu u Dubrovníka byl II./37
prapor ubytován v hotových téměř bytech, urče-
ných pro švadronu jízdních dalmatských zemských
střelců. V Gruži v zeměbraneckých kasárnách byla
zřízena dřevěná stáj pro soumary. Mužstvo byl
v Dalmacii až do vystavění zatímních bytů resp.
až do té doby, než byly tam dopraveny baráky,
ve stanech po 30 mužích. (Hlučné výkřiky.) V Ha-
liči byly zřízeny ve všech kasárnách nutné ubikace,
částečně prázdná skladiště byla opatřena kamny
a zařízením, a bylo jich používáno. Kasárny na-
prosto dostačovaly. Vojsko povolané k zabezpečení
drah bylo ubytováno vesměs ve vytápěných ubika-
cích. Rovněž byly oddily jízdy a dělostřelectva
mimo kasárny příměřeně ubytovány, koně a sou-
maři byli dání jednak do zatímních stájí v kasár-
nách, jednak do najatých soukromých stájí. (
křiky.)
Skradin
Dalmacie
24
article
Ubytování nemocných.
Ve všech stanicích byla normální prostora.
určená pro nemocné, zdvojnázobena. V Šibeniku
byla najata pro nemocné vila. Byly opatřeny pře-
nosné baráky pro nemocné a přikázány do Gjeno-
viče u Melině. Následkem iniciativy vojenských
velitelstev, účinné podpory politických úřadů a
uznáníhodné nezištné ochoty našeho vlasteneckého
obyvatelstva, nenastaly nikde nepřekonatelné ob-
tíže. Teritoriálním velitelstvům dostalo se mimo to
zmocnění, aby povolovala od případu k případu
přiměřené příspěvky k normálním obnosům na to-
pivo a ložní slámu. Že nedosáhlo se při provádě-
ných válečných cvičeních, kdy bylo přechodně
třeba použíti ubíkací mimo posádku, vždy poza-
davků, jež třeba klásti na normální ubikace, tkv
v podstatě věci, a k válečnému cviku patří právě
praktické využitkování toho, co se nalezne na mi-
stě samém Stížnosti jsou zde nemistny. (Hlučné
výkřiky.) Slavná sněmovno! Před 31 léty musilo
naše vojsko snášeti v Hercegovině a Dalmacii mno-
hem větší svízele a překonslo je s veselým vojen-
ským humorem. (Četné výkřiky, povyk.) Neminl
vás rozčilovati, nýbrž chci obyvatelstvo uklidniti.
Přehnané zprávy jednotlivých zhýčkanců nebo ne-
vraživých antagonistů nesmějí býti tudiž vážně po-
jímány, ani sevšeobecňovány, jinak vydáme svou
armádu v šanc nepříznívému, nesprávnému a ne-
spravedlivému úsudku v tuzemsku i v cizině. (Po-
chvala, výkřiky a povyk.)
Šibenik
Hercegovina
Dalmacie
25
article
O Skader.
Z Paříže, 11. února. (K. k.) Dle časo-
pisecké zprávy z Cetyně bylo v třídenním
boji u Skadru 126 černohorských důstojníků
jednak zabito, jednak zraněno. Mezi padlými
jsou prý dva bratranci královny a mezi zra-
něnými jeden její bratr.
Paříž
Cetyně
26
article
o. Výpad Turků ze Skadru.
í z Bělchradu. 11. února. (»N. W. T. )
Dle telegramu ze Skadru podnikli Turci vý-
pad na 8. pluk srbský. Boj trval 3 hodiny
a vyžádal si velikých obětí. Turci pak
vstoupili do pevnosti.
Turek
Skadr
Turec
27
article
Z Vídně, 12. února. (12.20 hod. v noci.)
(„N. W. Tagblatt.) Posl. Schuhmeier vra-
cel se vlakem severozápadní dráhy z e Što-
kravy, kde měl politickou schůzi, do Vídně.
provázen svými stoupencí. Když vystoupil v
10 hod. 37 min. v noci na nádraží, při-
točil se k němu nějaký mladík a se slovy:
„Das ist meine Rache“ vypálil na něho ránu
z revolveru. Schuhmeier se beze slova skácel
a byl okamžitě mrtev.
Mezi obecenstvem nastal
děsná panika a vrahovi bylo by
se málem podařilo uniknouti
Kdyžbyl zadržen, stěžíjej policie
zachránila před lynchování m.
Z Vídně, 11. února. (K. k.) Sociálně-
demokratický říš. poslanec Sehuhmeie
Posl
Schuhmeier
Sehuhmeie
Vídeň
28
article
ubytování, stravy, oděvu a výzbroje našich
povolaných záložníků
a kladu si za čest slavné sněmovně oznámiti toto
Ačkoliv v dobách, které vyžadují neobyčejnýcho
patření bylo by lépe upustiti od podobné rozpravy
jsem k tomu přece nucen, poněvadž páni inter
pelanti, vykonávajíce ovšem svá posla
necká práva, na podkladě více nebo méně spo
lehlivých zpráv předstoupiti se svými stížnostmi de
veřejnosti, věci zmocnil se tisk a u části obyvatel
stva nastala tudíž starost o jejich přísluš-
níky, povolané do zbraně. Na druhé straně byla
leckde projevována domněnka, že armáda není vy-
zbrojena a že vojenské ústřední úřady též v daném
okamžiku dostatečně nezakročily.
plen
Pokud jde o c. k. zeměbranu, i
byla potřebná opatření upravena jednak platnými
normami v míru, jednak byla včasně zahájena
30
article
Pokud jde o zásobování, byla rovněž učiněna
nejrozsáhlejší opatření, a byl mužstvu, jež se zú-
častnílo namáhavých cvičení nebo zvláštních slu-
žeb, mimo příspěvek povolovaný při pohoto-
vesti, povolen denní příspěvek k menáží, činící 20
resp. 10 hal., a normální přispěvek na stravu zvý-
šen takto asi o polovici resp. o čtvrtinu v Haliči.
(Hlučné výkřiky a povyk.) Pro Dalmacii bylo sta-
noveno, že ve stanicích, kde beztak nepřísluší eta-
pová strava, má se připočítávati přídavek 10 hal.
k menáži. Mimo to přísluší také Dalmacií mobili-
sační příplatek. Těmito mimořádnými přídavky k
menáži jest vojenským velitelům umožněno poskyt-
nouti muží po kvantitativní i kvalitativní stránce
bezvadné stravování. (Hlučné pokřiky.) Pokud to
vyžadovaly klimatické poměry, byly povoleny zdra-
votní přídavky na čaji, rumu nebo víně
Halič
Dalmacie
31
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
[Vzpomínka na sever.) — Kodan
a Christianii měl jsem za sebou. Kodaň, Flo-
rencii severu, půvabnou, okouzlující; jeji glyp-
totéku, kde je tak milo strávit každou volnou
denní hodinu a ještě večer, v zahrádce, která
ji obklopuje, hovořit s mramory a bronzy so-
chařů francouzských i skandinavských. Chri-
stianii, město dávných snů, jako každého, kdo
se neodlučoval od svého Ibsena, Björnsona,
Garborga a Hamsuna a dnes město mého
zklamání: něco strašlivě úzkoprsého, malomě-
šťáckého leží tu v lidech i ovzduší: všichni
muži podobají se byrokratům a všechny ženy
prodavačkám biblí.
Ale ne, přece jen některé radostné zá-
jmy: Munchovy obrazy v galerii a ještě vic
Vigelandovy sochy roztroušené po městě. Ten
odvážný profil pomníku doktora Abela pod
královským hradem a na druhé jeho straně
bronzová postava buditelky severského femi-
nismu Kamily Collettové, tak jemná a zároven
energická svým produševnělým výrazem
pomník herce Richarda Nordraaka, v hlubo-
kém reliefu vystupující z hmoty balvanu.
V Kodani setkáváš se s monumentálním
uměním takořka na každém kroku. Zde,v
Christianii, není jiných hodnotných. A tak
má turista dojem, jakoby ti Vigelandové, po-
dobni živému protestu, dívali se do svého stří-
zlivého a nějak malicherného okolí. Do okolí,
které tlačí k zemi každý mocnější vznět a v
němž i ten Ibsen, umístěný in effigie před di-
vadlem, podobá se spíše sarkastickému domá-
címu pánu z hlavní christianské třídy, z Karl
Johans Gade, než tvůrci Divoké kachn
a Heddy Gablerové.
Taková při prvém spatření jevila se mi
tvář velkého Nora. Kteréhosi však navečera,
(a navečer, jen něco málo šeřejší nežli svit
jasného dne, trvá tu vlastně v červenci po
celou noc), když jsem se znovu zadíval do
těchto výsměšných tahů, zdálo se mi, že se
ústaotevřela a promluvila:
Kodan
Christiania
Ibsen
Björnson
Garborg
Hamsun
Munchův
Vigelandův
Ábel
Collettová
Nordraak
Gabler
Kodaň
Flo
Christiania
Karl Johans Gade
královský hrad
32
article
„Cizinče, nedej se mýliti tím, co vidiš
kolem. Myslil jsi, že přijedeš do města Vikingů
myšlenky, do města Lövborgů; zatím však jsi
se ocitl mezi Tesmany. Můj celý život byl boj
proti této morálce, proti této malosti, ale
Tesmanové se mi pomstili: postavili mne sem
v podobě jednoho ze svých. Nedej se mýliti,
cizinče. Nehledej Norska zde. Pravé Norsko
začíná za Christianií. Do hor musíš, chceš-li
spatřit vlast Lövborgů a Brandů.“ v
Druhého dne jsem odjížděl. Do hor, do
hor, volalo to ve mně, nezadržitelně, nepře-
konatelně. ao
Vlak pomalu stoupal bergenskou, drahou.
Ohromná prostranství borových lesů sunula
se kolem oken, časem zaleskly se jako zrcadlo
hladiny jezer, hluboko zasazených do hor-
ských kotlin. Na staničních zastávkách, čím
výš tím delších, bylo možno nadýchat se vzdu-
chu, již řídkého a chladného, jakoby vanu)
od ledovců. A úzkými prorvami valí se, hučí
a bouří divoká spousta vod.
Pozdě odpoledne stihli jsme do Finse.
Viking
Tesman
Brand
Lövborg
Norsko
Christiania
33
article
Sotva 1200 metrů vysoko a přece již stojíme
u paty ledovců, jichž sněžný šat se smáčí ve
hladině jezera. Hotel, jako elegantní skořápka
vržený na jezerní břeh, staniční budova a děl-
nická kantýna — toť celé hnízdo. Ale přes
všechen zdejší komfort, hally, kuřárny, jídel-
ny, jimiž proudí kosmopolitický dav, Angli-
čané, Norové, Američané, Němci a Dánové.
uvědomuješ si, že to vše je bezmocnou dět-
skou hračkou proti velkolepému, zádumčivě-
mu tichu této přirody. ojs
Ticho... nikde jsem neporozuměl jeho
majestátu tak jako zde. Ani na moří, ani
Alpách. A čím jsou zdejší hory svými roz-
měry proti Alpám? Působí však víc. víc pře-
máhají, víc podmaňují. Krutěji cítíš svou
malomoc. Chápeš plněji hrůzu přírody: že sto-
jíš tváří v tvář jinému, cizímu světu, jinému,
tajemnému životu. Snad právě to ticho tal
ohromuje. Vyjdeš po jezerním břehu, úzoun-
kou cestou, takořka na samém okraji horské
paty vyhloubenou. V záhybu ztratí se pohled
na Finse: údolí, nad nimiž se zdvihají v příšer-
ném klidu nekonečná sněhová pole, rozevřese
Noro
Američan
Němec
Dán
Angl
Alpy
34
article
lu na ráz. Zde již sníh zasypal i cestu; chceš-l
postupovat, nutno vkročit na bílý, umrzlý
násyp.
Usedneš. A kolem kol nic než troch
mrtvého kamení, věčně bilé svahy, jasně, klid-
ně modrá obloha. Ani pes nezaštěká, aní kola
vozu nezahrčí, lidský hlas se neozve, strom
nezašumí, pták nepřeletí. Jen ticho a mičení.
nějak absolutnější, než s jakým se shledáš ve
vysoko položených údolích švýcarského Ober-
landu. Mrtvo a hlucho. Údolí smrti, řekl bys
ale smrti, která nemá do sebe nic ošklivého
tak jakoby se blížila po špičkách a ze zadu.
mimo nadání, vkládala ti ledové rty na tvář
a odváděla si tě odtud, z pozemských strastí,
přímo v chladný, ale pokojný azur. Taks
představuji mrtvý a přece jen jasný mír arkti-
ckých krajin, tam někde na sever od země
Františka Josefa.
Ani netušíš a nastal večer, nastala noe.
František Josef
údolí smrt
35
article
Po modrém dni bílá, severská noc. Není mě-
síce, není hvězd, ačkoli obloha, bez jediného
mráčku, zachovala si své azurné zabarvení
Slunce dávno zapadlo, ale žádná z věcí kolen
tebe nevrhá stín, jak bývá u nás za jasných
nocí. A v tomto zvláštním osvětlení rýsuje se
vže jasněji než ve dne, ale i mrtvěji než ve
dne. Je ti úzko a sladko zároveň, sladko z ja-
su úzko z ticha. Něco ti schází, nějaký lidský
hlas, a sám váháš vykřiknout z obavy, že v
řídkém vzduchu hrdlo nevydá zvuku.
Nervy začínají se ti rozehrávat citlivosti
skoro chorobnou. Jakoby se jimi sunulo tisíce
mikroskopických nitek, jakoby se na nich
houpali tisíceří drobouncí elfové. Reaguješ
na nejnepatrnější závan větru, obrys každého
kamene podél cesty bolí a blaží tě zároveň.
Minula půlnoc, potřebuješ odpočinku po
úporném dni, ale necitiš únavy, chtělo by se
ti prochodit tak až do rána, je ti svěže, jako-
bys u nás v květnovou noc kráčel čerstvě vy-
pučevším sadem. Násilím musíš se donutit
k návratu a ještě v pokoji, při spuštěných ža-
luziích, jakoby k tobě vnikala bílá noc a jej
divné kouzlo.
Bylo-li ve Finse opojení sněhem a ledem,
je krajina odtud na západ opojení vodou
Rozvodí tvoří jezero Taugevand, místy dopo-
sud ledem pokryté. Ale v údolích, sklánějících
se odtud ne již ke Skager Raku, nýbrž ku
Atlantickému oceanu, kryje sníh toliko vy-
soká pásma hor.
Tentokrát mám průvodce. Vlídná náhoda
seznámila mne v hotelu ve Finse s Walterem
Schmidtem, dopisovatelem „Kölnisehe Ztg.“
naturalisovaným Seveřanem. Máme blízké li-
terární zájmy. Dovídám se tak o mladém spi
sovateli, H. Aanrudovi, jehož některé spisy
napojené svěžím dechem norských hor, dosta
o v
ly se mi později do rukou.
Nerva
Taugevand
Schmidt
Kölniseh Ztg
H Aanrud
36
article
Ale za nedlouho změnili jsme úplně the-
ma. Okolní příroda je tak neobyčejná a my
propadáme jejímu okouzlení. Jako bychom se
ocitli v říši Neptuna, ne však vládnoucího pod
mořskou hladinou, nýbrž na horách, odkud ve
sterých proudech spouští vodopád za vodo-
pádem. Jdeme liduprázdným údolím, kolem
jezer Gndalsvand a Kleveland: z jejich
hladiny trčí balvan vedle balvanu; řekl bys:
zbytky zápasu severských gigantů. A se skal
nad našimi hlavami stékají vodopády, jichž
ani sečíst nelze. Jsou všech rozměrů. Od te-
noučkého proužku stříbra, tak jemného, jako-
by to byl vlas utrousený severskou vílou, až
k ohromným proudům vody, valícím se, zápa-
sícím a říčícím nejinak než storuký obr, jenž
se zuřivě prodírá skalní úžlabinou,
Jaký hukot, jaký var a vír! Místy zurč
voda tichoučkým, skleněným tonem; slyšímji
vzdychat a naříkat, snad jí bolí náraz o skály
Ale několik set metrů hřmí to jako celé legie
kladiv, bušících do granitových kovadlin.
Připadám si tu jako v některém z okruhů
Dantova Pekla, JJe to vše hrůzně krásné.
Nelze se ovládnouti. Slzy tlači se mi do očí.
Chtělo by se mi letět jako těm tisícerým
vlnám, plazícím se a vztekajícím se kolem
mne a pode mnou. Dívám se na šíleně prudký
život proudícího živlu a myslím si, že při ta-
kovém opojení jde se na smrt lehce jak
k tanci.
Dantův
37
article
Myslím si to, stoje nad posledním a nej-
krásnějším vodopádem, nad Klevefosem. Sté-
ká třemi širokými rameny, kteřé skalní sou-
těska spojuje v jedno. A teď kácí se celá ta
spousta vod neširokou úžlabinou, mezi ska-
lami, jež co chvíli, zdá se, roztrhne svým ur-
putným náporem, letí dolů, bílá pěnou, zele-
navě lesklá v klubkách svých vln. Ale sotva
že se stometrové výše dosupěla až ku pate
vodopádu, tichne a usíná. Zde dole není než
tišina a sen. Co před chvilí kypělo a hřmělo.
zde na ráz zmlkne, oněmi. Hladina je jako
zrcadlo, jímž dohlédneš až ku smaragdovému
dnu. Toliko balvan. zapomenutý uprostřed
proudu, ruší svou střízlivostí tuto smaragdo-
vou pohádku. A to jen dílem, který vyčnívá
z vody. Neboť pod hladinou jakoby mu narů-
staly zelenavé drápy, jež, jak se zdá, číhají
na neviditelnou kořist
Ještě téhož dne vrátil se můj soudruh
do Finse. Mně však byla zhola nesnesitelna
myšlenka, že bych měl zasednout k lunchi
uprostřed hlučné společnosti. Touha po sa-
motě padla na mne jako nemoc. Dal jsem se
dopravit údolím vzhůru, do osamělého dom-
ku, „fjeldstue“, několik kilometrů pod jeze-
rem Taugevand. Vodopád zpíval před okny
mé světničky. Dlouhé hodiny trvaly tam mé
procházky mrtvou, kamenitou přírodou. Na
rty vracela se mi otázka: čím jsou všechny
bolesti našeho každodenního života zde, v
tomto kraji, kde žijí vody, skály, led a Bůh?
bůh
38
article
Jakoby pouta malosti se mne spadávala. Po
chladně jasnou oblohou severské noci začal
jsem chápat drsnou velkost skandinavského
umění. Zdálo se mí že to ke mně zabloudilo
ccho z Hamsunova Pana.
A přece... O týden později plul jsem na
bergenské lodi k Hamburku. Po dvoudenní
plavbě dojeli jsme do zeměpisné šířky dán-
ského Jütlandu. Před mým zrakem, uvyknuv-
ším mraznému jasu noční oblohy na severu.
rozsvítila se noc, jaká bývá u nás. Vyšly
hvězdy, zastříbřil se měsíc, u nohou, jako ně-
mý bratr člověkův, položil se mi stín. V tu
chvili jsem vytušil, proč Řekové i Románé po-
jmenovali měsíc ženským jménem, kolik smy-
slného opojení tryská k nám s ohvězděné
oblohy a proč ji vzývají básníci i milenci.
Hamsunův
Řek
Hamburk