Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 28l. ze dne 15. října 1903.

Různé zprávy.

= O velkém požáru petrolejových ložisk ozna mují se z Baku následující podrobnosti: Obvod vrta cích studní u Bibi Eibatu, kde teprve v letošním únoru udála se požární katastrofa, byl nanovo sti žen požárem. Dne 24. září vypukl požár ve studnách ruské naftové společnosti v Baku a záhy zachvátil tryskající naftu fontány naftové společnosti v Baku. Zároveň počala fontána v nové vrtací věži Ogulevi- čově velmi prudce tryskat, tak že vznikly značné obavy o zachování této spousty nafty. Musilo se po- užiti obou velkých nádržek, Rothschildovy a Nobe- lovy, k odvádění nafty této nové velké fontány, na- lezající se v bezprostřední blízkosti hořící fontány naftové společnosti, ale obě nádržky rovněž se vzňaly.

Mimo obě nádržky bylo zničeno ještě veškeré zaří- zení společnosti bratří Nobelů, osm vrtacích věží ruské naftové společnosti, čtyry vrtací věže nádržky Rothschildovy. Dne 25. konečně přestala tryskat fontána naftové společnosti a uhasla; hořely nebo doutnaly ještě zbytky obou nádržek, Roth- schildovy a Nobelovy. Nafta z velké fontány vypuštěna do nádržky Zubalova, odkud čerpána do člunů, aby byla dopravena dále. Večer o 7. hodině vyrazila druhá fontána u Oguleviče v bezprostřední blízkosti fontány prvé s takou prudkostí, že zničila celou vrtací věž, jakož i ssací přístroj. Vyrazila volně do výšky a vysílá přes nejbližší okolí, jakoži sousední vrtací obvody Šibajeva, Zubalova a jiné dešť nafty, jenž především poskytl potravy žhoucím nádržkám Rothschildově a Nobelově, jež nanovo počaly hořet. Teď rozšířil se požár ještě dále. Tak shořelo jedenáct vrtacích věží Zubalova, pět vrtacích věží a dvě nádržky Šibajeva, dvě vrtací věže Lapšina a jedna vrtací věž Milova. Mimo to dva můstky pro náklady, Rothschildův a Richardův. Dne 26. o4 hodině ranní počaly hořet ještě obě fontány Ogule vičovy a požár trval až do večera. Značna část Bibí-Eibatu byla požárem zničena.

= Nechuť k fotografování. Z Londýna se ozna- muje: Ačkoliv o tom není nijakého určitého nařízení. jest přece známé faktum, že policejní zřízenci angličtí skorem nikdy nedávají se fotografovat. To má ovšem svoji příčinu, neboť svět zločinců dovede využitkovat jak náleží vymožeností techniky a bylo by snadno možno, že by jejich podobizny dostaly se právě do rukou lidí, jimž policejní zřízenci v zájmu veřejné bezpečnosti a vlastního svého úspěchu musi zůstai neznámi. Ale jestliže se nedávají fotografovati dobro- volně, stává se jim dosti často, že bývají chyceni kodakem, aniž o tom maji tušení. Ba v kruzích zlo- činců existuje velmi čilý a výnosný obchod s podo- biznami tajných policistů. Tento zviáštní průmysl byl prý založen mladou ženou mrs. Woodstockovou. Manžel její byl pověstný penězokaz a aby mu živnost usnadnila a nemusila se neustále obávat o jeho bez- pečnost, opatřila si místo sklepnice v restauraci v Oi Bailey, jež svého času byla zřízena pro pohodlí poli- cistův a předvolaných svědků. Při tomto zaměstnání měla hojnou příležitost, poznat všechny tajné policisty a opatřena spolehlivým přístrojem fotografovala všech- ny tyto „nebezpečné lidi“, načež prodávala jejich po- dobizny v kruzích zločinců po pěti shillingách. Rozumí se, že pro každého podnikavého zločince bylo nanejvýš důležito, míti podobizny všech těch, kdož v daném případě jej měli stíhat. Toto kucení se po nějakou dobu

dařilo, i pak, když manžel její přese všechna opatření bezpečnostní byl dopaden, ale konečně přece domnělá sklepnice jednoho dne dopadena a ihned odstraněna ze svého místa. Z podobných důvodů také zločinci velmi neradi se dávají fotografovat, ačkoli ovšem podobizny jejich pro album zločinců jsou hledány a přese všechen jejich odpor bývají získány. Tato ma- nipulace bývá mnohdy nanejvýš obtížná, neboť tito chlapíci nedají se vždy přesvědčit, že to je nezbytné zlo. Sedávají často ne minuty, ale celé hodiny, škie- bíce se nejrůznějším způsobem anebo vrhnou se na zem a tlukou kolem sebe nohama a rukama. Ale poli- cejní fotograf je trpělivý a pozorný a jakmile se vězeň pozapomene neb unaví a tvář jeho nabude své přiro- zené podoby, „vezme“ jej. Je-li chování se obou těchto táborů pochopitelné, jest zase podivno, že neciviliso- vaní národové z pravidla jeví velikou hrůzu vůči foto- grafování. Povstání kmenů maorských, jež stálo tak značné oběti na penězích a lidských životech, bylo přímo zaviněno neopatrným jednáním britského úřad- níka, jenž pokusil se fotografovat jednoho z maorských pohlavárů. Birmský pohlavár Boh Tha, jenž r. 1889 byl odsouzen k smrti a vysmál se soudcům do očí, když mu oznámeno, že ze soudní síně bude odveden přímo k šibenici. Avšak když řekli, že bude před tím fotografován, počal zuřivostí a strachem přímo řvát.

= Koupená sláva. Jakkoli americké časopisy ochotně a s věcnou znalostí dovedou uhodnout a splnit přání a ctižádost svých čtenářů, aby byli po- výšeni ke slávě a zařadění mezi vynikající občany. nemohou přece navzdor svému takřka nekonečnému počtu sloupců vybověti všem uchazečům o nejvyšší vyznamenání američanství, nejširší veřejnost. Tu jali se vyplňovati tuto mezeru lidé, znající lidská srdcea dovedou získat sta těch, kdo již dosáhli slávy, nebo dosud nebyli slavni, pro záměr pořízení velkého alba. v němž by skvěla se jejich podobizna se životopis- ným náčrtkem a oceněním postavení, jaké ten nebo ta zaujímá ve společnosti. Rozumí se, že stojí to osoby takto poctěné pět a deset dollarů, ale za to v této »zlaté knize« veřejnosti pojistí si místo v samé předsíni, odkud lze dostati se do vnitř kruhů, jež tvoří americkou aristokracii, nechať se již zakládá na jmění nebo na historických tradicích, jako účasten ství rodiny ve slavné době revoluce. Když president Roosevelt před nedávnem navštívil Syracuse (Nový York), usnesla se tamější obchodní komora ihned, podati mu album s fotografiemi svých členů, ale byla dosti chytrá, spojiti s tím obchod; zaslalať všem ob- chodním kruhům města oběžníky, poukazujíc na velké vyznamenání, dostat se do alba Rooseveltova za ne- patrný doplatek pěti dollarů a vyzývala k přistoupení. I černoši mezi sebou mají takováto čestná alba. Před nedávnem hledal jakýs zurnalista v knihovně kongresu ve Washingtoně díla k historii Oklahomy a mdián- ského území a přinesli mu tlustou knihu velkého ok- távu, jež nebyla ničím jiným než sbírkou podobizen veškerých krejčí, obchodníků s koni, hostinských atd v Oklahomě a na skvostném koženém hřbetu skvěl se hrdý titul »History of Oklahoma«.

Zemřelí v Praze. Dne 7. října 1903: Třešnák Jan, syn hostin- ského, 1/4 roku, 9—V. Ekartová Magdalena, soukrom- nice, 53 roky, 1921—II. Holá Ludmila, dcera sklad- níka, 3 roky, 150—III. Růžička Jan, syn dělníka, 13 roků, 285—VII. — Ve všeobecné nemocnici:

Dittrich Jan, klempířský, 18 roků. Pešek Emanuel, sluha, 70 roků. — U Milosrdných bratří: Zajíček Josef, dělník, 52 roky. — U Milosrdných sester: Kopta Václav. nádenník, 70 roků. Kiesle- rová Aloisie, vdova po zahradníku, 70 roků. — Ve městském chudobinci: Staňková Anna, oše- třovanka, 72 roky. Dne 8. října: Pospíšil Frant., soustružník, 41 r., čp. 175—VIII. Pick Václav, syn krejčího, 3 neděle, čp. 1729—II. Vodvářka František, řeznický pomocník. 36 r., čp. 369—VII. — Ve všeobecné nemoc- nici: Pánková Marie, manž. kováře, 25 roků. — V ne- mocnici Milosrdných sester: Kratochvílová Barbora, posluhovačka, 74 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

Ve čtvrtek dne 15. října. 299. hra v předpl (3. čtvrtka.)

Nově studováno . AA Zpěvohra o třech dějstvích. Složil Zdeněk Fibich. Text napsala Anežka Schulzova. Dirigent Karel Ko- vařovic. Režisér Adolf Krössing. OSOBY: Kníže Přemysl, V. Viktorin. Ctirad, vladyka. B. Pták. Vitoraz, žrec, V. Kliment. Vlasta, Šárka, Li- bina, děvy rady Libušiny, M. Klánová, R. Maturová, M. Kubátova. Svatava, Mlada, Radka, Hosta, Častava, děvy rady Libušiny, K. Fabiánová, V. Hájková, G. Horvátova, A. Archlebová, Hel. z Towarnických. Kmeti, leši, vladykové, žreci, zajaté ženy, zjevy po- bitých děv. — Místo děje: I. dějství v obětním háji blíže Vyšehradu. II. dějství v lese blíže Děvína. III. dějství v skalnatém údolí na levém břehu Vltavy. — Doba po smrti kněžny Libuše. Konec po půl 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve čtvrtek 15. října. Začátek o 7. hod. Ve prospěch podp. fondu tech. personálu obou zem. a předměst. divadel v Praze. Poprvé: Chňap, Lap, Šňůra. Fantastická fraška se zpěvy o 7 obraz. Dle Endeny napsal J. J. Kolár. Režisér F. Šípek. Dirigent E. Starý.

ŠSvandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 15. října. Začátek o 7. hod. 2. hra v předplacení (čtvrteční.) Novinka: Lodní kapitán. Veselohra o 3 jednáních. Napsali G. Moser a Thilo Trotha. Přeložil Vilém Táborský. Rež. Josef Kubík.

Aréna na Smíchov (blíže Palaokeh mostu). Ve čtvrtek 15. října. Začátek o 7. hod. Kráska z Nového Yorku.

Pištěkovo lidové divadlo vachradeo

na Krat. Ve čtvrtek 15. října. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra p. J. Tišnova: Poprvé: Judita 23561 Tragedie o 5 jedn. Napsa! Fr. Hebbel. Přeložil K. Kamínek.

Ach! viděla v domě velké změny a slýchala věci, na něž strach pomyslit... Co mluvil ten Šmul o že- nitbě otcově? ... Ach, dům jejich napadl zlý duch, neštěstí, který jak bouře, ač neviditelný, roznesl blahobyt, rozehnal lidi, trýznil matku a zpřevracel vše v srdei otcově. Několik let před tím viděla Andělka část lesa zničenou vichřicí a bylo jí líto stromů. Jsou-li v duši otcové tako- véto ruiny, možno je oplakávat, ale popisovat nikdy je nelze ! .. Všechny tyto věci přišly ji na mysl, když otec po- slal ji z pokoje a oznámil, že po poledni bude jí napoví- dati dopis babičce. Nevěděla, co si počít. Kolem druhé hodiny, kdy již bylo přistrojeno n stůl a rodičové, Joža a Andělka seděli v zaskleném altaně, přijel před dům vozík a vystoupila z něho nízká, čilá a hovorná ženština. Hned potom sluha oznámil panstvu, že přijela a že chce s nimi mluvit. »Co je to zač?« tázal se pán »Taková nějaká, vyká se ji, asi klíčnice.« »Jak sem přijela ? »Gajda ji přivezl .. . Ji, truhlu, postel . . .« »Ten lotr? ...« zamručel si pán. »Pověz jí, a vejde . . .« Sluha odešel. V síni rozlehl se zvučný hlas žen- ský, mluvící kvapně: »Slož prozatím, milý příteli, věci v síni na podlahu, já poprosím panstvo, aby ti poslali těch dvacet grošů, ne- boť sama už nemám. O, hleď, jak mám prázdnou kapsu Všecky peníze jsem vydala na cestě do městečka . . .« Obojí panstvo pohlédlo na sebe, jako na znamení, že tento hlas není jim neznám. Paní se poněkud zarámě- nila, pán svraštil čelo.

a počne pracovat jako správce, písař a potom dozorce stodol. Obmezí výdaje a po několika letech nejen že vrátí nejmilejší a nejctihodnější tetě peníze, ale mimo to po- vznese i svůj zanedbaný majetek. Nedůvěřuje příliš účinku vlastního ujišťování po- prosil ještě manželku, aby vylíčila jejich povážlivý stav prosila tetu o pomoc. Paní napsala dopis o dvou arších. Bylo tam o cho- robě i o doktoru Chalubinském, po němž tolik let marně touží, i o Jožovi, trpícím oslabením, o Raspailovi, výtažku sladovém, šatech, vyšlých z mody, o odchodu Kiwalské, i o všech možných věcech, jež by dle domnění panina mohly vzbuditi soucit tetin. Na konec, aby podala záruku vrácení půjčky, nabízela jí hypoteční záruku na posled- ním dvorci, jenž jí zůstal z věna. Dvorec ten léžel ně- kolik mil od hlavního majetku, měl chalupu a sto jiter pozemkův a nalézal se za dozoru velmi ctihodného správce. Nebyl dosud zadlužen ani prodán, poněvadž pro tuto část majetku nebylo lze nalézt milovníka. Ale útok i s této strany zdál se dědici nedostatečný. Zavolal ještě Andělku a přikázal jí rovněž, aby napsala dopis babičce. »Což pak to dovedu?« zašeptala zmateně Andělka. »Nikdy jsem babičku neviděla a skoro se ji bojím . ..« Otec si připomenul, že příčinou bázně jsou roz- mluvy, jaké míval s manželkou o tetě u přítomnosti An- dělčině. Důvod tento však nezdál se mu dost vážný, od- pověděl tedy - »Jak to, že bys nedovedla napsat list? . . .« »Nevím, o čem . ..« Andělka