V Praze, ve čtvrtek dne 15. října.

K číslu 281.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h Telefonické zprávy „Nár. Listů. Německá obstrukce na snému krá lovství českého. Z Vídně, 15. října. V pražských telegra- mech vídeňských listů útočí se na nejvyššího maršálka zemského knížete Lobkovice a také na konservativní velkostatkáře, že neučinili žádného prostředkujícího návrhua že neučinili vůbec nic, aby Němce vyvedli z obstrukce. »Neue Freie Presse« v pražském dopise píše: »Většina přísedících zemského výboru čekala, že kníže Jiří Lobkovic ve včerejší schůzi uvede na přetřes porušenou dělnost zemského sněmu. Maršálek však ni slovem se nedotkl obstrukce ani ve schůzi ani v osobním styku. Podobá se, že jakkol jako předseda zemského sněmu má státi nad stranami, sdílí stanovisko své strany, konser- vativní šlechty, podle kterého má urovnání boje býti zůstaveno národním stranám samým.

Situace se včera změnila tak, že dnešní schůze konati se bude opět ve znamen obstrukce.« Témuž listu sděluje se z Prahy: »V kru zích poslaneckých se proslýchá, že bude-li sněm království českého uzavřen, vláda jej svolá zase v době nejblíže příští a že v no vém zasedání vyřídí se předlohy o pomoci z hospodářské tísně.« »Zeit« jest ještě neurvalejší. Jeho pražský korrespondent soptí hněvy nejen proti konservativnímu velkostatku, nýbrz také proti německému a hrozí, že obstrukce bude rozšířena do ko- misí. »Česká většina — praví se v te legramu jmenovaného listu — chce tudíž trvalé obstrukci německé. Maršálek hodla konati schůze každodenně. Chce skončiti plenum o 6. hodině a potom naříditi schůze výborové. Úloha konservativního velkostatku je tedy zcela zjevnou. Setrvává po boku Čechů a odmítá ka ždou úlohu prostředkující, která byla mu vládou uložena. Němečtí poslanci nejsou pře kvapeni touto taktikou konservativců. Po je jich postupu na říšské radě byli Němci při praveni, že pokračovati se bude v bratříčko vání mezi Čechy a »feudály« také na sněmu zemském. Němci, kteří maji pro svou taktiku

již sankci veškerého voličstva, nemají žádného zájmu na tom, zdali dojde či nedojde ke kompromisu, ke kterému nedali vůbec pod- nětu. Ovšem, ozývají se německé hlasy, které porovnávají chování se německého velkostatku s chováním se konservativního velkostatku. Nevole nad taktikou německého velkostatku jeví se v německých kruzích zcela nepokrytě. V německém klubu velko- statkářském nejsou ostatně členové tak je- dnotni v příčině usnesení, na úterní schůzi klubovní přijatého. Dnes budou Němci zase obstruovati a nejspíše takév pátek a v sobotu, jelikož maršálek o těchto dnech naříditi chce plenární schůze. Nebu- de-li vládou vysloveno uzavření sněmu, jsou radikální Němci odhodláni zavést obstrukci z plena ťaké do výborů.

Útok na poslance. Ze Lvova, 15. října. Po skončené včerejší schůzi zemského sněmu vyskočil z davu, jenž čekal před budovou sněmovní, pekařský pomocník Sliwenski k poslanci Stojalowskému a vyťal mu tři facky. volaje: »Tu máš za Žinec!« Stojalowsk klesl k zemi a volal po strážníku. Sliwensk byl zatčen. Když však Stojalowski na poli- cejní komisařství nepřišel, byl po výslechu propuštěn. Uherská krise Z Vídně, 15. října. Není valně pravdě- podobno, že se stane po přání císařově, aby zejtra jmenován byl ministerský předseda uherský též officiálně tak, aby mohl býtiv sobotu představen králi belgickému. Dnes jest u dvora prázdeň pro osoby uherské, nikoliv však pro věci uherské. Soudí se, že císař jako včera také dnes vyslechne vo- jenské své rádce a ministra Pitreicha. Z Pešti telegrafují »Fremdenblatu«, že bylo dosaženo dohody v 9členném vojen- ském komitétu vládně-liberální strany. Její členové přišli do klubu vládního, volajíce »Všichni jsme úplně za jedno a dorozumění. Třeba jen ještě závěrečné re- dakce.« Usnesení se tají, ale tolik se do- stalo na venek, že u nejdůležitější věci, totiž v otázce řeči velící se stalo do- rozumění v ten rozum, aby do deklarace vložil se odstavec, že strana, úplně re-

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3 h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

spektujlíc majestátní práva ko- runy v příčině stanovení jazyka velícího, na druhé straně přece reklamuje ur- čitá práva také pro zákonodár- ství, práva, jichžto existence nemohla býti dotčena tím, že nebyla po nějaký čas fakticky vykonávána. Z Pešti, 15. října. Tady se ujišťuje, že mezi osobami, jež budou k císaři povo- lány, nalezají se kromě hr. Andrássa a Tiszy také dr. Alex. Wekerle, Kolom. S zell a Hodossy, nikoli však hrabě Apponyi. »Stav krise uherské jest pro- stě pověděno tento: Jest vidno, že všichni státníci ze strany liberální, t. j. vládní, působí k tomu, aby v čelo správy postaven byl dr. Wekerle. Tím se také vysvětluje, proč se zdráhali všichni dosud ke koruně povolaní státníci převzíti úkol ministerského předsedy. Není sice kombinace Lukácsova definitivně pocho- vána a jest na obzoru také kandidatura hr. Andrassa anebo! Tiszy, ale možno říci, že snahy všech vládních lidí se nesou k tomu, aby byl povolán »pravý muž.« »Neue Fr. Presse« — která do- spěla k tomuto rozpoznání, dodává: »Toto mínění musí se ustáliti tím více, jelikož se podobá, že překážky v příčině vo- jenských národních konciessí jsou překonány.«

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 15. října. (C.-B.) Císař propůjčil řediteli odborné školy tkalcovské v Náchodě Juliu Philippov i rytířský kříž řádu Františka Josefa. Z Lublaně, 15. října. (C.-B.) Ve včerejší odpolední schůzi sněmovní usnesla se většina dopolední návrhy v prohlášení katolické národní strany obsažené odmítnouti. Příští schůzev pátek. Z Madridu, 14. října. (C.-B.) Katolický po- slanec z Bilbaa Urquijo, na jehož dům bylo za posledních nepokojů házeno kamením, zaslal králi a vládě protest, ve kterém obviňuje úřady, že katolíky opustily. Ministr vnitra pro- hlásil, že bude Urquija soudně stíhati. Z Rubaixu, 14. října. (C.-B.) Bankovní budova byla obsazena vojskem.

FEUILLETON. Markétino dobrodružství. Napsala Irma Gálová. Z maď. přel. Karel Nedvídek. — Ten život zde na venkově je strašlivě nudný! — říkala krásná Markéta Száldobágyiova- není tu žádné zábavy, žádného vyražení! Je věru nemilosrdné od toho otce, že každoročně tř měsíce tráví s námi v tomhle zastrčeném zámku. Kdyby aspoň ležel mezi divokými, romantickými horami, kde jest pobyt spojen s nebezpečen- stvím. Já nad míru toužím po dobrodružstvích Ladislav Daróczy s úžasem naslouchal těmto slovům své sestřenky. Jaký to podivný rozmar má ta holčina, která ho oloupila o klid duše a kterou si přál míti za manželku. Matka Markétina zemřela před třemi roky a Daróczyová, ovdovělá sestra nebožčina, pře- vzala se svým švakrem vedení domácnosti a do- hled nad Markétou. Osudu svému oddaná pan tato již viděla ve své duši syna svého jako man- žela jeho sestřenky. Markéta však nedávala na jevo žádnou zvláštní náklonnost ke svému bra tranci, ačkoli Daróczyová využitkovala každé příležitosti, aby vzbudila v zámožné dívce lásku ke svému synu. Krásná dívka, která neměla ani potuchy o záměrech své tety, učinila Ladislava svým dů- věrníkem, mluvila před ním o všem beze všeho obalu a opět a opět mu tvrdila, že si vezme jen takového člověka za muže, který ji unese, zcela tak, jak se stává v románech.

Ale, drahá sestřenko, namítával vždy proti tomu Ladislav, takové romantické historky už v naší době se více nepřiházejí. A potom taková dívka, která se nechá unésti, vydává svou vlastní osobu v šanc potupě a porušuje spole- čenské zvyky. — Ale já chci se nechat unésti! — trvala na svém Markéta. Včera také jsem četla jednu zajímavou historku. Jednu krásnou, mladou dámu z lepší společnosti zajali náhle při vy- jíždce loupežníci. Ti bídníci chtěli ji uloupiti o šperky, avšak velitel loupežníků, bývalý ka- valír, který jen nešťastnými okolnostmi dostal se mezi bandity, spatřil ji v kočáře, poznal v ní někdejší bohyni svého srdce, prosil ji za od- puštění a propustil ji na svobodu. Mladá žena, která také kdysi milovala toho muže, znova vzplanula láskou k náčelníku lupičů a za ne- dlouho byl z nich párek. Není-li pak to neoby- čejně romantické? — Safraporte! — pomyslil si Ladislav, abych tu romanticky pobloudilou holku dostal, musím odehráti nějakou obratně vymyšlenou komedii, která by mne v jejích očích udělala hrdinou. Za několik dní usadila se jakási cikánská karavana u vesnice, v jejíž blízkosti stál zmí- něný zámek. Ladislav odebral se jednoho večera do tábora cikánského, zavolal si vůdce jejich stranou a pustil se s ním do živého rozhovoru. Zdálo se, že vůdce byl z počátku velice udiven, ale potom se usmíval a potměšile mrkal. Markéta velice ráda si vyjížděla do samoty, z kterýchžto výletů vracela se často domů až po západu slunce. Na této okolnosti zbudoval Ladi- slav svůj plán. Cikáni se někam schovají a potom

tu mladou dámu přepadnou. Ladislav potomv okamžiku největšího nebezpečí objeví se na je- višti, zažene lupiče a zachrání Markétu. — Potom-li se má sestřenka do mne ne- zamiluje, uvažoval Ladislav, pak se vzdám vší naděje. Markéta druhý den jako obyčejně sedla na koně a bloudila po okolí zámku. Počasí bylo skvostné a dívka, pohroužena jsouc v myšlénky, nechala koně sobě samému. Vzpamatovala se teprve, když už slunce počalo zapadati. Po- pohnala koně a jak vyjela z lesa, aby zabočila do hlubokého úvalu, uslyšela najednou divoký křik a v nejbližším okamžiku vyskočilo už ze křoví několik hrůzných postav. Dva umazaní chlapové uchopili vyděšeného jejího koně za uzdu. Mar- kéta jala se strachem volati o pomoc a práskati svým jízdeckým bičíkem cikány, kteří počali ji strašlivě ohrožovati. Na tento pokřik objevil se tu najednou jakýsi mladý muž s puškou na rameně. — Zpátky, bídníci, vzkřikl a střelil mezi cikány, kteří se na to ihned na všecky strany rozutekli. — I hlele, to jsi ty, Markéto, zvolal potom Ladislav, neboť on byl tím zachráncem oné ubohé, přepadené dívky. — Ladislav! vyrazila ze sebe Markétaa vděčně tiskla svému bratranci ruku. — Ano, já jsem to, a jak vidím, přišel jsem právě v čas, jinak by tě byli jistě ti bídní chlapi oloupili. Markéta jen pozvolna přicházela k sobě ze svého leknutí.