1
masthead
V Praze, ve středu dne 7. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
4
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Národní biskupství.
Z Vídně, 7. října. »Vaterlande
uveřejňuje v čele listu stať, zaslanou jemu
Němcem a nadepsanou »Německé bis-
kupství.« Neznámý pisatel konstatuje, že
poslední volby metropolitní kapituly pražské
byly po formální stránce docela správ ny
avšak přece byl by si přál, aby z nich by
vyšel Němec. »Národní biskupství« — tento
pojem jest dle jeho mínění tak nekato-
lický a tak protikatolický, jak jen
možno. V každém katolickém chrámu na
celém světě má každý katolík domácí právo.
V království českém však mají býti diécese
národnostně rozhraničeny a má býti vystavena
mezi nimi čínská zed.
Neznámý autor doznává, že jest třeba
diécese rozděliti, poněvadž jsou tuze velkými
a zříditi dvě nové. Nikdy však
nesmí se církev propůjčiti k to-
mu, aby fedrovala jednu národnost ke škodě
druhé. Čírkev stojí nad národy. Požadavek
po německých diécesích, tlumočený ve smy-
slu německo-nacionálním, značí: potla-
čení českých menšin, naprosté
zastavení bohoslužeb českým
jazykem, vyloučení českého du-
chovenstva z těchto německých
diécesí. Všechno to jest proti duchu ka-
tolické církve a jest naprosto nespravedlivo
Konečně anonymní Němec přimlouvá se za
to, aby veškero duchovenstvo, jak české, tak
německé bylo vytrženo z národních sporů.
Vídeňský purkmistr carem
vyznamenán.
Z Vídně, 7. října. Starostovi města
Vídně dru. Luegrovi udělen byl carem
řád Stanislavův II. tř. s hvězdou. Anglického
řádu dr. Lueger nedostal. Prohlásil totiž
před příjezdem krále Eduarda do Vídně, že
by žádného nepřijal.
Němec
Stanislavův II
doktor
Lueger
Eduard
Vídeň
5
article
Agitace na rusko-haličských
gymnasiích.
Ze Lvova, 7. října. Některé zdejš
listy oznamovaly, že v rusko-haličských gym-
nasiích v Přemyslu a Tarnopoli zahájeny
byly demonstrace a agitace povahy »radi-
kálně-národní«. Ve včerejší schůzi vyučova-
cího výboru prohlásil jménem zemské školn
rady inspektor dr. German, že zemská
školní rada postihuje dobře nebezpečí tako-
výchto agitací a že vystoupí proti nim způ-
sobem nejrozhodnějším.
Brněnští Němci zuří.
Z Brna, 7. října. Na včerejší schůzi,
konané v Německém domě proti rozhodnut
zemské školní rady v příčině vyškolení če-
ských dětí, měl poslanec bar. d' E lve r
prudkou řeč proti Čechům, hr. Žerotínovia
dru. Körbrovi. »Věc, o kterou jde — pravil
— není významu jen místního, nýbrž dlužno
ji posuzovati se stanoviska národně-politického.
Rozhořčení ve všech kruzích německých av
celém markrabství je hluboké, poněvadž roz-
hodnutí zemské školní rady nestalo se z dů-
vodů věcných (?l), nýbrž jedině za tou pří-
činou, že místodržitel dal se na ústup před
terrorismem Čechů na sněmu zemském. Zdali
původ zla nalézá se v Brně či ve Vídni (l)
nechci rozhodovati. Dlužno se domnívati, že
ministerský předseda dr. Körber a místo-
držitel Žerotín jsou zajedno v tom, že si za-
chovávají přízeň Čechů.« — Bar. d' Elvert
poukazoval po té stránce na obecní volb
v Lipníku a v Hranici a naříkal velice velmi,
že Čechové, kteří zmařiti chtěli ustavení olo-
moucké obchodní komory, nebyli dosud po-
trestáni.
Purkmistr dr. Wieser ohlásil, že
obecní rada podá stížnost k správnímu
soudu. Přijata byla pak resoluce, navržená
ředitelem Polákem, ve které se praví:
Protestní schůze projevuje rozhořčení nad
jednostranným, strannickým chováním se zem
ské školní rady a jejího předsedy místodr-
doktor
German
Němec
Čecho
Körber
Elvert
Wieser
Polák
Lvov
Přemysl
Brno
Vídeň
Žerotín
Lipník
obecní rada
6
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
7
article
SlI
SlI
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
žitele hr. Žerotína v školských věcech brněn-
ských. Očekává, že obecní zastupitelstvo
brněnské dovede uhájiti svých samospráv-
ných práv všemi prostředky zákonnými.
Schůze vítá s povděkem, že zástupcové lidu
podporovati budou obecní zastupitelstvo
brněnské v boji, jemu vnuceném. Schůze
zároveň vyzývá německé poslance, co nej-
rozhodněji působit k tomu, aby zeměpanské
úřady ve všech oborech správy jednaly ne-
stranně vedle zákona a práva.
Po skončené schůzi účastníci brali se
před místodržitelství, kde zpívána »Wacht
am Rhein«. V tu chvíli vracel se právě mí-
stodržitel povozem z divadla. Příjezd jeho
provázen byl voláním »Abcůg!« a p. Něko-
lik osob bylo zatčeno a dopraveno na poli-
cejní ředitelství. Teprve za hodinu zjednán
byl klid v celém vnitřním městě.
Ruské gymnasium ve Stanislavi.
Ze Lvova, 7. října. Místopředseda
zemské školní rady dr. Plaček, který promlu-
viti měl v dnešní schůzi zemského sněmu
jako vládní zástupce v rozpravě o vývoji ha-
ličského školství obecného, odebral se do
Vídně, kamž byl povolán ministerstvem. Dle
»Dzienniku Polskiho« souvisí jeho
cesta se zřízením ruského státního gymnasia
ve Stanislavi. »Delo«, maloruský or-
gán, praví: »Ruský lid nemůže dopustiti, aby
uskutečnění tak skrovného požadavku, jakým
jest zřízení ruského gymnasia ve Stanislavi,
odkládalo se den ode dne a ruští poslanci
za nicotnou záminkou voděni byli ustavičně
za nos a těšeni prázdnými frázemi. Ruský
lid bez rozdílu musí naléhati, aby ruští po-
slanci, nebude-li věc vyřízena ve dnech nej-
bližších, neprodleně se odhodlali k rozhod-
nému činu.«
Uherská krise.
Z Vídně, 7. října. Bývalý ministerský
předseda uherský Koloman Szell přijel
sem ráno z Pešti. Bude ještě dopoledne
doktor
Plaček
Polski
Szell
Žerotín
Lvov
Vídeň
Pešť
Wacht be Rhein
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Podobenstvi.
10
article
Za onoho času, když Pán Ježíš chodil po
Bethanii, usedl před domem, aby sobě odpočinul
Lid pak, slyše pověst o Něm, počal se shro-
mažďovati u velikém davu na náměstí.
Stalo pak se, že Jidáš uviděl člověka cizího
přespolního, kterýž — stoje za Ježíšem — po
zoroval jej, an s některými rozmlouvá.
A Jidáš, zahlédnuv jej, pravil tiše Ježíšovi
„Jest tu člověk lotr a přestupník proti zá-
konu. Mám jej, Pane, zapuditi?“
Pán Ježíš pak odvětil:
„Nech jej.“
A pozdvihnuv hlasu svého ke shromáždění
promluvil takto:
„Já jsem cesta, pravda a život. Kdož ve
mne věří, nezahyne, kdo pak nevěří, již jest
ztracen. Neboť já jsem přišel na tento svět jako
světlo, aby nikdo nezůstal v temnotě, kdož ve
mne věří.
I promluvil k nim v podobenství, řka:
„Mezi horami jest obec, kdež na hlavu lid-
skou nenapadá prachu, a nohu lidskou neza-
špiní bláto země, neboť jest to kraj cypřišůa
cedrů a oněch stromů, které se věčně zelenají
a země jest pokryta hebkým pažitem, jako jes
mramor v palácích pokryt kobercem.
Lidé pak tam nosí běloskvoucí hedvábná
roucha, čistá jako lilie.
A radost jejich jest v jejich bělosti.
Žije pak mezi nimi stařec, kterýž nezn
počtu svých let. Ten jest otcem všech. I milují
ho velice, neboť jest dobrý a moudrý.
Žije pak tento starešina ve vysokém, vě-
žatém paláci, aby z oné věže mohl přehlédnout
své syny a dcery.
Ježíš
Jidáš
Německo
Lido
11
article
Neboť každého rána se rozcházejí jeho
děti, pracujíce na poli a v lese, každý dle si
svých.
A otcův zrak na nich spočívá, přepočítávaje
je, jako pastýř sčítá ovce své.
A když se snese temnota večerní, rozžehá
otec svítilnu na věži, aby ti, kdož zbloudili, vi-
děli, kam se navrátiti.
Stalo pak se, že jinoch jeden překročil hra
nice obce a honě se za motýlem, zabloudil do
močálu.
A teprve tehdy se zalekl v srdci svém, když
uviděl, že roucho jeho jest po kolena zablá
ceno.“
„Přespím venku,“ řekl si, „vyperu zejtra
své roucho, než půjdu domů, aby se mne neštítii
otec můj a bratří moji mne nezapírali.
Druhého dne však zapomněl na své předse-
vzetí a ještě dále zabloudil. Roucho jeho pak
se pokrylo blátem země a bahnem až po pas.
A opět se zarmoutil a pravil, váhaje:
„Mohu-liž vyprati své roucho k oné bělo
skvoucí čistotě, jakým bylo před mým od-
chodem?“
A přespal opět v bažině, kteráž jest útul
kem hadův a štírů.
Stalo pak se, že, odpočinuv si, uviděl př
světle vzrůst zlata zemského. Neboť zlato zem
ské roste v blátě a mezi kamením a trním. Uvi
děv to, pozbyl rozumu z těch pokladů.
Bylo pak místc ono zemí pošetilců dáblo
vých synů, kteříž k tomu jsou odsouzeni, aby se
zlatu klaněli.
I připojil se k nim, potýkaje se často s nim
a bloudě po jejich říši, také se klaněl zlatu.
A zapomněl na svou rodnou zemi.
Jednou pak se roznemohl a trápil se stra
chem, že zemře.
I zvolal v srdci svém:
„Kde jsi, otče můj, a kde jste vy, bratří
12
article
moji! Ach, proč jen jsem se od vás vzdálil!
Nyní jest smrť mým otcem a krkavci usedají
kolem mé hlavy.
Pozvednuv pak zrak svůj, spatřil svítilnu ve
výšinách jako hvězdu.
A tehdy ještě více sesmutněl. Pohledl za-
jisté na své roucho a spatřil, že i kapky krve
je potřísnily.
Poznav pak na svém šatě, že není z tohoto
světa, zachvěl se v srdci svém a zvolal, lkaje:
„Ach, zbloudil jsem! Není pro mne více
návratu. Neboť pro marné poklady ztratil jsem
duši a na cestu Kainovu jsem se dal ve své
ničemnosti.
Pozdraviv se pak, vstal a rozházel své zlat
kolem sebe.
A vyhledal pramen čisté vody, aby vybílil
svůj šat a mohl se navrátiti do království otce
svého.
I pral své roucho dnem i nocí, pral je
mýdlem a různými čisticími prostředky.
Leč ani mýdlo ani čisticí prostředky ani
voda nechytaly se šatu.
I upadl tehdy v zoufalství, že nemůže s
již navrátiti domů, a plakal hořce.
A hle, kam dopadly slzy na jeho roucho,
roucho zbělelo, jakoby na ně vločky sněhové se
nachytaly.
I spěchal domů, doufaje, strachuje se a
pláče.
Pravdu pravím vám, my všichni jsme
z onoho království ve výšinách. Otec onen jest
naším Otcem a bílé roucho jest naše duše.
Otec náš pak každého večera rozžehá své
hvězdy, ukazuje nám, že jest, a myslí na nás,
aby ti, kdož zbloudili, našli cestu zpáteční.“
Lotr pak, který to slyšel, skryl tvář svou do
rukou a tiše plakal.
Napsal Gardonzi Géza.
Kainův
Gardonzi