1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 12. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí nei
v Praze v adestlnistra
sa něsín
na čtnit leta . . . . 6 K —
s dvají donáškoe
ma měsíc
kooh
na člnit kta
ve sllakchi a K ooh
sa ně-ſe .
Poštou:
aa pěsíe . . . .
n ětvrti lela
s drejí zisilkon
na čtnt lota . . .
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 11. srpna. V 11 hod
večer. (Pův. telegr. zvl. dopisovatele »Nár
Listů«.) Čtvrtá kozácká divise, skláda
jící se z jízdy a dělostřeleetva, mobi
lisována v Novém Čerkesku v don-
ském obvodu vojenském.
Ministr vojenství žádá za zřízen
nemocnic pro šílence v Charbinu
Citě a Irkutsku vzhledem na to, že
ve všech nemocnicích na bojišti jest
mnoho šílených; šílenství časté v
vojsku vyvoláváno jest, jak jsme již
minule sdělili, zvláště nesnesitelnými
vedry.
Dnes u Oranienbaumu vysazena
děla pro nové tvrze, jež zřizují s
podél pobřeží mořského. Důstojníci
námořní ujišťují, že odjezd balti-
ekého loďstva jest určen na prvni
dny druhé polovice srpna.
Z Tokia, 11. srpna. (C. B.) Úřadní zpráva.
Různé zprávy z Talienvanu oznamují
že ruské loďstvo portarturské vyra-
zilo 10. t. m. ráno z přístavu, načež
rozpředla se prudká bitva námořní,
jež trvala do večera. Za noci
napadlo, jak se zdá (?) loďstvo naše
ruskou eskadru. Za svítání měli po-
zorovatelé dojem, (?) jako by »Retvi-
zan« a jiná řadová loď ruská, typu
»Poběda«, do Port Arturu prehaly.
Z Londýnn, 11. srpna. Z Tjencina
se sděluje, že lodi »Retvizan« a »Pal-
lada« vypluly z přístavu portartur-
ského, kam odjely, neví se.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Oranienbaum
Artur
Petrohrad
Charbin
Irkutsk
Tokio
Poběda
6
article
Mohli by se stydět!
Mohli by se stydět!
Neslýchaný nápor opavských germanisátorů
proti zřízení dvou slovanských poboček při stát
ních paedagogiích německých v Opavě a Těšíně
roste za úplné passivity vlády jako lavina. Zatln
to všeněmecká »Nordmarka« slezská volá ku po-
moci všechno »bojovné« Němectvo rakouské, aby
se doslavilo v den 18. srpna k velikému pro-
tostnímu sjezdu do Opavy, jenž má býti jakýmsi
druhým »volkstagem« chebským známí němečt
štváči, v jichž čele vyniká měšťanosta opavský.
renegát dr. Rochovanský, jezdí po zněmčených
městech Slezska, aby všude jitřili a burcoval
klidný německý lid buřičskými řečmi o hrozném
nebezpečí slovanském, jaké prý mu hrozí z těch
dvou učitelských poboček slovanských. Tak při-
jeli chrabří ti organisátoři a původci pouličních
výtržnosti opavských dne 5. srpna též do českého
druhdy, nyní však zněmčeného Krňova (sčítáno
tam vedle 6000 Němců již jen na 2000 Čecho
a Poláků) a uspořádali tam své dramatické před-
stavení. Dr. Krommer připomínaje srozumitelné
blízkost Pruska, vyzýval slezské Němce, aby
v den 18. srpna neoslavovali jmenin císařových
a zanechali vůbec veškerých loyalních projevů,
»dokud nebude potupa slovanských paralelek na
dobro sňata s Němcův«.
Opavský purkmistr Rochovanskýa
pověstný přivolávač pruských kanonů posl.
Türk opět podněcovali Némce slezské, aby
doktor
Rochovanský
Polák
Krommer
Němec
Němcův
Opava
Těšín
Slezsko
Prusko
Čecho
7
article
násilím zmařili české a polské parallelky
Nestará-li se sousední Pruskoo
výchovu českých a polských učitelů pro zbytky
Slovanův v Kladsku a v pruském Slezsku,
nesmí prý se tak díti také v rakouském
Slezsku. Při tom spíláno nám Čechům con
amore, aniž by vládní komisař byl proti tomu
i jen hlesl. Takto poštvané publikum vyhrnulo
se o 10. hodině večerní na ulici a tu zahájeny
teprv ty vlastní projevy germánského ducha.
Hrdinové němečtí rozháněli se po náměstí
Krňovském holemi, hulákajíce zuřivě: »Zkáza
Čechům!« »Skolte každého českého psa !e
»Česká holota!« atd. a tváříce se, jakoby chtěli
každého Čecha na potkání rozsápat. Průvod
maje v čele německé poslance slezské, opav
ského purkmistra, starostu města Krňova a vět
šinu městských radů, stanul u pomníku císaře
Josefa II., na nějž vystoupil jakýs neznámý
řvoun, aby vyhrožoval — Čechům — hromad-
ným povražděním a končil výzvou: »Vzhůru
na Svornost!« K povelu tomu valila se zfanati-
sovaná německá luza davem na hostinec ně-
mecký, kde má český vzdělávací spolek »Svor-
nost« svou místnost. Za pekelného řevua
hvízdotu vyllučena v hostinci všechna oknaa
jakkoliv majitel hostince Němec Raura ujišťoval
násilníky, že není v místnosti ani jediného
Čecha, zuřivci nieméně za stálého křiku »kde
jsou Češi, ať je zabijeme«, dlouho dobývali s
do vrat, hledíce je vší silou vypáčiti. — Vrata
však byla náhodou dosti pevna a odolala ná-
jezdu. Městští radní a dvacet obecních strážníků
přihlíželi nečinně k tomuto zlosynné mu řádění
To se děje dnes v rakouském Slezsku
většině jeho domorodého nejklidnějšího obyva-
telstva slovanského proto a za to, že
vláda Körbrova nemohla už déle nechat
jeho obecné školy zlovolnými germanisátory z
nordmarky tak mrzce a podle ubíjet a ničit.
že to byl evropský skandál.
Slovanův
Čecho
Josef II
Němec
Raura
Čech
Kladsko
Slezsko
Krňov
8
article
Od třiceti pěti let již volá slezský lid po
učitelích svého jazyka pro své děli. Nadarmo.
Pro 280.000 Němců slezských vydržuje stáo
pět učitelských ústavů německých
však pro většinu obyvatelstva česko polského
(178.000 Poláků a 135.000 Čechů) nezřídil
nevydržuje ani jediného. To je možné ve státě.
jehož základní zákon zaručuje všem národům
rovnou ochranu jejich národnosti, ba stanoví.
že v zemích národně smíšených mají býti vzdě-
lávací ústavy tak zařízeny, aby se každému
národu opatřila možnost vzdělati se ve svém
jazyku, aniž by byl nucen učiti se druhému
jazyku zemskému.
Ve Slezsku tedy šlapou základní záko
prosincové ústavy z r. 1867 po 37 let prostě
nohama na újmu a škodu obyvatelstva slovan-
ského a to za šlechetným tím obmyslem, aby
byli z německých paedagogií vysílání na slo
vanský venkov slezšti učitelé zněmčili, neznal
polštiny ani češtiny, poněmčili odrodilci a rene-
gáti, nenávidící slovanský ten lid, jehož děti
měli vychovávat.
Neuvěřitelno a přece pravda: Všeně-
mecký spolek »Die Nordmark« mě
rozhodující vliv na vybírání a do-
sazování učitelů pro české a pol
ské školy ve Slezsku. Jaké síly hleda
a ubohým naším rodákům na krk posílal, lze
si pomyslit.
Hlásících se českých učitelů z Čech
z Moravy nechtěl příjímat, raději obsazoval
místa učitelská v krajích ryze českých neb pol-
ských — obuvníky nebo školníky,
postrádajícími naprosto veškeré kvalifikace, jen
když byli „gesinnungstüchtig deutsch“. Pro
forma byly sice zřízeny při obou německých
Němec
Polák
Čecho
Slezsko
Všeň
Čechy
Morava
9
article
učitelských ústavech zkušební komise „slovan
ské“, než jak si počínaly vůči Čechům, viděti
nejlíp z toho, že v poslednír roce pouze — je-
diný posluchač podstoupil před nimi zkoušku
způsobilosti učitelské.
Zaznamenali jsme loni z té země nemožnost
tyto dva charakteristické případy: „učitel Čech
který vystudoval s prospěchem na ryze něme-
ckém ústavě učitelském v Opavě, ucházel se
o místo na německé škole v české osadě.
Avšak byl odmítnut, „poněvadž Čech není
schopen vyučovati na německé škole v če
ské vesnici.“ Za to byl na českou školu
v české o sadě ustanoven odrodilee, který sám
se chlubil, kterak v maturitní práci z
češtiny kladl čárky na každé ik a ak. To prý
mu bylo „buřt“! Psal tolík, ják, ták, křík aep.
Faktum!
Jaký to stav obecného školství v zemi ra
kouské uprostřed Evropy pod sluncem dva-
cátého století. Úkolem národní českéa
polské školy ve Slezsku nebylo po úmyslu jej
německých byrokratických poručníků, aby pů-
sobila ke mravnému a duševnímu vzdělání mlá
deže, ale aby tu naši mládež odnárodňovala, de-
moralisovala a na duchu hubila. Slova Pisma;
„Nebojte se těch, kdož zabíjejí tělo, však bojte
se těch, kdož zabíjejí duše“, platilao
těch podlých germanisátorech slezských; a proto
se ti vrazi duší slovanských nyní tak lití, že
jich zlomyslnému řádění má býti učiněna aspoň
poněkud přítrž zřízením dvou slovanských po-
boček, na nichž byli by vzděláváni řádní učitel
polští a čeští pro děti naše. Tu jako sršáni, jimž
do hnízda se píchlo, zuřivě lítají a vzlekle bo-
dají, ti vzdělaní němečti poslanci, měšťanostové
učitelé a byrokrati. Věru, za takový „kulturn
výkon“ každý slušný Němec do duše se může
zastydět! Tak se už dávno neobnažil zvrhlý
dravčí pud německých hegemonů jako v této
školské afféře slezské!
Čecho
moralisoval
Němec
Čechy
Opava
Evropa
Slezsko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. srpna. (Dr. Körber
Němci.) Pod záhlavím „Časová úvaha“ píše
vídeňský zpravodaj „Nové Reformy“ o po-
měru, jenž se následkem známých vládních opa-
tření školních vytvořil mezi rakouskými Němo
a drem. Körbrem. Slovanští poslanci ve Slezsku
právem tvrdi, že vládní opatření je rázu čistě kul
turního, nemajíe pranie společného s politikou
Ale Němci vynašli si pohodlnou formuli o „ne
dotknutelnosti jich národní državy“, která ma
býti fikovým listem nestoudné nahoty jich ger-
manisačních a panovačných choutek. Dnes
každý vyšší úradník moněmeckého původu, at
v kterémkoli koutě rakouského státu, jest po-
rušením národní državy německé; každá nová
slovanská škola jest porušením německé ná-
rodní državy. Půjde-li to tak dále, Němci pro-
hlásí za rušení své národní državy i každou
nevou státní investici, která může sloužiti na
prospěch také některému neněmeckému národu
a vyhlásí proti ní své „veto“. Tak daleko do-
spěly věci v Rakousku následkem úpisu, jímž
se dr. Körber zavázal, že bez svolení Něme
neučiní ničeho pro neněmecké národy v Ra-
kousku.
Zdá se všuk, že i sám dr. Körber se vzpa-
matoval a poznal, že nesmí jíti dále po té šikm
dráze, na kterou vstoupil před čtyřmi léty, ne-
chce-li uvrhnouti v propast stát, jehož správa
mu svěřena. Jakoby se byl sprostil řemene, na
němž ho dosud vedli rakouští Němci, odváží
se bez jich svolení učiniti některá opatření
která má — jak sám tvrdi — za nutná z dů
vodů státních. „V tom, že se dr. Körber vzpa-
matoval, že se vyprostil z pout německého vý
konného výboru a pokouší se vládnouti samo
doktor
Körber
Němec
Praha
Slezsko
Rakousko
11
article
statně — píše „N. Ref.“ — možno však spatřo
vati čin politický, snad dosti vážný, ač zcela ji-
ného rázu, než jaký mu přičítají Němci svými
protesty proti slezským pobočkám.“ Ovšem
tvrzení krakovského listu mohlo by býti správ-
ným jen v tom případě, kdyby bylo jisto, že se
dr. Körber z pout německých skutečně vy-
manil, Zřizeni slovanských poboček ve Slez
sku z nouze a vlastně jen proto, aby tam stát
nemusil aspoň již nyní zříditi nutné, nevyhnu-
telnou potřebou odůvodněné samostatné učitel
ské ústavy slovanské, není ještě důkaz, že se
dr. Körbor vymaňuje z poručnictví německého.
My trváme na svém mínění, že dr. Körber po-
bečkami prokazuje vážnou úsluhu opět jen
Němcům.
V Praze, 11. srpna. (Kousek něme
cké nepoctivosti) přibijí opět „Opav.
Týden.“ Píšet v posledním čísle: „Němci a
v čele jich „Neue Freie Presse“, zahájili v
otázce té novou taktiku. Seznavše z prohlášení
ministerského předsedy dra. Körbra, že opa-
tření vládního ke zjednání dorostu učitelského
pro české a polské školy více nezmaří, snaži
se aspoň věc oddáliti, způsobiti, aby parallelky
aspoň počátkem nastávajícího roku školního
otevřeny nebyly. Myslí proto, že získají času
a zatím, kdož vi, jak se poměry utváři.
Ref
Němec
Körber
doktor
Körbor
Praha
Opava
Neue Frei Presse
12
article
K účelu tomu suggerují vládě a veřejnosti
že Čechové a Poláci sami prý nechtěj
parallelek, nýbrž že požadůjí samostatn
ústavy; nač tedy prý by vláda zřizovala
parallelky? Vůči této taktice odkazujeme na
jasné a určité prohlášení českých a polskýel
poslanců slezských, námi uveřejněné a vláde
sdělené, kterým poslanci jménem lidu se roz
hodně pro zřízení slovanských parallelek po
čátkem nejbližsího školního roku vyslovili
přidavše ovšem, že v době pozdější, zejmen
až finanční poměry státu dostanou se opět do
řádných kolejí, zřízení samostatných ústavů
českého a polského se domáhati budou. Nen
tudíž pravda, že Čechové a Poláci parallelek
nechtějí. Oni je požadují naopak co nejrozhod
něji, vědouce, že za nynějších poměrů ve státě
ničeho většího není možno dociliti.“
Ze Záhřeba, 9. srpna. (Josef Zorič .
Včera zemřel ve věku 67 let zasloužilý chor
vatský národní pracovník a spisovatel, Jose
Zorič, farář v Dugosele. Narozen r. 1837 v sel
ské rodině a vychován v idcách ilyrského
nadšení, zůstal po celý život věren krásným
zásadám ilyrismu a pracoval pro svůj národ
literárně i politicky se značným úspěchem,
Vstoupiv již za mladých let do řad národnich
obranců, byl členem neodvislé národní strany
chorvatské a v jejím směru pračoval i na sněmu
po tři sněmovní období. Politieky byl činným
také v časopisech, zejmena v „Obzoru“, v němž
uveřejňoval své politické úvahy. Ještě populár
nějším stal se však svými belletristickými pra-
cemi, které se těší značné přízni chorvatského
čtenářstva. Napsal vedle celé řady menších no-
velistických prací také tři velké romány, „Žertva
mateřská“, „Pavel Pavlovič“ a „Boj a vítěz-
ství“, jež se tiskly původně v „Obzoru“.
Čecho
Polák
Zorič
Jose Zorič
Pavel Pavlovič
Nen
Záhřeb
13
article
Z Pešti, 10. srpna. (Sjezd nemaďa
ských národnosti.) Chystaný nový školn
zákon, jenž má národní školy v Uhrách učinit
nástrojem maďarisace, setkává se až dosud
s největším odporem mezi uherskými Rumuny
Jich pravoslavný metropolita Mecian byl (ak
jediný z hierarchů uherských, který se ve školn
anketě, jíž byl před časem návrh nového škol
ního zákona předložen, rozhodně vy
slovil proti pomaďařovacímu směry nových škol
Aradská „Tribuna Poporului“ vyzývá nymí zá
stupce všech nemaďarských národů v Uhrách
aby vystoupili proti vládnímu projektu. „To nej
menší, eo můžeme učiniti — píše — jest, že
V drobném prodejin
ranní čílo o sobě . . . za 8 h
vdpolédní . . . . . . . za 2h
Ve flialkách na venkorěa
ranní číslo. . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí ze hotově napřed.
Přečplacení a interty přijímá sdsslnl-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nzcházejí se též redakce
tiskárna a ezpedice „Národnich Llstš“.
Rukopisy se nevraolji.
Rumun
Mecian
Národnich Llstš
Pešť
Uhry
14
article
budeme před trůnem i před celou Evropou slav-
nostně protestovati proti násilí, jež se má na nás
spáchati. Se svými duchovními velmoži v čele
předstoupíme v tisících před trůn, a budeme
prositi za ochranu našich práv. Prvé než to uči-
níme, svolejme však sjezd nemaďarských národ-
ností, jehož by se zúčastnili též Srbové a Slo-
váci a spojenými sílami odmítněme pokus, čelicí
k naší zkáze.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 11. srpna.
V. A. Bilbasov .
Dne 6. srpna zemřel v Pavlovsku u Petro-
hradu proslulý ruský historik Vasilij Alexejevič
Bilbasov ve věku 67 let. Narozen v Poltavě,
vystudoval universitu v Petrohradě, načež, ob-
držev za svou dissertační práci o křižácké vý-
pravě Bedřicha II. stupeň magistra, odebral se
jako universitní stipendiát do západní Evropy,
kde pracoval na různých universitách tři léta.
Roku 1866 stal se adjunktem všeobecné historie
na universitě petrohradské a brzy na to profes-
sorem v Kijevé. Roku 1867 obdržel hodnost
doktora všeobeených dějin za studii o Jindřichu
IV. Roku 1871 vzdal se professury a stal se
spolupracovnikem vynikajícího tehda ruského
denníku »Golosu«, při němž setrval dvanáct let,
tiskna své historické monografie o »Otečestven.
Zapiskách«. Většina jeho historických prací tý-
kala se západní Evropy. Psal však i o věcech
slovanských a z těchto jeho praci uvádíme studi
»Čech Jan Hus z Husince« a »Cyrill a Method
dle pramenů dějepisných«. Po zániku »Golosu«
r. 1883 prof. Bilbasov zabýval se už témět
výhradně dějinami ruskými, zejmena dobou Ka-
teřiny II., jejíž panování vylíčil v obšírných
»Dějinách Kateřiny II., vydaných r. 1889
zabezpečivších mu místo mezi nejpřednějšímí
historiografy ruskými.
Srba
Bilbasov
Vasilij Alexejevič
Bedřich
Jindřich Iva
Čo
Hus
profesor
Kateřina II
Evropa
Praha
Pavlovsk
Petrahrad
Poltava
Petrohrad
15
article
K anglické okupaci Lhassy.
Dalaj lama, jenž — jak jsme již sdělili —
při přichodu Angličanů z Lhassy uprchl, uchýlil
se do kláštera as 8 mil od města toho vzdá-
leného. Žije tam úplně uzavřen a odpírá prý.—
tak se aspoň Angličanům pravi — př jmoutii
vysoké úřadníky státní. Vojáků tibetských, kteře
Lhassu rovněž před přichodem Angličanů opu-
stili, nebylo dle nových zpráv více než 400 až
500. Hned po příchodu plukovník Jounghus-
band měl schůzku s tibelskými delegáty, jež
ale nevedla k žádnému elli. Delegáti tibetští dle
stesku anglického nepochopují prý ještě váž-
nosti situace. V Lhasše chtěli uzavírati nejprve
při příchodu Angličanů krámy a bazary, ale nk
protest od toho pak upustili. Plukovník Joung-
husband vydal rozkaz, aby náboženské city
Tibeťanů nebyly uráženy. Na druhé straně prý
ale nepřivoli, aby rozřešení otázky tibetské od-
kládalo se na dlouhé lokte, jak by si asi zá-
stupcové tibetští přáli.
Prýní pohled na Lhassu líčí dopisovatel
»Daily Mailu« v depeši své takto: Když jsme
slezli hřbet čagpagský, spatřili jsme Lhassu po-
prvé. Město leželo asi 11% kilometru před námi
jako massa střech a domů, nad nimiž zvedala
se mohutná zlatá kopule budhistické katedrály
Je-kong. Svatě město není ani ohrazeno, ani
opevněno. Okružní třída táhne se kol městaa
kol pahrbku, na němž, vzdálena od města, zvedá
se residence dalaj lamy. Viděli jsme poutníky
ubírati se zvolna od západu k východu po
cestě okružní. Žádný člověk neubíral se za t
ve směru opačném a z toho lze soudili, že se
okružní cesty nepoužívá k obyčejné kommuni-
kaci. Dojem města sklame přilišné očekávání.
Angličan
Joung
Daily Maila
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Femme libre.
Rozjímání z letošních paren Napsal Vácsl. H ruby
Vím, vydávám se značnému nebezpeč
v šane svým thématem. Jedna polovice lidstva
(a je to polovice větší!) prohlásí mne okamžit
za svého nepřítele. Ale překročil jsem již jistou
lranici let, nezbývá mi, než úzkostlivá nestran-
zesllúsudku a té jsem, bohdá, sehopen.
Především historický přehled hnutí, jež
není žádnou novinkou. Již kronika Dalimilova
npravuje o jakési Vlastě, která vydala heslo:
„aby takez dyewka zemy wladla,
a muzye sye drzyely radla.
Mnoho bojovnie získala pro svůj program
„zkucz: podbymy pod sye ty bradate kozly!)
— Bradatými kozly pak nemínila nikoho jiného
než právě muže, kteří tenkráte „po pohansku)
nosili dlouhé brady.
Úspěchy prvního tažení emancipačního ne-
byly trvalé. Blzy zase nastala pro muže n
dlouhá staletí sladká „doba šetření“. Zenská
olázka usnula. Drahně uplynulo let, než byla
Vmozem velké revolnce vyburcována ze spánku.
Tehdy přišly ženy znova k védomí svých práv.
Prohlásily co nejrozhodněji, že jim není možn
uzavřiti příměři dříve, dokud jim nebude po-
veleno nositi kalhoty. Myšlenka nenašla u di-
rektoria porozumění. Na novo bylo zničeno
Beilné spolužilí ženy s mužem .
Chyba nenapravitelná!
Nikdy už nemusili míti mužové příčiny
k nářku na výstřednosti v ženských módách,
na vlečky a podobné nešvary!! Mimochodem
vynořuje se otázka, zda to ženy myslily s tou
častkou oděvu do opravdy? Jakým způsobem
chtěly pak mužům ukazovati svoje punčošky?
A l vědl velmi dobře, jak můžové většinou
jsou slábi na nohy — především na hezké nožky
dameké...?1 Než nechme záhadu neroz-
luštění a pokračujme!
Do stadia zvlášť akutního přivedl ženskou
stázku anglický filosof J. St. Mill knihou „Pod
Dalimilův
Mill
17
article
danství žen“, uvedl emancipaci do rozhovorů
téměř každodenních. Ovšem se přičinil, aby
napřed ještě stala se předmětem rozhovorů
lepších kruzích londýnské společnosti jeho
přítelkyně mrs. Taylorová. Podařilo se mu t
úplně. Literární historik praví o jeho spise
„Filosof pomstil se jako filosof. Zničil, neb do-
mníval se, že zničil pojmy, na nichž spočívala
společnost. Zenští členové přestali opětovati ná-
vštěvu pani Taylorové.
Od té doby bylo pro ženské hnutí pokaženo
— chci říci potišténo mnoho papíru. Nevím, pro
bych právě já k tomu neměl nijak přispět. Není
vyloučeno, že zrovna následkem veliké literatury
mnohý čtenář snad ani na konec neví, co ženskt
otázka je? A proto jsem tady zase já, abych to
čtenáři vysvětlil.
Možno říci, jest to otázka, na kterou se
dosud nenašla mužná odpověď. Všeobecně pak
se jí rozumí snaha žen, aby směly dělat všechno.
co až dosud dělávali pravidelně jen mužové.
Přidaly se k novému učení hned všechny dámy.
nemající ke kráse valného nadání. Učiněn z
emancipace prostředek kosmetický. Neučiní-l
ženy krásnými, stanou se jistě aspoň zajíma-
vými, často také hodně protivnými..
A když známe výměr předmětu, zkou-
mejme, má-li žena právo obohacovati se na úkor
muže svými nároky na zaměstnání mužské.
Taylorová
Taylor
Přidal
18
article
Jest na jevě, má. . l
Neboť jestli muž „i tu odvěčně ženskou,
skoro posvátnou punčochu vyrval krásné pleti
z ruky, postaviv železný stroj“ — jak čteme
u Nerudy — čili, jestli obor ženské činnosti byl
na mnohých stranách zúžen, nutno přec opatřiti
jí nějakou náhradu! Ženy samy již v tom směru
učinily rozhodný krok ... Zanechavše pletení
punčoch a háčkování, vrhly se s obdivuhodnou
vytrvalostí na spisování románů. Docela správné
Obě činnosti jsou si nápadně podobny — obě
ruční práce ženské... Výhoda leží ještě v tom,
v románu mají fantasie a duchaplnost, jak se
říká, volné pole, a dost místa, kde by se skryly,
Oprávněnost k emancipaci je tím větší, any vy-
hlídky na nejlepší a nejlehčí způsob kariéry žen-
ské vůčihledě mizi... Stále menší počet mužů
překročuje Rubikon, který se nazývá svatbou
ač ještě dnes nutno počítali ženitbu k nejuži
tečnějším krokům, jichž se může dopustit mladý
člevěk. Lidí pořád ještč není dost. Pud roz
množovací na štěstí není nikterak ještě seslaben
Není! pravím. A jakožto Čech volám: málo nás
A proto žádný snaživý muž neměl by se vy
hýbati osudu, ať už je to moderní čili nic. Zvlášti
vi-li, že nějakých sto tisíe věna by jej rázem uči
nilo pánem situace. Lékaři sami doperučuji man
želství. Mužové ženati žijí déle, nežli svobod
níci. Je to pochopitelno, otužilost dělá mnoho
Kdo bydlí stále v nevytopeném pokoji, nenastud
se snadno. A pak je ješté spousta důvodů, kter
mluví pro manželství. Jen pro nedostatek míst
jich neuvádím. Chybou všeobecnou kromě toho
jest, že se nechápe dosti dobře účel manželství.
Rubikon
Čechy
19
article
Kdo vstupuje do stavu s úmyslem, aby měl
vždyeky spravené punčochy a dobře obědval.
chybuje v prineipu. Jest přirozeno, že ne-
najde ani těchto, ani řady jiných, ku příjem-
nosti života směřujícíeh věcí. Na to by měl býti
každý připraven, zvláště je-li již při vstupu nu-
cen říkati přisežnou formuli, kterou se zavazují
obě strany k věrnosti až do hrobu, ve snášen
věcí dobrých i zlých. Nikomu snad také nena-
padne, vyjímat z této druhé třídy právě obědy
—— Kdo by tak chtěl činiti, nechť volí si za ženy
síly odborně kvalifikované, na př. kuchařky
z proboštství a pod. Jelikož se to pohříchu ne
stává, nesmíme se diviti, čteme-li co chvíle ve
zprávách ze soudní síně o rozvodech následkem
„vzájemné nechuti“. Jen nezasvěcenec nechápe
že je to vzájemná nechuť — k jídlu ..
Důležitější je spor, mají-li dámy dostaču-
jící sehopnosti duševní a tělesné ke všem funk-
cím mužským. Zásadní nepřátelé emancipace
tvrdí, že jich nemají. Uvádějí hned jako
bouchavý příklad, krvavé řemeslo lékařské
Zenská povaha prý k němu není dosti silna.
Nesmysl!
Všichni básníci světa naříkají mnohdy až
dojemně na krutost, s jakou jejich milenky do
vedly zacházeti s jich tělesností.
Zpovídá se Heinrieh Heine
„Nur eine kennt meinen Schmerz
sie hat js sellist zerrissen
zerrissan mir das llerz. v
Heinrieh Hein
Nura
20
article
Pohlaví, které je schopno srdce v člověku
žijícím přímo „rozervati“, nemůže se nazývat
slabým
Ještě větší krátkozrakost je pochybovati
duševních vlohách žen. Ve všech oborech lid-
ské činnosti, od nejvyššího až k nejnižšímu, na-
jdeme vynikající představitelky něžného pohlaví
Testis temporum vypravuje, že bylo již
dosti královen, nejen plesových, jichž jména
nosivají studenti v srdeích, nýbrž i královen
opravdovských, které vládly velikým říším. Je-
jich jména a slavné činy s letopočty musí nosit
studenti v hlavě. Slavné činy — jsem pravil?
Podivuhodno, byly to pro dotyčné země obyčejně
doby z nejsmutnějších... A nefoliko na trůnech
také za psacími pulty seděla již řada osob žen
ských. Přítomně jich tam sedí až přiliš mnoho
Než, smíme jim to vytýkat? — Nikoli! Vy
plnujít tam své misto právě tak dobře, jakoby
je vyplnily jinde.
Od té doby, ce je papír tak úžasně laciný
je správno, starají-li se ženy o jeho popsání
Také je chrání spisování před myšlenkami ješte
zpozdilejšími, které by jim mohly napadnout.
kdyby nedělaly docela nic. Spisují romány
básně, dramata, ba i knihy vědecké. Ba, přede-
vším knihy vědecké. A zvláště v lučbě se vy
znají, zabývajíce se rozřeďováním myšlenek
pocházejících od mužů. Toliko v hudební kom-
posici doposud nevynikly, ač bychom si zajist
všichni přáli, aby také zde byla žena muži spo-
lečníkem aspoň tichým, a omezila svoje sveřep
zpracovávání klavírů a bezuzdné prozpěvo-
vání...
báseň
21
article
Nad slunce jasněji jsem dokázal, že maj
ženy nejen svaté právo, nýbrž i trochu nadání.
aby směly žádat naprostou rovnost s výhradně
oprávněnými nositeli kalhot. Je s podivením,že
nereklamovaly dosud pro sebo také ještě jiné
domnívané přednosti mužské — řekněme je
nom: vousy... Ale mají dobře! Tím uspoři s
jen mnohé nepříjemnosti a útraty, které jsou
spojeny s uměním holičským,
Zbývá mi, abych se ke konci ještě roz-
hovořil o vlivu emancipace na rozvoj lidstva vů
bec a národa českého zvláště.
Možná, že je správno, s uskutečněním snů prů-
kopnic a průkopníků ženského hnutí že nastane
krásná doba, kdy největší ozdobou ženy přesta-
ncu býti kožešiny a cnost (o nichž mluví Ne-
ruda), a stanou se jí vědomosti, popsaný papír
a dobře přiléhající — dividet skirt. Vždyť kože-
šiny nejsou vlastně nic jiného, než těžce mužem
vydělané peníze, jako zase na př. enost dívky
jest jenom ostražitost její matinky. Tedy vždycky
činnost — cizíl
Jaký prospěch bude však míti z dokona-
ného uskutečnění emancipačních tužeb
lidstvo celé?
Hnutí ženské má velikou podobnost s hnu-
tím sociální demokracie — ba, ve mnohých bo-
dech s ním souvisí.
22
article
Oba tábory předkládají své požadavky,
oprávněné do jisté míry. Prozatím žádaji příliš
mnoho, a te je tak dalece správno, že čím méně
by chtěly, tím méně by dostaly. Naproti tomu
jest největší většina rozumných lidí přesvěd-
čena, že by to mělo pro lidstvo následky ne-
blahé, kdyby se ž adatelům stalo docela po
vůli. Mínění, jemuž třeba rozhodně přitakati.
Vypravuje se, že paní de Stael jednou pro-
nesla k Napoleonovi I. otázku: o které ženě se
domnívá, že jest největší jeho doby?
Císař odpověděl: která dala světu nejvíce
Neptejme se, je-li historka pravdiva —
stačí, že by mohla být pravdiva. Tolik všakje
jisto, český národ musí v naší době pohližeti
na emancipaci žen se stanoviska podobného.
Musí, dokud bude státi v zápasu s hydrou, z je-
jíž jedné hlavy useknuté vyrůstají tři hlavy nové
— horší první!
Tím ovšem není řečeno, že by se ženy neměly
vzdělávati co nejvíce. Ale jest na čase, aby se
přemrštěnému přeceňování „ženy volné“ posta-
vila hráz. Ne títul doktorky, professorky, spiso-
vatelky atd., nýbrž matky musí zůstati v če-
ském světě na dlouho nebo snad navždy titulem
ženským nejčestnějším !
děti!
Stael