Ročník XXXX

V Praze, ve čtvrtek dne 1. března 1900.

Číslo 59.

Na ranní a odpol. listy přodpláet se v Praze v administraei za něle Bdtort leta . . . . 6 R — s dvojí čonáškou za puaěsle ki a čivit leta . . .. ve sllalkicl 2 K 30 h sa nisíe . . . . . . Poštou: na nisle n čtrrt lsia . . .. s dvojí zásilken na uaěiake. dtrrt l eba lrsšni číslo pro Prahu je o 10 stranách.

Na bojišti jiho-africkém. Kdekoliv na širém světě za nynější vlády nejhrubšího sobectví a nejkrutějšího materia lismu v srdcích lidských neuhasl cit pro právo a pravdu, kdekoliv za nynějšího pan- ství surové moci a bezohledné vyděračnosti v duchu lidském neutuchl smysl pro oprav dovou mravní velikost, kdekoliv posud plane třeba jen jiskřička nadšení pro čest a svo- bodu: všude projevují se největší sympatie s malým národem Burův, přinuceným k boji za svou důstojnou existenci proti násilnictví znglickému.

Od samého počátku tohoto zápasu, je- božto jevištěm se staly vzdálené od nás kon- činy jižní Afriky, i všechen národ český se svými nejupřímnějšími sympatiemi stojí na straně Burův. Dovede-li totiž v Evropě ně- hlerý národ správně posouditi, co to zna- nená, když národ číselně malý se postavi do boje proti několikanásobné surové přesile. jest to národ český. Dovede-li některý náro změřiti všechnu sílu přesvědčení a odhodla- posti, která žene utlačovaného a vykořisťova- ného proti utlačovateli a vykořisťovateli, zvláště jestli tento utlačovatel a vykořisťova- tel v zemi přivandrovalým cizákem, dovede to zajisté národ český. Proto jsou sympatie zároda českého s Bury v jejich bojí proti Angličanům rázu zcela zvláštního, naprosto jného, než sympatie, které ozývají se pro ně na příklad mezi některými velikými ná- rody evropskými, kteří do postavení a do poměrů Burův zhola nedovedou se vmy- sliti. Tisíciletá, stará i nejnovější zkušenost národa českého způsobuje, že to dovedeme. My víme, co v národě se děje, když cižinec mu chce uloupiti nebo aspoň rozpoltiti jeho vlasť; my víme, co v srdci a v duchu ná- roda se vzmáhá, když hrubá svévole a su- rová násilnost sahá na nejsvětější práva jeho života; my víme, co to jest, když cizáčka panovačnost nemá jiného záměru, než klidné a pracovitě domorodce uvrhnouti v porobu.

Proto národ český sprovází boj jiho-afrických od nás daleko vzdálených Burův s nejživější pozorností a se srdečným přáním, aby dobrá a svatá věc jejich konečně zvítězila. Bohužel, že veliká pohroma, kteráje stihla kapitulací generála Cronje, vyplnění tohoto vroucího přání našeho — neřekneme. zmařila, ale zdržela a oddálila. Jest to udá- lost na jiho-africkém bojišti významu i pro olamžik tak vázného, i pro budoucnost tak dalekosáhlého, že všechen svět patří na ni s největším napjetím, podle rozličného sta noviska divákův, buď s nadějemi nebo s oba vami. Deset dní a deset nocí číselně slabý tábor, jemuž velel generál Cronje, vzdoroval vražednému ohni anglického dělostřelectva pod generálem Robertsem. Tábor burský záležel celkem ze tři tisíc lidí; mužův, jejich žen a dětí. Proti nim stála desateronásobná přesila vojska anglického. A ten malý tábor burský pod širým nebem, za denního úpalu a za nočních mrazův, ve vichru a v deštích, při nedostatku potravy, vydržel v soustředě ném ohni anglických děl až do vyčerpání svých sil. S největším obdivem všechen svět ac k Burům přátelský, ať nepřátelský, mluví o nepřestižném rekovství, jež generál Cronje se svými spolubojovníky v těch desíti dnec csvědčil. Sám generál anglický, jenž z tábora Robertsova o kapitulaci generála Cronje do Londýna telegrafoval, přiznává se : » Poklekl bych před takovou velikostí lidskou !« S ta- kovým uznáním, s takovou úctou, s takovým obdivem sám vítězný nepřítel vyjadřuje s o hrdinství generála Cronje a jeho tábora, o hrdinství, kteréz velice málo má sobě

rovných v dějinách světa, ale které bohužel skončilo kapitulací. Všechna nadlidská chrabrost nejvýteč- nějšího vojevůdce burského a celého tábora oddaného mu tělem i duší, nedovedla od vrátiti událost, která v celém už pětiměsíč- ním válčení jihoafrickém jest — mezníkem. Nepravíme a nemůžeme říci: katastrofou, nýbrž jen příhodou, od které na bojišti se bude počítati — znova. Angličané ztratili v posavadních bojích zajisté více než tři tisíce mužův a přece by se vzpírali tvrzení, jakoby byli už přemo- ženi. A Burové mají ještě více než sto tisíc bojovníkův ve zbrani, tedy počet, vedle kte- rého tři tisíce zcela zmizí, i kdyby to byli samí muži. A z těch sta tisíc bojovníkův burských, kteří stojí proti Angličanům, každý jest hrdina tak odhodlaný umříti pro práva a důstojnost své vlasti, že Angličané na ně- jakou ochablost na straně burské následkem kapitulace generála Cronje zajisté ani sami nepočítají. Naopak, střízlivější a opatrnější i ve vojsku anglickém i ve vládě londýnské nenadějí se z kapitulace generála Cronje jiného účinku, než ještě mocnějšího vzpla- nutí rekovnosti burské a neočekávají ani na bojišti a v diplomacii pro sebe žádného zlepšení poměrův. Z bojiště zajisté ozna- muje se už dnes, že všechna branná mo burská v největším spěchu se soustředí na severu Oranžska, a v diplomacii ozývají se velmi vážné hlasy, že není možno, aby Bu- rové po rekovství posud osvědčeném byl hnáni dále do války, ve které by konečně se vykrváceli, nýbrž že právě nyní, po ka pitulaci generála Črouje, přišla chvíle vhodná. aby nějaká neutrální velmoc počala zpro- středkovati o zjednání míru mezi válčícími stranami.

Tedy nějaké málomyslnosti, nějaké zko moucenosti na straně burské neočekává po kapitulaci generála Cronje v celém světě ni- kdo. Však za to vykládá se diplomaticky tato veliká událost v ten rozum, že jednak válečná čest anglická, tolika porážkami těžce pošramocená, nyní byla vší příhany zbavena a jednak, že rekovství burské osvědčilo se právě touto událostí tak skvěle, že při ko- nečném jednání o mír musí býti uznáno a oceněno jako moment rozhodující. V Anglii po zkušenostech, nabytých na bojišti jiho-africkém za minulých pět měsíců, přes všechnu radost z kapitulace generála Cronje, radí ke střízlivému pozorování a uvažování. S některé strany pronáší se v Londýně už rada, aby Anglie neprome- škala nynější vhodnou přiležitost, ale aby sama nabídla Burům ruku ke smíření. Z toho jest patrno, že v Anglii samé nikterak ne- přeceňují své vítězství nad táborem generála Cronje. Vždyť už přiznávají, že notně se zmýlili před válkou ve svém mínění o po- vaze Burů, když praví, že vítězství Robert- sovo bude, nutno opakovati a tedy aspoů připraviti se na pokračování ve válce. Kdyby byli přesvědčeni, že kapitulace gen. Cronje znamená rozhodnou, neodčinitelnou, nena- pravitelnou porážku Burů, nemluvili by takto.

Jest to zajisté nemalá pohroma jejich, ale není to zádná katastrofa. A jen katastrofa na bojišti mohla b seslabiti úspěchy, jichž Burové svým nevy- rovnatelným rekovstvím a v tom směru právě nejvíce rekovstvím generála Cronje a jeho tá- bora už byli dobyli. Tato chrabrost malého národa Burův, osvědčená protí přesile svě- tové velmoci anglické, náleží k nejskvělejším a nejvelebnějším zjevům v dějinách světo- vých a nemůže ani při konečném jednánt o mír s Angličany zůstati bez účinků. Však dost možná, že rekovní Burové za kapitu laci generála Cronje ještě i na bojišti si ve- zmou odvetu.

Říšská rada.

Poslanecká sněmovna. (Schůze třicátá sedmá.) Ve Vídni, 28. února. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.) Není pamětníka mezi poslanci a zprav daji parlamentními, že by o masopustních ostat cích se bylo zasedalo. Za všech presidentů několikadenní prázeň »pro poslední hold Terpsi- choře«, jak říkají kollegové-referentí o plesich, pokládána za samozřejmý výminek. Tentokrále je jinak. Musí se ukázafi, že se pracuje Proto byla schůze v pondělí, proto je dnes. Páni z katolické strany lidové z počátku pro testovali proti zasedání o Popelci vůbec, ale později smířili se s odpolední a pak také s do- polední. Rozprava o stávce uhlokopů roz lila se opět do širokých proudů. Místy dosti prudkých. Dr. Demel, starosta těšínský, je bojovný pán. Jest jak Ajas. Mává mečem na všechny strany. Proti Čechům, proti Polákům proti socialistům. Jeho dlouhá řeč, tlumočíei stanovisko zaměstnavatelů, byla nekonečnou řadou srážek s poslanci Bernerem, Cingrem Verkaufem, Riegrem, Sehrammlem, Steinerem Hybešem a Kiesewetterem, jimž pomáhál tak posl. Wolf. Hlučný, bouřlivý byl odpor, kter vzbudil tento Slezan, ale je dobře, že bylo sly šeti z úst jeho také hlas advokáta velkoprů myslníků a velkodolovatelů. Po Demelovi Cingr! Větší protiva je ne myslitelna. Oba jsou z dolního vévodstvi, one Němec, tento Čech, jenž obuiže německého mlu vení pracně přemáhá. Onen je zástupcem La rische, Wlezka a Gultmana, tento je sám bý valý havíř. Dva zcela protichůdné světy, alo život, také politický, stává se zajímavým právě kontrasty.

Nejen tento řečník, také universitní profes sor černovický, Roschmann, zasypával dra Demela výčítkami a útoky. Dr Schücker še mezi zaměstnavateli a zaměstnanci cestou střední volaje po smíru a dorozumění. Starý mediku dr. Roser přednášel o hygieně v uhelných dolech. S důkladností, která je u něho pravidlem pojednal inženýr Kaftan o celém soubor otázek pojících se ke stávce horniků. Probra veškeré tužby jejich a promluvil o nich způ sobem, který jevi opravdový, hluboký cit soucit pro těžce pracující a těžce strádajíeo pracovníky v dolech. Vládě vypočetl celý rejstřikehyb vůči nim vůbec a za nynějš stávky zvláště, a důrazně akcentoval požadavek. aby doly uhelné vzaty byly v obecném zájmu z rukou spekulativního kapitalismu a převzaty do správy země eventuelně státu. Celá řeč zá stupce pražské III. čtvrti, jsouc poslouchánn celou sněmovnou, doznala hojného souhlasu hlučné pochvaly. Pilné návrhy konečně po čtyřdenním roko- vání odkázány výboru sociálně-politickému, jemuž dána lhůta dvanáctidenní a jehož schůze pro hlášeny veřejnými. Sociální demokraté myslili, že dostanouse návrhy ty do komise za den a z ní za tři. Tak rychle se v Rakousku nepracuje. Zvláště jde-i o zájem lidu. Ten může a musí vždycky čekat Po celou schůzi jevil se na všech stranách největší zájem pro výsledek dnešní užší volby poslance na říšskou radu v městské skupině kladenskoslánské a telefon ve sněmovní budově byl ustavičně obléhán. Nuže, výsledek dvojího volebního zápasu poučil vládu a všecky poli tické činitele, že pevnými kořeny tkví strana svobodomyslná v lidu českém, že je tou dobou representantkou a hlasatelkou celého českého národa a že jako s takovou dlužno počítati všude ještě dlouho, déle než je jejím nepřáte lům, cizím i domácím, milo.

Předseda dr. Fuchs zahajuje schůzi o 11 ho 15 min. Na křeslech ministerských: Körber, Wattek Spens, Hartel. Rezek, Giovanelli a Pigtak. Lože a galerie jsou velmi hojně navštíveny. Posl. Pospíšil. Martinek a soudr. podá- vají na ministra spravedlnosti dolaz, proč vláda odporu s usnesením sněmovny nevyhověla žádostem za amnestii osobám při nepokojích na Moravě tre staným. Posl. Formánek, Sch warz a soudr. podá vají na ministra-presidenta tento do t a z V prosinci m. r. usnesly se obě sněmovny n zrušení silničních. mýt. Vzhledem k tomu táží se podepsaní poslanci Je ministr-president ochoten tento zákon co nej dříve předložiti k nejvyššímu schválení Přechází se k dennímu pořádku Pokračuje se v debatě o pilných návrzíel v příčině stávky uhlokopů.

Posl. Demel dovozoval, že dětníci nesměji zahájiti stávku bez předběžně výpovědi, a musí se učinit opatření proti takovému rušení pracovní smlouvy. Zastával se úřadnictva a ministerstva orby proti Verkaufovým vývodům, tvrdě, že jednali v zájmu dělnictva více než těžařstev, jež hornic chtěli donutiti terorismem ku splnění svých poža- davků. Ještě v žádné stávce nebylo k dělníkům tolik ochoty jak o nynější a proto musí se zastávat vlády proti Verkanfovým vývodům. Schůze jsou po- volovány, ale stávkokazové týrání. Nouze mezi hor nictvem se přehání. (Odpor mezi sociálními de- mokraty.) Vyličuje poměr mzdy a dospívá k závěrku, ž není tak tuze malá. Žádané zvýšení platu by obná šelo ročně zl. 2.1 mill. (Odpor mezi sociálními de- mokraty.) Že hornické poměry nejsou tak zlé, jak se myslí, o tom svědčí majetkové zápisy v po zemkových knihách, a blahobyt dělnictva v uhelných okruzích. Nebezpečí při hornickém zaměstnání nen ani tak velké, jako při jiném zaměstnání. Není divu, že v Rakousku není chuť — ku povznášení prů myslu, neboť každý průmyslník — se považuje z vykořisťovatele. (Prudký odpor- mezi sociálními de- mokráty a se strany posl. Wolfa.)

Od Shodinné práce, jež byla zavedena v letech 1895/6 na arciknížecích dolech, upustilo se, protože dělníci samí usilovali o 10hodinnou střídu, aby víc vydělali. Není pravda, že za 8hodinnou střídu udělá se tolik, jako za 10hodinnou. (Prudký odpor mez sociálními demokraty.) Jmenem Nowakovým prohlašuje mínění, že zvý šení hornické mzdy bude míti zdražením uhlí ne příjemné následky pro ostatní průmysl a země dělství. Posl. Cingr, jenž pracoval na horách 20 le vytýká podníkatelům, že se z poslední stávky ni čemu nepřiučili. Příčinou nynějšího striku je nedo držání slibu: 10hodinná práce rozšířila se na 11 až 111/2 hod. Mzda, jak ji líčil Deměl — mimo Ka vinsko snad — není tak věliká. Jinou příčinou stávky je pokutování 150 dělníků. Horlí na jednání úřadův a dokazuje, že hornické poměry jsou vůbec nepříznivé. Shodinnou práci lze provést a těžba tím neutrpí, jak dosvědčí laké odborníci a proto doufá, že sněmovna bude hlasovat jednohlasně pro pilnos návrhu. Posl. Röschmann praví, že stávka je př znakem choroby a ta záleží ve vykořisťování slabých. Líči obapolné poměry a dokazuje, že stát je povinen ujmouti se utiskovaných, neboť jen tím předejde s sociální revoluci. Stýská si na zanedbávání průmy slových dělníků; přimlouvá se za osmihodinnou práci jež nikde nebude na újmu a zavedení smírčích soudů Vzpírá se zavedení prodejního monopolu a byl by spíše pro monopolisování výroby. Rád by, aby parl ment měl společné momenty, jako je sociální zákono dárství.

Posl. dr. Roser líčil zlé stránky hornictv a oprávněnost zkrácení práce v dolech z ohledů zdra votních. Nalehá, aby vláda všímla si uhelné lichvy a nemírného pití kořalky v Ostravě, kde mají sto kořalen. Doufá, že návrhy budou záhy projednány (Pochvala) Poslanec Baumgartner navrhl konec debaty což bylo přijato. Posl. Schiicker hlavní řečník proti návrhům üjišťuje hornictvo přízní obyvatelstva, ale jeho vůdc. měli by upozorňovati horníky nejen na jejich práva ale také na povinnosti. Očekával konec stávky, ale horníci chtěli dokázati, že jsou moci, jež může vzdo- rovati také zákonodárství. Verkaufovy vývody ví uškodily dělnictvu než prospěly. Postátnění dol by bylo přehmatem, majitelé dolů prý tolik nevy- dělávají. Shodinnou práci nelze všude provésti spíše 9hodinnou. Mzdy jsou lepší než bývaly. Pod- nikatelé nejsou vykořisťovateli, jak se jim přezdívá. Troufá, že výbor dbaje různých poměrů a rad od- borníků nevysloví se pro Shodinnou práci, nýbrž ustanoví délku denní práce na každém dolu. (Po chvala v levo.) Posl. Kaftan: Politování hodné události v Falknově, v Ostravě a v Karvíně rozvinuly otázku horníků v plném její hrozném významu. Krev telidy prolitá byla vážným napomenutím zastupitel- V drobném prodejit ranní čísle o sobě . . . za B odpole dní . . . . . na 2h Ve slialkách na veskověi rsnní čislo. . . . . . . . 10. vdpele dní Tnseráty plati se hetově rapře Předplacení a inserty přijímá »dninl- strace v Masinsske slici č. 3. Tam nacházejí se též redakne tiskirna a ezpadics „ Nárednich Listl“ Rukopisy sa nsrraneii

stvu lidu i vládě, aby otázce té věnována byla plná pozornost a následkem těchto událostí bylo předlo- žení osnovy o báňských inspektořích. Pohříchu usne- sení této sněmovny nebylo provedeno, poněvadž pan- ská sněmovna se vyslovila proti některým ustanove- ním přijatým sněmovnou poslaneckou. Kdyby tato předloha byla se stala zákonem, nebylo by snad došlo ke stávce v nynějším jeji rozsahu Otázka, o níž dnes jednáme, nesmí býti už déle protahována a musí býti pokud možno rozřešena co nejrychleji. Stávka nepoškozuje jen dělnictvo, nýbrž také nejširší kruhy průmyslu a všeho obyvatelstva. Osud uhlokopů není závidění hodný. Při 10hodinné až 12hodinné pracovní době musí pracovali v alio- sféře naplněné nezdravými plyny, často v nepřirozené poloze těla, ve stálém nebezpečí života. O ubytování hornictva jest špatně postaráno. Musí konati často hodinu, dvě i více cesty k dolům. To jsou poměry, které ke zlepšení fysických i mo- rálních sil nepřispějí. Při tom je mzda ve mnohých dolech skutečně skrovná. Mám zde přípis kollegy o mzdě 200 havířů, dle něhož obnáší průměrná mzd za šichtu 72 kr. Výdělek z dolů je však velmi be- hatý a kartelováním cen zvyšuje se na úkor konsu- menta. Za takových poměrů vzmahá se nespokoje- nost a rozhořčenost, a dělník se snaží zlepšiti svuj osud zastavováním práce. Škoda, jež vzniká stávkou, je značná. Dle stati stických výkazů vyplácí se v českých revírech 91.000 dělníků, z nichž nyní 70.000 jich stávkuje, týdenní mzda 950.000 zl. Stávku pociťuje průmysl a živnost nictvo tím citelněji, že v posledních letech v prů myslu nastal potěšitelný vzmach. Loní bylo spotře- bováno proti předlonsku o půl 4. millionu tun uhlí více.

Krise byla zaviněna vládou, poněvadž za příči- nou nedostalku vozů nebylo průmyslu možno opa- třiti si zásoby uhlí. Nebylo by třéba, by průmyslové závody zastavovaly nyní práci, kdyby byly zavča mohly si opatřiti uhlí. Havíři žádají především zkrácení pracovní doby. Mezi trváním šichty a mezi výkonem dělníka je geo- metrický poměr, neboť dělník, který ví, že má pra- covat jen 6 hodin, vykoná v této době více, nežli je-li nucen pracovati 8 hodin. Průmysl se obává, ž z osmihodinové pracovní doby v dolech bude učině normální den v průmyslu a že tím bude poškozen Ale tak daleko ještě dnes nejsme. Snad k tomu tak dospějeme, ale dnes ještě věc ta není tak zralá. V ze- mědělství vyslovují se proti osmihodinové pracovnl době, poněvadž by pak nastal ještě větší nedostatek pracovních sil. Že je osmihodinná pracovní doba možnou a ž by nikoho nepoškodila, dokazuje, že v erárních do- lech, jako na př. v šachtě Juliově, bude příštím ro- kem zavedena. Že se tak nestalo hned, zaviněno smlouvou s komisionářem Weinmannem. Posl. Hořicn: O jé, to je veliký pán, ten pan Weinmann Posl. Kaftan (pokračuje): Tím vláda má vá- zány ruce. Kdyby bylo postaráno o zdravé, přívě- tivé byty v bezprostřední blízkosti dolů, byla by snad delší pracovní doba možna; ale jak jsou věci dnes. pokládám osmihodinovou práci v dolech za včasnou, a myslím, že proti tomu nikdo nebude. Dělníci žá- dají dále ustanovení minimální mzdy. Požadavek len je úplně správný. Dělníkům by měla býti dána týdenní záloha, by nebyli nuceni opatřo- vati si peníze na vysoké, lichvářské úroky. Tak uhelný depatát mohl by býti dělnictvu poskytnut na některých dolech skutečně již v tomto směru je mu vyhověno.

Překvapilo mne zdráhání se některých dolů, vyjed návati s dělníky, dokud stávka nebude ukončena. Co učinila vláda v otázce slávky? Vyslala sekčního chéfa Blumlelda do Kladna a ministra spra- vedlnosti bar. Spens- Boodena do Ostra vy. O prvním se toliko ví, že do Kladna přijel a zase odjel. Není známo, zda něčeho dosáhl, ač myslím, že právě v tomto revíru bylo lze dosíci shody. Posl. Steiner: Havíři chtěli vyjednávati hne první denl Posl. Kaftan (pokračuje): Vláda tedy učinila málo a stávka trvá dále. Nestane-li se brzy změna. bude postižen průmysl katastrofou. Zdá se, že jedině možným rozřešeními je postátnění dolů. Již po4 léta podáváme v českém sněmu návrh, by byla vy- bírána mírná přirážka na uhlí k sanaci zemských financi. Z uhlí zpotřebovaného doma by se daň re- stituovala, takže by průmysí nebyl poškozen. Tato přirážka by nepoškodila domácího konsumenta, pro- dukci by nezdražila a odbyt našich výrobků do c ziny by nestížila. Výroba uhlí stoupla, vývoz vzrostl od roku 1890 asi o 30% a Čechy trpí nedostatkem uhlí. V Magdeburku je naše uhlí za 57 kra, kdežto v Praze se musí platit 70 kr. (Slyšte! na lavicích českých.) Plzeň platí dnes hnědě uhlí z Magdeburku za zl. 1.80. To jsou anomalie, které nesměji dál trvat. Kdyby naše vodní cesty byly vybudovány, mohli bychom dopravovati hnědé uhlí až do Král. Hradce a Jaroměře a nemusili bychom dráže platiti uhli pruské. (Souhlas na lavicích českých.) Pozem- štění nebo postátněni uhelných dolů bylo by pro- spěšno všem a nebylo by pro zemi a stát žádným

FEUILLETON.

V Praze, 28. února.

6— (Kronika.) Sympaticky zněla onehdy slova vojenského ministra do bouře parlamentu — Měli bychom bojovati zbraněmi ducha, ne zbraněmi vášně a nájezdu osobního Tedy parlament jako stroj k řešení otázek bam se snášejí důvody a prolidůvody, kolbiště názorů, kde soupeř soupéře ctí a jeho vývody za váhu klade: to by se dalo dobře slyšet. Na denním pořádku máme právě neshodu v otázkách vojenských. — Byl bych rád započal slovy, jež by vám mluvila k srdci, pravil ministr bodro- nyslně, slovy pro vojsko, pro něž, troufám, sněmovna ještě smyslu nepozbyla . . . . — My všichini jsme pro vojsko,! zní t odi českých lavie. le Nu, to by hned byl moment, jejž třeba za- chytiti. Jsme vskutku pro vojsko a nemůžeme jinak. Jsme sicé také pro odzbrojení, pravda. ale to je idea — řekněmež — z jiné škatule Také německý korunní prine Bedřich r. 1870/71. obhližeje po bitvě zkrvavené pole, z hilouhi srdee zatoužil po odstranění válek. V zápiskách Moltkových, v pamělech Bismarkových najdou se mírumilovné reflexe. Ale otázka zbrojení č odzhrojeníl je mezinárodní záležitost.) Nelze ji vyřizovati jednostranně. V domácím svém par lamentě jsme u sebe a tu jsme pro vojsko, protože jsou a pokud budou pro vojsko doma u sebe ti ostatní. Venku, v životě států a ná- rodů panuje dosud přírodní slav. Nechceme v poušti mezinárodních poměrů být od žádného dravce napadeni a bez obrany sežráni. Jsme pro vojsko. A řekneme-li vojsko, nemyslíme slabě a špalné vojsko, nýbrž silné a zdatné Jsme tedy s ministrem vlastně za jedno.A rozcházíme-li se přec, neběži, než o cestu A ta se klidnou diskussi najde. snioznni

Ke známým událostem z kontrolních shro máždění obrátila se řeč. — Pro jedině slůvko — patnáct měsíců Není to do nebe volající? táže se český řečník A ministr hned v odvetu: — Ne jedinému slůvku, těžkému případu porušené ká zně platil trestl Porušená kázeň! Námitka vskutku vážná Chceme-li silné vojsko, musíme chlíti silnou kázeň. A ta se nedá myslit bez ohrady trestů. Jedno či druhé, Buď přísná kázeň a dobr vojsko anebo shovivavá sentimentálnost a po- měry vojenské — operetní. V té věci není pochybnosti. Ministr je zodpověden za kázeň ve vojště, jednal, jak mu kázalo svědomí. — Jste tedy už spokojeni s výkladem případá? — Naopak, jsme roztrpčeni, rozhorleni Hledáme pravého výrazu pro své vzrůšeníl Pak vězí neshoda jinde. Někde hilouh. Všecky důvody pro a proti nejsou patrně ještě vyčerpány. Třeba hledati dále. Kázeň! Zajisté, bez kázně není dobréh vojska. Ale, řeknete-li, kázeň! je to už také — všechno? Není k dobrému vojsku třeba ještě jiných vlastnosti a ctnosti, nežli pouhé kázně? Co pak je vlastně kázeň? Snad straeh před trestem? Je už dobrý voják, kdoze strachu, aby nebyl trestán, vykoná, co mu rozkázáno ? ne Ministr velmi dojemně líčil úkol vojska. — Nemohu, pánové, a nechci viděti mez vámi žádné odpůrce vojska. Ve vojsku jsou příslušníci všech národností a všech vrstev oby- vatelstva. Je potřeba, aby ti, kdož podle branné povinnosti do jeho řad vstoupí, byli spokojení

občané, hotoví nasaditi život i statek za zájmy vlasti. Trefná slova. Povolání vojanské podle ná zoru ministra, je vznešené povolání. Kdo v chvíli potřeby dovede pro vyšší zájmy zapome nouti na sebe a nasaditi život, je hrdina. A voják má býti trochu hrdinou. Ale možno-li žádati na někom, aby na rozkaz, jen takze strachu před trestem, stal se — hrdinou Pravda, dressura dělá mnoho. Ale k hrdinstv třeba přece ještě trochu více. Hrdinství třeb nositi v sobě, míti jaksi lepši stránku sam sebe v dobrém stavu, míti vzlet duše, mravní sílu. Kde má vzit voják mravní sílu, na přiklad Kde jinde, než ve svém okolí, v ušlechti- lejším citění, jaké vštěpuje život. Není li pravdaí Kulturní život vštěpuje modernímu člověku takové vyšší citění, vštěpuje mu citlivost ná- rodní. Tu máme hned živel mravní síly. Není tu radno šetřiti a pěstiti ten vzácný živel, v kterém přec klíčí tak zvláštní stla? Popadněte vojáka obratně za tuto ušlechüilou strán ku jeho duše a uděláte z něho hrdinu. Dotkněte se neobratně této citlivosti a podlomite v něm — mravní sílu. Nenáleží ke starostem vojenské správy udržovati svěřené vojsko při mravní síle? A ne- vysvitá odtud povinnost, vystřihati se všeho, co by touto drahocennou sílou ochvívalo? Není pochyby, théma je dost nové. Jind se o takových otázkách ve vojsku nemluvívalo. Teprve vývoj je přinesl. Ale právě proto jsou věci důležité, proto že jsou tak — choulostivě. Zajistě je už zcela potřebný voják, který má jen dobrou kázeň. Zchytrosti, aby nepřiše do trestu, koná chlapík své rozkazy. Je zcel obratným nástrojem v rukou svého velitele. Ale jiný druh je vám přece milejší. Ten má nejen dobrou kázeň, ale i dobrého ducha. Mla lásku pro své povolání, má mravní sílu a schop- nost, s jistým nadšením se odevzdati své po

vinnosti. A tak je veliký rozdil mezí vojákem a vojákem První snad koná služby na cvičišti, př manévrech, druhý koná své divý — nat bojišti. A o to běží Chceme sílné vojsko. Chceme, aby stálo na výši svého úkolu v každém případě. A proto si přejeme, aby mohlo konati svoji povinnos z vyšších pohnutek, než z pouhé mechanick kázně, chceme, aby se odovzdávalo své povin nosti s nepodlomenou silou mravní, se všlm vzletem ušlechtilejší stránky své duše. A tu jsme u jádra otázky! Chceme, aby citlivost národní jako draho cenný živel mravní sily vojáka byla v řadě službě nejen chráněna všeho úkoru, ale aby vhodným opatřením jako základ všech vojenských cností byla přímo pěstěna a soustavně vycho- vávána. — Ale, božínku, to by předpokládalo změnu celé soustavy platných dosud názorů a zřízení Budiž, tedy si přejeme takovou změnu Je svrchovaně nalehava. Národové k účelům branné moci nelekají se nejtěžších obětí, aťse také ministří a zodpovědní správcové nelekají nějaké práce a studia dotýčnými směry. Prozatím je ministr arci jiného názoru Proti volání po novém zřízení, které by odpo- vídalo daným poměrům, stavi svojil víruv staré tradice. — Pro jediné slůvko? namítl. Tedy a slůvko v armádní řeči nemá se už žádat? Ne- běží však o slůvko! Dovolte malé srovnání Bodnutí jehlou je o sobě malichernost. Jde-l však bodnutí přímo do srdee, pak má to svůj význam. A v tom to vězí! Jazyk vojskaje jednotný a musí zůstati jednotným :. ee A v tom to skutečně vězil My chceme vojsko silné duchem, mravn silou, vhodným zřízením, ministr hájí vojsko

jehož duchem má býti jednotný jazyk a strach z trestu. Jednotný jazyk je zděděná tradice tradice má potrvati. Ať se mezi tím změnilo, co změnilo! A přece dějiny válek učí, že dobré zřízení vojska nikterak není závislé na jednotě služeh- ného jazyka. Čteme o vítězstvích vojsk, kterým se různě velelo. Napoleon, princ Eugen vy- hrávali bitvy s cizími vojsky a jinak než po- moci tlumočníků se svými podveliteli nejednali. Cenu vojska nezabezpečuje jednotný jazyk, al jednotný duch a dobré vedení . Tak stojí důvody proti vývodům. Zatím. na oko, ovšem jen hrách, padající na stěnu. Ale jen strpéní! Diskusse je zahájena čas, vrchní pořadatel dějů, o další se postará. Citlivost národní je příznak kulturního vý- voje. Je vlastní všemu vzdělanému světu. V moderních armádách velkých všude ji už přiznána náležitá cena i platnost. Jen naše vo- jenská správa dosud si ji vykládá za příznak »štvanic« a »svádění k neposlušnosti«. Příbuzný té houževnatosti názorů byl z počátku našeho věku známý odpor učeného světa proti uplatno- vání národních jazyků — ve vědě. Přední slou- pové ofieiální vědy nedovedli si jiný »učený jazyké představiti, nežli — latinský. Všecky národní snahy a pokusy v tom směru prohlaso- vány za nesmyslné přemrštěnosti poškozujíe zájmy vědecké A dnes? Ubohá latina vědecká! Leží za- pomenuta hluboko na dně ve skřini staro- žitnostll Spoléháme na mocnost času a přirozeného vývoje. Těšíme se, že bdělá intelligence zodpo- vědných kruhů v čas dospěje k poznání,že není radno lpěti tuze na starých tradicích, které jsou dávno předstiženy vývojem poměrů. Nad- měrná důvěra v zázračnost starých tradie vy- nesla dnešní Anglií trpké zkušenosti všelikýeh — Laďysmithů a Spionskopu.