1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v pátek 17. ledna 1913.
Praha
4
article
Na ranní a večerní listy
předpláci se
V Prazo v administracii
na měsie. . . . . . 2 K —
na čtvrt lnta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsle. . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 7 K ezhh
ve flIálkách
na měsio . . . . . 2 K 50n
Poštoui
na měslo.
na čtvzt ieta . . . . 3 K ec0
a dvají zásilkou
něsie
na rie: . . K
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
Protest pana dv. rady
dra. Bachmanna.
Protest pana dv. rady
dra. Bachmanna.
Předseda německo-pokrokové strany
Čechách posl. dv. r. prof. dr. Adolf Bach-
mann uveřejňuje v „Neue Freie Presse“
pod záhlavím „Nevčasná přání a tůčky při
česko-německém vyrovnání“ článek, kte-
rý, jak už by se mohlo z nadpisu soudit
formou velmi volnou, a může se bez roz-
paků říci, stylem vídeňské causerie, kdy
pod čarou byl v plném květu „Nasch-
markt“, přetřásá auspicie nového dohodo-
vání v Čechách. Rozumí se u Bachmanna
samo sebou, že nevčasná přání a úskoky
při vyrovnání jsou vesměs české, jakož
vůbec celá jeho úvaha jest nepřetržitým lí-
čením, kterak Němci v Čechách, hodné
vyrovnací děti, nemohou se dočkati usku-
tečněné dohody, jenom aby potutelné své-
volníky Čechy učinili účastnými vídeň-
ských výhod, jež jim vyrovnáním kynou
(o nichž se sám zmiňuje), kdežto potutelní
Češi vymýšlejí prý nejhanebnější úskoky.
aby vyrovnání co nejdále protáhli a splně-
ní těchto svých vídeňských snah oddálili
ne-li dokonce zmařili. Tak na př. všechny
pausy, jež se za poslední dvě léta vyskytly
ve vyrovnacím jednání, nastrojíli podle
Bachmanna prožluklí Češi. Vedení Bach-
mannových důkazů vysvitne nám zmín-
kou o tom, kterak projednává hned Ho-
chenburgerovu aféru, řka o ní, že Češi, aby
své pikle zakryli anebo ospravedlnili, „aby
netrpělivce upokojili a pochybovače zkla-
mali, přicházejí buď s drastickou zá-
minkou, kteréžtendence na če-
le jest psána, jako učinili s Hochen-
burgerovou aférou, anebo přicházejí s vý-
mluvou chytře vymyšlenou a tak obratně
přednesenou, že bymohla býti prav-
divou.“ Něco dr . . astičtějšího nad tu-
to perfidii nesvedl by ani sám dr. Bach-
mann, nehledě ani k tomu, že „záminka
která má něco na čele napsáno“, náleží k
„plechovým“ květům německé stylistiky.
jaké pěstuje známý pan Wippchen z Ber-
nau.
Bachmann
profesor
doktor
Bach
Němec
Čech
Wippchen
Čechy
Neue Frei Presse
6
article
Bude nám odpuštěno, když po této u-
kázce z nejnovějšího Bachmanna vzdáme
se dalšího lovu aforismů v sloupořadí jeho
článku a přistoupíme hned k jeho závěrku.
k vůli němuž tak dlouhý úvod napsán.
Prof. Bachmann protestuje proti tomu
„aby nyní, když poradami komitétu osm
jazyková otázka stále širší kruhy zabírala
a tím zvýšené potíže a práci zjednala,
bezpodmínečně a bezodkladně
přikročeno bylo k novému zá-
konu o zemském volebním řádu
a všemožně také k volebnímu řádu v ob-
cích, k zákonu o menšinových školách, jak
se s české strany žádá. Nejedná se o to —
táže se dvorní rada dr. Bachmann — aby
dosavadní povážlivosti, námahy a potíže
do nezměrna zmnoženy a vyrovnání, už
přetížené, úplně bylo umořeno?
Aby vyrovnání „přetížil“ českými po-
žadavky, obral si prof. Bachmann resoluci
prof. Masaryka z posledního sjezdu jeho
strany, na niž několika slovy naráží hned
při vstupu svého článku. Poněvadž však
resoluce tato pro meritum vyrovnací
nepřichází v potaz, budiž situace panu pro-
fesoru Bachmannovi vyložena výrokem
posl. dra. Kramáře, jejž Bachmann také
Bachmann
doktor
profesor
Masaryk
7
article
apostrofuje, a to několikráte, způsobem.
vysvětlujícím ostatně i ton naší odvety.
Výrok dra. Kramáře, za nímž stojí všechny
vyrovnací strany české, byl pronesen před
čtvrt rokem, v předvolební kampani roky-
canské, dne 8. října, a zní takto:
„Jak pravím — řekl dr. Kramář — že
bychom šli do budoucích voleb
bez úpravy volebního řádu, je
pro nás naprosto nepřijatelno
a to junctim, které dnes jests
první etapou, my držíme a za
žádnou cenu nedovolime, aby
se volební reforma dostala d
druhé etapy, vnížjestrozhrani-
čení a minority.
Linie těmito slovy narýsovaná přede-
vším podává výměr mezi první a druhou
etapu vyrovnací, dokazuje, že volební
oprava není žádné české novum dnes vy-
nalezené na české straně za účelem nové-
ho zatížení česko-německého dohodování
jak by prof. Bachmann rád světu namluvil
ačkoli jako korreferent příslušného výboru
dobře zná skutečný stav věcí. Především
dobře ví, že němečtí jednatelé nikdy ne-
měli námitek proti českému požadavku.
aby zemský řád volební pojat byl do první-
ho vyrovnacího souboru a zejména nikol
takových, aby oprávněno bylo dnešní
náhlé německé veto, ač-li k němu ovšem
prof. Bachmann byl zmocněn. Kdyby tomu
tak bylo, měli bychom zase co jednati po-
vědomou už ukázkou známé německé vy-
rovnací techniky úskoků od přiznaných
věcí, která k vyrovnacím potížím přičiňu-
je ještě i — nudu!
Bachmann
8
article
Ano, my si přejeme vyrovnání a smíru
v Čechách, nikoli však za každou cenu, ný-
brž jen za tu jedinou, za cenu rovného
práva obou národností a bez jeho ujmy
celém rozsahu tohoto království, ale jako
na tom trváme, stojíme i na tom, že bez
volební opravy zemské příští zemské volby
konati se nebudou, že nový volební řád
zemský musí býti vyvrcholením první vy-
rovnací etapy. O vážnosti tohoto hodlánía
jeho nezlomnosti může být ujištěn a pře-
svědčen p. dv. rada Bachmann, a každý
kdo by s ním o tom pochyboval, i kdyby
to byl třeba sám „Prager Abendblatt“. Če-
ské strany ve vyrovnání stojící nezvrátí
tom ani sebe frivolnější úšklebek Bach-
mannův, jako k samozřejmému vytrvání
něm nemají zapotřebí zas žádných podně-
tů z radikálního táboru českého, na jehož
vybídku, že by do první etapy vyrovnac
měla býti pojata také volební reforma, sta-
čí suchá odpověď: stalo se již dávno — ut
supraí
Nikoli, pane dv. rado Bachmanne, marně
zase strkáte strůjce vyrovnacích průtahů
mezi Čechy!
Protivníky a nejtěžší vinníky na vy-
rovnání najdete po vlákně, které vede od
nejnovějšího jmenování soudců v Čechách
rukou Vašeho drastického rytíře Hochen-
burgera právě tak, jako vedlo od jeho de-
kretu proti soudcovské samostatnosti k in-
teligentním strůjcům málo inteligentních
činů správce spravedlnosti. Horších ne-
přátel vyrovnání v Čechách nemá nad jeho
německé smluvníky a vládu jako ochot-
nou vykonavatelku! A znova by to doká-
zala, kdyby se měla stavěti po bok ně-
meckého protestu proti volební opravěv
první etapě!
Bachmann
Prager
Bach
Čechy
9
title
Voličská schůze v Chrudimi
Chrudim
10
title
Z Chrudími, 16. ledna
11
article
Od zvl. zpravodaje „Nár. Listů“)
Od zvl. zpravodaje „Nár. Listů“)
Místní organisace národní strany svobodo-
myslné v Chrudimi svolala na středu 15. t. m
voličskou schůzi, na niž pozvala dra. K arl
Kramáře, aby referoval „O politické
situaci“. Schůze konala se ve velkém sále
průmyslového musea, který byl hojně navští-
ven jak příslušníky naší strany, tak stran ji-
ných. Schůzí zahájil posl. dr. Karel Pipich
který zdůraznil nutnost politického vzdělání
a snahu po solidnějším postupu českých stran
politických. Vzpomenul vřele práce, kterou
vykonal pro město a volební okres i český
národ říšský poslanec chrudímský J. E. dr
Pacák, jemuž nemoc zabránila do schůze s
dostaviti. Dru. Pacákovi byl zaslán pozdravný
telegram. Potom uvítal za nadšeného potlesku
přítomných dra. Kramáře, a ocenil jeho
horlivou, neúmornou a obětavou práci, kterou
pro věc českou koná. Do předsednictví zvoleni
dr. Pippich, továrník Klubal a JUDr. V
Sýkora.
doktor
Pipich
Pacák
Pippich
Klubal
JUDr
Sýkora
Chrudim
organizace národní strana svoboda
12
article
Uvítán potleskem, ujal se slova dr. Kare
Kramář. V obsažné, /4 hodiny trvající řeči, po
úvodu, který věnován též dru. Pacákovi, dotkl
se všech stránek politiky zahraniční i vnitřní
a vylíčil vývoj obratu politiky zahraniční
vzhledem k národům jihoslovanským. Prohlá-
šení Berchtoldovo, že netrvá se na statu quo
bylo pro nás příznivým znamením, jak pro
obrat politiky, tak i ve prospěch národů jiho
slovanských. Dnes jest jisto, že Rusko, Fran-
cie a Anglie trvaly takúporně na statu que
jen proto, že se všeobecně mělo za to, že Tu-
recko musí zvítěziti, a nikdo nedoufal ve ví-
tězství Bulharska a tím méně Srbska. Nikdo
nemyslil, že otázka Albánska stane se tak pal-
čivou. Jest jisto, že my při všech sympatiích
jež máme k národům jihoslovanským, nemů-
žeme zapomenouti též na velmocenské posta-
vení naší říše. Proto musíme pochopiti, že
brání se Rakousko zřízení podkladu pro bu-
doucí slovanský přístav na moři Jaderském
avšak jisto jest, že rakouská diplomacie měla
k disposici jiné cesty, jimiž by přístav na Adri
mohla kompensovati, než právě tu, kterou zvo-
lila. Otázka Albánie bude dlouho tvrdým oříš-
kem, neboť my budeme platiti peníze, a Italie
bude užívati plodů naší práce.
Kare
Pacák
Berchtoldův
Fran
Rusko
Anglie
Bulharsko
Rakousko
Albánie
Albánsko
Italia
13
article
Že se náš názor na zabraniční politiku ve
Vídni nelíbi, jest samozřejmné. Dnes dosta vuje
se již uznání za náš odpor k politice Aehren-
thalově, a snad v budoucnosti dostane se nám
ho i za dnešní náš poměr k rakouské diplo-
macii vůči Srbsku. Nelze nám však přezírati
vliv politiky zahraniční na politiku vnitřní. Hi-
storie dává mnohé příklady, z nichž možno
dovozovati vztah ten, který jsme zakusili na
svém vlastním těle. Na dnešním stavu politi-
ckém jsme namnoze vinni sami. Tenkrát, když
jsme něco znamenali, pokládali jsme za vhodné
vyhoditi své ministry. Uchváceni dnes nepo-
chopitelným radikalismem, obrátili jsme hro
vládní proti sobě, a chyby tehdy učiněné jes
nám dnes napravovati. Prohlášení, že v Rakou-
sku nelze vládnouti bez Čechů a prot
nám, nesmí býti zásluhou některého ministra
nýbrž všeobecným axiomem. Příznivé pro nát
situace lze dosíci rozhodným sice, ale rozmysl-
ným dobýváním jedné posice za druhou. Tín
staneme se zase, čím máme právo v této říši
býti, nikoliv však obstrukcí. Když
bychom pak obstrukci již dělali, musíme se
starati, abychom ji nikdy neprohráli. Obstruk-
ce česká má sice jinou povahu než obstrukce
rusínská nebo slovinská. Rusíny podporují
Čecho
Rusín
Vídeň
Srbsko
14
article
Němci proti Polákům, Slovinci pak nemohou
již skutečně nic ztratiti z toho mála, co si byli
vydobyli, kdežto obstrukce česká má pro nás
následky velké. I my dělali jsme obstrukci
Dělali jsme ji s velkými politickými talenty,
ale viděli jsme, že nejsme na ni dosti silni.
Poznali jsme, že cesta obstrukce vede jen ku
posílení našich nepřátel. (Všeobecný souhlas.)
Proto nastoupili jsme cestu jinou, n
snadzeslabosti a strachu, ale z po-
litiky rozumu cestu, kterou navr
hoval již Eim, cestu politiky positivní. Mu-
síme míti zájem na vybudování moderního Ra-
kouska, které by nemělo jen vignetu německo-
maďarskou, Proto dlužno tedy nám spolknout
některé trpké hlasování, ale nelze jinak. Poli-
tika naše není politikou ustupování za každou
cenu, jak se o ní často psává. Tolik kuráže, co
mají radikálové, mám já a ostatní svobodo-
myslní poslanci přece také. (Potlesk.) Při ne-
spravedlivých jmenováních soudcovských, jež
za Körbra vyvolala sama česká politika, za-
žíváme plody nynější své malé váhy ve Vídni
Kdo myslí v dnešním Rakousku, že Čechy, hle-
dící vstříc budoucnosti, mohou s úspěchem
dělati politiku oposiční, ten chce jen vyháněti
čerta belzebubem.
Němec
Polák
Slovinec
Eim
Vídeň
Rakousko
Čechy
15
article
Za těchto poměrů jest přirozeno, že hle-
dáme pevnou půdu pro další postup skoncová
ním česko-německé dohody. Chceme vyrov
nání poctivé za podmínek, ktere
jsou přijatelny pro nás, ale i pr
Němce. Volati po rychlém vyrovnání a sou-
časně stavěti podmínky, v nichž jest vybrako-
vaný celý politický slovník, to není poli-
tický realismus, nýbrž fantasie, ne-l
dokonce něco horšího. (Všeobecná pochvala
a potlesk.) My jsme tak silni, abychom mohl
diktovati Němcům vyrovnání. Němci zase ne-
mohou donutiti nás, abychom přijali podmínky
takové, jaké bychom nemohli před národen
zodpověděti, a které by zejména ohrožovaly
jednotu této země. Vyrovnání také nebude
dotud, pokud v otázkách jazykových u úřadů
státních a autonomních nebude naprosté rov
noprávnosti.
Němec
16
article
Současně dbáti budeme o reformu vo-
lebního řádu zemského ve smyslu
demokratickém, jež patří do prvn
etapy vyrovnání. Nechci slibovati již
skončení vyrovnávaček, ale podaří-li se nám
urovnati poměry v tomto království, získáme
silný podklad pro důležité hospodářské refor
my, jež nás čekají v roce 1917, kdy nastane
jednání o obnovu vyrovnání rakousko-uher
ského, pro reformu celní a pro reformu daňo-
vou. Reformu daňovou bude lze provésti jen
s reformou celní správy státní ve smyslu de-
centralisačním. Tu nedocílíme svého úspěchu
obstrukcí, ale jen tehdy, bude-li získán klid
v otázkách jazykových na sněmu, a umožní-l
se dvěma největším národům v Rakousku vliv-
ně postupovati ve věcech hospodářských. Po-
měry mohou se pro nás vytvářeti příznivě
budou-li postupovati jen trochu normálněji
Rozervanost není dobrou průpravou. My šl
loni loyálně do boje volebního, s heslem poku
možná jednotné politiky české. Resultát jest.
že ne naší vinou nemáme vůbec žádného vel
kého klubu ve Vídni. Věřím ve zdravý instink
lidu, a ten lid v krátké době poučí své vůdce
a poslance, aby pracovali tak, jak káže jeh
cit a rozum, poučí je jedhati, aby více myslel
na národ, než na sebe a na prospěch svých
stran. (Všeobecná bouřlivá pochvala a potlesk.
Zemský poslanec dr. Pippich poděko
val dru. Kramářovi, a jelikož debaty nebylo
zakončil schůzi.
doktor
Pippich
Rakousko
Vídeň
17
article
V drobném prodejie
ranni číslo o sobě . . za Sh
večerni . . . . . . . na 4 k
Vo fliálkách na venkově-
ranní čislo . . . . . . . 10h
večorni . . . . . . . . 5h
lnnerátv
platí se hotově napřed
Předplaceni a inserty přijímá
zdministrace v Marianské nl. , a.
Tam nacházejí se tel
rodakce, tiskárna a sxpedice
„Národních Listů
Rukopisy se nevracei
18
article
Z parlamentních výborů.
Z parlamentních výborů.
Finanční plán.
(Zvl. telef. zpr. „Nár. Listů“)
Z Vídně, 16. ledna.
Odpolední schůze výboru finančního vy-
plněna byla samými formalitami, které za-
hájil dr. Diamand sporem o prvenství
daně lihové či daně z osobního příjmu.
Priorita vyhrazena dani lihové.
Když referátu se vzdal býv. min. dr. Kory-
towski, byl přikázán dru. Steinwenda-
rovi. Druhá rozprava konala se o tom,
jak se má debatovati o dani lihové. Dr.
Diamand žádal podle paragrafů, před-
seda dr. Urban dle článků, posl. Seitz
dle kapitol. Když byly návrhy sociálních
demokratů zamítnuty, vzal dr. Urban
svůj návrh zpět. Posl. Onciul přijal ho
za svůj, ale byl zamítnut. Následovalo by
z toho, že o celém zákoně daně lihové vy-
koná se pouze jediná debata podrobná.
Kory
Diamand
Urban
Seitz
Posl
Vídeň
19
article
Z Vídně, 16. ledna. (K. k)
Z Vídně, 16. ledna. (K. k)
V další rozpravě posl. Kuranda prohlásil, ž
s navrženým votem nelibosti nemůže souhlasiti, jsa
přesvědčen, že dr. Urban nebyl si plně vědom do-
sahu svého jednání.
Posl. ryt. Abrahamowicz přimlouval se, aby
polemické vývody byly přerušeny, a přikročilo se
k vyřízení svrchovaně důležitých úkolů výbo-
rových.
Posl. ryt. Lukaševíč jménem Ukrajinců prote-
stoval proti postupu, souvisícímu se svoláním fi-
nančního výboru
Posl. dr. Ivčevíč brojil, že dalmatský klub ne-
byl na porady pozván.
Posl. dr. Renner protestoval proti pokusu, zba-
vovati oposici významu. O posledních konferen-
cích byli vyloučeni zástupci města Vídně i zástupci
proletariátu.
Posl. Šusteršič dosvědčoval, že šlo jen o ne-
závaznou rozpravu, a bylo výslovně konstatováno,
že politika nemá s touto rozpravou nic společ-
ného.
Posl. dr. Díamand prohlásil, že sociální demo-
kraté vynasnaží se horlivě o zvýšení osobní daně
z příjmů ve vyšších stupních.
Posl. ryt. Korytowski soudi, že tak neuspíší se
vyřízení berních předloh. Podnětem ku příprav-
ným rozpravám byl požadavek, aby strany většiny
se navzájem dohodly. Nemůže se jim proto zazli-
vati, konaly-li nezávazné rozhovory, aby usnad-
nily práci. Rovněž není zločinem rozprava v bytá
váženého člena panské sněmovny, jak mohly by se
odstraniti diference v názorech čienů poslanecko
a panské sněmovny. Příčinou dnešní nespokojenosti
je však politováníhodná indiskretnost. Přes usne-
sení, aby zachovávána byla přísná mlčelivost, do-
stala se většina zpráv do novin a to namnoze fa-
lešně. Naléhá na dra. Diamanda, aby odvolal svni
návrh na projev nelibosti. Po duodních vývodech
oposice není pochybnosti, že může býti vykonáno
něco úspěšného.
Kuranda
Urban
Posl
doktor
Ivčevíč
Renner
Díamand
Vídeň
panská sněmovna
20
article
Návrh na konec debaty byl schválen.
Posl. Ussai protestoval, že nebyl pozván žád-
ný zástupce vlašských poslanců, kteří, ač v opo-
sici, poněvadž se nesplnily jejich kulturní postu-
láty, jsou vždy ochotní k sněmovní součinnosti.
Při hlasování byl návrh na projev neli-
bosti zamítnut všemi hlasy proti s.
V odpolední schůzi navrhl nejdříve
dr. Diamand, aby projednával se především zákon
o osobní dani z příjmů. Ani předloha o dani li-
hové, ani předloha o zápalkovém monopolu ne-
jsou ještě zralé, aby bylo o nich rozhodováno. Žá-
dal, by byl předložen seznam těch, jimž dostává
se lihových bonifikací.
Posl. Kuranda prohlásil, že průmyslovým, ob-
chodním a občanským kruhům je zvýšení osobní
daně z příjmů nepřijatelné bez současného zvýšení
daně kořaleční.
Posl. ryt. Korytowskí jménem svého klubu pro-
hlásil, že junktim mezí zvýšením osobní daně z
příjmů a zvýšením kořaleční daně jest — jak sou-
dí — dáno. Jest proti Diamandovu návrhu a žádal
především projednání kořaleční daně.
Posl. dr. Stelnwender soudí, že by bylo lépe
zahájiti projednávání daně kořaleční, než projed-
návání osobní daně z příjmů. Seznam palíren můž
býti doplněn jmenovitým udáním majitelů, ani
by se rokování zdrželo.
Posl
Diamand
Kuranda
Diamandův
doktor
Stelnwender
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jubileum Bernolákovo.
Muž, kterého nazývají zakladatelem sa-
mostatné literatury uherských Slováků, ze-
mřel před sto lety, dne 15. ledna 1813. Přede-
včírem v rodišti jeho, v hornooravske Slanic
i v nedalekém Námestově, oslavovala jej
kněžská i laická společnost katolická; dnes
v Turčanském Sv. Martině památku jeho
oslavuje slovenská společnost převážně evan-
gelická.
V Čechách jméno Antonína Berno-
láka nemá dobrý zvuk. Již od dob Jungman-
nových zní výtka, že svou jazykovou odlukou
zúžil oblast společného jazyka literárního
tím duševní vývoj národního celku našeho ci-
telně ochudil. Pohleďme, kterak věc ma se
historicky a jaký je význam její dnes.
Mladý muž, zeman rodem, z hornaté se-
verní Oravy na pomezí oblasti polské, kde
řídký oves nuzně sytí chudé obyvatelstvo za
padlých vesniček, octl se v arcibiskupské
semináři trnavském, v „slovenském Římě“,
po r. 1782 v generálním semináři prešpur-
ském, v bohatém, žírném, krásném kraji,
rušném prostředí se starodávnou tradicí dě
jinnou, církevní, knižní. Rozmach prvních lee
doby josefinské, jejíž každý rok doháněln
oživoval, co zanedbala nebo zdeptala staletí
pronikl i za zdi semínární. Mladí bohoslovei
dovídali se o nových obrodných snahách
Čechách a na Moravě, viděli oživlou kritickou
historiografii Dobnerovu a Voigtovu, čítal
první průkopnické práce mladého Dobrov
ského, sledovali první svazky nově založen
pražské Společnosti nauk, první kroky obno
vujíci se české vzdělavatelné literatury lido-
vé. A se stejnou dychtivostí i žárlivostí zabí-
rali se do protestantské učené i populárn
produkce knižní z první půle století XVIII.
která na Slovensku odborně pěstovala do-
mácí dějiny i vlastivědu, budila a udržovala
Bernolákův
Slovák
Martina
Berno
Jungman
Dobnerův
Voigtův
Čechy
Řím
Morava
Slovensko
společnost nauka
22
article
vědomí národní a dokonce už i vědomi slo
vanské, a populární formou usilovala vzdělá
vati své měšťanské a selské čtenářstvo.
Zejména dvě knihy z nových tehdy pu-
blikací domácích zaujaly mysli mladých boho-
slovců trnavských a prešpurských: přehledné
dějiny Slovanů, „Historia gentis Slavae“, v
Pětikostelich r. 1780 vydaná od Jiřího Pa-
pánka, katolického faráře mezi zadunajskými
Chorvaty, a rovněž latinský spis o staré Vel-
ké Moravě, v Prešpurku r. 1784 vyšlý z pera
kněze Jiřího Sklenára, jenž učil na katolickém
gymnasiu prešpurském. Jako u domácích
předchůdců protestantských, Horčičky-Sina-
pia, Matěje Béla, Daniele Krmana, tak i zde
staří původní „Slávové“ byli vlastně podkar-
patští Slováci, ze Slováků jako z kořene roz-
rostlo se veškeré Slovanstvo severní, západ-
ní. východní i jižní, slovenská byla také říše
velkomoravská atd. Seminaristé trnavští
prešpurští přijímali vývody ty jako zaručen
historická fakta s nadšením.
Jiří pa
Chorvat
Sklenár
Horčička
Matěj Béla
Krman
Sláva
Slovák
Vela
Morava
Prešpurk
Sina
Historia gentis Slavae
23
article
K tomu přistoupila okolnost jiná. Jako
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tak i n
Slovensku již od druhé čtvrtiny věku XVII
soustavná protireformace působí na lid nejen
tlakem církevním a státním, nýbrž také kni
hou. Z akademické tiskárny jesuitské univer-
sity Pázmányovy čím dál hustěji vycházeji
knížky, které podle předloh latinských, něme
ckých, francouzských, vlašských a také če
ských lid slovenský poučují o víře samospasi
telné, vykládají její dogmatiku i mravouku
pěstují kult svatých a světic i všelikého zá-
zračnictví, odstrašujícím způsobem líči muk
pekelná a důsledně i horlivě bojují proti do-
mácímu i cizímu „kacířství“. Propaganda ta
jako všude jinde, užívala všech prostředků.
aby vnikala do mysli lidu a podmaňovala s
jeho svědomí. A jedním z těch prostředků
bylo lidové nářečí, tvary, slova a obraty
jeho, které víc a více pronikají osnovu sta-
rého československého jazyka spisovného
jenž ve vylidněných Čechách a na Moravě
slábl, rozkládal se a hynul.
Pázmányův
Čechy
Morava
Slezsko
Slovensko
24
article
Mladý dorost teresiánský a josefinský
Mladý dorost teresiánský a josefinský
alumnátech trnavském a prešpurském dobře
znal řadu těchto knížek, které vymycují české
ř. č, ou, vyhýbají se přehláskám, užívají lido-
vých výrazův, obratův a vazeb a vedou si
v tisku po domácku. A když r. 1783 v Preš-
purku objevil se první svazek díla, které prak-
ticky i theoreticky provedlo literární důsle-
dek slovenštících tisků protireformačních
vznikl v generálním semináři prešpurském
úmysl založiti katolickým Slovákům písemni-
ctví samostatné. Svazek ten měl název
„René mláďenca prihodi a skusenosti“ a po-
dával moralisující román v módním tehdy oba-
lu Fénslonovském. Skladatel jeho, katolický
farář Josef Ignác Bajza, o osm let starší Ber-
noláka, hlásá v předmluvě, že vedle ostatních
ožívajících národů slovanských také Slová-
kům nastává povinnost, aby se vzdělával
vlastní rodnou řečí domácí, a novou literárn
řeč tu si hned ustrojuje po svém: nevolí ži-
vého nářečí lidového šmahem, nýbrž západo-
slovenský dialekt slučuje s knižnou češtinou
v přechodní útvar umělý.
Slovák
René
Fénslonovský
Josef
Ignác
Bajza
Preš
25
article
Zde mladý Bernolák, jenž už v semínář
horlivě se zabýval studiemi jazykovými, na-
sadil rádlo. Opřel se o osnovu staré latinské
mluvnice československé protestanta Pavla
Doležala z r. 1746, z Matěje Béla se poučil.
že pravý typ živé mluvené slovenštiny je ná-
řečí žup středních, a soustavu nového jazyka
literárního vyložil i odůvodnil r. 1787 ve
zvláštním pojednání „Dissertatio philologico-
critica de literis Slavorum“, k němuž hned
připojil svůj nový pravopis a jež r. 1790 do-
plnil soustavou mluvnickou v latinské knize
„Grammatica slavica“. Katolické Slovensko
dostalo theorii literárního jazyka. Nyní šlo
již jen o to, aby novému jazyku vzníkla také
literatura.
Krátká doba Leopolda II. také v Uhrách
proti odkazu josefinskému organisovala vy-
soký klerus a aristokracii pod heslem samo-
statné národnosti. Bernolákovské hnutí našlo
své mecény a r. 1792 na venek se ustavilo
Bernolák
Pavel Doležal
Matěj Béla
literis
Grammatica
Leopold II
Slovensko
Uhry
Dissertatio philologico
26
article
jako „Učené slowenské towarišstwo“ neb
také „Towarišstwo litterného umeňá“ se stře-
dem v Trnavě a pěti odbočkami jinde. Tří
čtvrtiny členů skládaly se z vyššího nebo niž-
šího katolického kněžstva. Někdejší jesuitská
tiskárna trnavská jala se spolkové knihy vy-
dávati „v nové dobropísemností a dobromluv
nosti“.
Jaká byla tato literatura? Sbírky kázán
ve formě postill nedělních nebo svátečních
výklady církevní věrouky a mravouky, více
méně kompilace ve starém duchu a směru
protireformačním. Výjimek je nemnoho. Z nich
užitečnou cestou dal se Juro Fándli, farářv
kraji prešpurském, jenž v posledním desítilet
věku XVIII. zdvihal vzdělanostní úroveň lidu
pěknými, přístupně psanými knížkami o pol-
ním hospodářství, včelaření, bylinářství atd.
v předmluvách jejich zároveň budě kmenové
vědomí národní.
Fándli
Trnava
27
article
To bylo všecko. Nevyplnila se radostná
věšíba Fándliho z r. 1793, že za nějaký rok
se řeč i písemnictví slovenské vyrovnají před-
ním literaturám evropským. I hlavní, životn
dílo samého vůdce, Bernolákův šestisvazkový
„Slowár slowenskí“, tiskem vyšlo pozdě p
jeho smrti. Opuštěny zůstaly počátky bernolá-
kovské linguistiky, nepěstovány dále slibno
pokusy literatury pro lid, ba neozval se an
belletrista, ani verš básnický. Nová literatura
byla bez poesie.
Dnes vidíme jasně, že úsilí Bernolákovo
a jeho přátel už v počátečním rozvoji svém
bylo zaraženo a že zůstalo pouhou episodou
a to episodou neplodnou. Bernolák chtěl Slo-
vensku, aspoň Slovensku katolickému, dát
lidovou spisovnou řeč a lidovou literaturu:
z lidové slovenštiny znal toliko západní její
zlomek a lidového písemnictví nepěstoval vů-
bec. Novému literárnímu jazyku chtěl ustrojiti
pevný podklad mluvnický a látku jeho sebrati
v monumentální slovník; a sám krajan a sou-
věrec učeného Oravana, Martin Hattala, upřel
mu i „stopy filologické kritiky“, a jiný kra-
jan, spravedlivý a šetrný Pavel Josef Šafařík
Fándli
Bernolákův
Bernolák
St
Hattala
Pavel Šafařík
28
article
„Slowár“ Bernolákův pokládal za pouhý po
tištěný papír. Nová literatura bernolákovsk
měla národně probouzeti a v národním duch
vychovávati; a z předmluvy k I. dílu „Slo
wára“ se dovídáme, že chtěl nejen slovenštinu
postaviti na vlastní nohy, nýbrž, ku podivu
u Slováků klestiti jí cestu — k maďarštině
od r. 1792 v Uhrách řeči úřadní: až „každý
uherský Slovák osvojí si maďarštinu, za ne-
dlouho se všech stran zazní maďarské
slovo“. To je tedy Bernolákův odkaz ži-
votní.
Je pravda, dvacet let po smrti mistrově,
zároveň s chatrným překladem bible od ka-
novníka Palkoviče, posléze se bernoláčtině
dostalo prvního původního díla veršovaného
od skutečného básníka, faráře Jana Hollého.
Ale Hollý už nepěl škole, z níž tehdy zbývaly
pouze trosky, nýbrž vlastně jen jednotlivým
osobním příznivcům svým a milovníkům ná-
roda. A u Hollého zbylo z Bernoláka sotva
co víc než princip jazykový: posledního Ber-
nolákovce tohoto nelze si mysliti — bez Kol-
lára a Šafaříka, kteří probudili nové, ceie
Slovensko.
Ano, z těchto drahých jmen a ze zanícené
družiny Ludevíta Štúra, která se jimi odcho-
vala, vyšlo obrození slovenské. Tam je ko-
řen i slovenské kmenovitosti a samosvojno-
sti, i československé vzájemnosti, i myšlenky
slovanské. Tam teprve vzešly pravá poesie
a belletrie, vážné snahy vzdělanostní, upřím-
né cítění lidové, uvědomění občanské. Tam
teprve překlenulo konfessijní výlučnosta
stavovskou úzkoprsost společné heslo: národ.
Co Štýra a Sládkoviče, Chalupku, Bottaa
Janka Krále, Hurbana, Hodžu, Záborskéhoa
Kalinčáka, co Vajanského, Hviezdoslava, Ku-
kučina i slovenskou modernu svazuje se jmé-
nem Bernolákovým? Ani jazyk, ani myšlenka,
ani umění. Antonín Bernolák je dnes jméno
mrtvé.
Slowár
Bernolákův
Slovák
Palkovič
Hollý
Hollá
Bernolák
Šafařík
Ludevít Štúr
Štýr
Sládkovič
Chalupek
Bottaa
Janko Král
Hurban
Hodža
Záborského
Kalinčák
Vajanský
Hviezdoslav
Uhry
Slovensko