1
masthead
6. března 1904.
2
masthead
I. Přiloha „Národních Listů
Přiloha
5
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
Cestou k mystiku.
= Do nejnovější výstavy v Praze nedo-
stanete se bez průvodce, skutečného průvodčiho,
který by vám ukazoval cestu, kudy se do vý
stavy dostanete. Jestliže si dosud naše obecen-
stvo neodvyklo stěžovati na odlehlost uměleckých
výstav od procházkových tříd města, tentokráte
mohlo by ještě nad to nařikat na zastrčenost
skrytost, mohlo by, kdyby mu nová výstava byla
přístupna. Ale její pořadatel nezve všechny na
rozcestí, byť by i neměli roucha svatebního, než
toliko své přátele a jejich přátele. Je to dobře,
a třeba že nic nového, neboť v každé výstavě
jsou přátelé nejvítanější. Bílkovo umění však —
a o F. Bílka tu jde — je, jak známo, tak vý-
lučné a zvláštní, tak odlišné od ostatního a na-
prosto personálné, že vskutku pochopení jeho
obsahu a procílění jeho emoci a účinků ome
zuje se jen na malý kruh přátel, na hrstku za-
svěcenců. Dřive putovávali nejnadšenější z nich
do Chýnova u Tábora, kde, skoro na konei
městyse, v zahradě sehován stojí vzhledný čistý
domek, na jehož bilých stěnách zasněné a jako
v mrákotách žijící, postavy a hlubokomyslné
výkladu žádoucí věty se spatřují. Dilnu z tohoto
domku v zeleni a bzukolu včel přenesl umělec
před některým časem do Prahy, do zákouti, kam
nevede veřejná cesta, nad šum a hukot vltav-
ských splavů. Musil na pozvánky vykreslit plá-
nek celé okolní čtvrti a v něm klikatou čarou
naznačiti cestu; po níž byste se malým labyrin-
tem dostali až k němu. Opustile hlavní třídu.
Bílkův
Bílek
Musil
Praha
Chýnov
Tábor
6
article
za chvilku zabočite na levo, potom trochu
pravo, pak přes prostranství, které je spíše dvo
rem než náměstím, na to po dřevěných lávkách
nad vodou, pak kolem rohu po samém nízkém
břehu řeky a ocitnete se přede zdí malé
zahrádky s výstražným nápisem, že se ci-
zím . . . a t. d., Vsloupíte přece a dostanete
se do nevelkého domku, jehož prvnía
druhé patro je dnes a po celý měsíe Bílko-
vou výstavou. Kterýmkoli oknem vyhlédnete
ven, setkáte se s pohledem na široké proudy
stejnoměrně hučivých vod; mlýnský ropot sem
zalehá, ne hluk města, jehož malebné a ne-
uspořádané výběžky kolem do kola domku, bytu
a dílny staví své panoramatické dekorace.
Vejdete a procházíte řadou pokojůa
komnat. Nejste v dílně, nýbrž v bytu, z něhož
vynesli většinu nábytku a nahradili jej spoustou
soch a kreseb, plastik ze dřeva řezaných, z ka-
mene tesaných, z hlíny uhnětených a vypále-
ných, v sádře odlitých, obložených velkými
menšími listy, na nichž je perem i uhlím kre-
sleno, v rámcích i bez nich; na stole leží malé
stohy fotografií a knih; něco starých ornátů,
štol a burs nebo vyšívaných selských plen vy-
plňuje nebo oživuje mrtvější místa. Nejsou zde
jedinými barvami. F. Bílek přizval sí k výstavě
také malíře, soudruha, žáka či stoupence,
Vsloupet
F Bílek
Bílka
7
article
Viktora Foerstera, který svými studiemi, náčrty
a komposicemi, svými kresbami, akvarelly,
oleji a kartony, z nichž nejvýznačnější jsou
nám dobrými a milými známými z jiných výstav,
ověsil stěny dvou pokojíků. Foerster má dosud
dvě duše. Jedna obraci se širokým otevřením ke
kráse realnosti. Skutečný život materiálné při-
rody, organismus a hra jejich tvarů a barev
zvláště barev — dotýká se z příma jeho umě-
leckého citu. Mnohý koloristicky jemný i jásavý
pohled do parku, města a poli a mnohá ušlech-
tile pojmutá hlava o tom svědčí. Druhá duše
nebo druhý kout duše jeho je snivý, těžce za-
dumaný, hloubavý. V něm positivní tvary se
rozplývají, mísi se ve tmy a světla, jimiž vypo-
vídá o vznícených bolestech a extatických mo
mentech víry. Když tyto tvořil, spočivala měkká
ruka Bilkova na jeho hlavě.
František Bilek stojí přede mnouv
režné kytlici pracovní, s hlavou Kristovou
mluví tichým, jakoby obřadným a zároveň
trpícím hlasem; pohlíží na mne mírnýma
jako zasněným světlým okem. Zajisté že si při-
padá jako kněz v chrámě, ve svém chrámě.
kněz srdcem, duší, tělem ve své víře se roz-
plývající, jehož jediným úkonem životním jest;
věřit a modlit se. Své celé dílo považuje z
jedinou nepřetržitou modlitbu k bohu, k bytosti
neskonalé, k pomyslu nejvyššího dobra, a za ká-
zání k lidem, mezi nimiž hledá bratry. Dva ve-
liké a nad pomyšlení krásné city jsou živnými
a napájivými prameny jeho umění: jeden jej,
vytrženého, unáší do sfér nadpozemského bla-
ženství, s druhým se v rozbolestněném soucitu
obrací k tělesné a morální bídě člověka. To zna-
mená přece být umělcem z jádra křesťanství.
Foerster
Bilkův
Bilek
Kristův
8
article
Nikoli umělcem, který maluje nebo modeluje svaté
nebo mučenníky, vyličuje v obrazech a sochách
zajímavé, poučné a pohnutlivé výjevy z jejich
života, chory andělů a blažených v nebesícha
všechno to, co obecně opravňuje k titulu »umělce
náboženského«. To je pro Bílka kult křesťanský.
on ale má víru onu abstrakci nejvyšší dokona-
losti a nevypsatelného dobra, mimo hmolný svět
v bohu, a víru přesvědčení, že odlesk tohoto
dobra je někde v nás ukryt jak jiskra v po-
pelu, že tento popel, bláto a rmut materiálního
života dlužno překonati, odstraniti, aby z jiskry
plamének vyšlehl a s božským žárem se spojil.
9
article
Svět, život je naprosto bědný, jen u boha je
láska, dobrola, blaženství. Touha jimi se přibll-
k žiti bohu, rozplynouti se v jeho zářivém vše
míru, tato vášnivá tužba po splynuti morálního
člověka s bytostí nejvyšší, touha mystiků kře
sťanského středověku, toto potírání a tato ne-
gace těla a hmoty, která u vytržení vede k as-
kesi a v umění výtvarném k rozbíjení formy
jejímu opovrhování, jsou nejen základními, ale
přímo jedinými rysy, z nichž je spředeno umění
Bilkovo. Umění myšlenkové, umění abstrakce,
pomyslu; umění křesťanské morálky, umění ere-
mitských snů o neskonalé bídnosti našeho světa
a nevylíčitelném blaženství v záři tváře bytosti
nejvyššího slitování a dobra.
Etymologie myslicismu vede k tajuplnému
obecně nejasnému, všedním myslím nechápatel-
nému. Velké myšlenky, hluboké pomysly, nad-
měrné představy, neobyčejné cily a divné jieh
víření, kterak ty konkretně vyjádřit? Není pro
ně formy ni slov, leda jenom tehda, kdy je
klademe za symbol, za zvláštní naznačení, ne
vystižení, oněch citů a představ. Avšak symbol,
pokud se nestal konvenčním útvarem, je jasný
pouze zasvěcencům. Ani oni jej nečtou; toliko
za ním vytuší zvlnění mysli, extasi ducha,
jichž jsou sami buď cele, buď poněkud schopni.
Bilkův
10
article
Ostatním zůstává temným, záhadou nebo i jen
podražďující hádankou. Budí z prvu snad zvě-
davost, ale ne každý má chuť a je disponován
pokusit se o její řešení. Naše obecné snahy cil
jinam. Hledají jasnost v konkretnosti, a mate
rialismus nebo racionalismus, dokud neznaví
nezklame, nenalezne shody a smíru s mysti
cismem.
F. Bílek a jeho přátelé, to jsou ať pře
svědčení, ať snobní jeho věřici, stýskají si na
neporozumění, naříkají na zneuznání, stýskají si na
zapomínání a fanatikové mezi nimi neskrblí
třeba invektivami na zatvrzelé berany. Všechno
to je nesprávné a nevinným křivdicí. Zavání to
proselytstvím a fanalismem, vášnivým sektář-
stvím víry a odporuje v zásadě všemu kázání
o dobrotě a smilování. Někdy mají chvile, kdy
se utěšují budoueností a pohledem do minulosti.
F Bílek
11
article
Vzpominají si dlouhého zneuznávání A. Böklina
a bojů proliwagnerianských, pozdního ocenění
J. Milleta a W. Turnera; mohli by ukázati na
Uhdeho, Klingera, ale také na Delacroix a Ma
neta a impresionisty; mohli by se rozpomenout
na mnohé Holanďany, na Ruysdaela a Rem-
brandta, na zuření proti anglickým prerafaelitům
a mnohé jiné zjevy z dějin umění.) Jenom že by
všude nalezli, že se zde zápašílo o novou
formu uměleckou, o útvar vyjadřovací, o umělecký
názor v opposici proti dosavadním, a ty zvítězily.
U Bílka jde o něco jiného. O věc víry, ne
umění. F. Bílek nestaví se mimo množstvía
proti němu novou formou, novou výraznosti
tvarů, novými nebývalými a dosud netušenými
postřehy ve světě realných zjevů. Nebylo by
mi porozuměno, kdybyste se domnívali, že jeho
tvarová mluva je konvenční, odvozená, vypůj-
čená. Jeť Bilek v pravdě pozorovatel a vysti-
hovatel realně formy nad jiné bystrý, citlivýa
hluboký, dovede až uněsti jich životnou bezpro-
středností. Jakmile však se zapřede do svých
mystických myšlenkových shluků, do citového
vylržení, má proň forma pouze hodnotu sym-
bolu, je náhražkou myšlenky a tiha této ji dusí.
A Böklin
J Millet
W Turner
Uhde
Klinger
Delacroix
ma
Holanďan
F Bílek
12
article
Abstrakce udolává konkretnost.
Vysvětlujeme si dobře, proč právě zase
našich dnech duchové nejappartnější a nejsensi-
tivnější obracejí se do říše snů a tajemných
vidin, ale všechno ústrojí a běh světa zároven
kategoricky je odkazuje v isolaci a opuštění.
Nedovedeme si představiti, že by Blacke, Toorop.
Malarmé nebo O. Březina umělecky ovládli vše-
chno proudění života. Symbolismus a mysticis-
mus je sektářstvím, odštěpením,a vždycky
zvráti se v passivnost, v odloučený aristokratis-
mus. Jeho hloubky a rozplývavé důmyslnosti
nejsou a stěží budou přístupny množství, jen
selekce duchů podobné organisace k nim bude
vzhlížeti ze svého životního zemdlení. Těm budou
oni umělci magy a kněžími. Všichni ostatní půjdou,
nepřesvědčeni a neobráceni, svojí cestou kolem
nich.] Arciť je pak už v povaze lidské, že se
na vzájem budou považovati za blou nivcea
zbloudilce. Dojde pak čas, který k oběma bude
spravedlivým: vyšetří, proč první byli takoví a ne
jinaci, vzdá slovo uznání jich čistým, přesvědči-
vým snahám, ale ani on nebude s to zatratit
ty, kteři jejich víru nepřijali za svou.
Kurel B. Mádl.
O Březina
Mádl
Blacke
Toorop
Kurel B
13
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
O hodnotě starých klassiků.
VII. Otázka nákladu. Jest známo
že učení klassické v nejlepších letech mládeže
spotřebuje velmi mnoho času, byť nebyl
všude (tento čas) jednostejný. Ve většině uče-
ných škol naší země po řadu let vyplňuje polo-
vinu času, a není tomu dávno, že v mnohých
ústavech téměř všechen čas byl mu obětován.
Na gymnasiích německých po čtyři léta šest
hodin a po další dvě léta sedm hodin jest věno-
váno latině. Řečtině věnuje se po dvě léta sedm
hodin týdně a v dalších dvou letech šest hodin
týdně. Na universitě studium klassické jes
ostaveno libovůli jednotlivce.
Nastává tedy otázka: Jsou výhody v po-
měru k tomuto nesměrnému vydání síly a času?
Mohli bychom připustiti, že věnování skrovného
času — dvě nebo tři hodiny týdně po jeden rok
nebo dva — by výhodám odpovídalo, že by však
nynější skutečné vydání času a sily bylo vy-
váženo, nemůžeme nijak připustiti.
Nověji, poněvadž věnována jest jistá pozor
nost dějinám a institucím Řecka a Říma, spo-
juje se jisté užitečné poučení s neužilečným
částmi učení, a proto musíme na účet přijmu
učení klassického malou sumu připsati. Ale tuto
znalost můžeme si osvojiti ve zlomku toho času,
který řečem věnujeme.
Soustava klassická v praxi vyloučila ze škol
středních nebo latinských všecka studia ostatní.
Řecko
Řím
14
article
Po dlouhou dobu jedině trpěným předmětem
bylo něco elementární mathematiky, Euklid a
něco málo algebry. Veřejné mínění vynutilo s
zavedení nových odvětví vědních, jako angličiny.
moderníeh jazykův a fysiky, avšak buď jsou tyto
málem víc než formalita, buď od studenta se
očekává, že snese toto utlačující břemeno studií,
která pozornost rozptylují. Pět hodin denně po-
bytu školního a dvě nebo tři hodiny pro práce
domácí jest přílišným namáháním pro chlapce
ve věku 10—16 let. Mimo to shledává se, že
večerní přípravy k lekcím klassickým pohleují
větší část pozornosti.
Proti důvodu, že klassické vyučování stává
se nepoměrně drahým, druhdy poukazuje se na
nedostatky běžného vyučování jazykového,a
byla navrhována mnohá zkrácení a ulehčení.
Zkušenost však neposkytla dosud žádného pro-
středku, kterým by práce podstatně byla zmen-
šena, a neni také pravdě podobno, že lze takový
nalézti. Velká práce učení se jest nevyhnutelně
spojena s každou řečí kultivovanou. Mluvnicia
slova nemůže pamět zmoci bez velkého úsilí.
Každý spisovatel, jenž má býti čten, má své
zvláštnosti, jež musí se ovlásti. Ovšem, dobrá
methoda vyučovací učiní v tom velké a závažné
rozdíly, avšak nemůže sprostiti dvouhodinného
nebo tříhodinného vyučování, jehož po více le
napořád třeba, by se dosáhlo jen skrovného vzdě-
lání v latině a řečtině. Ostatně nyní užívaná sou-
stava zříká se nejlepšího prostředku, urychliti
studium jazykové, nepřipouštějíc, by podstatný
obsah různých autorů žákům před tím se svěřil
Žáci ve třídách latinských a řeckých nejsou obe-
známeni ještě se žádným důležitým předmětem
a studium činí se snesitelným jen tím, že tal
mnoho času se věnuje obecně zajímavé látce
vyprávění dějin osobností.
Žák
15
article
VIII. Směšování sobě odporuji
cích studií překáží pokroku učň
vu. Má-li řečem klassickým učiti se nikoli jedno-
duše jako jazykům, nýbrž jako prostředku ke
vzdělání se v logickém myšlení, ve vlastní řeči.
v literatuře a v obecném jazykozpytu, tedy pod
miňuje to mnoho současných a navzájem spoje-
ných námah ducha a studií, že je to ve všem
překážkou pokroku. Jakkoli těchto řečí nepo-
chybně nikdy nebude prakticky užíváno, musí
přece obtíže jazykové při učení jim překonati
se zrovna tak, jakoby na zřeteli se mělo jich
užití, a pozernost žáka musí především na ně se
obraceti. Učebná methoda při tom upadá v pa-
trnou chybu, když obrací ducha k jiným cílům
dříve, než prvého jest již dosaženo. Vždycky
kladl jsem důraz jako na prvou zásadu správ-
ného hospodaření se silou rozumu, že zvláštní
předměty mají býti pojednávány ve zvláštních
lekcích. To nelze snadno, setkávají-li se v témž
předmětě dvé stránky studia, jako řeč a její vý-
znam. V tomto případě lze rozdělení provésti jer
tím, že jednu z obou po celou dobu lekce zatla-
číme v pozadí.
16
article
Nejméně lze se opírati onomu účinu klassi
ckého studia (jakkoli tento stejnou měrou nálež
řečem moderním), jenž vztahuje se ke evičen
ve slohu a výrazu ve vlastní řeči naší pře
klady. Nieméně i tomuto cvičení můžeme
věnovati jen dělenou pozornost. Musíme přede
vším vyložiti smysl originálu a nemůžeme mnoho
přemítání věnovati tomu, jak týž nejlépe by by
opětován ve vlastní řeči. Ovšem v lento pořádel
časem nastoupí změna, časem smysl originálu
bude postihovän snadně, a můžeme pak se sou-
střediti úplně na převedení v řeč vlastní nek
jakoukoli jinou. Avšak toť vše je věc náhody.
a na takových náhodách nelze založiti žádný
bezpečný pokrok v nějakém obsáhlejším
studiu. Ostatně učitel v těchto případech jest
volen pro svou zdatnost ve studiích klassických
ale nikoli proto, že by byl jakkoli zvlášť obe
známen s řečmi moderními. Nyní však sotva lze
odporovati tomu, že jediný prostředek ovládnout
rozsáhlý a obtižný obor poznání a vzdělání zá-
leži v tom, že methodicky, s napjetím sil, k eil
výhradně naměřených, pokračujeme v před za
vedení vůdce, předmětu zevrubně znalého.
17
article
Všechna zkušenost tomu učí, že překládání
z latiny a řečtiny do mateřštiny poskytuje vý-
sledek, který se zřetelem k písemnému výrazu
jenom za skrovný lze odhadnouti. Nelze vy-
hnouti se mnoha namáhání, by překlad byl
uměřen originálu, kdežto většina nejužitečněj-
šich forem jazykových ani nedojde užití.
Míti za to, že lze všechny schopnosti jedním
rázem pěstovati, jest asi s takovou pravděpodob-
nosti, jako že by mohl nalézti se nástroj, jenž
by současně učil slabikovati, vařiti a tancovati.
Z toho, že totéž pojednání obsahuje informace
mluvnické, řečnické a vědecké a logickou me-
thodu, ještě nenásleduje, že současně musí uči
niti se textem pro všechny tyto lekce. Aby
v těchto rozličných oborech učinily se pokroky
jest potřebí, by byla po jistý čas pozornost věno
vána jednomu každému z nich. Ale nejen toto
rovněž důležita jest jiná úvaha, že jakkoli každé
v lekci se vyskytující místo v případě potřeby
obsahuje učivo po jazykové, řečnické a vědecké
stránce, nehodí se k tomu každé místo stejn
dobře.
Možná, že klassická výchova jest mnoho
stranná, ale co to pomáhá, je-li každá ta strana
s nedostatky? „Právě ta okolnost, že týž nástro
může sloužiti rozličným účelům výchovným
která zdá se především býti velmi příznivou, jes
pro většinu chlapců škodou velmi vážnou.
Míťa
18
article
(Sidgwick.)
Studium jemnějších effektů literárních ne
může se prováděti u spojení s latinou a řečtinou
nejen proto, že duch jest odvracen věcmi jinými
než i proto, že příklady přodváděné jsou příli
nejisté, přiliš málo v náležitém pořadí a přílis
bez osnovy. I tenkráte, neovládá-li části před-
mětu žádný pořádek určitý, překáží přece ne-
pravidelné předvádění silnému účinu. To plat
též o obecné jazykovědě, pokud slibujeme sil uží-
tek ze studia klassického.
Celkem docházíme závěru, že vyučován
jazykové nejsprávněji bude vedeno na základě
na němž stály klassické řeči XV. a XVI. stoleti,
totiž, že hlavní věcí a to jedinou jest řeč sama.
k vysvětlení a sdělování. Pozornost žáků může
pak býti obracena na věc jednu, ovládnout
mluvnici a slova. Autoři budou studováni vý
hradně k tomuto účelu. Učitel jazyka nemá vy-
světlovati dějiny, poesii, filosofii a řečnictví
nýbrž jest nástrojem, jenž má žáky uvěst
k tomu, by tyto věci sami čerpali z pramenů pů-
vedních v jakékoli řeči cizí.
IX. Studřum klassické nevzbu-
zuje žádného zájmu. Není náklonnosti.
přiznati to, avšak věc jest s dostatek prokázána
pro účel následujícího důkazu. Především na-
učení se každé řeči, zejmena v počátku jest ne-
záživné. K tomu v tomto případě přistupuje,
že pro nedostatek náležité průpravy nedostává
se zájmu pro spisovatele. Jest jisto, že kdy-
bychom si nepomáhali nikdy neklamajícím pro-
středkem napínavého vyprávění, jímž ještě dří-
mající duševní síly děcka na druhém stupni bu-
díme, byla by četba autorů latinských pro časné
stáří, v němž se ji počíná, nesnesitelnou.
19
article
Jest v povaze vědy, býti více nebo méně ne-
záživnou; pokud nepocítí učeň její ovládající
moci, jest jeho cesta trnitá, ale především třeba
zájmu pro literaturu. Sice nemá se také
s kursem krasoukých věd spojovati vědění věcné
ve způsobě abstrakt a technických jednotlivostí,
avšak tyto záhy jsou překonány, a duch nabude
pak volnosti, aby oddal se bohatým pastviskám
oboru literárního. Místo, by prodělávala odstra-
šující část školních cvičení, měla by literatura
vůbee tvořiti opak a zotavení z mathematiky a
základů věd vůbec. Tomu není tak, kdy žáci
mají se oddati jisté literatuře cizí, když při tom
ještě zaměstnáni jsou, ovládnouti různé nové
vokabuláře. Nejlepší vychovatelé nijak nepo-
chybují, že především třeba literaturou vlastní
(domácí) vzbuditi zájem literární a připravovati
pro literaturu obecnou.
X. Studium (starých klassiků)
činí nás velice náchylnými oddá-
vání se víře v autority u věcech mi-
nění vlastního. Kdo sleduje klassiky,
snadne bývá naplněn nadměrným vlivem ve pro-
spěch názorů, zastoupených autory řeckýmia
římskými, poněvadž tak výhradně jimi dlouho se
zabýval. Autorita Aristotela, jednou neobmezeně
platná ve světě myšlenkovém, dávno pozbyla své
neomylnosti; avšak platnost, které požívá, ještě
stále jest v naprostém nepoměru k jeho pří-
tomné ceně. Všechny názory jeho o nejlepším
Aristoteles
20
article
útvaru vlády, o štěstí a povinnosti jsou do jisté
míry zajímavy po stránce theoretické, ale po
praxi bezvýznamny.
Zvláštní a význačný případ udál se nedávno
v sedění. British Association. Když sir William
Thomson ve svém odboru měl přednášku, prosii
své posluchače, by, přišedše domů, přeškril
jisté pojednání jeho, jež se nalézá ve spisech
Royal Society. Tento příklad zasluhuje následo-
vání od každého filosofa, jemuž se přihodí, že
své názory změní.
I když Aristotelovi přiznáme vynikajíeí
ostrovtip v ethice a politice, bylo by přece žá-
doucím věděti, jak by naposledy sám chtěl po-
soudíti hodnotu spisů svých.
(Ze spisu Bainova Vychování jako věda
Education as a science.)
Thomson
Aristoteles
Bainův
British Association
Royal societa
21
article
Z Prahy. (O činnosti učit. jednoty „Komen
ský.) Naše největší jednota učitelská v Čechách
také po letošních prázdninách rozvila velkou čin-
nost. Dne 3. října o večeru na uvítanou pražský
učitel J. Rohlena podal slovem i obrazem
řadu poutavých scén ze své cesty po Černé Hoře.
Dne 1. října universitní professor MUDr. L. Ha-
škovec seznámil četné účaslníky s povahou
nervosy. Dne 13. ledna universitní professon
Phdr. C. Horáček vzbudil účastenství svými
výklady o národním hospodářství se stanovisk
výchovného; pp. Nygrýn a Klika při tom po-
ukázali, jak některé stati hospodářské ve školn
učbě zastoupeny jsou a co plnějšímu vyučován
hospodářskému a občunskému překáží. V po-
slední schůzi členské 6. února upoutal prof. dr
J. Jakubec výkladem o české politické poesi
v době předbřeznové.
Na české universitě zahájen již XIV. semestn
kursů „Komenského“ pro učitele, které zahraly
již téměř všechny vědy přírodní, důtklivé stati fi-
losofické i prvopočátky staroslovanské mluvnice.
Ochota přednášejících je velmi vzácná a největ-
šího uznání hodna, v učitelstvu trvá živý zájem
— paedopsychologického kursu professora, dra.
F. Čády účastní se 80 učitelův a učitelek! Př
nejmenších nárocích se strany professorův a do-
centů zpotřebovaly kursy přece na 1300 korun
nákladu.
Znamenitému učastenství těší se čítárna
„Komenského“, v níž přes 120 časopisů českých
a slovanských, francouzských a německých.
Odbor turistický po prázdninách vykonal
4 poučné vycházky.
Konečně také dopracován úplný škols ký
program, shrnující požadavky dosavadních
sjezdův učitelských a nové tužby a to pro bližší
budoucnost.
Komen
J Rohlen
MUDr
Phdr
C Horáček
Nygrýn
Klik
profesor
J Jakubec
Komenský
Čáda
Praha
Čechy
22
article
Také řinanční poměry spolkové jsou
uspokojivé — vykazujíť přebytku na příští rok
1904 přes 500 K. Mimo to má spolek ve fondech;
pro universitní přednášky přes 200 K, pro Ma-
škovu školu slovanských jazyků přes 100 K, ve
zvláštním fondu učitelském přes 700 K.
V čele výboru horlivě působil jako starosta
p. J. Schrötter z Prahy, jemuž právem valná
hromada 10. února projevila uznání a díky.
Proti útokům některých časopisů na jeho osobu
uznal výbor, že jsou bezdůvodné a dílem i ne-
pravdiv! Nieméně tyto útoky v télo hromadě —
jíž se p. Schrötter nezúčastnil — byly od před-
městských členů výboru opakovány; zejmena
snažili se dokázati, že pan Schrötter jest členem
klerikálního bratrstva sv. Ducha; než ne-
mohli pro svoje vývody nic jiného uvěsti, nežl
že bratrstvo otiskuje starý, pamětní obrázek, dává
sloužiti mše za své členy zemřelé a že někteř
členové jeho jsou agitátory při obecních volbách
pražských.
Veliké většině členů, z předměsti do valn
hromady se dostavivších, tyto důvody stačily
Sice nikdo z nich nepromluvil proti starostov
ynějšímnu pni slova, ale místo něho povolal
v čelo jedoty učitele měšťanské školy z Vršo
vic p. Váglava Beneše.
Pozýrnost vzbudily vývody učitele p. Hou-
sera, by pražský „Komenský“ v čele opposic
proti Zemskému spolku ústř. vystupoval v důtkli-
vých otázkách, které onomu spolku unikají; těžké
stesky na nedostatečné vzdělání kandidátův uči-
tolských pronesl uč. p. Pacák, jenž — ale
za odporu shromáždění — mínil, že universitn
kursy učitelské třeba vyměniti za středoškolské
J Schrötter
Schrötter
Beneš
Komenský
Pacák
Ma
Praha
30
article
Forman — proti rýmě!
na klinikách vyzkoušen a z kruhů lékařských nejednou za přímo ideňlní prostředek proti rýmě
uznán! Při lehčí rýmě stačí formanová vata (krabička 40 h). Při silné rýmě formanové pastilky (75 h)
— ovšem jen na předpis lékařský — k inhalování pomocí nosního inhalatoru. Účinek překvapujici,
při začátcích rýmy nepochybný. Ve všech lékárnách.
Forman
35
article
„Chvála hospodynl
„Chvála hospodynl
k namáčení prádla.
Přednosti:
1. Zmenšuje pracovní dobu, jíž jest ku
praní prádla třeba, na polovinu,
2. námahu na čtvrtinu,
3. činí upotřebení sody zeela zbytečný m,
činí prádlo, poněvadž jest čistším, také
bělejším,
jest prádlu a rukám zcela neškodným, zač
skýtáno jest plné záruky,
vzhledem k své vydatnosti přijde mnohem
levněji, než všechny ostatní prací pro-
středky.
Jediný jen pokus učiní jej pro
každou hospodyňku nezbytným.
Všude k dostání.
38
article
Obrázk
Obrázk
z Zapanu
Napsal Bohumil Klika.
S 47 vyobrazeními v textu a 2 dvojstrannými
obrazovými přílohami.
Obsah: Úvod. — Z minulosti Žaponska. —
Nové Žaponsko. — Ústava. — Zeměpis. — Kvě-
tena a zvířena. — Obyvatelstvo. — Návštěvou
v žaponské domácnosti. — Květinové slavnosti
— Náboženstri. — Jazyk a písmo. — Školst
a umění. — Zemědělství. — Průmysl a obchod.
— Vojenství. —
Objednávky přijímá a vyřizuje
každé řádné knihkupectví
neb z míst, kde knihkupectví není
Nakladatelství F. Šimáčka
Praze, Jerusalemská ul. č. 11. (poštou 52b)
Právě jest vydána:
Klik
F Šimáček
Nová Žaponsko
Praha