1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 8. srpna 1913.
Praha
4
article
laranní a večerní llety
předplácí sei
V Praze v admainistrnelu
na měsle.
na čtvrt lsta : . . . S K —h
z dvejí donáškou
na měsíe. . . . . e
na čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve flIálkácht
na měslo . . . . . 1 K 80 h
Poštoui
na měsio, . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K 60
s dvojí násilkou
na měsíe.
na čtvrt lsta . . . . 1I K dh
Dnešní číslo pro Prahu jest o a.
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
5
article
Mír.
Mír.
Jenom rumunský národ pociťuje ničím
nerušenou radost nad mírem, jenž v nej-
bližší chvíli bude v Bukurešti podepsán.
Rumunsko revidovalo ve svém hlavním
městě nešťastné dílo, provedené před pět-
advaceti roky v Berlíně, bez výstřelu vy-
hrálo váleční tažení, bez jediného mrtvého
annektuje nové území. Malým národům
nikdy ještě nebylo dopřáno tak snadného
a velkého vítězství. A stačí pohleděti na
jeho spojence i odpůrce, aby bylo zřejmo,
jak musil každý z nich za změnu svých ži-
votních podmínek napjati a obětovati
všecky své síly. Kolik musilo vykonati a
podstoupiti Srbsko, aby před tváří Evropy
dvakrát za sebou vybojovalo si pověst pev-
ného, ukázněného státu, jenž dovede
všecko nasaditi za svoji větší a lepší bu-
doucnost. A kolik ztrát měli i nešťastní
Bulhaři už v té chvíli, kdy byli na vrcholu
svých úspěchů a kdy se ještě zdálo, že jim
zůstanou zachovány, osvědčí-li vůdcové
národa i vůči přátelům dosti politického
ducha. Jako Šrbí, postavili i Bulhaři do
pole opravdu celý boje schopný národ, a
již ve chvíli uzavírání londýnského míru,
kdy na jejich zbraních ještě nebylo skvrny.
květ jejich mládeže pokrýval půdu, na kte-
ré měla vyrůsti nová, daleko lepší bu-
doucnost jejich vlasti. Nikdo z posuzovate-
lů války neupřel oběma slovanským náro-
dům, že vedli válku s úžasnou statečností
a že cena lidského života klesla v řadách
jejich zápasníků tak neuvěřitelně nízko
jak vysoko zase stouply ideje národní soli-
darity a obětavosti.
Bulhar
Bukurešť
Rumunsko
Berlín
Srbsko
Evropa
6
article
Ten velký rozmach národní energie
prudký rozmach obou národů, hrdinství
vůdců i tisíců jiných, o nichž se historie ne-
doví, míra hrozného utrpení, bolest těl
duší těch, kteří stáli proti nepříteli, i těch.
kdo se jich dočkalí zpátky jako zraněných
anebo mrtvých, všechny marné pohledy.
které už nikdy na ohybu cesty se nepotka-
jí s tím, koho očekávají, i nouze a bída
která provází každou a do tak značné míry
především tuto válku — to všecko nebude
odměněno tak, jak by bylo zasloužilo samo
o sobě i proto, že dohromady sme tlov
Evropě skoro celou tureckou říši. Vítězití
dovedli balkánští Slované nad společným
nepřítelem, vítězství politicky využíti ne-
dovedli. Odložilí zbraně až tehdy, kdyžsi
napřed navzájem okrvavili hlavy, postavili
mezi sebe příkrou hradbu nenávisti, oběto-
vali nové desítitisíce mužných životů, toho
nejdražšího statku, jenž jim nyní tak bude
scházet, a nová sta milionů, která zaplatí
hospodářskou odvislostí od ciziny. Bulhaři
snili o celé Makedonii, o velké úloze, kte-
rou budou hráti v Egejském moři, o novém
moři, jemuž se přiblíží svým sousedstvímv
Albanii, a o tom, že odříznou Srby od Ře-
ků. K touze po nových državách, která mě-
la alespoň reální cíl a v Makedonii byla
podepřena i motivy národními, rychle se
přidružila i slepá touha po něčem ještě
vyšším a vzdálenějším, po hegemonií, která
by je učínila jakýmsi balkánským Pruskem
špatně se ty německé vzory na Balkáně
Slovan
Bulhar
Srba
Evropa
Makedonie
Albánie
Prusko
Balkán
7
article
vyplácejí Turecku i Bulharsku. Dnes, po
válce, která zuřivostí jistě předčila zápas
s Turky, v troskách leží všecky sny o hege-
monii a bezpříkladná pohroma tíží celý
bulharský národ. Opuštěn válečným ště-
stím, opuštěn těmi, kdo ho do války po-
pouzeli, opuštěn neblahými ctižádostivci,
kteří ho do ní vedli, zaplaven se všech
stran cizinci, poskytuje žalostný obraz ná-
rodního neštěstí, na kterém to nejhorší je,
že bylo dosti snadno se mu vyhnouti. Tro-
chu více loyality k spojencům, trochu více
slovanského porozumění pro Srby, kteří
za to, že jsou Slovany, musili couvnouti o
Jaderského moře, trochu více politického
smyslu a méně právnické zatvrzelosti
lpění na liteře smlouvy — a všecko do-
padlo jinak. Ani vlastní zem, ani Balkán,
ani slovanská myšlenka nebyly by vrženy
o desítiletí zpátky.
S takovými pocity pozdravuje slovan-
ská mysl bukureštský mír, stejně málo ra-
dostný, jako londýnský preliminář mírus
Tureckem. Ani jinde ve světě, mimo Ru-
munsko, nemůže se nikomu líbit, protože
úspěchy nejsou v poměru k ohromným o-
bětem. Je to však přec jenom mír, žádný
pouhý londýnský preliminář, který zavinil,
že se turecká armáda ještě jednou přes
Čataldžu odvážila zpátky do Evropy. Je to
mír, který bude všude pozdraven, protože
konečně přináší klid a bezpečnost lidské
prácí, která teď musí tolik napravovat i
zemích, kde nebylo války. Všeobecná po-
třeba klidu a míru je tak mocná, že po-
kusy měniti ještě dílo v Bukurešti sotva
dokončené narazily by na všeobecný od-
por. Balkánské státy dokázaly, že ať už po
dobrém nebo po zlém, chtějí svoje záleži-
tosti spravovati a vyrovnávati samy.
Turek
Srba
Čataldža
Bulharsko
Tro
Balkán
Turecko
Evropa
Bukurešť
Slovan
8
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
Rakousko žádá revisi bukureštského
míru? — Vídeňský tisk.
Z Vídně, 7. srpna. Oficiosní tisk dnes
téměř totožnými výrazy a obraty dovozuje
naprostou nutnost revise bukurešt-
ského míru a to z dvojí příčiny. Jednak
prý nevyhovuje Rakousko-Uherskem již dříve
prohlášenému principu, že Bulharsko
nesmi býti pokořeno, jednak také
že Bulharsko nesmí býti vytlačeno ze
střední Makedonie. Tyto zásady pro-
hlásilo prý Rakousko již před mírovým jed-
náním a konstatovalo, že od nich odvislým
je uznání nové úpravy poměrů na Balkáně.
Jest prý ještě jiná příčina, rovněž důle-
žitá. Rakousko-Uhersko nemůže svoliti, aby
modifikace berlínské smlouvy byla přene-
chána balkánským státům. Smlouvu
tuto modifikovati mohou pouze signatární
velmoci. Jest prý klamná domněnka, že
v případě neshody velmocí k revisi buku-
reštské smlouvy nedojde. Rakousko, jak in-
formace oficiosní dále ujišťují, domáhajíc se
revise této smlouvy, nejedná prý rozhodně
proti zájmům států balkánských, nýbrž ve-
deno je ke všem stejným přátelstvím. Jestliže
by se naskytly při revisi bukureštské smlouvy
nějaké potíže, dlužno konstatovati, že který-
koliv stát by byl oprávněn vystoupiti z re-
servy a zjednati si uplatnění své-
hostanoviska svým způsobem.
Rakousko
Vídeň
RakouskoUhersko
Bulharsko
Makedonie
Balkán
9
article
Naproti tomu oposiční listy jako »Zeite
— jest jich ve Vídni arciť velmi málo — za-
stupují jiné stanovisko, jež odůvodňují dosti
zajímavě. Jednak ukazují na okolnost, že
uzavření míru je obnovou prestyže Ru-
munska, a že by Rumunsko, které bez-
toho již několikráte nepříjemně cítilo se do-
tčeným stanoviskem Rakousko-Uherska k bal-
kánským událostem, bylo rozhodně rozmr-
zeno, kdyby Rakousko-Uhersko se domáhalo
vší mocí revise smlouvy. Jinak také »Zeit«
varuje před srbofobií, která není pro
Rakousko zdravou politikou.
V oficiálních projevech — dlužno to do-
cela otevřeně konstatovati — je plno roz-
porů. Rakousko-Uhersko, pokud je známo,
prohlásilo pouze jediný princip, který měl
oficiální orgán na Ballhausplatze stále na
jazyku, totiž, že Balkán patří bal-
kánským státům. Principem tímto
odůvodňovalo často svou politiku, ale ta
často této devise odporovala. Nyní pak,
ukazujíc na berlínský traklát, dokazuje Ra-
kousko-Uhersko, že balkánské státy mají
býti nadále poručníkovány vel-
mocemi, ač se z poručenství toho chtěly
vybavili. Také tvrzení, jakoby Rakousko-
Uhersko, domáhajíc se řevíse, nejednalo proti
některému balkánskému státu, sotva bude
věřeno v Bělehradě. Jest přece známo ce-
lému světu, že ve Vidni vede se proti-
srbská, nezdravá politika, ze
které také vyplynula potřeba drážditi Bul-
harsko do druhé balkánské války proti Srb-
sku. Bulharsku tím poslouženo nebyloa
jestliže nyní stále se prohlašuje z rakouské
strany, že Bulharsko nesmí býti roztříštěno,
že nesmí býti pokořeno, jest na toto tvrzení
snadná odpověďí Jednak poráží je dnešní
Srb
Vídeň
Rumunsko
RakouskoUhersko
Rakousko
Balkán
Bělehrad
Bulharsko
RakouskýUhersko
10
article
»Zeit«, dovozuje, že Bulharsko i po buku-
reštském míru rozhodně nebude roz-
bito, neboť přece nabývá téměř polovinu
nového území a zůstává i co do rozsahu
území prvním mezi balkánskými státy, jed-
nak nemohli Bulhaři přece v Bukurešti oče-
kávati jiného míru, ježto tam měli proti
sobě zejména přítele Rakouská, totiž Ru-
munsko, které důrazně stále prohlašovalo,
že svorně bude postupovati se
Srbskem a Řeckem. Dotyčné projevy
byly arciť rakouskou tiskovou kanceláří ve-
řejnosti opatrně zamlčeny. Jest nu tno
varovati před novým ukvape-
ním rakousko-uherské politi ky.
Dnes se hlásá zde se vším důrazem, že re-
vise provedena býti musí. Tím je řečeno, že
Bulharsku má býti dáno více než smlouvou
nynější dostává. Jest nutno varovati před
ukvapeností, kterých se tolik dopouštěla ra-
kouská politika, aby na konec nebylo zase
nutno od požadavku revise ustoupiti.
Definitivní mír.
Z Bukurešti, 7. srpna. (Ag. Tel. Roum.)
Mírová konference sešla se dopoledne za
předsednictví min. předsedy Majoresca. Min.
předseda Venizelos prohlásil, že dohoda
Řecka a Bulharska o hranicích jest úplná.
Bulharský delegát Tončev učinil stejné
prohlášení. President Majorescu pro-
hlásil, že zásada míru jest nepo-
chybně jistá a že konference musí vy-
hlásiti příměří neobmezeně trvající. Návrh
byl schválen a vůdcově jednotlivých dele-
gací prohlásili, že oznámí to armádám. Pre-
sident Majorescu prohlásil, že nemá býti
Bulhar
Roa
Venizelos
Tončev
Majorescu
Bulharsko
Bukurešť
Srbsko
Řecko
Pre
11
article
podepsán mírový preliminář, nýbrž defini-
tivní mír a navrhl, aby každá země jme-
novala jednoho delegáta za tím účelem,
aby protokol byl sepsán a smlouva mírová
připravena. Byli pak jmenování delegáti
Radev, Spalajkovič, Politis, Matanovič, Pi-
soski a Filitti. Konference se usnesla, aby
ve schůzi, která se bude konati o 5. hod.
odpol., upraveny byly otázky, týkající se
vzájemného nakládání se školami a kostely
a poskytnutí náhrady za škody souvisící
s válkou a nevyvolané bezprostředně váleč-
nými činy. Generál Coanda byl na návrh
min. předsedy Venizela jmenován vojenským
odborným delegátem pro všechny otázky,
které se případně vyskytnou při revidování
mírové smlouvy. Má se za to, že mírová
smlouva bude podepsána v sobotu.
Podepsání prelimináře míru.
Ze Sofíje, 7. srpna. Mírové prelimi-
náře budou podepsány již v pon-
dělí a zároveň bude zahájena de-
mobilisace ve velkém rozsahu.
Radev
Spalajkovič
Politis
Matanovič
Coanda
Sofíje
12
article
Srbsko-bulharské hranice.
Z Bukurešti, 7. srpna. (K. k.) V mírovém
protokolu stanovená srbsko-bulharská hranice
začíná na západním konci Bělačického pohoří
a postupuje pak v oblouku mezi Strumi-
cou a Radovištěm k rozvodí mezi Stru-
mou a Vardarem a pak podél Var-
daru až k dnešní jižní hranici Bulharska.
Náladu v Řecku.
Z Athén, 7. srpna. Zprávy o podepsán
předběžného míru přijaty byly zde se všeobec-
ným uspokojením a Řecku přičítána zásluha,
že krajní ústupností umožnilo rychlé ukončená
bukureštských konferencí. S radostí se vítá
ovšem, že Kavala připadne Řecku.
Ještě vzájemná obvinění.
Z Bělehradu, 7. srpna. (K. k.) Úřadní ti-
sková kancelář oznamuje: Generální štáb do-
stal četné zprávy, že Bulhaři použí-
vali kulí dum-dum. O tom zmiňuje se
zejména následující zpráva: Plukovní lékař
10. pluku první výzvy ve Vlašině prohlašuje,
že mezi poraněnými prvního praporu bylo kon-
statováno 8 případů. Rány způsobené střelami
malého kalibru dělaly dojem, jakoby maso
bylo vytrháno kleštěmi. Jedna rána byla na-
nejvýš charakteristická. Jeden šikovatel mě.
na vrchním rlu lehkou řeznou ránu a na ce-
lém krku povrchní spáleniny zvící 50centi-
mové mince. Poraněný, který 3 hodiny pol
zději byl dopraven do ambulance, měl celou
hlavu naběhlou, zejména oko a obličej. Zřítel-
nice byly tak naběhlé, že neviděl. Koule byla
naplněna dynamítem. O jiných případech pro-
hlásili lékaři, že koule vybuchly ještě jednou,
když vnikly do masa. Rány jsou velice široké
a roztržené.
Bulhar
Srbsko
Bukurešť
Vardar
Vara
Bulharsko
Řecko
Atény
Bělehrad
Zřítel
polo
13
article
Politický přehled.
Politický přehled.
Země české.
Denuncianti v Praze a ve Vídni.
Také pražská „Bohemia“ obdržela na svou
nepravdivou zprávu o domnělých demonstra-
cích na Havlíčkově nám, proti něm. konsulátu
úřadní opravu a ježto ji uveřejnila předvčírem.
požívá včera dobrodiní zákona ke kritice úřad
opravy, ježto není dovoleno kritisovati úřadní
V drobném prodejie
vanní čislo a sobě . . na da
večerní
za lk
Ve flišlkách na venkově
ranní číslo
vočerní
. . . . . 5h
Inseráty
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijíma
administrace v Marlanské ul., a
Tam nacházeji se tál
redakcn, tiskárna a okpedlce
„Národních Listů“
Rukopisy se nevracejí
Praha
Vídeň
Havlíčkův já
Marlanský ulice
Bohemia
14
article
opravu v těmž čísle, ve kterémž otištěna. Kri-
tika obmezuje se ovšem spíše na omluvu, že
je těžko podati z výjevů při bouřlivých osvěd-
čeních s nepopěrnou jistotou určitý dojem.
Dojem nedělní demonstrace, jaký měli zpra-
vodajové policejního ředítelství, byl prý jiný
než dojem zpravodaje „Bohemie“, jediného
prý německého referenta při té příležitosti,a
„Bohemia“ ponechává ocenění těchto dojmů
veřejnosti. Na konec má ještě slovo o místu
shromáždění nedělního, Při povolení Havlíčko-
va náměstí k odbývání této schůze mělo prý
býti pamatováno na to, že náměstí ohraničeno
jest — horribile dictu — — jedním traktem
německého kasina a budovou, v níž umístěn
jest německý konsulát. Tato poznámka „Bo-
hemie“ jest způsobilá ve veřejnosti, a to i ně-
mecké, pokud má totiž pět smyslů pohromadě,
velice valně snížiti ocenění pozorovatelských
dojmů váženého orgánu německého kasina,
jenž považuje celé Havlíčkovo náměstí za říš-
skoněmecky exteritoriální, poněvadž se na
něm nachází budova s německým konsulátem.
Na štěstí neví zpravodaj „Bohemic“, že se toto
náměstí nazývá Havlíčkovým — „Boh.“ píše
lotiž neustále „Heuwagsplatz“ — jinak by jistě
žádala, aby toto jméno bylo ihned změněno
vzhledem k budově s německým konsulátem.
Nárok takový nebyl by o nic méně potřeštěný
než požadavek, aby české schůze vzhledem k
zadnímu traktu německého kasina na Havlí-
čkově náměstí byly tu zásadně zakázány.
Jestli pak asi má „Bohemia“ tušení, jak beze-
dně a bezmezně je směšnal
Dohoda mezi Volksratem a Verbandem.
Havlíčkův
Boh
Volksrat
Verband
Havlíčkův náměstí
Havlit
Bohemia
15
article
Ve středu konala se v Lovosicích schůze
výboru německého Volksratu, jíž zúčastnila se
také deputace, kterou vyslal dr. Titta do
Prahy, aby získal Verband pro svůj návrh dů-
věrnického sněmu německého a lhůtu jeho
svolání na 10. t. m. Jak známo, rozhodla se
schůze Verbandu bývalých zemských poslanců
pro důvěrnický sněm podle návrhu Pacherova
a pro jeho svolání na den 17. t. m. a přejala
ústupek, podle kteréhož spolusvolavatelem
býti má také „Volksrat“, o čemž ustanoveny
bližší ještě úmluvy. To všechno vyřizoval ve
středu dv. rada prof. Skedl Tittovi v Lovosi-
cích a sdělil mu přání dv. rady Bachmanna,
aby se dr. Titta dostavil v sobotu do Prahy
k dohodě o věci. Po delší prý poradě usne-
seno prý, že se má tedy dr. Titta odebrati do
— Canossy. Zdali a pokud se do opravdy po-
drobil, a došlo-lí k úplnému vyrovnání mezi
Volksratem a Verbandem, vyjde na jevo teprve
v úterý příštího týdne, kdy Titta bude rozší-
řené schůzi Volksratu referovati o své poří-
zené v Praze a Volksrat zaujme stanoviskok
sítuaci. Pražský orgán Volksratu, „Bohemia“,
ujišťuje, že vzhledem k projevu, k terýo
situaci Volksratvydá, bude jeho úter-
ní schůze svrchovaně důležita.
Nová vládní domluva radíkálním stranám.
Vláda pokračovala včera v domluvách radikál-
ním stranám za tím účelem, aby je získala pro roz-
umný postup při řešení krise v Čechách. Novum
včerejší úvahy „Pražských Novin“ je ta okolnost.
že tato úvaha nemluví už jen do českého tá-
hora, nýbrž i tábora německého ovšem jazy-
kem českým. Miní-li to c. k. vládní orgán
upřímně na obě strany, měl by Němcům udělovate
politické lekce v německém vydání úřadních
novin — v „Prager Zeifung“.
Verband
Pacherův
profesor
Skedl Titt
Bachmann
Titt
doktor
Němec
Prager Zeifung
Lovosice
Praha
Lovos
Canossa
Čechy
Miní
Volksra
Bohemia
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Inseráty.
K jubileu stoletého trvání „Timesů“ byl
vydán dodatek, v němž je vypsána historie
tohoto největšího anglického denníku; tu vě-
nován též oddíl dějinám inserce. Tato část
denníku jest nejzajímavějším zářoveň oddílem
historie „Timesů“. Viděti, jak vzníkaly a
utvářely se inseráty, počínajíce obyčejnými
oznámeními bez nároků až k nynější hlučné
reklamě.
Před vynalezením tisku všechno, co po-
třebovalo veřejného ohlášení, vyvolával hla-
satel, úřadník, jejž měla každá farnost v 17.
Timesy
17
article
století. Když byl vynalezen tisk, počali se
lidé v některých případech uchylovati k ma-
lým lístkům, jež byly buď rozdávány na uli-
cích, přilepovány na dveře kostelů anebo na
sloupy u cest. Přece to však v těch prostých
poměrech nestačilo a tu se leckdo zamyslil
nad tím, jak usnadniti lidem vzájemnou do-
mluvu v takových potřebách, kde je nutna
výměna. Montaigne dával ve svých „Skizzách“
radu, aby v každém městě bylo určeno místo,
kam by se občané scházeli se svými potřeba-
mi a zapisovali je do knihy: jeden že má perly
na prodej, druhý že by je koupil, třetí že od-
jíždí a hledá společníka, jiný opět že hledá
sluhu nebo dělníka a podobně. Brzy se obje-
vili lidé, kteří počali myšlenku uskutečňovati,
povstaly kanceláře a sprostředkovatelny, vy-
plňující nejrozmanitější přání v takovém roz-
sahu, že se pouštěly dokonce i do bankov-
ních obchodů. Nemohly se však udržet, poně-
vadž musily platit veliké poplatky do králov-
ské pokladny, jejich klienti však mohli za
sprostředkování platiti pouze, kolik chtěli.
V roce 1622 objevilo se v periodickém
časopise anglickém první insertní oznámení.
upozorňující na pojednání o sňatku člena krá-
lovské rodiny anglické se sestrou francouz-
ského krále. Druhé oznámení objevilo se až
roku 1647 a jeho předmětem byla opět ne-
dávno vydaná kniha. Mimo oznámek o kni-
hách dovídali se lidé prostřednictvím stálého
tisku o uprchlých služkách, o ukradených ko-
ních a podobných věcech. Obchod neužtval
Montaigne
18
article
ještě tohoto prostřednictví pro své zájmy. Z
vlády Cromwellovy byly vydávány dvakráte
v týdnu „Public Adviser“, věnované výlučně
zprávám, jež dodávalo až osm kanceláří. Po-
platek za otištění byl velmi vysoký a závisel
na postavení ohlašujícího; lékař na příklad
musil platiti 10 šilinků, dělník 4, za oznámku
o knihách se platilo 5 šilinků, o lodích, chy-
stajících se k odplutí, poměrně 1 penny za
každou tunu nákladu. K dělce nebo rozměrům
insertu se nepřihlíželo. Ze sedmnácti zbylých
čísel „Public Adviseru“ dá se vyčístí mnoho
zajímavých podrobností, osvětlujících života
povahu této doby. Tak obzvláště zajímavé
jsou dva inseráty. Jeden ohlašuje otevření
místnosti, kde možno obdržeti „nápoj, káva
nazvaný, velmi zdravý a uzdravující, mající
mnoho znamenitých vlastností, protože uza-
vírá otvor žaludku, podněcuje teplo uvnitř
něho, pomáhá při trávení, vzbuzuje veselost.
činí srdce lehkým, je dobrým lékem na oči.
na kašel, na katarh, bolest hlavy, souchotě.
pomáhá od vodnatelnosti, pakostnice a mnoha
jiných utrpení; prodává se ráno a o třetí ho-
dině odpoledne.“ Z druhého insertu v měsíci
červnu 1657 uveřejněného se dovídáme, že
v domě jistého Francouze se připravuje „vý-
borný nápoj Západní Indie: čokoláda, v každé
době na požádání.“ To jsou první známky
vznikání kaváren, místností, jež mají při vzni-
kání a rozšiřování se časopisů veliký význam.
Cromwellův
Francouz
Indie
Public Adviser
Public Adviser
19
article
Jinou periodickou publikací téhož druhu.
poskytující možnost bližšího seznámení se
s tehdejšími poměry, je Johnem Hongtonem
vydávaný Collection for Improvement of
Husbandry and Trade, kde vedle důležitějších
článků bylo dáno mnoho místa inserci na pří-
klad toho způsobu: „Prodávám čokoládu nej-
lepšího druhu bez koření a vůně, anebo s va-
nilkou a kořením: víme, jaký je to dobrý lék
pro špatné žaludky a jakou sílu dodává sla-
bým lidem. Za jakost ručím. Prodávám též
sago, o němž jsem slyšel od jednoho člověka,
že je to dřeň palmy, a od jiného, že je to
guma. Dělá se z něho huspenina, jež je velice
výživná.
Koncem 17. století stalo se oznamování
v novinách všeobecným zvykem a bylo již
tehdy zdrojem velíkých příjmů pro noviny.
takže, když r. 1728 vypukly mezi majíteli ve-
likých kaváren v Londýně a vydavateli časo-
pisů spory, vystoupili kavárníci s touto veřej-
nou obžalobou na novináře: „Redaktoři dneš-
ních novin učinili nás svým vlastnictvíma
předmětem svého obchodu. Vymáhají na nás
zprávy neb inserty, jimiž s poloviny zaplňují
své číslo novin. „Daily Post“ má jich obyčej-
ně na třicet, z čehož má denně až tři libry
šestnáct šilinků důchodů a mnohdy i více. Pla-
líme tedy dvakráte: jednou za uveřejnění in-
sertu a podruhé za jeho rozšíření, což se rovná
pozvání na dobrý oběd a zaplacení za jeho
snězení.“ Oprávnění této výtky bylo v tehdej-
ších poměrech, kdy kavárny byly vskutku je-
vištěm veřejného života.
Hongton
Pla
Londýn
Collection fórum Improvement of Husbandra and Trade
Daily Post
20
article
V nynější době soustředil se všechen ži-
vot na stránkách denního listu a stal se tak
všem přístupnějším. Užitek, jaký prokazují li-
dem, kteří potřebují stálé pozornosti, a zisk.
jaký noviny samy z toho mají, dovoluje jim
za nesmírně nízkou cenu proniknouti se svými
zprávami do nejhlubších a nejvzdálenějších
společenských vrstev. Kdyby nebylo insertů
a jejich vysoké ceny, nebyly by noviny ani
tak laciné. Není vskutku možno najíti v dneš-
ních poměrech lepšího, trpělivějšího prostřed-
níka nad noviny, jež s vytrvalostí často ob-
divuhodnou snaží upozorniti na sebe zákaz-
níka, k němuž dostati se je den ode dne těžší.
Když výkonnost a tvořivosť byla slabá
a pomalá, nemusil se obchodník a prodavač
vůbec obávati nedostatku zákazníků; odběra-
telů bylo vždy více než měl zboží na skladě.
Dnes je tomu však docela opačně. Dnes ne-
stačí říci a ohlásiti, že pan A. prodává pěkné
klobouky nebo dobré boty, pan B. je prodává
také; dnes se musí vynaložiti mnoho energie
již na to, aby se v kupujícím vzbudíla chut
podívati se na zboží. Letos v zimních měsících
šla za podobným účelem konkurence výklad-
ních skříní v Praze. Ku přilákání obecenstva.
aby se šlo podívati na zboží, nestačí již pouze
slovo, bylo nutno vzíti ještě jiné umění na po-
moc, umění ilustrační, zobrazující v novinách
i na plakátech, umění, jež vlastně stanoví
rozdíl mezi insercí dříve a dnes. Citlivost obe-
censtva v tom ohledu byla otupena do té míry
že bylo nutno hledati prostředků k jejímu po-
vzbuzení, uchýliti se k nejsilnějším způsobům
současné reklamy. Tato reklama činí v pe-
Praha
21
article
něžní hodnotě podle výpočtů Timesů osm sei
milionů liber šterlinků ročně, z čehož na
samotnou Anglii připadá sto milionů. Jedna
libra činí v našich penězích asi 24 koruny.
V roce 1832, když poplatek za ohlášení do-
sahoval nejvýše hodnoty 3 šil. 6 pen., činil pří-
jem všech časopisů v zemi 170.650 liber šter-
linků. Zlaté časy nastaly zde teprve v šede-
sátých letech minulého století. Insertní část
vzbudila všeobecnou pozornost a stala se té-
měř výlučně sprostředkovatelkou. Byl zde
však ještě stále způsob klidné, tiché jednodu-
chosti.
Dnes je tato prostota dávno pohřbena
a umění reklamní snaží se buď úlisně a zchy-
trale vpašovati pozornost do duše čtenáře no-
vin, anebo za ohromného křiku a strašného
povyku plakátového přepadnouti smysly di-
vákovy a ovládnouti je ve svůj prospěch. Ve-
lice mnoho znamená nyní volba místa a jeho
rozměry. V tom ohledu odvahou a drzostí je
nepřekonatelná Amerika. Tam se vydá na in-
serci třikráte tolik, co v celém ostatním světě
dohromady, a o závodění s ní nemůže zatím
býti ani řeči. Barva, kresba, krásné, obratné
slovo... všechno to slouží pouze k dosažení
určeného cíle: vyvolati příjemně působící do-
jmy. Na tom spočívá celé to veliké a chytré
umění, často velmi jednoduché. V tomto umění
všeobecně vzato, v posledním čtvrtstoletí roz-
množila se nad míru hrubost a sprostota, jež.
zdá se, má dny života však již sečteny, a na
obzoru vystupuje krasochut a uhlazenost.
Anglie
Timesy
22
article
Největší užitek přinášejí vydavatelům in-
serty továren na stroje a nářadí pracovní.
Jsou též velmi nesnadně, neboť vymáhají
zvláštní dovednosti slova i kresby. Odborné
časopisy americké mají odtud největší část
svých důchodů. Angličanovou zásadou je, že
nejlepším ušetřením je dobře zaplacený in-
sert, laciný nazývá vyhozením peněz. V nej-
novější době vymýšlejí se o závod způsoby.
jak uskutečniti nějaký zvláštní nápad v tomto
oboru; plakáty, letáky, brožurky, světelné re-
klamy, oběžníky ba i knihy přejímají úlohu
denních listů v ohledu reklamním. V někte-
rých případech není však možno noviny ni-
čím nahraditi, to tehdy, jedná-li se o něco, co
jest na prodej jen určitou dobu, na příklad
prodej anebo pronájem majetku nějakého,
Angličanův
23
article
pole, domu a tak dále, získání nebo poskyt-
nutí místa úřadnického a jiných běžných po-
Zisk, jaký dává inserce, tvoří základ a
udržuje nejeden veliký denník. Pouze drobná
oznámení divadel, přednášek, vycházek, schů-
zí, nálezů a ztrát, úmrtí a svateb nezmění asi
své původní drobné a skromné řádkové
formy.
Pokud se týče inserce u nás, vládne po-
sud namnoze zastaralý názor, jako by to byly
vyhozené peníze. Je, myslím, málo českých
obchodníků a továrníků, kteří by byli vydrželí
inserovati s krajní houževnatostí. Náš ob-
chodník vstrčí do inserce sotva pär set korun
a už si myslí, bůh ví, jaké to nebude mít účin-
ky. Za málo peněz málo muziky. Pak též in-
sert nenese. Zámožným se sice stane leckdo,
boháčem však nikdo. Zlatá prostřednost je
zde nejšpatnější cestou, jakou lidé u nás jdou.
Není zde odvahy dáti v sázku více; podnikavi
počtáři ostatně nedávají nikdy nic v pochyb-
nost. Pokora a malá míra jsou dvě špatné
vlastnosti českého obchodníka a českého člo-
věka vůbec.
Pokora
bůh vědět
24
article
Není třeba odmítat cizí myšlenky, cízl
vynálezy, uzavírat se jim, ale je třeba přijmouti
je jako látku a dáti jim rozmach českou svě-
žestí a odvážností. Je nutno, abych tak řekl,
učiniti z výsledků západoevropské práce a
myšlenky dojnou krávu české podnikavosti,
zapřáhnouti celý svět jako tažné zvíře do vo-
zu, na němž jede myšlenka a podnikavost,
zrozená třeba v nejzapadlejší dědině pod ho-
rami české vlasti.
Malí lidé, malý národ je pouze ten, který
má malou míru svých životních cílů. Nestačí,
aby jednotlivec zakládal zámožnost, nýbrž
aby celé generace navazovaly na sebe a po-
kračovaly ve stavbě lepší budoucnosti. To,
čeho dosáhl podnikavý otec, není synům roz-
házeti a roztráviti, nýbrž považovati teprve
za základní provozovací kapitál k dalšímu
rozvoji. Od tisíců nutno teprve počínati ob-
chod. A teprve od inserátů placených sty a
tisíci možno očekávati bohatých výsledků.
Tož vzdát se pokory, malé míry a přeci-
tlivělosti a budeme i u nás míti někdy veliký
denník, veliké obchodníky a podnikatele.
H. K. R.