Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 56. ze dne 25. února 1905

Různé zprávy. = Milostná idylla ve válce rusko-japonské. Ru- ská ošetřovatelka nemocných Bogdanova, která při- byla do Japonska v mužských šatech jako válečný zajatec, vyprávěla o příčině svého přestrojení zají- mavou historku. Bydlí v Charbinu a byla tam za- snoubena s právním zástupcem, jenž byl povolán jako záložník do Port Arturu. Vydala se do pev- nosti za ním jako ošetřovatelka nemocných a pro- žila v pevnosti celou dobu obléhání. Po kapitulac chtěla snoubence provázeti v zajetí do Japonska. Ježto ženy zajaty nebyly, musila si ustříhnouti vlasy a přestrojiti se za vojáka. Ve vojenském stejnokroji zúčastnila se s kvantunským dělostřelectvem pochodu do Dálného, odtud byla s plukem po lodi dopravena do Japonska. V Ujině, kdež nachází se stanice ka- rantény, přestrojení její poznali. Zde pak vyprávěla o osudech, jež prožila a prosila, by jí bylo dovo- leno, raněného ženicha také v Japonsku dále ošetřo- vati, ač se to příčí platnému řádu. Francouzský kon- sulát v Kobe obírá se vyřízením této záležitosti. = Hrozné bouře na moři a rozkotání lodí. Z Pirea se nám oznamuje: Staří námořníci nejsou pamětníci tak zuřivých bouří, jaké panovaly v poslední době ve východním Středozemním a Černém moři. Do- posud nemožno konstatovati ztráty lodí a životů, ale již počet zjištěných jest ohromný. Největší katastrofu přivodila bouře v Ponto-Heraklionu v Bílém moři Níce než třicet velkých a malých plachetních lodí se ztroskotalo. Kotvy jejich nebyly s to odolati prud- kosti vichru a návalu vln, jež je metaly jednu přes druhou na břeh, utvořivše z nich rozdrcené trosky.

Z břehu musili obyvatelé pohlížeti na námořníky s vlnami zápasící, kteří držíce se kusů plovoucích dřev, pokoušeli se připlavati ke břehu. Nikdo jim nemohl přispěti ku pomoci, neboť veškeré lodky v přístavu byly metány na břeh, kde si nimi vlny divoce hrály. Silnější mužové zápolili tak po ně- kolik hodin až pozbyli unavením a mrazem sila zmizeli ve hlubinách moře, nebo byli mrtví vyhozeni na břeh. Těch bylo nalezeno dosud deset, počet však utonulých jest velmi značný. Stejný osud stihl i par- níky, zakotvené v přístavu. Jeden parník turecké spo- lečnosti Mahsusé a dvě vléčné parolodi se rozkotaly a potopily. Parník „Kalypso“ rakouského Lloydu, který tam nakládal uhlí, jak už o události byla zmínka v nedávné úřadní depeši, byl vyhozen na břeh a těžce poškozen. Téhož dne ztroskotala seu Zunkudeku velká nákladní loď „Georgios Kutsis“, po- sádka však se spasila. Pět mužů plachetní lodi „Elies“, která plula do Elensiny a potopila se v Salominském zálivu, udrželo se vzdor bouři a zimě přes celou hodinu na. povrchu moře. Byli spaseni lodí, která právě sem plula. Nejstarší z oněch mužů jest přes sedmdesát let stár, ale vydržel veškeré útrapy snáze než jeho mladší druzi, z nichž jeden musíl býti do- nesen do nemocnice, kdežto stařec, sotva že se pře- vlékl, odebral se rovnou cestou posilniti se do krčmy. Taktéž se podařilo zachrániti posádku lodi „Alex- andry“, která se ztroskotala na jižním břehu Korfu. TTím však není ještě vyčerpán počet veškerých ne- štěstí, neboť bouře zvláště v Černém moři rozprášila lodi na všecky strany a jelikož o mnohých nedošly zprávy, panují odůvodněné obavy, že jich mnoho za- hynulo. Pokud možno předvídati a jak vypravují ná- mořníci, zažijeme letos ještě mnoho velkých bouří.

= Jak se naši krajané za mořem baví. Pan Jo- sef Ledvina z Market Lake píše českému »Pokroku Západu« tento zajímavý list: »Zasílám vám v přilo- ženém balíčku plakát, jakého jste zajisté dosud ne- viděli. Jest to pozvánka k účasti na honu zaječím. při kterém pušky a psi jsou z honu úplně vyloučeni. za to ale holí a klacků obstarána fůra, tak aby měli honci hojný výběr. Obrázek na plakátě představuje výjev z loňského honu, kterýž jsme zde pořádali a kdy jsme zajíce sehnali do dobytčí ohrady, na druhé straně stála kára, do které jsme je vehnali a zaslali pak v ní do Salt Lake City k rozdání chudým. Lon jsme při honu dostali asi 8000 zajíců. Honců bylo kolem tří set a hon trval asi tři hodiny. Na honu tomto podílí se mnoho lidí. Většina z nich má foto- grafické apparáty a obleskuje nejzajímavější výjevy. při honu se udavší. Obrázky se prodávají, zajíci však jsou pro každého zdarma. Podobné hony pořádají se v této krajině na mnohých místech, ale zdejší jsou nejvyhlášenější. Po honu bývá upraven »free lunch« a večer je hudba. Z té příčiny dávají si lidé z růz- ných končin na honech těchto dostaveníčko, jako v Čechách na památných poutích. Ale letos nám to může málem sklapnout. Sníh jest málo kde a poskrovnu a teploměr po celý měsíc již ukazuje mezi 30—40 stupni nad nulou a tu odpoledne bývá bláta, nebo zem je rozmrzlá a pouze za noci trochu tuhne. Proto se také zajíci tak nehrnou k lidským obydlím. Le- tošní hon, jak na plakátě vidíte, bude v sobotu dne 18. února 1905 i sdělím vám, jak dopadne. Dopadne-li dobře, pak vám nějaký vůz zajíců pošlu.« — Jak možno souditi, neschází našim krajanům za mořem ani na zábavě, ani na dobrém srdci.

= Tajúplná vražda stařeny. V městečku Asmiéru blíže Paříže žila 80letá stařena, ovdovělá Františka Milková, stižena pakostnicí. Pro nemoc se s lože téměř ani nehnula, trávivší zbytek života po cel dny na pohovce nuzné světničky, již obývala v pří- zemním domečku na konci obce. Životní potřeby hradila z úroku dědictví po svém nebožtíku muži jenž jí zanechal 3000 franků. Společnicí byla stařeně 60letá posluhovačka, jež k Milkové docházela každo denně před 8. hodinou ranní a meškávala u ní do 2. hodiny s poledne. Na to vracela se k nemocné opět před pátou hodinou. Když posluhovačka minu- lou středu v obvyklé době do příbytku stařenina ve- šla, spatřila obraz přímo hrůzostrašný: tělo sta- řeny Milkové leželo na zemi pod pohovkou a vrchní čásť zakryta byla peřinou. Posluhovačka zvedla bez- duchou a postřehla, že mrtvole řine se z pravého spán- krev. Na pokřik, jejž vyděšená ztropila, přiběhli lidé z nejbližšího i vzdálenějšího okolí a pokoušeli se bezvědomou stařenu vzkřísiti. Ale veškeré úsilí bylo

marným. Přivolána úřadní komise, jež konstatovala na těle ubohé stařeny osm bodných ran nožem. Dále zjištěno, že vrah byl opatřen dvěma noži různé ve- likosti, jež po delším hledání nalezeny ve světnici krví střísněné. Po spáchaném zločinu řádil zlosyn mezi nábytkem, kterýž téměř úplně zničil, rozbiv stolek, skříň i pohovku. V prvém okamžiku soudilo se všeobecně, že motivem krvavého zločinu byla loupež a že vrah pátral po penězích. Avšak k ne- malému úžasu nalezena pod polštářem, na němž původně spočívala hlava mrtvoly, peněženka se znač- nější hotovostí, kterou zločinec zcela jistě viděla kterou zanechal naprosto nepovšimnutou. Policie pa- řížská domnívá se, že se pachatel snažil pravý motiv zločinu zakrýti i naskytá se otázka, jakou tedy jinou příčinu mohl míti ke vraždě stařeny? Dle nejnověj- ších zpráv policejních vídán byl za poslední doby v okolí stařenčina obydlí mladý, bezvousý výrostek, o němž se soudí, že še asi s vnitřním zařízením bu- dovy dobře obeznámil.

Zemřelí v Praze. Dne 18. února 1905: Flusser Otto, syn hostin- ského, 3 měs., 360—I. Borovičková Terezie, zpěvačka, 33 roky, 1433—II. Martinkova Františka, služka, 22 r. 225—III. Vařečka Josef, dělník, 57 roků, 133—VI Porpová Kateřina, vdova, 86 roků, 602—VII. —U Alžbětinek: Fischerová Marie, vdova po slád- kovi, 86 r. — V chorobinci: Pichlová Eleonora, vdova, 79 roků. — V městském chudobinci: Karčová Johanna, žena metaře, 76 roků. — Ve vše- obecné nemocnici: Homolka František, dělník, 36 roků. Horáček František, dělník, 37 roků. Haufen- huferová Marie, posluhovačka, 41 rok. Konrádová Anna, žena krejčího, 24 roky. Dne 19. února 1905: Sellnerová Marie, chot učitele a majitele knihtiskárny, 86—I. Kronforstová Anna, vdova po mlynáři, 66 roků, 512—I Metelková Ant., žena úřadníka, 70 r., 738—I. Jirásek Václ., sluha, 24 roky, 373—II. Brabcova Marie, dcera truhláře, 2 měs., 389—II. Kunz Norbert, soukromý úřadník, 57 roků, 1320—II. Würbtová Josefa, soukromnice, 80 roků, 61—III. Köhlerová Marie, vdova po praž- ském měšťanu, 84 roky, 188—III. Pangrác Josef, obuv- ník, 57 roků, 223—III. — U Milosrdných se- ster: Havlíček Josef, nádenník, 19 roků. Hrubá Anna, švadlena, 22 roky. — Ve všeobecné ne- mocnici: Bednář Václav, řezník, 31 rok. Kuchař Václav, dělník, 54 roky. Schitz Jan, kočí, 35 roků. Šváb Václav, modelér, 75 roků. Tomanová Jana, švadlena, 28 roků.

Dne 20. února 1905: Pečková Johanna, vdova po pedelu, 68 roků, 428—II. Porget Ervín, posluchač techniky, 21 rok, 970—II. Zilvar František, obchodník s máslem, 65 roků, 1181—II. Dospěl Josef, tesař, 58 r. 401—VII. Zvonař Antonín, tesař, 42 roky, 619—VIII. — U Milosrdných sester: Bečan Vojtěch,ti- skař, 72 roky. Kubát Václav, dělník, 60 roků. Pospíšil Jiří, dělník, 82 roky. — U Alžbětinek: Lašťov- ková Marie, švadlena, 47 roků. Ottová Josefa, žena městského strážníka, 62 roky. — V městském chudobincis Železná Apolena, vdova po řeme- náři, 84 roky. Dne 21. února 1905: Havlíkova Františk, dcera pradleny, 11/2 měs., 170—I. Popp Emil, obchod- ník, 481/2 roku, 175—I. Mimra Karel, dílovedoucí, krejčí, 31 rok, 630—I. Grubner Jan, soukromník, 88 r. 1059—I. Vodenka Antonín, truhlářský pomocník, 23 r., 492—II. Heineova Anežka, vdova po továrníku, 80 r., 882—II. Kozlová Marie, manželka kamenotiskaře, 31 rok, 1317—II. Brinke Karel, syn typografa, 4 měs., 1459—II. Mášová Anna, žena hlídače, 68 roků, 22—VI. Kratochvíl Martin, truhlář, 61 rok, 759—VII. Novotná Aloisie, dcera dělníka, 11/2roku, 91—VIII. Hlávka Ant. dělník, 56 roků, 626—VIII. — U Milosrdných bratří: Kadlec Rudolf, sluha, 24 roky. Novák Frant., kolovrátkář, 52 roky. Typpl František, truhlářský po- mocník, 19 roků. — U Milosrdných sester:

Mullerová Maric, vdova po síkovateli, 53 roky. =

Vrcholky kopřiv odrážely se ostře a tmavě od světlo- zelena a jantarova západní oblohy. Vše bylo tiché, ná- padně tiché. Bensington divil se, proč nemůže slyšeti ostatních — tam za nárožím domu. Přitmi v kolně na vozy změnilo se nyní v propast černou. Bang! . . . bang! . . . bang! . .. Řada ozvěn a výkřik. Dlouhé opět ticho.

Bang a slábnoucí řada ozvěn. Ticho. Potom bohu buď dík! Redwood a Cossar vystou neslyšitelné temnoty a Redwood volal: »Bensingtone !« »Bensingtone! máme ještě jednu krysu v pytli !« »Cossar má ještě jednu krysu v pytli.« piliz

Potom objevila trojice těchto mužů za ohlodanými, rozpadlými dvířky mřížovými nejzápadnější z obrov- ských děr krysích, škaredě páchnoucí to prohlubinu, jejíž pohled srazil všechny v jeden šik. »Doufám, že vylezou ven«, pravil Redwood, ohlednuv se úkosem po stříšce nad studní. »Nevylezou-li však — — —« přemýšlel Bensington. »Vylezou!« děl Redwood. Všichni se zamyslili. »Budeme musit nějaké světlo vnésti do této chodby podzemní, jestliže tam vstoupíme«, mínil Redwood. Všichni kráčeli pak po malé písčité stezce lesem smrkovým a stanuli až krátce na to, když spatřili otvory, v nichž se usídlily roje vos. Slunce zapadalo nyní a vosy vracely se na dobro domů; křídla jich tvořila ve zlatém svitu vířivé věnce paprskův kol nich. Tři mužové vyhlíželi z pod stromů — nenutkalot jich věru nic, aby vykročilí až k okraji lesa — a pozo- rovali obrovské hmyzy ty, jak slétly níž, jak chvilku lezly a jak potom do otvorů vnikaly a v nich mizely. »Nyní budou po několik hodin sticha«, děl Red- wood. »Jest to, jakoby člověk opět omládl.« »Těchto děr nemůžeme minouti«, pravil Bensington, »i kdyby byla noc sebe temnější . . . Krom toho . .. svit . . .« »Bude úplněk, pravil elektrik«. »Podíval jsem se ...« Vrátili se a radili se s Cossarem. Tento děl, že jest »jasno«, že musí síru, sanytra sádru ještě před soumrakem lesem pronésti a protož po- čali skládati i odvlékati pytle. „Zápas s obry .