V Praze, v sobotu dne 25. února.

K číslu 56. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko

Události ruské. Nepokoje v Zakavkazí. Z Tiflisu, 24. února. (C.-B.) Gubernátor vyzval mohamedánské duchovní, aby napome- nuli obyvatelstvo svého vyznání, by neposlou- chalo osob, jež činí pokusy, aby způsobily ne- pokoje. — Katholikos všech Arménů odcesto val do Baku. Stávkové hnutí železniční. Z Varšavy, 24. února. (C.-B.) O 5. hod odpolední obdrželi zástupcové stávkujících na dráze varšavsko-vídeňské přízni- vou odpověď na své požadavky. O 7. hodině večerní přijali ředitelstvím podepsané písemné rozhodnutí, načež trati pro dopravu ihned uvol- něny. Správa petrohradsko-varšavské železnice vydala úřadní prohlášení, že doprava na tratích není přerušena, ač stávka trvá. Bu- dovy nádražní a výhybky chráněny jsou vojskem. Maxim Gorkij., Z Petrohradu, 24. února. (Spt, Ag.) Zále- žitost propuštění ,Maxima Gorkého na zá- ruku 10.000 rublů byla předložena k definitiv- nímu rozhodnutí generálnímu guvernéru Tre- povovi, avšak schválení o propuštění dosud nedošlo. Zdravotní stav Gorkého v posledních dnech se zhoršil. (Ostatní zprávy viz na 3. straně.)

Válka. Z mandžurského bojiště. Z Londýna, 25. února. Přes Řím došla zpráva, že Ojama soustřeďuje vojsko a doufá, že při hlavním útoku bude vítězem. — Dle zpráv japonských zkazili chunchu zové ruských zásob tolik, že jimi mohlo býti zaopa- třeno 20 000 mužů na 2 měsíce. Z Berlína, 25. února. Ruské listy sdělují z Mukdenu 22. února, že Japonci po- čtem 8 praporů postoupili prot ruskému křídlu východnímu, byl však zatlačeni.

UDNi

Telegramy gen. Sacharova. Z Petrohradu, 24. února. (C.-B.) Telegram gen Sacharova, zaslaný generálnímu štábu, ze vče- rejška oznamuje: »Zatím co jeden díl našeho vojska vyhodil most u Hajčenu do povětří, utkal se jiný oddíl se strážemi předních linií japonských, jež chtěly přispěti bojujícímu detachementu japonskému ku po- moci. Ná to ustoupilo oddělení na západ, vykonavši celkem pochod 100 verst. Dne 21. pokusila se ška drona japonská a chunchuzové zahnati odděleníto na jih. Dne 22. února byli jsme donuceni linie ja ponské protrhnouti. Při tom dva naši důstojníci byli zraněni. V noci na 23. únor napadlo oddělení japon- ské jízdy přední stráže v Shilpuchanu, mezi Sinchau a Badune, načež opět ustoupilo. Další telegram Sacharova oznamuje, že Shilpu- chan byl Japonci vyklizen a spojení mezi Badune Khaladjou opětně zjednáno.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Uherská krise. Z Vídně, 25. února. Vnitřní politika cis- lajtánská teď odpočívá. Uherská jenom zdánlivě — na venek. Na místech, na kterých rozhoduje se o budoucím útvaru věcí v druhé polovině říše, je však čilo a rušno. Maďarský státník který zde za posledních dnů meškal, se vy- slovil: »Mám dojem, jakoby nikdo ne- věděl, co chce, vyjma panovníka, jehož vůle však jest negativní. — Situace byla zhor- šena výhradnou volbou poslanců strany neod- vislosti do presidia a do funkcí zapisovatelských. Vytýká se hr. Andrássyovi jako chyba, že ne- fedroval raději elementy ze skupiny tak zv. dis- sidentů, nýbrž volební vítězství strany neodvis- losti ještě zvýšil volbami v parlamentě samém.« »Fremdenblatt«, o kterém je známo, že čten je každodenně císařem a že zejmena v věci, o kterou jde, má z Pešti referáty nejen nejrozšířenější, ale také nejopatrnější, sděluje z uherského hlavního města: »Na všechen způ- sob nyní nastane několikadenní pře- stávka ve vyjednávání. Čeká se s ne- děle o brat, kterým by se uvedla celá akce do jiných kolejí. V táboře strany neod- vislosti byli včerejší audiene hr. Andrássya dosti roztrpčeni. Myslí, že odepřen byl panovníkem souhlaskprogramuAndrássyovu.«

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Týž list oznamuje: Výkonný výbor uher- ské strany liberální prohlásil, že situace s jeho stanoviska jest docela nezměněna a že zůstane asi takovou, dokud nebude přistoupeno k libe- rální straně s tužbou, aby se aktivně zúčastnila rozřešení. V liberálním táboře jsou přesvědčeni, že tento krok stane se dříve či po- zději. Považují posláníhr. Andrássya za skončené, protože návrh koalovaných stran považuje se za takový, o kterém rozprava je vůbec nemožna. Je-li to pravda, nelze ovšem konstatovat, ale myslí se, že nejbližší dů- věrníkkoruny navrhne jinou cestu k rozmotání situace. Z Pešti, 25. února. »Neues P. Jour- nal« sděluje: Hr. Andrássy, který jel do dvor- ního hradu, včera se odhodlal vrátiti po- slání své do rukou panovníko- vých, nedostane-li se mu autorisace k vyjed- návání s opposičními stranami o založení koa- ličního kabinetu. Zná zvyklosti panov- níkovy tuze dobře, aby nevěděl, že jeho prohlášení »vyhražuji, si rozhodnutí« neznačí nic jiného, než že koruna návrh hr. Andrássya zamítá.

Státník, prve již několikráte jmenovaný, vyslovil se: »Vidím jen tolik, že císař postihl situaci dobře a nedá se překvapit.« Naproti tomu vyslovil se jiný státník: »Ve Vídni jsou pořáde nepolepšitelni. Stejně jako před dvěma roky. Kdyby tenkráte byli dali před Khuenem přednost Wekerlovi nebo Apponyovi, byli by mohli dáti vojenské koncese mnohem menší než dali Tiszovi. Ba, kdyby se bylo učinilo pro Kolomana Szella mnohem méně, než se pak učinilo pro Ti sz u, byla by situace bývala zachráněna. Ve Vídni však myslili, že my Maďaři budeme licitovata slevovat. Konec konců je však, že ve Vídni musejí koncedovat vždy ví- ce, čim déle krise trvá a tomu bude tentokráte.« Protesty proti volbám. Z Pešti, 25. února. Ke krátké, již uveřej něné zprávě o peštských volebních protestech dodávají se tyto podrobnosti: Včera podalo 20

FEUILLETON. Prasátko.

Byl to dnes významný den u Bystřinců. Kupovali prasátko. Truhlář Bystřinec hned o čtvrté ranní vstal do „šraitofle“ vložil několik zlaťáků, na záda naložil si nůši a za hojného napomínání a upo- zorňování panímámy Bystřincové kráčel statně po silnici do Turnova na výroční trh. Panímáma stála na silnici až dědeček zmizel jí s očí. Pak byl v roztrhaném baráčku, kde bydleli dědeček a babička Bystřincovi, shon. Babička od rána do poledne šukala po celém stavení. Malý chlívek připravovala prasátku, pro které do Turnova odešel dědeček Bystřinců. Žlutá sláma v hojnosti nastlána byla na zemi chatr- ného chlívku a chlívek čekal téměř na nového nájemníka. Každý v obci, díky babiččině výřeč- nosti, věděl, že dědeček Bystřinců šel na trh a že přinese prasátko. Celé téměř dopoledne ztrávila babička v ne- ustálém upravováni příbytku pro nového světo- občana. Odpoledne však každé chvíle vybíhala před vetchá vrátka svého baráčku a netrpělivě hleděla k silnici, zdali už nepřichází dědeček z města. Dlouho marně vykukovala dědečka babička By- střincová. Slunko zapadalo za hory a dědeček s toužebně očekávaným prasátkem se neukazoval. V tom slyš! Nesrozumitelné zvuky jako přidušený pláč zaznívaly z dálky. Babička tomu rozuměla. Plakalo prasátko! Tak jak byla, rozběhla se svižným krokem naproti dědečkovi a záhy také našla těžce oddychujícího stařečka, belhajícího se s prasátkem domů. „To je doba, to je doba,“ hubovala babička.

„Tak jen pojď, už abychom byli doma; od od- poledne čekám a ne a ne se tě dočkat!“ Přidali do kroku a záhy vrzala dvířka před baráčkem a stařečkové vešli na maličký dvorek Bystřinec s pomocí babičky sundal nůši s ramen, narovnal se a pozdvihl opatrně víčko nůše. Ma- linký, štětinatý světoobčánek udiveně hleděl na nový svět a žalostně naříkal. „Čuni, čuni, pojď malej, pojď malej do chlívka,“ volala babička na prasátko. Než to jakoby nerozumělo, znovu se dalo do naříkání. „Pojď, dáme tě do chlívka,“ povídala ba- bička a spolu s dědečkem již i s nůší odnášeli prasátko do chlívka, kde vesele proháněly se slepice. „Kše, kše,“ volala z dálky babička na do- těrné slípky. Jako když do nich střelí rozprchly se a udělaly místo kňučícímu prasátku. Babička s dědečkem jemně vyklopili do čisťounké slámy prasátko a pečlivě zavřeli chlívek. Babička po- ložila nůši na zástinek a ubírala se belhavým krokem do světničky. „Nu, co's dal za něj?“ otázala se vzadu se belhajícího stařečka. „Inu, je to letos ňáký drahý,“ povídal dě- deček, „celou desítku jsem musil dát!“ „Můj ty bože, to je peněz za takové malé prasátko,“ řekla babička. „No, vykrmíme si je a o posvicení si n něm pochutnáme. Vzal už das ty peníze!“ A vskutku! Prasátko sílilo a rostlo vůči- hledě. Však také mělo proč! Spíše by sama byla nejedla panímáma Bystřincová, než by za- pomněla na prasátko. A prasátko vyrostlo v pěk- ného buclatého krmníka. Však byl už také čas!

Do svatého Martina nebyly ani dvě neděle. A o Martině v Doubravicích je posvícení. Čas uplynul jako voda a než se kdo nadál, svatý Martin přijel na bílém koni. Několik dnů již před Martinem líbezná vůně pekoucích se posvícenských koláčů vzná- šela se ve vzduchu a vetchá kamínka v nízkých baráčcích smutně sténala velikým žárem. I u Bystřinů onaly se rozsáhlé přípravy k významnému dni. Den před svatým Martinem došel dědeček do Sobotky pro tvrdé housky a záhy se s nimi vrátil. Počali je máčet. Dědeček tiše si pomlaskoval na pečínce, kterou již v duchu na stole viděl, co zatím ba- bička počítala, kolik ještě třeba koláčů. Housky byly namočeny a významný akt zabíjení nadešel. Dědeček vysoukal si rukávy a brousil hor- livě na malém brousku zabiják, zhotovený ze šavle, kterou dědeček, jak každému ochotně vy- kládal, nosil, když tu ještě byli Prajzi. Hrrr, hrrr... hrčela po kostrbaté silnici dřevěná kára. Dědeček pozdvihl hlavu. Řezník Kůtek z blízké obce poháněl kolem malého svého koníka. „Prr!“ vykřikl řezník a zatáhl opratěmi. Koník se zastavil. „Nemaj nic na prodej?“ ptal se Kůtek dě- dečka, na zápraží brousícího nůž. „I nic nemám, pane Kůtek, ale jsou tak dobrej, když už jsou tady, jdou mi zabit pra- sátko na posvícení. To vědí, stáří je stáří a já už nemám té síly, jaké jsem dříve míval, nerad bych, aby prasátko zbytečně se trápilo. Ne- zloběj se.“ „Ale s radostí, už jdu!“ zvolal řezník, se- skakuje ze skřípajícího vozíku.