Ročník XXXXIX.

V Praze, v pátek 20. srpna 1909.

Číslo 229.

Naranní a večerní listy předplácí set V Praze v administracis na měsic. . . . . . 2 K — h na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou; na měsi na čtvrt leta ! . . . 7 K enn ve filiálkách na měsic. . . . . . 2 K 80h a měsie Pošton na čtvrt ieta : . . . 8 k ooh s dvoji zásilkou něsl na čtvrt iota : . . . n k d

NILl

ečerní dání V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za Sh večerní . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově: ranní čislo . . . . . vočerni . . . . . . . . 5h lnseráty platí se hotové nspřed- Předpleceni a inserty přijimá administrace v Marianské ul., B. Tam nncházejí se těž redskce. tiskárna a sxpedine „Národních Listů Rukopisy se novracejl.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Sokolský výlet do Poštorné a německá výprava proti němu. Z Vídně, 20. srpna. »N. Fr. Pr.« štve dnes proti sokolskému výletu do Poštorné. Musí sice přiznati, že tato obec, která má 3400 obyvatelů, jest z 97% česká, že purkmistr a členové obecního výboru jsou Češi, že místní školní rada a duchovenstvo jsou české, ale na- vzdor tomu prohlašuje návštěvu Čechů v české obci za provokaci Němců — ve Vídni (l) všemi nepoctivými prostředky svolá vá Němce z Břeclavy, Mikulova a pře- devším z Vídně, aby navštívili v neděli »di- věrnou« protestní schůzi v Po- štorné. Výlet pošlorenský stává se vždy vážnější otázkou politickou. Včera konala se v Břeclavě schůze, na které byli zástupcové německého bundu dolnorakouského z Vídně. Tam bylo usneseno, protestní schůzi v Po- štorné, třeba že ji místní starosta zakázal, konati a vydati provolání k dolno rakouským Němcům, aby v neděli přijeli do Poštorné. Také byl po obvyklém německém mravu požádán ministr krajan dr. S chrei ner, aby vymohl definitivní zákaz sokolské slavnosti. Úřady učinily již bezpečnostní opatření na ne- děli a okresní hejtmanství mistelbašské, jakož i hodoninské vyšlou v neděli na místo silné od- dily četnictra. Další štvaní proti českým schůzím ve Vídni. Z Vídně, 20. srpna. Německo-nacionáln listy štvou proti několika českým podnikům. které se v přištích dnech budou konati. Mezi jiným vyzývají ke zmaření nedělní s chůze »Komenského« v XVII. okresu v hostinci Petržilkově, kde se má jednat o otázce českých škol. Dále upozorňuji na český tábor, který se bude konati dne 4 záři vNárodním domě v Pětido mi na kterém má býti jednáno za účasti poslanců o protičeských násilnostech ve Vídni. Ministerský výbor pro dohodu na českém sněmu.

Z Vídně, 20. srpna. »N. F. P.« sděluje že ve včerejší ministerské radě byl zvolen ja- kýsi užší ministerský výbor, který má připraviti dohodu na českém sněmu. Kromě ministerského předsedy barona Bl ie nertha patří k němu oba ministři krajani dr- Žáček a dr. Schreiner a ministr vnitra bar. Haertel. Dnes koná tento výbor první poradu. Ministerský předseda bar. Biene rt bude přijat teprve v neděli císařem ve slyšení v Išlo, aby mu podal zprávu o situaci. Hledají se nové daně. Z Vídně, 20 srpna. O včerejší ministerské radě se proslýchá, že se tam vynořilo několik nových finančních projektů. Kromě dan ě ze sirek sotva však bude některý z těchto ná vrhů příjat. Zavedení daně ze sirek jest tou dobou v popředí všech finančních úvah. Mezo jinými vyskytl se projekt, aby byla zvýšen psobní daň v nejvyšších třídách nad rámec do savadního finančního plánu. V tomto, jak známo, se navrhuje zvýšení z 5 na 6 procent a nyní půjde o to, není-li možno hranici tohoto zvý- šení posunouti na 7 nebo 8 procent. Velké ob- tíže budou spojeny zajístě se zvýšením po- platků, protože většina popiatků v Rakousku jest již nyní dosti vysoká a další zvýšení nesli buje kromě toho velký finanční effekt. Přesto však tento plán má v kompeleniních kruzíeh nejvíce přívrženců Dále se mluví o tom, aby po příkladu říšské finanční reformy německé zkoumala se olázka daně přepycho vé. Zdali se pomýšli v tomto směru na daň z eky- páží nebo z automobilů, po případě na daň z vy držování několika služebných, nelze dnes ješta

říci. Také bylo včera v ministerské radě mlu- veno o monopolech, proti nímž však bylo na- mítáno, že jejich zavedení vyžaduje dlouhé doby. kdežto za nynějších finančních poměrů jest za- potřebí rychlého rozmnožení příj mů Výnos daně ze sirek po odečtení správníeh výloh odhaduje se na 20 milionů, také však odhadují jej mnozí níže. Následkem toho bude nutno opatřiti ještě jiné státní příj my. které by nahradily zvýšení daně z piva. Pro- zatím však jedná se vesměs jenom o projektech které se budou studovati v ministerstvu finanel Vládní dementi. Z Vídně, 19. srpna. (K. k) Některé české listy přinášejí zprávu, že došlo ve včerejší mini- sterské radě ke sporu ve věci Čechů v Dolníeh Rakousích a že na urovnání jeho musil zakro čiti ministerský předseda. »Fremdenblatt« je zmocněn prohlásiti, že tato zpráva je pouhou smýšlenkou. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 20. srpna. (K. k.) »Wiener Ztg.e oznamuje: Císař udělil rozhodnutím ze dne 2. srpna t. r. exequatur ustanovovacímu d plomu Will. L Lowria, který byl jmenován konsulem Spojených států amerických v Karl. Varech.

Aféra biskupa dra. Kahna. Z Vídně, 20. srpna. Dle zprávy »N. W. T.- přijel v úterý celovecký kníže biskup dr. Kahn do ryze slovinské obce sv. Ilje v ryze témět slovinském okrese rožackém v Korutanech, aby tam s hodnosti faráře sesadil P. Českého, pro- tože prý se dopustil různých poklesků. Zároven přiváděl kníže biskup do sv. Iije P. Jana Hörn- becka, kterého tam ustanovil za zatímního správee fary. V průvodu kanovníků vstouil biskup do kostela a německým jazykem jal se farníkům sv. iljským vykládati o pokleseích jejich faráře, jež prý způsobily nutnost, aby byl sesazen. Farniei volali několikráte do řeči biskupovy: to není pravda! Rovněž se nespokojihi se slovinskou řečí administrátora Hörnbecka; když přistoupil k oltáři, by sloužil mši, odešli všichni farniei z kostela. Po mši chtěl biskup vejíti do fary, ale občané tam shromáždění ho tam nepusuili, řkouce, že mu dovolí jiti na fsru jenom, jestliže P. Českého znova dosadí na faru. Biskup chtě však do fary vniknouti násilím, pomocí četnictva, ale političti úřadnici mu požadavek ten zamltali. poukazajíce na rozčilení občanstva a možnos krveprolitI, kdyby biskup chtěl se na faru dostnt násilím a mocí. Kníže biskup dr. Kahn pak odjel, aniž na faru vkroči.

Svaloštěpánská slavnost v Pešti. Z Pešti, 20. srpna. (K. k. uher.) Svatoště- pánská slavnost byla dnes provedena obvyklým způsobem. Ostatky sv. Štěpána byly ve slavnén průvodu neseny z chrámu Zikmundova na krá- lovském dvorním hradě do budínského koruno- vačního kostela, kde byla sloužena slavnostní mše. Jako obyčejně zahrála vojenská hudba po společném výstřelu „Zachovej nám, Hospodine“ Četní mladíci z Pešti, kteří se slavnosti zúčast- nili, jenom aby demonstrovali, zapěli de- monstrativně píseň Kešutovu způscbilí povyk, takže musila za- kročiti policie. Devět výrostků bylo za tčeno. Jinak nebyl klid porušen. Auglie a Rakousko Z Londýna, 19. srpna, (K k) »Pall Mal Gazelte« uveřejňuje velmi přivětivý článek s ná- pisem »Austrias Grand Old Man«. O balkánské poslední krisi pravi: Ani britská vláda ani britský národ si nepřál chovati se nepřálelsky k Rakousko Uhersku. Navzdor zlovolným ma- névrům nebyla krise s to, aby pokazila dobrou shodu mezi Anglií a Rakousko-Uberskem. Císar usiloval toliko o zachování míru. Angličané věři, že Rakousko-Uhersko bude cenným činite- lem při zachování mocenských poměrů Evropy a posuzují jeho poměr k Německu bez pode- zření.

Z anglického parlamentu Z Londýna, 19. srpna. (K. k.) (Dolní sně movnu.) Dolní sněmovna schválila dnes ve tře tím čtení jednomyslně osnovu zákona o jiho africké unii. Byla vyřízena tak, jak byla podána. beze změny. Schůze ruského cara se sullánem. Z Potrohradu, 20. srpna. (K. k.) Proslýchá se, že sultán nenavštíví již letos cara v Livadii, nýbrž pošle jenom zvláštní poselství na Krym, aby cara pozdravilo. Teprve až popluje car Bosporem, dojde ke schůzec obou mocnářů. Velká stávka ve Švědsku. Ze Štokholmu, 19. srpna. (K. k) Dle ofi ciálního sdělení bylo včera nezaměstnaných 284.418. Dle sčítání v úterý bylo jich 285.762 Číslice ta nebyla však přesná, protože v někte- rých místech nebylo dosti času ke sčítání. Ze Štokholmu, 19. srpna. (K. k.) Předsed nictvo svazu švédských dělníků, kteří nejsou so- cialisty, zaslalo svým členům oběžník, v němž se praví, že všeobecná stávka vyvinula se nyn tak, že ji nemožno schvalovati. Čienové se tudiž vyzývají, aby 23 srpna dle možnosti opět za- hájili práci. Železniční doprava ve Švédsku v době velk stávky. Ze Štokholmu, 20. srpna. (K. k.) Tato sta- tistika zastavených vlakových spojení podává asi obraz stavu železniční dopravy ve Švédsku v přítomné době: Ze 351 osobních vlaků stát- ních drah bylo zastaveno 15, tedy 4.3%%, ze 270 nákladních vlaků státních drah 90, to jest 33%, ze všech 621 vlaků švédských státních drah 105, tedy 17%. V celém Švédsku jsou 142 soukromé dráhy, na nichž bylo celkem za- staveno 97 vlaků.

Česká výprava do Polsky. (Od zvl. zpravodaje) (Dozvuky. — Tisk polský a rusk — České číslo »Šwiata«) Ve Varšavě, 17. srpna 1909. Poslední členové české výpravy opustili již Varšavu a město po několikadenním svátečním vzruchu se uklidnilo, jeho život vehází pomalu do všedních kolejí. Teprve nyní, když je čas volněji a svobodněji se zabrati do úvah o prů- běhu celého toho osmidenního pobytu na polské půdě, možno plně zvážiti význam a dossh ná- vštěvy. Předstihly všecky střizlivé kombinace. ba převážily i nejsmělejší naděje. Naše slovan ství až do nedávna celým svým vývojem se opíralo především o Rusko a tak pojem našeho slovanství se více méně — alespoň v širokých kruzích veřejnosti — kryl s pojmem rusofilatví. Nikoli arci u těch, kdož se hlouběji a věcněji obírali slovanskou otázkou a znali poměry bud z autopsie, buď z dobrých, nezkalených pra- menů. Ale cit tak zv. slovanské vzájemnosti byl u nás přes to přese všecko vždy tak vro- zený a mocný, při tom tak čistý a možno říe ideálný, že u nás nebylo a není snad vůbec onoho rusofilství, kterému jmenovitě Polác- s přihanou a odporem přiliš hluboce cítěným řikají »moskalství«. V našem rusofilství nebylo nikdy nic, co by znamenalo spojování s ruskou vládou s ruskou byrokracii a všemi jejími stíny — proti Polákům. Poučení zkušeností, víme, že by bylo vražděním samotné podstaty ideje slovan- ské, kdybychom — třeba jen bezděky — ne odlučovali ruskou vládu od ruského národa, Proto jsme s dobrým svědomím molli přijíti k Polákům a podati jim ruce i srdee k úzkému svazku přátelskému, neboť naše slo- vanstvi podmiňuje přímo naprostou neodvislost a rovnoprávnost národní. Ten mument vystihla dobře polská inteligence svojí rozumovou vyspě- lostí a celý národ polský to vycítil svým vla- steneckým instinktem, úžasně zjem

nělým a citlivým právě proto, že se nachází pod stálým tlakem národního pokořování, o němž si nedovede udělati pojmu ten, kdo se o věcech a poměrech na místě nepřesvědčil. Nesmíme se v tom klamati, že u Poláků v království byly proti nám zaujetí nedůvěra. Pro nás aspoň tedy v přitomné chvili největším ziskem minulý ch dnů je, že tato nedůvěra je nadobr potlačena. A největší chybou by bylo. kdyby kdykoli zase a jakýmkoli způsobem znova měla býti vzbuzována. V posuzování poměru polsko-ruského jsme my Češi dokonce ve výhodě proti Polákům- Není to arci zásluhou, že dovedeme býti ne strannější a proto spravedlivější. Polská inteli gence ví dobře a uznává to, že její spor ba odpor platí — ruské vládě a nikoli národu Ví, že v něm má tisíce, ba miliony dobrýeh přátel, kleří přejí Polsce všech svobod národních plně kulturní autonomie. Nejsou to již, bohudíky. jednotlivci, jsou to celé pohitické strany, které jsou na pochodu ke vlivu! Je to mladá gene race, liberšlně, pokrokově a demokraticky eíticí. která dobře cítí, co to znamená hnětení národa. Jestliže se v těchto samozřejmých principech shodnou a sjednotí veřejní činitelové všech t národů — polského, ruského i českého, nemůže to neprospěti idei společné.

Včerejší i dnešní listy varšavské uzavírají účty české návštěvy, dělají bilanci. Pro poli- tické denníky arci především je vážný char- akter politický posledních varšavských dnů, neboť — jak správně podotýká dnešní »Dziene — kulturní srozumění dvou národů vždycky s opírá o základ politický. Tento list, jehož re daktorem jest Stefan Gorski, velmi dů- razně připomíná, že česká výprava měla své zřídlo v ruchu novoslovanském, třeba že ně- které kruhy polské veřejnosti nechtějí si to při- znati. Dorozumění česko-polské očividně uplatňuje heslo dokonalé rovnoprávnosti všech národů slovanských. Je to uplatnění zásad novoslo- vanství, snad první etapa tohoto směru. »Buďme upřímní«, končí list citovaný svoji úvahu, » nezavírejme oči před tím, co se u nás děje. Kdyby nebylo novoslovanství, kdyby nebylo loň- ského sjezdu v Praze, výprava česká se svým silným rázem letošním nebyla by prost možnů. Sapienti sat. Toto jediné nechť stačí v odpověď těch, kteří v novoslovanství spatřují nebezpečí pro národní myšlenku polskou.« Také řada liberálních listů ruských (pře- devším petrohradská »Reč«, »Novaja Rus«a moskevské »Russkoje Slovo«) velmi sympaticky a v podstatě zcela věcně referovaly o průběhu české návštěvy v Polsce, věnujíce zaslouženou pozornost zejměna okázalému průběhu sla ností varšavských.

Tím trapnější je chování zdejšího vládníh denníku ruského (»Varšavskij Dněvnik«), který se dopustil několika beztaktností, které pocho- pitelně proti němu podráždily celou polskou Varšavu. Tak hned druhého dne po přijezdu české výpravy, kterou uvitaly na nádraží mas s jdoucí do desetitisiců, referoval o tom v ten způsob, že »české hosty na nádraží uví- talo asi 100 osob z varšavské společnosti a po- zdravilo je množství promenujícího obecenstva (v orig : »prochoďaščej publiky«)1! Nepěkným manévrem, který nemohl míti jiného smyslu a účelu, než vzbuditi nedůvěru v polské veřejno- sti vůči vůdcům výpravy, byla také zpráva téhož listu, že »z Varšavy česká výprava ve třech skupinách navštíví Petrohrad, Moskvu a Kijev«. Na zprávě, kterou i »Nár. Listy« cito- valy z pramene očividně blízkého telegrafnímu agentstvu petrohradskému, nebylo ani zbla pravdy a proto pořadatelstvo české výpravy ji ihned rozhodně dememtovalo v místních denní- cíeh polských, zdůraznivši, že česká hromadná návštěva tentokrát platila výhradně Po láků m.

České číslo literárního týdenníku »Šwiat«, o němž jsme se již dříve stručně zmínili, tvoří samo o sobě malou, výborně zre- digovanou monogralii, objímající český duševní život ve všech jeho význačných zjevech. Zaha- juje je vzletný uvitací proslov z péra redaktora listu Stef. Krzywoszewského, načež ná- sleduje srovnávaci studie historická obou národů, jejíž obsah dobře naznačuje titul: Mračn i slunce společných dějin. O kul- turním rozvoji Čechů za posledních 100 let rozepisuje se dramatik Adolf No wazy ú s ki, nejsilnější snad talent mezi moderními literáty polskými, originální formou a s hledisek na- mnoze velmi trefných, v rouše allegorické po- vídky o českém Honzovi a německém Michlu. Známý slavista a redaktor »Šwiata Slowiaf- skiego«, krakovský prof. dr. Feliks Koneczny. má tu článek »Idea slovanská a její minulost«, psaný s hlediska novoslovanského, Ignacy Gra- bowski krásný vzpominkový článek »V zlaté Praze«. Obsah bohatě doplňují četné informační články drobnější, »O českých dennících« (G. Smólského), »0 českém humoru« (Jerzy Bandrowski), »Miliony české« (o české spořivosti a obětavosti) a j. Jsou tu i dva při- spěvky z českého péra, od J. Rozvody (o my- šlence polské v Čechách) a Fr. Hovorky (o če- ských ženáck). Číslo bohatě illustrované přináší řadu foto- grafií vynikajících českých politiků, umělců, li- terátů, učenců, národohospodářů, několik pěk- ných snímků Prahy a vybrané ukázky českého umění výtvarného (Manes, Sucharda, Uprka, Mucha, Štursa, Šetelík). Zůstane trvalou cennou literární upominkou na významné dny české návštévy v Polsce.

Politický proces v Záhřebě. (Od zvláštního zpravodaje »Národních Lislů«.) V Záhřebě, 17. srpna 1909. Poslední debaty o návrzích obhájců. Dr. Dušan Popovič dnes na padrť rozbil ná- mitky Aceurta proti předvolání svědků obrany. Často bystře si posloužil slovy násilníka. Bil ho vlastními jeho kameny. Divil se Accurti, proč prý S Jovanovič až po roce se zjevil jako svědek proti Nastičovi. Dnes dr. Popovič zase dal výraz podivu, proč Nastič hned po brožuře »Moje afere« nevydal »Finale« a proč ještě dnes nepověděl vše, co vl. Obhájce vysvětluje Aceurtovi, který si za- hrál na nedůvtipného, proč Nastiě zval Gojako- viče, aby na Cetyni svědčil. On vyzýval i S. Jovanoviče i druhou osobu ještě k stejnému svědectví a teprve když nepochodil, sám svědčil. Potom trefně dí dr. Popovič: »Státní návladní se divil, jak lze vyslýchati Gojenkoviče, když týž může býti uvězněn. Odkud vl, že by týž po výslechu mohl býti zatčen? Od Nastiče !a tak stále zůstává jen výpověď Nastiče směro- datnou pro celý proces«. I Šarič dříve za svědka přihlásiti se ne- mohl, protože rok byl ve vězení Nesedél pro krádež, jak tvrdil Nastič, ale pro urážku nej- vyšší osoby. A jaký argument uvádí Aeenrli proti Šaričovi jako svědkovi? Jen to, že Šarč je pravoslavným Chorvatem. Šarič tvrdí, že Nastiě pracoval jako revo- lueronář. O to se opíral Aecurti. Obhájce ale dobře ukazuje na to, jak Nastič Šariče přemlouval k terroristické akci dřive, než sám vešel u revo- luční organisaci, do které Šariče nepřizval a jak Nastič Šaričovi i peníze vnucoval. Stejné bylo s Babičem a s Bocaričem. Oba Nastič k vrhán pum přemloumal. Dokouce i Nastičův přítel, dr. Dimitrijevič. několikrát se vyslovil, že by bylo třeba vrhnouti pumy do »Herrenclubu.«

Proč se vzpírá státní návladní předvolání

FEUILLETON. V Praze, s datem dneška.

»Lidem, kteři intensivně přemýšlejí, nen nikdy horko«, prohodil ondy v tom vedru přítei Henry, stíraje s čela pot. »To se kolem nieh utvoří takový duševní vítr . . .« ». . . který tebe ale nikdy nerozfouká«, dořekl jsem jedovatě, aby snad se nechlubil že také někdy v prázdné chvili přemýšli. Ale on se chtěl chlubit! Několik dní prý už přemýšli o té událost u vily Bělky; taky mu to nejde pořád dohro- mady. »Punčochy jsme našli, perka taky . . . ale to mně ještě neslačí. Ten chlap, co strážníka zastřelil, měl snad na sobě ještě jiný kousek garderoby — no ne. Přece nemohl jen tak běhat, co kdyby ho byla potkala — —« Okřikl jsem ho v čas, dokud toho jeho Adama ještě žádná ženská nepotkala a začli jsme o případu debalovat. Jen tak neodborně. neznalecky, ne jako v bezpečnostním oddělen nebo na novinářské burse Henry povídal: »Kdyby byli vzali s sebou hned pořádného honícího psa a dali mu vltr z toho perka nebo punčochy ——« ». . . tak by zcepeněl«, dovolil jsems ho přerušit. »Ne — tak by byl šel krásně po stopě nejdřiv k B nningrově továrně, tam by přelezl plot, ukázal by hined a ne až za týden, kdes krádež stala, a zas by byl šel hezky zpátky

k tomu osudnému místu, kde se zloděj potka se strážníkem — »No, to místo známe bez psa taky. Bylo už vyfolografováno v ,Kurýru“.« »To vím . . . ale ten pes by šel dál po stopě až do bytu vrahova. A to by byl důkaz proti němu.« »Byl! Jenže nesmíš zapomínat, že ten ni- čema byl tak mazaný, že už i na to myslel. že by ho snad mohli hledat psem, a proto ukrad' v Binningrově továrně jezdecké boty, do kterých se přezul. Potom je šel nejspiš prodat do Prahy a koupil za ně hned zas jiné. Toje ňákých stop! S tím psem se zkrátka nikam n- dostaneme. Ostatně ho s sebou při pátrání neměli tak ho z našich úvah škrineme.« Škrtli jsme tedy psa, a já měl slovo. »Mně zas leží v hlavě pořáde ten zabo- zený kufr!« »To máš krásné věci v hlavě. No a proč ten kufr ?e »Proto — uvaž tohle: byl v něm celonoční lup toho zloděje. K ránu se s ním táh' od Binningrovy továrny přes celé nuselské údoli.

Cestou potkal několik lidí, kteří si ho právě proto všimli, že nesl veliký kufr. Pod samou Pankráci uviděl strážníka a zastřelil ho. Pr tom ho ale nikdo neviděl, ránu nikdo neslyšel. Proč by byl po vraždě, kterou k vůli tomu kufru vlastně spáchal, ho odhodil na místě činu? Předně byl by se tím spíše prozradila pak, jestli to byl Lukeš, měl pár kroků domů.« Henry se nad tím kufrem hluboce za- myslil a když jsem čekal, že teď bystrým duchem svým záhadu objasní, řekl: »Není vy- loučeno, že ho ztratil. Jisto je však, že si ne- víme s tím kufrem rady, zrovna tak jako po- licie Co je jí platný kufr, když v něm zloděj nenechal adresu. A co je jim platný zloděj když nemají vraha.« »Tak ty mysliš, že to jsou dvě zcela jiné osoby? Ale podle referátů panuje v bezpeč nostním oddělení hluboké přesvědčení, že jet jedna osoba.« »Ale — co jejich hluboké přesvědčení Těch už měli. Co bylo jen vrahů Magdy No votné a na konec si nenechali žádného.« »No je toho dost od nich vůbec, že kdyi nemají makavý důkaz, mají aspoň přesvědčení.

Nesmiš zapomínat, jaké potíže jen měli, než se jim přihlásil majitel kufru. Hledat vraha, zlo děje a ještě na vykradeného vydat zatykač,to je přece strašná práce. A kdyby z ní nezbylo aspoň to přesvědčení, že mají pravého vraha, tak co by jim z celé věci zbylo? Kufr a otisky prstů na skle v Binningrově továrně. A to p desitidenním úsilovném pátrání je přec jen trochu »To byl jeden lokální referent hned v první den daleko šťastnější. Ten, jestli se pamatuješ. ve svém referátu dopadl vraha v obili nedaleko místa činu, právě, když se přezouval. V dalšíeh referátech ale na to nějak zapomněl a lak se také tato drahocenná stopa ztratila. Možná, že ten chlap v tom obilí se pořád ještě přezouvá.« Zevloun. málo.«

Různé zprávy. Soclální boj ve Švédsku Velká zkouška moci, kterou inscenovala sociáln demokracie ve Švédsku, skončí, jak lze očekávati. porážkou stávkujícího dělnictva. Ke zdaru scházejí skoro všechny předpoklady. Ohromnou agitací poda řilc se sice způsobiti obrovskou hromadnou stávku která však ani zdaleka není opravdovou generální stávkou, jež by mohla donutiti „měšťáckou“i společ- nost ke kapitulaci. Fokus, zbaviti hlavní město i jiná větší městi materiálních životních podmínek, lze již nyní poklá dati za zmařený. Také mezinárodní solidarita revolu- cionářů všech zemí obmezila se na platonické pro- jevy, které nemohou ukojiti hlad strádajícího děl- nictva, jež se na mnohých místech živí jedině chle- bem a vodou. Soudruhům všech zemí libí se sice zoufalé úsilí švědského dělnictva, ale nedovedou se pro ně nadchnouti tak, aby věnovali miliony, kter by byly nutny, aby se švédské generální stávce do- pomohlo k vítězství. A mimo sociální demokracii ne- může ovšem stávka nalézti materiální podpory. Veškeré „měšťáctvo“ švédské energicky čelí re voluční akci s vědomím, že otázka moci, kterou soci- ální demokracie položila, musí hned poprvé býti zod- pověděna ve smyslu trvajícího řádu tak rázně, aby se tak brzy neopětovala. Jde o to, postaviti dělnictvu kterému je lhostejno poškození národohospodářskéh života, jasně před oči jeho vlastní škody, aby příště nešlo tak lehkomyslně za svými vůdci a svůdci. Vláda neprojevila žádně strannictví, ba vzbudila svými sprostředkovacími a smiřovacími snahami do- jem, že nepřikládá vinu jedině stávkujícím. Korrekt něji nemohla vůči lidu vůbec jednati, ale splnila roz hodně povinnost. zachovati bezpodmínečně pořádek

Uznání zasluhuje zejména zákaz prodoje alkoholu enersické jeho provedení. Nejdůležitější konečně jest že zaměstnavatelé zůstali pevni. Materiální požadav ky dělnictva byly takové, že nebylo možno jim vyho- věti vzhledem ke všeobecné hospodářské depressí stavu švédského průmyslu. Značné ztráty, které prů- mysl utrpí stávkou, budou míti za následek další sni- žení mzdy, takže porážka stávkujících bude zpeče- těna ještě zhoršením jejich stavu Zvláštní zmínky zasluhuje stávka švédských ty- pografů. Tito zahájili totiž všeobecnou stávku, ačkoli uzavřeli s podnikateli tarifní smlouvy, jimiž byl ka- ždý jednotlivec písemně zavázán, že po dobu trvání smlouvy se nezúčastní žádné stávky. Vůdce švédské sociální demokracie, posl. Branting, však prohlásil toto příkré porušení smlouvy za úplně korrektní, ne- boť, jak pravil, smlouva, i písemná, nemusí býti za všech okolností dodržena; záleží prý úplně na pro- středí, má-li býti dodržena nebo porušena. Jinými slovy: Revoluční vůle sociální demokracie ruší vše- chny smlouvy a také smlouvu tarifní. S názorem Brantingovým projevil výslovně sou- hlas také vůdce francouzských socialistů Jaurěs. Te- legrafoval Brantingovi: „Kollektivní smlouvy jsou sice pro dělnickou čest a morálně závazny, ale nikoli v otázkách, v nichž jest zúčastněna celá dělnická tří- da země. Společenská třída nemůže se stejně jako individuum vzdáti práva na legitimní obranu svých zájmů.“ — Názorněji nedá se cena tohoto velebeného tarifního systému vůbec illustrovati. Nynější sociální zápas ve Švědsku zasluhuje ve- škeré pozornosti. Je to první pokus třídního boje v velkém slohu a nezdar jeho bude důkazem, že jed- notlivá třída nedovede žádnými prostředky vynutiti na společnosti více, než jest odůvodněno všeobec- ným sociálním stavem národa,