Zivelní pohromy. Z Opočna. Trvalé deštivé počasí, panující právě v době žní, ohrozilo veškerou obilní sklizeň v okresu opočenském. Posečené i neposečené a silně polehlé obilí počíná již růsti a nenasane li v-tyto dny trvale suché a příznivé počasí, shnije úroda na poli. Ježto škody mokrem vzešlé jsou již nyní velíké, takže pouhý odpis daní nepomůže, podal okresní výbor opočenský k výboru zemskému i c. k. místodržitelství žádosti, aby při pomocné akci, jež zavedena jest ve prospěch krajin postižených krupobitím, všemožný zřetel vzat byl i na těžce stížený okres opočenský. Okresní výbor opočenský přistoupil také k petici okresu hlineckého, podané k výboru zemskému v pří- čině zavedení veřejného zemského pojišťování proti všem hospodářským škodám, vzcházejícím zvláštěz požáru, krupobití a pádu dobytka.

Denní zprávy. — Krátký proces a snadná pomoc. „Chef- redaktoru“ „Času“, každým milimetrem geniál- nímu to muži, nepřijde na nějaký ten nápad své- záchrany; lehkost s jakou se každého dne vy- zouvá z pout, řetězů a provazů, jimiž spoután a svázán, připomíná varietétní produkci „uměl- ce“, kterýž zbavil se hravě všech „systémů“ , podle jakých se na světě do želez vrhá. Co na p. dru. Herbenovi obzvláště zaráží, jest oslnivá elegance jeho výsmyků z polemických léček, na- strojených jemu a ostatním zbožným mužům pruskorealistické sekty, kteří by rádi dopřáli českému lidu „menší zlo“ páně Herbenovo. V ne- dělním čísle uveřejnili jsme dva dopisy z kruhů evangelických předáků, kteří dovedli dochovati českobratrský odkaz svých dávných předků v ry- zím, původním stavu a jimž jest evangelium pru- skými a mezinárodními penězi kupované hříchem, a z nichž jeden, bývalý poslanec konventů super- intendentních takového obchodování se svědomím označil přímo za hřích Husem nejohnivěji ká- raný, za svatokupectví totiž. Oba dopisy spo- lečně s článkem uvedeným z časopisu pro lid

evangelický, „Český Bratr“, způsobem nanejvýš vážným a seriosním stejně jako věcným promlou- vají o nynějším zlořádění realistických duchov- ních v českých církvích augšpurského a helvet- ského vyznání, pro p. faráře Duška a soudruhy ovšem naprosto zdrcujícím. Příspěvky ty mají tím větší cenu, že pocházejíce z kruhů evangelických, což ani dnešní „Čas“ zalhávati se nepokouší, pro- nikavě prosvětlují neskrytější kouty spletitých in- trik duškovských i přinášejí obvinění, kolem nichž nelze jen tak zlehka proklouznouti čestnému člo- věku, proti němuž jsou pronesena. Leč jak si pomohl klerikální „Čas“ z těchto svědectví, z jichž každé řádky vyzírá nesklonná pravda svou tíží drtící? Prohlásil prostě pisatele uvedených dopisů a článků — za blázny. „V každé společ- nosti lidské i prý v té, která jest povahou pří- slušníků svých nejdokonalejší, najdou prý se ab- normality, těm prý se nemůže ubrániti žádná církev, ani evangelická, při vší své péči o vý- chovu. Mezi abnormality rázu chorobného vřaditi prý lidi stížené — fixní ideo u. Nuže,

Každého měsíce čekal pan Kornoutek s po- ukazem na plat i vybídnutí, aby nastoupil službu. Mohl dostati jiná místa, ale nepřijal jich. Chtěl se vrátiti ke svému pánu, jehož tak miloval, že se dovedl zříci přízně krásné jeho dcery. Čekal léta, ale nedočkal se. Šlechtic dávno zemřel a nový majitel snad nevěděl o slibu svého otce. Pan Kornoutek neměl odvahy, ho upomenouti. Jezdil sice často do Prahy, aby se představil u správy velkostatku, ale bylo mu vždy řečeno, že rozhodnutí dojde ho „na prv- ního“. Proto býval před koncem měsíce vždy vesel a po něm tak smuten. Konečně se pan Kornoutek shledal zase se svým pánem. Loni v květnu došel mne list s čer- nou obrubou. Pana Kornoutka nebylo více. Odstěhoval se navždy do nebeského domu. Však to povídala i stará Klasová, která — ač shrbená a sevrklá stařenka — dosud byla čilá: „Tak vida, pan Kornoutek se přece od- stěhoval. Ani chuděrka nemohl dát výpověď. ..“ A babička se rozplakala, jakoby byl zemřel její syn. Po pohřbu odvezla nějaká vzdálená pří- buzná nábytek a nechala mému otci jen zápisky nebožtíkovy, jež ležely stále na jeho stolku. Když jsme je otevřeli, vypadla z nich foto- grafie krásné dívky. Na rubu bylo napsáno francouzsky: „Ze vřelé náklonnosti věnuje baronessa Z. Ubohý pan Kornoutek! Svět mu neporoz uměl a zůstavil bez odměny jeho oddanou věr nost v panské službě. Teď slouží vyššímu Pánu, který spravedlivě oceňuje skutky lidské a povyšuje ty, kteří pro dobro dovedli trpěti.

naši dopisovatelé z kruhů evangelických jsou prý známí kruhům evangelickým jako lidé stížení právě touto chorobou. „Fixní idea těchto lidí jest, že církev evangelická není dost národní. ...“ Podívejme se, jaké divy výchovy vykonala církev evangelická na panu „chefredaktoru“ za kratičký čas jeho nedávné přináležitosti k „menšímu zlu“1! Vyznání, rozšiřované „bei den Czechen“ penězi pruskými prušáckými výbory berlínských a frankfurtských bundů není těmto lídem nábo- ženstvím dosti národním. Chtíti církev českou v tradicích Komenského, Chelčického, Stránského a brániti učení Schindowských, Clemenů, Fickeisenů, Koshutů, Dušků, Herbenů, Kalandrů, Jozífků o společném pruském stole večeře páně, o annexi zbudované „všeobecné říši“ budoucnosti v rámci — říšskoněmecké politiky, o „přenosné vlasti“, toť fixní idea ... Na štěstí fixní odeje nejsou dědičné. Čeští evangelící, na nichž orgán páně Duškův rozpoznal abnormalitu rázu chorob- ného, říkají prý si „Košutovci“ po zemřelém svém vůdci faráři Košutovi, jehož syn byl mezi pruskou delegací při Husově slavnosti, a to ozna- čuje „Čas“ jako ironii! Nestalo se poprvé, že se jablko odkutálelo od stromu daleko, a toto ja- blko, kteréž se zakulilo z Čech až k Rýnu a své jméno z Košuta změnilo na Kossutha, může si nepochybně gratulovati, že není stíženo fixní idcou otcovou, jehož ctihodný popel měl by se jako prášek dát užívati duchovním přátelům p. dra. Herbena. Fixní idea tohoto pána jest, že česká evangelická církev jest „menším zlem“. Sekta „pohyblivé vlasti“ od svého vzniku v národě českém vůbec nazývá se „Herbenovci“.

— Budou letošní vojenské manévry 8. armádního sboru odřeknuty? Jak povědomo, dostavila se dne 25. července po živelní kata- strofě, stihnuvší jihočeské okresy, deputace strany agrární, národně-sociální, radikálně-pokro- kové a radikální k zástupci nejvyššího zemského maršálka hr. Schönbornovi, aby jej požá- dala za přispění země na uhrazení velkých škod živelních, touto katastrofou způsobených, jakož aby projevila žádost, by zemský výbor na příslušném místě se přičinil, by letošn vojenská cvičení, určená do kra- jin krupobitím postižený ch, byla odřeknuta a peněžitého ná- kladu, jež by vyžadovala, by se použilo ve prospěch nouzí postiženého obyvatelstva. Zemský výbor rokoval o této záložitosti a k návrhu pří- sedícího dra. Eppingra se usnesl, aby žá- dost za odřeknutí manevrů postoupena byla vládě. Dnešní »Prager Tagblatt« se dovídá, že vojenské manévry, určené na první polovici

příštího měsíce, jež konati se měly v krajinách jihočeských, katastrofou postižených, jsou od- řeknuty. Jest ovšem otázkou, zdali toto opatření bude skutečně na prospěch strádajícího oby- vatelstva zmíněných okresů, jinými slovy, zdali se mu opravdu dostane peněz, jež tato vojenská cvičení vyžadují. Nesmí se přehlédnouti, že obyvatelstvo mělo nárok nejen na náhradu škody na polích mu způsobené, ale i na to, by se všemožně podporovaly živnosti a řemesla. A tu není po- chyby, že různí řemeslníci a živnostníci, ze- jmena hostinští, pekaři, řezníci atd. mají pří manévrech výdělek. Rovněž není zaručeno, že příslušný obnos, jenž připadnouti má z odřek- nutých manévrů na uhrazení škod, vřadí se do rozpočtu vojenského. Jelikož je tedy jisto, že čeští vojíní přinesli by mezi lid peníze, jest otázka, zda odřeknutí manévrů je obyvatelstvu krajích poškozených na prospěch nebo n škodu, nejméně řečeno, spornou.

— Potřeba hospodářských skladišť obil- nich. Letošní hrozná katastrofa v jižních Če- chách by měla býti důraznou pobídkou pro rol- nictvo, aby hledělo se pro všechny případy za- bezpečiti a svépomocí čeliti proti všem ná- strahám, které při neštěstí s mnohých stran naň dolehnou. Jihočeský rolník hlavně stížen byl v posledních dobách nehodami, jež zkrušily na dobro jeho aspoň poměrný blahobyt, loňské sucho, letošní hrozná pohroma, toť rány, které jej postavily na kraj záhuby. — V jednotlivých hospodářských spolcích jižních Čech myšlénka zařízení skladišť obilních již se realisovala a byla by dospěla k cíli, kdyby tíha poměrů ne- ulehla nyní na hmotné poměry rolnictva. Z ne- štěstí však nejlepší jest vždy poučení, a zajisté, jakmile oddechnou si v průběhu jednoho, dvou snad šťastnějších let hospodáři okresů zničených, předem píseckého, milevského, táborského, pel- hřimovského, mirovického, ozbrojí se aspoň částečně proti katastrofám živelním svépomocí hospodárskou. Dobře o tom praví odborníkv

Rozhledech, listu pro okres milevský: Obilní skladiště jest založeno v prvé řadě na podkladu svépomoci rolnictva a není jeho účelem, vý- bradně zisk obchodní dobývati. — Dnes po hrozné pohromě opatřilo by snadno a rychle za cenu tržní libovolné množství obilí od sbratře- ných skladišť krajin, krupobitím nepostiženýcha i odjinud v největší části na úvěr; samo pak rychle a hladce zásobovalo by své členy potřeb- ným množstvím obilí, poskytujíc v takovémto mimořádném případě úvěr osobní i reelní do výše největší. Tím v nejhorší čas prokázalo by se rolnictvu dobrodiní několikeré, předem rychlé dodání, dále zbavilo by rolníka velikých starostí, kde si obilí potřebné opatřiti po případě na úvěr; rolník nebyl by vysazen nebezpečí, že bude spekulanty jeho neštěstí značně využitkováno,a v poslední řadě bral by při celkové bilanci jako člen skladiště připadající na jeho podíl divi- dendu. — Krupobití letošní tedy nechť jest ne- blahou sice, ale přece účinnou učitelkou pro bu- doucnost, kterou rolnictvu jihočeskému z toho srdce přejeme utěšenější a šťastnější. — Úmrti. Z Arrasu došla dnes ráno do Prahy telegrafická zpráva, že minulé noci ze- mřel tam náhle Adolphe Lenglet, ad- vokát, maire města Arrasu, president příštího 30. sletu Unie francouzských gymnastů, milý přítel Sokolstva a českého národa, Skonal, raněn byv mrtvicí, v plném mužném věku a zanechal několikačlennou rodinu. Gymnasté francouzští ztrácejí v něm jednoho z nejzasloužilejších pra- covníků a naše Sokolstvo přítele nejoddanějšího, nadšeného pěstítele styků česko-francouzských. Vydal četné publikace, které prodchnuty jsou vřelou sympatií i láskou k českému národu. Čestná budiž mu pamět!

— Podvod s dědictvím. K trestnímu soudu do- dána byla 43letá, do Prostějova příslušná Veronika Roglovicová, která předstíráním značného dědictví vylákala na ženě truhláře Barboře Šindlové z čísla 110—I. obnos 176 korun a kromě toho zpronevěřila jí obnos 77 korun, jež jí Šindlová dala, aby zapla- tila sedm měsíčních splátek na losy. — Výtržnost na mostě. Výběrčí na mostě přes Štvanici JJosef Svoboda z Košíř dnes ráno po 2. hod. dal zadržeti podnapilého 26letého Aloisa Turýnka ze Žižkova proto, že zdráhal se zaplatiti mostné. Tury- nek strážníkovi se vzepřel a způsobil značnou vý- tržnost. Teprve za pomoci policejní hlídky byl do- veden na karlínskou strážnici. — Surovost. Ve Fišerově továrně v Karlíně za- městnaný kočí Antonín Holub švihl včera večer zcela bez příčiny před domem č. 8 v Pinkasově ul. stojícího 8letého synka zámečnického pomocníka Antonína Beneše, až způsobil hochovi krvavou podli- tinu. Lékař dr. Masák hocha prohlédl a na surového kočího učiněno trestní oznámení. — Nehoda na hřbitově vyšehradském. Václav Cáha, 32letý zahradník v uršujínském klášteře, by- dlící v Katolické jednotě na Anenském náměstí, upra- voval dnes o půl 11. hod. dopolední na hřbitově Ur- šulinek na král. Vyšehradě divoké víno. Při tom se opřel o jeden pomník, který se svatil a přerazil mu levou nohu,Těžce zraněnému poskyti první pomoci lékař záchranné stanice dr. Kotáb a dopravil jej ambulančním vozem na kliniku prof. Maydla.

— Srážka na elektrické dráze. Karlovou třídou v Žižkově jel včera po 12. hodině polední směrem ku Praze motorový vůz č. 135, řízený řidičem Františkem Otčenáškem. Před ním jel nákladní vůz, který řídil kočí Fr. Komenda. Otčenášek zvonil, Komenda se vyhýbal, ale ne dosti rychle. V rozhodném okamžiku chtěl Otčenášek zaraziti, ale na mokrých kolejích mo- torový vůz sjel a vrazil přední plošínou na záď ná- kladního vozu. Reflektor se rozbil a plošní stěna znač- ně byla poškozena. Jiná nehoda se nestala. — Zmrzačen vlakem. Včera v 11 hodin v noci dopraven byl vlakem státní dráhy na nádraží a od- tud do všeobecné nemocnice František Donát, řez- nický pomocník z Nouměřic u Velvar v politování hodném stavu. Byl totiž mezi stanicemi Volovicemi a Kralupy přejet vlakem a uříznuta mu v pravém slova smyslu pravá ruka a levá noha. Těžce zraněný byl převezen ambulančním vozem ochranné stanice do všeobecné nemocnice. — Zšílel ve vlaku. Ve voze třetí třídy osobního vlaku od Benešova ku Praze jedoucího nemálo byli vzrušeni včera cestující počínáním 41letého skalníka, Vlacha Ciecia Sabatina. Vyhazoval z okna peníze, naříkal, že má strašlivé bolesti hlavy, stále ho někdo pronásledoval a pod. Na Františkově nádraží byl prohlédnut lékařem drem. Prokopem, jenž zjistil, že jest šíleným a dal ho dopraviti do ústavu choromy- slných.

— Obězil se V Krameriově ulici na Král. Vino- hradech bydlíci 40letý krejčí Ferdinand Fišer, nevy- cházel včera po celý den ze svého bytu. Sousedům bylo to nápadno a když ani do večera na klepání na dvéře neodpovídal, oznámena věc policii, jež na- řídila otevření bytu. A tu nalezen byl krejčí, který bydlel úplně sám, jsa vdovcem, oběšený na šlích. Po lékařském ohledání mrtvoly, byla tato dopravena do pathologického ústavu. Sebevrah byl dne 11. čer- vence propuštěn z ústavu choromyslných a už před tím pokusil se o sebevraždu. Učinil tak dle všehov návalu duševní nepříčetnosti. — Náhlé úmrtí. Včera skonala náhle ve svém bytu v r. 1829 rozená soukromnice Barbora Va- lášková. Mrtvola její byla za příčinou zjištění smrti dopravena do pathologického ústavu. — Dnes ráno o půl 7. hodině klesl na chodníku v Poděbradově ulici na Smíchově před domem č. 880 40letý, do Ji- řic u Brandýsa příslušný kočí Josef Zalabák a ve chvíli byl mrtev. Dle všeho raněn byl mrtvicí. Byl dopraven do pathologického ústavu.