V Praze, v úterý dne 4. srpna.

čislu 2ll Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nar. Listu. Žrušení cukerního kontingentu. Z Vídně, 4. srpna. Úřadní list uveřej ňuje císařské nařízení ze dne 1. srpna, kte rýmž se zrušuje zákon z 31. ledna 1903 v příčině individuelního rozdělení cukerního kontingentu. Jmenování ve Slezsku. Z Vídně, 4. srpna. Berní výběrčí Jan Mikesch a kontrolor hl. berního úřadu Jan Kirnip byli jmenováni hlavními výběrčími a berní Vojtěch Winkelmann hlavním kontrolorem berního úřadu v obvodu fi- nančního ředitelství slezského.

Telegrafcké zprávy. Z Vídně, 4. srpna. (C.-B.) Císař jmenoval předsedu krajského soudu Alexandra ryt. Ko schina z Freudenhofu v Jičíně a radu praž ského vrchního zemského soudu Františka Jedlitschku dvorními rady a předsedy krajského soudu a to onoho v Hoře Kutnéa tohoto v Litoměřicích. Cisař jmenoval rady vrchního zemského soudu Karla Danzera v Mostě a Václava Peschka v Hoře Kutné místopředsedy kraj- ského soudu v dosavadním jich působišti. Předseda ministerstva jako správce mini- sterstva vnitra jmenoval okresního lékaře MUDra. Vitězslava Dvořáka vrchním okresním léka řem v Čechách. Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) Korunn prine Jiří Srbský dnes v průvodu svého bratra Alexandra odcestoval. Z Barcelony, 3. srpna. (C.-B.) Následkem energických opatření bylo všeobecné stávce za- bráněno. Město jeví obyčejný vzhled. Z Kapského města, 3. srpna. (C.-B.) Pre mierministr Gordon Sprigg sdělil v parla- mentě, že nový celní tarif nabude platnosti dnem 15. srpna. Úplatková afféra maďarská. Z Pešti, 3. srpna. (C.-B.) Po výslechu před- sedy ministerstva hr. Khuena byl vyšetřující komisí vyslýchán poslanec Karel Eötvö s. Pro- hlásil, že známost s Dienesem ho stála mnoho tisíc zlatých. Přerušil prý s Dienesem

již před několika měsíci všechny styky. Před málo dny přišel k němu agent Schlestinger a vypravoval mu, že agenti Marmorstein a Dienes dostali peníze, z nichž posl. Nes- simu několik set zlatých půjčili. Svědek se zatím dověděl od posl. Nessiho, že on pů- vodu peněz neznal. Nessi přihlásil se potom k výslechu a po- tvrdil plně výpovědi Eötvösa. Potom byla schůze skončena. Vyšetřovací komise usnesla se vyzvati obecenstvo, aby každý, kdo ještě něco ví, se do 6. t. m. přihlásil.

Volba papeže. Z Říma, 4. srpna. Příčina, proč se volb papeže zpozďuje, nespočívá snad v roztříštění hlasů, nýbrž jedině v okolnosti, že dvě strany. ve kteréž je kollegium kardinálů roztříštěno, udržují rovnováhu a že žádná z nich nemůže dosíci většiny dvoutřetinové. Oněch 15 kardi- nálů, o nichž se tvrdí, že by nikdy a nikdy nehlasovali pro Rampollu, získalo 6 nebo 7 členů kollegia na svou stranu. Zvolení papeže nebude dříve možným, pokud se vůdcové těchto stran neshodnou o neutrálním kandidátu. »Pa- tria« označuje za tohoto neutrálního kandidáta kardinála Surcu, »Giorn. d'Italia« turinského kardinála Richelma nebo arcibiskupa B ia- tieliho z Verony. Z Říma, 4. srpna. Každým dnem přibývá zájem pro volbu papežovu. Nesmírné množstv lidí se hrne na Petrské náměstí. Včera o 5. hod. odpolední byl nával obecenstva na náměstí ne obyčejně veliký Vojsko rozděleno jest ve čty řech řadách. Všechny brány basiliky jsou ote vřeny. V 6 hod. 27 min. večer bylo pozorovati ze sixtinské kaple dým. Z Říma, 4. srpna. Z fantastických pověstí, kolujících o konklave, dlužno zaznamenati také tu, že vratislavský kardinál Kopp jest prý vy- hlédnut za příštího papeže. Kollegiu kardinálů byl prý doporučen dopisem německého císaře, zaslaným kardinálu camerlengovi. Pověsti ty ovšem nezasluhují mnoho víry. Dnešek asi při- nese konečné rozhodnutí. Předseda ministerstva jako správce mini sterstva spravedlnosti jmenoval soudního ta- jemníka v Praze Vojtěcha hr. Sehönbor na

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

radou zemského soudu extra statum pro zemský soud v Praze a okresní soudce Josefa Scholze v Kamenici a Morice Jakoba v Ústí rady zemského soudu a představenými okresních soudů v jich působišti. Předseda ministerstva jako správce mini- sterstva spravedlnosti jmenoval přednostu kan- celáře v Litoměřicích Františka Luderera vrchním představeným kanceláří v České Lípě. Předseda ministerstva jako správce mini- sterstva vnitra schválil změnu stanov, usnesenou valnými hromadami akcionářů kolešov ské továrny na portlandský cement, konanými dne 19. dubna 1902 a 27. března 1903.

Výstavy. Výstava v Hořicích.

Program pro nejbližší dny. Zejtra ve středu dne 5. t. m. jest den hořické mláde že, k němuž byly učiněny ty nejrozsáhlejší přípravy a program jeho bude nejen zábavný, ale i rozmanitý a mládež jistě co nejvíc zajímající. Ve čtvrtek jest 3. zá- vodní hra divadelní; v sobotu dne 8. t. m. slavnost Nár. jednoty českožidovské s akademií; v neděli dne 9. t. m. sjezd textilníků, sjezd strojmistrů, sjezd včelařů, sjezd voj. vy- sloužilců, sjezd baráčníků, den města Nceh- nic a večer 4. závodní představení ochotníků (»Ko- lár« z Nechanic sehraje Hilbertovu »Vinu«); v pon- dělí dne 10. t. m. sjezd učitelský a večer 1. hu- dební večer. Východočeská výstava v Pardu- bicích.

Upozornění návštěvníkům.

Ježto lze předpokládati, že v příštích dnech bude již značný nával hostí na východočeskou výstavuv Pardubicích, považujeme za včasné upozorníti jme- novitě ty, kteří déle nežli jeden den v městě tom zdržeti se míní, že zařízena jest ubytovací kancelář, která postarala se o značný počet pokojů a lůžekv domech soukromých, v hostincích i noclehů hromad- ných. V hromadných ubytovacích místnostech jest k disposici na 600 lůžek po vojensku připravených; poplatek za lůžko jest stanoven na 40 hal. Poplatky za soukromé pokoje a noclehy obnášejí od 60 h. do 2 K. Z větší části jsou to pokoje pro 2 osoby zaří- zené. Při větším počtu návštěvníků těchto nocleháren jest ovšem třeba, aby v ubytovací kanceláři aspoň 3 dny před návštěvou náležité oznámení se stalo. Kanceláč nalézá se v Alžbětině tř. v hostinci »u Pše- ničků« a má celkem vyjma hostince 1250 lůžekk disposici, které může při největším návalu během půl hodiny k úplné spokojenosti obsaditi.

FEUILLETON. Odstěhoval se. Črta Ferd. Mačenky. Pan Kornoutek byl jako členem naš rodiny. Dvacet let asi bydlil u nás v rohovém po kojíku prvého poschodí a za dlouhou tu dobu. po kterou byl v nájmu, přišel každodenně ráno i večer, aby porozprávěl s námi se všemi, od nejmenšího caparta až do dědouška u kamen, jenž byl ostatně jeho nejtrpělivějším poslu- chačem. Dvacet let! Za tu dobu možno prostudovati povahu lídskou do nejzazších záhybů duše. Ale panu Kornoutkovi jsem nikdy neporozuměl. Pro mne byl čímsi tajemným, osoba jeho, aě stále mi na očích, byla mi živou hádankou, do- těrným otazníkem, jenž stále se mi věšel na rty Čím byl pan Kornoutek? Čím se živil? Pro byl svoboden? K těm otázkám nedostalo se nám, klu- kům, nikdy odpovědi. Věděli jsme jen, že pan Kornoutek je studo- vaný člověk, který všemu rozuměl a všeck uměl. „Pane Kornoutku, spravte mi luk!“ pro- síval Toník, jehož ideálem bylo, státi se Zulu- kafrem. „Pane Kornoutku, kterého rodu je slovo ,canist?“ doptával se ho sekundán Boček, jenž u nás bydlil. A pan Kornoutek vyhověl každému. Otci psal noty, matce vázal knihy, nám šil den- níky a sousedovi usazoval holuby ve střeše.

Sám na sebe byl velmi přísným, k jiným shovívavý. Tmavé šaty jeho byly pečlivě vy- kartáčovány, obličej hladce vyholen. Boty neměl snad nikdy zamazány. Chůze jeho byla lehoučká. ale vážná. Obličej vždy smutně jaksi naladěný. Jen málokdy býval vesel. To bývalo, když dostal veliké, zapečetěné psaní. Z pravidla před koncem měsíce. Tu odcházel s otcem do zadního pokoje, a tam tajně rozmlouvali. Pak odcháze pan Kornoutek vesel, s očima, štěstím zářícíma. My chlapci jsme nikdy nesměli vkročiti do jeho pokoje. Jenom služka přicházela tam, aby uklízela. Neměla velkou práci. Pan Kornoutek měl vše na svěm místě a sám oprašoval své věci. Ale jednou přece jsme nahledli do jeho bytu. Pan Kornoutek odcestoval asi na dva dni a služka neodolala našim prosbám. Otevřela nám pokoj, s přísným nákazem, abychom na nic ne- sahali. Nový podiv! Pokoj byl pln krásného ná- bytku, úměrně rozestaveného, ale divná věc — všechny rohy obaleny papíry a slamou. „Proč to?“ ptal se Toník služky. „Na prvního se pan Kornoutek stěhuje,“ odpověděla tajemně a dodala: „Nikomu se ne zmiňujte! Nezmínili jsme se nikomu, jen staré Kla- sové, u které jsme kupovali ovoce. Nazejtří to vědělo celé město. My kluci těšili jsme se velmi na stěhování. Budeme nosit židlice, obrazy a jiné menší věci. Pak sedneme na vůz do nábytku a Toník ze skříně bude střílet lukem na „nepřítele“, t. j. na mne, jenž přepadnu zcela dle loupežnické ma- nýry vůz na kraji městského háje.

K velikému našemu zármutku se pan Kor noutek neodstěhoval. „Až za měsíc,“ řekla služka, „všecko má připraveno, jen naložit na vůz. Před prvním zas přinesl pan Kornoutek ob- jemné psaní. Byl vesel a druhého dne odcestoval kamsi do Prahy. To se opakovalo každého mě- síce. Přišlo psaní, pan Kornoutek odjel, šuškalo se, že se odstěhuje, ale pan Kornoutek se vrátil vždy zamlklý a nestěhoval se. Nábytek byl stále svázán a na cestu připraven. My jsme zatím vyrostli, odešli do středních škol a nestarali se o cesty pana Kornoutka. Jenom o svátcích a prázdninách jsme ho vídali. Přibývalo mu vrásek, splešatěl a vousy mu sešedivěly. Pouze natrpklý úsměv kolem úst zůstal nezměněn. Když jsme zas odjížděli, loučil se s námi srdečně a říkával: „Na prvního snad taky se postěhuji...“a zrak mu vždy zaplál jakýmsi radostným ohněm — — Míjela léta a pan Kornoutek byl u nás ještě. My byli ve světě, každý za svým povoláním. Jeden učitelem, druhým tiskařem, Toník vo- jákem. Zůstal věren svým tužbám z mládí. Při- cházeli jsme domů jen jednou za několik let. Teď teprve zvěděli jsme více o panu Kor- noutkovi. Býval hospodářským úřadníkem u vrch- nosti. Vynikaje lepou, urostlou postavou, zalíbil se dceři svého pána. Byl však poctivým a řekl šlechticovi, že nechce překážeti v budoucnosti jeho dcery. Byl propuštěn, ale služba mu vyplá- cena dále jako dříve. Zároveň mu dáno na sroz- uměnou, že bude přijat zase do služby, jakmile pomine příčina jeho odchodu