Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 2II. ze dne 4. srpna 1903.

Různé zprávy. = Smutný konec španělské princezny. »Když jsem se těchto dnů procházel jedním z největších francouzských hřbitovů« — píše pařížský korrespon- dent »Pall Mall Gazetty — »upozornil mne přítel na prostý náhrobní kámen, kryjící nízký rov. Zde leží, pravil mi, jedna ze španělských princezen, pří- buzná panovnické rodiny. Jest to teta krále Alfonsa a švekruše královnina, infantka Isabella, zemřevšív Paříži před několika léty v největší bídě a nouzi! Sdělení přítelovo mne tou měrou zajímalo, že jsem se snažil zvěděti podrobnosti o nešťastné princezně. Zjistil jsem, že byla před 55 roky proslulou kráskou španělského dvora. Byla to bystrá, duchaplná, vzdě- laná dáma, jež měla se státi dědičkou trůnu. Proná- sledována však osudem, klesla tak hluboko, že celým světem opuštěna zemřela v chudobě. Zkáza její datovala se od doby jejího provdání se za hraběte Guronského, neboť sňatek tento měl za následek přeru- šení veškerých styků s královskou rodinou. Jakkoliv jí po smrti manželově vyměřena byla dvorem slušná pense, nebyly příjmy její přece jen takové, aby jim mohla vystačiti. V té době usídlila se trvale v Paříži. kdež obývala malý hotel v Cité d'Autin. Tam také zemřela. Příbuzenský svazek se španělským dvorem získal jí sice velikého úvěru, který však brzy vyčer- pala a když za doby pařížské světové výstavy na- stala citelná nouze o byty, obdržela z hotelu výpo- věď. Po skončení výstavy přijal ji majitel hotelu opět do bytu, avšak princezna oddala se náruživě pitce.

Přátelé ji z té příčiny opustili a tak vedla bývalá španělská kráska život velmi krušný. Kdysi zranila se pádem velmi těžce na hlavě. Královna Isabella byla o příhodě zpravena i dala ji léčiti svým osob- ním lékařem. Princezna však podlehla následkům úrazu a za ohromných bolestí skonala. Po delším vyjednávání uvolili se příbuzní zapraviti alespoň útraty pohřební.« Zvláštní překvapení zažili v Brusselu mladí manželé, když si z večera najali drožku k jízdě do blízkého výletního místa, kdež chtěli povečeřeti. Po- jednou začalo sebou ve voze něco vrtěti a kde se vzal, tu se vzal z pod dřevěného sedadla cizí člověk. Poděšení manželé otevřeli dvéře vozu a vyskočili na ulici. Kočí, jenž se domníval, že mu chtějí bez pla- cení ukázati paty, zastavil povoz a spráskal manžele bičem. Věc se brzy potom vysvětlila. Drožku naja si odpoledne jakýsi pán, po němž, když vozka na smluveném místě zastavil, nebylo v kočáře ani po- tuchy. Zbyl tam pouze jeho klobouk. Drožkář odjel pak na policejní komisařství, kdež záhadné corpus delicti odevzdal úřadníku. Potom vrátil se na své stanoviště, kdež si jej najali mladí manželé. První host, jak se vysvětlilo, byl notně napilý a v opičce skutálel se pod sedadlo a v přemožení svém tvrdě tam usnul. Teprve když manželský párek odjížděl na výletní místo, probudil se nachmelený muž a opět vylezl ven. Mladý párek domníval se v první chvíli, že je to strašidlo a z vozu vyskočil. — Napilý muž musil vážiti cestu domů bez klobouku, kterýž mu teprve druhého dne na policii vrátili, když zapravil poplatek za osudnou jízdu. Projíždka drožkou skytá někdy lidem zábavu. Jenom přijde na to, sdílí-li tento náhled také onen párek brusselských manželů a pak dotyčný pán, jenž si osudného dne opatřil důkladnou opičku.

Proces o milostné dopisy millionářovy. Tak jako miss Poillonová, nedovedla ještě žádná smrtelná kráska přivésti zaokeánský svět v pravou extasi. V Clevelandu se pro ni mužští střílejí, jakoby nebyli z masa a ženy ji nenávidějí, jakoby byla vší pomíjející krásou polepila svou zevnějšek. Rozumí se, že sličná miss pohrdala přízní Clevelanďanů a přilnula srdcem poněkud vřelejším k mru. Gouldovi, vysvětlovalo se to asi lehko pochopitelnou okolností, že mrs. Gould je synem slušně zazobaného tatínka. Než i láska je- jich netrvala věčně a brzy dohořelo v krbu jich přá- telství. Miss Poillonová totiž pojednou zahořela touhou státi se paní Gouldovou. A když to mrs. odepřel, počla se práva svého dovolávati prostě — žalobou. Začala stíhati Goulda žalobou, že ji ujistil manželstvím, že však slibu nedostál. Na důkaz svých domnělých práv a nároků předložila soudu celou sbírku milostných dopisů, jimiž ji mrs. Gould zahrnoval a jež vesměs zahajovány byly velmi intimně úvodem „Dearest Wise tobe“ (nejdražší nastávající choti). Než mrs. Gould se hájí proti žalobě velmi energicky. Tvrdí, že ani man- želství nesliboval, ani dopisů nepsal a že tudíž jsou žalobní průvody vesměs podvrženy. Závažná okolnost tato měla ovšem za následek, že neústupná miss po- dala na něho dodatečně žalobu druhou a to pro utrhání na cti. A jest dosti skromnou. Za odškodněnou v prvém sporu byla prý ochotna spokojiti se malič- kostí 500.000 doll. a za ustoupení od druhé žaloby při- jala by prý čtvrt millionu. Nikdo není tak žádostiv na výsledek zajímavého sporu, jako družina cleveland- ských dam, kterýmž, jak už napověděno, je miss Poil- lonová — solí v očích.

= Zajímavý dar. Správa ústavu „Argus de la Presse“, zabývajícího se prodejem stručných výtahů z novinářských článků, poctila pana Loubeta zvlášt- ním darem: věnovala mu dvě objemná alba, obsahu- jící přes dva tisíce illustrací a karrikatur vesměs z doby minulého roku. Všechny zabývají se výhradně osob- ností presidenta francouzské republiky a dělají si z něho dobré i špatné vtipy. = Afféra, při jejíž líčení přímo vlasy hrůzou vstá- vají vyličována jest referáty amerických listů o sen- sačním líčení, jež konalo se ve státě novoyorském s jakousi Taylorovou a skončilo odsouzením ženy té obviněné ze zločinu vraždy. Porotci přisvědčili k otázce jim daně jedině z té příčiny, že dcera žalované Armina Taylo ova, složila tuto svědeckou výpověď: „Ote vrátil se v osudné noci pozdě domů a jako obyčejně, měl s matkou mrzutosť. My děti ležely jsme v sou- sedním pokoji. Nežli jsme usnuly, zaslechly jsme za- duněti ránu z kuchyně i pospíšily jsme si tam. Otec opíral se o dvéře a chtěl si zouti boty. Plakal a při tom volal: „Pro pána boha ženuško, jen mne ne- zastřel. Půjdu raději z domu a nevrátím se více, je- nem nestřílej.“ Matka stála nedaleko otce a mířila revolverem na něho. Pak opět houkla rána a otec padl, sténaje k zemi a matka vydala třetí ránu z re- volveru. Na to přinesla sekeru a usekla otci hlavu a ruce a rozdělala v kamnech oheň do jehož plamenů vrhla odříznuté části těla. Zbytek mrtvoly odnesla dílem do špižírny, dílem do sklepa. Šaty otcovy ulo- žila v prádelníku. Druhého dne spálila kus nebožtí- kova těla. Kosti vyňala z plamenů, roztloukla je na prášek a smísila to s pšenici, což pak sypala slepicím. Velikou kost, na níž ještě lpěl kus masa, zakopala na vedlejším sousedově poli. Fotom vydrhla podlahu a pravila nám, že je teď všechno „all right!“

= Vzrušující scéna způsobila minulé soboty v bu- dově pařížského paláce spravedlnosti obrov- skou sensaci. Obchodní zřízenec Jules Francois, jenž stál před smírčím soudem, vyňal v průběhu řízení ze šatu revolver a střelil se přímo do srdce. Byl oka- mžitě mrtev. Když klesl k zemi, propukla jeho žena, kteráž se rozvodu žalobou domáhala, v šílený pláč a vrhla se na mrtvolu, horoucně ji celujíc. Mrtvola odnesena soudními sluhy do umrlčí komory. Zemřelí v Praze Dne 29. července 1903: Peisert Alois, hostin- ský, 55 roků, 755—VII. Krejčí Jan, zedník, 62 roky, 1847—II. Hříbal Josef, soustružník kovu, 21 rok, 461—VIII. Lancová Anna, služka, 49 roků, 717—I. Veleba František, pensista, 65 roků, 238—VIII. Jiřinec Josef, mistr krejčovský, 52 roky, 417—I. Růžička Fr. soukromník, 87 roků, 516—II. Zwicker Jakub, vrchní ošetřovatel v. v., 73 roky, 1186—II. — Ve všeobec- né nemocnici: Dostalova Anna, služebná, 28r. Štafl Josef, pastýř, 43 roky. — U Milosrdných bratří: Landa Josef, mlynářský pomocník, 67 r. — U Milosrdných sester: Petřík Antonín, hrnčíř, 36 roků. Rybáková Anna, vdova po zedníku, 66 roků. Hodek František, nádenník, 54 roky. Dne 30. července 1903: Josef Švalb, účetní číšník, 54 roky, 1034—I. Záruba Jan, miynářský po- mocník, 42 roky, 778—I. Plesnivá Anna, švadlena, 24 roky, 16—IV. Konvalinková Marie, vdova po dom- káři, 46 roků, 749—VII. — Ve všeobecné ne- mocnici: Krupiche recte Krupička Josef, domkář, 28 roků. Stibor Jan, mistr obuvnický, 34 roky. — Uu Mřlosrdných bratří: Jeřábek František, metař, 58 roků. — U Milosrdných sester: Turynek Bohumil, holičský pomocník, 16r.

Lidové divadlo „,Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru V úterý 4. srpna.

Začátek o 7. hod.

Po třetí: Nehody pana Perrichona na ledovcích. Veselohra o 4 jedn. Napsali Labiche a Martin. Pře- ložil J. V. Frič. Režisér B. Lachman.

Aréna na Smíchově (blíže Palackého mostu). V úterý 4. srpna. Začátek o 7. hod. Salon Martin. (La billet de logement.) Fraška o 3 jedn. Napsal A. Mars. Přel. V. Táborský. Režisér Jan Kubík. (Chanson v II. jednání »Koketerie« zpívá sl. Mary Grossova.) 17782 Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř., čís. 26. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vrehrádtok Začátek o 7. hod. V úterý 4. srpna. Po druhé: Hadrian z Řimsu. 17778 Rytířská hra o 4 jedn. a 6 obrazích od Klicpery. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny. Tajnosti pařížské.

Ačkoliv byla Asnat nejvýš rozechvěnou, byla přece nucena jeti; v zoufalství sotva že rozloučila se se svými, pochybujíc dokonce o lásce otcově. Nadarmo namáhal se Potifar přivěsti ji k rozumu, radě jí, aby byla opatrnější a vykládaje jí zodpovědnost jejího postavení, jelikož její osoba byla nebezpečnou zbraní v rukou adonových. Nedaleko Memfisu setkal se s nimi kurýr Josefův, jenž oznámil Potifarovi prosbu adonovu, aby odvezl jeho manželku na předměstský statek. Toto nové opatření roz- zuřilo Asnat v nejvyšší míře, tak že Potifar opustil ji ne bez vážných obav. S netrpělivostí očekávala příchod mužův, ale marně: minulo více jak čtrnáct dní, ale Josef se neukazovala Asnat zůstávaia stále odloučenou; nesměla nikoho viděti a bylo jí zakázáno vystoupiti za zdi obrovského sadu. Myslila si, že zšílí, když najednou po obědě, kdy ležela na ploché střeše, s níž bylo viděti cestu vedoucí do Mem- fisu, v dálce objevil se oblak prachu, jenž brzo proměnil se ve vůz, doprovázený jezdci, v nichž poznala tělesné strážce svého muže. Všechno se v ní vzbouřilo. Jen ať se ukáže! Avšak místo adona přišel otrok, aby jí oznámil, že pán ji prosí, aby sestoupila dolů. Zavřela oči a ani sebou nehnula; za čtvrt hodiny vůz i jezdci odjeli. Minuly zase dvě neděle v klidu a odloučenosti. Asnat chápala, že muž chce jí dáti za vyučenou a donutiti ji, aby se přiznala ke své vině ona však byla by raději ze- mřela, nežli by mu dala toto zadostiučinění. Nicméně hněv se ztišil, ustoupiv místo pocitu ztajené zloby. Jednou z rána přiběhl udýchaný otrok a oznámil jí příchod adonův. Asnat vzplanula; srdce začalo jí bušiti a pocit zloby znovu probudil se v její duši. V témž oka-

Josef přecházel zádumčivě sem tam pod klenu- tým stropem, zastavuje se chvílemi u stolu a dělaje si poznámky na otevřených tabulkách, když najednou spatřil, jak vběhla k němu jeho manželka; její červené tvářea hněvem planoucí oči ihned mu prozradily, co se stalo. Skříživ ruce, opřel se o sloup, chystaje se trpělivě pře- státi bouři. »Jak dlouho tomu, co jsem zde zajatkyní a jakým právem opovažuješ se zlehčovati mne před sluhy, zakázav plniti mé rozkazy?« zvolala v největší zlosti, dupajíc nož- kou. »Chci jeti na návštěvu k rodičům a uvidím, zdali budeš moci mně to zakázati !« »Od toho okamžiku, co stala jsi se mou ženou, mám právo zakázati tobě to, co považuji za škodlivé a mé rozkazy jsi povinna plniti rovněž tak, jako kdokoliv jiný v mém domě,« odpověděl klidně Josef. »Kromě toho tě prosím, abys nezapomínala, s kým mluvíš; nejsem otrokem, na nějž mohla bys takto houkati. Ke svým ne- pojedeš; já i tak cítím dostatečně vliv tvé kasty na můj rodinný život. Nemohouce veřejně proti mně se postaviti, ctihodní otcové vnukují ti neposlušnost považuji za zby- tečné, abych ještě jednou vypočetl ti všechna svůdná jména, kterými zasypává mě tvůj otec a jeho soudruzi.« Asnat sklopila oči, ale skoro ihned hrdě vztýčila hlavu a pravila ironicky : »Snad si nemyslíš, že všichni jsou povinni pronik- nouti se tvou majestátností? Všichní tito vážení mužové jsou ovšem nuceni mlčeti před tyranským násilím Apopiho, ale nikdy nesníží se tou měrou, aby plazili se před tebou.« »Zase nová příčina, pro kterou třeba tě od nich vzdáliti, neboť tak jako tak jsi dostatečně přeplněna opo- Železný kaneléř.