Ročník XXXXIX.

V Praze, ve středu 6. ledna 1909.

etoe

Číslo6

Na ranní a večorní liaty předpláci V Praze v administraei na ničsic. . . . . . 2 K— na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsic. . . .. na čivvt lota . . . . 7 K 62h ve fillálkách na měsie. . . . . . 2 K 30h Poštoui na měsle n ía: : . . s kal s dvoji zásllk u na ma žale E tvrtieta: : k ei

Dnsšní čísla pra Prahu le o 12 slranácb. Přiští číslo „Národních Listů“ vyjde zejtra ve čtvrtek dne 7 ledna v obvyklou hodinu ranní.

Wekerle ve Vídni. Schyluje se k novým důležitým trans- akcím mezi oběma součástmi dualistické monarchie. Jednání to spadá v období, kte- réž jak ve vnitřních tak zahraničných po- měrech zastíněno jest temnotou, z níž nikde neproniká osvětlující paprsek. Zijeme v oka mžicích, kde pociťuje se nebezpečná sple zasahování poměrů mezinárodních na vývo otázek vnitřních. I vzdálenější pozorovatele postihují tuto souvislost a diplomaticky opa trný pařížský »Le Temps« promlouvaje otázkách, jež jsou nyní na pořadu mezi Vídní a Peští, poznamenává: Bylo by zby- tečno dodati, že mezinárodní situace pro- půjčuje těmto záležitostem zvláštní důle zitosti. Maďarští politikové nejen že národu svému nezatajují váznost dané chvíle, ale přímo zaplavují uherskou veřejnost projevy jež jsou vypočteny na to, aby vědomí o váž nosti a nebezpečí okamžiku zburcovaloa seřadilo veškery vrstvy na podporu akce, již vůdčí politikové maďarští právě podni- kají. Neostýchají se pak použiti v líčení svém i nejtemnějších barev. »Vstupujeme do letošního roku s pocitem, jako bychom stáli před obrovskou krisí, o níž ani to nevíme, jakým směrem se nese. Jakýsi nepokoj ozývá se v srdcích našich, pocit nejistoty a nedů věry. Jest nám nyní dvého zapotřebí: po znati úplně, jaká jest situace, a míti poho- tově všecky hmotné i mravní síly, abychom uhájili svůj byt v zápase velikém, jenž nas očekává. Málo si všimáme udalostí zahra ničních. Jest nezbytno, abychom se soustře díli a pracovali za největšího napjetí svých sil. Vlast jest v nebezpečí a tu nelze lépe opatřiti zájmy zvláštní, než když zájmy spo lečné opatříme« Tak a podobně vyznívá te z listů maďarských.

V čelo tohoto poplašného volání posta vili se i politikové rázu umírněnějšího. Tal bývalý předseda ministerstva Szell v te legramu, zaslaném hr. Andrássovi, praví Netajme si, že shledáváme poměry obtížné v nichž se nyní ociťují věci maďarskéhro na roda; ale důvěřujme, že odhodlané vůli, vy trvalosti a moudrosti se podaří překonati kupící se překážky. Mistopředseda strany ústavní Nagy rovněž přiznává, že poblízi s jakýmisí obavami do budoucnosti a že pokládá politické postavení Uher za ne snadné. Spolehá jedině na to, že se podař seskupiti všecky pracovníky v obraně spo lečných zájmů. Zvláště pozoruhodno jest, co povědě ministr vnitra hr. Andrássy ve zvláštním článku, v němž se hlavně dotýká situace zahraniční. I jemu se zdá, že Maďaři málo se zabývají poměry mezinárodními, ba přímo vylýká, že pro vnitřní zápasy strannické po- zbyli všeho styku s diplomacií a dali se za- tlačiti do bývalé lhostejnosti. A přece prý budoucnost Uher závisí z valné části na tom, jak se vyvine vnější situace; a proto nadále, jako v dobách dřívějších, musí uher ská vnitřní politika se upravovati se zřením ku politice zahraničné I dnes osud Maďarů v mnohém vzhledě jest ovládán otázkou východní. Ba hr. Andrássy má za to, že by se otázka ta mohla dotknouti i celistvosti území uherského, a proto požaduje se sí- lení posice maďarské. Jest proti všeliké výbojné politice, protože by každa nešťastná válka snadno mohla ohroziti celistvost uher- ského území, protože může podnítiti takově komplikace na Východě, jež by Uhry uvedlo

v nebezpečí. Pokládá tudíž zabezpečení po- sice uherské za nejnalehavější úkol. Především budiž pokud možná nejrychleji vyřízena otázka vojenská na uspokojujícím sjednocení odchylných názorů. Vyřízení její jest stejně důležito v zájmu obou stran. Po- činající rok bude významným v dějinách Uher. Podaří li se soustřediti síly obou polo- vin soustátí k práci míru, nabudou sil i Uhry, ale rozpoutá-li se zápas mezi nimi, vznikne nevypočítatelné nebezpečí vnitřní i vnější. Takové jest tedy dle názorů maďarských ovzduší, za něhož předseda uherského mini sterstva opětně se odebral do Vídně, aby pokračoval v transakcích, kteréž mají při nésti nejen vyřízení dvou záležitosti, jež se týkají stejně obou polovin soustátí, totiz otázky vojenské a bankovní, ale jež upraví půdu i dalším dvěma pro Uhry zvláště na lehavým otázkám: splynutí hlavních koalovaných stran v novou vládní stranu a většinu a vyřízení volební opravy.

V mimouherské veřejnosti se má dosud za to, že přední úsilí za Wekerlova pobytu ve Vídni bude věnováno nyní již řešení otázky bankavní; ale není vyloučeno, že se tak děje úmyslně, aby se odvrátila pozor- nost od naléhavější otázky — vojenské. Již výše vzpomenutý výklad hr. Andrásse na- svědčuje tomu, že jsou to otázky vojenské, o jejichž výhodné pro sebe řešení maďaršt politikové napjetím a soustředěním všec svých sil v nynější chvíli pracují. Zde také postihují onu příznivou pro sebe souvislos situace vnější a vnitřní. Nynější doba mezinárodní nejasnosti, jež se přiostřuje až i v nepochybné a složité napjetí všestranné sama obstarává za maďar ské politiky značnou část podniku, a oni dovedou, jak známo, kouti železo, dokudje žhavé. Rovněž nejsou nakloněni tomu, aby si otázkou bankovní, na niž jest ještě dvě leta času, stěžovali výhodné postavení v zá- ležitosti vojenské.

Proto máme za správnější názory orgánu strany ústavní, z jejíhož středu přibrán by svého času do ministerstva i hr. Andrássy. jemuž připadl v přípravách k řešení otázky vojenské za nedávného pobytu ve Vídni velmi důležitý úkol, že Wekerle nyní ve Vídni hlavní péči věnuje zkoumání otázky vojenské, zvláště když i s této strany se rovněž uznává, »že zahraničné otázky a pro- blémy zasahují do krise politiky vnitřní.« Zatlačení otázky bankovní do druhe řady pokládá orgán ústavní za základní pod- mínku vyjasnění vnitřní situace v Uhrách, ježto i mezinárodní situace učinila naléhavou otázku vypravení a vybudování moci branné, kterýžto případ nezbytné nutnosti vyhražen byl i v úmluvách vídeňských z dubna roku 1906, a i na rozhodujícím místě stalo se nejnaléhavějším přání, aby i tato nejvážnější okolnost, jež zavdala podnět k tuhým dři- vějším sporům — nyní na dobro byla uklizena. I nyní tedy, jako před r. 1906 spočívá těžisko situace mezi Peští a Vídní v otáz kách vojenských, jejichž řešení jak pro po- měry zahraničné tak pro vnitřní uklidněn déle se nedá odkládati a jež znamená nejen dobudování moci branné, ale i definitivn uzavření míru mezi Vídní a Peštl. Dle toho asi i ministerská tříhodinová rada, konaná před odjezdem Wekerlovým do Vídně v bytu ministra obchodu Košuta, dospěla k určité dohodě o záležitostech vo- jenských, již bude Wekerle nyní ve Vídni zastávati. Předseda ministerstva uherského opírati se bude o souhlas všeho ministerstva a všech koalovaných stran. Takto dle názorů orgánu strany ústavní nutno míti za to, že koalice za nynějších transakcí vídeňských soustředila všecky své síly, aby stanovisku maďarskému zjednala vílězství.

Možná, že již v nejbližších dnech do stane se veškeré veřejnosti přesných zpráv o tom, zda-li výpočty maďarské tentokráte byly správnější, než při několika stejných po kusech minulého roku, kdy, jak známo, dva- kráte selhaly; ba nesplnilo se ani očekávání. že bude ministerský předseda Wekerle již o novoroční gratulaci vládních stran s to po- chlubiti se úspěchem maďarských požadavků v záležitostech vojenských. Pochmurná nálada v kruzích uherských politiků, jak jsme na ni předem ukázali, ovšem nevylučuje, že ani nynější vídeň ská návštěva Wekerlova nebude úspěšnější pře- dešlých; jestiť to vždy velmi nespolehlivým a nesnadným předpokladem, nalézti pravou výslednici, když do otázek vnitřních zasahují i poměry vnější, což právě maďarští politi- kové nápadně souhlasně připouštějí, na této souvislosti hlavní své naděje zakládajíce. Přes to nezbývá nám než zaznamenávati doklady horečné přímo činnosti politiků ma- ďarských, kteráž se tak nápadně odlišuje o toho, co na př. u nás v Čechách vidíme doma. Čechové v nynějším velikém zápolení, v nynějších vážných poměrech mezinárodních jakoby ani neměli zapotřebí nijakých vůdčích hledisk a stanovisk. A přece se nás jak kvasící vývoj poměrů vnitřních tak nejistota poměrů mezinárodních dotýká neméně vážně, než Maďarů, kteří se buď jak buď na všechny případy lépe opatřili, nez my Čechové a kteří ani nyní nemíní lhostejně přihlizeti k tomu. co postup událostí ve více méně blízké budou cnosti přinese. Inu, jiní lidé, jiné zvyklosti !

Nebezpečí války na Balkáně Urovnaný konflikt Srbska s Rakouskem Sp. Z Bělehradu, 5. ledna. (Zvl. tlgr. „Nár. L.“) Vzbudilo zde všeobecné pře- kvapení, že řeč Milovanovičova vykládána byla ve Vídni jako prudký útok proti Ra- kousku. V ministorstvu zahraničních věeí čten stenografický protokol, ale neshledáno naprosto ničeho, čím by mohly vídeňské kruhy býti pobouřeny. Bar. Forgach odpoledne dostavil se k min. dru. Milovanovičovi, ale ne- žádal jej již za odpověď na otázky, které mu byl předevčirem položil, nýbrž omlouval nedordzumění, které vzniklo nesprávným překladem řeči Milovanovičovy telegrafní tiskovou kanceláři vídeňskou. Milovanovič předložil mu steno- grafický záznam své řeči, jakož i své po- známky k řeči, načež bar. Forgach ujistil jej, že neprodleně o tomto objasnění kon- fliktu bude do Vídně telegrafovati a že úsudek vídeňské vlády opět Milovanovičovi oznámí. Tuto zprávu slručněji potvrzuje zpráv- úřadní: Z Bělehradu, 5. ledna. (K. k.) Rak. -uhieršk vyslanec hr. Forgach učinil k rozkazu své vlády rozklady u ministra dra. Milovanoviče pro jeho řeč ve skupštině. Dr. Milovanovič odpověděl, že jeho řei nebyla píesně reprodukována r uve- řejněných zprávách. Autentický text bude zjištěn teprve v příštích dnech. Do té doby musí se vyčkati s úsudken. o významu učině- ných projevů.

Dojem Milovanovičovy řeči v Cařibradě Z Cařihradu, 5. ledna. (K. k.) Řeč srbského mínistra Milovanoviče ve skupštině zde překva- pila a znepokojila. Po pověstech, které sem došly o zhoršení poměrů mezi Rakousko-Uher skem a Srbskem, zavládla na burse baissa. Anglický list o řeči Milovanoviče Z Londýna, 5. ledna. (K. k.) „Times“ píše Obáváme se velmi, že by odstranění Milovano- viče nepřispělo k hájení pravých zájmů Rakou sko Uherska nebo evropského míru. Dopustil- se Milovanovič ve chvíli řečnické nadsázky omy lu, měla rakousko-uherské vládě veleti prozíra vost, aby se stavěla hluchou k chybě státníka. který, jak známo, velmi chlácholivě působil na válečnou stranu ve své zemi. Jsme přesvědčeni že se najdou prostředky aby předešlo se jeho o steupení, které by poškodilo všechny zúčastněn činitele.

Naše zprávy z Dělehradu Sp. Z Bělchradu, 5. ledna. (Zvl. Ulgr. „Nár. Listů“.) Demise kabinetu Velimi- rovičova odůvodněna byla králi Petrovi nedostatečnou důvěrou sněmovny. Král de- misi však zatím nepřijal a prohlásil, že po- nechává si rozhodnutí až dle toho, jak se na nejbližší své sehůzi skupština vyjádří v otázce důvěry či nedůvěry. Vyhledal jsem Pašiče, označovaného souhlasným míněním srbské veřejnosti za příštiho předsedu kabinetu a položil jsem mu v té věci dotaz. Pasič však velmi roz- hodně prohlásil, že sestavení, ani jakékoliv poslání v kabinetu nepřevezme „Samoupravě“ se oznamuje: Bulhar- ské úřady v Caribrodu zahájily bezdůvodné vyšetřování a pronásledování srbských ob- čanů. Vojenský úřad dopravuje do Caribrodu veškeré potřeby pro jízdu, ačkoliv tam není ani dělostřelectvo ani jizdní vojsko. Zdá se, že Bulhaři chystají tyto zásoby pro rakou- skou armádu. Boykot s prapory a hudbou. Z Cařihradu, 5. ledna. (K. k.) Z různých výstřelků boykotového hnutí nejnovější doby byl pozoruhodným průvod s prapory a hudbo v Trapezuntu, při čemž hlásáno ničení ra- kouského zboží a konečně bylo zničeno6 rakouských revolverů. Rozvážní živlové odsuzuj takové výstřelky, ale jsou bezmocny naprot terorismu luzy a agilátorů, použivaných boyko tovým výborem. Boykot proti Řecku a jeho pod- porovatelům Z Cařihradu, 5. ledna. (K. k.) »Proodose brojí proti původeům boykotového hnutí prot Řekům, narážeje na posl. Džahida a dovidá o boykolu proti Francii a Ilalii, protože tyt státy podporují Řecko v krétské olázce. Boyko proti Řskům započal již v několika zdejšlch čáslech města. Také jiné řecké noviny obíraj se výhrůžkou boykotu proti Řekům.

Co žádá Srbsko, Rázné zakročení hr Forgácha naproti min. Milovanoviči ukázalo se následkem nedostatečné znalosti srbského jazyka, klerou osvědčil jak on tak rak -uh. zahraničné ministerstvo. Zakročen Forgáchovo bylo nám tím podivnější, že telegra fická zpráva o reči Milovanovičově, podaná no vinám, neobsahovala ničeho Rakousko-Uhersku nepřátelského. Naopak, min. Milovanovič se pro hlásil pro kompensace, jichž poskylnutím by Rakousko-Uhersko zachránilo nejen mír, nýbrž také svou posici za Sávou, zaujatou porušením berlinské smlouvy. Myšlenka kompensace nabývá v Srbsku půdy. Vídno, že Srbové rádi by se vyhnul válce, ale aby to mohli, o to se musí příčinit laké druhá strana a nesmí je hnáti do zou- falství, A položení Srbska i Černé Hory bylo by skulečně zonfalým, kdyby se jim kompensae nedostalo; byla by jim odňsta všeliká možnos rozvoje, byly by za živa mrivy. S takovou vy hlidkou do budoucnosti ovšem se nemůže spo kojiti národ tak mladý a jarý- Profesor bělehradské university dr. Jovan Cvijié, známý ethnograf Balkánu, uveřejňuje jaké territoriálné ústupky by Srbsko a Černou Horu uspokojily. Tyto požadované ústupky na zývá »nevyhnutelným minimem« a přeje si, aby tohoto výrazu bylo v daném případě uživáno misto slova »kompensace«. Slovo kompensaee

V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za s h večerní . . . za th Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . 5 h lnserátv plati se hotové napřed Předplocení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se těž redakce, tiskávna a expedina Národnich Listů Rukopísy se nevracei

skutečně zde není na místě, neboť jím se roz uml vzájemnost ústupků. »Nevyhnutelným minimem« pro Srbsko je pruh země po bosenském břehu řeky Driny. tak zv. »Podriní«, kde jsou města Brčka, Tuzla, Kladaň; tento pruh země by obešel Sarajevo a Konici, šel by na M ostar, Neveslň a Slolac v šel by Dalmacil na jaderské pomoři. Podriní tvoří přirozený i zeměpisný celek. Ono by spojilo Sr bsko s rozšířenou tím směrem Černou Horou. Podriní nikdy nepřináleželo k Bosně, nýbrž od dob sťarého Srbska tvořilo pohtekou jednotu buď se Srbskem, nebo s starou Raškou, pozdějším sandžakem novopa- zarským. Za panství tureckého Podriní tvořilo zvláštní pravoslavnou diecezi, jejíž mitropolita sídlil na Zvorniku Výměra tohoto pásu země obnáší 10lg čtv kilometrů. Největší šiřka pásu je 60 km., střední 30 km, nejmenší 9 km. Obyvatelů na něm bydli 203 997, z nichž 109 067 pravoslavných (53 proc), 86 593 moslemů (42 proc) a pouze 8337 katoliků (5 proc.) Města jsou na něm kromě jmenovaných: Bělina, Zvorník, Srebrnica, Vlasenica, Rogatica, Vyšegrad a Čijniči. Černé Hoře by z Hercegoviny připadlo území, kde jsou města Foča, Gacko, Bílek. Trebiň a Neveslň a na moři Spič. Území tot má 113 120 obyv., z niehž 59 371 pravoslav- ných (53 proc), 39 773 moslemů (39 4 proc.) a katolíků pouze 7443 (okolo 7 proc.) Myslíme, že takové vyřízení otázky uvítalo by radostně všechno obyvatelstvo Rakousko- Uherska, když by se tím předešlo válce. Také by takové rozřešení nejvlc odpovidalo zákupské úmluvě Rakousko-Uherska s Ruskem, jíž se bar- Aehrenthal nyní dovolává. Výhoda pro Rakousko- Uhersko byla by také tak, že by srbskou bar- rierou na vždy bylo zabezpečeno od válečné srážky s Tureckem, která mu nyní právé tak hrozi, jako se Srbskem a Černou Horou. Německé požadavky v zemské správě. Píše dr. A.p

Jakožto nejbolavější bod v zemské správě vyličují Němci okolnost, že jest mezi zem- ským úřadnictvem a zřizenectvem mnohem více Čechů než Němeů, čímž prý jest nespravedlivě německá národnost od nynější většiny v zemském výboru zkraco- vána. Okulnost ta prý způsobuje nejtěžsí ná- mitky a výčitky v německém obyvatelstvu zavdává prý podnět k pochybnostem o správ- nosti a objektivnosti při rozhodování zemského výboru. Tim způsobem prý se stalo, že jest zemský výbor v německém obyvatelstvu nej- nenáviděnějším ze všech úřadů. Co se týče výtky o nedostatku záruky pro správnost objektivnost zemského výboru, překvapuje nás, že takový paušální a ničím neodůvodněný útok mohou činiti němečtí poslanci za vedení člena zem. výboru dra. Eppingera. Nedivili bychom se, kdyby něco takového učinil nějaký štváčský list barvy Wolfovy neb Schönererovy, aleu zemských poslanců mohla by česká veřejnost předpokládati větší vážnost a seriosnost. Jak může někdo učiniti tak těžkou obžalobu, aniž by byl s to jeden příklad uvěsti, kde by byl zemský výbor neb jeho úřadnictvo počinalis proti německým stranám neobjektivně neb ne- spravedlivě?! Jak klesla v poslední době ně mecká morálka, že předáci němečtí mohous tak křiklavě prohřešiti proti základním pojmům spravedlnosti a slušnosti !l A nyní k věci! My nikterak nechcema po- pírati, že jest mezi zemským úřadnietveme mnoho méně Němců než Čechů a připouštím otevřeně, že není v zemské službě tolik Němců, aby jich počet odpovídal národnostnímu poměru v obyvatelstvu. Přes to jest však bezdůvodnou výtka, že nynější majorita v zemském vý- boru německou národnost při obsazování mís zkracuje.

FEUILLETON. V Praze, 3. ledna 1909. H. (Arnošt Denis.) Česká veřejnost s upřímnou vděčností projevila své nadšené sympatie velkému historikovi francouzském A noštu Denisovi v den jeho šedesátých narozenin Denis je skutečně velkým dobrodincem českéh národa. Věnoval se studiu české historie a mi- strovským pérem geniálního dějepisce, patřícího k tě skvělé skupině moderních francouzských histor ků a tvůreů, vychovatelů nové Francie ná- rodní a politické, jakými byli Taine, Alber Sorel, Fustel de Coulanger, vylíčil obrazy z české minulosti, s hlubokou láskou a úchvatnou vý mluvností vypravoval o slávě, úpadku a vzkři šení národa českého. Jak bychom nemilovali a neobdivovali toho ušlechtilého a učeného muže, který svým ta- lentem a svou prací povznesl se na přední místo intelektuální Francie a s této slavné výše celému vzdělanému světu zjevil velikost a tra- giku českých dějin S pohnutím a se zápalem jsme četli krásná mocná dila tohoto důkladného badatele, úchvat ného spisovatele a hlubokého myslitele, věno vaná české historii: »Konec samostatnosti českée a »Čechy po Bilé Hoře«.*) Denis není střízli vým a suchopárným historikem německé školy slarší, který sestavuje fakta, zavrtává sedo

*) Obě díla byla vydána v překladu dra.J Vančury nákladem Bursíka a Kohouta. archivů, žije jen v zášeří své knihovny, mezi sta rými pergameny a dokumenty, netečný k životu neschopný vzletu a svrohovaných, vysokýeh synlhésí historických. Tento spisovatel a učenec, který jako mladík konal r. 1870 svou vlasteneckou povinnost chopil se zbraně proti Prušákům a který do dnes s vášnivým zájmem sleduje události ve- řejné a dovede se rozohniti pro věc republi- kánské demokracie, nezapřel též své srdce v svých pracích historickýeh. Jeho knihy jsou svěži, živé a výrazné, jeho styl prozrazuje jas- nost a noblesu pravého Francouze a citileu něho, s jakou láskou a s jakým pohnutím po zoruje a studuje osudy národa českého. Vědecká a literární velikost Denisova byla u nás již oceněna povolanými znalci, našim mladými h storiky, zejmena drem. Kybalem a drem. Vančurou, kleři, vyšli z moderní školy našeho vzáeného a jemného historika Golla, našl své další mistry ve Francii. Prostý feuilletonistu nemůže se odvážiti vystižení činnosti slavného spisovatele. Účelem jeho řádků je pouze tlumo- čiti city, které chová k Denisovi každý náš uvědomělý občan. Nemohu zde ani zběžně na- značiti podstatu a ráz děl Denisových, věno- vaných historii české i zobrazení vývoje moder ního Německa. Jednu věc, u Denisa nanejvýše kara- kteristickou, dovolím si však vytknouti. Je to jeho naprostá nestrannost a nepředpojatost, do- kazující krásnou superioritu jeho ducha, Denis, jenž nepřestává nikdy být vlastencem, není nikdy stranníkem a nezná nespravedlivého hněvu k nepřiteli. On, jenž vylíčil s takovou láskou boj Čechů proti Germánům, jenž r. 1870 dobro- volně sel do války, ve svých pracích vědeckých

»Německo« a »Založení císařství německého napsal o vzdělanosti a pracovní energii ně meckého národa slova největšího uznání. »Je to naivní a nerozumné podceňovatia bagalelisovati nepřítele« pravil ke mně s ne- libostí, narážeje na knihu francouzského publi eisty, který s větším enthusiasmem nežli znalost mluvil o poměrech v Čechách a v Německu poněkud ukvapeně vynesl soud nad Německem degenerovaným, zbankrotělým a zchátralým. Denis je přesvědčen o skalopevnosti a účel nosti styků česko francouzských. Jako spisovate a učitel neustává vyjadřovati své sympalie. Če ský učenec a student najde u něho srdečné při jetí i pomocnou ruku přítele. O sympaliích mezi Francií a Čechy napsa Denis před nedávnem, že »jsou právě tl upřimné jako staré. Jsou ostatně nezrušitelné poněvadž spočívají na společnosti zájmů a n sympati citů. Co vás ohrožuje — jako nás — je ctižádost germánská; co vy hájíte — jako my — je právo národů disponovati sebou.« Tak odpověděl Denis na dotaz pana dra- z Čenkova, jenž uspořádal anketu o přátelské dohodě měst Paříže a Prahy a o stycích česko- francouzských a ve velmi zajímavé knižce, vy- dané nákladem »Samostatnosti«, shromáždi tento neúnavný a úspěšný organisáťor vzájem- ných styků měst Prahy a Paříže výroky řady vynikajících francouzských spisovatelů, žurnalist a politiků a demonstroval tak, že sympatie k Čechům jsou všeobecně, vládnou ve všech stranách politických. Osobní dojem Denisův je imponující svudný. Na první pohled lze poznati muže ne- všedního. Jeho elegantní zjev, jeho výrazná, produševnělá tváť s prošedivělým plnovousem

s jiskrnýma, podmanivými očima spíše připo- míná muže činu, politika a řečníka, nežli tichého pracovníka vědeckého. S neobyčejnou roztomilosti přijal mne D nis ve svém nevelkém, útulném domě v ulie Michelet, v nehlučné čtvrti škol a vědeckýeh ústavů u Luxembourgu. Zde žije Denis v ústra cele pohřižený do svých prací historických věnovaný profesorskému povolání na universite pařížské. Je obklopen vkusnou bohatosti uměle- ckou, bibeloty a starožitnostmi. Jeho pracovna je prostá, není v ní okázalosti, v níž si tolik libují slavní muži v Paříži. Arnošt Denis se rozhovořil o poměrech če- ských s dokonalou znalostí. Sleduje náš živo z časopisů a revní, zná nové osobnosti literárn a politické, o vše se horlivě zajímá. Vyplával se na některé z mladých politiků zejména dlouho jsme mluvili o poslanci dru Jaroslavu Preissovi. S velkou pozorností všímá si nové litera- tury o Havlíčkovi. Mluvil o knize Massarykove a nejnovější publikaci dra. Chalupného a pravi mi, že se zanáší úmyslem napsati větší studi o Havlíčkovi. Po tom, co napsal Denis o vzkří šení českém a o moderní historii české, jež je vůbec nejeennějším dílem, které máme o no- vých dějinách českých, můžeme si představit, jak by Denis znamenitě vylíčil Hlavlička. Byl by to zajistě zářivě jasný a věrný portrét, jehož barvy by nebyly zakaleny nijakým vztahem strannickým. Asi během dvou let chtěl by vy dati toto své nové dilo, nebude-li zadržen nel odvrácen pracemi nalehavějšími. Arnošt Denis byl potěšen úspěchem ná vštěvy delegace města Prahy, jež právě v te dobé dlela v Pařiži.

»Teď je konec nedorozumění, jež vzniklo z nahodilých okolností a neznalosti«, pravil, »neboť Čechové jsou nynější většinou radikální a socialistickou na pařížské radnici vítáni stejně vřele, jako byli přijhmáni většínou nacionali- stickou.« Denis vzpomněl na mladé české učence, na Lud. Hoffnanna, předčasně zesnulého, dra. Ky bala, dra. Vančuru, se sympatil oceňuje práce svých bývalých žáků. Jako mnozí, snad všichni prosluli učitelé ze Sorbonny a z Collége de France je Denis nejen mistrem, ale též přitelem svých žáků. Mezi ním a jeho nejnadanějším posluchači vládne ta srdečná a sdílná družnost. kterou jsem tolik obdivoval, když jsem videl Alberta Sorela obklopeného mládeží. Denis nevystupuje veřejně, nezúčastňuje se politického života. Ale události své vlasti má stále na očích. Ve chvilích trudných, kdy Francie byla zachvácena úzkosti a zmatena bojem roz- vášněných stran, jako za aféry Dreyfussovy, při- hlásil se a otevřeně vyjádřil své smýšlení roz- hodného demokrala a republikána. Svými názory tihne Denis k levici. Proto též napsal v anketé o Praze a Paříži: »Váš program vychází z Pro- hlášení Práv lidských, jako doktrina revoluční se nadehla přímo z programu, který hlásal Ko- menský v XVII. stol. a Hus v XV. Jsme bratry ideálem, který sledujeme, jsme jimi též svým utrpením, neboť Francie a Čechy byly po řadě obětmi reakce a nespravedlnosti«. Denis promluvil tu do duše českému člo- věku svobodomyslnému a pokrokovému a uka- zuje mu, že jediná spása jeho je v boji proti zpátečnietví a zatemělosti.