Ročník XXXXIX

V Praze, v úterý 5. ledna 1909.

Číslo 5.

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci na měsic. . . . . . 2. K — na čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měkie na čtvrt leta . . . . 7 K 50h ve fillálkách na měsío. . . . . . 2 K 30h Poštout na měsie. na čtvrt leta . . . . 9 R a0 s dvojí zásilkou na měsie na vrtiota: . . k S Srbsko formuluje své požadavky pro konferenci. Zatím co v naší slovanské Praze shro máždění němečtí poslanci počtem 64 hrozí trvalým boykotováním sněmu českého po tak dlouho, až my Če- chové podrobíme se všem jejich vlastizrád- ným požadavkům poltícím odvěkou jednotu království našeho: dolétají z Vídně poplašné zprávy o nenadálém zostření napjate situace mezi Rakouskem a krá lovstvím srbským. V rakouském ka- binetě zahraničných věcí jsou prý nevýslovně pohoršení smělou řečí srbského ministra Milovanoviče, kterou proslovil ve skup- štině bělehradské minulé soboty (2. ledna) annexi Bosny a vůbec o poměru Rakouska k Balkánu. Ředitel zahraničné politiky ra- kouské bar. Aehrenthal nařídil prý vyslanei rakouskému v Bělehradě, aby se přímo otá- zal samého Milovanoviče, mluvil li skutečně tak, jak noviny referovaly; a mluvil-li tak. hodlá-li se ze svých Rakousku tak ne- přátelských projevů náležite omluviti? — Milovanovič prý odvětil ra- kouskému vyslanci prozatím vyhýbavě, slí- biv, že svolá na dnešní večer (4. ledna) mi- nisterskou radu v příčině té. — K tomu pak dodává soukromá depeše: »Dopadne-li i tato odpověď ministerské rady srbské vyhýbavě. anebo odepře-li srbská vláda Rakousku vůbec každou satisfakci, má hr. Forgach rozkaz, aby již zejtra ráno (5. t. m.) opustil Bělehrad.« —

Do pozdní hodiny večerní nedochází však z Bělehradu ještě žádná bližší zvěst o tom, vyšla-li ministerská rada srbská po- hněvanému bar. Aehrenthalovi konejšivě vstříc a tak zbývá otázka: může-li vzhle- dem k duchu a znění řeči Milova- novičovy vůbec vláda srbská v da- ných napjatých poměrech Rakousku vy- hovět, a nemůže-li, co z toho pojde? Odvolání vyslance není sice ještě posledním slovem čili ultimatem mezi rozvaděnými moc nostmi, ale znamená nicméně vždy již tak povážlivě a krajně napjatý poměr mezi nimi. že dilemma míru neb války kolísá takřka na ostří břitvy. Ministr zahraničných záležitostí srbských Milovanovič považován ve Vídni až dosud za státníka rozvážného, který proti válečné straně srbské radil k trpělivosti a zdál se býti ochotným přijati za vděk jistými komu- nikačními nůhradumi, htere vy Prvssu zleu- naly volný průvoz k moři Jaderskému. Proto velice ve Vídni překvapilo, když nyní dva vídeňské denníky »Zeit« a »Neue Freie Presse«, přinesly obšírné telegramy o řeči Milovanovičově, tvrdíce, že prý v ní téměř vyhlásil Rakousku — válku! Ne sice výslovně, avšak nepřímo: »Neboť chce- opravdu a vážně dle svých slov jednat, pak je válka nevyhnutelna l« usuzovala »Zeit- — kdežto »Neue Freie Presse« se pronesla »Milovanovič zpronevěřil se své posavadn politice kompensační a přijal politiku svého soka Pašiče, ba přebil ji ještě řka, že Srbsko nespočine v klidu, dokud Rakousko neodejde z Bosny. Jakožto obeznalý diplomat vyjádři se Milovanovič sice opatrněji nežli korunní prine Jiří, však nicméně vyzněla jeho ře neméně válečně nežli následníka srbského trůnu. « — Ježto nás doposud bělehradské listy

s plným textem řeči Milovanovičovy nedošly, netroufáme si, ba ani nechceme z pouhých německých telegrafických pře- kladů a výtahů vídeňských žurnálů dohadovati se pravého a přesného znění kritických výroků, pro něž baron Aehrenthal tou měrou se rozčilil, že na srbské vládě omluvu žádá a po případě odvoláním svého vyslance z Bělehradu hrozí. Neukvapil se bar. Aehrenthal, když bral telegramy dotčených vídeňských žurnálů za úplně věrnou reprodukci smyslu i ducha řeči Milovanovičovy? V politice tón tvrdí muziku; i sejde tedy vše na tom, vyznívala-li řeč Milovano- vičova proti dobře pochopeným zájmům Rakouska opravdu tónem tak nepřátelským, aby bylo záhodno střemhlav proti ní protestovati téměř ultimatem? — Podle všeho podobá se, že účel Milovanovi- čovy řeči byl, aby jednak neobeznalé veřej- nosti evropské vysvětlil, proč Srbskoa Černá Hora cítí se annexí Bosny tak ohro- ženými a jaké by si přály od evropské konference pro budoucnost uspokojivé rozřešení celé svízelné otázky té. Ale k válce proti Rakousku ani dle referátů vídeňských nikterak a nikoho nepopuzoval, tak jako toho nečiní po všech bojovných řečech ve skupštině pronesených ani sama Pašičova resoluce, dne 3. ledna celou skupštinou, až na jediný hlas sociálního demokrata, svorně přijatá. Resoluce ta vzdává nejprve vřelé díky zástupcům ruského národa, pak Anglii Italii a Francii za sympatie jejich, i očekává proto od těchto mocností.

zvláště však od bratrského Ruska té věcnou podporu. Načež praví doslovně dále; »Vyslechnuvši pozorně řeč ministra zahra- ničných záležitostí Milovanoviče, skup- ština očekává, že srbská vláda učiní všechna opatření a bude všemi silami k tomu působit, aby za příležitosti revise ber- línské smlouvy zabezpečilaSrb- sku a Černé Hoře plnou politi- ckou a hospodářskou neodvis- lost. Dle přesvědčení skupštiny však bude toho teprv pak dosaženo, až ob- drží Bosna a Hercegovina mez- národní postavení vasalskéh knížectví pod svrchovaností sul- tanovou a pod garancií velmocí i až bude zalištěno území sPoj9,n ka l a Hercegovinu, při současném zabezpečení transitního průvozu Srbska do všech směrů železničných a do všech států.« Takto formuluje tedy Srbsko své tužby a požadavky pro nastavající evropskou kon ferencí, na níž ovšem požaduje hlasu i mí sta pro sebe, na jejíž soud vznáší s důvěrou svoji věc, vyhražujíc sobě teprv další roz hodnutí, až jak výměr konference evropské dopadne. Rakousko slíbilo taktéž obeslati konfe renci tu, avšak projevilo přání, aby dříve signatární mocnosti vespolek se dohodly o formuli pro každý bod jejího pro gramu, dle níž hodlají tu kterou otázku ře- šiti. Tedy v přední řadě otázku bo sen- skou. Netřeba tedy v řeči Milovanovičově i v resoluci srbské skupštiny, jím též schvá- lené, spatřovati prozatím více než čím býti chtějí: apelací k výše uvedeným mocnostem. aby uznaly tuto srbskou formuli pro řešení otázky bosenské za moudrou a hleděly kn přiměti též Rakousko. — Však podaří se to) Na tom závisí vše

Nebezpečí války na Balkáně Napjatý poměr mezi Vídní a Bělehradem. (Rakousko žádá satisfakci za ře Milovanoviče.) Z Vídně, 4. ledna. (Zvl. telef zpr. »N. L«) Dnes večer došla z Bele- hradu tato soukromá depeše: »Rakouský vyslanec hr. Forgach z rozkazu ministra bar. Aehren- thala dostavil se k ministru zahra- ničních záležitostí Milovanovičovi a položil mu tyto dvě otázky 1. Jest Vaše řeč, jak byla uveřejněna v novinách a kterou promluvil jste v sobotní schůzi skupštiny, vyhlášeným textem autentický m? 2. jeli tento text autentický, chcete náležitým způsobem omluviti se vůči Rakousku ze svých projevů stejně nepřátelských jak oficiálních? Milovanovič odvětil vybýbavě a svolal na dnes večer minister skou radu.

Dopadne-li odpověď této způsobem neurčitým nebo v ten rozum, že se Ra- kousku žádná satisfakce nedá, má hr Forgach rozkaz, zejtra ráno Bělehrad opustiti. - Vídeňská diplomacie o »provokační řeči Milovanoviče. Z Vídně, 4. prosince. (Zvl. telef. zpráva »Nár. Listů«.) Ve zdejších kruzích diplomati- ckých vzbudila řeč Milovanovičov a celé jednání srbské skupštiny dojem, že válka se Srbskem jest neodvratna. Vzrušení vládních kruhů a zejména blizkého okoli bar Ahrenthala jest veliké. Praví se se strany velmi dobře informované, že rozkaz daný bar. Fo gachovi, aby Bělehrad opustil, nebude-li dána Rakousku satisfakce do zejtřejšího dne — resp do dnešního večera — Jest posledním kro- kem, jaký cestou diplomatiekou Ra- koushoučinišo Soudí a spoléhá se v to, kterém Milovanovič bude nucen podati demisi »Rakousko nemůže snésti, aby ministrem zahraničních záležitostí pronášeny byly řeči tak provokační. .Až dosud pova- žován by! Milovanovič za státníka opatrného jednoho z mírnějších; byli jsme však v něm zklamáni —« pravil člen diplomatického sboru Naše zprávy z Bélehradu. Sp. Z Bělehradu, 4. ledna. (Zvl. telegr »Nár. Listů«.) Řeč Milovanovičova zvý- šila bojovnou náladu. Na dnešní večer svolán ministerská rada, neboť jak se proslýchá, vy slanec rakouský Forgach žádal Milovanoviče vysvětlení několika míst jeho řeči. Městem o 9. hodlně večerní rozšířila se pověst, že celý ka- binet podal demisi a že Pašiě povéřen úkolem sestaviti kabin t nový, v němž Milovano- vič má zůstati.

Skupština povolila 60 000 dinarů obětem messinské katastrofy Pověsti o pohraničních bitkách. Sp. Z Bělehradu, 4. ledna. (Zvl. teleg »Nár. Listů«.) Kolují zde pověsti, že došle k větším srážkám s povstaleckými četamiu Vyšehradu. Úřadních zpráv dosud není. Včera dosla přes Italii veliká zásoba pušek a střeliva z Belgie. K válečné náladě v Srbsku. z Říma, 4. ledna. »Popolo Romano« vy zývá Srbsko ke klidu a mlru a praví že jest trapno, že v této právě chvíli z Běle- hradu a Černě Hory rozšiřo ván jsou zprávy, kterými se projevuje úmys Srbů z jara začíti válku, nevyhovi-l konference tužbám Černé Hory a Srbska p territoriálních náhradách. List praví: »Musím národům těm říci, aby se nedali strhnouti ne- rozumnou netrpělivostí ke skutkům, které by jim odeizily sympatie mocí a je uvedly do ne- bezpečného osamocení.« Boykot rak.-uher zboží Z Cařihradu, 4. ledna. (K. k.) Rakou- sko-uherský velevyslanec odevzdal dnes Portě verbální notu, klerá upoz ňuje, že ve Smyrně 2000 tun cukru, který p- jištěn jest u terstské »Assicurazione Generali«, je vydáno nepohodě. Notou žádá se, by cukn byl složen, jakož aby Porta se zavázala, z cukr až do ukončení boykotu zůstane depon- ván. Verbální nota žádá vhodné rozkazy smyrn- ským úřadům a činí je zodpovědnými za škody.

Rakouské ultimatum Srbsku? Z Vídně, 4. ledna. Herzogova korespondence oznamuje z dobře prý zpraveného prameno, že oznámeno z Bělehradu, že tam byly dnes roz- šířeny pověsti, že rakouská vláda podala srbské vládě ultimatum pro řeč Mi lovanovičovu. Četné rodiny připravují se prý k odjezdu z Bělehradu do vnitra země. Porta povolnější k Bulharsku. Ze Sofije, 4. ledna. (K. k.) Bulharská vláda byla z Cařihradu vyrozuměna, že tam jeví se ochota obnovit jednání o dohoděa jak se podobá, zaujmouti v otázce stanovení výše odškodného povolnější stanovisko. Jak se v úřadních kruzích ujišťuje, usnesla se proto ministerská rada vyslati koncem tohoto týdne ministra Ljspčeva jako delegáta k opětnému zahájení vyjednávání do Cařibradu. Ze Sofije, 4. ledna. (K. k.) Sobrání schvá lilo rozpočet na rok 1909, který příjmy a vydání stanoví na 153,162.000 fr. a odhla sovalo jednomyslně 50 000 fr. pro oběti země třesení v Italii. „Ruce pryč s toho — co je naše“ Z Vídně, 4. prosince. Večerní list »N. P.« píše: »Řeč Milovanovičova a usnesení skup štiny mají snad význam pro srbskou politiku stran, ale jinak se jimi ničeho nezměnilo. Na mezinárodní situaci budou působiti potud,že každému zřejmě ukazují, co znamená vlastně srbská výzva k veřejnému mínění celého svěla. My v Rakousko- Uhersku máme pouze jedinou odpověď na tyto projevy: »Ruce pryč s toho co je naše !«

V drobném prodejia ranní číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 b Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 1 večerni . . . . . . . . 5 k Insoráty platí se hotově napřed. Předplscení a insarty administrace v Marianské ul., B. Tam nacházejl se tál redakce, tiskárna a expedlea „Národnich Listů“ Rukoplay se nevracsjl.

Panu posl. dru. Kramářovi. Vůči nedělní, tři strany zalehnuvší polemice pana posl. dra. Kramáře jest s naší strany ne- vyhnutelnou jistá ekonomie místem i materi- álem. „Dlouhatánská“ (jak říká „Den“) retro- spektiva pana pisatele o poměru „Nár. Listů“ ke straně jest záležitostí mezi námi a jím již definitivně vyřízenou a sice známými články vydavatele „Nár. Listů“ roku 1907, zejména v prosinci uveřejnými pod souborným záhlavím „Na obhájení našeho stanoviska“ a projednávajícími následující otázky: I. K do jodná proti usnesení národní stra- ny svobodomyslné (dne 8. pros. 1907) II. Pan dr. Kramář a usnesení strany (dne 10. prosince 1907) a III. Národn strana svobodomyslná a „Národn Listy“. V článeích těch všechny olázky, panem drem Kramářem v neděli zase dotčené a roz- vinuté, byly projednány způsobem co nejzevrub- nějším a věc na dno vyčerpávajícím. Všechny námitky pana dra. Kramáře proti nim, pokud vůbec nějaké učinil, vyřízeny byly v závěrečném článku vydavatele našeho listu dne 28. prosince 1907, nadepsaném „Několik slov p. dru. Kra- mářovi“, slibujícímu tenkrát, že „teď počnou poslanci čeští důsledně prováděti poli- tiku positivní“, poněvadž „svou povinnost vykonali, očekávají nyní, že stát vy- koná svou povinnost k nám“, slibují- címu tenkráte právě v novoročním čísle svého „Dne“, „že poslanci čeští musejí vésti politiku tak, aby bylo viděti ve skutcích v ládní ch, že podpora, kterou vládě dávají, není jednostrannou neopětovanou láskou“, že „věci české půjdou ku předu anebo je myšlenka positivní v Če- chách na dlouhou dobu pochována“, že „půjdeme ku předu, stále, neod- vratně.

Kdyby panu dru. Kramářovi nešlo o to. protivníka od předmětu sporu „čejčí taktikou“ odlákati, musilo by se jednati o to, aby dokázal, kterak positivní politikové a on sám v jich čele splníli tyto přípovědi nezkrušitelného svého opti- mismu, dané na Nový rok 1908, téhož dne, kdy všechny české listy přinášely jako úžasnoua tempo odpověď famosní rozhodnutí presidia e. k. vrchního zemského soudu, že mu v záležitosti chebské revolty soudní „úkonem práva dohlé- dacího nelze ničeho učiniti“. O tyto další osudy positivní politiky za rok minulý vede se spor, zahájený posl. drem. Kramářem v jeho nájezdu na naši vánoční úvahu posměšným Dyly poměry pOKe ry . Jr. r před více než 15 lety, jak psal tenkrát zesnulý Eim, co strana a co „Národní Listy“ za Badena. za Thuna, za Körbra, jaké bylo stanovisko dvou nejslarších a nejvážnějších členů „Nár. Lastů“, kteří seděli tenkrát jako poslanci (za- jisté nikoli poslanci „Nár. Listů“) v klubu. jaké byly sliby Körbrovy, jaké disposice Gaut- schovy. Jak již pověděno, poměr „Národníci Listů“, jich postup se stranou, vedle strany, jich rozehod s vedením strany a jich postup proti vedení strany, to vše bylo předmětem roz- sáhlých polemik r. 1907, našich úvah, v pro- tivné strany tak řečených „koperdek“, pod ni- miž protivníkovi bylo zajisté víc než pouhé toplo ... Aby však se nám nemohlo vy- tknouti, že se vyhýbáme tomute odstavci nedělních vývodů pana dra. Kramáře, který dokazuje, „že „Národní Listy“ zahrabávaly stra-

FEUILLETON. Názory našich předků o rybách. Neplete se p depsaný přírodopiscům do ře- mesla, všímá-li si jako kullurní historik, jak po- divnými oklikami bloudili naši předkové s ji nými vrstevníky, než nabyli vědomosti aspoř poněkud jasných a správných o zjevech přl- rodních. Jen několik výpisků zde předkládá čtenářům. Jan Dubravius, známý biskup olomoucký a historik, vydal r. 1547 spis latinský o ryb nicích s návodem ku pěstování ryb. Kniha byla vydána několikráte, r. 1600 také po polsku po německu. Německý překlad vyšel letos znovu s úvodem o zásluhách Dubraviových. Slavný lékař arciknížete Ferdinanda Jiří Handsch z Limuz vyličil ve zvláštní rovaěž latinské skladbě zřízení a pěstování rybníků v zemích českých. Archivy panské svědčí svými registry rybničnými, jaká péče věnována chovu a lovu ryb. Potvrzují to také instrukce hospodářské, vydaně od dv. rady Kalouska v Archivu če- ském. Podnes uznávají se dovednosti a věcné znalosti proslulých zakladatelů jihočeského ryb- nikářství Jakuba Krčina z Jelčan, hejtmana Stastného z Pleší atd.

Rybáři slaročeští honosili se již zvláštními sbírkami návodů, zvyklostí a pověr, nástrah na ryby. Věřili na př. v recepty: Vezmi srdce ko- zlové a vař nejprve u vodě a potom v str (medu), pak sus je, potom zkrájej na kusy. vlož do síti neb do vrši, vezmi krev člově či. smišej ji s ječnou moukou a vložiž v plátno Iněné a po číchu sejdou se ryby. Vezmi vo- lavku anebo labuť živou a ošklub ji a polom ji zkrájej na kusy, vlož v hrnec a naklaď na to strdi, dobře spěníce, a nechť stojí za tři dni, aby strď prošla maso. Potom pak usuš to na větře, klaď pak do vrše. liem vezmi starého sejra, co může být nejsmrdutější, a pálenýho vína až za dva pe- níze a sladovýho prachu a z apatyky slovou grano gebule kuličky a ztlučiž ty kuličky na prách v moždíři a kafru též nemnoho k tomu a trochu medu a udělej ze všeho toho kouli, smíšeje to v hromadu a potom kdež víš v lite v horku, kdež tišina, i dělejž malý kuličky ae jako semenec aneb větší jako hrách a meciž do vody. Kterážkoli ryba tu kulička s ní, splyne zhůru a vezmeš ji do rukou po dobré chvíli.

Item vezmi símě petrželové, coť se zdá anebo kořen jeho, otluče se starým sádlem a krví kozlovou, když se trká, a učiniž z toho mast a maž sobě ruce i nohy a půjdouť k tobě ryby z daleka. Item vezmni blin aneb jeho símě přivaz na kámen a vrz do rybníka anebo do řeky, a splynouť jako mrtvé. Růže jednu hrstku, tak mnoho hořčice a nohu od kolčavy do vrše vložiti, mnoho ryb přivábl. Podražce okrouhlého kořen rybám velice jest příjemný; nebo když se ztlučený s vápnem do vody uvrže, ihned ryby k němu posplchají a s velkou žádostlí to jedí, ale nedobře toho zažívají, neboť po něm leknou a napoly umrlé břichem vzhůru zplej- vaji. Tak a podobně radí 1553 Hubáček. — Veleslavin rozeznává rybu řiční, jezerní aneb rybniční, mořskou, skalní, písčitou, bah- nitou, rybu v skořípce. Z ryb řičních jmenuje: ouhoř, rybičky drobné měsíce máje lapané, parma, lampryda, vokoun, bělice, pražma neb cejn, pstruh, proudník, mřeň, pulec, vyzina, kapr, rak, hříz, losos, salmlink, okatice, hle- mejžď řičný, líň, švec, tloušť, sekavec, mihule jesetr, piskoř. Z ryb mořských: ouhoř mořský. orel mořský, kos ryba, břichatý oslik, delíin mořská svině, lenoch (torpedo), mořská liška mořská žežhule, heryňk (halec), zajíc mořský. pes mořský sivý, bodlavý, trnový, hladký, pe- řestý, mořský ježek, mořské tele, skřivan mořský. papoušek mořský, páv mořský, Matky Boží ryba čili platejsa, rejnok, vepř mořský, laštovice ryba mečová ryba, mořský krkavec, bahník, blatník, vlk a pavouk mořský atd.

Stoleti XVII. a XVIII. poměrně málo po kročilo v této znalosti ryb. Stačí nahlédnouti do Komenského, zvláště do Orbis pictus a ji- ných děl jeho, na důkaz, jak staré zmatené názory stále se udržují. Slovníky na př. ještě r. 1764 Rohnův Jmenovatel aneb rozličných jmen ozna- mitel celkem opisuje Veleslavinovo názvosloví ryb, leda že si vymýšlt násilně sestrojené české

novotvary pro cizí jména ryb. Herynk prý může se nazývati okolesk, poněvadž oč této ryby v noci jako světlo na moři se lesknou a bliští. Jesen čili májová ryba. Lipan čil kvělovoň, protože voní. Drobné rybičky čili oves- ničky. Prskavci. Střevlíček, hofká rybička Štokfis čili oslik mořský atd. — Při výkladu o původu a rozdilech ryb především také u nás rohodoval doslovný vý klad příšlušných citátů z bible. Vykládá Matou Konečný v knize Divadlo Boží roku 1616 ob- sírně souvěké vědomosti a názory o rybách Poučuje nejdtive, z čeho jsou stvořeny ryby- Rybami prý rozumí se všecko to, což tím dru- hým slovem hmyz rozumíno býti může. Jes pak to slovičko hmyz takové, kteréž i velikou hojnost, i vlastní přirození ryby okazuje a vy- znamenává. Co ve čtyrech dnech stvořil Bůh. nebyly věci takové, aby v sobě duši živou h bající se měly, až o rýbách se to vypravuje, že duši živou hýbající se měly a ty všecky z vody že učiněny jsou. Protož také v vodě byt jejich jim uloži Bůh a bez vody živy býti nemohou. Divnát jest to Boží moc, že z věci tak sybtylné, kteráž není hmotná, věc hmolnou učinil Bůh. Roz- kázal vodě, aby vydala ryby a všeliký hmyz jejich. U veliké hojnosti vyvedl Bůh ryby z vody. jakž se to zřetedlně vidí, že mnohem větší jes počet ryb v vodách, nežli plactva v povětři.

Nebo z jedné ryby koliko set neb některý tisl že pochází, kdo toho neví, ale plactvo ne tako- vým množstvím se množí, než skrovnějším, protož dobře to slovo hmyz, jako počet nezčí- slný rybám a jeho pokolení se připisuje a tak od Boha nazváno jest pokolení rybí všelijaké. Jaký jest rozdil ryb? Podle rozdilného mnohého pokolení svého mají ryby rozličné svě rozdíly. První rozdíl, že jsou ryby veliké malé. Veliké ryby jsou mořské ryby, zvláště ty. o jejichž velikosti sám Bůh v svatém písmě mluví, a některé od velikosti i jména svá mají, jako velrybové. Summou větší jsou mnohem ryby v mořských propastech, nežli na zemi i největší živočichově neb šelmy zemské. Malé ryby jsou v pokolení svém rozličné a tak ně- které malé, že je jiné v cele snadně požírajl,

ty jsou ve dvojím způsobu: Jedny po zplozen svém, dokud větší neodrostou. Druhé od přiro- zení vždycky malé, kteréž i v zrostu svém do konalém malými zůstávají. Druhý rozdíl ryb jest, že jsou šupinovatě a bez šupin hladké Šupinovaté jsou ty, kterýmž Pán Bůh dal jako nějskou zbroj na těla jejich a některým místo šupin ještě tvrdšl věc, jako nějaké kostěnné přibytky, jako jsou hlemejžďově, austrie (ústřice), raci, žáby skřepnaté, přes něž i s vozemse jeti může beze škody jejich. Jiné pak maj hladkou a outlou kůži, jako sumic, mník, štika. mřeň a podobné. Užilek ryb jest, že ku pokrmu lidem stvo- řeny jsou, jakož pak tak se děje a lidé nejen z vod menších, jako z řek, z potoků, rybníko a jezer, ale i z moře rozličných ryb dostávají a uživají. Jiný užitek ryb jest ten, že jsou ozdobou vod, i ten, že některých k lékařství se uživá, jako žluči rybí. Tak i rakůvek neb žer- nůvek račích a jiných věcí rybích uživáno bývá za lékařství k zdravi člověka. Učí nás ryby znáti moc Božl, nebo některé podobenství zvířat a živočichů mají, jiné k volu, k ptákům i k lid- skému tělu poněkud jsou podobné.

Nabýváme moudrosti duchovní z příkladu ryb rozličných a povah jejich. Velryb znamená pyšných lidí povahu, kteříž na sobě všecko za- kládají, všemi pohrdají a na nic nedbají a t býti má k výstraze. Halcyones vyznamenávají cirkev svatou. Nebo jakož pro ně v čas jejich mladých narození a vychování moře pokojné bývá, tak Pán Bůh pro své maličké a znovu zrozené svět tento jako nějaké moře bouřlivé v pokoji zdržuje. Štika vyznamenává lidi lakomé. poněvadž ona ani svému plodu ani jinému ne- odpoušti, aby jen své střevo naplnila. Echynes, ten malou rybou jsa, veliké lodi zadržuje, zna- mená nepatrné lidi, v nichž Pán Bůh veliké dary své skládati ráčí. Delfin, ten jest obraz pravé matky a příklad svaté lásky, neb on svůj plod pilně pěstuje a vychovává a k lidum zvláštní příchylnost má. Ježdík a jiné bodlavé ryby znamenají trapiče a tyrany, též nesratné, nedůtklivé lidi a jiné bližní své svými zlostmi jako nějakými bodláky bodoucí a trápící. Oubo ukazuje svými obyčejí lidi chytré, obmyslné bouřlivé a svárlivé, kteříž všecky jiné kormout a sami ze všeho se vyvinouti a vyločiti umějí Rak znamená lidi neustavěčné, zpýskem coufa- jící a ustupující a fak proti dobrémů řádu čelící.

Žáby vyznamenávají lidi ohyzdné, mrzuté, ošklivé. nečisté, v bahně hřichů, bludů a nečistot du- chovních rozkoš mající, nepokojné a skřehotání ustavičné a velice tesklivé vydávajícl. V podobný rozum poučovala o rybách Rada zhovadilých zvířat v XVI. století. Žába prj mezi rybami sama toliko zvuk a hlas vydává, jiné všechny ryby němé jsou. Ale však ona hned za všecky času podletního počne kvákati, nikdy téměř nepřestávaje, než toliko když čápa spatři, hned se do močidla schová a umlkne. Znamenát člověka klevetného a zvláště ženské pohlaví, neh žena, která se v klevety dá, tať již žádného bez pomluvy nenechá, kvače bez přestání, anť soudí, anť klovece, anoť zlobivým jazykem utrhá. A když člověk ten, o němž jest zle mluvila, přítomen jest, umlkne, zastavi tlachnu. Pakli v tom po- sližena bude, všehoť zapří, pravic, že jest na to ani nemyslila, netoliko mluvila Mezi rybami sum králem a mocným pánem jest, neb všecky ryby jiné žeře a mocně hubí, kromě o velryba nesmí se pokusiti.

Poslyš řehtavé žáby! Vyleze z močidla žába: Jáť jsem nejvzácnější ryba! Neb jsem řečí ob- dařena, kteréž žádná ryba nemá. Neb jsou vše- cky ryby němý ani zpívati neumí, Ale já jsem sama žába, jakožto klevetná baba. Ve dne v noní bych mluvila a proto bych neustala. Protož jsou mně poručily, ryby mi mluvit kázaly, znajíc mne býti vejmluvnů, v hlasu příjemnů, lahodnů. Krátce tobě pravím, o rybách vodních oznámím, že mají nad sebou krále, sum, kterýž nejezdí v mále Ryba rybu ráda jí i sum každou z nich lapě sní, krom velryba největšího, toho má za strejce svého, jenž jest veliký a hrozný, jako hora v moři stojí. Jiné téměř všechny trápi, kdež muože, se- žeře a polapí. Tudy zjev něokazuje, eoť se u nás lidí děje, že jední druhé trápíte, spolu sobě na- odpustite ... K tomu připojeno vyobrazení ryb a raků. Seznali jeme, jak divné názory měli naši předkové o rybách. Křivdili bychom jim, kdyby chom podceňovali, že se sice nestarali o pri