1
masthead
28. září 1900.
2
masthead
I. Příloha „Národnich Listů
6
article
Zločin v umění.
22 — Mohl bych také tento referát nade-
psati »o rozdílu starého a nového umění« nebo
»o škodlivosti nejmodernější literatury«, hodilo
by se konečně i »o poměru vědy k umění a
literatuře«, a stále ještě nevyčerpal bych řadu
zajímavých otázek, které nahromadil italský pro-
fessor práva a trestního řízení, Bernardino Ali-
mena, ve své vstupní universitní přednášce.
kterou nám nedávno přeložil do češtiny H.
Harkenschmied, ponechávám však jeho vlastní
lákavý titul, lákavější, než je obsah nerozměrné
jeho studie. Zločin v umění je mu jen pro-
středkem, příkladem, aby řekl několik opravdu
duchaplných sentencí o řadě vynikajících lite-
rárních klassiků, aby dosti povšechně dotkl se
několika známých, vynikajících praci výtvarného
umění, a aby dosti s vrchu odsoudil literaturu,
jíž říká nejmodernější, do níž řadí velmi roz-
manitou sbírku jmen, Bourgeta vedle Verlaina,
D'Annunzia vedle Zoly a Ihsena atd. Jeho roz
bory děl, jež uznává za klassické, od staro
řeckých tragoedií až k Danfovi, Shakespearovi
k Manzonimu, Dostojevskému atd. člou se pěkně.
ukazují však na první pohled, jak nesmírně
komplikované, choulostivé a obtižné themasi
zvolil, chtěje vystihnouti vliv zločinu na umění.
Bernardin Al
H Harkenschmied
Bourget
Verlain
Annunzio
Zola
Ihsen
Danf
Shakespeare
Manzoni
Dostojevský
7
article
Je to labyrint otázek a námitek, jenž vyrůstá
za každou řádkou jeho duchaplného, obrazného
stylu, a vybízí k revisím, k úvahám, k podrob
nějšímu propracování. Nemohlo ovšem ani býti
účelem vstupní přednášky, podati podrobnou
analysi tak obšírné látky, a nemožno, podruhé.
ani žádati po právníkovi, aby osvětlil vliv zlo-
činu na umění a literaturu se širokého literár-
ního stanoviska. Proto též bylo by zbylečno.
sledovati jeho vývody ve všech detailech a po-
drobiti je kritickým námitkám i úvahám —
jeden moment však, opravdu pro literárního
historika i pro vážného čtenáře zajímavý, rád
bych vyzdvihl, tím spiše, že podává v mnohém
ohledu pěkné měřítko pro duševní práci autorů.
8
article
Jaký rozdil je mezi Shakespearem, Zolou
a Dostojevským na př. v studiu a líčení zlo-
činu? Řeknete ovšem hned, že ani tato
jednoduchá na pohled otázka nedá se řešiti
v sloupci feuilletonu, vyžadujíc sama o sobě
obsáhlou odbornou studii. Alimena nalezl však
jednu jemnou a případnou distinkci, která
značně usnadňuje práci. Vychází ovšem ze
svého, řekl bych soukromého požadavku, pokud
možno citovati zločinné typy, vytvořené spi-
sovately, citovati v zájmu vědy a dochází k zá-
věru, že »možno citovati Shakespeara, vv
avšak nelze cilovati Zolu«. . . Shakespeare vy-
tvořil Hamleta, když ještě neexistovala krimina
listická psychologie, kdy sama psychologie vše
obecná byla ve stavu zárodku, kdy nebylo ani
potuchy o možnosti rozumného šílenství, nebo
šílené rozumnosti. Naproti lomu Zola vytvoři
typ člověka bestie, teprv když ožila již škola
nazvaná školou kriminalistické anthropologie.
když mluvilo se již všude . .. . o narozených
zločincích, o neodolatelných pudech, o atavismu
o opojencích krve, probuzených mladým, ky-
pícim masem ..« Dostojevského uznává, po-
něvadž »předvádí nám typy vyjmuté ze sku-
tečného života, neboť z politických příčin sám
ztrávil dlouhou dobu v tom, co on nazývá
mrtvým domem.« Týž důvod uvádí pro Shakes-
peara: »blázni a kriminální šílenci existovali
ve všech dobách, avšak věda jich nepoznávala
Shakespeare
Zola
Dostojevský
Alimena
Hamlet
9
article
Sofokles a Shakespeare je viděli a kopírovali
je. A proto jich díla zůstanou pro nás do-
kumenty.«
Přeložme tyto poznatky na pole čistě lite-
rární. Shakespeare vytváří švé zločinné postavy
cestou čistě induktivní. Sbírá staré látky lite-
rární, upravuje jich osnovu, zahrocuje a pro-
hlubuje jich ideu, silou svého genia zdvihá
vypracovává jich postavy, přes to, že je mistrně
individualisuje, na typy, jimiž dokonale vystihuje
jak v celkovém pojetí tak v nejdrobnějších de-
tailech charaktery zločinců, jež i moderní od-
borník, vyzbrojený celým apparátem přesné
psychologické i kriminalistické vědy, uznává za
správné. Zola naopak pracuje methodou de-
duktivní. Vychází z theorií moderní vědy
o atavismu, evolutionismu atd., studuje pak ad
hoc z vědeckých knih toho kterého oboru po
třebné detaily a konstruuje si tak typy zločinné
které pak ovšem, třeba že v základě nesou
veškeré nedostatky chybně pochopených a appli-
kovaných theoremů, dovede zdvihnouti a zdán
livě upravditi skvěle vypravovanými, ze skuteč
ného života vzatými podrobnostmi. Dostojevský
však kombinuje obě methody a postupuje, jak
Mill říká, zpětnou indukci. Základem je mu
idea z předu odvozená, na moderních poznatefch
vědy založená, prožitá však a jasně pochopená,
které osoby děje se podřizují. Ta však dřív
než vyzrála, prošla ohněm nových, induktivně.
názorně nabytých zkušenosti, zločinné jeho typy
pak střidavým pozorováním, návodným studiem
a opětnými revisemi, pokud odpovídají vůdčí
idei dila, vyhraňují se v pevné, pravdivé figury.
jednak odpovídající skutečnosti, jednak sloužící
vyjádření základní myšlénky děje.
Sofokles
Shakespeare
Zola
Dostojevský
Mill
10
article
Jaký vliv mají různé tyto methody na
skutečně uměleckou cenu díla, téžko je říci bez
podrobných analys a sludií. Ale tolik, myslím,
je jisto, že distinkce Alimenova má značnou
cenu nejen s jeho určitě vymezeného stanovisk
právnické vědy, nýbrž také pro studium čiste
literární.
České spisy.
* Archiv Český čili Staré písemné pa-
mátky české i moravské, sebrané z archivů
domácích i olzích. Nákladem domestikálního fondu
království českého vydává komise k tomu zřízená
při Král. české společnosti nauk. Redaktor. Jo se
Kalousek. Díl XVIII. Praha 1900.
Rychlým tempem pokračuje nyní svydávání »Ar-
chivu Českého«, když zajištěn jeho náklad a spolu
v lůně ctihodně Král. české společnosti nank ustavila
se komise, která s velikou horlivostí podjímá se úkolu
důležitého. Právě vydaný díl osmnáctý zahájen jest
seznamem listin, které ve svazcích dotud vyšlých
jsou obsaženy a z něho seznáváme, že sice mnoho
vykonáno za šedesáte let pílí prvých pěstitelů dějin
českých, že však jest to vzhledem k látce, která te-
prve uveřejněna býti má, velmi málo. Ovšem osob-
nost redaktora prof. dra. Kalouska a jeho vědecký
význam jsou zárukou, že děje se výběr soustavně.
ježto pak úlohy jsou rozděleny, i pomérně velm
rychle. Již dnes jest vědecké bádání o dějinách če-
ských »Archivem Českým« a četnými jemu příbuz-
nými publikacemi velice usnadněno, ale přece pohře-
šujeme velmi mnoho, což bohdá plniti bude díly nej-
blíže příští.
Alimenův
Král
Jo
Kalousek
profesor
doktor
Praha
právnický věda
Český čít Stará písemný
Ara
11
article
V díle XVIII. především dr. Josef Teige uve-
řejňuje registra krále Vladislava z let 1498—1502
z kancléřování pana Jana ze Šelnberka a na Kosti.
V úvodu podána jsou důležitá data o tehdejším stavu
král. českého kancléřství, kteréž za Vladislava II.
opět úřadovalo v cizině a sice v uherském Budíně
časem i v Prešpurce. — Theodor Antl oliskuje
listiny kláštera Starocelského v Míšní o držebnoslech
jeho v Čechách z let 1272—1545, kteréž obsahují dů-
ležité příspěvky ku stykům českomišeňským. Listiny
y uchovávají se nyní v Drážďanech. — Hynek
Kollmann k vydání upravil 9 listin týkajících se
tvrze Brozan nad Ohří z let 1482—1515. — Dr. V. J
Nováček pokračuje v publikaci svrchovaně důle-
žitých výpisů z knih viničných z let 1460—1583
kteréž dílem objasňují zvláštní poměry někdejšíeh
hor viničných, dílem i podávají vítané příspěvky k po-
znání života společenského a živnostenského v teh-
dejším okolí pražském. — Musejní archivář Václ a
Schulz zanděčil se bohatou sbírkou dopisů, které
došly v létech 1422.—1525 rady král. města Kouřimi.
doktor
Teige
Vladislav
Jan
Šelnberka
Antl
Kollmann
Václ
Schulz
Budín
Prešpurka
Čechy
Drážďany
Brozany nad Ohře
Kouřim
12
article
Slavné někdy toto královské krajské město, nyní
vzdálené ruchu vlasteneckého, přece zachovalo si vzácne
svědky vyníkající někdy své účasti v životě národ-
ním, tu starobylý ráz, modernisujícím směrem ne-
hrubě setřený, tu vzácný archiv, z něhož pílí Schul-
zovou teprve vybrány některé ukázky. Než ze 325
dopisů, které pojal Schulz do sbírky své, vidíme-vše-
chen pohnutý a samostatný život tehdejších králov
ských měst českých, samostatným republikám ne ne-
podobných, věrně zobrazen. Kdy se nám dostane
úplného diplomatáře jiných měst českých, zejmena
Kuiné Hory, Plzně, Híradce Králové?
* Atlas ptactva středoevropského. S
zvláštním zřetelem k druhům domácím slovem pro-
vází Jiří Janda, c. k. gymn. professor v Brně. —
I. L. Kober.
Ka zmínce o »Atlase«, učiněné již v těchto
sloupcích, dlužno se vrátiti k vůli textové části, již
opatřil prof. Janda. Slovný doprovod při atlase po
kládá se z pravidla za čásť podřadnou. Zde tomu
jinak. Právě textová část činí z této edice dílo, jež
vysoko ční nad jarmareční výrobky firem vídeňských
i zahraničních, ve skvostné desky vázáných a roz-
hazovaných dotěrnými kolportéry i po českých do-
mácnostech. Obrázky zvířat vyrábějí se, hlavně
v Němcích, po továrnicku a bývá to většinou šmejd
Pokoutní kompilátor pořídí doprovod, načež fabrikují
se »atlasy« v mahsách a žádá se za ně nestydate
poníz.
Schulz
Atlas
Janda
profesor
Němec
Kuiný Hora
Plzeň
Híradka Králové
Brno
13
article
My v Čechách jsme, až na ojedinělé rozběhy
jež se dosti zdařily, k industrii pobrázků přírodnin
dosud nedošli. Aby se věc vyplácela, nutno podobným
výrbbkům zjednat hromadný odbyt. A k tomu je
polřebí obchodní pružnosti a čilosti. Že by odbytu
nebyla závadou českost výrobku, dokázal nebožtík
Janský, nakladatel táborský, jehož obrazové pomůcky
školní, doma pořizované, dobyly si trhu nejširšího.
Že právě v zobrazování zvířat dosaženo už ideálne
přímo věrnosti, nemožno popírati. Ale přes to
setkáme se s chatrným brakem desetkrát častěji,
nežli s obrazy cennými.
K »Allasů ptactva středoevropského« firm
Kobrova opatřila 48 barvotiskových tabulí, velmi
slušných. Učelu vyhovují úplně — a na tom po-
sudek obrazové části atlasu může přestati.
Janský
Kobrův
Čechy
14
article
Zbývají slova. A tu bez rozpaků tvrdím, že práee
Jandova je čin, jenž zasluhuje uznání. Není tak
hned vedie ornithologie druhé vědecké discipliny
v níž by úsněch podminěn byl spíše všemi jinými
činiteli, nežli pouhým talentem a pracným úsilím
jednotlivce. Nejčelnější ptakozpytná díla cizích lite-
ratur buď pochůzejí od autorů, obdařených zcela
mimořádnými prostředky hmotnými, anebo povstala
součinností ptakozpytných organisací a rozvětveným
zpravodajstvím, na něž přispívají mecenáši neb
společnosti vědecké. Český ptakozpyt o něčem po-
dobném toliko sní. Odtud výsledky naše prozafím
nevelké.
Po zániku »Českého spolku pro ochranu ptactva«
(či snad spolek v skrytosti do dnes trvá ?) není u nás
organisace, která by snahám soukromým v obor
ptakozpytném mohla pomáhati. Nemaje důvěry v pro-
ceduru dotazníkovou, v níž fantasie hlavní mívá
slovo, zůstává český pracovník odkázán ku stěžejným
pracím pověřených ornithologů cizích (u nás mimo
prof. Jandu ptakozpyt takřka vůbec nemá pěstitelů l)
a hlavně ovšem k výsledkům vlastního pozorování
jimiž doplňuje i stalečně poráží mnohé údaje za
pravdu přijaté. Prvým vážným dokladem mnohalete
činnosti Jandovy byl spis »Užitečné ptactvo našeho
domová«, dílo směru spíše praktického. Druhým jes
přísně vědecká ornithologie při »Atlase ptactva středo
evropského«.
Jandův
profesor
Janda
15
article
Klassifikaci ptačích řádů, čeledí, podčeledí, rod
a druhů autor založil nejmoderněji, zvláště podle
nejnovějšího vydání díla Naumannova. Při vší úctě
k výsledkům bádání cizího autor nerozpakuje se
uplatniti, kdykoliv se udá, odchylné výzkumy vlastni
Naskytá se k tomu v ornithologii dostatek příležitosti
Stalo se před třemi roky, že jistý »vědátor« hlučni
rozhlásil nastávající výzkumnou svoji cestu do Halič.
A brzy také popsal několik z brusu nových ptačích
druhů, ba byl s to, dokonce posloužiti dokladnými
exempláři. Nedlouho však trvala sláva. Proklubalo
se, že panáček v Haliči po ptácích pramálo se ohlížel
a současně zjištěny úbytky vycpaných ptáků ve
kterémsi vídeňském museu. Trocha barvy postačila,
aby ze známých druhů povstaly druhy sobjevené«..
Badatelé vážnější také rádi upadají v rozmnožo-
vací horečku, třeba jen z přílišné horlivosti. Náš autor
jest odpůrcem podobného tříštění. Ve vydaných dosu
sešitech »Atlasu« bystře proto se oddává kritice čer
stvých objevů. V klassifikaci řádů a zvláště ve výčtu
znaků druhových dílo vyniká pádnou úsečností, sroz-
umitelností a sytostí slovného výrazu. Názvoslov
ovládá autor dokonale. Styl má uhlazený, vkusný.
bohatý. Mile zamlouvají se biologické partie popisů,
jež povznášejí se k passážím až básnickým. Žhav
z nich sálá vášeň pro přírodní jevy vůbec a ope-
řence zvláště.
Naumannův
Halič
16
article
Ve studii o našem slavíku praví: »Podle měho
skromného zdání není vyššího požitku pro milovníka
přírody, než slavíčí píseň, přednesená za časného
slunného rána májového, linoucí z keře rozkvetlého
šeříku. Srdce ne lidské by to musilo býti, jež vtu
chvíli by bylo schopno zlé myšlénky — neřku-i
činu! A jako za svitu slunečného i za vlažné, mě-
síčné noci spojeným kouzlem tajemného zášeří, vůně
usínajících květů a stříbra měsíčného plní slavíč
píseň srdce sladkými pocity — ký div, že slavík od
dávna je ptákem těch, již z rosy květné, vůně nar
cisův a písně plačí skládají jiný, nový, blaženější
svět — že jest ptákem básníků !« ...
Dílo Jandovo má všechny vlastnosti, aby si ho
vážili přísní vědci i k němu přilnuli všichní přátel
J. E. Tisovský.
přírody.
* Al. Jirásek, Na ostrově. — Druhý květ
Dvě povídky. Sebrané spisy sv. XV. Druhé vydání
Nakladatel J. Otto. Jirásek jeví stejné mistrovstv
jak ve velkém historickém románu, tak i v kratš
idyllické povídce, ať z doby rokoka nebo počátku
devatenáctého století, ať z doby současné. Bere látku
ke svým historiím nejen ze zápisů ve starých archi-
vech, ale i z přítomného života a v obou směrech
jeví se bystrým pozorovatelem a zkušeným psycho-
logem. Bodrý srdečný ton těchto kratších povídel
nemíjí se účinkem. Zajímavý děj opírá se o pevnou
kresbu povah jednajících osob.
*Karolina Světlá, Nemodlenec. Román.
Jandův
Al
Jirásek
svatý . XV
Otta
Karolina Světlá
17
article
Sebrané spisy sv. VII. Nakladatel J. Otto. Dílo ná-
leží k nejznamenitějším pracím autorčiným jak vzru-
šujícím déjem, tak i kresbou povah a uměleckým
provedením. Dva elementy, doba rokoka, již autorka
tak dokonale znala, i kraj ještědský, jejž tolik milo-
vala, pojí se tu s mysticismem pronásledových po-
tomků českých bratří. Michal, syn zemena Luhov-
ského, dozví se od praděda historii svého rodu, kde
každé pokolení mělo aspoň jednoho mučedníka. Ocití
se v prudkém konfliktu se ctižádostivým otcem a ve
znamenitě dramaticky vyvrcholené scéně překazí
slavný slib lidu před sochou sv. Jana na novou
robotu.
* Ladislav Stroupežnický, Z Prahy
a z venkova. Dvacet humoristických prací. Illu-
stroval Artuš Scheiner. Nakl. Bursík
Kohout. Sbírka pochází z doby, kdy pozorova-
telský talent autora »Furiantů« byl v plném rozvoji
a povídky v ní obsažené jeví značný pokrok vůči
prvním jeho pokusům. Zejmena druhý díl »Z če-
ského jihu« vyznamenává se značnými přednostmi v lí-
čení rázovitých figurek. Z historické povídky »Zblou-
dilá píseň lásky« později se vyvinula jedna z nej-
oblíbenějších českých veseloher »Zvíkovský rarášek«
Taktéž zajímavě líčeny postavy venkovských tuláků
v povídkách »Papšák a Mexikán« a »Piják Přestičk
a Vojta »Brabenečkář«. Z cyklu »Z Prahy« nejzda
řilejší jest »Pomsta Pavla Žabky«.
svatý . VII
Otta
Michal
svatý . Jan
Stroupežnický
Artuš Scheiner
Bursík
Přestičk
Vojta
Brabenečkář
Pavel Žabka
Luhov
Praha
Illo
Papšák
18
article
* IgnátHerrmann, Domácí štěstí. Dra
stínové obrazy ze života manželského. I. Sťastný
muž. II. Šťastná žena. Druhé vydání. Nakl. Bursí
4 Kohout. Dvě manželské tragedie, z nichi zejmen
»Šťastný muž« poutá důsledným provedením dušev-
ního procesu, kterak zamilovaný manžel, poznav, že
si vzal bezcitnou loutku, k tomu nepořádnou, ne-
čistou, hubatou, u níž všechny jeho pokusy, přiměti
ji k nápravě, zůstávají marny, dospívá ku poznání
kterak se klamal, až konečně pozbývá úplně lásky
k ní a odhodlá se nesnesitelný svazek přerušiti na
dobro. »Šťastná žena«, připontána k muži ničemovi
rovněž pozdě dospívá ku poznání, kterak byla pod
vedena, chce rovněž opustit navždy nehodného man
žela, ale vrátí se, poněvadž jest — matkou.
F. J. Andrlík, Spolužáci. Povídka pro mládež.
Sborník vybraných spisů pro mládež sv. 2. Nakl.
Emil Šole v Telči. Historie tří hochů ze zámožných
rodin, jež se ocitly na mizině, znázorňuje, jak ne-
radno je zakládati si příliš na blahobytu. Hrdina po-
vídky, Stanislav, po nekonečných svízelich, odkázán
sám na sebe, po pobytu v chudobinci, u kočovného
brusiče, u kramáře, u ředitele opičího divadla, u sle-
pého žebráka, u zahradníka, u podomka, jako vozk
u pekaře, jako dozorce při stavbě dráhy dosáhn
konečně samostatnosti a stane se zámožným obchod-
níkem a přispěje i oběma svým bývalým soudruhům.
kteří se ho byli stranili, když se ocitl v bídě. Knížka
psána jest pro dítky II. a III. stupně školního.
F J Andrlík
Šole
Stanislav
Telč
19
article
Z českých listů.
Z českých listů.
Revisi, ne právě příliš potěšitelnou, uměleckých
sbíreka starodávných památek pražských provádí S
Klíma ve »Věstníku českoslovanských musei a spolků
archaeologických«. Konstatuje, že nejsou skvělé ani co
do počtu ani co do jakosti, ačkoliv jeví se pokr
v posledních letech tím, že sbírek přibylo a starš
dosti značně byly rozmnoženy i novými budovam
opatřeny. Nachází, že akademii výtvarných umění
umělecko-průmyslové škole vadí stísněnost v budo-
vách, nevyhovujících účelu obou institucí: aby bu-
dily a vyvíjely smysl pro umění v českém obecen-
stvu, tak, aby umělecký vkus jevil se v každé do-
mácnosti. Státní a zemská subvence daleko nestačí
aby studiu našich uměleckých a průmyslových pa
mátek mohla býti věnována taková péče, jaké zaslu-
hují. Autor ukazuje pak zběžně na mezery v na-
šich sbírkách (schází na př. důležitá všeobecná sbírka
ethnografická, soustavně spořádaná) a vypisuje pak
stručně dějiny jich, v nichž nechybí smutných zpráv
jak Praha co chvíli o své drahocenné památky
nahromaděné umělecké skvosty byla ochuzována. Z
zvlášť potřebnou a pro nás prospěšnou sbírku uvádl
autor »Slovanské museum«, k němuž učinil jednou
již návrh zvěčnělý Julius Grégr ve feuilletonu »Nár
Listů«. Přičiněním Ad. Černého, správce Národopis-
ného musea, zřízeno bylo z podobné intence zvláštní
slovanské oddělení při museu ethnografickém s ná-
rodopisnými předměty ze všech zemí slovanských.
je však jísto, želeprve samostatným, dobře organí-
sovaným a dostatečně finančně podepieným ústaven
podobným bylo by naléhavé potřebě vyhověno.
Klím
Julius Grégr
Černý
Praha
akademie výtvarný uměný uměleckýprůmyslový škola
Ada
20
article
* V Naší Době sděluje nejmenovaný autor sve
zkušenosti, jež učinil v Německu v seminářích uni-
versitních, kde studuje se moderní literatura německá
Článek jeho je časový tím, že na české universit
naší zřizuje se právě seminář pro novější českou
literaturu. Úkol semináře takového má býti dvojí
jednak a předem, aby v něm vychovávali se zdalní
a opravdoví pracovníci jak v jednotlivých odvětvích
literární vědy, tak v povšechné literatuře srovnávaci
kteří by v příštích letech nahradili nám, co dosud
přes ůsilnou snahu nemnohých dobrých pracovnik
scházi, jednak aby naučili se v nich příšti vycho-
vatelé naší mládeže podávati na středních školách
cennější látku literární a lepším způsobem, než se to
namnoze děje posud. Zknšenosti, v članku sdělenéz
Lipska, Vídně a Berlína ukazují spíše k druhému
úkolu, který jisté sám o sobě je důležitý. Nesmíme
však zapomínati na úkol prvý, bez něhož v Německu,
kde literárních pracovníků je přímo nadbytek, snáze
se mohou obejíti, než my na jediné své universitě
kterou teprve na poli literárním čekají velké úkoly.
Německo
Lipsko
Vídeň
Berlín
21
article
*»Česká mys!« zavedla ve s vých sloupcích
pěknou rubriku: Korrespondenci slovanskou. Jedno-
tliví vynikající spisovatelé různých slovanských ná
rodů referují jednak stručně o vývoji filosofických
soustav ve své domovině, jednak o vlivech cizích
filosofických soustav na způsob domácího myšlení
podrobněji pak o studiu filosofickém současném. Pi
studium proudů literárních jest znalost této filoso-
fické literatury neocenitelna, pro nás pak zvláště jest
cenno, seznamovati se v podobných informačních
statích s duševním životem ostatního Slovanstva, je-
muž bohužel u nás nevěnuje se mnoho vážné péče
Po Jos. Mikšovi, jenž pokračuje v líčení filosofie
na Rusi, počíná V. M. Kozlowski referát o současné
literatuře filosofické v Polsce. V první polovíně to
hoto století stala filosofie polská pod vlivem Hegelo-
vým a Schellingovým. Nejvíce charakteristickým zna
kem polského myšlení filosofického jest jeho soustře
dění na problému činu. Usilujeť vytvořiti obraz bu-
doucnosti filosofie polské a vůbec slovanské ve spo-
jení s úkolem národa polského v dějinách lidstva.
Mikš
Kozlowski
Schellingův
Jos
Rus
22
article
Filosofie tato usilovala o to, aby dala rozumové zá
klady úže ve vzkřísení a obrození vlasti. Od revo-
lučního roku 1863 H. Struve representoval směr
ideálně realistický a seznamoval posluchače s evolucí
kterou prodělalo filosofické mýšlení v Němcích p
úpadku hegelianismu. Kol let sedmdesátých zavládí
positivism hlavně ve zpracování anglických pokračo
vatelů a působil skoro výhradně svojí stránkou kri-
tickou. Zásad positivismu počalo se užívati (jako
kdysi dělo se s romantismem) ve všech odvětvích
myšlení theoretického i praktického. V celém oboru
myšlení zavanul svěží duch, který pojil se k politi
ckému programu »práce organisační«, t. j. k snahám
o kulturní a hospodářské povznesení země, jenž po-
nechával otázku politické samostatnosti zatím stra-
nou. S tímto ruchem materialisticko- positivistickým
sdružila se však také myšlenka plná šlechetného
idealismu, myšlenka zlepšiti osud třídy pracující
povznésti blahobyt rolnictva, z níž vyvinul se brzy
proud socialistický. V době nejnovější počínás
vzmáhati interes k studiím speciálně filosofickým
positivisty dosud zavrhovaným jako neužitečná »meta-
fysika«. Autor slibuje pak pro pokračování podrobnou
charakteristiku nynějšího filosofického myšlenív
Polsce. Jsme zvědavi, kdy »Česká mysl« opatří nám
též vypsání našeho filosofického hnutí v Čechách.
Čtenář.
Struve
Němec
Český mysl
Čechy
hospodářský povznesený země
23
article
Slovanské spisy.
Slovanské spisy.
* V letním divadle varšavském »Wodewilu« tě
šila se značnému úspěchu veselohra »Pan Wolody.
jowski«, přepracovaná z povídky Sienkie
wiczovy.
Týdenník »Wedrowiec« přináší delší vřele psa
nou stať o Karolině Světlé z péra našeho vzácného
přítele a pěstitele vzájemnosti slovanské Broni-
slawa Grabowského. Z našeho stanoviska za
sluhují zejmena pozornosti jeho upomínky na osobní
styky se zesnulou romancierkou, jejíž skon provází
případným povzdechem: »Bože, jaký to byl smutný
ale jaký plodný a pěkný život!«
V Lublani počaly vycházeli sebrané spisy
Janka Kersnika redakcí Vladimíra Levce. Za-
hájeny byly prací »Cyclamen«. Kersnik náleží ku
předním spisovatelům slovinským z minulé doby
zaujímá takové místo, že jesi povinností každého
Slovince, seznámiti se s jeho pracemi. Vynikajícím
rysem jeho talentu jest zoravý, čistý realismus, kte-
rým podmaňoval čtenáře již v době nejvělšího roz-
květu romantismu. Jeho práce jsou zároveň částí slo-
vinského obrození, v nich jasně obráží se politické
snažení slovinského národa v oné době, »Cyclamen-
náleží k jeho největším románům a oplývá všemi
přednostmi jeho obratného péra. Ovšem subtilníh
čtenáře nynější doby v mnohém by as neuspokojil.
Aspoň podrobnou analysi všech záchvěvů duše lidsk
marně bychom zde hledali. Spisovatel líčí spíše
markantními rysy a nanáší barvy plným, sytým
štětcem.
* M. Gj. Miličevič vydal v Bělehradě knihu
»Knez Miloš u pričama« jako doplněk sbírky vydané
r. 1891. Jsou to charakteristické pověsti a anekdoty
o tomlo vynikajícím zástupci srbského národa, klere
Woloda
Grabovský
Levec
Cyclamen
M Gj
Miličevič
Miloš
Lublaň
Bělehrad
24
article
spisovatel s neobyčejnou pietou a obratností sebra
z podání srbského lidu i z historických pramenů
Velmi cenným jest připojený životopis knížete a jeho
charakteristíka jako člověka bystrého a chytrého
ducha s neobyčejným rozhledem státnickým.
* Záhřebský »Vienac«, jehož ujala se »Matica
Hrvatska« a který vychází nyní v sešitech značně
silnějších, zahajuje delší studii o předním současněm
spisovateli chorvatském Vjenceslavu Nova-
kovi z péra V. Albertinova.
V Albertinův
Vjenceslav Nova
Matica Hrvatsko
26
article
* Dopis z Paříže. Sludium lidské duše ná-
leží stejně literatuře jako filosofit. Je to právě tal
umění jako věda. Podie toho jak pozorujete tuto
duši, uzavřenou v tělo, přivedenou do styku s du
šemi těhož druhu, zabýváte se psychologií nebo
metafysikou a podle nynějšího rozvoje románu, di-
vadla ano i poesie možno skoro tvrditi, že nejlepš
psychologie není theorelícká, ale utvořená obrazo
tvornosti básníků a romanopisců
Nicméně filosofie má své ctnosti. Volně se po
hybuje v chladném ovzduší pouhé abstrakce a my
slitel může pozorovati nejen lidi, ale všechny my
šlenky, jež vstoupají k němu jako vzdálený šum vo
a lesů.-
Nepostihne snad jediným pohledem všechny
individuality, jež souvisí s toutéž symfonií hlaso
poslouchá zmatený hluk a snaží se poznati, odku
přichází, jak vane a tichně, a když nastane no
pátrá ve tmách po bleděm paprsku hvězdy, jež uka
zuje k polu
Filosofie francouzská byla daleko positivnějš
nežli filosofle jiných nářodů. Moudrý a mírný duch
francouzský udržuje se mezi zdravým smyslema
obrazností. Narážel stále na náboženství a vědua
nepřipouštěl jiné pravdy, než takové, která se dá
rozluštiti jako problem geometrický.
Duch Augusta Comta vládl myšlence fracouz
ské, jemu musíme vzdáti největší poctu mezi my
sliteli francouzskými.
Chtěl bych vám vyprávěti o mistrovi, který ne
učinil povolání z prodávání svých myšlenek, al
který je pronáší s jistotou a jasností, v řeči tak
čisté, jako porcelán sevrěský. Jmenuji vám pana Em
Boutrouxa, člena akademie, professora na fakultě věd
a literatur university pařížské. Je zbožňován a ob-
divován svými žáky. Výtečný ten učitel ma vzácný
dar sondirovati duše, tak že se cítime, jako bychom
žili ve velké duši lidské, jako bychom byli všichni
součástkami života, oddělenými od Velké duše ne-
smrtelné.
Augusta Comte
em
Paříž
fakulta věda
27
article
Věnoval se studování problémů, na něž naráž
rozum lidský. Jsme tvory měnivými, tvory celku
který se mění. Tento celek — příroda — předmě
studia Vědy, má zákony, tyto zákony se nám zdaji
Pravdou. Ale tyto zákony podlehají též změnám.
Věda, již ohraničuje spekulace duše, je svrchovaná
pouze v oboru, v němž pátrá. Ale nad zemí je též
nebe; nebe, jež se zdá nehybným a v němž sidlí
hvězdy; to je království poesie a esthetiky, a o těchto
světech myšlenky, vědy a poesie mluví Boutroux vý
mluvně a přesvědčivě
Nikdo nedovedl lépe, nežli on pojednati o nej
těžším a nejdelikátnějším předmětu francouzské my
šlenky: o Pascalovi. Jeho kniha o Pascalovi, nej
krásnější v Hachettově kolekci »Velkých spisovatelůe
je přesným životopisem i velmi jasným komentářem
Autor je velmi skromný, podrobuje se velikost
Pascala a jeho rozum filosofa ustupuje jemnému
srdci. Nemusím vám líčiti živol Pascalův. Obdivujete
též vzácnou jednotu toboto ducha. Blaise Pascal byi
vychován svým otcem v přesvědčení, že věda a ná-
boženství se nevylučují; je nutno nalézti mezi nim
mez i soulad, aby náboženství se nezkalilo a věda
nezatemnila. Otec mu nedal do rukou vědecké knihy
před 12. rokem jeho věku. A tak sám, s divinaci
genia, mladý Pascal oddal se vědám a rekonstruovat
a rozluštil sám od sebe proposice Euclidovy. Ta
věda, methoda exaktní naplnila první část jeho
života.
Pascalův
Pascal
Euclidův
Blaise Pascal byi
Pascal
28
article
Tento dojem mu ostal trvale. Víte, jak se po-
zději oddal Pascal světskému životu a jak konečni
zapadl v životě klášterním.
V tomto vážném a chmurném životě mnišském
neztratil Pascal ducha francouzského a světského.
Použil ho ve službách své víry. Hájil Arnaulda
doktrinu Port-Royalu s kousavou vervou a sarkasti-
ckou vtipností, v slohu muže velkého světa, pro-
dchnutého věrou křesťanskou. Věří zajisté, že Bok
je ochoten osvědčiti svou dobrotu všem, že každý
může dojíti spásy, ale myslí, že křesťan si ji musí
zasloužiti. Nikdo neodsoudil tak prudce jesuitismus,
jako Pascal ve svých »Petites lettres ou Provinciales«,
jež jsou slávou francouzského jazyka a myšlénky.
V posledních letech svého života odhodlal s
Pascal vytvořiti velké dílo o náboženství. Byly na-
lezeny malé lístky, psané rukou chvějnou a chorou
a nepořadně napíchané na hřebik v jeho jizbě. Byly
shromážděny jeho sestrou a první vydání slavných
»Myšlenek« bylo vytištěno roku 1670. Pak násiedo-
vala jiná vydání s četnými komentáři, jež dokazují.
jak »Myšlenky« ostaly žijícími a svěžími v naší mysli.
Pascal
Bok
Petites
29
article
Je možno hledati v této směsíci myšlenek dějiny
Pascalova obrácení na víru, příčiny působící na jeho
vůli? Jeho methoda je v nich ovšem celá. Je v nic
polemista, filosof, theolog a spisovatel a ozývá se
z nich stále křesťan Ano, křesťan musí dospěti ku
xaktní pravdě, jako v mathematice. Člověk je počet
Všechno se v světě měří. Ale tento počet není nie
sám sebou, existuje pouze ve spojení s ostatními po-
četnými hodnotami. To nás vede k hypothese neko-
nečných čísel. Přicházíme k nevystižitelnému pojeti
nekonečna. Není spojení mezi nekonečným a hodno-
tou, kterou je člověk, poněvadž kvantita »člověk« nen
ničím vzhledem k »Nekonečnu«.
Je však přece něčím. Nekonečno je bytost sam
o sobě, je to bůh. Človék stává se problemem, jejž
je nutno luštiti mathematicky. Filosof má tři pro-
středky: rozum, který mu dokazuje pošetilost jeho
koncepcí a přivádí jej z rovnováhy u správném po-
měru, který udržuje lidská duše mezi nekonečnema
nicotou. Je nutno tedy míti pevnější půdu pod se-
bou, je nutno respektovati zvyk; zvyk — druhý
prostředek — zjevuje myšlence společnou víru
těchže individuí, je to jakýsí druh zdravého rozumu.
Konečně je inspirace, která uvádí člověka do styku
s vyšší myšlenkou. To je Bible. Ale jsme daleko
ještě od víry To vše je pouhé rozumovaní. Ubohý
smrtelník touží po bohu. Má potřebu lásky. A co
nemůže dokázati rozum, vůle, to vykoná srdce.
Srdcem dotýkáme se boha. Pan Boutroux zname-
nitě analysoval toto místo učení Pascalova, jež uka-
zuje, že člověk jest problémem, jehož rozluštění
nalezáme jen v bohu. Jeho kniha svrchované vy
stihuje krásnou formuli Boutrouxovu. »Metafy sik
žije po boku vědy jako volný člověk pod zákonem.
A. E. Sorel.
Pascalův
Boutroux
A E Sorel
30
article
Z cizích revuí.
31
article
*O lužické literatuře přináší odo
Adama objektivní článek německá revue »Das littera
rische Echo«. Autor líčí obtíže hmotné i morální
jaké duševnímu hnutí Lužičanů v cestu se kladly
podává podrobný přehled vynikajících novodobýc
spisovatelů v Lužici. »Co pak se tkne vyhlídek do
budoucnosti« — resumuje — nelze tomuto malému
zbytku národa, jenž už už zdál se býti obětován
úplnému zániku, dnes prorokovati brzkého konce.
Třeba si uvědomiti silný vzmach, k jakému se za
naší doby veškeré Slovanstvo vzepjalo, abychom po
chopili pravdivost slov německého jazykozpytce a dů
kladného znalce Lužičanů dra. Sauerweina, že náro
tak zdravý na tělei na duchu, se svěžími a stál
přibývajícími národními písněmi, s tak originální
poeslí, jakou jest poesie Gejleřa a Kósyka, že nevy
padá na to, aby v brzké době chtěl nebo musií
umříti.«
* Rěvne anglické a francouzské jsou přeplněny
články o Číně. O žebrotě v Pekinu oliskuje
»Le Tour du Monde«, článek dra. Matignona. V Čině
není ani hospiců ani asylů, nemajetní bez milosti
propadají žebrotě. A žebráci činští vyznačují se
nadobyčejnou a odpornou nečistotou. Dle úřadních
odhadů žije v Pekinu na 100.000 žebráků, 10 proc.
všeho obyvatelstva! Žebráci tvoří dobře zorganiso
vaný spolek, jenž voli si svého šefa. Král žebráků
má právo nad životem a smrtí svých poddaných.
ale na štěstí jenom na papíře. Spolek má za úkol
vysílati členy do určitých okresů Pekinu, tak že tam
níkdy jeden člen spolku nemůže dělati druhému
konkurenci. Večer členové sejdou se ve spolkua
odevzdají do kasy vyžebrané peníze. Spolek prosti
Lužičan
Gejleřa
Kósyk
Lužice
Čína
Peking
Le Tour jít Monde
32
article
diktuje obchodníkům, kolik mají členům spolku dá-
vati almužny a nechce-li se obchodník podrobiti
této mimořádné dani, jistě toho brzo lituje. Míslo
jednoho žebráka přijde mu na krk 5-10, kteří tak
protestují, až obchodník povolí. A nepovolí-li, pak
může být jist, že ještě téže noci vyhoří. Proto raděj ob-
chodníci umluví s králem žebráků určitou sumu roční,
kterou zaplatí vždy najednou a dostanou pak stvr-
zenku na žlutém papíře, na níž jest napsáno:
»Bratří se žádají, aby neobtěžovali tento dům.«
Stvrzenka byvá připevněna nad vchodem a brání
dům po celý rok. K osobám soukromým málokdy
se čínští žebráci obracejí. Leda u příležitosti sňatku
nebo pohřbu. Aituk uvarování nepříjemností Číňané
raději zaplatí najednou sumu určenou. Většina že-
bráků nemá příbytku a přenocuje v opuštěných do-
mech, nebo ve společných noclehárnách. Ve dne
živí se rýží, jež se na úřadech denně žebrákům vy-
dává. Úmrtnost mezi žebráky čínskými je značná.
I cholera r. 1895 vyžádala si z jejich řad na 50.000
Číňan
34
article
obět.
Bibliografie.
* Laichtrův Výbor nejlepších spisu
kniha XIV.: Bedřich Smetana a jeho boj o mo-
derní českou hudbu. Vzpomínky a úvaby
O. Hostinského. V Praze. Nákladem J. Laich-
tera 1900.
*Průvodce do moravských jeskyní o
dra. Mart. Kříže a Floriana Koudelky. Dull
Punkva, Macocha, Sloup. Holštýn, Ostrov, Vilimovice
a Na Harbechu. S četnými obrázky. 1900. Ždánice—
Vyškov. Nákladem vlastním
Velmi důkladné dílo, obsahující čásť poloho
pisnou, poučnou a různé dodatky
* Osvěta, měsíčník pro rozhled ve vědě, litera
tuře, umění a politice. Redaktor Václav Vlček
Rok 1900. Sv. 10
Zvlášť časová je studie dra. Boh. Riegra »O říj
novém diplomu« i úvaha O. Mikše »O Tolstého ro-
mánu ,Vzkříšení“«.
* Josef Kuliner: Scéna za scénou
Volné listy z kroniky rozvoje našeho divadla
1883—1898.
Kroníky z prvního patnáctiletí Národního divadla
Rozpravy o událostech, otázkách a námětech divadel-
ního života českého
Zvon, belletristický a literární týdenník neillu-
strovaný, jehož založení jakožto majetku družstva
spisovatelského a listu generace, literární prací svou
přímo na Hálka a Nerudu navazující, uvítáno bylo
již předem všeobecným zájmem, počal vycházeti.
Právě vydáno a rozesílá se na den sv. Václava první
číslo. Čenný a rozmanitý obsah udává cestu, jakou
list se bude bráti. Především je to snaha podati
zdravou, ušlechtilou četbu a to jak na výtvorech
krásné literatury, tak v oboru poučném. Víděti již,
že časopis neobmezí se toliko na jedinou školu, na
jediný směr, nýbrž že otevře sloupce své veškerému
umění, pokud jest ryzí a opravdové, zkrátka, poku
je skutečně tím, co říká jeho jméno — uměním.
Laichtrův
XIV
Smetan
J Laich
Mart
Kříž
Koudelka
Vlček
Riegr
O Mikš
Tolstý
Kuliner
Kroníka
Hálek
Neruda
svatý . Václav
Praha
Macocha
Ždánice
Vyškov
Dull Punkva
Vilimovice
národní divadlo
35
article
Poesie zastoupena jest v prvém čísle hlubokou re-
flexí Jaroslava Vrchlického »Při zprávě o smrti Fr.
Nietzsche«, která je zároveň výstižným reliefem veli-
kého filosofa nadčlověctví, dále dvěma básněmi se-
niora českých poetů, Adolfa Heyduka, z nichž zvláště
druhá, »Průvodci«, velmi jest charakteristická. Ukázka
z netištěných písní Václava Šolce »O bledé dívce«
je zajímavým příspěvkem literárně historickým: Prosa
vykazuje historickou povídku »Krátký jeho svět«, vy-
pravovanou z pražských dějin s celou svérázností
slohu Zikmunda Wintra, a moderní román »Lačná
srdce« od pečlivého redaktora Zvonu, M. A. Ši-
máčka. Dílo slibuje býti novou trofejí oblíbeného to-
hoto romanciera-realisty. Kuiturní studií velice pou-
tavého námětu přihlásil se Alois Jirásek. Jeho » Malý
prorok českobrodský« vzbudí zajisté pozor i našeho
hudebního světa. O zviáštním zjevu psychiatrickém,
»O toulavosti z choroby« pojednává přístupně doc.
dr. Heveroch. Literární kritika, mající ve štítu svém
motto Nerudovo, divadlo a drobné zprávy umělecké
i literární doplňují oživujíc bohatý obsah čísla. Do-
brého listu dostavá se novým podnikem českému
čtenářstvu. Není pochyby, že nalezne v něm také
ohlasu.
Vrchlický
Nietzsche
Heyduk
Šolc
Winter
ša
Jirásek
docent
doktor
Heveroch
Nerudův
36
article
Z úřadních zpráv.
Z úřadních zpráv.
Okresní starosta. Za starostu okresního za
stupitelstva roudnického zvolený Alois Mareš, knih
kupec v Roudnici, byl od císaře potvrzen.
Meteorologická pozurování na rozhledně na Fetříně
325 metrů nad mořem.
Dne 26./27. září 1900
9 h. več. 7 h. ráno 2 h. odp
Tlakoměr.. 735.8 736.0 783.2
Teploměr C. + 108 + 6.8 + 20
Vlhiko
Obloha . . skoro většinou většinou
Jy.
Jz
Síla větru slabý mírný čerstvý
Teplota nejvyšší ve stínu + 184
na slunci + 31.3
Teplota nejnižší ve stínu + 5. 4 C
při zemi + 3.6°.
Slunce svítilo 1 1/2 hodiny.
Prům. rychlost větru za hod. v km. 20.2.
Srážky v mm 06
Mareš
Roudnice
+ 20 Vlhiko
km
37
article
Král. české zem. divadlo v Praze-
Král. české zem. divadlo v Praze-
Národní divadlo.
V pátek 28. září.
Odpoledne o třetí hod.
MARYŠ A.
Drama o pěti dějstvích. Napsali Al. a Vil. Mrštíkové
Režisér: Josef Šmaha.
V pátek 28. září.
Mimo předplacení.
Psohlavci.
Zpěvohra o třech dějstvích s dohrou od Karla Kova
řovice. Text dle stejnojmenného románu Aloisa
Jiráska napsal Karel Šípek.
Režisér Adolf Krössing. Dirigent Karel Kovařovic.
Po druhém dějství dolší přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
V sobolu 29. září.
Mimo předplacení.
Prodaná nevěsta.
Arena na Smíchově.
V pátek 28. září
Začátek o 1/24. hod.
22456
Děti Vltavy.
Pražská lidová bra se zpěvy o 5 jednáních. Napsaí
J. Šváb, Kubík a Vanderer. Hudba od V. Soukupa
Režisér p. Kubík.
Začátek o půl 7. hod. Novinka
Po prvé: Mistr plavčí pro dámy.
Veselohra o 3 jednáních. Napsal V. Pittrman-
Režisér p. Kubik.
Hraje se za každého počasí
Král
Maryša
Al
Mrštík
Šmaha
Karel Kovo
Jirásek
Šípek
Krössing
Kovařovic
Kubík
Vanderer
V Soukup
V Pittrman
Praha
Smíchov
Vltava
národní divadlo
38
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech,
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech,
Začátek o půl 4. hod.
V pátek 28 září.
Král Václav a jeho kat.
Činohra o 5 jednáních s předehrou
Poslední vůle primátora plzoňského
22418
Upravil J. Dubinský.
Začátek o 1/27. hod.
V pátek 28. září.
Po druhé: Mořem a vzduchem.
Výpravná hra o 12 obrazech. Dle románu Verneova
napsal J. Veselý
Vstupenky na sedadla vydávají se k oběma předsta-
vením ráno od půl 9. hod. do 10 hodin u kasy
Král
Václav
J Dubinský
Verneův
J Veselá
28 zář
Pištěkův letnit divadlo
39
article
Divadlo,Uranla“ navýstavišti v Kr. Oboře.
Divadlo,Uranla“ navýstavišti v Kr. Oboře.
2237
Řoditel V. Suk.
V pátek 28. září.
Začátek o 1/4 na4
Novinka. Poprvé: Slaměná vdova.
Veselohra o 3 jednáních od *.* Režisér Fr. Šípek
Začátek o 1/47. hod.
V pátek 28. září.
Pohostinská hra slečny Slávy Lošťákovy a pana
Josefa Strouhala, býv. člena česko- amer. div.
FEDORA
Drama o 4 jednáních od Sardoua. Režisér p. Suk
Denní předprodej lístků v hlavní trafice na Příkopů
proti »Špinkům« do 12. hod. polední.
V Suk
Šípek
Lošťákův
Strouhal
Sardou
Suk
Francie
Fedora Drama