Ročník XXXXIII.

V Praze, v sobotu dne 7. února 1903.

Číslo 37.

Na ranní a odpol. Iisty předj lácí se v Praze v admnínistrneí sa měsí na čtvrt lela . . s dvojí denňiškou na měníe n anit leta . . . . 7 K 50h na měke . . . . . . 2 K 30h P'oštout za miisíe . . . . . na čtvrt leta dvojí zisilkou na měsíe sa čtrrt leta . . . K

Svatováclavská katastrofa. Meč Damokiův byl by přespříliš slabým pro středkem k označení stavu nejistoty, úzkosti ano zoufalství a nejkrajnějšího nebezpečí, v ja kém těchto dnů tkví tisíce a tisíce českého lidu. jichž existence závazným poměrem ke svato- václavské záložně již po sedmnácte týdnů posta vena v polaz, na nějž, jak se zdá, není jiné od- povědi, než nejžalostnější. Leda by to byl me v podobě nesmírné metly Páně, jak jej ve středo- věku vídala fanatická obraznost jakožto znamen hrozby přes celou oblohu na předzvěsť blíží cího se obdobného zúčtování Hospodinova s ne blahým pokolením lidským, za neodpustitelné jeho hříchy! Jen že tenkráte hříchem tím byla by vlastně ctnost — přespřílišné důvěry v nábo- ženství, jakožto skálu, na níž postaven peněžní dům pod obzvláštní ochranou patrona a dědiee země české, svatého Václava. Opovážlivé spolé- hání nacházi se sice také v zreadle hřichů, než může za hřích vykládána býti důvěra v ne- pochybnou počestnost a poctivost lidí, kteří právě, aby tuto důvěru ve svůj záloženský pod- nik co nejdůkladněji upevnili, ku pokladně její postavili jako stráž nejpopulárnějšího světce ná- rodního, tak říkajíc neobmezeného ručitele z prostřed samých nebes!? Nyní, když každým dnem hrozí sesutí svato- václavské záložny, a tím neodhadná prozatím pohroma českému lidu, která osudně zasáhne hluboko do národa svatováclavského — nebot počítá-li se na tisíce členů, ožebračením ohro- žených, dlužno počet nepřímo zasažených pa- čiti na deseti-, ano statisíce — zakladatelé a bu- dovatelé záložny utíkají od svého díla, ve jmén božím počatého. Div neprohlašují svatováclav- skou firmu svého ústavu za frivolní zneužívání náboženského citu, za podvodný útok, jímž oblu- zena býti měla důvěřivost prostých, s úsporami svými pod záštitu církevní se utíkajicích vkla

datelů. Na všechen způsob popírají kruhy cír kevní a hierarchické, tisk katolický a klerikální že by svato-václavská záložna kdy byla ústavem katolickým, že by byla bývala zamýšlena jako ústav takový, aneb dokonce jako takový zalo- žena. Bezprostřední, celému světu znalá sou- vislost všech klerikálních a katolických podniků orgenisačních a spolkových s palácem svato- václavské záložny, tímto hradem Katolicko-poli tické jednoty pro království české, tímto táborem zemských a všeobecných katolických sjezdů, vy- ličuje se jako něco jenom nahodilého, církev nechce býti se svato-václavskou záložnou v žád- ném jiném spojení, než tou nenadálou a polito- vání hodnou okolností, že předsedou jejím byi nehodný kněz, proti sedmému a ještě několika jiným přikázáním božím prohřešilý. Nad ním kurie a hierarchie umývá své ruce, litujíc, že se bývalému msgrovi licoměrnými schopnostmi jeho podařilo povýšiti se na jednu z vůdčích hlav církve v Čechách bojující.

To všechno nikoli jen za tím účelem, aby církev z obruby -svého skvělého roucha setřásla zostuzující kal krádeže, podvodu a zpronevěření K tomu bylo by jí stačilo poukázání na to, že zločinec svým zločinem přestává býti členen. strany, organisace, spjaté jakýmikoliv svazky morálními. A církev i katolická strana v Čechách by byla také přetala svou souvislost se svato- václavskou záložnou a svou zodpovědnost zan slavným zřeknutím se „professora“ Drozda, kdy by právě jen jeho osobou byla s nešťastnou zá- ložnou udržovala styky. Avšak toto anathema kteréž hierarchie a klerikální organisace za bý valým předsedou svato-václavské záložny posíl do věznice, nestačí, aby duchovenské vůdcov ství katolické strany v Čechách a na Moravě, vy soký klerus, kardinála, arcibiskupa i biskupy veškeré prelátstvo, zbavilo zodpovědnosti, ne chceme říci za krádeže v záložně spáchané, a le za jejich katastrofální národoho- spodářské, ke hromadné pauperi- saci českého lidu směřující na- sledky. A tato zodpovědnost vězí na vysokém duchovenstvu a na magnátech církve katolické v českých zemích, ať kněžích či nekněžích plnou vahou, na jejich hlavy spadnou hrozné důsledky pádu záložny a kletby všech těch nešťastníků. jež pád ten strhne s sebou do propasti, všechna hmotná i mravní bída, která provázívá jako vojnu mor, veliké katastrofální, několikamillionové po- rážky na poli finančním, pokrytém statisíci mrtvolami drobných hospodářských existencí.

Neboť svato-václavská záložna jest a byla ústavem katolickým i byla s vyslo vený m katolickými účely také založena. A nejenom to. Při zakládání jejím bylo dokumentárně postaráno o záruku jmenovaných vysokých kruhů ka- tolické organisace, zejmena vyso- kého kleru za katolický ráz zálož- ny, ano za jmění, ano za nakládání s ním. To lze dokázati zcela světle a prostě ze — „Spole- čenské smlouvy svato-václavské záložny v Pra- ze“, jejíž autentické znění ze dne 27. února 1895 před námi leží. Že již článek 2. (Účel) označuje ústav jako ryze katolický („Společenstvo má za úkol, aby.. dle možnosti podniky směru katolického v zbu- zovalo a podporovalo“), jest celkem věeí druhého řádu, stejně jako jiná místa smlouvy, vlastnost tuto s důrazem dokládající, jako čl. 19 „o členství“, v němž se významně dí: „Členem může býti každá svéprávná osoba jednotlivá katolického vyznání i hromadná, ne- sledující účely protikatolické“ a „Výbor jest oprávněn, každého vyloučiti také, kdo 4. veřejně se osvědčí skutkem anebo slovem protikatolickým atd. Pro náš dnešní účel mnohem důležitějšín jest 13. článek smlouvy, pojednávající o „roz chodu společenstva“ i otiskujeme jej pro jeho důležitost doslovně.

Zní takto: O rozchodu společenstva platí uslanovení do- tyčná zákona ze dne 9. dubna čís. 70 ř. z. Nebylo- Geb sáhnoutí na imění základní, aneb nebylo-li zcela vyčerpáno, rozhodne poslední valná schůze o tom. k jakému účelu se na základě této smlouvy jměni společenstva vynaložiti má. Kdyby takového usnesen nestávalo, přísluší arcibiskupovi praž- skému ve srozumění s biskupy českým právo, jmění společenstva určiti k úče- lům podobným, jež sledovala záložna. Jestliže záložna při rozchodu svém bude mi nemovitosti, přináleží arcibiskupu praž- skému právo, koupiti je za cenu, ktero záložna za ně dala, k účelu, jemuž valná hromada nebo On (velká písmena v originále. Red.) sám zbývající jmění věnuje, poku to nepřekáží úplnému splnění povin- ností zálo žny. Necháme mluviti tato slova smlouvy, co do precisnosti výrazu každý sebe případnější vý- klad překonávající. Myslíme, že stačí úplně na doklad, že svato-václavská záložna nejen jes katolickým ústavem par excellence a katoličtěj- ším, než sama Katolicko-politieká jednota, ale přímo dědictvím pražského arcibiskupství a epi- skopátu českého, přímo smluvně předurčeným Nepravíme, že z dokumentu, námi uvedeného následuje právní závazek areibiskupa a bi- skupů státi za ztráty záložny svým jměním, ne boť o tom vyslovuje se smlouva velice přesně

Ale posice celé církve a tudiž i jejích posvě- cených i světských knížat jest především mravn a o povinnostech jejich ke světu a zejmena světu věřícímu rozhodují ještě jiné zákony, než za- psané v občanském kodexu civilním. Není sice povinností každého bískupa a každého preláta, aby se stal světcem, ale povinnosti každého z nich jest, aby se v následování světců co možne k nim nejblíže přiblížil. Historie církve vypra- vuje o nejvíce vynikajících členech svých he- roické skutky dobročinnosti na jedincích a cele společnosti lidské vykonaných jen z popudu sli- tování křesťanské lásky, k níž byli vázáni toliko jako její představitelé, k níž však neměli žádných závazků, pro věčnou paměť zapsaných — ve smlouvě společenstva svato-václavské záložny. Kdyby dnes na místě hanebného konkursu nasta případ, čl. 13. smlouvou svato-václavské záložny předvídaný, není nejmenší pochybnosti, že by s byl arcibiskup pražský přihlásil o své, smlouvou zaručené právo disposiční na jmění záložny k jehož vinkulaci smluvní jeho předchůdce za jisté výslovně svoliti musil! Jaká povinnost kyne mu v čele všeho episko- pátu za těchto opačných okolností a tragického skonu záložny Svatého Václava, zůstaveno jest rozhodnutí svědomi, ať tak díme, „hromadné osoby“, kterou representuje kardinál-arcibiskup a všechno vysoké duchovenstvo v českých ze- mích. Duchovenstvo nižší hned po propuknuti zlořádů v záložně dalo svědomi tomu promlu viti bezprostředně a mohutně a vykonalo, co mu ani nenáleželo, také měrou vrchovatou, jak tomu nasvědčuje kaplanův groš, z něhož se skládá hlavně garanční fond, jejž na žádanou výši do- plniti, bylo svatou povinností kleru vysokého.

Od zaražení pramene sanace záloženské byl však shledáván jen materiál, který by zprostil vysoké infulované kněžstvo této svatě povinnosti. Až dosud neučiněno na záchranu záložny s té strany ničeho, leč, že slíbena morální podpora se strany p. arcibiskupa pražského a že dar 200.000 K arcibiskupa olomouckého ukázal se býti pouhou — pověstí! Necítíme v sobě ani nejmenšího povolání upozorňovati klerikální stranu na záhubu ji hro- zící, přes to však opakujeme, že konce, ke kte- rým se to schyluje, nevyrovnají se v ohledu eí - kevním pohromám husitských válek a co se týče spoust hospodářských, jež ve válkách těch po- dle jistého vysoce urozeného slova natropila prý „banda lupičů a žhářů“, hospodářský debacle, jaký bude míti v zápětí konkurs svato-václavské záložny, bude tak rozsáhlý, pravíme, že také není pamětníka takové katastrofy, jaká na stane! Až přijde to hromadné rozdávání žebrá ekých holí u hrdého kdysi portálu svato-václav- ské záložny, my připomeneme pánům svou dnešní poslední výstrahu! Předkládámej dneska s dokumentárním dokladem ze společen- ské smlouvy záložny, ve chvíli nejkritičtější hnutí svědomím veřejným, jež hřmí do duší nad spásou duší prý bdících: „Čiňte svou povinnost zachraňte zástupy, jež vám pastýř pastýřů svě- řil, za něž mu ručite, a jež se ničím neprovinily. leč, že do rukou vašich položily také své b lah vezdejšíl

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 199. (Původní a lelef. zpráva »Nár. Listů«.) Z Vídně, 6. února. Sedm návrhů na změnu jednacíh řádu přikázáno zvláštnímu výboru. Zdali vyjde z tohoto nějaké opus, o kterém ujišťuje se, ž může býti jen dílem kompromisu, těžko předpo- vídat. Ale pochybovači jsou ve valné většině kteří myslí, že dvoudenní rozprava o návrzích těch byla pohřbem první třídy Do rokování dnešního zasáhli poslanci češt Dr. Kramář, bývalý první místopředseda sně movny, měl v nejhorších dobách surové obstrukce německé možnost, seznati vady nynějšího jedna- cího řádu z r. 1875. O jeho reformě promluvi se stanoviska národního stejně jako se všeobee- ného. Třeba pak jeho výklady založeny byly po lemicky, nepostrádaly momentů positivních. Česká delegace vedle slov zástupce měst- ské skupiny táborské svolila by k opravě jed nacího řádu jen takové, kterou by se zne- možnila obstrukce každá: 120 po- slanců tolikéž jako 60 a 20. V tom právě rozcházejí se strany německé levice o ostatních, že chtějí znásilniti kluby, které menší jsou než ony dohromady, že chtějí znásilniti obstrukci jiných, ale zajištěnu míti volnost ob- strukce svojí. Timto rozporem rozbijí se as všechny pokusy, upraviti jednací řád jinak nežli je ted.

Druhý řečník klubu českého, dr. Strán ský, pojednal o parlamentní obstrukci způ- sobem, se kterým nelze souhlasiti v všem, ba proti kterému třeba protest - vati již proto, že tento způsob trpěl povážlivou chybou — seyšeobecňováním. Jsou přece jak důvody tak účely obstrukee různé Může býti odvetnou a může čeliti ke svržen určitého systému nebo vlády. Paušálný soud jest tu, jako vůbec, nebezpečný. Jinak výkon moravského řečníka učinil silný dojem na všech stranách, zdá se nám, že větší než všechny dřívější řeči tohoto poslance. Le vice byla zaražena, když vyčetl a vypočetl hříchy její minulosti a její přítomnosti. Nehlesla, ne dutla. Toliko někteři Všeněmci ulevovali soběvý křiky kalibru hrubého. Posloucháni byli dr. Kramář a dr Stránský celou sněmovnou, která při kot melci poslance G1öcknera nemohla zůstat vážnou. Ministerský předseda v kratinkém proslovu ohlásil, že vláda podá svůjelaborát n změnu zákona, kterým stanoví se jednací řád říšské rady, pocházející z roku 1873, zákona který dlužno rozeznávati od jednacího řá du, jejž sněmovna si dala sama roku 1875 a jeje tedy může sama změniti ve své pravomoci. Má- kabinet skutečně připravený operát, namanu je se otázka, proč ho nepředložil již, proč otálí? Od- pověď pak, která je na snadě, budí domněnku pochybnost, zdali vláda skutečně změně jedna- eího řádu chce. Vůbec nemohli se četní poslane zhostiti dojmu, že přes všechen velký apparát — přes 7 návrhů na změnu jednacího řádu, přes 48členný výbor, jemuž odkázán — celá akee rozplyne se a zmizí jako tok v písčité poušti.

Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11. bo 15 min. Mezi došlými spisy jsou návrhy poslane A. Hanicha a spol. na průkaz způsobilosti v ho stinství; — Hájka a spol. na změnu zákona o po travní daní masné. Dotazy podali poslanci: Eisen kolb a spol. po zastavení stavby petrolejny fäirmy Fanta a spol. v Neštěnicích u Ústí n. L.; — A. Ha wich a spol. po úpravě služebních poměrů berníc praktikantů v Čechách: — Hauck a spol. po účin kování kapely bosensko-hercegovského pluku o slav nosti »Komenského« ve Vídni: — Iro a spol. po tržních záležitostech. Posl. dr. Fořt a soudr. podali pilný návrh na poskytnutí státní pomoci nebo půjčky k obnově jezu v Labském Kostelci. Návrh přikázán výboru pro polevy v nouzi.

Předseda hr. Vetter odpovídaje na dotez Bergrův v poslední schůzi konstatuje, že sám a na jeho žádost posl. Skéne snažili se přiměti poslanee Hanicha k odstavení jeho pilného návrhu ukazujíce k tomu, že mladočeské pilné návrhy byly odstaveny jen ve prospěch návrhů na změnu jednacího řádu že musí býti projednány před návrhem Hanichovým Teprve po nějaké době oznámil dr. Pacák předsedovi že mladočeské návrhy byly odstaveny také ve pro spěch návrhu Hanichova, jenž byl potom projednáván Nemůže tedy býti ani řeči o nějakém nátlaku na pány navrhovatele, aby odvolali své návrhy za pří- činou těchto okolností a musím zcela vážně odmít nouti výrok posl. Bergra, že předsednictvo jedná vůči stranám lichým předstíráním a staví jednu prot druhé. Posl. G15ckner táže se předsedy, není-l ochoten působiti na berní výbor, aby návrh n změnu zákona o domovní dani byl podán co nej dříve sněmovně ve srozumění s vládou jako předloha Předseda hr. Vetter slibuje, že oznámí tent dotaz předsedovi berního výboru. Posl. Fresl navrhuje, aby o poslední odpověd předsedy ministerstva na dotaz po nezaměstnanost v Praze byla zahájena debala. Návrh zamítá se 120 hlasy proti 32. Sněmovna jedná pak o návrzích na

změnu jednacího řádu Posl. dr. Kramář reaguje především na vývod- posl. Pernerstorfera a prosí ho, by krolil poněku politickou svoji fantasii, protože odvo oval politick důsledky ze souhlasu, jejž projevil řečník vůči Lue grovu výkladu určitého zákona. Posl. Pernerstorfer: Mám velkou nedůvěru nejen proti dru. Luegrovi, nýbrž i proti vám, zejmena když jdete společně. Posl. Kramář (pokračuje): Vaše nedůvěra zna mená pro mne velkou čest, neboť v jistém směr vzdáváte mně jakési uznání. Náhledu, jejž projevi dr. Lueger svým návrhem, byl jsem už v době, kdy jsem ani potuchy neměl, že se někdo zabývá jed nacím řádem prakticky. Mne jednací řád vždycky zajímal a měl jsem s ním kolikrát co dělat. Posl. Kaspor: Ba žel Posl. dr. Kramář (pokračuje): Vůdcové němečl nebyli vždy pro provádění jednacího řádu dle jeh ducha. Pokusili jsme se o to, ale víte, jak to do padlo. Presidium, jehož byl jsem členem, pokusil se také jednati dle ducha jednacího řádu. Posl. Kasper: A chopilo se násili! Posl. dr. Kramář: Násilníky nebyl. jsme my nýbrž lidé docela jiní. (Souhlas na českých lavi cích.) Jsem povděčen vůdci německo nacionáln strany za úctu, již vzdal předsednictvu, volenému ze středu našeho. Jemu imponovalo také chován sociálních demokratů na německém říšském sněmu Kdybych já chtěl oživiti svoji lásku k této straně byl bych nucen putovati do Němec a hledět, abycl tyto pány tady neviděl, (Souhlas a veselost u Čechů.

Nechapu proč koho změna řádu jednacího rozčiluje Jsem přesvědčen, že tato otázka dá se rozřešiti je nom se svuhlasem stran, aspoň početných. Posl. Pornerstozfez: I malé strany musíte slyšel! Posl. dr. Kramář: Těžko však počítati v tomi parlamentě se souhlasem stran, prolože cesty malých od postupu velkých stran se lišl. Úspěšně lze změnit jednací řád jen ve shodě velkých stran, jež za ve dení sněmovního jednání jsou zodpovědny. Posl. dr Gross, jak doufám, mluvil aspoň jistě pouze za svou osobu, nikoli jménem německo pokrokové strany. Posl. Reichstädler: Ten by se měl vlastně jme novat dr. Grobl Posl. Kasper: Smrdutých pum při to nebylo! Posl. dr. Kramář: A co jste, probůh, vy dělali Nedotknu se téhle pumové afféry, ale zástupce vše německý podobné výčitky činit neměl Posl. Kasper: To říkáte mně Posl. dr. Kramář: Především protestují proti vý roku dra. Grossa, jako by bylo nešvarem, mluvii v parlamentě jinak, než německy ! (Souhlas u Čechů. V německém parlamentě tady nejsme . .. Posl. Kasper: Oho Posl. Formánek: Posíláte své děti do českýe krajů, aby se naučily češtině. Poslanec dr. Kramář: V říšské radě mají zástup cové království a zemí již dle státních základnícl zákonů právo, užívati v zemi té či oně obvyklého jazyka. Nikoho nelze přece nutiti do jiného jazyka neřku-li poslance! Chcete-li již pro poslance zavést průkaz způsobilosti, začněte s něčím jiným. (Sou hlas u Čechů.

Posl. Kasper: Na českém sněmu s ruštinou Poslanec dr. Kramář: Neškodila by ani vám Nedbáte-li růzností národnostních, pak není možno sněmovati. Úctou přade všemi jazyky zahájila by s nejlépe změna jednacího řádu a odpomohlo by se stavu, jenž oprávněné city národnostní uráží a prác parlamentní jenom zdržuje. (Soublas na českých la vicích.) Že vlády zvláště se opírají o strany radikálni. jak někdy vídáme, jest anomalií, která jest však jen u nás. Kam pak se dostanou umírněné strarfy všech národů s politikou našich radikálů? Ony pozbývaj účinné zbraně, kterou mají proti nim, totiž argumento a práce, neboť možnost zachovati zde umírněné strany a v obyvatelstvu pomoci jim k vážnosti, jest vyloučen tím, že tady ve sněmovně není možna žádná pravi- delná parlamentní rozprava. V zájmu umírněných stran, v zájmu zdravého pokroku jest, aby zde na- stal konečně pořádek, Stanovisko, které my za- ujimáme v parlamentě, jest zcela zvláštní a stalo s zvláštním tím, že žijeme ve státě, který nešetří histo- rických a daných zákonů. Nám nepřirostla tato sně- movna nikterak k srdci a kdyby zanikla a kdyby ji zničili právě ti, kteří mají největší zájem na ní, jest nám to úplně lhostejno. Co ale potom? Kdyby v Ra- kousku rozhodovala logika, přirozené poměry a stát- nický názor, mohli bychom si dovoliti tento pokus.

Samozřejmo, že nová sněmovna, když stará ukázala se ve svém nynějším složení neschopnou, musila by býti vybudována na základech nových. To bylo by vyproštění nejen pro nás, nýbrž pro celou říši. Ale v Rakousku s logikou a státnickými názory počítati jest nejodvážnější politikou. Musíme počítati s pessi- mismem, tudíž s možností, že stane se rozřešení nej- horší. Nejhorším rozřešením však by bylo, kdyby par- lament vůbec byl rozehnán a vládlo se bez parlamentu což jest velice snadno zejmena pro vládu, která vládou chce zůstati. K tomu není třeba žádného umění a t zaručuje vládě jakésí trvání, jež poměry parlamentními zaručeno není. My však nemáme žádné příčiny při- vodili absolutism Posl. dr. Schücker: Rádi věříme Posl. dr. Kramář: ... nikoliv, že bychom se něčeho báli, my bohudíky jsme silnými dost, abychom vydrželi ještě jeden absolutism, jako jsme již pře čkali jeden. Absolutism však není pro svobodomysl nou stranu, jako jsme my, cílem. Výrok dra. Luegra že by vládl peněžní žok za absolutismu, má ja kési vniterní oprávnění, neboť každý absolutism chu raví obtížemi finančními a to bylo by zejmena u nás neboť, jak známo, absolutism začal by ihned s vel kými břemeny vojenskými a naše finance nejsou právě v nejlepším pořádku.

Ale my druzí máme snad pravdu, věříme-li, ž by při absolutismu rozhodovalo ještě něco jiného, co není pro svobodomyslnou stranu nikterak žádoucím My nemůžeme se jako strana svobodomyslná nikdy rozehřáti pro rakouský absolutism. To jest vlastní při- čina, proč vzdor svému zásadnímu stanovisku ne- opíráme se, by se zde zjednal pořádek. Souhlasím s drem. Grossem v tom, že jest naprosto nemyslitelno. prověsti celou reformu jednacího řádu. Sněmovna jest tuze chorou, aby provedla takové reformní dílo. my budeme rádi podaří-li se nám jen lokalisovat nemoe Jediná pomoc spočívá v tom, aby se zajistilo par lamentní jednání pro každý případ a proti každé ob strukci. (Souhlas.) Ve chvíli, ve které bude možno pozněsti úroveň sněmovny, aby pracovala a konala dílo positivní, znemožní se a zatlačeny budou ony strany, které nemají leč argumenty pěstí a hlasů.

Pravím však zřejmě a otevřeně, my nepřistoupime na žádnou změnu jednacího řádu než takovou, kterou by byla znemožněna každá obstrukce. Staví-li se však někdo hned píedem na stanovisko: menšiny mají býti uškrceny, pak jest to největší nespravedlnost Posl. dr. Stránský: To bylo by do politické mlu- vy přeloženo: Malé zloděje pověsit a velk nechat běhatl Posl. dr. Kramář (pokračuje): Právo a oprávněnost argumentů nemusí býti u strany jen proto, že čítá 60 a ne 5 členů Naopak, právě nejlepší myšlénky vycházejí vždy z malého počtu a musí se teprve velký počet získat. Právě socialistické strany mají nejméně pličiny, báti se znásilnění, protože velké myšlénky vědeckého socialismu nejsou majetkem všech, kdož přísahají na prapor strany. Z německé strany se praví potřebujem zajištění národního. K čemu? — jest ne- pochopitelno. Devět millionů Němců, napočítaných p posledním sčítání lidu, má zde 206 poslanců a tu ješti nepočítám Němce za konservativní velkostatek. Posl. Pommer: Ti nejsou německého smýšlenía to jest hlavní věcí Posl. dr. Kramář: Právě největší duchové vašeho národa, kteří naklonili svět k německé vědě a filosolii nejméně by pochopili váš nacionalism Posl. Pommer: My nejsme národními snílky.

Posl. dr. Kramář: Vaši největší duchové nic j- ného neučili, leč spravedlnost a šetrnost k jiným in dividualitám národním. Národní šovinism a národn znásilňování byli by odmítli Posl. Pommer: Na to nikdo z nás nepomýšlí. Kd smýšlí národně, nechce již tím druhého znásilňovati Posl. dr. Stránský: Nás však chcete znásilnit Posl. Pommor (ke Stránskému): O těch věcec nemluvte, vy nepalříte k národu. Posl. dr. Stránský: Vás se budu ptát! Posl. dr. Kramář (pokračuje): Devět million Němců má 206 poslanců a 1612 millionů neněmeckých národů má toliko 219 poslanců. Kromě toho naprot Němcům nenalézá se jednotná strana, nýbrž několik klubů . Posl. Pommer: ... které však i v nejmenší věc jsou vždy svorny proti nám Posl. dr. Kramář: A při tom můžete počítati sku piny, které jsou v boji proti Slovanům povždy v stejné linii s vámi. Posl. Pommer: Viz Celjl Posl. dr. Kramář: Nepotřebujete se báti žádn koalice proti sobě Posl. Pommer: Ale taková koalice jest! Posl. dr. Kramái: Mále jinou cestu než nemožný a falešný jednací řád. Dejte však ostatním národům co jim dle zákona přísluší, a dejte jim svobodu roz voje . ... Posl. Pommer: ...abyste mohli Němce v Čechách 2/4 to obyvatelstva, odnárodniti? Posl. di. Kramář: ...a potom nebude žádné k alice proti vám, poněvadž ji nebude třeba. Nebude- možno znásilnění národů, pak najdou se elementy této sněmovně, které budou svorny v hospodářských sociálních a politických názorech.

Posl. Pommer: A jak vy hospodalíte v Praze? Posl. Reichstädter: Jen hospodařte také tak Olomouci a v Brně! Posl. dr. Kramář: Protože nechcete upustiti o radpráví, protože se bojíte, že neněmečtí národove přirozeným vývojem dospějí k temu, že dosáhnou konečně toho, čeho žádati mohou na říši, protos chcete zajistiti. Posl. Pommer: Nechceme se dáli sežrati Posl. dr. Herold: Tak veliký žaludek nemám (Veselost. Posl. dr. Kramář: Jest třeba jen národní spra vedlnosti. Posl. Pommer: Nám jde národ nad váš parlamen tarism, na lo můžete vzili jed. Posl. dr. Kramář: Protože nemůžeme si předsta- viti nespravedlivějšího parlamentu nad nynější, prolože nedoufáme mnoho v naprostou spravedlivou a konečnou úpravu, jsme při nynějších poměrech vůči změně jednacího řádu naprosto chladnými. Avšak ne- chceme brániti změně pro všechny strany rýbrž pokud na nás záleží chceme i pomáhati těte snaze, ale hlavní podmínkou jest a zůstane: Každá obstrukce musí býti v této sněmovně učiněna ne- možnou Žádná privilei pro ty. kteří bez toho isou moe V drobném prodeji: za 9 ranní čísle o seb odpoledni . . . za th Ve filialkách na venkově ranní číle. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Sh Inserá t plati se hotově pspřee Piedelscení a insrsty přljimá dinjnl- straca v Marisnské ulicí č. a Tam rachšzejí se též redakne tiskárnn a expedice „ Národnich Liistá“ Rukopisy se novruenji

nými dost! Budeme a jsme dosti silni, abychom jaký- koliv pokus našim snahám protivný zmařili a zne- možnili (Hlučný souhlas.), situace jest však velice vážná, zjednejte proto v této sněmovně pořádek, jesl svrchovaný čas. (Hlučný souhlas a potlesk na la- vicích českých. M p. dr. Körber: Sl. sněmovno! Jménem vlády kladu si za čest prohlásiti, bude-li pozvána — změna jednacího řádu je především domácí záležitostí to- hoto sl. shromáždění — že zúčastní se ráda všech prací, které mají čeliti ke spořádanému a rychlejšímu vyřizování parlamentních úkolů, neboť musí ji zále žeti na dosažení tohoo cíle neméně než sněmovně Myslí, že to dokázala také svou neustálou snahouo dělnost parlamentu. Pokud jde při tom o zákon z 12. května 1873 o jednacím řádu říšské rady, není nijake překážky, aby příslušné předběžné práce byly co nej dříve skončeny a sněmovně předložena v brzké době určitá osnova na změnu tohoto zákona. V této osnově vyloží vláda obšírně také své stanovisko k jednolli vým, částečně velmi nesnadným otázkám, mezi nimi především k zabezpečení rozhodnutí sněmovnyo vládních předlohách. Posl. Šusteršič prohlašuje, že jeho strana přeje si dělný parlament a opravu jednacího řádu, aby od- vrátila se všeliká obstrukce, avšak bude brániti se všelikému znásilnění menšiny a neoprávněnému zkra cování svobody slova. Varuje před slučováním věce s národní otázkou a troufá, že výborové práce, jichž zúčastní se jeho strana se vší opravdovosti, budou provázeny úspěchem. (Pochvala.

Poslanec baron Ludwigstorí prohlašuje se jmé- nem svého klubu pro výborovou poradu. Má na pa měti zjednodušení řízení a přímé podřízení jednotli vých ustanovení účelu porad. Lituje, že parlament poskytuje dosud tak žalostnou podivanou. Bude třeb překonati mnoho nesnází a postupovati ponenáhlu. Dosavadní jednací řád je nedostatečným a jeho ode- dávné provádění příčí se jeho slovu i duchu. Vše bude záležeti na dohodnulí stran a proto musí k němu pracovati všichni, kdo snaží se o praktický výsledek. Ústavácký velkostatek bude podporovati tyto snahy. (Hlučná pochvala.) Poslanec Choc nejprv česky, potom německy prohlašuje pokus o změnu jednacího řádu za pokra- čování násilnické politiky centralismu. Rok za rokem rozšiřuje se kompetence parlamentu. Všeliký plán na změnu jednacího řádu směřuje proti českému ná- rodu, avšak Němci mohli by tím snadno svázati ruce svým nástupcům. Polemisuje s Grossem praví, kdyby Gross nebo Iro byli jmenováni přísedíeími zemského výboru (Poslanec Fresl: Arci placenými !), mohli by úřadovati zcela dobře česky. Z vývodů hraběte Palfla je patrno, že konservativní velkostatkáři chtějí zachovati centralismus. Stýská si, že postanci nemaji přístupu do výborů a vyčítá předsedovi, že sám rust jednací řád skoro každý den. Mnozí poslanci vyhý- bají se poradám beze vší příčiny. Brojí proti roz- množenému počtu podpisů na pilných návrzích dotazech a proti rozšíření kárné mocí předsedovy. Zmíňoje se o jednání místopředsedy Kaisera za po- slední obstrukce. Zamýšlená změna jednacího řádu neznamená politicky nic jiného než pokus o ubití malých stran a zabezpečení samovlády němčiny na říšské radě. Proto navrhuje, aby se přešlo k jedna- címu pořadu přes všecky návrhy.

Posl. hr. Dzleduszycki ubezpečuje vroucím přá- ním Polského klubu, by parlamentní poměry byly zase spořádány a sněmovna užívala svého ústav- ního práva. Kdyby býval jednací řád lepší nebo lépe prováděn, nebýval by nastal stav, jenž trvá již šest let. Vzpomíná někdejšího návrhu posl. Jawor- ského na změnu jednacího řádu, na nějž však ne- došlo. Lituje úpadku parlamentního mravu, sběhších se násilností a zneužívání poslanecké immunity. Avšak tím zdržuje se také vyřízení státních nezbyt- ností. Parlament podobá se někdy spíše lomozné schůzi lidu, než zákonodárnému sboru a proto vláda byla nucena vládnouti skoro bez parlamentu. Sku- tečně vznikl absolutismus, vedle něhož existuje par- lament jen jako řečnická tribuna. Vše, co se děje parlamentě, děje se pro popularitu a ne ze státní- ckého rozumu. Tato sněmovna je pro posměch jiných národů. Ví se, že to tak dále jiti nemůže, nemáli nastati kalastrofa, ale není smělosti k návratu. Jeho strana zastávala se vždy menšin, neboť jest jí sama, a v této sněmovně jscu jen menšiny. Dokud jednací řád je takový, že bez kompromissu stran nemůže se nic státi: nejen velké, ale také malé strany, hrozíce obstrukcí, mohou vymoci na vládě leccos v národním i hospodářském oboru. (Souhlas mezi Poláky.) Toto nebezpečí je tím větší, než utvoří li se většina na základě kompromissu. Vláda je povinna pracovati na reformě jednacího řádu. Jeho strana neopomene ni- čeho, co by mohlo přispěti k novému pořádku ve sněmovně. (Pechvala mezi Poláky.)

Posl. Glöckner svádí původ obstrukce na poli tiku, jež provozována byla za hr. Taaffa, aby každá většína pro vládní předlohu se vykoupila. Také Ba- deni to zkusil, ale nepochodil. Za poslední doby stala se nekonečnými a předsednictvím nesrozumi telnými řečmi svévolnou a proto tu třeba vážné ná pravy. Polemisuje s posl. dr. Kramářem a poukazuje na domnělé počešťování, pročež Němci usilujío odloučení správního územi německého. Hanbou by bylo, kdyby byla ústava zrušena a zavládl absolu- tismus. Je pro opravu jednacího řádu, aby se od- stranil hrubý nemrav, ale nenblížilo se ani dosti málo přáním jednotlivých poslanců nebo stran. (Po- chvala.) Posl. Skéne libuje si v odhodlání se k opravě jednacího řádu a poukazuje na podobné výkony jiných zemích. Zdejší jednací řád je zastaralý a jeho vada musí se odstranif. Řečník rozebírá některé usta- novení, jež nezdají se mu dostatečnými a přimlouvá se za zostření diseiplinární moci předsedovy. Doufá, že podaří se zameziti všelikou obstrukci. Podporuje návrh na dosazení 48členného výboru, jemuž netřeba stanoviti lhůtu k podání zprávy. (Pochvala) Posl. hr. Sylva-Taroucca praví, že jeho strana. jako konservativní, bude podporovati vše, co přispěje k obnovení parlamentní dělnosti. Domnívá se, ze snad všichni poslanci — mimo několik kravalistů On radí, aby parlament konal práce, jež lid od něho očekává. Nabádá všecky, aby přistoupili k tomuto dílu objeklivně, bez nedůvěry a konečně protestuje proti pochybnostem o upřímných přáních jeho strany jež nezneužívá svého domnělého vlívu a nechce loviti v kalných vodách. Jeho strana chce působiti poctivě při nápravě sněmovny. (Hlučná pochvala.) K návrhu posl. Kerna debata uz vírá se a hlavními řečníky zvoleni poslanci dr. Slránský (coutra) a dr. Scheicher (pro).

Posl. Stránský (hlavní řečník proti): Myslí, ž jest málo naděje, že by celá akce mohla přinésti něco prospěšného. Jako při smiřovacích konferencích, pozorujeme též tentokráte na levici velkou dávku neupřimnosti. (Souhlas na lavicích českých). Mluví se mnoho o jistých podrobnostech, vedle kterých má býti jednací řád změněn. Jen hlavní věci se pánové z levice vyhnuli a nedali jasnou odpověd na otázku, o niž se především jedná a která může být zodpověděna jasným ano znebo ne — na otázku totiž, zda se obstrukce má opustit jednou pro vždy a na všech stranách, či nikoliv. Nepůjde-li se do výboru s upřímnou vůli, obstrukci odstranit na vždy u velkých a větších stran, nemá změna jednacíh řádu smyslu. Neboť nehledě k tomu, že se s jedna- cím řádem nynějším může provádět obstrukce, mohl by nám nynější jednací řád, který konal dobré služby již 30 let, ještě dlouhá léta prokazovat dobrou službu. Nepodaří-li se obstrukci jednou pro vždy z této sněmovny vypudit, je celá akce marnou. Jesl mi úplně nepochopitelným, proč levice chce vstou- piti do výboru s takovou reservatio mentalis. Při- pouštím, že větší strana, která může morální význam své politické a národní moci vhodit na váhu, nebude moci žádný jednací řád obstrukcí zameziti, Ak