1
article
prefekt Lépin a kvestor poslanecké sněmovny
Guillement. Soudí se, že pachatel na úřadní
vlak vystřelil jenom, aby ukázal, že propaganda
činu nespí!
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 19. září. (C.-B.) Válečný
úřad uveřejňuje přísežné výpovědi anglických
vojáků o porubání Bury u Doornriveru dne 27.
července raněných vojáků unglických, dále vo-
jáků, kteří se dne 6. července u Graaspanu
vzdali a vojáků, kteří byli raněni u Vlakfon-
teinu dne 29. května. Lord Kitchener psal
dne 20. srpna, že mu genorál Trinslon vzdal
v dopise díky za zacházení s raněnými a zaja-
tými a dodal, že zacházení to se podstatně liší
od onoho, jakého se v poslední době dostává
vojákům anglickým, od dlouhou válkou zdemo-
ralisovaných Burů. Lord Kitchener přiložil
tento dopis ke zmíněným výpovědem svědeckým.
Lépin
Kitchener
Trinslon
Londýn
Bura
Doornriver
poslanecký sněmovna
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Správné výpočty. Kdyby nic jiného
necharakterisovalo uzavřený právě kompromiss
mezi stranou konservativnou a německo-ústavo-
věrnou jako skutek zájmům národa našeho
škodný, stačilo by k tomu chování se německých
bratří, již s velikým jen namáháním dusí v sobě
jásot nad docíleným vítězstvím. A jak by ne?
Nejdřív konservativní šlechtě kategoricky dikto-
vali, jak má se zachovati, pak jí vyhrožovali a
když se jim pokorně podrobila, projevují nad
docíleným úspěchem spokojenost, ovšem že jen
v oné mezi diplomatické umírněnosti, jaké vy-
žaduje chytrost. Oba zdejší něm. listy polemisují
s námi v příčině výpočtu našeho, jak na příště
to bude na sněmu vypadat. Řekli jsme včera:
Dosud bylo na sněmu 96 poslanců českých,
70 německých, 70 velkostatkářů a 6 virilistů.
Na příště tam bude 96 poslanců českých, 91
německý, 49 (nikoli 41, jak chybně bylo vytištěno)
konservativních a 6 virilistů. A na tom trváme.
3
article
»Bohemia« namahá se, aby dokázala, že kon-
servativní poslanci sněmovní jsou vlastně víc
nacionály než ústavověrní němečtí. Že tedy mů-
žeme zbylých nám 49 zástupcův konservativního
velkostatku směle zařaditi mezi své. Odporujeme
tomu co nejrozhodnějí, a třeba-li důkazu, že
páni ti česky necítí, aspoň ne tak jako rozený
uvědomělý Čech, je to právě uzavřený
kompromis. Týž svědčí nejostřeji proti ná-
rodnímu vědomí našich velkostatkářů. Že ně-
mečtí velkostatkáři v ničem, ale v ničem neliší
se od ostatních německých poslanců, o tom
vésti spor, bylo by víc než zbytečno. To známo:
to prohlásili Němci lidoví, zrovna tak jako tito
velkostatkáři sami v bezpočetných projevech a také
se dosud jako Němci při každé příležitosti osvědčili.
Naproti tomu konservativní velkostatek vždy čo
nejrozhodněji proti tomu protestoval, kdykoli
v staletý dub a zasáhl i dvě bytosti, jež mrtv
k zemi se skácely.
Celý les děsnou ranou se zachvěl, zalkal.
Němec
Čechy
Bohemia
4
article
Zdrcující rána to byla pro znepřátelené
rodiny
Všicci viděli v tom řízení boží, kterým
ztrestáni ti, kteří nepovolností a hrdostí jati, ni-
čili blaho celé rodiny.
A hrdý Závora pamětliv slov, jež pronesl
před nedávnem k synovi, zdrcen až na dno
srdce, vkročil po letech k svému nepříteli.
S šijí skloněnou, přemožen krutým bolem a po-
dávaje sousedovi pravici, promluvil hlasem měk-
kým:
»Chybili jsme oba, sousede, že zatvrzelostí
přivodili jsme neštěstí na rodiny své. Bůh te-
prve poučil nás, jak jsme se měli dříve zacho-
vati, vyžádav si v oběť naše drahé dítky. Od-
pusťte mi, že jsem byl tak tvrdým,« šeptal
sedlák.
»Stejnou vinu mám i já, odpusťte i vy
mně,« v odpověď dal Machata.
A někdejší úhlavní nepřátelé padli si do
náruče, ulevujíce sobě proudem hořkých slzí.
Tklivý byl průvod pohřební, jenž bral se
vesnicí na malý hřbitůvek, kde mladí nešťastní
milenci v jednom hrobě věčný klid nalezli.
Srdceryvné bylo loučení pozůstalých s ne-
šťastnými obětmi, zoufalé jich štkaní ozývalo se
dojemně tichým hřbitovem.
Závora
Machat
5
article
Na věčnou paměť děsné události zavěšen
na neporušený kmen staletého dubu obraz
matky boží, jejž letního času svěžími květinam
omladina vesnická krášlívá.
byl oznäčen jako politická korporace »národní«,
chtěli býti vždy jen stranou »politickou«a
právě na, to váhu kladli, že v jejich sdružení
je místo pro oba národy. Nejlépe dá se oce-
niti jejich česká vroucnost na příkladech kon-
kretních. Nuže, jak zachovali se, když šlo o
věc pro národ náš tak veledůležitou a s jeho
existenční otázkou tak úzce souvisící, jakým je
na př. návrh prof. Kvíčaly, aby do české školy
byly přijímány jen děti české, do německé
děti německé? Konservativní velkostatkáři byli
tohoto návrhu co nejrozhodnějšími odpůrci. A
že v otázkách politických, jakou je otázka
našeho státního práva, rovněž jako Če-
chové se nezachovali, k tomu dokladem
je pouze známý výrok Karla prince
ze Schwarzenbergů, knížete Windischgrätze, jenž
házel adresní návrh dra. Julia Grégra do pece
atd., nýbrž chování se jejich ve věci státního
práva vůbec. Jak ostatně může přilnouti k ná-
rodní věci upřímně a vroucně ten, kdo
profesor
Kvíčala
Karel princ
Schwarzenberg
Windischgrätz
Grégr
matka boží
6
article
ani jazyka svého národa nezná,
aneb ho zná jen jako cizinec, jenž
pracně byl se mu přiučil. A to je přece
věcí známou, že sotva třetina konservativních
kavalírů zná slušně česky. Vždyť jazykem
tím nikdo z nich nemluví, leda
chtějí-li si houknouti na kočího
nebo na šafáře. Proto nezvratně na tom
trváme, že náš výpočet byl správný. Ještě
něco: V klerikálním listě jihočeském tu i tam
se setkáváme s projevy, jejichž původ —
možná snad, že se mýlíme — hledati sluší
dle našeho domnění v kruzích šlechtických.
Tam se líčilo jednání o kompromisu s Němci
jako odveta za to, že velkostatkářský klub na
říšské radě naprosto byl ignorován, když s če-
skými poslanci dř. Körber se smlouval. Kom-
promis s Němci tedy je jaksi trestem za cho-
vání se zástupců lidových. Ku podivu ! Kdo
ale to byl, jenž vyžádal si absolutní mlčení
oproti každému třetímu, kdo v pravém smyslu
do krvavé přísahy bral české poslance, že ani
slova nesmějí prozraditi z ujednání těch?
Dr. Körber. Jemu tedy měli sptatit, čím je
urazil, ale ne národu českému. Zatím ale právě
dru. Körbrovi učinili po vůli a to, co chtěl.
Němec
Körber
doktor
7
article
Ostatně by to bylo jednáním, jež ani pravým
slovem označiti nechceme, kdyby páni za to,
co stalo se v dubnu ve Vídni, byli chtěli tre-
stati český národ.
— Nadějím na národní šlechtu českou,
kteréž Palacký kdysi pojal a Rieger dále snul,
dnes vyzvánějí v Čechách hrana, zatím co je uklá-
dáme do rakve velkostat. kompromisu a ježto za
jasných podzimních dnů zvuk daleko donáší,
doufáme, že ozvěna zaléhá až na družnou Mo-
ravu. Co asi tak říkají moravští punktátoři kom-
promisu v kurii našich zemských velkostatkářů,
jaký dojem učinilo asi na dra. Žáčka, jevíčského
Demosthena smiřovaček to úžasné seschnutí
konservativního přívažku české většiny na zem-
ském sněmu, kterýž se jemu a jeho soudruhům
jeví tak skvělým cílem, hodným následování ?
Punktační vesty na Moravě budou v těchto
dnech silně posypány šupinami padajícími s očí
českých pánů členů stálého vyrovnacího výboru
následkem poznání, plynoucího z poslední třešně,
kterouž česká šlechta s českým lidem v Čechách
předvčírem dojedla. Na celém světě noblessa
šlechtu zavazuje, aby držela s národem, k ně-
muž se hlásí, ve věcech národních i politických
proti nepříteli národnímu a společnému, jedině
nobili českého národa, kteří se k národnosti
jeho vlastně nikdy upřímně nehlásili, jsou tohoto
závazku prosti a spájí se spíše s nepřitelem národa
proti zájmům národa. Na témž »noblesse oblige«
na základě doufání, že šlechta nesklame naději
v ní kladenou, zapletli se vůdcové českých
stran na Moravě v jednání o vyrovnání s Němci.
Palacká
Rieger
Němec
Vídeň
Čechy
Morava
8
article
v němž zaručují Němcům veškerou jich národní
državu za ústupek pouhé číselné většiny s prá-
vem menšiny a tato denaturovaná většina je jim
zaručována převzácným rukojmím, ochotou kon-
servativního velkostatkářstva, býti poslancům
českým »přívažkem« dle často citovaného ter
minu pana dra. Žáčka. Čeští vůdcové na Mo-
ravě velice nesmírně si váží této své budoucí
většiny a když jsme jim dokazovali nicotnost,
bezvýznamnost většiny, kteráž smí se jen po-
čítat a která má ceny jenom při rozhodování
o horských bystřinách a pensích zemských zří-
zenců, v každé důležité věci však může býti
vetem menšiny přehlasována, namítli nám, že
ani my nemáme jiné většiny na zemském
sněmu. Hle, jak se smršťuje tato většina
Konservativní přívažek velkostatkářský jest po-
hyblivý a valně přesunul se na stranu něme-
ckou kompromissem, kterýž přenáší velkostat-
kářské kurie se závidění hodnou lehkostí přes
propasti, v nichž by nechal člověk, který má
národnost, raději život, než by je překročil.
Chápou naši moravští bratři z této poučné pří-
hody opuštění historického národa historickou
šlechtou v Čechách, jakou cenu má jich opo-
vážlivé spoléhání na ochotu »konservativního
přívažku velkostatkářského«, ktorýž tak lohko
spadá s váhy, a jejž nelze zaručiti žádným zá-
konem punktačním? Doufejme, že zavane z krá-
lovství do markrabství mrazný dech, ktorý v
příslušných řadách nadšenců pro vyrovnánís
Němci způsobí zdravé vystřízlivění a vytříbení
názorů o tom, do čeho to lezou zapřisáhlí čeští
smiřova či moravští!
— Záhrobní květy politického záští.
Němec
Čechy
9
article
Po smrti dra. Jos. Kaizla častěji mihlo se na
české veřejnosti slovo »hyenismus«, jímž ozna-
čují se celkem zlé činy, spáchané nejen na
mrtvole, nýbrž i na cti zesnulých. Vyskytlo se
totiž několik dobrodějných lidiček, jimž skvělá
politická a státnická dráha způsobila přilišným
oslněním bolení očí a kteří se za toto své ryze
osobní utrpení pomstili výpady, kteréž nelze na-
zvati pohrobními, poněvadž tělo dra. Kaizla
leželo ještě v otevřené rakvi. Ještě dneska však
přicházejí opozděnci, kteří by neradi, aby se
mrtvý lev obešel bez jich kopnutí, jakkoli už
jej chrání žula hrobky. Vyskytly se ejhle české
časopisy, kteréž podjaly se úkolu — berního
udavačství na zesnulého bývalého ministra financí
dra. Kaizla a rozbírají otázku, zdali nyhověl
správně své berní povinnosti čili nikoli. Nemů:
žeme se podrobně obírati jednotlivostmi, jež
zmíněné listy uvedly jakožto výsledek svého pá-
trání a svého lezení do berního svědomí zesnu-
lého ministra financí, jemuž do hrobu — právě
snad proto, že byl Čechem, český tisk vhodil
několik hrstí bláta. Také tento útok, kterýž
první přinesl časopis »Český Dům« a jejž opa-
kuje orgán národně sociální s výslovným sou-
hlasem, nemá jiného účelu, než zhanobiti pa-
mátku vynikajícího Čecha, jehož velikost uzná-
vají toliko s výhradou svého národnostního sta-
noviska i němečtí nepřátelé a jich tisk. My-
slíme, že není třeba vyslovovati k této události
ještě zvlášť co nejrozhodnější odsouzení.
Kaizl
Nemo
Čecho
Český dům
10
article
— Srážky na elektrické tramwayi-
Měli jsme za to, že nehody a neštěstí, jež
na elektrické dráze pražské jsou v pravém toho
slova smyslu na denním pořadu, pominou, jakmile
personál dó svých povinností se zapracuje.
Domnívali jsme se, že nepozornost, nemotor-
nost i hříšná nedbalost, jež jsou příčinou oněch
nehod, nejsou ničím jiným, než jakousi dětskou
nemocí nového podniku, však denně opakující
se případy zdají se nasvědčovati tomu, že jiné
jsou příčiny tohoto zjevu. Pátrali jsme po nich
a zjistili následující. Nedá se popříti, že na
valné části nehod vinu řidič motorového vozu
nemá. Nejméně v těch případech, kdy jdeo
srážku vozu takového s vozem jiným. Onen
vztek naproti každé novotě, kterýž jest přívlastkem
lidí bez intelligence a surových, je dohání, aby
elektrickou tramway nějakým způsobem po-
škodili, neb aspoň řidiči i obecenstvu
ve voze způsobili nějakou nepříjemnost.
11
article
Ona zášť jde tak daleko, že onehdy
opovážil se drožkář a sice zrovna naproti poli-
cejnímu ředitelství, zastaviti automobil tím, že
se mu postavil do prostřed ulice v cestua
dělav různé tatrmany, vlastníka stroje sprostě
urážel a že na zpáteční jízdě automobilu to opě-
toval. Byl by se byl dal zajet, kdyby nebyl
automobilista zastavil. A v různých variacích
děje se uličnictví to po celý den naproti vozům
elektrické dráhy. Však i obecenstvo samo na
mnohém má vinu. Neumíť ještě velkoměstsky
jezdit. Vstupuje a sestupuje na nepravé straně,
zvedá se v posledním okamžiku, leze do tram-
waye s kufry a kartany a žena s obrovským
rancem erárních prostěradel je na naší elek-
trické dráze obvyklým zjevem. Však přes to
vězí hlavní příčina v nedostatečné kvalifikaci
mnohých řidičů. Třeba jen chvílenku je
pozorovati, s jakou bezstarostností a ležerností
mnozí — ne všickni — konají svou povinnost.
Mnohého interessuje všechno, co děje se na
ulici, mnohem více než události na vlastním
voze. Člověk záhy vycítí, že to jakýsi poměr
zvláštní, v němž nalezají se tito pánové ku
podniku. A on zvláštní skutečně jest. Veliký
počet těchto zřízenců byl přijat ne k vůli
tomu, že by se pro zaměstnání konduktora
zvlášť hodili, nýbrž proto, že X nebo Y se byl
za ně přimluvil. A v tom to vězí, to vlastní
a hlavní příčina neustále se opakujících nehod
na elektrice. Ti lidé cítí se pevnými svou pro-
tekcí, však on se strýček, švakr neb iiný,