ale l e

V Praze, ve čtvrtek dne 20. září.

Na »Národní Listv ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 b

NARUDNÍ K číslu 260. čisto v Praze za 2ů e na venkově za 3b

SII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. . Tam je též redakc a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Orgán hraběte Goluchowského na pomoc německému souručenství. Z Vídně, 20. září. Orgán každé vlády vídeňské a každého ministra zahraničních záležitostí »Fremdenblatt« přichází dnes s chvalozpěvem na předvčerejší projev důvěrníků německých stran levice. Nazývá jej defensivním a takovým, který nechce za- sahati do državy žádného národa neněme- ckého. Na druhé straně projev výkon- ného výboru národní strany svo- bodomyslné je vzpomenutému listu pra- vou hrůzou. Čechové budou prý ještě pamatovati na německý program, až k ny nějším německým stranám levi- ce připojí se strany, které s ni- mi až dosud nešly. Těmi jsou mínění Poláci a katolická strana lidová. Výklady tohoto žurnálu o defensivním rázu něme- ckého programu mohou imponovati jen těm, kdož požadavek státní němčiny nepovažuje za zasahování do držav jazyků jiných. Před volbami. Z Vídně, 20. září. Demokratická strana vídeňská na včerejší schůzi se usnesla kan- didovati opět dra. Kronawettra vI okrese vídeňském a ve všech čtvrtích posta- viti vlastní kandidáty. Z Vídně, 20. září. Poslanec dr. Jos. Schlicher, jak povědomo professor boho- sloveckého ústavu ve Sv. Hypolitě a příse- dící dolnorakouského zemského výboru, dává vyhlašovati, že už nebude se uchá- zeti o mandát v V. kurii svato-hypo litské. Z Vídně, 20. září. Z Krakova sem oznamují, že strana P. Stolaj o w- ského konala tam schůzi, na kteréž se zúčastnili také dosavadní její poslanci Ku- bik, Szajer a Cenna. Bylo usneseno ve všech venkovských okresích západohalič- ských a také v některých okresích V. kurie prohlásiti vlastní kandidáty.

Katolicko-národní strana pol ská zřídila zvláštní volební komitét; usta- noví kandidáty, kteří se zavážou, že na říš- ské radě umožní založení katoli- ckého centra podle vzoru centrav parlamentě berlínském. Proti ministru Pientakovi vystupuje so- ciální demokrát inženýr Moklowski. Z Vídně, 20. září. Z Lublaně sdě- lují, že o mandát hlavního města, který byl dosud v rukou posl. Kušara, uchází se vůdce slovinské strany pokrokové v Krajině dr. Tavčar. Nové bankovky. Z Vídně, 20. září. Dnes budou úřadně vydány nové bankovky dvacetikoru- nové. Včera bylo jich tady v oběhu již hojně. Jako každý nový papír, byly různě posuzovány. »Neue Freie Presse« vnějšek jejich trhá ve dlouhé stati. Nemůže to překvapiti. Jmenovanému listu nebudou se nové bankovky líbiti dotud, dokud bude v čele rakousko-uherské banky ryt. Bilin- ski a nikoli nějaký stoupenec strany ně- mecko-pokrokové, a dokud cedulová banka se nepromění ve filiálku »Neue Freie Presse«. Také »Deutsches Volksblatt« není s novými bankovkami spokojen; podle něho mohou prý býti spokojeni jen Čechové, jednak proto, že Austria je prý vypodobena podle pravzoru nějaké kuchařky vyrábějící moučníky, jinak z té pří- činy, že je udána hodnota také jazy kem českým. O nových bankovkách při tak různém mínění zůstanou asi v platnosti stará slova: peníze jsou pěkná věc, ale člo- věk je musí také míti! K demissi bulharského ministra Načeviče.

Z Vídně, 20. září. »Neue Freie Presse« sděluje o příčinách demisse bul harského ministra obchodu a orby Nače- viče: Ministrpresident Ivančev žádal ustavičně důkazy pro vinu oso z macedonského komitétu, nařče- ných z vraždy a vyděračství; naproti tomu Načevič zastával stanovisko, že elaborát vyšetřujícího soudce v Bukurešti stačí, aby bulharské soudy zakročily. To byla koncesse, kterou Načevič učinil Rumunům, zastá- vaje za nepřítomnosti Ivančeva ressort zahraničního ministerstva. Připomíná se zá- roveň ještě, že Načevič podal demissi, když kníže Ferdinand se vrátil do Sofie; přidalt se patrně ke svému ministrpresidentovi. Ze Sofie, 20. září. O demissi Nače- vičově se sděluje: Za prvních porad ka- binetu ve příčině konfliktu bulharsko- rumunského došla od četných osob bu- kureštských stručná zpráva: »Rumunsko zbrojí!« Vláda následkem toho, aby nebyla překvapena, dala mobilisovati. Načevi- čovi podařilo se po několkahodinové po- radě usnesení v této příčině zadržeti. Za své funkce jako zástupce ministra zahraničních záležitostí učinil do Bu. kurešti dva návrhy: podle jednoho měl elaborát vyšetřujícího soudce rumun- ského býti bulharské vládě podkladem soudní akce; v návrhu druhém se žádalo, by rumunská vláda, která sužuje Bulhary do Rumunska přicházející, předpisy v té příčině platné zmírnila. To bylo slíbeno. V návrhu prvním viděla vláda buku. rešťská koncessi, rumunský ministrpresident však nikoli, a dal ve vládních orgánech pro- hlásiti, že Načevič něco jiného v Buku- rešti přiznal, totiž že může býti zakročeno proti vinníkům az tenkráte, podá-li rumun- ská vláda důkazy pro podstatu svých ob- žalob.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 20. září. (C,-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař udělil soukro- mému docentovi pro rostlinopis na německé universitě v Praze a inspektorovi tamějšího obecného ústavu pro zkoušení potravin dru. Antonínu Nestlerovi titul mimořádného universitního professora. Z Vídně, 20. září. (C.-B.) »Wiene Zeitung« uveřejňuje nařízení finan- čního ministerstva ze dne 14. září 1900 ohledně poplatků, jež filiálky a jedna- telství ústavů pojišťovacích a za- o patřovacích přímo platit jsou povinny. Nařízení to vydáno dle úmluvy s Uherskem

FEUILLETON. Bylo ke konci září, kdy krásný podzimn den chýlil se ke konci. Byl to neobyčejně krásný den; jasná obloha, třpytné světlo slunce, vla žný vzduch a občasné zavanutí lehkého, svě žího větérku valnou měrou zvyšovaly krásy pod zimku. Z vesničky Libánice vykročil doktor Emi Urban, mladý elegantní muž, nadaný a všude oblíbený. Zde před ním ležel jeho rodný kraj a kus cesty po svahu dolů prostíral se nevelký hřbitov, k němuž Urban pomalu kráčel. Na druhé straně údolí zdvihalo se mírně stoupajíc úbočí, jako pestrý vějíř rozložené. Z místa, kde se Urban nalézal, byla čarokrásná vyhlídka V oslepujícím světle zapadajícího slunce vypadal celý kraj jako nádherný koberec, stkaný v nej- různějších barvách, od prosté hnědé barvy zo- raných polí a žlutě zelených luk až do harmo- nické směsi pestrých barev podzimního lesa Tu a tam jako vejce v hnízdě vetknuta ves- nička se svými obílenými domky a nad ní vé- vodícím kostelem, vzadu táhly se šeravé vrchy, za nimiž do výše vystupovaly podlouhlé mraky fantastických tvarů, skrz něž prostupovaly jako ohromný list palmový jemné paprsky sluneční, jež se zdály tvořiti neprůhlednou oponu, zastí- rající věčný prostor. Jindy jásávalo Urbanovi srdce radostí, když tuto krajinu spatřil; každičký keř, každičká stezka, každý potůček byl mu znám; a dnes

zvláště vše v tom nádherném západě slunce jakoby se kouzlem nadchnulo. Vše se zdálo jako umyto v tom čistém, průzračném vzduchu, ba i ten prostý kámen oblázkový líbán jsa třpytnými paprsky purpu- rově rozžhaveného slunce, leskl se jako draho kam, chtěje dokázati, co se s ním v tom jasu státi může. Však Urban? Hluboký vzdech vyřinul se mu z prsou. Zde, zde poznal Marii Čackou, zde prožil s ní prvé sny mladé lásky, zde — loučíce se, když ona přijala místo vychovatelky, zatím než on dostuduje a nabude postavení — přísahali, že nikdy na sebe nezapomenou . .. V mysli Urbanově plály vzpomínky na to právě tak, jako plály sežloutlé listy kaštanů a stříbrné listy smutečních vrb hřbitova, k ně- muž právě došel a v nějž přes nízkou zídku seskočil. Slunce přiklonilo se zatím ještě více k zemi, zároveň však rozvinulo ještě větší nádheru. Tam na horizontě — v stranu, kde stála víska jeho i Mariina — zářilo nebe ohněm pompou dokonávajícího kolosa; nahromaděn okolo něho mraky měnily ustavičně své bá- ječné tvary a barvy. Nejdříve jako táhnoucí se pohoří zlata s vrcholky sněhovými, které se ne- pozorovaně změnily v rubínové ostrůvky v moři barvy neobyčejně jemně zelené, výše zase šedá nestvůra dračí hotovila se pohltiti sněhově bí- lou ovečku, a již zase jiné mraky tvořily nepo- zorovaně nové a nové vzdušné chiméry v nej- různějších odstínech barevných, jež právě jen kouzlo zapadajícího slunce vybájiti může. Urban došel až k hrobu, kde před něko- lika hodinami byla pochována Marie a kterýžto

V západu slunce. Podzimní črta. hrob jej sem teď přivábil. Myslí jeho táhly vzpo- mínky na poslední okamžiky jejího života. Byl k ní povolán sem ze svého působiště telegraficky se zprávou, že otravou končí svůj život — k vůli němu. Mělť již dávno Urban dobré a za- jíštěné postavení, daný slib však stále neplnil, a zdálo se, že naň dočista zapomíná, ba zapo- menouti chce .. . Teprve v hodinu smrti její, před ní, kdy dokázala, jak jej miluje, že bez jeho lásky raději si béře život, upamatoval se na svoji přísahu. Bylo již však pozdě. Marny byly teď úpěnlivé prosby její, aby ji zachránil život teď, když ví, že ji zase miluje, kdy oba poznali teprve svoji velkou, pravou lásku a kdy nabyli ponětí, jak společný život by byl ted krásný.

Vše bylo marno: bylo již pozdě a Kol dokola bylo posvátné ticho, jen náhle ostřejší van větříku rozfoukl po hrobech spadlé listí. Slunce již již mizelo a tu ještě, jakoby chtělo obrátiti veškerou pozornost na sebe, za- zářilo takovým purpurovým třpytem, že celá krajina hořela — V tom okamžiku přiložil si Urban hlaven revolveru k spánku, zazněl výstřel, a již mísil se nach jeho krve s rudě purpurovou hlínou ještě čerstvého hrobu Mariina. Konečně slunce zmizelo a nastala noc. V tmavém azuru na východě probleskla první hvězda a ve vsi zvonili klekání. Z nádbery zá- padu slunce nezůstalo ničeho než trochu purpurové mlhy na obzoru, v duši soucitných lidí pak zněla jako velebný a zpěvný hlahol zvonů vzpomínka na lásku dvou nešťastníků. odlo ne J. Lefner