Románová přiíoha „Národních Listů“ k číslu 258. ze dne 18. září 1900.

Různé zprávy.

= Útok na ředitele musea. Z Florencie se oznamuje: Ředitel zdejšího archaeologického musea, cavaliere Guido Scifoni, byl těchto dnů sluhou mu- sea, Maglioním, jejž byl pokáral pro poklesek ve službě, nožem velmi těžce raněn. Druhý sluhaa několik navštěvovatelů musea chtěli zuřivce odzbro- jit, ten však se oháněl hrozivě nožem a rozbil ně- kolik uměleckých předmětů značné ceny, mimo jiné proslavenou řeckou vásu ze 6. století před Kristem. Konečně byl Maglioni ve svém bytě zatčen.

= Sebevražda tureckého diplomata. Z Pa- říže se oznamuje: Athanasios Hadžijannikoglu, pří- ručí tureckého vyslanectva v Londýně, synovec tamního vyslance, seznámil se v Paříži, kam byl poslán, aby dokonal svoje diplomatická studia, s paní Jeannou Heinermannovou. Jest to blondýnka mo- drooká, štíhlá a elegentního zevnějšku, 35letáa matka devítileté dcerušky. Žila u své matky, jež pro- najímá pokoje. Athanasios, o 11 let mladší, zamiloval se do krasavice a nabídnul jí dokonce sňatek. Avšak dáma dala přednost bohatému Amerikánovi Eidel- bergovi. Proto přece však naprosto neodmítla dvo- ření mladého diplomata a i když se vrátil do Lon- dýna, rozpředla se mezi nimi korrespondence, při čemž dáma se stejnou vřelostí odpovídala na ho- roucí jeho dopisy. Avšak když se odhodlala defini- tivně ke sňatku s Amerikánem dopsala mladému diplomatu do Londýna, že se musejí rozejít a na další jeho dopisy neodpovídala. Tu oznámil Atha- nasios své matce a strýci dopisem, že k vůli sou- boji musí opustit Londýn a odplul do Calais. Své bývalé milence oznámil ještě před tím telegraficky, že Eidelberga usmrtí, nebude-li Jeanneta opětovati jeho lásku. Na to odebrala se paní Heinermannova s Eidelbergem do Fontainebleau a ubytovali se v hotelu. Prostřednictvím detektiva zjistil milenec, kde se nalezají, odebral se za nimi do Fontaine- bleau a ubytoval se v pokoji naproti hotelu. Druhého dne měl rozmluvu s paní Heinermannovou a střelil na ni. Domnívaje se, že ji smrtelně zranil, namíři zbraň na skráň, střelil a klesl mrtev. Rána paní Heinermannové není životu nebezpečná.

= Následky opilství. Z New Yorku se ozna- muje: Těchto dnů o 9. hod. dopol. byl hotel Ven- dome, rob Broadwav a 41. ul. jevištěm krvavé tru- chlohry. Z neznámé dosud příčiny John Esson. 36letý kontraktor z Chicaga, poranil svého dosavad- ního přítele H. Stridirona, obchodníka s dřívím, rov něž z Chicaga, načež se zastřelil. Stridiron byl do praven do hospitálu New York a dle názoru lékařů jest jeho poranění smrtelné. Není pochybnosti, že Esson spáchal tento hrozný čin v návalu opilství, neboť byl poslední dobu neustále opilý a jevily se na něm známky třeštivky opilců. Stridiron přišel sem před týdnem a v hotelu sešel se s Essonem, který se zde zdržoval již delší dobu. V posledních dnech konali společné výlety na automobile a v so- botu popíjeli dlouho do noci. Do hótelu přišli silně opilí a Esson, který tam dosud nebydlel, pronajal si pokojík a zapsal se jako H. J. Ford z Baltimore. V pondělí ráno objevili se oba přátelé již časněu báru hotelu, kde vypili několik sklenek lihovinya když pak se o 9. hodině vraceli do svých pokojíků, byli oba v dobré míře. Brzy na to zavznělo budovou několik výstřelů a současně přiběhl do office sklepník

a zvolal: »V pokojíku č. 307 se něco přihodilo. Několik poděšených zřízenců a hostů spěchalo na- horu a v uvedené světnici nalezli Essona, ležícího na zemi v kaluži krve; byl mrtev. Ve vedlejší svět- nici stál Stridiron, jsa krví zbrocen a ačkoliv byl střelen dvakráte do hlavy, přece byl při úplném vě- domí a ku příchozím zřízencům a hostům pravil »Esson mne postřelil.« Dále nechtěl nic více pro- zraditi. Byl v ambulanci dopraven do hospitálu. Sebevrah byl. dopraven do přízemí a posláno pro koronera Zuccu, který nařídil, aby byl oblek Esso- nův prohledán, a při tom byl nalezen lístek násle- dujícího obsahu: »Čím lepší den, tím lepší jest skutek. Ti, kteří mne dobře znali, mně zajisté od- pustí, jakož doufám; že i bůh mi odpustí. Můj život byl pochybeným.« Nežli koroner z hotelu odešel, přišla sem elegantní dáma a nařídila, aby byla mrtvola Essona dopravena k některému pohrobníku Zároveň se zaručila, že výlohy pohřbu zaplatí. Dále vypravovala, že zemřelému před několika dny svě- řila skvosty v ceně 1000 dol.; kam se tyto skvostv poděly, není známo. Z hotelu odebrala se kráska do hospitálu, kde se svolením koronera měla delší roz- mluvu mezi čtyřma očima s raněným Stridironem.

Ačkoliv zdráhala se své jmeno prozraditi, přece po- licie zjistila, že se jmenuje Lillian Hayesova, o níž se tvrdí, že udržovala poměr jak s Essonem taki se Stridironem. = Zemřel vzteklinou. Z New Yorku se ozna- muje: Třináctiletý Eduard Peterson, který byl dne 7. srpna od velkého psa pokousán, zemřel v ponděl odpoledne v hospitále v Harlemu vzteklinou. Nemo propukla neobyčejně rychle, neboť od pokousání uplýnulo pouze 17 dnů. Během posledních pěti roků jest Peterson sedmnáctou obětí vztekliny v New Yorku. Peterson a několik jiných chlapců škádlili dne 7. srpna na rohu 134. ul. a Lenox avenue vel- kého psa, který náhle skočil Petersonovi do obličeje a ukousl mu nos. Na to pes zmizel a více sev okolí neobjevil. Lékařská pomoc pranic nepomohla, poněvadž vzteklina rychle se vyvinula. Zemřelí v Praze- Dne 11. září 1900: Sojka Martin, c. k. sluba ve výslužbě, 81 rok, 165—III. Zajíček Zikmund, syn obuvníka, 4 neděle, 472—II. Nežerná Marie, vdova po sladovnickém pomocníku, 61 rok. 1499—II. Knot Karel, obuvník, 68 roků, 83—VI. Bauerová Terezie, bývalá služka, 67 roků, 374—II. Šlapáková Bedřiška dcera služky, 3 neděle, 593—II. — U Alžbětinek; Barborová Viktorie, vdova po knihtiskaři, 39 roků. — V josefovské nemocnici: Katzová Alžběta soukromnice, 65 r. — U milosrdných sester Hip František, nádenník, 77 roků.

— Aha, z oněch kasáren, kde chtějí vychovávat vojáky v ložnicích, odvětil Hulot, jehož nechuť proti důstojníkům z tohoto učeného semeništé byla nepřekona- telná. A v jakém sboru sloužíš? — Při námořnictvu. — Ah! pravil Hulot usmívaje se zlomyslně, znáš mnoho žáků z této školy při námořnictvu? Odtamtud vycházejí, doložil vážně, jen důstojníci při dělostřelstvu při sboru ženijním. Mladý muž nepřišel však do rozpaků. — Při mně byla učiněna výjimka pro moje jméno. Z naší rodiny byli jsme všichni námořníky. — Aj! odvětil Hulot, jaké pak je tvé rodinné jméno, občane? — Du Gua Saint- Cyr. — Tys tedy nebyl zabit u Mortagne. — Oh, mnoho nescházelo, pravila živě paní du Gua, můj syn byl zasažen dvěma kulemi. — A máš průvodní list? tázal se Hulot dále, ne- poslouchaje matky. — Chcete si jej přečísti? odvětil mladý námořník drze, při čemž jeho modré oko, plné svévole, střídavě pohlíželo na zamračený obličej velitelův a na tvář slečny de Verneuil. — Takový holobrádek jako ty snad by mě chtěl mít za blázna ? Sem s průvodním listem — anebo ne- máš-li ho, hajdy! — Oho, brachu, nejsem žádný čížek. Jsem vůbec povinen se ti zodpovídati? Kdo jsi? — Velitel departementu, odvětil Hulot.

— Proč bychom nešetřili tajemství slečnina? na- mítla paní du Gua. — madame! tajnosti dívky, která nepoznala v životě než vlastní neštěstí, nejsou zajímavy. — Avšak, zdá se, že první konsul má poctivé zá- měry, dodala paní du Gua, chtějíc pokračovati v roz- mluvě, která jí mohla zjeviti, co chtěla zvěděti. Nechce prý zastaviti provádění zákona o vypovězených. — Toť pravda, madame, odvětila se živostí snad až přílišnou; ale z jaké příčiny pobuřujeme pak Vendée a Bretoňsko ke vzpouře? Proč rozněcujeme požár ve Francii ? . . . Šlechetný tento výkřik, kterým jakoby sobě samé činíla výtky, zachvěl námořníkem. Pohleděl na slečnu velmi pozorně, avšak její tvář nejevila ani lásky ani zášti. Toto líce, jehož kolorit svědčil o jemnosti její pleti, bylo neproniknutelné. Nezdolná zvědavost vábila jej náhle k této zvláštní bytosti, k níž byl již horoucí touhou upoután. — Avšak, pravila po chvíli, jedete do Mayennu, madame? — Ano, slečno, odvětil mladý muž s vyzvídavým pohledem. — Nuže, madame, pokračovala slečna de Verneuil, je-li váš pan syn ve službách republiky — pronesla tato slova s tváří na pohled lhostejnou, ale změřila oba ne- známé jedním z oněch pokradmých pohledů, které znají pouze ženy a diplomaté — bojíte se nejspíše chouanů? Vojenský průvod pak není k zahození. Stali jsme se téměř spolucestujícími, pojďte s námi až do Mayennu. Matka a syn váhali a, jak se zdálo, se radili. Chouaní. — 105 —