1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 26. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předy lácí ser
v Praze v administraci
na měsle
na čtrrt lsta . . . . 6 K — k
s dvojí donáškou
na měsí
na divi lota . . . . 7 K 50
ve álinlkáchi
na něsíe . . . . . . 2 K 80h
P'oštou:
na čtvrt lefa . . . . 9 K 60h
s dvojí zlsilkeu
něe . . . . . K o
na čtvrt leta
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 25. listopadu v 8 hod.
večer. (Původní telegram zvl. zpravodaje »Nár.
Listů«.) Dopisovatel »Nov. Vremene
sděluje z Mukdena, že nedostává se
topiva pro zimní útulky vojska.
DopisovatelRusi«potvrzuje zprávn
(Viz telegram korr. kanceláře. Pozn. red.), že
útok Japonců na horu Putilovskou byl
v noci na 23. t. m. odražen a rovněž
tak že odražen byl jižněji jiný útok
japonský bodákem.
Oddíl chunchuzů o 1500 mužích a
se 6 děly, vedený důstojníky japon-
skými, přiblížil se k stanici Kaylonu.
Rusové ale oddíl ten zapu-
dili na útěk a pobili na 200
v mužstva jeho.
Na východním křídle ru-
ském sveden byl boj jezde-
cký, jenž skoněll pro Rus
příznivě.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Japonec
Rus
Petrohrad
Kaylon
7
article
Rozpočtové poznámky.
Rozpočtové poznámky.
Když předložen rozpočet státní na r. 1905
parlamentu, rovnaly mu bursovní zprávy vídeň-
ských listů a buletiny vídeňských bank ochotně
cestu. V této horlivosti vychvalovací bylo na-
zváno dokonce i „skvělým“ toto dílo pana
Böhma, které v parlament uváděl p. dr. Kosel.
Tento zjev je konečně pochopitelným a jasným.
Bude nutno opatřiti peníze na vojsko, na ná-
mořnictvo, na vodní stavby, na alpské dráhy,
jichž nákladový rozpočet tak překročen, operace
tato bude prováděna patrně dosavadní Rothschil-
dovou skupinou a tu nutno připravovati trh na
tento příval nových rent. Kapitalista, který
ukládá své peníze do těch kterých státních pa-
pírů, není idealistou. Nečiní tak proto, poněvadž
sympatisuje s tou kterou vládou nebo tím kte-
rým činem jejím, nýbrž proto, poněvadž si chee
opatřiti papír plné jistoty. Jest pochopitelno,
že se ptá tedy po stavu toho kterého státu, po
vývoji jeho financi, po jeho rozvojových chan-
cích. Ukládá peníze jen tam, kde může miti
pevnou víru v budoueno. Vyhlašuje-li tedy bursa
několik vět pana dra. Kosla, kterými se dotkl
známek hospodářského zlepšení a čímž násle-
deval jen svého předchůdce, za signum skuteč-
ného vzmachu, opřené „skvělým“ rozpočtem.
připravuje si takto pouze ovzduší, které potře-
buje. Obchodní ráz tohoto nadšení je patrným
na prvý pohled, stejně jako zájem listů vídeň-
ských, které tolika pouty spjaty k těm kterým
bankám. Pro kritického posuzovatele tedy zjev
tento významu nemá, tím měně pak, uvědomí-li
si i politické pozadí nesympatického uvítání roz
počlu.
Ve skutečnosti rozpočet pana Böhma-Ba
werka, předložený p. drem. Koslem, potěšitel-
ným není. Jeho rovnováha udržena jen — jal
Böhm
doktor
Kosel
8
article
ještě uzříme — více méně umělým způsobem
a jeho úzkostlivé stlačování všech položek kul-
turních, hospodářských a sociálních, nenasvěd-
čuje tomu, že vláda chce všemožným zvedáním
a posilováním hospodářského rozvoje zpevňo-
vati i své příjmové zdroje. Není vnitřního pře-
svědčení o lepším budoucnu, ani snahy, praco-
vati k němu v tomto rozpočtu, který ani dr
Kosel nehájil se zvláštní horoucností. Není ale
ani číselných dokladů toho.
Rozpočet na r. 1905 jest ovšem aktivním
Proti výdajům 1776.32 mill. K stojí příjmy
1777.90 mill. K. V dalším uzříme, jak úzkostlivě
spořeno (náklady vojenské a správní co do ně-
kterých zeml činí tu výjimku), jak obmezovány
výdajové položky, aby výsledku toho bylo docí-
leno. Při tom ale uhájena rozpočtová rovnováha
pouze tím, že v příjmech se vyskytá refundační
položka nákladů vojenských 17.76 mill. K, tedy
položka přechodná, se kterou se snad již v roz-
počtu na rok 1906 neshledáme. Jest přece
známo, že právě vojenské směrodatné kruhy
proti tomuto postupu pana Böhma-Bawerka, kte-
rým hájil povolení nových břemen, dosti ostře
se vyslovily. Armádní správa nerada se zříká na-
bytého. Ale i při zařadění této položky, stoupl
preliminář příjmový oproti loňsku jen o 36.18
mill. K, tak že pravidelný vzrůst příjmový činí
pouze 18.42 mill. K, effekt celkem velmi hu-
bený oproti bursovním fanfárám. Ale hubenější
ještě více pod vlivem dalších závažných okol-
ností.
Kosel
Böhm
Bawerka
9
article
Výhodná situace peněžního trhu umožnila
panu Böhmovi konversi společného státního
dluhu, resp. části jeho, na Předlitavsko připada-
jící. Effekt tohoto činu rozpočet také přirozeně
konstatuje. Zúročení státního společného dluhu
a umoření jeho vyžaduje na r. 1905 celkem
176.89 mill. K proti 182.55 mill. K, prelimino-
vaným na r. 1904. Současně ale vzrostl zúroko-
vací a umořovací náklad dluhu zemí a královstvá
na radě říšské zastoupených (vlivem nových bře-
men vojenských, nákladů staveb železničních.
vodních a p.) ze 173 05 mill. K na 195.70 mill.
K. Připočteme-li k těmto obnosům umořování
dluhové na zákl. čl. IV. zák. z 26. ledna 1897
v obnosu 2,338.000 K, vyžadují náklady zúro-
čení a umořování dluhového na rok 1905 cel-
kem 375.01 mill. K proti 357.94 mill. K, tedy
o 17.06 mill. K více. Čili jinými slovy: o proti
skutečnému a pravidelnému zvý-
šení příjmů státnich o 18.42 mill. K
stojí zvýšené břímě dluhové o 17. 06
mill. K, tedy asi aktivum rozpočto-
vé. Chtěla-li tedy vláda za tohoto stavu udržeti
rovnováhu rozpočtovou na jedné straně a od-
hodlávala-li se na druhé z politických motivů
ke splňování řady německých požadavků nákla-
dových, mohla tak činiti jen snlžováním
nákladů na kulturní a hospodář-
ské potřeby národů neněmeckých,
čili při zvláštním postavení Haliče (jsme, konsta-
tujíce to, prosti závisti, poněvadž přejeme všem
slovanským národům nerušený vývoj), obme-
zováním nákladů na naše česko
potřeby osvětové a hospodářské
prvé řadě. A tento moment také skutečně
vtiskl rozpočtu ráz a směr. Pro optimism bursy
jest ostatně moment, že zvýšení příjmové ab-
sorbováno zůplna vyššími náklady na službu
Kuhovu, málo povzbuzujícím.
Rozpočet státní na r. 1905 není tedy se
všeobecného hlediska finančního uspokojivým.
Ani výhledným. Ukazuje jen opětně, jak málo
Böhm
Kuhův
Předlitavsko
Halič
10
article
se dbá v tomto státu prvé zásady správného fi-
nančního systému, aby zvýšováním kulturn
úrovně a zlepšováním všeobecných základů ho-
spodářského rozvoje, pokud stát zde má vliv.
posilována byla i berní zdatnost obyvatelstva.
Moderní názor na poslání státu ukládá mu řadu
nových a nových úkolů. Rovnoměrně, jak se
snaží správa státní jinť dostáti, rovnoměrně se
snahami, vyhovovati vzrostlým potřebám a ná-
rokům kulturním, hospodářským a sociálním.
mohutní i uvědomění si poplatnictva, že plnění
povinnosti berní ke státu jest plněním povinnosti
k samu sobě, jinými slovy: berní morálka jest
přímým důsledkem postupu finanční správy
státní. Kritiky finančního vývoje s jistým dů-
razem poukazují na to, jak od založení německé
říše zmohutnělo v Německu přesvědčení v sa
mém poplatnictvu, že snaha unikati daňové po-
vinnosti, jest čímsi nečestným. Silně stoupající
výnos osobních daní v Německu jest výsledkem
tchoto zmodernisovaného názoru na plnění po
vinnosti ke státu. Ovšem: Německo snaží sei
při břemenech vojenských býti na výši doby.
státní správa usiluje dostátis potřebám národa.
Německo
11
article
U nás tohoto vývoje pozorovati nelze. Dr. Talíř
správně poukazoval na tento moment, kterýje
hlavní příčinou, proč — byť jen polovičatá —
reforma daňová u nás neměla toho výsledku.
jak čekáno. Speciálně u národů neněmeckých
toto poznání, které tak zjasnilo finanční vývoj
německý, vzkličiti nemohlo. Státní správa u nás
obracela své zření vždy k armádě. Dějinná tra-
dice učinila armádu v očích rozhodujících kruhů
hlavním tmelem jednoty této říše — vlády, bez
ohledu k modernímu názoru na poslání státu.
tento úsudek přijaly za svůj, jakoby nebylo nej-
pevnější oporou státu vnitřní přesvědčení jeho
příslušníků o nutnosti jeho. Čím více pokroč
demokratisace států — a proud tento jest neza-
držitelným i u nás — tím více bude zřejmou
přežilost uvedené tradice a tím více poroste od-
por proti kupení břemen vojenských, která ro-
stou, jak jsme i na letošním rozpočtu ukázali,
nepoměrně s berni zdatností obyvatelstva, resp
s příjmovým vývojem. Podlamuje tedy dosa-
vadní finanční soustava této říše nejhlavnější
oporu zdárného rozvoje: vnitřní přesvědčení po-
platnictva o spravedlnosti zdaňování. Místo aby-
chom se přibližovali ke zvýšování berní morálky
oddalujeme se od ní. Uniknouti zdanění, resp.
přiměřené výši jeho bude i nadále hlavní snahou
poplatnictva — málo potěšitelný pro státní fi-
nance moment za ustavičného vzrůstu dluhů
potřeb. Jak věřiti také při tomto stavu financí.
že vlády budou upřímně pracovati na př. k so-
ciálním reformám (pan dr. Körber právě ohlási
předlohy o pojišťování starobním a invalidním)
k nimž přece stát musí přispívati velikými ob-
nosy, jak poučí na př. vývoj starobního pojišťo
vání v Německu na prvý pohled? Jak možno
se nadíti za tohoto stavu důsledné práce k vy-
tvoření jednotné a hospodářským potřebám při
měřené dopravní politiky?
doktor
Talíř
Körber
Německo
12
article
Od svých předchůdců neliší se však roz-
počet na rok budoucí ještě v jiném směru. Cen-
tralism přehližel od samých počátků potřeby
české, německý centralism, v nějž vyvrcholily
centralistní snahy absolutní monarehie, zhoršil
tento stav ještě tím, že vyhovuje potřebám
Němců v zemích českých ztěžoval rozvoj če-
ského národa. Této tradici zůstal ovšem rozpočet
páně Körbrovy vlády plně věrným. Zkoumati
rozpočet s této stránky, tedy se stránky národní
spravedinosti, jest účelem dalších vývodů. Ne-
činíme tak jen z důvodů politických — Rakou-
sko jest státem s německou menšinou. Vzrů-
stajíci přesvědčení o účelnost
státu tohoto u neněmecké většiny
jest hlavní oporou jeho budoucna
i vývoje jeho financí. Tohoto pře-
svědčení docílí však stát jen
tehdy, bude-li respektovati po-
třeby těchto národů. Budoucnost finanei
státních jest ve své podstatě jen výsledkem mo-
houcnosti národů, ten který stát tvořících.
Jaká jsou berní břemena zemí če-
ských co do státu a jak v tomt
rámci stát dostává své povinnost
k českému národu?
Němec
Körbrův
13
article
Porady zástupců ruských zemstev
Porady zástupců ruských zemstev
Ministr vnitra Svjatopolk-Mirský pozval ke
dni 19. listopadu 110 zástupcův gubernských
zemstev ku poradám o vnitřních poměrech Ru-
ska. Krok tento se pokládá za další důkaz, že
nový ruský ministr vnitra hodlá zavésti ve
vnitřní uspořádání obrovské říše carské vážné
změny, jejichž potřeba dána jest zvláště nedo-
statky správy, jež se vyskytly v průběhu nynější
války. Původně zamýšlel prý ministr vnítra dáti
těmto poradám ráz akce vládní a chtěl sám ří
diti činnost jejich. V posledním okamžiku však
— a to prý následkem odporu stoupenců posa-
vadního směru vnitřní ruské politiky — pozmě-
nil Svjatopolk-Mirský svůj záměr ve dvojím
ohledu: porady zástupcův zemstev konány byly
soukromě, a on sám jim nepředsedal.
Z pozvaných účastníkův dostavilo se jich
98, mezi nimi řada vynikajících pracovníků zem-
ských, kteří za předchůdců nynějšího ministra
vnitra dostali se pro svou činnost do konfliktu
s vládou; tak zejmena Šipov, jenž za Pleva byl
zbaven předsednictví v zemstvě moskevském.
vůdce šlechty gubernie moskevské, bratří Petrun-
keviči, členové zemstva tverského, vyloučení
pro otázky školské, Stachevič, maršálek šlechty
jelecké, dříve vypovězený, kníže Dolgoruký
maršálek suzdalský, Volkonský, bývalý předseda
zemstva rjazaňského, kníže Šachovský, Koro-
vajev, vůdce opposice v zemstvu tverském a
mnozí jiní.
Svjatopolk
Mirský
Šipov
Pleva
Petrun
Dolgoruká
Volkonský
Šachovský
14
article
Porady zástupců zemstev konaly se v pa
láci petřohradském orlovského předsedy zem-
stva a trvaly po čtyři dni. O poradách nevydá-
vány nijaké zprávy, a členové porad slíbili, že
zachovají o svém jednání úplnou mlčelivost.
Výsledek porad svých odevzdají písemně mi-
nistru vnitra, jenž jejich elaborát předloží ca-
rovi. Práce této, pokud bude carem uznána za
způsobilý základ k další akci, bude prý použito
jakožto programu, jenž bude předložen novému.
širšímu a konečnému sboru poradnímu.
Za těchto okolností jest ovšem těžko podat
správný obsah ukončených porad a vystihnouti
dosah výsledků, k nimž porady dospěly.
Mimoruské časopisectvo přináší v ohledu
tomto množství domněnek, jež jsou více méně
upraveny dle názorů o západoovropských for-
mách konstitučních. Než ani největší ctitel
těchto ústavních forem západnícr nemůže upříti.
že mimo Anglii všude jsou zachváceny prudkou
krisí a že tudíž sotva asi budou lákati Rusy ku
prostému napodobení. Spíše dalo by se tvrditi.
že posavadním samosprávným organisacím na
Rusi, totiž zemstvům újezdním a zemstvům gu-
bernským dostane se jednotného říšského or-
gánu, jakési ústřední representaco veškerých
Rus
Anglie
15
article
V drobném prodejia
ranní čtsle o sobě . . . za 8h
odpolednl
. . . . . za zk
Ve glialkách na vezkově
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseraty
platí se hotově napřei
Předplacení a inserty přljímá sdmini-
srace v Marianské ulici č. 3.
Tam nscházejí se též redakce,
tiskárna a ezpedice „Národnich Liistáe
Rukoplsy se novraceji.
Národnich Liistá Rukoplsa
16
article
zemstev. Neméně jest pravděpodobno, že posa-
vadním zemstvům vrácen bude širší obor pů-
sobnosti, aspoň v objemu, jak původně jim byl
určen, avšak průběhem let osekán a zúžen.
Není vyloučena též možnost, že čásť ruské
šlechty bude se snažiti, aby dosáhla postavení,
jež by se blížilo výsadnímu postavení šlechty ve
státech západních. Snahy tyto zastupuji — ze-
jmena „Petrohrad. Vědomosti“. Kdo zná z L.-
nulosti ruské příčiny, jež způsobily, že a proč
byla moc šlechty na Rusi v tomto smyslu zlo-
mena, sotva se může nadchnouti pro takovéto
myšlenky, z nichž by dříve či později musilo
dospěti s demokratickou podstatou národa ru-
ského k tuhým konfliktům.
Jinak, chtějíce prostě konstatovati, co v
časopisech anglických a berlínských se uvádí
jakožto domnělý obsah porad konaných, zazna-
menáváme, že zástupci zemstev se dohodli ve-
likou většinou na sedmdesáti propo-
sicích, jejichž vůdčí myšlenkou je požadavek,
aby se dostalo zástupcům národa účastenstvía
hlasu při potřebách říše; účastenstvi to by se
dělo sborem zástupcův (říšská duma), jenž
by tvořil dvě sněmovny; v první by zasedali
důvěrníe zemstev a větších městských zastupi-
telstev, v druhé ostatní, lidem přímo volem po-
slanci. Ministři mají býti této říšské dumě
odpovědni; administrativní vypovídání má se
úplně odstraniti; policejní prohlídky domovní
smějí se konati jen na základě rozkazu soud-
ního; zákony nemají se měniti pouhými úkazy.
Rus
Petrohrad
17
article
Dále prý se porady vyslovily pro úplnou vol-
nost vyznání, svobodu tisku, volnost shromaždo-
vací, pro rozmnožení kompetence zemsteva
zůžení moci gubernátorův; pro všeobecnou
školní povinnost. Členové říšské dumy mají býti
voleni na tři léta.
Celkem možno z těchto ukázek seznati, že
by tyto novoty znamenaly takový náhlý skok,
beze všeho přechodu, jaký v poměrech ruských
sotva jest myslitelný.
Nezbude tedy, leč vyčkati, dokud o ná-
vrzích zástupcův zemstev nedojdou zprávy pů-
vodní, což může se ovšem státi, až o dalším
osudu jejich stane se rozhodnutí.
Zvláštní jest, že proti činnosti zástupců
zemstev zahájily „Moskevské Vědomosti“ ostrou
kanonádu — kdežto ostatní ruské časopisy do-
posud o poradách oněch nijakých zpráv nepři-
nesly; jedna z pověstí, proč byly proměněny
porady tyto v porady rázu soukromého uváděla
tetiž, že se tak stalo též ne nalehání moskev-
ského generálního gubernátora, velkoknížete
Sergěje Alexandroviče.
Alexandrovič
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. listopadu.
Polský tisk o kommunikátu »Ligy Národní«.
Krakovský »Czas« píše o revolučném kom-
munikátu »Ligy Národní«: »Liga« s klidným
sebevědomím měří své sily s ruským státem
dychtí vyslati naproti němu své »bojové zástupy«.
Ale ta sebedůvěra je chorobná a společnost se
musí chrániti od duševně chorých. Nevěříme ve
vliv »Ligy«. Z jejích enunciací kují proti nám
zbraně někde jinde (t. j. v Prusku), a proto
musíme programové myšlenky její odmitnouti
s tím hlubokým přesvědčením, že kromě hrstky
mládeže a druhé hrstky politických romantiků
celá polská společnost odvrhne od sebe vyzý-
vání k »činné akci«, kterou myslí »Liga« . ..
Praha
Prusko
Czas
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát
Heller.
doktor
Servát Heller
20
article
V době absolutismu.
XXIV
21
article
(Směšné novoty Gyulayovy. — Klid
za nebezpečí války. — Pražané a vo-
jáci. — Tehdejší viržinky. — Kapelník
Ješko a zakázané písně. — Jaký dojem
učinil válečný manifest.)
»Otec italské armády«, maršálek hr. Josek
Radecký, vzdal se dne 1. března 1857 po od-
bytých 72 letech vojenské služby úřadu guvernéra
lombardsko-benátského království a spolu veli
telství italské armády a na jeho místo jmeno-
váni guvernérem italských zemi arcivévoda Fer-
dinand Max a velitelem italské armády polní
zbrojmistr hrabě Gyualay z Maros Némethya
Nádasky. Toto historicky lhostejné faktum uvá-
dím proto, že se hr. Gyualay dvě léta později sta
osobností svého způsobu historiekou.
Polní zbrojmistr Gyualay, převzav velitelství
rakouské armády v Italii, jal se zaváděti — jak
bývalý jeho podřízený, podplukovník Foedransper
zaznamenal — různé novoty a opravy, kteréž
byly typickým výrazem starorakouského armád-
ního ducha. První novotou byl rozkaz, že př
parádách každý důstojník a každý voják musí
míti černé kniry. Kdo měl kníry světlé nebo
zrzavé, musil si je obarvit, kdo vůbec žádných
knírů neměl, musil si je černou barvou nama-
lovat! Bez černých knírů nesměl se nikdov
šiku objevit. Vojáci, kteří několika krejearů
nelitovali, kupovali si na parádní kníry černé
voskové pomády nebo mošusem vonici tuže,
ale většině mužstva bylo těch krejearů líto
a takž malovali si druh druhu před odchodem
na parádu marciální černé kiňáry — leštidlem
na boty. Fronta sestavená ze samých mužů
se zakroucenými černými kníry vypadala z da-
leka velmi dobře, ba jaksi imposantně, ale
z blizka byli při tom vojáci nadmíru směšni.
Pražan
Josek Radecká
Max
Gyualay
Foedransper
Fery
Italia
Maros Némethya Nádasky
Gyualay
22
article
Vrcholem komičnosti pak bylo, když se parádaz
silného parna konala a vojákům při tom po tvá-
řich pot se řinul; tu rozplývalo se špatné bar
vivo a rozlézalo nebo rozmazávalo se vojákům
po pyskách, po bradách a vůbec po obličejích
zejmena když muž v nestřeženém okamžiku se
zapomněl a zpocené líce rukou nebo rukávem
si utřel. Proto bývali vojáci, vracejíce se z pa-
rády, často posměchem všeho lidu a zvláště po-
uliční mládeže.
Jinou reformou bylo, že zavedl Gyualay bar
vení plášťů na černo. V monturních skladištích
bylo tou dobou hojně starých, různobarevných
vojenských plášťů ještě z let 1848 a 1849a
také novější pláště měly různé barvy. Aby se
nemusily pořizovati pláště nové a aby přec
armáda opatřena byla plášti stejnými, nařídil
Gyualay na radu jakéhosi plukovního výtečníka,
aby všechny plášté na černo byly obarveny,
ode všech sborů italské armády vysláni plu-
kovní a praporní krejčí na státní útraty do Mi-
lána, aby se tam přiučili »černobarvířskému
umění«. Tato novota se z počátku mnohým
lidem libila, ale její slabiny se brzy křiklavým
způsobem objevily. Černá barva plášťů totiž
pouštěla a když se dalo do deště, tekly vojákům
po modrých nebo světle šedých spodkách černé
potůčky, jejichž stopy pak velmi nesnadno bylo
odstranit. Plášté samy vypadaly po nolném lijáku
hůře, než jak vypadaly před obarvením; byl-l
pak navlhlý plášť sbalen, měl potom látku vše-
lijak pruhovanou, žihanou nebo černě a světle
kostkovanou.
23
article
Dalši novotou bylo, že nařídil Gyualay, aby
v kasárnách, kde chodby cihlami byly dlážděny.
tyto vždy čisté a stejně červené byly, zejmena
při každé prohlidce kasáren příslušným generá-
lem. Aby tedy stejně červeného zbarvení dlažby
se docílilo, natírány chodby rumělkou, kteráž
je, jak známo, sloučeninou síry a rtuti a tedy
ve větším množství barvou lidskému zdravi
velmi nebezpečnou. Následky toho pošetilého
malování chodeb také se dostavily: vojáci do-
stali nebezpečné záněty očí, takže mnozí docela
oslepli a jiní úplně ke službě neschopnými
se stali. Po nabytých trapných zkušenoslech
bylo pak barvení chodeb rumělkou zase ud
straněno.
A i jiné ještě novoty byly tou dobou za-
vedeny. Na příklad: do ostrých hran vycpané
slamníky natírány před kasárenskou prohlídkou,
aby vypadaly pěkně kostkovaně, fermežovým
barvami a mužstvo nesmělo si na ně, třebas
po několik dní, lehnout, dokud neoschly. Také
záchody se několik dní před generálovou ná-
vštěvou uzamykaly, aby v náležitém pořádku
nalezeny byly a přiliš nepáchly ... Nuže: voje
vůdce, který takovéto opravy zaváděl, nehodil
24
article
ten se nejlépe za velitele rakouské armády, jež
měla potříti Sardýny a — Francouze?
Kromě Gyulayových směšných oprav vydáne
roku 1858 ještě řada různých reglementů, na
řízení a předpisů, ale ty všechny týkaly se je-
nom věcí finančních a plukovního hospodaření
tak že jedinou skutečnou jakousi reformou by
dotčený už nový zákon o doplňování vojskae)
Jinak byl stav armády stále týž, jako po skon
čené válce z let 1848—1849, ba lze tvrdit.
že duch armády — navzdor opravené střelné
zbrani — účinkem dusného, ba úmorného stavu
politického a nedostatku všelikého myšlenkového
ruchu stále se horšil. V důstojnietvu bylo málo
intelligence a v mužstvu nebylo žádné lásky
válečnému řemeslu. Staří vojáci z životního po
volání ustupovali již do pozadí a mladší gene-
race cítila se jako v krutém otroctví.
Sardýna
Francouz
Gyulayový
25
article
Při povyšování a obsazování důležitých
míst nehledělo se vždy na spůsobilost, na výši
vzdělání, na talent a osobní zdatnost, nýbrž
namnoze až příliš mnoho na rod (od majora
nahoru obsazována všechna místa jenom šlech-
ticí), na příbuzenstvo, na majelnost, na přis-
nost, říznost a tak dále, tak že celá armáda
navzdor četným jasným hlavám a výtečným od-
borníkům nikterak na výši doby a na výš
svého úkolu nestála, když kritická doba jí na-
Blížící se nebezpečí války nezpůsobilo, na
kolik se pamaluji, v Praze žádného zvláštního
znepokojení. Nedostatek českých novin a svo-
body tisku vůbec měly za následek, že široké
vrstvy obyvatelstva o italskou zápletku málo se
staraly a slechy o hrozící vojně s menším zá-
jmem na vědomi braly, než před dvěma lety
pošetilé tlachy o kometě a blízké zkáze světa.
K tomu přispivalo též, že německé noviny pod
tlakem přísné censury touž měrou jako úřadní
listy nebezpeči války až do poslední chvíle za-
píraly, tak že ani v tak zvaných vyšších spole-
čenských kruzích do poslední chvile žádného
vzrušení nebylo. Mezi tím, co díplomacie evrop-
ská válku jednak strojila a jednak zažehnati se
snažila, žila tedy Praha klidně svůj šosácký ži-
vot v jakési tiché spokojenosti dále, nejevíe
k veřejným záležitostem žádného téměř úča-
dešla.
Praha
26
article
stenstvi.
*) V minulém článku vytištěno omvlem, že tento
zákon byl vydán r. 1853 místo 1858.
Vojsko zajímalo Pražany jenom potud, do-
kud byly nějaké přehlídky nebo parády —
tehdejší zemský velitel hrabě Clam Gallas konal
vojenské přehlídky někdy také na Václav-
ském náměstí — dokud pluky nebo prapory
s hřímavou hudbou městem procházely a ci
zorodí vojáci, Italové a Maďaři, v hospo-
dách a při muzikách krvavé řeže sváděli,
nebo s kuchařkami věčně staré a přece po-
řád ještě nové romány zaplétali. Tehda se
říkalo — zdali právem či neprávem, nedovedi
jsem posoudit — že každá starší služka v Praze
umí buď italsky nebo maďarsky, a pouliční muž-
ská mládež uměla v těchto dvou jazycích na-
dávat, že byla radost ji poslouchat. Zejmena
italština byla tou dobou u nás valně rozšířena.
Mnoho vojínů našich ztrávilo totiž řadu letv
lombardsko benátských posádkách anebo při oku
pacích v církevním stálě, v Modeně nebo Tos-
kánsku a osvojilo si snadný italský jazyk pro
obyčejnou potřebu, lze říci dokonale. Bylo tedy
docela obyčejným zjevem, že hostinští, hoky-
náři, úřadní sluhové, listonoši a různí řemesl-
níci vlašsky skoro tak zběžně mluvili, jako svým
jazykem mateřským.
Pražan
Gallas
Václav
Italos
Maďar
Praha
Modena
27
article
To byla také doba znamenitých, řekl bych
nevýslovně dobrých — viržinek. Tato slavná
specialita rakouských cigar vyráběla se tehda
snad výhradně v Lombardsku a Benátsku z pra-
vého viržinského tabáku a vynikala necbyčejně
lahodnou, ačkoli ostrou vůní svých vrchnieh
listů. Tehdejší rakouské viržinky byly skutečnou
a — nota bene — lacinou kuřáckou delika-
tessou. Ještě několik let po ztrátě Lombardie,
»dokud jsme měli Benátsko«, namáhaly se naše
čacké viržinky, aby uhájily, pokud možno bylo,
své staré jakosti a slávy, až teprve rok 1868.
vlastním a pravým viržinkám na dobro konen
učinil .. . Aby byl tehda voják na ulici nebo
dokonce »9 holkou« něco jiného kouřil, než
viržinky! Jako trofej a chloubu nosil každý za
uchem slámky z vykouřených viržinek; čím více
jich bylo, tím větší obdiv a závist vzbuzoval
u civilního podrostu, který buď tolik nesnesl
anebo na tolik neměl.
Nám mladým lidem, kteříž jsme čtouce po
tají fragmenty čili zlomky vlastenecké literatury
z doby »revoluční« jakýsi ohýnek národn
vzpoury ve svém nitru živili, činil zvláštní po-
těšení kapelník kteréhosi italského pluku pan
Ješko, zejmena když — a to stávalo se dva-
kráte v témdni — s plnou tureckou muzikou
Ješko
Lombardsko
Benátsko
Lombardie
28
article
hlavními ulicemi města na Hradčany vedl stráž,
jež konati měla čestnou službu pod okny císaře
Ferdinanda. Za onoho času bylo, jak jsem dříve
již pověděl, zakázáno zpívati a hráti všeliké
písně české, jež jakousi politickou příchuť měly,
ale p. Ješko usoudil správně, že co není dovo-
leno civilistům, nemůže býti zabraňováno vojsku
a takž sestavil si pochod (nebo snad jich více)
ze samých zapovězených písní českých a dával
jej Italům hráti při veselém pochodu na hrad-
čanskou strážnici. Já očekával jsem často, když
byla dobrá pohoda, Ješkovu »bandu« na ná-
břeží a měl jsem dětinskou radost z úmyslně
nastrojené náhody, že hradčanská stráž v ty
jisté dny z Ferdinandovy třídy jenom za vířenl
malých bubnů přicházela a že zrovna před
pomníkem císaře Františka na Ješkovo znamení
hudba vždy hřímavými akkordy spustila jinde
od žandarmů stihané »Hej Slované«, po němž
pak následovaly ostatní zapovězené naše kantáty.
To pak se vždy znovu šeptem vypravovalo ka-
marádům a jiným lidem »dobré vůle«.
Ferdinand
Ješko
Italos
Ješkův
František
Slovan
Hradčany
29
article
Idyllický klid Prahy byl vzrušen teprve ve
třeti části měsíce dubna, když válečné přípravy
již očividnými a hřmotnými se staly, ale vlastní
»válečný ruch« v lidu nastal teprve, když na
obecné takřka překvapení dne 28. dubna císař-
ský maniřest vydán byl, kterýmž se rakouským
národům výbuch války ohlašoval. Avšak dlužno
připomenouti, že sensace, již válečný manifest
v Čechách a zejmena v Praze způsobil, nebyla
valná. Šloť jenom o hegemonii Rakouska v Italii
a na té zde nikomu nezáleželo; nikoho neroz-
čilovala myšlenka, že bychom mohli ztratit lom-
bardsko benátské království nebo aspoň jeho
valnou čásť, spíše naopak. Obeeně cítilo se, že
je italská »naše« država otevřenou ranou, kte-
rouž stát ustavičně krvácí a nenasylným jíenem,
v němž zbytek blahobytu rakouských národů
stále a marně se propadá. V kruzích pak, jež
vlastenecky smýšlely, sympatisovalo se, ovšem
jenom tajně, se snahami Italů, kteří cizí jařma
s šijí svých setřásti a vlasť svoji, dosud roze-
rvanou a v několika státech cizinci ovládanou,
pod národní dynastií piemontskou sjednolil
chtěli. Proto necilil se nikdo znepokojena a celá
sensace záležela jenom ve zvědavosti, jak asi
krvavý zápas v Italii dopadne a v přirozeném
soucitu s vojíny, zejmena s vojíny českého
rodu, kteří sli do Italie krváceti za věc našemu
národu cizí.
Italos
Praha
Čechy
Rakousko
Italia