ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c0e47250-71f7-11dc-9e04-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 26, person 49, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 26. listopadu 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 327.
4 article
Na ranní a odpol. listy předy lácí ser v Praze v administraci na měsle na čtrrt lsta . . . . 6 K — k s dvojí donáškou na měsí na divi lota . . . . 7 K 50 ve álinlkáchi na něsíe . . . . . . 2 K 80h P'oštou: na čtvrt lefa . . . . 9 K 60h s dvojí zlsilkeu něe . . . . . K o na čtvrt leta
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 25. listopadu v 8 hod. večer. (Původní telegram zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Dopisovatel »Nov. Vremene sděluje z Mukdena, že nedostává se topiva pro zimní útulky vojska. DopisovatelRusi«potvrzuje zprávn (Viz telegram korr. kanceláře. Pozn. red.), že útok Japonců na horu Putilovskou byl v noci na 23. t. m. odražen a rovněž tak že odražen byl jižněji jiný útok japonský bodákem. Oddíl chunchuzů o 1500 mužích a se 6 děly, vedený důstojníky japon- skými, přiblížil se k stanici Kaylonu. Rusové ale oddíl ten zapu- dili na útěk a pobili na 200 v mužstva jeho. Na východním křídle ru- ském sveden byl boj jezde- cký, jenž skoněll pro Rus příznivě. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Japonec Rus Petrohrad Kaylon
7 article Rozpočtové poznámky.
Rozpočtové poznámky. Když předložen rozpočet státní na r. 1905 parlamentu, rovnaly mu bursovní zprávy vídeň- ských listů a buletiny vídeňských bank ochotně cestu. V této horlivosti vychvalovací bylo na- zváno dokonce i „skvělým“ toto dílo pana Böhma, které v parlament uváděl p. dr. Kosel. Tento zjev je konečně pochopitelným a jasným. Bude nutno opatřiti peníze na vojsko, na ná- mořnictvo, na vodní stavby, na alpské dráhy, jichž nákladový rozpočet tak překročen, operace tato bude prováděna patrně dosavadní Rothschil- dovou skupinou a tu nutno připravovati trh na tento příval nových rent. Kapitalista, který ukládá své peníze do těch kterých státních pa- pírů, není idealistou. Nečiní tak proto, poněvadž sympatisuje s tou kterou vládou nebo tím kte- rým činem jejím, nýbrž proto, poněvadž si chee opatřiti papír plné jistoty. Jest pochopitelno, že se ptá tedy po stavu toho kterého státu, po vývoji jeho financi, po jeho rozvojových chan- cích. Ukládá peníze jen tam, kde může miti pevnou víru v budoueno. Vyhlašuje-li tedy bursa několik vět pana dra. Kosla, kterými se dotkl známek hospodářského zlepšení a čímž násle- deval jen svého předchůdce, za signum skuteč- ného vzmachu, opřené „skvělým“ rozpočtem. připravuje si takto pouze ovzduší, které potře- buje. Obchodní ráz tohoto nadšení je patrným na prvý pohled, stejně jako zájem listů vídeň- ských, které tolika pouty spjaty k těm kterým bankám. Pro kritického posuzovatele tedy zjev tento významu nemá, tím měně pak, uvědomí-li si i politické pozadí nesympatického uvítání roz počlu. Ve skutečnosti rozpočet pana Böhma-Ba werka, předložený p. drem. Koslem, potěšitel- ným není. Jeho rovnováha udržena jen — jal
Böhm doktor Kosel
8 article
ještě uzříme — více méně umělým způsobem a jeho úzkostlivé stlačování všech položek kul- turních, hospodářských a sociálních, nenasvěd- čuje tomu, že vláda chce všemožným zvedáním a posilováním hospodářského rozvoje zpevňo- vati i své příjmové zdroje. Není vnitřního pře- svědčení o lepším budoucnu, ani snahy, praco- vati k němu v tomto rozpočtu, který ani dr Kosel nehájil se zvláštní horoucností. Není ale ani číselných dokladů toho. Rozpočet na r. 1905 jest ovšem aktivním Proti výdajům 1776.32 mill. K stojí příjmy 1777.90 mill. K. V dalším uzříme, jak úzkostlivě spořeno (náklady vojenské a správní co do ně- kterých zeml činí tu výjimku), jak obmezovány výdajové položky, aby výsledku toho bylo docí- leno. Při tom ale uhájena rozpočtová rovnováha pouze tím, že v příjmech se vyskytá refundační položka nákladů vojenských 17.76 mill. K, tedy položka přechodná, se kterou se snad již v roz- počtu na rok 1906 neshledáme. Jest přece známo, že právě vojenské směrodatné kruhy proti tomuto postupu pana Böhma-Bawerka, kte- rým hájil povolení nových břemen, dosti ostře se vyslovily. Armádní správa nerada se zříká na- bytého. Ale i při zařadění této položky, stoupl preliminář příjmový oproti loňsku jen o 36.18 mill. K, tak že pravidelný vzrůst příjmový činí pouze 18.42 mill. K, effekt celkem velmi hu- bený oproti bursovním fanfárám. Ale hubenější ještě více pod vlivem dalších závažných okol- ností.
Kosel Böhm Bawerka
9 article
Výhodná situace peněžního trhu umožnila panu Böhmovi konversi společného státního dluhu, resp. části jeho, na Předlitavsko připada- jící. Effekt tohoto činu rozpočet také přirozeně konstatuje. Zúročení státního společného dluhu a umoření jeho vyžaduje na r. 1905 celkem 176.89 mill. K proti 182.55 mill. K, prelimino- vaným na r. 1904. Současně ale vzrostl zúroko- vací a umořovací náklad dluhu zemí a královstvá na radě říšské zastoupených (vlivem nových bře- men vojenských, nákladů staveb železničních. vodních a p.) ze 173 05 mill. K na 195.70 mill. K. Připočteme-li k těmto obnosům umořování dluhové na zákl. čl. IV. zák. z 26. ledna 1897 v obnosu 2,338.000 K, vyžadují náklady zúro- čení a umořování dluhového na rok 1905 cel- kem 375.01 mill. K proti 357.94 mill. K, tedy o 17.06 mill. K více. Čili jinými slovy: o proti skutečnému a pravidelnému zvý- šení příjmů státnich o 18.42 mill. K stojí zvýšené břímě dluhové o 17. 06 mill. K, tedy asi aktivum rozpočto- vé. Chtěla-li tedy vláda za tohoto stavu udržeti rovnováhu rozpočtovou na jedné straně a od- hodlávala-li se na druhé z politických motivů ke splňování řady německých požadavků nákla- dových, mohla tak činiti jen snlžováním nákladů na kulturní a hospodář- ské potřeby národů neněmeckých, čili při zvláštním postavení Haliče (jsme, konsta- tujíce to, prosti závisti, poněvadž přejeme všem slovanským národům nerušený vývoj), obme- zováním nákladů na naše česko potřeby osvětové a hospodářské prvé řadě. A tento moment také skutečně vtiskl rozpočtu ráz a směr. Pro optimism bursy jest ostatně moment, že zvýšení příjmové ab- sorbováno zůplna vyššími náklady na službu Kuhovu, málo povzbuzujícím. Rozpočet státní na r. 1905 není tedy se všeobecného hlediska finančního uspokojivým. Ani výhledným. Ukazuje jen opětně, jak málo
Böhm Kuhův Předlitavsko Halič
10 article
se dbá v tomto státu prvé zásady správného fi- nančního systému, aby zvýšováním kulturn úrovně a zlepšováním všeobecných základů ho- spodářského rozvoje, pokud stát zde má vliv. posilována byla i berní zdatnost obyvatelstva. Moderní názor na poslání státu ukládá mu řadu nových a nových úkolů. Rovnoměrně, jak se snaží správa státní jinť dostáti, rovnoměrně se snahami, vyhovovati vzrostlým potřebám a ná- rokům kulturním, hospodářským a sociálním. mohutní i uvědomění si poplatnictva, že plnění povinnosti berní ke státu jest plněním povinnosti k samu sobě, jinými slovy: berní morálka jest přímým důsledkem postupu finanční správy státní. Kritiky finančního vývoje s jistým dů- razem poukazují na to, jak od založení německé říše zmohutnělo v Německu přesvědčení v sa mém poplatnictvu, že snaha unikati daňové po- vinnosti, jest čímsi nečestným. Silně stoupající výnos osobních daní v Německu jest výsledkem tchoto zmodernisovaného názoru na plnění po vinnosti ke státu. Ovšem: Německo snaží sei při břemenech vojenských býti na výši doby. státní správa usiluje dostátis potřebám národa.
Německo
11 article
U nás tohoto vývoje pozorovati nelze. Dr. Talíř správně poukazoval na tento moment, kterýje hlavní příčinou, proč — byť jen polovičatá — reforma daňová u nás neměla toho výsledku. jak čekáno. Speciálně u národů neněmeckých toto poznání, které tak zjasnilo finanční vývoj německý, vzkličiti nemohlo. Státní správa u nás obracela své zření vždy k armádě. Dějinná tra- dice učinila armádu v očích rozhodujících kruhů hlavním tmelem jednoty této říše — vlády, bez ohledu k modernímu názoru na poslání státu. tento úsudek přijaly za svůj, jakoby nebylo nej- pevnější oporou státu vnitřní přesvědčení jeho příslušníků o nutnosti jeho. Čím více pokroč demokratisace států — a proud tento jest neza- držitelným i u nás — tím více bude zřejmou přežilost uvedené tradice a tím více poroste od- por proti kupení břemen vojenských, která ro- stou, jak jsme i na letošním rozpočtu ukázali, nepoměrně s berni zdatností obyvatelstva, resp s příjmovým vývojem. Podlamuje tedy dosa- vadní finanční soustava této říše nejhlavnější oporu zdárného rozvoje: vnitřní přesvědčení po- platnictva o spravedlnosti zdaňování. Místo aby- chom se přibližovali ke zvýšování berní morálky oddalujeme se od ní. Uniknouti zdanění, resp. přiměřené výši jeho bude i nadále hlavní snahou poplatnictva — málo potěšitelný pro státní fi- nance moment za ustavičného vzrůstu dluhů potřeb. Jak věřiti také při tomto stavu financí. že vlády budou upřímně pracovati na př. k so- ciálním reformám (pan dr. Körber právě ohlási předlohy o pojišťování starobním a invalidním) k nimž přece stát musí přispívati velikými ob- nosy, jak poučí na př. vývoj starobního pojišťo vání v Německu na prvý pohled? Jak možno se nadíti za tohoto stavu důsledné práce k vy- tvoření jednotné a hospodářským potřebám při měřené dopravní politiky?
doktor Talíř Körber Německo
12 article
Od svých předchůdců neliší se však roz- počet na rok budoucí ještě v jiném směru. Cen- tralism přehližel od samých počátků potřeby české, německý centralism, v nějž vyvrcholily centralistní snahy absolutní monarehie, zhoršil tento stav ještě tím, že vyhovuje potřebám Němců v zemích českých ztěžoval rozvoj če- ského národa. Této tradici zůstal ovšem rozpočet páně Körbrovy vlády plně věrným. Zkoumati rozpočet s této stránky, tedy se stránky národní spravedinosti, jest účelem dalších vývodů. Ne- činíme tak jen z důvodů politických — Rakou- sko jest státem s německou menšinou. Vzrů- stajíci přesvědčení o účelnost státu tohoto u neněmecké většiny jest hlavní oporou jeho budoucna i vývoje jeho financí. Tohoto pře- svědčení docílí však stát jen tehdy, bude-li respektovati po- třeby těchto národů. Budoucnost finanei státních jest ve své podstatě jen výsledkem mo- houcnosti národů, ten který stát tvořících. Jaká jsou berní břemena zemí če- ských co do státu a jak v tomt rámci stát dostává své povinnost k českému národu?
Němec Körbrův
13 article Porady zástupců ruských zemstev
Porady zástupců ruských zemstev Ministr vnitra Svjatopolk-Mirský pozval ke dni 19. listopadu 110 zástupcův gubernských zemstev ku poradám o vnitřních poměrech Ru- ska. Krok tento se pokládá za další důkaz, že nový ruský ministr vnitra hodlá zavésti ve vnitřní uspořádání obrovské říše carské vážné změny, jejichž potřeba dána jest zvláště nedo- statky správy, jež se vyskytly v průběhu nynější války. Původně zamýšlel prý ministr vnítra dáti těmto poradám ráz akce vládní a chtěl sám ří diti činnost jejich. V posledním okamžiku však — a to prý následkem odporu stoupenců posa- vadního směru vnitřní ruské politiky — pozmě- nil Svjatopolk-Mirský svůj záměr ve dvojím ohledu: porady zástupcův zemstev konány byly soukromě, a on sám jim nepředsedal. Z pozvaných účastníkův dostavilo se jich 98, mezi nimi řada vynikajících pracovníků zem- ských, kteří za předchůdců nynějšího ministra vnitra dostali se pro svou činnost do konfliktu s vládou; tak zejmena Šipov, jenž za Pleva byl zbaven předsednictví v zemstvě moskevském. vůdce šlechty gubernie moskevské, bratří Petrun- keviči, členové zemstva tverského, vyloučení pro otázky školské, Stachevič, maršálek šlechty jelecké, dříve vypovězený, kníže Dolgoruký maršálek suzdalský, Volkonský, bývalý předseda zemstva rjazaňského, kníže Šachovský, Koro- vajev, vůdce opposice v zemstvu tverském a mnozí jiní.
Svjatopolk Mirský Šipov Pleva Petrun Dolgoruká Volkonský Šachovský
14 article
Porady zástupců zemstev konaly se v pa láci petřohradském orlovského předsedy zem- stva a trvaly po čtyři dni. O poradách nevydá- vány nijaké zprávy, a členové porad slíbili, že zachovají o svém jednání úplnou mlčelivost. Výsledek porad svých odevzdají písemně mi- nistru vnitra, jenž jejich elaborát předloží ca- rovi. Práce této, pokud bude carem uznána za způsobilý základ k další akci, bude prý použito jakožto programu, jenž bude předložen novému. širšímu a konečnému sboru poradnímu. Za těchto okolností jest ovšem těžko podat správný obsah ukončených porad a vystihnouti dosah výsledků, k nimž porady dospěly. Mimoruské časopisectvo přináší v ohledu tomto množství domněnek, jež jsou více méně upraveny dle názorů o západoovropských for- mách konstitučních. Než ani největší ctitel těchto ústavních forem západnícr nemůže upříti. že mimo Anglii všude jsou zachváceny prudkou krisí a že tudíž sotva asi budou lákati Rusy ku prostému napodobení. Spíše dalo by se tvrditi. že posavadním samosprávným organisacím na Rusi, totiž zemstvům újezdním a zemstvům gu- bernským dostane se jednotného říšského or- gánu, jakési ústřední representaco veškerých
Rus Anglie
15 article
V drobném prodejia ranní čtsle o sobě . . . za 8h odpolednl . . . . . za zk Ve glialkách na vezkově ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 3h Inseraty platí se hotově napřei Předplacení a inserty přljímá sdmini- srace v Marianské ulici č. 3. Tam nscházejí se též redakce, tiskárna a ezpedice „Národnich Liistáe Rukoplsy se novraceji.
Národnich Liistá Rukoplsa
16 article
zemstev. Neméně jest pravděpodobno, že posa- vadním zemstvům vrácen bude širší obor pů- sobnosti, aspoň v objemu, jak původně jim byl určen, avšak průběhem let osekán a zúžen. Není vyloučena též možnost, že čásť ruské šlechty bude se snažiti, aby dosáhla postavení, jež by se blížilo výsadnímu postavení šlechty ve státech západních. Snahy tyto zastupuji — ze- jmena „Petrohrad. Vědomosti“. Kdo zná z L.- nulosti ruské příčiny, jež způsobily, že a proč byla moc šlechty na Rusi v tomto smyslu zlo- mena, sotva se může nadchnouti pro takovéto myšlenky, z nichž by dříve či později musilo dospěti s demokratickou podstatou národa ru- ského k tuhým konfliktům. Jinak, chtějíce prostě konstatovati, co v časopisech anglických a berlínských se uvádí jakožto domnělý obsah porad konaných, zazna- menáváme, že zástupci zemstev se dohodli ve- likou většinou na sedmdesáti propo- sicích, jejichž vůdčí myšlenkou je požadavek, aby se dostalo zástupcům národa účastenstvía hlasu při potřebách říše; účastenstvi to by se dělo sborem zástupcův (říšská duma), jenž by tvořil dvě sněmovny; v první by zasedali důvěrníe zemstev a větších městských zastupi- telstev, v druhé ostatní, lidem přímo volem po- slanci. Ministři mají býti této říšské dumě odpovědni; administrativní vypovídání má se úplně odstraniti; policejní prohlídky domovní smějí se konati jen na základě rozkazu soud- ního; zákony nemají se měniti pouhými úkazy.
Rus Petrohrad
17 article
Dále prý se porady vyslovily pro úplnou vol- nost vyznání, svobodu tisku, volnost shromaždo- vací, pro rozmnožení kompetence zemsteva zůžení moci gubernátorův; pro všeobecnou školní povinnost. Členové říšské dumy mají býti voleni na tři léta. Celkem možno z těchto ukázek seznati, že by tyto novoty znamenaly takový náhlý skok, beze všeho přechodu, jaký v poměrech ruských sotva jest myslitelný. Nezbude tedy, leč vyčkati, dokud o ná- vrzích zástupcův zemstev nedojdou zprávy pů- vodní, což může se ovšem státi, až o dalším osudu jejich stane se rozhodnutí. Zvláštní jest, že proti činnosti zástupců zemstev zahájily „Moskevské Vědomosti“ ostrou kanonádu — kdežto ostatní ruské časopisy do- posud o poradách oněch nijakých zpráv nepři- nesly; jedna z pověstí, proč byly proměněny porady tyto v porady rázu soukromého uváděla tetiž, že se tak stalo též ne nalehání moskev- ského generálního gubernátora, velkoknížete Sergěje Alexandroviče.
Alexandrovič
18 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 25. listopadu. Polský tisk o kommunikátu »Ligy Národní«. Krakovský »Czas« píše o revolučném kom- munikátu »Ligy Národní«: »Liga« s klidným sebevědomím měří své sily s ruským státem dychtí vyslati naproti němu své »bojové zástupy«. Ale ta sebedůvěra je chorobná a společnost se musí chrániti od duševně chorých. Nevěříme ve vliv »Ligy«. Z jejích enunciací kují proti nám zbraně někde jinde (t. j. v Prusku), a proto musíme programové myšlenky její odmitnouti s tím hlubokým přesvědčením, že kromě hrstky mládeže a druhé hrstky politických romantiků celá polská společnost odvrhne od sebe vyzý- vání k »činné akci«, kterou myslí »Liga« . ..
Praha Prusko Czas
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát Heller.
doktor Servát Heller
20 article
V době absolutismu. XXIV
21 article
(Směšné novoty Gyulayovy. — Klid za nebezpečí války. — Pražané a vo- jáci. — Tehdejší viržinky. — Kapelník Ješko a zakázané písně. — Jaký dojem učinil válečný manifest.) »Otec italské armády«, maršálek hr. Josek Radecký, vzdal se dne 1. března 1857 po od- bytých 72 letech vojenské služby úřadu guvernéra lombardsko-benátského království a spolu veli telství italské armády a na jeho místo jmeno- váni guvernérem italských zemi arcivévoda Fer- dinand Max a velitelem italské armády polní zbrojmistr hrabě Gyualay z Maros Némethya Nádasky. Toto historicky lhostejné faktum uvá- dím proto, že se hr. Gyualay dvě léta později sta osobností svého způsobu historiekou. Polní zbrojmistr Gyualay, převzav velitelství rakouské armády v Italii, jal se zaváděti — jak bývalý jeho podřízený, podplukovník Foedransper zaznamenal — různé novoty a opravy, kteréž byly typickým výrazem starorakouského armád- ního ducha. První novotou byl rozkaz, že př parádách každý důstojník a každý voják musí míti černé kniry. Kdo měl kníry světlé nebo zrzavé, musil si je obarvit, kdo vůbec žádných knírů neměl, musil si je černou barvou nama- lovat! Bez černých knírů nesměl se nikdov šiku objevit. Vojáci, kteří několika krejearů nelitovali, kupovali si na parádní kníry černé voskové pomády nebo mošusem vonici tuže, ale většině mužstva bylo těch krejearů líto a takž malovali si druh druhu před odchodem na parádu marciální černé kiňáry — leštidlem na boty. Fronta sestavená ze samých mužů se zakroucenými černými kníry vypadala z da- leka velmi dobře, ba jaksi imposantně, ale z blizka byli při tom vojáci nadmíru směšni.
Pražan Josek Radecká Max Gyualay Foedransper Fery Italia Maros Némethya Nádasky Gyualay
22 article
Vrcholem komičnosti pak bylo, když se parádaz silného parna konala a vojákům při tom po tvá- řich pot se řinul; tu rozplývalo se špatné bar vivo a rozlézalo nebo rozmazávalo se vojákům po pyskách, po bradách a vůbec po obličejích zejmena když muž v nestřeženém okamžiku se zapomněl a zpocené líce rukou nebo rukávem si utřel. Proto bývali vojáci, vracejíce se z pa- rády, často posměchem všeho lidu a zvláště po- uliční mládeže. Jinou reformou bylo, že zavedl Gyualay bar vení plášťů na černo. V monturních skladištích bylo tou dobou hojně starých, různobarevných vojenských plášťů ještě z let 1848 a 1849a také novější pláště měly různé barvy. Aby se nemusily pořizovati pláště nové a aby přec armáda opatřena byla plášti stejnými, nařídil Gyualay na radu jakéhosi plukovního výtečníka, aby všechny plášté na černo byly obarveny, ode všech sborů italské armády vysláni plu- kovní a praporní krejčí na státní útraty do Mi- lána, aby se tam přiučili »černobarvířskému umění«. Tato novota se z počátku mnohým lidem libila, ale její slabiny se brzy křiklavým způsobem objevily. Černá barva plášťů totiž pouštěla a když se dalo do deště, tekly vojákům po modrých nebo světle šedých spodkách černé potůčky, jejichž stopy pak velmi nesnadno bylo odstranit. Plášté samy vypadaly po nolném lijáku hůře, než jak vypadaly před obarvením; byl-l pak navlhlý plášť sbalen, měl potom látku vše- lijak pruhovanou, žihanou nebo černě a světle kostkovanou.
23 article
Dalši novotou bylo, že nařídil Gyualay, aby v kasárnách, kde chodby cihlami byly dlážděny. tyto vždy čisté a stejně červené byly, zejmena při každé prohlidce kasáren příslušným generá- lem. Aby tedy stejně červeného zbarvení dlažby se docílilo, natírány chodby rumělkou, kteráž je, jak známo, sloučeninou síry a rtuti a tedy ve větším množství barvou lidskému zdravi velmi nebezpečnou. Následky toho pošetilého malování chodeb také se dostavily: vojáci do- stali nebezpečné záněty očí, takže mnozí docela oslepli a jiní úplně ke službě neschopnými se stali. Po nabytých trapných zkušenoslech bylo pak barvení chodeb rumělkou zase ud straněno. A i jiné ještě novoty byly tou dobou za- vedeny. Na příklad: do ostrých hran vycpané slamníky natírány před kasárenskou prohlídkou, aby vypadaly pěkně kostkovaně, fermežovým barvami a mužstvo nesmělo si na ně, třebas po několik dní, lehnout, dokud neoschly. Také záchody se několik dní před generálovou ná- vštěvou uzamykaly, aby v náležitém pořádku nalezeny byly a přiliš nepáchly ... Nuže: voje vůdce, který takovéto opravy zaváděl, nehodil
24 article
ten se nejlépe za velitele rakouské armády, jež měla potříti Sardýny a — Francouze? Kromě Gyulayových směšných oprav vydáne roku 1858 ještě řada různých reglementů, na řízení a předpisů, ale ty všechny týkaly se je- nom věcí finančních a plukovního hospodaření tak že jedinou skutečnou jakousi reformou by dotčený už nový zákon o doplňování vojskae) Jinak byl stav armády stále týž, jako po skon čené válce z let 1848—1849, ba lze tvrdit. že duch armády — navzdor opravené střelné zbrani — účinkem dusného, ba úmorného stavu politického a nedostatku všelikého myšlenkového ruchu stále se horšil. V důstojnietvu bylo málo intelligence a v mužstvu nebylo žádné lásky válečnému řemeslu. Staří vojáci z životního po volání ustupovali již do pozadí a mladší gene- race cítila se jako v krutém otroctví.
Sardýna Francouz Gyulayový
25 article
Při povyšování a obsazování důležitých míst nehledělo se vždy na spůsobilost, na výši vzdělání, na talent a osobní zdatnost, nýbrž namnoze až příliš mnoho na rod (od majora nahoru obsazována všechna místa jenom šlech- ticí), na příbuzenstvo, na majelnost, na přis- nost, říznost a tak dále, tak že celá armáda navzdor četným jasným hlavám a výtečným od- borníkům nikterak na výši doby a na výš svého úkolu nestála, když kritická doba jí na- Blížící se nebezpečí války nezpůsobilo, na kolik se pamaluji, v Praze žádného zvláštního znepokojení. Nedostatek českých novin a svo- body tisku vůbec měly za následek, že široké vrstvy obyvatelstva o italskou zápletku málo se staraly a slechy o hrozící vojně s menším zá- jmem na vědomi braly, než před dvěma lety pošetilé tlachy o kometě a blízké zkáze světa. K tomu přispivalo též, že německé noviny pod tlakem přísné censury touž měrou jako úřadní listy nebezpeči války až do poslední chvíle za- píraly, tak že ani v tak zvaných vyšších spole- čenských kruzích do poslední chvile žádného vzrušení nebylo. Mezi tím, co díplomacie evrop- ská válku jednak strojila a jednak zažehnati se snažila, žila tedy Praha klidně svůj šosácký ži- vot v jakési tiché spokojenosti dále, nejevíe k veřejným záležitostem žádného téměř úča- dešla.
Praha
26 article
stenstvi. *) V minulém článku vytištěno omvlem, že tento zákon byl vydán r. 1853 místo 1858. Vojsko zajímalo Pražany jenom potud, do- kud byly nějaké přehlídky nebo parády — tehdejší zemský velitel hrabě Clam Gallas konal vojenské přehlídky někdy také na Václav- ském náměstí — dokud pluky nebo prapory s hřímavou hudbou městem procházely a ci zorodí vojáci, Italové a Maďaři, v hospo- dách a při muzikách krvavé řeže sváděli, nebo s kuchařkami věčně staré a přece po- řád ještě nové romány zaplétali. Tehda se říkalo — zdali právem či neprávem, nedovedi jsem posoudit — že každá starší služka v Praze umí buď italsky nebo maďarsky, a pouliční muž- ská mládež uměla v těchto dvou jazycích na- dávat, že byla radost ji poslouchat. Zejmena italština byla tou dobou u nás valně rozšířena. Mnoho vojínů našich ztrávilo totiž řadu letv lombardsko benátských posádkách anebo při oku pacích v církevním stálě, v Modeně nebo Tos- kánsku a osvojilo si snadný italský jazyk pro obyčejnou potřebu, lze říci dokonale. Bylo tedy docela obyčejným zjevem, že hostinští, hoky- náři, úřadní sluhové, listonoši a různí řemesl- níci vlašsky skoro tak zběžně mluvili, jako svým jazykem mateřským.
Pražan Gallas Václav Italos Maďar Praha Modena
27 article
To byla také doba znamenitých, řekl bych nevýslovně dobrých — viržinek. Tato slavná specialita rakouských cigar vyráběla se tehda snad výhradně v Lombardsku a Benátsku z pra- vého viržinského tabáku a vynikala necbyčejně lahodnou, ačkoli ostrou vůní svých vrchnieh listů. Tehdejší rakouské viržinky byly skutečnou a — nota bene — lacinou kuřáckou delika- tessou. Ještě několik let po ztrátě Lombardie, »dokud jsme měli Benátsko«, namáhaly se naše čacké viržinky, aby uhájily, pokud možno bylo, své staré jakosti a slávy, až teprve rok 1868. vlastním a pravým viržinkám na dobro konen učinil .. . Aby byl tehda voják na ulici nebo dokonce »9 holkou« něco jiného kouřil, než viržinky! Jako trofej a chloubu nosil každý za uchem slámky z vykouřených viržinek; čím více jich bylo, tím větší obdiv a závist vzbuzoval u civilního podrostu, který buď tolik nesnesl anebo na tolik neměl. Nám mladým lidem, kteříž jsme čtouce po tají fragmenty čili zlomky vlastenecké literatury z doby »revoluční« jakýsi ohýnek národn vzpoury ve svém nitru živili, činil zvláštní po- těšení kapelník kteréhosi italského pluku pan Ješko, zejmena když — a to stávalo se dva- kráte v témdni — s plnou tureckou muzikou
Ješko Lombardsko Benátsko Lombardie
28 article
hlavními ulicemi města na Hradčany vedl stráž, jež konati měla čestnou službu pod okny císaře Ferdinanda. Za onoho času bylo, jak jsem dříve již pověděl, zakázáno zpívati a hráti všeliké písně české, jež jakousi politickou příchuť měly, ale p. Ješko usoudil správně, že co není dovo- leno civilistům, nemůže býti zabraňováno vojsku a takž sestavil si pochod (nebo snad jich více) ze samých zapovězených písní českých a dával jej Italům hráti při veselém pochodu na hrad- čanskou strážnici. Já očekával jsem často, když byla dobrá pohoda, Ješkovu »bandu« na ná- břeží a měl jsem dětinskou radost z úmyslně nastrojené náhody, že hradčanská stráž v ty jisté dny z Ferdinandovy třídy jenom za vířenl malých bubnů přicházela a že zrovna před pomníkem císaře Františka na Ješkovo znamení hudba vždy hřímavými akkordy spustila jinde od žandarmů stihané »Hej Slované«, po němž pak následovaly ostatní zapovězené naše kantáty. To pak se vždy znovu šeptem vypravovalo ka- marádům a jiným lidem »dobré vůle«.
Ferdinand Ješko Italos Ješkův František Slovan Hradčany
29 article
Idyllický klid Prahy byl vzrušen teprve ve třeti části měsíce dubna, když válečné přípravy již očividnými a hřmotnými se staly, ale vlastní »válečný ruch« v lidu nastal teprve, když na obecné takřka překvapení dne 28. dubna císař- ský maniřest vydán byl, kterýmž se rakouským národům výbuch války ohlašoval. Avšak dlužno připomenouti, že sensace, již válečný manifest v Čechách a zejmena v Praze způsobil, nebyla valná. Šloť jenom o hegemonii Rakouska v Italii a na té zde nikomu nezáleželo; nikoho neroz- čilovala myšlenka, že bychom mohli ztratit lom- bardsko benátské království nebo aspoň jeho valnou čásť, spíše naopak. Obeeně cítilo se, že je italská »naše« država otevřenou ranou, kte- rouž stát ustavičně krvácí a nenasylným jíenem, v němž zbytek blahobytu rakouských národů stále a marně se propadá. V kruzích pak, jež vlastenecky smýšlely, sympatisovalo se, ovšem jenom tajně, se snahami Italů, kteří cizí jařma s šijí svých setřásti a vlasť svoji, dosud roze- rvanou a v několika státech cizinci ovládanou, pod národní dynastií piemontskou sjednolil chtěli. Proto necilil se nikdo znepokojena a celá sensace záležela jenom ve zvědavosti, jak asi krvavý zápas v Italii dopadne a v přirozeném soucitu s vojíny, zejmena s vojíny českého rodu, kteří sli do Italie krváceti za věc našemu národu cizí.
Italos Praha Čechy Rakousko Italia