Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, v sobotu 24. dubna 1909.

Praha

3

Číslo 113.

4 article

Ra ranni a večerní listy předplácí se V Peaze v administracis na mě. e na čtvrt lsta . . . . 6 K — s dvají donáškoui na niěsic na čtert leta : . . . 7 K eek ve filiálkách na měsíc. . .. . 2 K. 30 Poštou: na měsje na čtvrt leta . . . . 9 K o s dvoji zbsilkon na mě stie.

K Pošta

5 article :Ke

:Ke na štvrsl lota

6 article Vážná či jen formální krise v Uhrách?

Vážná či jen formální krise v Uhrách? Koaliční vláda uherská, veliké minister stvo, jak bylo doma nazváno při svém na stoupení před třemi roky, protože v sobě soustředilo vůdčí politiky spojených stran neodvislé, ústavní a lidové, dospěla ve své činnosti k mrtvému bodu, z něhož nenalezá aneb aspoň dosud nenalezla slibného vý- chodiska. Hledí-li se k obsahu paktu s Vídní před třemi lety zjednaného, nedostála koaliční vláda nejdůležitějšímu z převzatých úkolů, že totiž provede volební opravu na zásadách všeobecného práva hlasovacího a to aspon v takovém rozsahu, jak je zamýšlel provést někdejší ministr Kristoffy, tento nejobávanějš politik, pokud se týká zachování nadvlady dosud vládnoucích vrstev maďarskýci v Uhrách.

Kristoff Uhry Vídeň

7 article

Otázku volební opravy pochopili koaličn vůdcové, pokud se týče ministr vnitra br Andrássy, nikoliv jako potřebnou opravu zastaralého řádu volení, jako nezbytný a ne odkladný postulát moderního vývoje uherské politiky vnitřní, ale jako počtářský problém, jak v nové volební opravě zachrániti to, co Maďaři pokládají za nezbytné, aby maďarský živel udržel si jako menšina obyvatelstva nespornou, vydatnou většinu i v každé příšt sněmovně a aby v této většině zůstalo vedení doposud všemohoucím kruhům maďarské aristokracie. Pro Maďary a tudíž i pro ny- nější koaliční vládu a strany za ní stojíeí jest proto oprava volební především otázkou moci a nikoliv otázkou vývojovou, kteroužto skutečnost ani niaďarští politikové ani ma ďarské časopisy nedovedou zatemniti spoustou materiálu, kde jen možno sebraného a sne seného, pomocí jehož se snaží dokázati, že parlamenty vzešlé ze všeobecného volebního práva způsobily všude poklesnutí úrovně parlamentní a úpadek ústavního významu sborů zákonodárných. Nemýlíme se asi, že podobnými důvody se pokoušeli maďarští politikové účinkovati i ve Vídni, aby se vy kroutili z povinnosti převzaté a z úkolu co do rázu volební opravy přesně stanoveného Kdyby se tedy ve Vídni trvalo pouzena přesném provedení programu dle dohody převzatého, stačilo by prosté odkázání na to, že koaliční ministerstvo úkol svůj nepro vedlo v čase smluveném a tudíž dozrálo k pádu.

Andrássy Maďar Vídeň

8 article

Koalice maďarská za to hledala jiné prostředky, jednak, aby dosáhla prodlouzení doby svého trvání a držení vládní moci jednak, aby pozornost veřejného mínění Uhrách, volební opravou silně rozeklaného. obrátila k jiným, mezi Maďary zvláště oblí beným otázkám. Strana ústavní a její nej- nadanější síla, ministr vnitra hr. Andrássy. domníval se, že výpomoc kýženou poskytnou koalici úspěchy v tak zvaných národních po žadavcích ve vojsku, strana neodvislá pak zakousla se v témž úmyslu do samostatné banky, jejíž provedení prozatím část Košutem vedená si představovala ve způsobě bankov ního kartelu, s čímž se srovnalo na konec celé nynější ministerstvo; čásť strany ne- odvislých však, jdoucích za předsedou sně movny Justhem, setrvala na požadavku s mostalně banky uherské. Karfel bankovní byl zatím vládou víden skou zamítnut a dle zpráv o posledním sly šení ministra vnitra hr. Andrásse kolujících není na ten čas ani naděje na získání ma ďarských národních požadavků vojenských. protože hr. Andrássy vůbec nedisponuje vět šinou ve sněmovně, kteráž by zabezpečila hladké vyřízení vojenských požadavků, jaké vojenská správa již od r. 1902 čini a jež zatím nabyly ještě většího rozsahu. Dle toho selbaly tedy oba výpomocn prostředky, jimiž se měl zjednati další pevný základ nynější vládní soustavě v Uhrách. To jest tedy pozadí nynější situsce koaliční vlády v Uhrách, jež dospěla prý k odhodtání, že poda demisi, jejíž formální

Maďar Andrássy Justh Uhry

9 article

podepsání stane se prý již příští neděli, radě ministerské k tomu svolané. V pondělí pak konati budou valné schůze strany v koalici zastoupené, v nichž se roz hodne o tom, jak se dále zachovají. Optimisté mají za to, že přispěním vlivu Košutova ve straně neodvislosti se podař většinu její získati pro myšlenku, aby privilei bankovní byla prodloužena na dobu trvání hospodářského vyrovnání, tedy do r. 1917 a že by ve spojení se stranou ústavní vznikla nová dostatečná většina ve sněmovně, jež by na základě nového programu, rozhodujícími kruhy ve Vídni schváleného, podporovala vládu nově takto utvořenou, kteráž bý zů- stala při kormidle až do r. 1917. Optimisté tu právem ukazují na to, že Maďaři osobou generálního guvernéra bankovního, Popovicse (jenž, mimochodem připomenuto, těší sev Uhrách nelíčené oblibě a považován jest za maďarského Aristida), a že tudíž budou míti velmi silnou posici ve společné bance. Pessimisté však považují danou situaci za velmi nebezpečnou pro Maďary, jsou pře- svědčeni, že vývoj věcí směřuje k novému ostrému konfliktu s Vídní a hlásají, že za tohoto stavu vůbec bude nemožno, zjednati v uherské sněmovně novou většinu, ba že ani strana ústavní, pokud se týče brabě Andrássy, nemíní se pokusiti o utvoření no- vého ministerstva, a Košut že v pondělní po- radě strany neodvislých, když myšlenka kar telové banky jest odbyta, vrátí se opět k zá- sadnímu stanovisku strany neodvislosti, to jest k požadavku zcela samostatné banky uherské. V tomto případě by v Uhrách dostala se k veslu vláda, podobná Fejervárově, také se již z Vídně oznamuje, že jak Fejer- váry tak Kristoffy budou vedle koaličních politiků slyšeni o dalším postupu řešení na dešlé krise uherské.

Košutův Maďar Popovics Andrássy Košut Vídeň Uhry

10 article

Jest ovšem ještě třetí mínění, že ny- nější krise zůstane pouhou krisí formální. pomocí jejíž mají strany a vláda koaliční dostati se ze slepé uličky a mrtvého bodu, na němž uvízly, a že za daných poměrů mezinárodních a zvláště za nejistoty, co vznikne na konec ze zmatků tureckých, záležitosti uherské do opravdové, hlubsi krise nebudou dohnány, ale jako doposu setrvá se na půdě politiky z r. 1867, kterouž po tři léta již podporuje i strana neodvislosti ač má v nynější sněmovně sama o sobě převážnou většinu. Toto mínění vyslovuje i vídeňské vládě blizký »Fremdblt.«, kterýž praví: V Uhrách se mluví opě ně o krisi, vlastně o dvou. ministerské a koalovaných stran. Známky povážlivé situace jsou tu a jest i možná, že ministerstvo Wekerlovo nabídne své odstou- pení. Ale kdyby se to i stalo, nelze ještě usuzovati, že nadešel konec této vlády a že koalice se rozpadne. Má se snad koalice rozbíti proto, že vyřízení jejího programu vázne? Nerozbijí se přece nástroj proto. že okamžitě se nedá použíti, tu jest se namáhati, v čem poškození vězí a jak by se dal nástroj opraviti. A takový úmysl ovládá v tomto okamžiku i koaliční mini sterstvo.

Uhry

11 article

Pokud pak se týče vnějších poměrů. jež nasvědčují tomu, že by opravdová krise v Uhrách nyní nebyla žádoucí, tomu nasvědčují i úvahy, jež se vládními listy navazují na zprávu, že císař německý na- vraceje se z výletu svého na ostrov Korfu. přibude asi v první polovině měsíce května do Vídně, kdež se setká i s císařem Fran- tiškem Josefem, ježto potíže v evropské situaci, nejnovější události v Turecku, a po stavení, jakéž k nim zaujímají jednotlivé velmoci, jsou otázkami nanejvýš důležitými, o nichž panovníci při svém osobním setkání zajisté důkladně budou rokovati a podrobně je prozkoumají. Ostrá krise uherská by tedy sotva se dala srovnati v tomto okamžiku s touto doznanou mezinárodní, vážnou nejistotou.

Fran Josef Uhry Korf Vídeň Turecko

12 article Vojenská revoluce v Cařihradě

Vojenská revoluce v Cařihradě Směsice pověstí. — Příkrá situace. Sp. Z Bělehradu, 23. dubna. (Pův. tel »N. L.«) Nerozhodný sultán neuměle nyní pro- brává, co dříve vybrál. Proto není divu, roz- šiřují-li mladoturecké noviny všelijaké pověsti náladě a situsci v Cařihradě. Co z toho pravd a co lež, nikdo nevl. Turecké poměry zostřují se Není víc otázka osudu sultáno va nýbrž osudu státu a — rozhodno velmoci. Mladoturci snaží se přesídliti par lament do Sv. Štěpána, kde by musil jednat dle nafizení komitétu. K vyjednávání Mladolurků s Ildizem. Z Londýna, 23. dubna. Zdejší zprávy sdě- lují, že lidiz přijal dosud tyto podminky mlado- turecké: 1. Vyhlášení stavu obležení nad Caři hradem; 2. potrestání všsch osob, které se z- častnili reakcionářských rejdů, před válečným soudem: 3. vyloučení všech vojáků, kteří s kompromitovali při posledních nepokojích;3. obsazení Iidizu vojskem komitétu; 4. jmenování nového ministra války. Softové a ulemové hledí se dostati mez solunské vojsko a zpracovati je pro své účely Následkem toho dostaly stráže rozkaz, aby proti všem osobám, které nemají průvodní pasy, byl zakročeno co nejpřisněji. Sultán nabídl — prý — Rakousko-Uhorsk obsazení Makedonie. Z Berlína, 23. dubna. »Local Anzeigere sděluje z Paříže, že sultán obrátil se na šes velmocí, aby mu daly záruky života, svobody majetku, nedostal prý však odnikud odpovědi Dle tureckých novin sultán Abdul Hamid nabíd rakousko-uherskému velvyslanci odměnou za po- skytnuti žádané ochrany, aby vojsko rakouské obsadilo Makedonii. Turecká vláda prý o tom zvěděla a na dolaz potvrdil markrabé Palfavi- cini správnost tohoto slibu. V armádě vzbudilo to velké rozhořčení a nepřátelství proti sultá- novi bylo tím ješté zostřeno.

Štěpán Mladolurk Anzeiger Hamid Cařihrad Bělehrad Londýn Rakousko Makedonie Berlín Paříž obležený nad car

13 article

Usnesení tureckého níroduího shromáždění v Sv. Stepánu. Z Cařihradu, 23. dubna. (K. k.) Včerejšího národního shromáždění ve Sv. Šlěpáně zúčast nilo se asi 220 poslanců a 19 senatorů. Nyn jde o hlavní otázku, bude-li usnesení 150 poslanců o sesazení snltána po- važovati se za zákonné a vydá-li šeik-ulislam žádanou fetvu. Zprávy o něm si navzájem odporují. Jisto jest jen, že různí činitelé snaži se na něj pů- sobiti. Z Cařihradu, 23. dubna. O 2. hod. odpol (K. k.) Otazka sesazení sultána není ještě ře- šena; také není jisto, dopadne-li v neprospěch Bude-li národní shromáždění a makedonská armáda trvati na sultánově sesazení, mohlo by podobné usnesení býti provedeno jen nezákon- nými násilnými prostředky. Nesmí se totiž za pomínati, že s právnického stanoviska nelze sultána obviňovati z porušení ústavy. Vláda for- málné odstoupila a nová vláda byla ústavně jmenována. Těžko dalo by se asi dokázati, že úterní povstání bylo sultánem nastrojeno. Proto nelze sultánovi vytýkati ani porušení přísahy.

Cařihrad

14 article

Proslýchá se, že šeik-ul-islam, na němž žádána byla fetva, prohlásil, že jest ochoten tak učinili budou-li mu podány důkazy, že sultán svou přísahu porušil. Naproti tomu třeba míti na pa- měti, že národní shromáždění ve Sv. Štěpáně není úplně zákonným, že též převzeti předsed- nictva sněmovny Ahmedou Rizou nesrovnává se se zákonem a že sultán se svého úřadu jak chalif nemůže býti sesazen národním shromáž- děním, k němuž patří též křesťaně. Aby tak důležitá otázka, která se dotýká základních pilířů islamu, byla rozhod ována před tímto forem, bylo by proti životním zájmům Turecka a ohrozilo by těžce budouenost chali- fátu. Takové sesazení bylo by mimo to rozklad- ným živlem v mohamedánské společnosti v Tu- recku a vyvolalo by konečně velký antagonismus mezi mohamedánským duchovenstvem a armá dou. Kruhy tyto stojí tudiž před velmi obtia- jeho.

Turecko

15 article

ným problemem. Musí kromě toho bráti zřete na široké vrstvy mohamedánů v Csřihradě a na venkově, na něž nemají nikterak dostatečného vlivu. Dnešní selamik zdá se rovněž tomu na- svědčovati, že sultán svým úřadem jako chalí a svou obratností asi nebezpečnou krisi překoná a že se udrží. Sitnace jest ovšem dosud svr chovaně vážná. Sesazení sultáno v není sice nikterak již úplně vy loučeno, zdá se však, že sultán bude se opravdu moci udrže ti. Z Epira. Z Cařihradu, 23. dubna. (K. k.) Z Janiny budou vyslány do Valony se zřetelem na tamn sitnaci dvě setniny, rovněž do Argyrokastr Také tam zdá se situace Mladoturků ohrožen V ostatní části janinského kraje jsou Mladoture pány situsce. S chysta ného zřizování miličníeh praporů sešlo na rozkaz ze Soluna. Nájezdy na sultána Z Cařihradu, 23. dubna (K. k.) »Osmanlie uveřejňuje úvodní článek, v němž uvádějí se přikoří, způsobená národu sultánem Abdulem Hamidem a žádá se za jeho abdikaci. »Ikdame horli v úvodním článku proti režimu Hamidov Klidný selamlik. Z Cařihradu, 23. dubna. (K. k.) Dnešn selamlik měl nurmální průbéh a minul beze vš přihody. Vytáblo arci méně vojska než obyčejně mimo vojsko 2. divise, která je posádkou v Ildiz ještě námořaí pěchota, oddělení jízdy a setnin solunských střelcův, tito však bez důstojnlk Sultán byl jako obyčejně pozdravován. Z Cařihradu, 23. dubna. Dnešního selam liku zúčastnil se šejk-ul-islam, velkovezlr a mi- nistr vojenstvl. Posádka ildizská byla z prý dne velmi rozhořčena pro ton některých tureckých novin. Pozoruhodným je z Iidizu rozšířená pověst že povstání ve čtvrtek bylo inscenováno násle nikem Rešadem Pověst, rozšířeuou v poslaneckých kruzíeh že sesazení bude provedeno do přistího pátku jakož i jiné pověsti dlužno bráti s reservou.

Hamid Ildiz Csřihrad Cařihrad Argyrokastrálie Soluna

16 article

Sboroví velitelé ve Sv. Štěpáně. Z Cařihradu, 23. dabna. (K. k.) Velite II. drinopolského sboru Sali paša přibyld. Sv. Štěpána. Zdejší sborový velitel Na zi m o jel tam dnes ráno. Sháněji peníze, aby mohli zaplaliti a propuslit vojsko. Z Cařikradu, 23. dubna. (K. k.) Pomě zdejší posadky k makedonské zrmádě není ješt vyjasněn. Usluje se o sehnání 200. 000 tu lib., aby mužstvu, jež má býti přeloženo do zá lohy, zaplatil se dlužný žold a mohlo býti pro pnštěno. Až se tak stane, dá se se zbytke posádky snadno jednati, nebo bude lze jej pře ložiti. Dle jisté zprávy byl prý též zbytek muž stva zdejší posádky propuštěn, dle jiné zprávy byl prý přidělen k jiným sborovým okruhům Ottomanská a jině banky zdráhaly se se zřetelen na nevyjasněnou situaci vlády včera ještě po- skytnouti svrchu zmíněnou zálohu, dnes zdají s však k tomu ochotnější. Protokol o jednání mezi Tureckem a Bul harskem. Ze Sv. Štěpána, 23. dubna. (K. k.) V dů věrné schůzi národního shromá žděn sdělilo předsednictvo sněmovny, že byl jí podáo protokol o jednání mezi Tureckem a Bulhar skem. Přes jiné úkoly, o nichž shromáždění r kovalo, bylo usneseno protokol proje dnat přiká zat ho výboru. Opět důvěrná schůze náredního shromáždění. Ze Sv Štěpána, 23. dubna. (K. k.) Na rodní shromáždění mělo o 10. hod. dopol. do věrnou schůzi, která dosud trvá. Místnosti, kde se schůze koná, jsou v dalekém okruhu přísn střeženy.

Sali paša Štěpán Bulhar svazek Štěpán Cařihrad Cařikrad Turecko

17 article

Zajatoi v Čataldže

18 article

Ze Soluna, 23. dubna. (K. k.) Z Ča- taldže přibylo sem drahou 37 za- jatců; většinou jsou to agenti rea kcionářů dvora, mezi nimi mufti a kajmakam čataldžský Po svém příjezdu byli vedeni dů stojníky a vojáky ulicemi a budou

Čo Soluna

19 article

V drobném prodejlt ranní čislo o sobě . . za u večerní . . . . . . . za t h Ve fliálkách na venkov ranní čislo . . . . . . večerni . . . . . . . . ok lnaerát plati se hotove napřed Předplseení a jnserty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejl se tél rodakce, tiskárna a skpodiae „Národnich Listo“ Rukopiay se novracejí

20 article

přikázáni zvláštní soudní komisi, složené ze tř občanských úřadníků a 5 důstojníků. Smír? Z Cařihradu, 23. dubna. (K. k.) Smír zdí se býti dokonalý. O selamliku sdělil velkovezír přítomným diplomatům, že předseda senátu Sai d za- slal ze Sv. Štěpána telegram, v němž pro jevnje sultánovi věrnost a oddanost a žádá jen za očistu Maršálek Kamphoevener paša sdělil sultánovým jménem přítomným diplomatům, ž sborový velitel Mahmud Šefket telegrafov dopoledne, že diví se pověstem, že ma- kedonská armáda přitrhla za sesa- zením sultána. Přibyla do Caříhradu jen za zachováním pořádku a potre- stáním vinníků- Očekává se, že k lidu bude vydáno pro volání a že velvyslanectvím dostane se přl- slušné zprávy. K zachování pořádku bude prý zde vyhlášeno stanné právo. Obrat tento způsobil prý sborový velite! Nazim (který ráno odjel do Sv. Štěpána) tím, že poukázal na ducha a kázeň části vojska zdejší posádky, jakoži na smýšlení lidu, které je dosud pro sultána, takže proto by bylo třeba se obávati krveprolití. Diplom a cie je tlmto obratem velmi překva- pena. Dalšiho odstranění zmatků dlužno vy- čkati. (Další zprávy viz na str. 4) XXVI. sjezd pro vnitřní lékařství ve Wiesbadenu. Referuje MUDr. Ota Haněl.

Štěpán telegram Mahmud Šefket Nazim Štěpán MUDr Haněl Cařihrad Wiesbaden senát Sai d

21 article

Wiesbaden, 20. dubna.

Wiesbaden

22 article

Kapitolku první pášu — nesjezdovět O Wiesbadenu samotném. U nás v Praze fičel ostrý vílr, když jsme odjížděli (jsme tu z Prahy čtyři: tři Němci a moje maličkost), stromky byly holé, na keřicích tu a tam se krčily droboučké blodavé lístečky, kvítky orseje za Stromovkou sem tam rozbozené byly prvním ubohým, polo- skřeblým poslíčkem jara — —: v Norimberc už zeleně přibývalo, za stanicí Kitzingen byly svahy posypány kvéty sasanek, pampelišky jako droboučká slunéčka smály se na modrou oblohu, a zde —? Zde kvetou mandloně a do teplých večerů voní, tolik voní, a třešňové větvičky jsou do květů zabaleny, a magnolie už leckterým svým spadlým velikým květem zakryla mod očička seill a pestřité kalichy tulipánů. Na, aby přirodní můj referát byl i v tomto bodu úpl- ným, vypůjčují si od lokálkáře zdejšíbo den- níku zprávu, že už — slyšel kukačku; živou kukačku v lese. Jinak, až na tyto drobnosti dneška, je Wiesbaden typem světových měst lázeňských: dnes ještě fádni! Zevšad čiší nádhe- ra, okázalost: z facad ulic i jednotlivých vil. z výkladů, parků, ale ta nádhera je mrtvá, ulice jsou chudy na chodce, a tak člověk zevšaď cíti, že je ve městě, které se teprve budí ze zimního spánku. Ovšem, podle úřadního výkazu je zde teprve 35.000 lidí, a průměrná statistika udává. že Wiesbaden hostí ročně 160 až 180.000 ei- zinců Sem jsme se tedy sjeli! Na nedělním sezna- movacím večírku, kde blýskaly tisíce světel pršely řeči velké i malé, významné i fadní, bylo nás okolo tří set: v pondělí při zahájení číslice přestoupila pátou, do večera šestou stovku.

Němec Wiesbaden Praha Stromovka Kitzingen

23 article

Mimo Němce ze všech konců říše jsout Francouzi, Švýeaři, Angličané, Rusové a — svý- ma šikmýma očima každý detail sžírající čili J- pončici. Ti jsou ve přednáškách první, a po- slední jdou z nich! — A teď tedy o sjezdu saméml Schulze z Bonnu jako zvolený předsed sjezdu zahajuje dlouhou akademickou řečí, z níž jediným pozoruhodným bodem je otázka, bylo-li by záhodno zříditi stolici pro sociální lé- kařství. Hlasy pro zřízení ozývají se stále, ale je otázka, kam do studijního plánu medi- ciny beztak již nadmíru rozsáhlého, zařaditi nový ten předmět. Kdyby tak ústavy střední chtěly s beder almae matris sníti trochu bře- mene a slarostí o nezbytné vzdělání ve vědách

Němec Francouz Angličan Schulz Rusová Bonn

24 article FEUILLETON

FEUILLETON V Praze, 23. dubna 1909.

Praha

25 article

H. (Západnictví.) Jisté diskusse stále vracejí. Jednou z lakových věčně znekli ňujících otázek je, zda li vliv francouzský je českému člověku zdravý nebo zhoubný. Co le minulo od té doby, kdy Neruda s jizlivým po směchem tepal škaredohlidskou, jezovitskou kri tiku vrhnuvši se zuřivě na francouzské autory dramatické! A pak nastal čas vášnivých pole- mik, kde Vrchlický a jeho přátelé z »Lumirae začali bořit pověstnou činskou zeď, otevřeli če- skou literaturu volným a obrozujíeím proudům z ciziny, zejmena ze západu a musili se brániti proti starousedlé, nepřistupné »Osvělě«, která je vinila z cizáctví a nevlasten ectví. Později ještě udála se i nám přiležitost ozvati se proti puritánům a pokrytcům, varujícím před nákazou degenerované, znemravnělé a povre hní Francie. Zdálo se, že konečně zavládl smířlivýa spravedlivý názor, že jako velká kultura anglo- saská a literatura ruská má u nás francouzská kultura důležité poslání a že je svým jasným smělým vzletem, svou ohnivou výbojností i gra- ciesností nad jiné bližší a příbuznější naší slo- vanské povaze. S uspokojením četl jsem ne dávno zajímavý článek, podepsaný p. Lud. J. Živným, správné vystihujíeí naše stanovisko ke koltuře anglo-saské a francouzské. Nelze ne- souhlasiti s názorem autorovým, že vlivy něme- cké, jež nepodeeňujeme, nevznitily u nás vel- kých zjevů tvůrčích »jednostrannou, spíše ne gativní byla nám tato kultura, neboť duch ně mecký je zásadně odlišný od ducha anglo-sas- ského (a slovanského)«. Projev tento vyjímal se originálně v listě, který ve svém puritánství moralismu zvrhl se někdy až v nesnášenlivý klerikalismus a byl vždy nepřátelský lehkos a jemnosti ducha francouzského.

Neruda Vrchlický J Živná Francie

26 article

Ale právě z těchto kruhů, jež působí víee kritikou a mentorováním, nežli tvůrčí prací iniciativou, opět se ohlásil protest proti »mno- homluvné« a nevážné literatuře francouzské připominající nebožtíka Zákrejse, zarážející u nu tora snah pokrokových. Ale náš autor, jehož touhu po české ryzosti jsem i zde sympaticky uvítal, je muž tuhý a bodrý, který nemůže mi smysl pro subtilnosti a pružnosti myšlenky fran couzské. Nevrle pohliží na její frivolnost lehkomyslnost. Nezměnil se od té doby, kdy hlasoval v »Umělecké besedě«, že Emile Zol nemá talent. Tato manifestace české inteligence neměla pokračování, jinak by snad účastníc historické debaty odhlasovali, že též jiní fran couzští rušitelé mravů a náboženství nemaj talentu a došlo by na Victora Huga, Musset Baudelaira, Goncourta. Pan J. H. oproti p. Živnému je vyznava čem kultury německé. Pochvaluje si ty, kteř se odvrátili od umění francouzského a dívají se nejen do Ruska a Anglie, ale též na severo Dráždan až po Kristianii. Snad nemají Drážďany toto šosácké a spořádané město, podobné pečlivé domácnosti pastorské, býti majákem lidstva, okazujícím lepší ruch nežli Paříž! Tato německá lucerna majákem? Ano, na tom rybníku, který je p. J. H. oceánem. Tato antipatie proti Francii. která se jeví p. H. zosobněním vší špatnosti prázdnoty a frivolity, je dosti rozšířena ve straně písatelově. Její vůdce a učitel, ač nám zprv vykládal Comtea a Tainea, podceňuje franeouz skou a vůbec romanskou literaturu tak, že ve svém výboru nejlepších knih jmenoval pouze sutory germánské, čtyři slovanské a jednoho českého, svého důvěrného přítele a nohsleda, jak se rozumí samo sebou.

Zákrejs Zol Hug Musset Baudelaire Goncourt Živný oceán Comte Taine Rusko Anglie Kristiania Drážďany Paříž Francie

27 article

Nepříteli západnictví odpověděl redakto »Lumíra«, který ostal orgánem širokého a vol- ného rozhledu kulturního. Pan Dyk ironicky komentuje žaloby p. J. H. proti Vrchlickému, který strhl českou literaturu s pravé cesty porušil ji uvedením Viktora Huga a romantismu francouzských básníků. Není třeba nijak důkladněji navazovati na ty věčné klatby, které stihají francouzské kacíře morálky a revolucionáře kouvencialnosti u našich bohabojných mravokárců od Zákrejse, Václav Vlčka až k J. Herbenovi. Vítězná převaha fra- couzského ducha je uznána celým civilisovaným světem, mimo německé chauvinisty a naše kalvinisty. Francie jde v čele osvěty a pokroku jako ta krásná, smělá žena ve frygické čapce kterou symbolicky maloval Delacroik na slav- ném obraze, vede lidstvo k osvobození sociál nímu a k novému životu.

Lumír Dyk Vrchlický Hug Zákrejs Vlček J Herben Francie

28 article

Ostatně protizápadnický směr nemá an příliš mnoho nepřátel ve straně kritiků a men torů. Vždyť to vídíme i v její orgánu, který má roztomilou vlastnost, již snad jiným vytýká, ale která nás s ním smiřuje. Dovede být zcel lehkomyslně a diletantsky nedůsledným. Někdy. jakoby do jeho sloupců místo ducha Chelčického zavál duch Renanův. Konečně v otázkách kul- turních nemůže být na překážku trochu tako- vého ekleklicismu. Činí výměnu názorů příjem- nější, vzájemný styk elegantnějším. Kdyby nalez jistých nuancí ideových i mezi příslušníky určite strany, byl by život příliš jednotvárným a uni formovaným. Proto nedivím se, že jednou pro hlásí se určitý žurnál pro blahodárný vliv kul tury německé a jindy popřeje velkomyslně míst náhledu zcela opačnému. Není pochyby, že ob směry mají i ve straně žurnálu své horliv zastance. Podobný případ s jistým zadostiučiněním jsem konstatoval i v otázce protestantského kle- rikalismu. Pro nevinnou, ironickou poznámku českobratrství vyřítil se na mne jakýsi fanatik. mluvil o vlastizrádě a přivolával tresty inkvi- sice na rouhače. Šlo o pouhou větu, lebký vtip. Nedlouho na to s překvapením četl jsem v listě nedůtklivých zbožňovatelů českobratrství neobyčejně ostrý útok feuilletonisty — by — proti augsburským klerikálům, proti pokrytectv a nesnášelivosti protestantů. S obvyklou svou

Chelčický Renanův

29 article

bezohledností sršel — by — své prudké sar- kasmy na zpátečnictví augšburské jako řimské. Neshledává žádného rozdílu mezi kutnou jezo- vitskou a talárem pastorským a list českých protestantů »Život« je mu na vlas tak ušlechti- lým, jako pověstná královéhradecká katolick »Obnova«. Hledáme protilék proti jedu z Indey a ná- kaze ze Ženevy. Jedině vyléčená, ozdravělá spo- lečnost bude moci spěti ku pokroku. Dokud ne- padnou poslední pouta, jimiž svírají lidský duch klerikálové všech církví, nebude možno usku- tečniti sny a ideály vůdců, proroků a učitelů. Je to opět Francie, která se nejmocněji postavila proti Řimu. Po busitismu, který měl spíše ráz boje za svobodu národa a jazyka, po reformaci, která se zvrhla v karikaturu každé volnosti ducha a svědomí, povstala Francie její filosofové 10. stol. kladli podkopy pod bor- tici se hradby klerikální a za Velké Revoluc nastal výbuch, po němž se octla papežská mo v rozvalinách, z nichž již nepovstane. Velké dílo bylo dovršeno od té chvíle, kdy Gambetta zvoláním: »Klerikalismus toť nepřítel !« převzal dědictví Revoluce a po něm Waldeck-Roussenu a Clémenceau skoncovali účtování s Římem. Jsou lidé, kteří bez velkého nadšení pohlížejí n francouzskou literaturu a umění a imponují jim snad kulturní Drážďany více nežli »město světla«, ale není nikoho, kdo by popřel, že Francie učinila nejvice pro emancipaor lidstva.

Ři Gambetta Clémenceau Ženeva Francie Waldeck Roussen Řím Drážďany