2
masthead
V Praze, v pátek dne 8. května 1903.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. Histy
předplání ne
v Praze v sduzinistratl
na měsle . . . . .
za čtvrt lsta . . . . S K —
s drojí donáškon
na nalaí
žiný leta . . . . 7 K 6o
re Gltalkteki
sa nke . . . . . . 2 K 90
Pošton:
Bětní nls . . . . 9 K olh
s drojí zšellkeu
kei
na nalat
na čtvrti le ia
Praha
5
article
Maďarský boj o právo národn
v pospolité armádě.
Tvrdošijný obstrukční boj, jejž vede ma-
darská strana neodvislosti v parlamentě uher
ském proti branné předloze, trvá bez úlevy dále
aniž by při tom neb onom z obou soků byl
znatelna jakás únava a náchylnost ku příměři
Koloman Szell spoléhaje ve svou vládní většinu
a v důvěru krále a pána svého, vládne a vy-
bírá v zemi daně dále, třeba jich sněm uherský
nebyl povolil — opposice však čerpá z tohoto
protizákonného počinání si vlády opět nové
podněty k agilaci a žalobám proti ní, nové dů
vody pro svůj zápas za vlastní uherské
vojsko s maďarskou řeči velicí
Při tom tvrdí a dovozují košutovci, že prý ne-
požadují tim, než co plyne logicky i ze samého
základního zákona o vyrovnání státoprávním
mezi zeměmi koruny uherské a ostatními ze
měmi Jeho Veličenstva ze dne 31. srpna 1867
A sice odkazují na tyto dva články dotčeného
fundamentálního zákona dualismu: Na článek
11., jenž zni doslovně: »Následkem ústavních
panovničíeh práv Jeho Veličenstva ohledně vá-
lečnictví uznáváme, že o všem, cokoliv
týče se jednotného řízení, veden
a vnitřní zřízenosti veškeré a
mády a tudíž také uherského voj
ska, jakožto doplňující části po
spolité armády, sluší rozhodo vat
Jeho Veličenstvu.
Pak na článek 12.: »Země však si vy
hrazuje právo občasného doplňo v án
uherského vojska, právo povolován
rekrutů i stanovení podmínek, za jakých je po
voli, i doby služební, jakož i též opatřen
ohledně rozložení (dislokace) a zaopatřovánt
vojska ve smyslu posavadních zákonů a tož jak
v oboru zákonodárném, tak i vadministračním.
Szell
6
article
Mluvi se tedy v samém vyrovnacím zá-
konu — dovozují košutovci — výslovně
o vojsku uherském jako zvláštním
zřízeném sboru válečném, jenž má sloužiti
k doplnění společné armády, aniž by však po-
zbyl svéráznosti a osobitosti své vlastní n
rozdíl od vojska cislajtánského. Toto uherske
vojsko nemá zaniknouti, nemá zmizet
v souhrnu pospolité armády, nýbrž má dle zá-
kona býti její doplňujíeí částí, která podrží svůj
vlastní národní ráz tím, že nejen ml ul ž stvo.
ale i důstojnictvo její záležeti mus
pouze z příslušníků zemí koru n
uherské a že vnitřním jazykem úřadním
všeho tohoto vojska uherského musí být
státni jazyk uherský: madarština.
Pro správnost tohoto svého výkladu má
pak maďarská strana neodvislosti ještě jeden
to silný doklad: královský onen re-
skript ze dne 9. srpna 1868, jímž panující
mocnář nařizoval tehdejšímu říšskému ministru
války výslovné:
»Jest Naši vůlí, by ve smyslu nového
branného systému a z potřeby prospěšné orga-
nisace vojska vyhověno bylo opěto v ně
vysloveným přáním země tak, aby
do plukův a těles vojenských doplňujícíchse
ze zemi koruny uherské, pokud to je
možno, zařaděni byli důstojníe
v těchto zemích zrození. Spolu
buďtež veškerým sbotům vojenským armády
znovu na paměť uvedeny opětovné
vydané předpisy o naučení se plu-
kovním řečem; budiž při zařado-
vání důstojníků zvláštní zřete
brán na jazyky v pluclch panu-
jicl.«
TTohoto královského rozkazu, žaluje oppo-
sice maďarská, nebylo po 34 léta pro chabos
uherských vlád šetřeno a dbáno v armádě, tk
jsme byli připraveni o své vlastní, vyrovnáním
7
article
Dežkovým nám vyhrazené, Andrassem nám vy-
možené a králem nám přiznané uherské vojsk
s maďarskou velicí řečí a uherskými důstojníky.
My však chceme býti dbalejšími otců svých
a reklamujeme dobré to právo pro národ svůj
ve chvili, kdy se na nás požadují nové těžké
oběti na lidech i statcích.« Maďarská vládní
strana cíti přílis sílu těchto argumentův n
rozum a cit maďarského národa, než aby trou-
fala si čeliti jim před voliči svými živým
slovem, nýbrž polemisuje doposud. pouze
tiskem svým; teprv těchto dnův odvážil se
syn bývalého prvního ministra samostatných
Uher, hr. Julius Andrássy promluvit
ke svým voličům, však zase ne v oko trě na schůz
veřejné živým slovem, nýbrž toliko veřej-
ným tištěným listem a to teprve tehda.
když mu byli jeho kortešové dříve od výkon-
ného výboru liberální strany mezi voliči lo-
sonezskými sehnali objednanou adressu souhlasu
s jeho sněmovní řečí pro brannou předlohu. —
Andrássy junior snaží se vyvrátiti argumentaci
košutoveů všemožnou sofislikou. Opposice prý
vkládá do slov zákona z r. 1867 ducha, jehož
v něm není. Klame prý sebe a klame jiné.
»Ona tvrdí,« píše Andrássy junior, »že
prý zákon z r. 1867 závazně káže, aby uher-
ské vojsko, kteréž jest doplňujíci částí pospo-
lité armády, bylo zřízeno po uhersku. Cot
značí? To by značilo, že před 36 lély krá
i sněm uherský dohodli se o zvláštním
chování uherské armády a že oba
tito samojediní rozhodující činitelé vědomě
chtěli zavésti maďarskou velici řeč při uherské
té armádě. Nuže, kdyby tomu bývalo v pravdě
tak, proč medle nebylo by se uskutečhilo, co
bylo ujednáno? V následujícím roce 1868 obe
tito rozhodující činitelové dělali spolu nový
branný zákon. Proč by v něm nebyli provedli
smluvený ten právní řád?
Dežkův
Julius Andrássy
Andrássy
Uhry
8
article
Tehdejší vůdcové naši byli muži, ktel
vzdorovali přemoci a bojovali za práva národa
svého v době, kdy boj ten hrozil zápasníku ne-
bezpečím žaláře, vyhnanství, šibenice. Nuže, tac
muži by věru nikdy nebyli se zalekli před po-
ctivým vymáháním toho, aby bylo proveden
právo smluvené. Možno, že se jim nedo-
stávalo času, aby byli mohli prosaditi jednotlivě.
nepřímé a méně důležité výsledky velkých prin-
cipů, jež vydobyli. Však aby byli dovedli rázen
změniti ducha společných zřízeni
toť bylo nad jejich síly,
V tom ohledu zůstavili hojně
práce nám potomkům, kteří vždy mů-
žeme se domáhati toho, seč oni nebyli. Leč toho
by se oni mužové věru nikdy nebyli dopustili, aby
byli osobně kryli nepřistojnost, odporující pod-
statně státoprávní jejich tvorbě, dokonce když
ani se strany koruny nebylo tu nepřemožitol-
ných překážek.« — Však Deák prý výslovně
uznal právní stav, jaký byl způsoben za Mari
Terezie r. 1715 zřízením pospolité, jednotné
armády pro veškeru državu hubsburskou a tím
i pospolitou německou řeč velení, odtud v
v armádě té zavedenou. « —
Tato Andrássyova řeč libiti se bude zajisté
ve Vídni, avšak Maďarův asi sotva přesvědčí.
Vždyť sám ten »Pester Lloyd« přináší obsáhlé
dějinné studie o staletém procesu poněmčování
uherského vojska vídeňským hofkriegs-
rathem, které každého vlastence maďarského
musí naplniti hněvem a odporem proti násilné
germanisaci z Vídně šiřeně a pěstšně a touhou
po vítězství práva národního jazyka
i vté armádě národů, spojených s mle u vam
pod žezlem Habsburgův.
Terezia
Maďarův
Lloyd
Habsburgův
Mari
Vídeň
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. května. (Protimaďarske
hnutí v Chorvatsku.) Neústupnost uher-
ske kralevinské deputace, která trvá na starém.
pro Chorvatsko přímo zkázonosném finančním
vyrovnání, jež se strany chorvatské podepsal
původně lidě, nemající o finančních věcech po-
nětí a nezákonné vnucování maďarského jazyka
a maďarského praporu na území chorvatském.
kde podle platných zákonů jest oprávněn pouze
jazyk srbsko-chorvatský, způsobily ten pro Ma-
dary nevítaný účinek, že roztříštěná po dlouh
léta chorvatská opposice srazila se nyní nejen
slovem, ale i skutkem v jedno společné těleso
které volá po celé zemi hlasitě po finanční samo-
statnosti Chorvatska a po přesném plnění zá-
knů také vládními orgány, k hájení zákonů
především povolanými. Nic nepomáhají hr.
Khuen-Hledervárovi a jeho náměstku, odbornému
přednostovi Krajčovi všechna ta drakonická opa-
tření, jimiž umičel záhřebský tisk, naplnil žaláře
zástupci mužské i ženské intelligence, napojil
zemi nevinně prolitou krví a na celý križevecký
kraj uvalil stanné právo: chorvatská opposice
— a k ní se hlásí všechna chorvatská intelligence
a všichni samostatní lidě po celé zemi — ne-
ustane již ve svém volání po právu a tomu se
konečně musí učiniti zadost, třebas přes hlavu
samého hr. Khuena-Hedervára.
Opposice může již zaznamenati prvý
úspěch: záhřebský policejní ředitel Alex.
Khuen
Hledervár
Krajč
Praha
Chorvatsko
Ma
Alex
10
article
Winkler, jenž svou neschopnost k vedení důle-
žité, sobě svěřené funkce prokázal dostatečně
již za loňských protisrbských výtržností, zbaver
konečně dne 3. t. m. svého úřadu a řízení poli-
cejního ředitelství svěřeno okresnímu adjunktu
dru. Mihičiči. Zároveň část magistrátních úřad-
níků přidělena ke službě policejní, poněvadž po-
licejní personál se ukázal zhola nedostatečným.
Druhou zajímavou událostí jest odjezd gar-
dového kapitána a bývalého sborového velitele
záhřebského, bar. Bechtolsheima z Vídně do
Záhřeba. Dle vídeňských informací bar. Bechtols-
heim odjel do Záhřeba na několik peděl
Cesta bar. Bechtolsheima do Záhřeba vykládá
se dvojím způsobem. Dle jedné verse má v Zá-
hřebě urovnati spor mezi hr. Khuen-Hledervárem
a podmaršálem Čaničem, který byl bánem při
konferenci, týkající se používání vojska proti
demonstrantům uražen, tak že konferenci náhle
opustii a bána vyzval na souboj. Dle druhé verse
jest prý bar. Bechtolsheim vyhlédnut za mimo-
řádného komisaře pro případ, že by ne-
pořádky v Chorvatsku v nejbližších dnech nepře-
staly a tím se dokázalo, že hr. Khuen-Hederváry
jest neschopen k udržení pořádku v zemi. Mož-
nost vojenské vlády v Chorvatsku přetřásala se
již v kruzích opposičných a bylo ukázáno na to.
že ani sebe přísnější vláda vojenská nemůže býti
Chorvatsku škodlivější, než nynější režim, z
něbož se platná práva a zákony přímo šlapou
nohama.
Winkler
Khuen
Hledervár
Čanič
Hedervára
Vídeň
Záhřeb
Zá
Chorvatsko
11
article
O posledních událostech v Chorvatsku do-
cházejí jen kusé zprávy, poněvadž vláda nepro-
pouští v časopisech nijakých podrobností, komol
neb nevypravuje telegramů, otvírá a konfiskuje
dopisy, ba i telefon uzavřela novinářským zpravo
dajům. V Záhřebě zavládly pořádky čistě drako-
nické. Zatýkají se nejen mužové, hlavně akade
mická mládež pro sebe menší podezření, že se
účastnili demonstrací, nýbrž i ženy. Tak v samě
poledne zatčeno 13 žaček vyšší dívčí školy a
odvedeny spoutané na policii, protože prý
demonstrovaly; 31 vdaných paní, žen úřadníků
a měšťanů, zahnáno četnictvem do soukromého
domu na Ilici a tam prohlášeny za zatčené.
V nemocnicích leží množství akademiků, gymna-
sistů, úřadníků a měšťanů, raněných bodáky
šavlemi. V Křiževci střílelo prý čelnictvo pět
minut do demonstrantů, když tito byli již na
útěku, při čemž několik sedláků těžce raněno.
Ta okolnost, že demonstrací v Záhřebě se
účastní již i ženy, svědčí nejlépe, jak hluboko
vniklo již v Chorvatsku rozhořčení proti bánovi
Dne 30. m. m. shromáždilo se před palácem bá
novým na sta žen a dívek a volaly: „Sláva mu
čenníku Pasariči! (rolníku, zabitému v Zapre-
šiči),“ — „Abzug Hederváry !“ — „Živjela slo-
boda!“ Ženy se nerozprchly ani tehdy, když se
policie vyřítila na ně s šavlemi a klidně se dávaly
Sláva
Pasarič
Chorvatsko
Záhřeb
Ilic
Zapre
Abzug Hedervára
12
article
zatýkati, zpívajíce při tom chorvatskou hymnu
„Liepa naša domovina . ..
Demonstrace se opakují nejen v Záhřebě
nýbrž i na venkově. Poštovní schránky s maďar
skými znaky a nápisy se rozbíjejí neb je mažou
blátem; poděl celé trati z Podsuseda do Sav-
ského Marofu rozbily všechny výstražné tabulky
s maďarským textem. Ve Varaždíně nachází se
pro demonstrace ve vyšetřování 70 osob, žalo-
vaných pro veřejné násilí; v Koprivnici odsou-
zeno 24 osob do vězení od jednoho dne do dvou
neděl, protože vytloukli okna v bytech Madarů.
V Gospiči stržen a zničen maďarský znak s po-
štovního úřadu; dva strážníci, protože se jim
nepodařilo vypátrati vinníky, propuštění ze služ-
by. A podobné zprávy docházejí z celé země.
Záhřeb
Sava
13
article
Kohnovy persekuce.
Kohnovy persekuce.
Táboz lidu v Kroměříži. Z Kroměříže oznamujl
že v neděli dne 17. t. m. uspořádán tam bude
velký protestní tábor lidu. Bude se na
něm jednati o pronásledování kněžstva.
Protosty. Městská rada v Prostějo vě
zaslala papežské nunciatuře protest tohoto znění:
»Městská rada v Prostějově protestuje jménem
veškerého obyvatelstva prostějovského proti násilni
ckému a nezákonnému nakládání s kněžstvem cyrillo-
methodějským, jakého dopouští se olomoucký arci-
biskup dr. Theodor Kohn. Jednání takové, jímž lásk
křesťanská v prach jest zašlapávána, jest nedůstojno
nejen kněze, ale tím více arcibiskupa, jenž z pro-
stého lidu vyšel, k němuž lid dříve s nadějemi po-
hližel a jenž má všem býti vzorem nejzářnějším.
Vzhledem na stálé pohoršení a hrozící rozvrat žáda
podepsaná rada městská za brzké upravení poměr
v diécesí dle zásad křesťanské lásky a spravedlnosti.
Kohnův
doktor
Kohn
Kroměříž
Prostějov
městský rada
14
article
Resoluce starostů z hejtmanstvi prostějovské
ho zní:
Slarostově okresu prostějovského a plumlov
ského jako věrní katolíci těžce nesou, že politován
hodným vystupováním J. M. arcibiskupa dra. Theo-
dora Kohna proti cyrillo-methodějskému kněžstvu
v lidu oblíbenému, neustálými sensačními processy
kterými on své domnělé nepřátele stíhá, a rozněco
váním strannických vášní arcibiskupským tiskem
zavládly na celé Moravě žalostné poměry, kteréžtc
ohrožují opravdově vážnost církve a klid a mír vě
řících. Tlumočíme tímto nejvyšší rozhořčení všeho
obyvatelstva nad těmito neblahými událostmi a žá
dáme nejdůrazněji, aby tomulo žalostnému stavu
brzkou změnou na stolci sv. Methoda co nejdříve
přítrž učiněna byla.«
Slarostův
Theo
Kohn
Morava
15
article
Zastupitelstvo obce městečka Tlumačova úsneslo
se jednohlasně, by byla podána vysoce důstojne
konsistoři do Olomouce, papežské nunciatuře d
Vídně jakož i Jeho Excell. kardínálu Rampollov
v Římě následující stížnost:
»Prolestujeme uctivě, ale rozhodně proti násil
nickému nakládání s cyrillo-methodějským kněž
stvem, jakého se dopoušlí J. M. kníže arcibiskup
dr. Theod. Kohn, a vzhledem na stálé pohoršení zá-
dáme za brzkou změnu na stolci sv. Metboda.-
Z Olomouce, 7. května. V některých kruzích
také v jistých listech kolují zprávy, že za celým bo-
jem proti arcibiskupu dru. Kohnovi stojí kanovník
prine Hohenlohe, který prý chce odslranit Kohna
by sám po něm na stolec arcibiskupský dosednout
mohl. Zprávy ty jsou mylné. Ani »Pozor«, ani
Hofer, ani P. Dostál, ani P. Svozil nejsou a ne-
byli nikdy s princem tím v pražádnén
spojení, ha naopak, všichni jsou prot
němu. Tento saský prine nemá žádné vyhlídky, ž
by za nynějších poměrů mohl býti kapitulou ol-
mouckou zvolen za arcibiskupa.
Zakročení biskupa dra Bauera. Z Olomouce
7. května. Brněnský biskup Bauer meškal v minu-
lých dnech v záležilosti dra. Kohna ve Vídni, aby
podal o ní objasnění. Při této příležitostí navštívi
Excell
doktor
Theod
Kohn
Metboda
Hohenlohe
Hofer
P Dostál
Svozil
Bauer
Tlumačov
Olomouc
Vídeň
Řím
16
article
V drobném prodeji:
ranní čtslo o aobě . . . za
odpolelni.
. . . n tk
Ve alislkách za voskorá
ranní čáslo
odpolední .
. . . . . . . sk
1 nseráty
plati se hetově rapře
Předplacení a inssrty přijímá admisí-
strace v Marinnské ulici č.3
Tum nacháseší sa též redakae
tiskárna a expedice „Národnich Láistá“
Rukopisy so nevracejí
Láistat
Marinnský ulice
Tuma
17
article
dr. Baner také klášter Dominikánů ve Vídni, kdež
prý mu bylo potvrzeno vše, co votevře-
ném listě kněžstva i veřejnosti ke
kardinálu Rampollovi ve příčině zpo
vědního tajemství bylo uvedeno.
K vyzrazení zpovědního tajemství. Ačkoliv zpale
písma, vídeňský prof. Kirchner se omlouvá a všecku
vinu svaluje na arcibiskupa, jest na bíledni, že n
znalec ten svým dobrozdáním strašně blam -
val. Arcibiskup jest na visitacích v okrese přerov-
ském a používá této přiležitosti, aby v kázáních
k lidu dotkl se posledních událostí. Chce tak ad
captandam benevolentiam vynutiti slzy.
doktor
Baner
Rampoll
profesor
Kirchner
Vídeň
18
article
Defraudace ve svato-václavské
záložně.
Defraudace ve svato-václavské
záložně.
Nic nového a překvapujícího: ani v záložně sv.
václavské, ani v záložně „Důvěře“, ani v Zemské
bance. Všudo dusivý klid. Každý přichozí obléhá n jesk
otázkami: Co je nového? Ale nikdo nic potěšitelnéha
nepřináší. Příliv vkladních knížek do „Důvěry“ nebyl
ani včera značnější. Odevzdáno bylo 6 knížek v no
minální ceně 4113 K 59 h, celkem pak předloženo
knížek za 4,976.811 K 65 h. Nelze se diviti, že tam
je tak malý nával. Kdo tam jednou vešel, mrazivý
dojem si odnesl. Na pozdrav nikdo neodpoví, ode-
všad vane cizota a drahota, jakoby se milosrdenství
prokazovalo. Takové jednání nemusí obecenstvo dáli
si líbiti. A proto, kdo tam jednou přišel, radil jinému:
„Tam do Důvěry nechoďte, tam neradi lidi vítajíi
Vkladatelů, kteři knížky odevzdali, zmocňuje se
netrpělivost. Mnozí už od 16. března mají knížky na
skladě u „Důvery“ a stále žádná naděje na brzké
vyplácení 50%. Jest opravdu nejvýš na čase, aby
veškeří vkladatelé knížky předložili, načež bude vý-
plata zahájena. V nynější době stagnace možno po-
užiti volné chvilky k prohlédnutí starých výročních
zpráv svato-václavské záložny. Jest to velice za-
jímavé čtení, poskytující doklady o tom, že bylto
ústav eminentně klerikální.
19
article
Nyní, kdy sv. václavská záložna ukončila za tak
truchlivých okolností své obchody, ve vysokých kru-
zích klerikálních pojednou se prohlašuje, že ústav
tento nebyl klerikálním. Názor tento ovšem odporuje
pravdě, neboť záložna sv.václavská od doby svého
založení byla povždy výbojným klerikálním ko-
houtem a v dřívějších dobách otevřeně a s hrdostí
hlásila se k tomu, že je klerikální. V šesté výroční
zprávě o činnosti sv.-václavské záložny za rok 1877
praví se: „Bera se za účelem stanovami vytknutým,
počoval výbor předně o to, aby obezřetným ho-
spodařením zabezpečil peníze rukoum jeho svě-
řené. Jakkoli mu v té příčině snášeti bylo rozličných
pomluv a ústrků, přestál zkoušku tu šťastně a obe-
zřele i za doby nepříznivé. Dále pak bylo vý-
boru i všímati si zvláštních zjevů v
životě církevním a za příležitost! na
skytlých osvědčovati katolický ráz
ú stavu. Proto s radostí vílal sjezd katolíků ve
Vídni a vyslal k němu tři zástupce; o jubilejní pak
slavnosti sv. Otce Pia IX. podal přiměřenou adresu
Pius
Vídeň
20
article
Jeho Svatosti, kterouž člen výboru prof. Jan Drozd
při slavnostní audienci dne 27. května 1877 v Řiímě
k nohám sv. Otce složil. Vykonavše podle sil svých
úkol, k němuž jsme vůlí členstva byli povolá ni, ne-
váháme vysloviti důvěru, že záložna za svorného
spolupůsobení členstva i výboru i dále bla ze pů-
sobiti bude ke zdaru církve a vlastil
A za čiyřy roky později byla záložna o million
korun okra denal
K valné hromadě v r. 1877 za výbor záložny
dr. M. Karlach a dr. Klement Borový napsali do vý-
roční zprávy: Zdali a pokud jsme správně hospoda-
řili s penězi nám svěřenými, o tom podávají svěde-
ctví účetní výkazy, a-stavené pod dozorem a spolu-
působením zákonní účetní kornise. Přes to nepřestá-
vali zapřisáhlí nepřátelé a škůdcové naši roztrušovati
ba i veřejnými listy do světa roznášeti o nás zprávy
falešné, zejmena „Národní Listy“, že prý jsme utr-
pěli ztráty při rozličných konkursech. Můžeme směle
vyhlásiti, že jest to sproslá, ničemná lež. Že z
takového stavu věcí buď toliko osobní zášt aneb úplná
profesor
Jan drozd
Otka
doktor
M Karlach
Klement Borová
Řiím
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 6. května.
Praha
22
article
(Den ze života českého vlastence.) Elegantn
boudoirek vedle ložnice. Stěny pokryty samými
diplomy matičnými a jinými. Veliký paravent.
slepený ze samých kvilancí za odvedené pří-
spěvky na nejrůznější účely vlastenecké.
Osm hodin z rána.
Ve drahém perském županu, s čepičkou z
surového ruského hedvábí na hlavé vrhá se do
houpacího křesla z ohnutého dřeva pan Jaro
slav Štědrý, velkoobchodník a majitel v zem
ských deskách zapsaného statku.
Pan Štědrý zazvoní, načež do salonku
vstoupí tělnatý tvor s červenou sukní, bílou zá-
stěrkou a s esovaným šátkem na hlavě : Ráčite
poroučet? — táže se ospale.
Pan Štědrý: Přineste mi, Baruško, pře
devším kávu a potom poštu. Límečky zas už
nemám dost ztuha vyžehleny a potom jsem vám
už asi dvacetkráte nařidil, abyste koupila do
prádla levanduli, košíle i šátky páchnou až
hrůza mýdlem z prádelny.
Baruška: A co řekne vlast takovémuto
mrhání — na to paní Baruška špičatě.
Štědrý: Také vydání snad nám dovoll.
Baruška (jizlivě): Hodná vlast, že
aspoň najíst se dopřeje milostpánovi. Dostse
tomu bez toho divím. (Zmizí.)
Štědrý: Je pravda, vláda chová se k nám
pokud jde o potřeby naše, otčimsky, je také
pravda, že nás, na něž národ je odkázán, je
přílis málo, tím ale nalehavější naší povinnost.
atd. atd. — klopit.
Baruška (vrací se s podnosem kávovým)
Cukr je již zas o dva krejcary dražší.
Štědrý: Nevídáno. Cukr vyšší zdanění
jaště snese.
Baruška
Cukr
23
article
Baruška: Za rok ale mohli bychom si
koupit dojista ještě aspoň tři diplomy. Přeju
milostpánovi, aby žil aspoň sto let, ale budet
ňáké slávy, až mu všechny ty diplomy půjdou
na pohřeb. Toť se ví, že s prapory a s mu-
zikou.
Štědrý: Teď ale už se kliďte! (Barušk
odchází.) (Po chvilce): Co je dnes v poště
(Rozvírá a čte první dopis): Vysocectěný
vysoceurozený, vysoce nadšený pane pro všechno,
co krásné, ušlechtilé i spanilé! Jsem básníkovou
dcerou — aha! — jsem básnířkou sama. Bůh
mi dal strašně mnoho fantasie, ale strašně málo
chleba. Mám hlad, proto obracím se na pro-
slulého mecenáše atd. atd. — Pět zlatých.
(Rozvírá list druhý.) Ah, jak voní, zajisté žetc
psala a odeslala dáma. Vaše Excellence! Povrhuji
mamonem, jsem ale dlužen činži. Půjčte mi ji
Dám vám jako spořádaný člověk směnku a po-
volim Vám 6procentový úrok. Jsem mnohoslibný
dramatický umělec, jenž tolikrát již byl s
k vlasteneckému účelu obětoval, že právo má
činiti nárok na drobnou národní výpomoc. Jste-li
skutečně tím, co se o Vás píše a vypravuje.
dojista mou prosbu neodmítnete. Můj životopise
se o eventualním Vašem šlechetném skutku na
jisto zmíní. O to se postarám. — Činži mu ne-
půjčím, ale pošlu mu — desítku.
(Rozvírá třeti list): Slavný muži a výtečný
pane! Snad mne pochopíte. V Rumburce je n
prodej dům. Stojí dvacet tisíc zlatých a vynáší
čtyři tislce. Tamějším Čechům nedostává se
vhodného útulku, jsou boykotováni, vypovídáni
z práce i z bytů, hlásí-li se ke krvi své. Kdyby
jim kdo koupil dům, o němž se zmiňuji, bylo
by jim pomoženo. Kupte jim ho. Co Vámto
udělá? Uložite v něj peníze na dobré úroky a
byly by jistě a Vy byste si nový lupen vpletl
ve svůj bohatý vlastenecký slavověnec. — Ani
groše. Je to už čtvrtý dům, který mi tento chlap
Čecho
tenVá
Rumburk
Vysocectěný vysoceurozený
24
article
nabízí. Chce německý barák za nestydatou sumu
prodat českému vlastenectví a shrábnout provisi
Baruškol
Baruška (vystrčí z vedlejšího pokoj
dveřmi hlavu): Poroučí milostpán? Mám snad
to ostatní dočíst sama?
Štědrý: Ano, mám toho už dost.
Baruška: Dobrá. (Sebere ostatní poštu
a hodí ji do kamen.) Tak a teď má duše
pokoj.
Štědrý: Čeká snad někdo v předsíni
Baruška: Je plná. Zde jsou visitky.
Štědrý: Uváděj hezky jednoho po dru-
hém. (Sedne si do houpacího křesla.)
První je deputace dvoučlenná, od hlav
do paty černá.
Pozvání do plesu zábavního a vzdělávacíh
spolku »Slávotrus«.
Štědrý (prohlédnuv si subskripční li-
stinu): Není potvrzena policil, pánové
Deputace: Vlastenecká důstojnost nám
bránila obrátiti se na instituci, jakou je policie
Žádáme, aby se věřilo našemu dobrému slovu
a naší poctivé tváři
Štědrý: Na to ničeho nedám. Poroučím
se, pánové.
Deputace: Pěkný národovec, jenž ne
dbá vlastenectví, které není opatřeno razítkem
policejním.
Štědrý: Předveďte číslo druhé.
Deputace paniček pro štědro-
večerní oblíkání dětiček. Jednaz
nich: Přicházíme ke svému dobráčkovi, který
nás neoslyšel dosud nikdy a dnes toho take
neučiní. Hodné dítky vysílati budou za něho
k nebi vrouci modlitby. Kde je ten tlustý arch
Štědrý: Prosím o ten tenčí, mám toho
drobet mnoho, milé dámy.
Deputantka: A což, to my síme, že
vás lecjací nestydové obtěžují. Vyhodte je, ale
Baruška
25
article
méně než loni nám letos přece nedáte. To b
bylo pěkné.
Dostaly pětku
Číslo třetí.
Výbor spolku »Melpomena«, jenž ustavil se
aby zbudoval ve Střešovicích nové divadlo. Oby
vatelstvo tohoto rychle a utěšeně vzkvétajícího
pražského předměstí je nadšeno pro dramatické
umění. Dosavadní ochotnické divadlo, jež každé
neděle je nabito, daleko již nevyhovi dávno po
ciťované potřebě a poněvadž je z ámo, že náro
český jen ostrou zbraní kulturní proseká si řa
dami nepřátelskými svou existenci, nezbývá nie
jiného, než přiložiti ruce k dílu a opatřiti také
Strašnice stánkem umění.
Štědrý: Račte odpustiti, milý pane, abych
tuto věc si jak náležitě rozmyslil. Dojista že re-
flektujete na větší obnos, s desítkou byste se
sotva spokojili. A poněvadž mi známo, že kromé
Národního divadla mají býti zbudovány na Novém
městě ještě divadla dvě, na Starém městé, na Mal
straně po jednom, dále na Smíchové, pak
v Karlíně a na Vinohradech truedivadlo, jeho
účelem má býti dělat městskému, které se tam
stavěti má, tak dlouho vlasteneckou konkurenci.
až budou hotova obě; v uvážení, že také Liber
a Vysočany, Braník a Podoli, Nusle s Vršovi
cemi činí nároky na samostatná divadla, kdežtc
na Žižkově má býti zbudován obrovský národn
cirkus, vrtá mi to poněkud mozkem, kde na-
herem peněz na tolik budov. Půjde to, pánové
do mnoha millionů ..
»Račte odpustiti, nepřišli jsme sem proto
abychom poslouchali vaše kázání. Chcete nám
dáti něco, nebo nechcete ?e
»Nechci.«
»Tedy se vám poroučíme — špíno !e
Pokračování:
Depulace mladých athletů se sběracím
archy na národní dar nejslavnějšímu českému
ťootballistovi Václavu Vomáčkovi. Mizerný národ,
Vomáčka
Střešovice
Strašnice
Karlín
Vysočany
Braník
Podoli
Nusle
Žižkov
spolek » Melpomen
26
article
jenž nectí svých velikých mužů a jenž odměňuje
se nevšímavostí za jejich veliké výkony, o nichž
zvěst letí od točny k točně. Ne pouze duševně
zdravý musí býti šťastný národ, nýbrž také t-
lesně statný a čiperný. Football je školou pro
mužnou křepkost a svěží obratnost. A Vomáčka
je ve footballu králem. Má právo, aby vedle
medaillí, jež zdobí athleticky klenutou jeho hrud
a z nichž většina je z pakfonu, bylo mu také
něco vloženo do portmoné. Řeknéme pět set
dukátů. Je to maličkost na veliký a slavný
národ náš a nepatrnost muži tak proslavenému.
— — — Dostali dukát i odcházeli kysele, po-
něvadž měli v rozpočtu, že jich dostanou aspon
pět. —
Tak seděl pan Štědrý ve svém houpacím
křesle až do oběda.
Když pak uzavřel účet, shlodal, že vydal
242 zl.! Za den.
Roztrpčen, odhodlal se konečně k činu,
jejž dávno již připravovala Baruška, jemuž ale
se všemožně dosud byl bránil. Dal mezi obě-
dem připevniti na dvéře svého bytu tabulku
s nápisem: »Páni a dámy, již zvou na plesy,
koncerty a akademie, jakož i ostatní velectění
sběratelé na účely národní a humanitní, prost
se co nejuctivěji, aby si neobtěžovali podali své
žádosti sekretariátu v přízemí číslo bytu 3.« —
Na to položil se na pohovku ke klidnému
spánku.
Však sotva že zdálo se mu, jako by víčk
se mu svírala, trhl kdosi zvoncem v předsíni
tak prudce, že pan Štědrý vyskočil, jako by
do něho byl střelil.
Deputace veleránů, sbírajících na nový
prapor.
»Ale pánově, tabulka na dveřích« . . ..
Vůdes depulace se čtverácky usmála
pravil: »To my známe. Tim se přece odstrašiti
nedáme« .....
Vomáčka
Páňa