večera růže ubývá a Horečka mizí, avšak proces v očích vyžaduje největší pozornosti lékařů. Jest konstatováno vzdutí oční dutiny a tlak na oční nerv. Proto spolehlivá prognosa nemohla býti ještě učiněna a bude to možno teprve po pozorování několikadenním. Po půlnoci vydán byl bulletin: „Subjektivní stav se poněkud zlepšil. Horečky ubývá. Chut k jídlu dobrá.“ Krise v Uhrách. Z Pešti, 12. dubna. Vládní »Nemzet« do- vozuje, že jest nezbytno, přiměti vládu k uza- vření mezinárodních obchodních smluv také bez nového celního tarifu. Doplňovaci volba. Z Vídně, 12. dubna. Dnes koná se doplňo- vací volba za nebožtíka posl. Posche ve ven- kovských obeích Most n. Murou-Lubno. Mandát pro německou stranu lidovou jest povážlivě ohro- žen. Dojde-li k užší volbě, sociální demokraté hlasovati budou pro známého bar. Rokytan- ského. Hež na odchodu z Vídně?

Z Vídně, 12. dubna. Vilém Heš také v rozmluvách s redaktory zdejších listů hrozí odchodem z Vídně. Tak zpravodaji „Zeitu“ sdělil, že jakmile se zbaví závazku ke dvorn opeře, neobnoví s ní smlouvy. Musím, pravil, starati se o dvě dcery. Roční gáže má 28.000 korun k tomu nestačí. Ostatně jest má gáže menší než mají mojí kollegové. Ale nejen to jest příčinou, proč opouštím Vídeň, nýbrž ještě jiné věci, kterými se mi ztrpčuje pobyt v opeře. V první řadě jest to novota, že onemocníme-li, odrazí se nám funkční přídavek. To se mně stalo nedávno. Ovšem jsem podal žádost k in- tendantuře, aby se mně, 2000 korun, o které se jedná, vrátily, avšak vyřízení žádosti mé se ještě nestalo. Jsem přesvědčen, že tato novota nebyla zavedena Mahlerem. Po příští sezoně dovrším svých deset let, potom musím dostati na všechen způsob pensi. Návrh, který mně byl z Nového Yorku Canriedem učiněn, je tak skvělý, že se nedá s vídeňskými poměry ani měřiti. Mé od- hodlání jeti do Ameriky jest pevné. K redaktoru „Extrablattu“ pravil Heš: „Jest pravda, ž jsem dostal svůdné nabídnutí Con- riedem. Před koncem příští sezony nemohu však smlouvu s ním uzavříti. Čekám, co se dále stane.

Bylo mně sraženo 3000 K. Několikráte jsem musil odřeknouti. Kdo mne zná, ví, že svévolně žádné představení neruším. Onemocněl jsem ve službě. Myslil jsem, že mám nárok na ohledy. Zkoušky k „Rheingoldu“ mne udřely. Kostým nebyl pro mne, tlačil mne na celém těle, které (jak každý člověk ví) vyžaduje velké šetrnosti. Nicméně jsem spolupůsobil, až jsem onemocněl. Nebyl jsem také podle toho placen. Mé celkové příjmy činí 28.000 K. Jiní pánové, kteří mají méně práce než já, dostávají mnohem větší plat. Nejdu z Vídně rád. Takové obecenstvo není na celém světě, ale budu musiti. Ředitel Mahler pronesl se krátce: „Ne- ím vůbec o žádné afféře Hešově. Pan Hešs nnou nemluvil ani o prodloužení smlouvy, ani svém odchodu z Vídně. Pan Heš působí ve dvorní opeře vídeňské 10 let a nepozoroval jsem la něm žádné nespokojenosti. Ví, že ho zde máme rádi a ve všem mu ze srdce přejeme plného zdaru. Doufám, že také příštích 10 let pude ve Vídni působit.-

Telegrafické zprávy.

Z úřadního listu. Z Vídně, 12. dubna. (C.-B.) Úřadní list uveřej- ňuje jmenování členů poradního sbor u c. k. ministerstva obchodu pro podporu záležitostí živnosten- ských. Členy sboru toho jsou mimo jiné; Dr. Bedřich Cartis, vládní rada, první tajem- nik obchodní a živnostenské komory v Liberci a člen kuratoria ústavu pro podporu živnost v Liberci; dr. Josef Fořt, říšský a zemský poslanec, tajemník obchodní a živnostenské ko- mory v Praze; dr. Boleslav ryt. Plaček, říš- ský poslanec; dr. Václav Schuster, člen ku- ratoria, ředitel technologického živnostenského musea obchodní a živnostenské komory v Praze; dr. Václav Šílený, říšský a zemský poslane a dr. Ignáe Žitnik, říšský a zemský poslanec. Císař Vilém. Z Korfu, 11. dubna. (C.-B.) Odpoledne pod- nikli císař Vilém a král Jiří a královská rodina vyjížďku na pevnině. Velké davy lidu je jásavě pozdravovaly. Vojsko stálo špalírem. Večer zúčastnil se císař hostiny u krále v krá- lovském paláci. Odpoledne připluly sem dv malé anglické křížákv- Maxim Gorký. Z Jalty, 11. dubna. (C.-B.) Spisovatel Ma- xim Gorký a Andrejev sem z Rigy přibyli Krétská ořázka. Z Kaney, 12. dubna. (C.-B.) Anglický kři- žák »Juno« včera večer sem přibyl. Na palubě jeho nalezalo se mezinárodní vojsko, četnictvo a 20 zajatců z Candanos. Na nábřeží shromáž- děné množství pozdravovalo hlasitými projevy zajatce a následovalo je až k policejnímu úřadu. Teprve když italský důstojník, jenž karabinníkům velel, dal rozkaz, aby se nabíjelo, rozptýlilo se množství. Na zvonicích bylo vyzváněno na po- plach, aby lid se shromažďoval.

Denní zprávy. — Odmítnutí žádosti p. K. Weise v pří- čině operního zpracování veselohry »Světa pán v županu«, jehož se mu dostalo od městské rady jakožto spolurozhodčí o autorském právu této veselohry, provází »Prag. Tagblatt« několika poznámkami, jež označiti nejapnými, bylo by poměrně ještě vyznamenáním. List nazývá roz- hodnutí městské rady »národním chauvinismem« »rancunou proti skladateli K. Weisovi« dokonce městskou radu málo způsobilým zástupcem zájmů jí svěřených. V morálně-esteticko-nacionální směsi mínění »Tagblattem« k věci snesené, vyskytuje se interesantní poznámka tohoto znění: »Kom- ponista p. Karel Weis, kterýž, jak známo, pře- šel od českého jeviště k něme- ckému, obrátil se k městské radě se žádostí aby mu dovolila použiti myšlénky veselohry Em. Bozděcha: »Světa pán v županu« za zá- klad k německé opeře. »Prag. Tagblatt« tedy shledává přípustným, změní-li umělec svou národnost, stane-li se z českého německým skla- datelem a jako takovýto německý skladatel obírá se látkami českých dramatických spiso- vatelů pro libretta svých německých skladeb.

To je stanovisko ďůstojné sic »Prager Tagblattu«, nikoli však měst. rady král. hl. města Prahy, nebot vedle prospěchu, který chudinskému fondu ušel pří- padným zpracováním Bozděchovy veselohry jako dědici, nesměla pouštěti se zřetele velice zá- važná imponderabilia. Referent musil zajisté po- mýšleti na to, jak by se v přesném tomto pří- padě byl zachoval sám autor, nešťastný Em. Bozděch. Není ovšem vyloučeno, že kdyby tohoto českého dramatika byl požádal německý skladatel za dovolení ku použití jeho sujetu k německé opeře, že by mu nebyl odepřel svo- lení k tomu. Možno dokonce, že by si to byl pokládal za čest. Pochybno jest však, že by tak byl učinil, kdyby jej o to požádal německý skladatel s — českou minulostí. Za naprostou jistotu při známé povaze Bozděchově však možno vzíti, že by takové svolení byl odepřel německému skladateli, který již jednou zpra- coval — či lépe řečeno přeložil — práci českého dramatika a použil jí i bez jediného slůvka, český původ a autora označujícího za libreto k německé opeře, jako takové je provo- zovati dával přes všechnu reklamaci s české strany a výslovné odsouzení se strany slušné německé kritiky (nikoli »P. Tablattovy« !). Lze pochopiti, že takovéto city jsou vyloučeny z ob- vodu chápání »Tagblattu«, jenž výmluvně taktní jednání městské rady označuje chauvinismem.

— Dr. Th. Kohn a kanovník princ Hohen- lohe. Bývalý olomoucký arcibiskup dr. Kohn stále ještě oživuje veřejnou pozornost. Podle sdělení olomouckého „P.“ uveden do nemalých nesnází. Žádá se od něho náhrada něco přes dva milliony korun, za přílišné hospodařenía přivlastňování si důchodů a různého zboží, při- náležejícího arcibiskupství. Také jemu uloženo vykázati se, kam některé skvosty a klenoty z arci- biskupské pokladny, jako zlaté kříže atd. se po- děly! Podle sdělení téhož listu vysvěcen byl nynější kanovník olomoucké kapitoly prine Hohenlohe na kněze, aniž by hyl prokázal po- třebný k tomu prospěch studií předloženým vy- svědčením o odbytých zkouškách. Na základě olomoucké theol. autority, zesnulého kanovníka Symerského, dovozuje list, že volba knížecího ka- novníka jest neplatná. — Umělecké podobizny biskupa Joseia Jiřího Strossmayera. Matice Hrvatská v Záhřebě vydala svého času mědirytinu, provedenou r. 1885 naším krajanem, rytcem-umělcem Gust. Frankem, nyní carským dvorním radou a členem akademie v Petrohradě. „Světozor“ roku 1888 reprodukoval rytiru se snímkem podpisu zvěčně- lého velikého Slovana, nápis zní: „Josip Juraj Strossmayer, biskup bosanski 1 srémski“; „Sve za vjeru i za domovinu“. Původní výtisk nachází se v místnostech Umělecké besedy

Praze, jejímž veliký mecenáš byl čestným čle- nem; zakoupil, jak známo, hlavní dílo četského mistra Jaroslava Čermáka, obraz „Ranlěného Černohorce“ pro galerii Akademie jihoslovianské. „Světozor“ roku 1893 uveřejnil též reprodukci podobizny dakovského velekněze dle malby chorvatského mistra Vláhy Bukovce, té doby professora Akademie umění v Praze. Slavný ně- mecký portraitista Fr. v. Lenbach maloval rov- něž velikého vlastence, podporovatele umění, za- kladatele Akademie jihoslovanské, unliversity v Záhřebě a budovatele kathedraly v Dakově.

— Úmrtí. Ze všeobecné nemocnice bylvčera pro- puštěn jako rekonvalescent pan MUDr. Jo sef Wieser, ale dlouho se zdraví netěšil. Včera večer choroba se zhoršila a než se dostavil přivolaný lékař p. dr. Kettner, nemocný zemřel. Pan dr. Wieser byl stár 64 let. — Doktor práv doktorem filosofie. Pan JÚDr. Bohumil Baxa, adjunkt c. k. zemsliého soudu v Praze, jednatel klubu mladší generade národní strany svobodomyslné, bude dne 15. t. m. o 12. hod. polední na c. k. české universitě Karlo-Ferdinandově v Praze na doktora filosofie veřejně povýšen. — C. k. okresní soud v Budějovicích zahájí svou činnost dne 20. dubna 1905 v nové soudní budově na Lineckém předměstí. — Paní Josefa Humpal-Zemanovtá, sekretářka Ženského klubu českého, nalezá se dosud v pražské všeobecné nemocnici. Na klinice pana prof. dra. E. Maixnera dostává se jí nejpečlivějšího, láskyplného ošetření. Zdravotní její stav včera poněkud se zlep- šil, nicméně nemohou odborní lékaji potvrdit, že z nebezpečí již vyvázla. Neblahý osud paní Humpal- Zemanové vzbuzuje v nejširších, najmě damských kruzích nejživější účasť. Vlastenecké 4dámy české, jež měly příležitost sledovati horlivou veřejnou činnost pí. Žemanové, přicházejí do nemocnlice, aby se pře- svědčily, jak se jí daří a aby jí projevily své sym- patie. Také události ve výboru Ženského klubu, jež byly bezprostřední příčinou neblahélio rozrušení paní Humpal-Zemanové, jsou předmětem/ nejživějších úvah a posudků interessovaných kruhů.

— Jak vypisují konkurs Něrgisi. Ve Znojmě, 3. dubna. V blízké Vranovské Vsi systemisováno bylo místo obvodního lékaře. Ke zdravotnímu obvodu vranovsko-vesskému patří české obce Kravsko, Olbramkostel, Pavlice, Plenkovicea Zerůtky a pouze jediná obec smíšená, zmíněná Vranovská Ves, kde mají většinu Němci. Buď netečntostí nebo neuvědo- mělostí českých členů zdravotního obvodu vypsán byl konkurs v pověstném „Südmälhrerblattu“ a v něm stanovena podmínka, že ucházeti se mohou pouze Němci arijského původu, kteří znají také česky. Tak vypisují konkurs — Němci!

— V Emauzích nejsou pochsováni studenti! Ani šest desítek let neminulo od boařlivých dnů pražské revoluce v roce 1848, ba jsou fna živu ještě přečetní pamětníci tehdejších výjevů a přece klamný názor rozhostil se ve veřejném mínění a po léta klam ten byl tradován. Stalo se všeobecným názorem a pře- svědčením, že na nádvoří křáštera v Emauzích po- chováni jsou studenti, kteří při boji na barikádách byli usmrceni. Po léta byl slrovný náhrobek ozdo- bován věncem a mnohý návštěvník emauzského klá- štera zastavil zde své kroky a věnoval pochovaným vzpomínku. Nyní nastalo v kéto záležitosti velmi po- zoruhodné vysvětlení. Zjištěno totiž, že mezi pohřbenými na nádvoří emauzského kláštera »na Slovamnech« nenalezá se ani jediný student! Pravý a skutečný tento stav zjistil konservátor p. sttav. Herali n po půlletém bedlivém hledání a pátnání po všech pramenech, bouřlivých dnů svatodušníích i pozdějších se týkají- cích. Po dotazech u pamětníků tehdejších dob po úsilovné námaze nalezl p. konservátor Herain spisovnou značku v patronátním úřadě, načež fascikl důležitých listin byl objeven ve skkadišti staré registratury ve sklepení vyšší dívčí škohy. Další materiál listinový nalezen v klášteře emauzském a konečně v úřadě popisném. Po chronokogickém sestavení listinového materiálu zjistil pan inž. Herain tyto podrobnosti: Na střelné i bodné rány, utrpěné při útoku vojska na obránce barikád, zemřelo ve všeobecné nemocnici 17 osob, z nich žáldný nebyl studente m.

Nacionále všech zesnulých je dopodrobna opatřeno. Mrtvoly zůstaly v nemocnici, poněvadž pro barikády ještě postavené nemohlo se z města ven, mimo to pohřbem mohly se ještě více podnítiti mysle obyva- telstva. Proto na důraznou korrespondenci nemocnice stalo se opatření, že 17 usmrcených nadšených obránců Prahy bylo pochováno na nádvoří emauzského klá- štera. Když pak byly barikády odstraněny a mysle lidu poněkud uklidněny, jednalo se o to, aby pocho- vaní byli převezeni na hřbitov. Lékaři doporučili ex- humaci až po roce, V létě 1849 exhumace však ne- byla povolena pro značné vedro a odložena na zimu. Ale ani potom nebyli nebožtíci vyhrabáni, poněvadž hrobník (jeho účet za práci rovněž nalezen), nemohl rozkopat zmrzlou hlínu. Tak zůstali obránci barikád pochováni na nádvoří emauzského kláštera až na naše dny. Pan konservátor Herain chystá nalezené dokumenty k otištění. — Po probuzení. Komptoirista Frant. H.; Bydlíc v domě čp. 568 v Libni, neměl sice zaměstnání, za to však měl lásku a ta ho nějak zlobila. Jinoch, který sobě nedovedl, vydělati skývu chleba, dopálil se na