V Praze, ve středu dne 12. dubna.

K číslu 10 Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Járodní Listve ranni a odpolední pře dplácí so o Praxe v administraci na měs.c 2 K —h ve tiliálkách na měsic 2 K 30h Po šton: na měsí? 3 K 20h s dvojí zásilkou; na měsík: 3 K 80h

Málka. Z Londýna, 11. dubna. Válečný zpravoda »Morning-l'ostu« míní, že se admirál Rožestven- ský pokusí dostati se k Amoy, aby tam zřídi oporu pro své loďstvo. Z Moskvy, 12. dubna. »Russký Listoke sděluje, že sotva se vyskytly pověsti o mobili- saci granátnického sboru, hned nastaly četné případy deserce židů-vojínů z moskevské garni sony; v posledních třech týdnech nezvěstně ztratilo se přes 20 vojínů, vesměs židů. Z Londýna, 12. dubna. (C.-B.) „Daily Mail“ sděluje ze Singapuru: Ruské válečné lodi, které v sobotu jely kolem Singapuru, zjištěny od brit- ských námořních a vojenských úřadů jako linijn lodi: „Imperátor Alexandr III.“, „Borodino“ „Kňaz Suvorov“, „Orel“, „Osljabja“, „Nava rin“ a „Sisoj WVelikij“ „Daily Telegraph“ však sděluje ze Sing- puru, že vzdor všem opačným zprávám jen vá- lečná loď „Sisoj Velikij“ minula Singapur Žádná loď druhu „Cesareviče“ nebyla při lod- stvu. Britský křižák „Thetis“ dle téže depeše přibyl na rychlý rozkaz z Penanu večer do Sin- gapuru, jak se soudí, aby čekal tu na oddíl brit- ského loďstva, z Honkonu vyslaného. Telegram „Daily Mailu“ z Honkonu sdě- luje: Americká válečná loď „Wisconsin“ se 4 torpédoborci brzy odpluje do Manilly. Z Manilly, 12. dubna. (C.-B.) „Reut. kan.“ sděluje: Anglický křižák „Empire“, jenž sem přibyl dnes z Australie, sděluje, že viděl velký japonský křižák, jenž ohledal Basilianský průliv mezi Mindanaem a Borneem.

Událesti na Rusi. Pohnuté schůze advokátů ruských. Z Petrohradu, 11. dubna. (C.-B.) Včera sešel se zde kongres advokátů, k němuž dosta- vilo se 180 právníků z evropského Ruska. Když policie pohrozila, že vshromáždění násilím roze.

žene, odebrali se účastníci do bytu jednoho ad- vokáta, kde se usnesli utvořiti svaz, jenž by na starosti měl politickou agitaci v Petrohradě a vy- pracoval by návrh demokratické ústavy. V noci dostavil se do této schůze v sou- kromém bytě policejní komisař s dvěma policejními důstojníkya vyzvali advokáty k rozchodu. Tito odepřeli rozejít se dokud policisté budou pří- tomni. Policejní úřadníci zaznamenali si jména přítomných, načež odešli. Předsedající sdělil, že generál Trepov poručil, aby sestavena byla listina advokátů ke kongresu se dostavivších, aby tito mohli býti z Ruska vypo- vězeni. V dnešní schůzi bylo pak usnešeno pro- hlásiti, že jest úkolem utvořivšího se svazu advokátů pracovati k odstra- nění autokratického režimu a ku pro- klamaci demokratické ústavy na zá- kladě všeobecného práva hlasovacího; dále, že usilovati budou o tajnou volbu zástupců lidu, že prováděti budou propagandu ku politické výchově národa a žádati dovolení ozbrojení lidu, aby administra- tivní libovůli mohli čeliti; ko- nečně prohlašuje se v resoluci, že svaz musí k příští revoluci vše připraviti. Dále usneseno bylo utvoření centrálního komitétu za účelem organisace hnutí, jakož i založení vlastního časopisu právníků. V druhé schůzi na to usneseno však, aby bod v resoluci, týkající se požadavku ozbrojení lidu, byl škrtnut.

Ministr dopravy kníže Chilkov. Z Petrohradu, 12. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Ministr kníže Chilkov odjede již asi 20. dubna do Sibiře ku přehlídce prací na řekách k zdokonalení vodních cest a urychlení dopravy po sibiřských drahách.

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Petrohradu, 12. dubna. Dle »Birž. Vě- domostí« vzdá se ministerstvo financí záměru svého uvaliti novou daň na sirky. Z Petrohradu, 12. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Lodní inženýr Bubnov vy- pracoval projekt pro minovou lod nového typu. Z Charkova, 12. dubna. Sjezd cukrovar- níků usnesl se ustanoviti 10hod. psacovní den, práce mají se díti při třech směnách. —ch. Z Berlína, 11. dubna. V Moskv utvořila se strana národně-pokroková proti libe- rálně-kosmopolitické, v Petrohradě pokro- kové sdružení z duchovenstva a professorů aka- demie duchovní proti neznabožským zjevůmu světské moci a k uplatnění zásady křesťanské lásky v hospodářském životě. Z Petrohradu, 12. dubna. (Pův. tel. »Nár. Listů«.) »Ruské Sobrání« se usneslo na své schůzi zaslati vdově po gen. Kondratěn- kovi adresu jménem spolku.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Nemoc bar. Gautsche.

Z Vídně, 12. dubna. Stav bar. Gautsche, který se včera večer zdál povážlivým, v noci se zlepšil. Horečka skorem úplně pominula. Vnik- nutí růže do očí jest však konsta- továno dvěma professory universitními, kteří byli včera večer přivoláni ke konsiliu. Nemoc bar. Gautsche měla dosud nor- mální průběh a jeho stav byl objektivně uspokojivý. Růže sice se rozšířila, ale ustálila se. Horečka byla menší nežli jindy a slabší, nežli bývá při růži. Mohlo se tudíž čekati, že, nena- stane-li žádná komplikace, bar. Gautsch ve 2—3 nedělích bude opět uzdraven a dělný. Tato naděje jest však podstatně zhor- šena včerejškem. Růže pokryla oči, jichž víčka vzdutím byla zavřena. Odpoledne dostavila se v očích také bolest. Proto povolán dvorní rada Schnabel a primář Adler. Od včerejšího

FEUILLETON. Když padaly hvězdy. Z cyklu „Malé bajky pro velké děti“, Napsal F. Vožický. Padaly hvězdy. Mnolho, tuze mnoho jich pa- dalo v ten čas. Což, na tom by nebylo nic divného, hvězdy padají leckde. Ale že padaly v zemi věčného chladu, mrazu a zimy, tam na dálném severu to bylo divné. Taková ubohá to byla země: samý led samý sníh a většina roku jen a jenom noc, dlouhá, temná, smutná noc. Nebylo tam jiskři- vého veselí, nebylo bujnosti ani radovánek. Oby vatelé neznali štěstí, nevěčlěli, co jest vyhřívati se na slunci, neznali ani slunce, ani jeho úsměvu. Od toho také byli tak zádamčivi, proto se tak upínali ubozí Eskymáci do svých kožichů, že setkávali se jen a jen s chladem a temnými Krvavě rudá severní záře, jež občas zasvitla do těch temnot, nemohla jim nahraditi láskyplný ožeh slunce a něžné jeho objetí. Proto se tal upínali Eskymáci. Byli už tak zrozeni, přišli sem na tuto zem a neznali kromě ní jiného světa. A milovali zem svou, milovali svoji vlast, že tby ji ze žádnouji ncu byli nedali. Bláhoví Eskymnáci! Přicházeli se na ně dívat z dalekých, šťast- nějších krajů lidé jiných plemen, ti divili se Eskymákům, že tady vydrží a lákali je k sobě slibujíce jim světlo i teplo. „Jen sloužiti nám, pánům, budete a o vše se vám postaráme!“ říkali. A dávali jim na zavdanou nápoje plné Eskymáci dívali se na cizince, obdivovali se jim, okusili ohnivých nápojů, otřásli se po

ohně. nich, řekli, že jest to hezké, ale dost. S cizinei nešli. Chtěli zůstat Eskymáky. „Komu není rady, tomu není pomoci,“ řekl cizinci a zase odešli, jak přišli. A zase přišli jiní. Ti také slibovali hory „Máte u vás led?“ tázali se Eskymáci. „Nemáme,“ odpověděli cizinci. „Ale věčné slunce máme!“ děli vítězně. „Máte tuleně?“ „Nemáme — ale máme svoji kulturu bohové nám přejí!“ „Máte medvědy?“ „Nemáme, ale máme zase — — — „Tak vidíte, to je právě chyba, že nemáte, co my máme,“ odbývali je Eskymáci chladně. „On je všude chléb o dvou kůrkách.o Cizinci odešli zas a Eskymáci zůstali opět tam, kde byli. Za to, žo byli tak tvrdošijní, bohové tím více na ně zanevřeli. Do země věčného ledu a tmy už ani paprsek slunce nikdy nezabloudil. A Eskymáci tím víc se nalili do svých koží; žil tak, rodili se a umírali. Nic jiného nemohli dělat a činili to s klidem. Však bohové nejsou nesmířitelní; roz- pomněli se na ubohé Eskymáky a připravili jim kdysi vzácnou podívanou.

V zemi věčné tmy padaly třpytné, jiskřivé. zlaté hvězdy. Proč padaly — kdož to ví? Esky máci tono nevěděli a bohové nepověděli. Tak těžko hádat. Eskymáci vylézali ze svých ledových chatrčí a divili se. Však bylo také čemu se diviti. Hvězdy křižovaly se na nebi, opisovaly různé křivky a od nich blýskalc se, až Eskymáky přecházel zrak. Padla hvězda tuleňovi — povalujícímu se na břehu moře — na hřbet a spálila jej. Tuleň se otřási a v minutě bylo po něm. Spadla hvězda Eskymákovi na kožich, ten se také otřásl, ale nestalo se mu nic.

Naopak, stal se — ku podivu druhých — čipernějším než býval. Jakoby ani v něm nebyla eskymácká, studená krev. Hned byl i mluv- nějším. „Bohové se na nás rozpomněli — bohové nás milují! Hleďte, důkazy jejich lásky!“ pro- hlašoval. „Není tc k jídlu!“ odporoval jiný Eskymák. Také jemu padla hvězda na kožich a on hned obracel: „Věru, nedá se upřít, k jídlu to není, ale je to hezké — jak se to třpytí! To je oheň! Snad nás přece jen ti bohové mají rádi!“ „Taková krása!“ divili se jiní nálezci hvězd. „A to jest jen jedna hvězda. Což, kolik krásy a jaká blaženost musí být tam, kde jest k bohům blíže a kdež je hvězd nesčíslné ti- síce!“ Od té doby Eskymáci se nepohodli, ba roz- dvojili se. Jedni, ti s hvězdami, stali se mou- dřejšími. „Jaký nerozum, dlsti zde na té poušti a hynout nepřízní osudu! Proč nejíti tam, do země blaha!“ usuzovali. Druzí hověli starým předsudkům, zůstali Eskymáky. „Však tu byli naši otcové, ta země zde nás zrodila a až do dnes živila. Všecko nám dala, co měla, nač ji opouštět?“ namítali a brá- nili se. „Zpátečnictví!“ odsuzovali prví. „Všude je zem Páně!“ „Zrada!“ namítali druzí. „Zem Páně ano, nikoli však zem naše jest všude!“ Tak se nepohodli a rozešli se. První šli sloužit do země hvězd a zlatého úsměvu slunce, druzí zůstali volní doma, v zemi chladu a krvavé severní záře. Nikdy víc se již nesešli, byli si cizí.