1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 43. ze dne 13. února 1900.
4
article
= Ulice národů na světové výstavě pa-
řížské. K esplanadě Invalidů povede patero umě
lecky provedených vchodů (od ulice de Constantine
po ulici de Grenelle a nábřeží d'Orsay), hlavní mo-
numentální brána umístěna naproti »Hotelu des In-
valides«, prodloužené »Avenue Nicolas II.« a mostu
Alexandra III. Další brány a vchody vedou z druhé
strany ulice Fabertovy rovnoběžně s pořadím zahra-
ničných paláců atd. Ve jmenované ulici Fabertově
se zřizují tři stanice nové elektrické dráhy, která
nahradí Decauvillovu koňku z roku 1889 a výsta-
vou povede. Co do různých jiných prostředků do-
pravy osob se bude jistě návštěvníkům zvláště za-
mlouvati »samohybný chodník«. Ulice národností
Grenelle
d ' Orsay
Nicolas II
Fabertův
Decauvillův
jít Constantin
hotel desátník Ina
5
article
»Rue des Nations«, bude jednou z nejčelnějších
attrakcí světové výstavy. Dvojíce řad paláců, v růz-
ném slohu vystavených a opatřených rozmanitými.
vkusu té které země odpovídajícími ozdobami, po-
skytne dojista krásný, imposantní pohled a zajistí
vystavovatelům hojnou návštěvu. Úlice národů se
naleza na levém břehu Sekvany na nábřeží mezi
mostem »des Invalides« a mostem »Alma«. Před pa-
láci zřízen široký, vyvýšený chodník. Serie paláců
rozdělena krásnou zahrádkou s hudebním pavillon-
kem na dvě části. Na straně k řece stojí: Palác
Italie, Turecka, Spojených států Ameriky, Rakouska,
Bosny a Hercegoviny, Uher, Veliké Britanie, Belgie,
Norska, Německa, Spaněl, Monaka, Švédska, Řecka
a Srbska. Druhou řadu tvoří paláce Portugalska,
Peru, Persie, Lucemburku, Finska, Bulharska a Ru-
munska. Paláce jsou skoro vesměs dřevěné kon-
strukce s náhozem sádry na drátěném pletení. Stěny,
okrasy, římsy, sošky atd. jsou vyleštěny a vyhla-
zeny, že je na první pohled od mramoru těžko lze
rozeznat. Štukové ozdoby vlašského paláce jsou
přímo umělecké výtvory. Palác postaven na ploše
65 m2. Jeho sloh připomíná částečně chrám sv.
Alma
Úlice
Seria
Turecko
spojený stát Amerika
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Uhry
Veliká Británie
Belgie
Norsko
Německo
Spaněl
Monako
Švédsko
Řecko
Srbsko
Portugalsko
Peru
Persie
Lucemburk
Finsko
Bulharsko
Rue desátník Nation
m 2
6
article
Marka a palác benátských dožů. Stavitelé jsou hrabě
Ceppi a Virini. Palác Spojených států amerických je
krásného slohu, miniatura Bílého domu washington-
ského. Sochařské práce svěřeny vesměs mladým
americkým mistrům, kteří se v Paříži zdržují. Pří-
zemí amerického paláce zdobí velkolepý triumfální
oblouk, korinthické sloupoví a imposantní kvadriga,
v jejímž středu bude umístěna nová socha G. Wa-
sbingtona, zakládatele Spoj. států. Palác je třípa-
trový. První poschodí vyhraženo přijímacím síním
jednotlivých států.
= Misionářská výprava. Z Londýna se ozna-
muje: Biskup Tugwell vydal se se čtyřmi průvodci
z Liverpoolu na výpravu do Kano ve středním Su-
danu. Doufá, že dosáhne svého cíle během května.
Kano, velké obchodní středisko, nazvané Manchestrem
středního Sudanu, bylo dosud navštíveno teprve dvě-
ma Evropany, kanovníkem Robinsonem a mr. Wal-
lisem od Royal Niger Company. Před svým odjezdem
vyslovil se biskup o svých úmyslech následovně
»Odeberu se se svými soudruhy rev. Richardsonem, rev.
Dudleyem Ryderem, dr. Walterem Millerem a mr.
Burginem, na parníku »Bornu« do Lagosu. Odtud vy
dáme se na pochod do Džeby, kam jest 250 angl.
mil a doufáme, že tam přibudeme koncem února.
Ceppi
Virini
Tugwell
Manchestr
Evropan
Robinson
Wal
Richardson
doktor
Miller
Burgin
Born
spojený stát americký
Paříž
Londýn
Liverpool
Kano
Súdán
Lagos
Džeba
Royal Niger Company
Dudley Ryder
7
article
Po několikadenní zastávce budeme 1. března opět
pokračovati v cestě do nitra země. O Kanu jest až
dosud velmi málo známo a cestou, kterou se tam vydáme
z Džeby, dosud nešel žádný běloch. Cesta z Džeby
do Kana bude vykonána pěšky a při pochodu 10 angl
mil denně můžeme dosáhnouti místa určení v šesti
nedělích. Domorodci na území severního Nigerska
nepřišli dosud nikdy ve styky s Evropany. Nemyslím.
že se u nich setkáme se značnými obtížemi. Jakmile
se dostaneme do Kana, zařídíme nejprve malou lé-
kařskou stanici a později započneme svoji vychova-
telskou činnost. Koncem roku opustím střední Sudan
a odeberu se na pobřeží, kdežto moji soudruzi zů-
stanou v Kanu.« — Biskup Tugwell slibuje si od
styku s domorodci v Kanu s evropskou kulturou
velmi mnoho na prospěch obchodu evropských kupců
v Sudanu.
= Pařížský lovec krys. Paříž má jediného
lovce krys, avšak existence tohoto městského zří-
zence vešla teprve před nějakou dobou v širší zná-
most. Lovec krys vyžádal si slyšení u policejního
prefekta a učinil mu následující návrh: »Mám sic
úřadní titul, ale nedostávám peněz z městské po-
kladny. Není mi možno hubiti krysy na vlastní
vrub. Nejsemť millionářem. Udělte mi povolení.
abych mohl pořádat v Paříži zápasy psů s krysami,
jako se děje v Belgii a v severní Francii a budu
míti prospěch z chytání krys.« Avšak přefekt ode-
přel svolení. Spolupracovník jednoho pařížského
týdenníku vyhledal lovce krys v jeho příbytku a vy-
pravuje o něm. Pan Henri Dayve jest malý, čilý,
má bystré oko, usmívavá ústa, bílý knír a hladkou
bradu. Nedaleko Buttes Chaumont postavil si malou
ohýži a v blízké kolně chová v pevných, zamříže-
ných klecích svoje zajatce, krysy hnědé barvy. Jsou
to norské krysy, jež neznámo jak dostaly se do
Evropan
Tugwell
Henri
Kano
Džeba
Súdán
Paříž
Belgie
Francie
8
article
Paříže a skorem úplně vytlačily domorodé plemeno,
jež se svou černou srstí bylo krásnější a silnější,
ale také méně plodné. Pan Dayve otevřel dvířka
klece a chytil obratně jednoho ze svých chovanců
za ocas, takže bylo možno obdivovati se jeho tuč-
nosti. Krysa, vykládal, dá se ve stokách chytit za
ocas. Jest jako pštros, jenž se domnívá, že je v bez-
pečí, skryje-li hlavu. Skrývá se ve skulinách, ale
zapomíná, že ji lovec může chytit za vyčnívající
ocas. Lovec chytí ji za ocas palcem a ukazováčkem,
strčí ji do pytle z hrubého plátna a vysype ji hned
na to do pevného truhlíku. Lovec chová krysy doma
v zajetí a prodává je pořadatelům zápasů do Donay,
Lillu, Luttychu atd. Nejskvělejší dobou pro jeho živ-
nost bylo obležení Paříže. »V době obležení,« vypra-
voval, »vydělal jsem nejvíce. Dodával jsem krysy
do restaurantu D—ova. Jak znamenité omáčky do-
vedl tamní kuchař upravovati k mé zvěřině, až si
lidé oblizovali prsty! Jednoho dne měl jsem jim
přinést psa. Domníval jsem se, že je to k zápasu,
ale chtěli jej upéci. Rozhodně jsem se proti tomu
ohradil. Krys kolik chcete, ale psy — to ne. Ovšem.
že lidé, kteří jedli moji zvěřinu, sotva as znali její
= Řádění žhářů. Policie v Brooklyně, spo-
lečně s požárním maršálem, zavedla vyšetřování ve
příčině požáru, který onehdy ráno o 1. hodině
v chodbě třípatrového domu na Wallaboutstreetu vy-
pukl. Požár zpozoroval G. Ferriere, který bydlí v1
poschodí a záhy jej uhasil. Domovní dvéře a chodba
byly polity petrolejem a u dveří byla položena
bedna od sodové vody. Tento darebácký kousek vy-
původ.
volal v celém okolí ohromné rozčilení.
Dayve
Lill
Luttych
G Ferrier
Paříž
Donay
Brooklyně
9
article
= Pomsta ženy. Jako kapitola ze sensačního
románu působí truchlivá rodinná scéna, jež zakon-
čena těchto dnů před pařížskou porotou. Paní Buur-
manová, hrdinka této tragedie, žila po plných 30 let
v nejlepší shodě se svým manželem, až pojednou
se jí zdálo, že má příčinu k žárlivosti. Od té chvíle
trýznila svého manžela tou měrou, že se odhodlal
žádat o rozvod. Nyní nemyslila rozvedená žena na
nic jiného, než na hroznou pomstu. Majíc stále při
sobě dýku, napadla svého manžela, když se s ním
setkala v předsíni jakéhos advokáta. Jen rázným
zakročením několika klientů tentokráte zabráněno
prolití krve. Po té se oblékla do mužských šatůa
odebrala se do Courbevoie sur Seine do krámu
svého manžela. Podala mu dopis. Zatím co manžel
otvíral obálku, vytrhla z kapsy revolver a střelila
rychle za sebou čtyřikrát na nešťastníka. Nevšímajíc
si umírajícího, odebrala se na policii, kdež se vy-
znala ze svého zločinu. Byla uznána vinnou a od-
souzena k doživotnímu žaláři.
Buur
Courbevoie
10
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 6. února 1900. Čadský Václav, syn
zlatnického pomocníka, 6 týdnů, 214—V. Svoboda
Antonín, syn c. k. nadstrážníka, 8 měsíců, 283—1.
Charvát František, syn nosiče zavazadel, 10 měsíců,
1177—II. Bondová Marie, soukromnice, 70 roků,
1701—II. Jeřábek Jan, úřadník, 67 roků, 1577—II.
Němec Václav, syn dělníka, 16 měsíců, 389—II.
Günsbergova Řosalie, manželka hotovitele šněrova-
ček, 30 roků, 266—I. Matoušek František, zámečník,
56 roků, 592—VII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Radoňová Anna, vdova po kočím, 54 roky. —
U milosrdných sester: Schreibrová Josefa,
posluhovačka, 69 roků. Polzová Marie, vdova po
ryjci, 83 roky. Mašková Kateřina, žebračka, 66 r. —
U milosrdných bratří: Neumann Václav, děl-
ník, 57 roků.
Dne 7. února 1900: Neumann Bedřich, vrchní
revident, 69 roků, 486—III. Krautstonglova Františka,
dcera kočího, 13 měsíců, 816—I. Holeček Václav, syn
obchodního sluhy, 31/2 roku, 378—VII. Grünwald Jo-
sef, syn řezníka, 9 měsíců, 716—VII. Buta Vilém,
kartáčnický pomocník, 55 roků, 480—III. Bayer Jan,
bývalý kavárník, 75 roků, 443—I. Inneman Stani-
slav, zlatník, 74 roky, 6—III. — Ve všeobecné
nemocnici: Bakos Josef, kožešník, 59 roků. —
U milosrdných sester: Čepelák Josef, náden-
ník, 25 roků. Závorková Kateřina, nádennice, 58 roků.
Václav
V Svoboda
Antonín
Charvát
Marie
Jeřábek
Jan
Němec
Günsbergův
I Matoušek
František
Mašková
Kateřina
Krautstonglův
I Holeček
Bayer
I Inneman Staňa
Praha
Grünwald
Polzová Marie
Neumann Bedřich
Buta Vilém
Řosalie
Radoňová Anno
Schreibrová Josef
Neumann Václav
Bakos Josef
Čepelák Josef
11
article
— V dětské nemocnici: Bergen Václav, syn
pekaře, 4 roky. Fikar František, syn nadstrážníka,
61/2 roku. Scholz Otakar, syn obuvníka, 2 roky. —
V chudobinci: Kyptová Anna, 83 roky. — V jo-
sefovské nemocnici: Kehl František, obch.
příručí, 27 roků.
Dne 8. února 1900: Berenda Jan, syn lam-
páře, 2 roky 10 měsíců, 62—VI. Polák Karel, syn
obchoeníka, 12 roků, 703—II. — Ve všeobecné
nemocnici: Smyslil Alois, korrektor, 34 roky.
Suchý Cyril, kotlář, 26 roků. Háša Vilém, dělník,
17 roků. Chaura Jan, obchodvedoucí. Schafferová
Marie, manželka učitele, 34 roky. Bělská Emilie,
69 roků. — V josefovské nemocnici: Kind-
lova Marie, posluhovačka, 49 roků. — U milo-
srdných sester: Mikschová Magdalena, vdova
po krejčím, 76 roků.
— 172 —
Václav
Fikar
Scholz
Polák
Karel
Alois
Cyril
Háša
Vilém
Chaura
Jan
Bergen
Schafferová Marie
Kyptová Anno
Kehl František
Berend Jan
bělský Emilie
Kindlův Marie
Mikschová Magdaléna
12
article
na chodbách, a někdy mu kynul a usmál se, avšak bratr
nikdy nedal na jevo, že ho poznává. Konečně počal po-
chybovati o jeho totožnosti a jednou z rána, sestupuje
dolů k snídani po boku Superiora, děl:
»Otče, jest bratr laik se zádumčivýma očima a ble-
dou tváří, týž, kterého znám z nemocnice?«
»Ano,« odvětil Otec; »avšak podrobil se nyní
zkoušce mlčelivosti.«
»Ach ! Ví, co se stalo s jeho sestrou ?«
»Ne.«
Byla ranní hodina oddechu a Otec odvedl Jana do
dvora a vyprávěl o Bratru Pavlovi.
Byl velmi trápen myšlénkami na svět vnější a jeli-
kož jest mládý muž slabé nervové soustavy a náchylný
k souchotinám, takový boj se zlem mu škodi. Proto,
ačkoliv jest v řádu, že bratří laikové nesmějí býti vysvě-
ceni až po mnohaleté službě, bylo ustanoveno, že má
složiti sliby ihned, aby od něho dábel odstoupil a svět
jej již nesmýkal.
»Máte o tom zkušenost?« pravil Jan; »když ře-
holník složí sliby, jsou všechny myšlenky na svět pře-
moženy?«
»Jest jako plavec, který se chystá na cestu. Pokud
leží v přístavu, jsou jeho myšlénky v domově, který opu-
stil; avšak když jednou minul břeh a jest venku na ši-
rém moři, myslí pouze na přístav, kam dospěje.«
»Avšak nepohlíží nazpět, Otče? Plavec může psáti
přátelům, jež opustíl — zajisté mnich může se za ně
modlitil«
»Jako za bratry a sestrý duševní ano, vždy a v
každé době; jako za bratry a sestry tělesné nikdy, jen
Jan
Pavel
13
article
obou stranách presbyteria, ve třech řadách lavic, bratří
laikové napřed, za nimi novicové a v zadu Oteové. Každá
strana měla svého vůdce při odříkávání modliteb. Miserere
odříkávalo se kleče, žalmy se zpívaly s četnými přestáv-
kami, každá trvala v délce slov »Ave Maria«, což činilo
dojem přerývaného nářku. Služby byly krátké a končily
modlitbou »Popřejž nám bůh Všemohoucí pokojné noci
neporušeného konce«. Opět udeřili na zvon a bratří se
vraceli mlčky domů.
Jan Storm kráčel se Superiorem, a když přecházeli
přes dvůr ve světle luny, jež vyšla, co dleli na modlit-
bách, polekaly jej jakési zvuky.
»To pouze zašelestil javor,« děl Otee.
Domnival se, že to byl hlas Glory, avšak on slyšel
její volání po vši dobu služeb, a tak považoval tuto pří-
hodu za sen. O půl hodiny později všecek dům odebral
se na lůžko, světla byla shasnuta a Společnost Zahrada
Getsemanská odpočívala.
Cela Janova byla v nejvyšším poschodí, vedle oddě-
lení bratří lalků. Nad ní nebylo nic než vysoká plochá
olověná střecha, již bratří užívali někdy za hlídku a místo
oddechu. Cela byla úzký pokojík s nepokrytou podlahou,
malým stolkem, jednou židlí, klekátkem, křižem a pryč-
nou, na níž byla slaměná poduška a nachová pokrývka,
označená velkým bílým křížem.
»Zde,« myslil si, »končí má cesta. To jest mě mi-
sto odpočinku pro život.« Mocná ruka církve byla nad
ním a on poeiťoval hluboký mír. Byl jako loď, jež byla
zmítána na moři a nyní ležela konečné klidně v přl-
stavu.
Venku byl svět, podivínský svět, stále se měnící;
uvnitř byla jemná ač přísná pravidla a zvyky bezpečně
Krestan.
— 169 —
Marius
Storm
Otee
Glor
Janov