1
masthead
V Praze, v uterý dne 13. února.
Praha
2
masthead
číslu 43.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na „Národnf Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K S0
Praha
5
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listi“
Telefonické zprávy „Nár. Listi“
Svolání říšské rady.
Z Vídně, 13. února. Úřadní no
viny uveřejňují tento list:
»Milý dre. Körbre l
Vidí se mi svolati říšskou
radu k obnově jejích prací n
22. února 1900 a ukládám vám, byste
podle toho učinil, čeho třeba.
Ve Vídni, 11. února 1900.
Vídeň
7
article
František Josef m. p.
Körber m. p.
František Josef
Körber
8
article
Prognose, jez činí listy k nastáva
jící kampani vídeňského parlamentu
jsou vesměs ponuré a nepříznivé
Sám polovládní »Fremdenblatt« ne
může tajiti, že situace vážná trv
dále a že dosud nemohly býti zjednány
záruky pro jistý a pravidelný pohyb parla-
mentního apparátu.
Oba hlavní orgány bývalé německé ob-
strukce, »Neue Freie Pre's'se«
»Neues Wiener Tagblatt«, zabývají
se výhradně peremptorickým požadavkem,
který položily v nedělním čísle » Národn
Listy«
»Právo vzaté vrátit — to je
pro české poslance prvním po-
žadavkem. Proto musí býti čeleno všem
rejdům německým, jejichž patrným účelem
je, zachovati nadále stav, jaký byl zjednán
kabinetem hr. Clara 17. října m. r. a který
je stavem, jaký nastal výnosem Stremay
rovým ze dne 30. dubna 1880. Pro české
zástupce je tedy příkaz prostý, takovýto
nalehati na restauraci řádů, vy
hovujících rovnému právu obo
jazyků také ve vniterním úřado-
vání. Naší věcí je žádat. V jaké z pu-
sobě bude moci vláda vyhověti postulátu
českému — budiž její starostí. Dokud
tato restituce se nestane, dokud
zůstane čeština ze vniterní h
jednání vyloučena, nemůže po-
měr české delegace k vídeňske
Neue
Claro
Frei Pre ' s
Neue Wiener Tagblatt
9
article
vládě býti jiným, než krajně op
posičním a válečný m.«
Dotýká se také prohlášení dra.
Engla v zahajovací schůzi českoněmecké
konference, že totiž vstup českých důvěr-
níků do ní nemůže býti ž ádný m pre ju-
dicem pro jejich stanovisko na
říšské radě.
»Máli tato — praví »N. Fr. Pres se-
shromáždíti se za takovýchto poměrů,
pak by zajisté bylo lépe ji vůbec ne-
svolávati. Přípustnost českého úřadního
jazyka ve vnitřním jednání v území Čechy
obývaném a v dolních instancích přizná-
vá se i v německém programu
svatodušním. To však předpokládá, by
v německém území úřadní němčina měla
neobmezenou úřadní platnost, aby tudíž
německé území v Čechách nebylo stiženo
povinností, které není také v německých
územích jiných zemí, činiti výminku pro če-
ská podání. Bez praejudice pro stále nalé-
havější nezbytnost, stanoviti zákonně vše-
obecný sprostředkovací jazyk a bez rozře-
šení ostatních národních sporů, kterými se
vídeňská konference zabývá, dalo by se nic-
méně na takovém nebo podobném podkladě
v ohraničeném území úřadního jazyka najíti
způsob, kterým by se vyhovělo českému po-
žadavku postupem zákonným a ústavním a
při tom přece také na druhé straně nároku
Němců na rovnoprávnost.«
V »N. W. Tagblattu« pronáší se
patrně dr. Bärenreither sám. Píše: »Myslí
se, že vláda na tuto žádost (po vnitřní če-
štině) před kampaní říšské rady přistoupiti
nemůže a také na ni nepřistoupí. Po-
volení vnitřní češtiny, odloučené od ostat-
ního souboru sporných otázek, než se aspoň
docílí dohody o velkém vyrovnacím díle,
bylo by recidivou, bylo by o pětným za-
ujatím stanoviska, jež prohlá-
šeno bylo Němci za naprosto
nepřijatelné. Zapomíná se již, že po-
volení takovéhoto precipua bylo před něko-
lika nedělemi za vlády hr. Clara přetřá-
sáno v parlamentní komisi vyrovnací a tam
zamítnuto.
Němec
V N W
Bärenreither
Claro
Čechy
10
article
Posl. Bilinski tehdá návrh ten učinil a
posl. Bärenreither to byl, který jmenem le-
vice učinil vyjádření, že rozprava a rozhod-
nutí o vnitřní češtině závisí na dohoděo
všech částech, které souvisí
s úpravou českoněmeckého sporu.
Tímto osvědčením německých stran
poslanecké sněmovně je dáno junctim a praeci-
pua jedné části Čechům výhodné by Němci
nyní nepřiznali, jako ho nepřiznali dříve.
Obnovení požadavku toho může tudíž
zavésti jen celou vyrovnací akci
do slepé ulice.
Před samým zasedáním parlamentu
činiti požadavek, že musí býti napřed pro-
vedena vnitřní čeština, jest chopiti se
nůžek, aby se parlamentu pře-
střihla nit života.«
K českoněmeckým konferencím.
Z Vídně, 13. února. Dnes dopo ledne
zasedá užší výbor sekce česko-
německé konference prokrá-
lovství české, který jest pověřen
pokusem o dohodu stran reformy voleb-
ního řádu pro království české a věcí
s ním souvisících, hlavně se zřízením ná-
rodních kurií s prável., veta. Roz-
pory v této příčině jsou veliké a je
skrovná naděje, ba skoro žád-
ná, že bude dnes docíleno nějaké shody.
Nejspornější otázkou je zřízení vel ko-
statkářské kurie s právem
v eta.
Posl
Bilinský
Němec
Vídeň
11
article
Nová místní dráha.
12
article
Z Vídně, 13. února. Ministr vnitra do-
volil Václavu K abeláčovi, starostovi v Ně-
meckém Brodě, dru. Fr. Malínskému,
továrníku v Ronově a členu obecního zastu-
pitelstva ve Žďáru, Jos. A ppetauerovi,
zříditi akciovou společnost místní dráhy Ně-
mecky Bro d—Ž ďár se sídlem ve Vídni
a schválil její stanovy
Sněm gorický.
Z Gorice, 13. února. Goricky
sněm sejde se v druhé polovině března
v Pulji.
Václav
František
Malínský
Vídeň
mecký Brod
Ronov
Žďár
Jos
Gorica
Ž ďár
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ve svatém zápalu.
Do pošmůrné klášterní cely zasvitlo opět jed-
dnou po dlouhé době slunko a ozářilo čtyři jedno-
duché pulty, na nichž spočívaly noty. Zvědavý
paprsek prohlédl si nejdřive bidnou konstrukci
pultů, pak skočil na sešity, prohlížel desky, jejich
barvu, ozdobné ornamenty, potom postřehnuv
nápis, dlouho na něm spočinul. Dále se mu
jaksi nechtělo ! Proč as ? Zarazilo jej patrně slo-
vanské jmeno, na němž spáchala cizí ruka těžky
hřích. Na barevných deskách černal se nápis
Quatuor opus 11. de P. Tschaiko w s ky
Jaké to barbarství, jaká smělost! Konečně přece
nasytil se toho pěkného nápisu a ohlédl se ko-
lem. Nešetrně zajel do rozcuchaných vlasů ci-
hodného opata, jenž lehkou rukou řídil smyčec
po strunách červeného violoncella. Za chvíli
usedl kmetu na poněkud větší nos a odtamtud
přímo se mu podíval do oči. To již bylo přece
trochu mnoho. Opat sebou trhl, zaškaredil se —
a v zápětí zaúpěla struna falešným tonem. Toho
se paprsek ulekl a hbitě odskočil na hladkou
pleš patera Pia. Ta zářila jako zrcadlo. Dobře,
že toho Pius nepozoroval. Ladil právě svoji
violu, jež mu spočívala více na břiše než pod
bradou, zatím co čtveračivý paprsek neustálesi
hrál s hladkou koulí; ba povolal si nal svou zá-
bavu jednoho ze svých soudruhů, jenž usednuv
na křížek opatův, způsobil na stěně odraz
s nímž si počal skotačiti
V tom sebou hnula za jiným pultem nepa
trná osobička patera Pavla. Nejprve objovilyse
nad pultem šedivé vlasy, pak jiskrné oči, poně-
kud načervenalý, ušňupaný nos, špičatá brada
— již bylo viděti celou hlavu, jež se neustále
vrtěla na dlouhém krku. Pater Pavel ohlížels
po stěnách, po stropě, opět zadival se na sebe,
na svůj hábit, a nespokojeně zavrtěl hlavou.
P Tschaiko
Pius
Pavel
14
article
Najednou vyskočil, ústa jeho sešpoulilase
k úsměvu a vyhrkl: »Ach, zlaté prasátko —
bratr Pius dělá zlatá prasátka.«
Soused jeho, frater Petr smál se z plného
hrdla. I přísný opat zmírnil vážnost tahů v
svém obličeji a s lehkým úsměvem pozoroval
divný přírodní zjev. Zlaté prasátko poskakovalo
z místa na místo, sledujíc pohyb hlavy Piovy,
jenž si něco brnkal na c struně. Konečně slito-
val se paprsek nad ubohým bratrem a usedl na
kuličkách růžence patera Petra. Však dlouho
se nemodlil. Opat pokynul, Petr dal áčko a již
se nesl vysokou celou lahodný čtverozvuk.
Všecky obličeje zvážněly jako na Velk
Pátek, oči všech upřely se na noty a zdálo se,
že city všech čtyř bratrů spojovaly se ve sva-
tém zápalu v nebeskou harmonii. I paprsek za-
nechal skotačení a opřel se o protější zeď zbožně
poslouchaje. Z housli patera Petra vytryskly
stříbrné, kulaté tony jako vlnky horského pra-
mene, jenž vyskočil ze skály a spěl do údolí,
raduje se ze své volnosti. Lahodné ty tóny
došly ohlasu v houslích Pavlových, jenž loudi
z nich vlny nové, mohutnější, jež podporovaly
své družky na těžké pouti světem. A vlny ty
znenáhla mohutněly, let jejich byl čím dále tím
téžší, pomalu sílily, až přešly v mohutné dutí,
jež jako vzdálená bouře valilo se z violoncella
opatova, A opět nastávalo uklidnění. Obloha se
Pius
Petr
Piův
Petro
Lahodná
Pavlův
15
article
vyjasňovala. Avšak s přechodem bouře do klidu
nebyl asi páter Petr dostatečně spokojen, nebot
neustále pohlížel na tlustého Pia a občas pře-
nesl přes rty sotva slyšitelné »pst!« Konečně
dozněl poslední akkord, spojený s nadšeným
povzdechem opatovým. »Ach, jaká to krásal
To »andante cantabile, to jest modlitba. Člověk
by při tom ani nedýchal!« »Ano, ano, nedýchal,
to bych si dal,« bručel Pius. »Mně to tady na-
mastil! Jsem celý mokrý!« »Bratře,« pravil
Petr, škrábaje se za uchem, »tím tě právě
autor vyznamenal, že tu největší tíži složil na
tvoje bedra. Ale s jakou něžností to musí byt
předneseno ! Ta viola musí jen vzdychat, plakat,
ach, bože, do přednesu se musí vložit všechno
sjá«. Jen s citem !« Pius obrátil stránku a pře-
hrával si dále. Ostatní si oddychovali pohrou-
ženi v slastném rozjímání. I paprsek odvážil se
opět odskočit se svého místa na Piovu pleš,
odtud podíval se na noty, hrál si se strunami,
prohlížel Piovy nehty — patrně ho kontroloval,
nepouští-li noty pod pult.
Teď zaznělo klekání. Všichni na sebe po-
hledli. Opat podíval se na hodiny a nechtěl
svému zraku věřit. Tak to odpoledne uteklo
Již je po zábavě, nastává modlitba. Však pozor
Opat pomalu zdvihl svůj drahý nástroj, přejel
smyčcem po strunách a najednou zvolal : »Ne.
nemohu se od té krásy odtrhnout. Bratři, ještě
to nebeské „andante contabile“. Pán Bůh nám
to odpustí!«
A temnou celou zavzněl »Anděl Páně« v
melodii tak dojemné a lahodné, že opatovi pa-
dla z oka slza jako perla na strunu.
oz nOtakar Mýtský
etov
Petr
Pius
Piův
bůh
Piovo
Anděl Páně