ooel s-Románová příloha

„Národnieh Listů“ krčislu 36. ze dne 62 února 1900.

5oněváS

Různé zprávy.

= Ze světové výstavy pařížské. Espla náda Invalidů skýtá již dnes se svým pořadím ozdob- ných a umělecky provedených paláců po obou stra- nách avenué imposantní, živý á veselý pohleda bude proto zajisté hlavním cílem častých procházek a dostaveníčkem všech, kteří výstavu navštíví. Šest paláců před krásně upravenými sady a po obou stranách širokého stromořadi sahá téměř k samému »Hotelu des Invalides«za nímž se zvedá bohatě po- zlacená kupole hrobu Napoleona I. Levá strana (od Seiny) vykazuje palácsnárodních manufaktur«, pa- lác různých průmyslových odvětví, palác dekoracía nábytku, dále francouzské veřejné stavby a obydlí.

Pravá strana vyhražena cizím státům, které násle- dovně seřaděny: Žaponsko, Rakousko- Uhry, Dánsko, Italie, Anglie, Severní soustátí Ameriky, Německo, Rusko a Belgie. Roztřídění výstavních předmětů bylo a bude vždy nejhlavnějším činitelem úspěchu světových výstav a proto převzal namáhavou práci tuto sám pan Picard, komisař výstavy, se svými po- mocníky. Výrobky jsou umístěny v logickém pořádku, jejich seskupení odpovídá prosté, ale přesné my- šlence. Francouzskému dekorativnímu umění vyká- záno zvláštní místo v XII. skupině. Oddělení jsou vůbec o dvou sekcích: jedna pro původce nákresů. kartonů neb odlitků, druhá pro zhotovitele. Suroviny, procedury výroby a fabrikáty budou vystaveny vedle sebe; stroje a aparáty od nejmenšího do největšího budou stále v práci a pohybu, tak že se výrobav jednotlivých, postupných fazích před očima odbor- níka provede. Oddělení dnešní výroby bude v růz- ných skupinách spojeno s retrospektivní exposicí. V paláci dekorací a nábytku zaujmou místo hlavně skupiny 66. (stolařské umělecké a zámečnické, me- chanické, pokryvačské práce atd.), 67. (sklářství, smaltové zboží), 68. (papírnictví), 69 (hotový laciný a ozdobný nábytek, stavba pian atd.), 70. (čalouni- ctví, 71. a 72. (keramický průmysl) atd. atd.. Za monumentálními stavbami esplanády Invalidů bude umístěn bretonský domek a »mase (venkovský sta- teček z Camargue) z francouzského jihu, oo

.0 = Jen klidně. Známý šprýmař Alfred Capus uveřejňuje ve »Figaru« následující hovor pana Cham- berlaina se svým tajemníkem: Chamberlain »Co mi to vypravujete?«— Tajemník: »Pouhou právdu!«Chamberlain: »V City panuje velké rozčilení?« — Tajemník »Neobyčejné roz- čilení. Tak velké, jakého dosud nebylo. Ale nejen v City, ale i ve všech čtvrtích londýnských.« Chamberlain: »Proč pak ne v celé Anglii ?«— Tajemník:»Ano, také v celé Anglii, až do po- slední vesnice.« — Chamberlain »Ale toje divné. A to všecko protoj že generál Warren musil opustit kopec, jenž je tak někofik metrů vysoký!.« Tajemník: »Kdyby to bylo jen to, ale kolik lidí jsme ztratifř!.Chmberlain: »Nepopí- rám, že záznamy ztrát jsou bezpochyby velmi značné. Uznávám také, že tím ještě není všemu konec a že ztratíme ještě více lidí, ba myslím do- konce, že tato válka bude pro nás velmi drahá. Ale jest to důvod, tolik se rozčilovat?« Tajemník »Je to proto, že . . . —Chamberlainn »Je to důvod, pořádat na ulicích demonstrace jako bychom byli Erancouzi? Mily přítali, ne

tajím se vám, že chování anglického. lidu při této příležitostí mne nepříjnmně překvapilo.« — Ta- jemník: »Ale je to přec dosti přirozené.« — Chamberlain: Tento názor nesdílím a přizná- vám se vám, že mne to zarmucuje více, než všechny porážky, jež bychom ještě mohli utržit v Transvaalu K vůli několika neúspěchům tak neobyčejné rozči- lení v celé Anglii. Nemohu se tomu dost vynadivit. Pohleďte, jak klidný jsem ja !« Pošta ve zlatém území. Ze Seattle, Wash se oznamuje : Z Dawson City, hlavního města ve zlatém území Klondyke, se oznamuje, že spolkový listonoš Holcomb s poštovními zásilkami dostal se šťastně do Eagle City. Z Valdesu, u ústí Copper Ri- veru, vydal se Holcomb na cestu přes Aljašku a za ohromných obtíží a nebezpeči urazil 430 angl. mil Měl s sebou 12 koní, kteří cestou až na dva zahy- nuli. S ním cestovalo 12 mužů, kteří mají za úlohu ve vzdálenosti od 20 k 20 mílím zřizovati poštovn stanice. Spolkové úřady pevně doufají, že na této nové poštovní linií bude možno zříditi pravidelnou měsíční poštovní službu.

= Pokusný krokodil ústavu Pasteurova Z Paříže se oznamuje: Ústav Pasteurův získal v po- slední době mladého krokodila, jemuž dáno jmeno »Oskar« a jenž se vyznamenává ohromnou žravostí. Důležitější však jest, že dovede ztrávit nejsilnější a nejnebezpečnější jedy, jako by to byly pokrmy proř nejvhodnější. Mohli mu vočkovat kolik jen chtěl jedu cholerového neb tuberkulosního, nic mu ani v nejmenším neuškodil. Zdraví a žravost jeho zů- staly zcela stejné. Toliko difteritis milého Oskara na nějakou chvíli dovedla trochu polehtat. Ale to je dávno zapomenuto a Oskar jako dříve chňapá velmi čile a hbitě po každém kuse masa, jenž se mu po- dává a pozřel by snad ohromnou svou tlamoui samého dárce, kdyby nebyl dosti opatrným. Krve »Oskarovy« má býti použito k úpravě ochranného sera proti choleře, tuberkulose atd.

= Diplomatická etiketa Orientu. V prů- běhu procesu mezi synem perského vyslance v Pa- říži a jeho domácím, jenž projednáván těchto dnua musil býti konečně odročen, předčítal zástupce ma- jitele domu velmi zajímavou smlouvu přáteiskoua obchodní, jež roku 1855 uzavřena mezi Franciía Persií a dosud jest v platnosti. Úvod této smlouvy, jejíž sloh vyznamenává se orientálskou květnatostí, zní následovně: »Ve jménu milostivého a milo srdného boha usnesli se: jeho vznešený majestát císař Napoleon, jenž jest vznešený jako planeta Saturn, jemuž jest slunce standartou, zářící hvězda na obloze korunovaných hlav, slunce na nebesích království, ozdoba diademu, slavný a šlechetný pa- novník a jeho majestát čísař perský, jenž jest vzne- šený jako planeta Saturn, panovník, jemuž je slunce standartou, jehož záře a nádhera rovná še zářia nádheře nebes, vznešený kníže, panovník, jehož vojsko jest četnější než hvězdy, jehož sláva pří- pomíná Džemšida, jenž nádherou rovná se Uariovi, yznešený císař celé Persie atd.« — Tato květnatá řeč způsobila ovšem v soudní síni více zvědavého podivení než uctivého réspektu. = Indický mor v Honolulu. e San Fran- ciska se oznamuje?Patník »Doric« dopravil šemz Honolulu zprávu, že se tam indický mor stále víca víca šří.Kdyžparník »Dorice odjtžděl. (1B. ledna).

páčil se počet obětí moruzna 18 a 26 nových případů bylo úřadům ohlášeno. Gínská čtvrt v Honolulu byla požárem zničena a činí se vše možné, aby se dal- šímu šíření epidemie zabránilo. — Z Port Townsendu, Wash., se oznamuje. Departement spolkové pokladny nařídil zdejšímu spolkovému zdravotnímu úřadníku, dru. Fostrovi, aby vzhledem k indickému moru, který se v různých pacifických přístavech vyskytl, prováděl všecky zdravotní předpisy proti lodím, které z těchto přístavů přicházejí. Má se za to, že zárodky nákazy byly zavlečeny z Číny do Honolulu v bednách s vejcí. Dr. Faster zavedl v tomto směru vyše- zelgu I5 žal xol třování.

= Kterak Burové střílejí. O střeleckém umění Burů vypravuje úřadník jedné berlínské továrny na zbraně následující zajímavé podrobnosti, jichž očitým svědkem byl na střelnici zbrojovky. As před čtyřmi lety přibylo do Berlína pět zástupců Transvaalu, aby ve zbrojovce objednali značnější zásilku pušek. Pušky zkoušeny na střelnici a Burové se tam odebrali, aby dohlíželi na střelecké pokusy. Zkoušky řídil vyšší úřadník, zbrojovky, jenž vybral nejlepší střelce z dělníků továrny, aby stříleli na figuru vzdálenou 500 metrů. Obratní střelci skorem vesměs střelili do centra. To však, jak se zdálo, ne- činilo na Büry valný dojem. Mičky vzal jeden z Burů, pán sedmdesátiletý, jednu z pušek a střelil figuru nejprvé do pravého, pak do levého oka. Třetím výstřelem zasáhl figuru pod třetí knoflík uni- formy. Skorem týmž způsobem mířili a stříleli ostatní Burové. Avšak takřka neuvěřitelný střelecký výkon provedl jeden z pánů, jenž rychlou střelbou vytvořil kolem hlavy figury skutečný věnec střel. Nejúžas- nější však bylo, že střely vězely ve dřevě terče v pravidelných mezerách, jakoby byly před tím pečlivě odměřeny centimetrem. Když Burově vychva- lování za svoje znamenité střelecké výkony, pravili, že doma skorem každý jich krajan tak dobře stříli.

Zemřelí v Praze.

de Dne 31. ledna 1900: Voleníkova Božena, dcera slévače, 1 rok, 246—VII. Zelenka Josef, bývalý truhlář, 61 rok, 644—II. Horáček Ludvík, syn býva- lého obchodníka, 8 neděl, 89—II. Karafiátova Růžena, dcera hokynáře, 3 měsíce, 546—II. Jelínkova Božena, dcera obchodního příručího, 1 rok, 389—VII. Koula Jösef, syn číšníka, 1 rok, 56—VI. Benešova Marie, dcera obuvníka, 4 měsíce, 1879—II. Hrnčířová Marie, manželka vrchního inženýra, 473/4 roku. 1774—II. Vytočilova Anna, dělnice, 19 roků, 65—VII. — Ve všeobeené nemocnici: Otradovec Jan, obuv- ník, 48 roků. Pech František, písař, 45 roků. Černý Karel, syn statkáře, 23 roky. Svojtka František, 30 roků. V josefovské nemocnici: Le- derer Florian, podomní obchodník, 87 roků, 59 Dne 1. února 1900. Doubrava Zdeněk, syn poštovního sluhy, 1/4 roku, 680-VII. Vachek František, c. k. oficiál, 37 roků, 595-II. Hirschová Pavlina, dcera obchodníka, 15 roků, 1386-II. —« Ve všeobecné nemocnici: Kreibichová Marie, 19 voků. Poustecká Marie, manželka dělníka, 25 r. Plachý Karel, dělník, 39 roků. Šimon František, dělník, 45 roků. — U Alžbětinek: Zoubkova Rozalie,služka, 40 roků. Per.aavé čanrv aa a

Síla opustila Glory a ona odešla, jak přišla. Když se dostala zpět na náměstí Victoria, cítila poprvě, jakoby její vlastní živůtek byl pohlcen neklidem londýnskýma ona klesala v chladnou hlubinu ledového moře. Bylo čtvrt na deset, když se navrátila do oddě- lení a matrona, s psíkem na klíně, čekala na ni, aby ji přivítala. »Což jsem vám neřekla, že nemůžete jíti ven dnes večer ?

Jakjste se ted Ybisg benH ubovoraob Glory hleděla na ni pevně, s lesknoucíma se očima, jež se zdály usmívati se, načež matrona zvedla psa, se- brala svou vlečku a vyběhla ze lsálu, řkoucis eob2 »Opatrovnice, můžete mne opustitisku konci ten- mínuva nemusíte jižnikdy překročitiol práhz itéto ne- mocnice.« vánslávm bva slsdss vás umontz unll Tu Glory, jíž po celý večer bylo do pláče, vypukla do hlasitého smíchu. Sestra dozorkyně ji pokárala, avšak ona se smála do tlusté ženiny tváře a byla by za to dala vše na světě, kdyby ji mohla plesknouti, smaány Nebylo v celé nemocnici jasnější a veseleji naladěné opatrovnice, když se připravovali nemocní na noco„Avšak příštího dne z jitra, za šerého svítání, bekdyž se odvlekla na lůžko a byla konečně sama, tloukla do podušek oběma rukama a štkala ve své opuštěnosti a svém zahanhení- deq A 0in9qu2 lěb »Jovst lilauleěsx osvog oT vlotvas ss olovb umob ob XX. avnle önmeisí vlsiog e noí sa smas, slyd ano Avšak mládí jest bohaté nadějí a v poledne, když Glory se probudila, kmitla v ní myšlenka na Draka jako světlo v temném míště. Donutil lorda Roberta, aby přispěl

= 152 =

s ochránfm vás lépe než návrhy a radou. Tak vše jest k lepšimu. Pravidla řehole, v níž bratří žijí pospolu, zapovídají jim psáti nebo přijímati dopisy bez zvláštního dovolení, ba i mysliti stále na vnější svět; a nyní, kdy jsem v předvéčeru nového života, vzpomínky na starý valí se na mne jako na tonoucího člověka. Avšak všechny jsou z jednoho období — na dny, kdy jsme byli v Peelu na vašem malém ostrůvku, než nícotný a krütý svět přišel mezi nás, když jste byla prostým, veselým děvčátkem a jáo málo více než šťastnýmrhochem, a prohánivali a smávali jsme se spolu po vašem lesknoucím se mo- onbala oinocm drém moři.ado ol vliilailob »iAvšak světskásradosti se kalí a sláva jejich vadne. To jest také lépe. Musím svůj démant, svou touhu opu- Jan Storm.« stiti a odevzdati svůj život bohu. »Něco nedobrého, opatrovnice? Je vám špatně, ne? Jen malá závrat? Snad nepříjemné zprávy z domova ? »Ne, cosi jiného. Nechte mne zde seděti ve svém pokoji, vrátný.« Četla dopis opět a opět, až slova zdála se skvrnami a řádky nepravidelné jako pavučina. Tu si pomyslíla: »Nemůžeme se takto rozloučiti navždý. Musím jej, viděti opěť, nechť se stane cokoliv. Snad ještě neodešel.« Bylo ted půl deváté a čas, aby nastoupila službu, avšak ona šla nahoru k sestře Allworthy a prosila ještě o hodinu dovolené. Žádost byla bystře odmítnuta. Šla dolů k matroně a prosila o půl hodinky, aby mohla do- provoditi přítele na dalekou cestu, a to jí bylo také ode- přeno. Tu sevřela své chvějící se rty, vrátila se do po- koje vrátného, připevnila si klobouk před poškrábaným zreadlem na pílíří a neohroženě vykročila z nemocnice. Křestaa.

— 148 =