V Praze, v úterý dne 6. února.

vonosomaL nběgv

Z číslu 36. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b

NARUDNL

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ K dorozumívacím konferencím. Z Vídně, 6. února. Dnes dopoledne sejdou se němečtí členové česko- německé konference ve sněmovně k poradě o postupu prací na konfe- rencích těch. Jde hlavně o to, mají-lí býti otázky jazykové posunuty do popředí čili nic. Němci nalehají, aby se vyřídily napřed. Dr. Körber a Wolf. Z Vídně, 6. února. Zpráva také námi dnes ráno zaznamenaná, že měl ministr- president dr. Körber, než byl pověřen off- ciálně sestavením nového kabinetu, poradu s posl. Wolfem, prohlašuje se dnes v »Ost- deutsche Rundschau« za zcela bezpod- statnou. Přípravy k říšským volbám. Z Vídně, 6. února. Ze Lvova došla zpráva, kterou »Národní Listy« také repro- dukovaly, jakoby na blízku byly nové volby do říšské rady a jakoby se k přípravám pro ně byl dal rozkaz che- fům zemským. Jako pramen zprávy té udá- vány polské listy. Kdykoli se udává tento kollektivní pramen, možno pokládati za jisté, že je to pramen toliko jediný: pověstné »Slovo Polské« pana Rutowského. Tak tomu ve skutečnosti jest. Netřeba do- kládati, že zpráva v této formě je z cela lichou. Ze dvou důvodů. Doba tří neděl ke všem formálnostem nových voleb na- prosto nestačí. Nebýti však ani toho, jest vážný důvod politický. Žádná vláda, necht se jmenuje jakkoli, nemůže se odváziti

k novým volbám, dokud není rozhodnuto o parlamentním osudu vyrovnacích předloh. nels Nová německá brožura. Z Vídně, 6. února. V Lipsku vyšla brožura, nadepsaná: »Podklad ja zv- kového sporu v Rakousku«. Pisatel se neudává. Podepsal se pouze »invalida říšské rady«. Napomíná české delegáty, aby před vyrovnacími konferencemi upustili od státního práva. Čechové a Slovinci ve spolku se šlechtou, německými konservativci a Po- láky byli prý dosud jedině toho dbalými, aby podrobili si veškerou správu a veškere soudnictví v Čechách a na Moravě, předstí- rajíce rovnoprávnost svému nepřátelství proti Němcům, jelikož pro ně otázka jazyková jest otázkou chlebařskou a otázkou nad- vlády. Skutečnou rovnoprávností bylo by prý ohraničení politických a soudních okresův a stanovení němčiny jako jazyka ústředních míst a armády. Boj mezi Čechy a Němcí od r, 1879 vedený prospívá prý jen zájmům klerikálů, Polákův a vídeňských antisemitů. Kdyby se Čechové s Němci dorozuměli, byl by to umíráček pro tyto strany. Čechové musí prý poznati, že Němci nedají se zatla- čiti dále a že tudíž bylo by lépe, kdýby se Čechové dali na cestu poctivého doroz- umění. Proto nechť prý dají souhlas, aby po- dle hranic národnostních v ce- lém státě vytkly se meze okresu politických a soudních a v každém z nich aby jazyk obyvatelstva byl také jazy- kem úřadním. Při tom však nechť stát chrání každou národní menšinu národnostním zákonem pevně prováděným. Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též reďakce a expedice.

Telegraflcké zprávy. Vyznamenaní funkcionáři rak.- uherské banky. Z Vídně, 6. února. Časopisy oznamují, že byla vyznamenána řada funkcionářů rakousko-uherské banky. Zejmena obdrželi prý generalní radové Auspitz a Pold šlechtictví. Bedřich Suesz komturský kříž řádu Františka Josefa a Schreiber řád železné koruny III. třídy. Obmezené konsulární soudnictví v Egyptě. Z Vídně, 5. února. (C.-B.) »Wiene Zeitung« uveřejňuje nařízení ministerstva zahraničních záležitostí ze dne 31. ledna 1900 ohledně obmezení soudní moci c. a k. konsulárních úřadů v Egyptě a částečného převodu této mocí na tamější smíšené soudy (tribunály) na dobu dalších pěti let. Pruský prine Jindřich. Z Neapole, 5. ledna. (C.-B.). Prin Jindřich Pruský připlul sem na palubě lodi »Preuszen« a navštívil prince Neapolského, který mu návštěvu oplatil. Nový president francouzského senátu. Z Paříže, 5. února. Senátor Fal- lires zvolen byl 175 ze 221 odevzda- ných hlasů za presidenta senátu. Předseda řecké sněmovny. Z Athen, 5. února. (C.-B.) Vládní kandidát Buflidis byl zvolen 137 hlasy předsedou sněmovny. Romas, kandidát strany Delyanisa, obdržel 34 hlasy. Z dolní sněmovny anglické. Z Londýna, 5. února. (Č.-B.) V další adresní debaté pravil Hartco ur, že

FEUILLETON. Ze života Burů.

Když o Burech se mluví, nesmí se zapo- menouti na burské — druhé pohlaví. Slušelo by se snad říci »krásné« pohlaví, ale to ne- krylo by se tak docela s pravdou a ještě méně lze tu mluviti o »slabém« pohlaví. Slabším po- hlavím jsou konečně snad ženy a dívky burské u porovnání s pohlavím mužským, ale dvornost zakazuje nám Evropanům, abychom ženské po- hlaví označovali stupněm porovnávacím. Zkrátka ženy burské nejsou ani pohlavím krásným, an rodem slabým a proto jest snad nejpřípadnějším, říká-li se jim prostě: pohlaví druhé. Již z těchto někohika úvodních slov vyroz- uměl asi čtenář, že nebude tuto čísti o vysoce vzdělaných, uhlazených, jemně vychovaných a duchaplně mluvících damách, ani o zářících krasavicích žhavého jihu nebo velkými ideami a plamenným citem sálajících heroinách — toho všeho u burských žen není, jako nejsou hlavní sílou Burů vůbec vysoký let ducha, uhlazenost mravu, smysl pro krásu a vše, co nazýváme společenským brusem a evropskou kulturou. Burské ženy nejsou tedy ani krásny ani jinak půvabny, ale zajímavy jsou každým způ- sobem. Máme na mysli hlavně ženy a dcery Burů-farmářů, neboť měštky, zejmena ženyv městě zahrad čili Bloemfonteinu, v městě zlata čili Johannesburgu a v Pretorii jsou také již kulturou načichlé a činí v leckterých věcech ústupky novodobým spůsobům evropským. Ale ty prozatím nikoho nezajímají. Pravou ženu burskou hledá každý zajisté, jako pravého, ty- pického Bura, v osamělých, daleko od sebe roztroušených farmách, kdež se dosud žije tak, jako se žilo před dávnými lety, kde běloch k bělochu několik mil cesty má, kde kolkolem jen černý lid žije a kde puška nejvěrnějším farmářovým přítelem jest. Na těchto selských

samotách vyvinuly se prodlením mnohých de- sítek let, zvolna a zcela přirozeně charakteri- stické zvláštnosti burských žen, kteréžto zvlášt- nosti v celé jich bytosti tak pevně tkví, že i v městech skrze hladký nátěr evropské civi- lisace zcela patrně pronikají a tělesně i duševně Burku starého rázu prozrazují. Již shora bylo řečeno, že burské ženy krásou v našem toho slova smyslu nevynikají, totiž v celku a vůbec, z čehož arci také leckdy výjimky se objevují. Ženy burské mají údy silné, kostnaté, křepké a svalnaté, což jim do- dává rázu jakýchsi mužatek nebo obryň; lad- nost a nádech gracie, kterýmž matka příroda i zde mladé děvče tu a tam obestřela, ztrácejí se záhy po sňatku v tělnatosti, jež s pravidel- ností jakéhosi přírodního zákona se dostavuje. Příčiny této skoro neodvratné tělnatosti jsou různy: vrozené a zděděné flegma, tichý zpra- vidla, klidný, jednotvárný a pohodlný způsob života, prostý všeliké tuhé práce v domácnosti, hojná masitá strava a jemné, teplé jihoafrické ponebí nedopřávají burské ženě, aby zůstala ztepilou. Ale tělnatost žen pravému Burovi ni- kterak nevadí, naopak ženskou tlouštku pova- žuje Bur za jakousi krásu a nazývá svou milou polovici s hrdým uznáním »moje tlusťoučká«. Na hosta z Evropy nečiní arci takováto těžká, masitá a neohrabaná obryně žádného lahodného dojmu a to tím méně, ježto v samotě i ženské pohlaví snadno odvyká úzkostlivé čistotnosti.

Jsou ovšem také burské paní, jež staroholand- skou čistotnost jakožto rodové dědictví přesně zachovávají, ale celkem bývá na burských far- mách jenom malá spotřeba mýdla a vody. Až do svého třináctého roku vyrůstá děvče na farmě takřka »divoce« a učí se čtenía psaní teprv od potulného učitele; jinak je vý- chova jeho přísně náboženská. I dcerám svým vštěpují Burové smýšlení pravověrné a přísné; pravá žena burská považuje za nepříslušnost podati — i jen ruku jinému muži než svému manželi. Ze skotačivé žáby stává se rozkvetlá panna, avšak děvče nemá nikdy žádných rado- vánek, žádných zábav. Žije dále v odloučené samotě život svrchovaně jednotvárný a i když sousedé koňmo přijíždějí a s otcem o denních záležitostech pojednávají, musí se vyspělá dcera držeti stranou. Mnoho tím arci netratí, neboťv době míru nemluví se mezi Bury téměř o ni- čem, než o povětrnosti a dobytku. Slavnost nějakou seznává burské děvče sotva kdya tanec zůstává mu z pravidla věcí neznámou. Purytánský duch Burů nemiluje světských rado- vánek a krom toho: kde mělo by se burské děvče naučiti tanci, když není daleko široko žádného tanečníka učitele?

Jedinou příjemnou změnou v jednotvárném životě na farmě jest výroční cesta do farní ves- nice k večeři Páně. Při této velké, obyčejně několik dní trvající schůzi všech sousedů z dale- kého okolí vyřizují se také všechny záležitosti světské. Nakupují se věci pro domácnost po- třebné, nakupuje se i ženská paráda; zde jest také jediná příležitost, kdy děvčata s mladými muži nenuceně se mohou stýkati. Obě strany jsou sice flegmatické a neohrabané, ale láska propuká ve všech faconách a takž končí slav- nost večeře Páně obyčejně řadou známostí pro život. Avšak vraťme se k ženám hospodyním. Burské panímámy bývají oblečeny ponejvíce černě, uvazují si často zástěry a mají na hla- vách pečlivě vyžehlený plátěný helgolandský klobouk. Rozumí se: jenom mimo dům! Marni- vými burské ženy nejsou, aspoň vůbec a celkem, ale v jistém ohledu zdají se jimi býti přece, totiž ohledně obličeje. Člověk, slyšící mluvit o hospodyni na africké farmě, představuje si bez- děky selku s opálenými tvářemi, s prorážející sil- nou, zdravou červení, avšak takových tváří burská žena nemá; ona zastírá si na slunci obličej bí- lými šátky nebo plachetkami, aby ani paprsek jejího líce se nedotekl, tak že jenom oči zů- stávají volnými, a následkem toho jsou její tváře vždy bledé, s růžovým toliko nádechem. Na ruce navléká burská paní, když dělá cestu nebo návštěvu, pletené rukavice. Burské ženy jsou vzorné manželky a výtečné matky. Co je kojná, Burové snad ani nevědí. Matky kojí svoje děti