V Praze, v sobotu dne 16. prosince.

K číslu 346. Čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAk

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 16. prosince. Jedna jest otázka toliko v parlamentě, zdali bude možno dne odebrati se na vánoční prázdeň, třebas pozdě v noci, třeba o půlnoci. K rozpočtovému pro- visoriu zapsáno jest ještě mnoho řečníků, kteří všichni chtějí dostati se k slovu. Považuje se však za pravdě podobné, že po šestém řečníku dnes bude podán a přijat návrh na konec debaty a že generálním řečníkem proti rozpočtovému provisoriu zvolen bude po- slanec dr. Klumpar, generálním řečníkem pro předlohu poslanec dr. Gorski. Demonstrace ruských právníků ve Lvově. Ze Lvova, 16. prosince. Při včerejší im ma- trikulacina právnickéfakultě pro- hlásili posluchačiruští, žeimmatri kulacejazykempolskýmjesturáž- kou ruského lidu. Následkem toho nesu- častnili se slavnosti a nesložili slibu akademi ckého. Arcivévoda Otto. Z Vídně, 16. prosince. Stav arcivévod Otty jest přes všechno vyvracení nadmíru kri tický. Kromě prof. Chiaria jej ošetřuje také prof. dr. Mráček. »Neues Wi iel ni e Tagblatte oznamuje, že byla arcivévodovi včera vyňata trubice, ale stav jeho se tím ne- změnil. Pořáde jest ještě nebezpečí, že nastanou komplikace. Lékaři nemohou s určitostí předpo- věděti, zdali se jim podaři tyto odvrátiti a arci- vévodu zase uzdraviti.

Uherská krise. Z Vídně, 16. prosince. Objevení se uher- ského ministerského předsedy vče- ra v budové říšské rady vzbudilo mezi poslanci všech stran pochopitelnou pozornost. Jakkoliv se tvrdí, že chef vlády maďarské přišel k che- fovi vlády cislajtánské jedině v záležito- sti obchodních smluv, přece zahostilo se přesvědčení, že byla mezi oběma státníky také řeč o kompromisu mezi koru- nou a koalicí maďarskou.

Dnes dopoledne přijatbude cís a řem ve zvláštní audienci bývalý uherský ministrf- nancí dr. Lukacs, který se považuje obecně za prostředkovatele mezi korunou a většinouuherského parlamentu. Ba tvrdí se, že stane se Lukacs opět krá- lovským poslem, který v jiné formě, než tomu bylo dosud, bude mezi králem uherským a par- lamentem uherským prostředkovati. Z Pešti, 16. prosince. Císař vyhradil si rozhodnutí o maďarském parlamentu teprve po dnešním slyšení dra. Ladislava Luka cse. Také baron Fejérváry bude dnes ještě pa- novníkem přijat. »Fremdenblatt« ujišťuje že Lukacs povolán byl nejen s vědomím, nýbrž k návrhu Fejérvárovu. Lukac zajistil si prý, než do Vídně odjel, souhlas čet ných vůdců koaličních.

Telegrafické zprávy.

Z úřadního věstníku. Z Vídně, 16. prosince. (C.-B.) „Wiener Zeitung oznamuje: Císař udělil cvičnému učiteli při ústavu pr vzdělávání učitelů v Chomutově Josefu Knie ov při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek zlatý záslužní kříž. Passivní resistence na jižní dráze. Z Terstu, 15. prosince. (C.-B) Zdejší zří zenci jižní dráhy, kteři byli tři dni — proza- tím zase — piným rozsahem pracovali, usnesli se dnes večer, když došla zpráva o částečně nepříznivém výsledku vyjednávání, že zejtra ráno opět zahájí passivní resistenci. Z republiky kubánské. Z Nov. Yorku, 15. prosince. (C.-B.) Dle zprávy „New York Heraldu“ z Habany dokazoval kubánský státní tajemník O. Farrill ve své řeči, že jest pro mladou republiku nutno navázati přátelské styky. Kuba musí prý uzavříti přátelské smlouvy s Fráncií, s Rakousko-Uherskem, se Španělskem s jinými národy. Pro směrické obchodní loďstvo. Z Fitschburgu (Massachussetts), 15. prosince. (C.-B.) Na hostině obchodníků promluvil státní tajem- ník pokladu řeč, v níž poukazoval na nutnost roz- množení obchodního loďstva, aby se umožnilo to-

Předplaceni a inserály přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

várníkům americkým soutěžiti stejně výhodně na no- vých trzích jako n.ají příležitost jich konkurenti. Mi- nulá století byla svědky strašných bojů v zájmu territoriálního rozšíření. Nynější stoleti bude asi pravděpodobně svědkem boje vedeného o obchod, který bude stejně rozčilující jako všeobecný. Odbude se v míru, ale nikoli s menší intensitou.

Události na Rusi. Velké nepokoje v Rostově na Donu. Ze Lvova, 16. prosince. »Slowo Pol- skie« sděluje, že v Rostově na Donu musilo vojsko užiti střelné zbraně následkem velikých nepokojů dělnickýcha vojenských. Přes 300 osob bylo při tom dílem zabito, dílem těžce zra- něno. Dělníci přístavní čluny se zbožím bud potopili aneb spálili. Obchody utrpěly velikou škodu. Banky zastavily výplatu směnek a cheků. V městě jest ne- vylíčitelný poplach. Obyvatelstvo ho- rem pádem opouští Rostov. Většina domů a obchodů je zayřena. V židovské čtvrti vznikly opětné požáry. Opět hrozivá situaee v Oděsse. Z Konstance, 16 prosince. »Neue Fr. Presse« sděluje: »Sem přibyl předevčírem z Oděssy parník rakouského Lloydu »Ba- ron Cal!e, s kterým jede více než 300 uprchlíků. Tito vypravují, že situace v městě stává se den ode dne hro- zivější. Zástupcové velmocí najali četné par- níky, aby zachránili archivy a příslušníky svých státo. K situaci v Libavě. Z Havru, 15. prosince. (C.-B.) Jeden ruský torpédoborec zde vystavěný odplul s ruskou po- sádkou do Libavy.

Spojení s Ruskem.

Z Bydhoště, 15. prosince. (Úřadní.) Poněvadž varšavsko-vídeňská dráha přijímá vozy jen v omeze- ném počtu a stanice Katovice a Šopinice jsou již pře- plněny, neberou se již náklady ve vozech pro sos- novicko-varšavsko-vídeňskou železnici. Drobné náklady se dopravují dále.

FEUILLETON. Nesem vám noviny.... Železniční črta.

Vypravuje Józa Kratochvílová. „Všední případ. Nestojí ani za vypravování!“ Těchto několik slov vyřkl strojvedoucí Vavroušek ve společnosti „U tří lip“, kde scházela se maloměst ská honorace, ale i také „ajsnboňáci“. Vavroušek by znám jako muž zkušený, jenž dosti zažil a kdykol něco vypravoval, bylo to zajímavé pro všechny. „Jen vypravujte — vypravujte“ — — naléhal všichni, a srazili židle blíže k němu. Posilniv se ještě douškem z právě donesené skle nice pěnivého moku, počal: „Jste zajisté pamětníky velkých vánic sněhových z roku 1891. Bylo to na Štědrý večer. Měl jsem službu u nočního nákladního vlaku, který vyjíždí odtud po 6. hodině večerní. Trať byla celá zavátá a nepomáhaly pranic odhazování sněhu ani sněžný pluh k odmetán ho s kolejí. A zrovna na Štědrý den byla ta největš chumelenice. Nebe zataženo bylo šedými mraky z nichž spouštěly se velké vločky, padající v hustých řadách bez přestávky. Našince to však nesmí od strašiti... Teplý oblek, kožich přes něj, huňatou če- pici, že sotva nos a oči z ní vykukují, boty obložené plstí a takto vyzbrojeni musíme vzdorovati každé ne- pohodě. V takovémto nečase výjel jsem ze zdejší stanice Měl jsem dest velké zatížení a tu muší člověk dobř se strojet manipulovati, aby nezústal jak říkáme „léžeť“. Stroj supěl hrozně a poríislu vlekl se po trati. Chvílemi nešlo to dále — kola se točila na prázdno.. Pustil jsem písek na kolei, abychom se plecv dostáli kdi pledu ...

Dojížděli jsme ke strážnímu domku číslo 43. Skleněné okénko, jímž mám volný rozhled na trat bylo sněhem zaváto. Vyhledl jsem tedy se strany ven Byla již čirá tma a vitr příšerně skučel v holých ko- runách stromů a hvízdal v telegraíních drátech. Leč zaslechl jsem i jiný zvuk, který přicházel od země — jako žalostné zavytí psa... Upozornil jsem na t topiče Turka. Něco jsem také zaslechl — pravil on — ale kde by se tady vzal jen pes... Aha, snad to není pes nedalekého strážníka. Budeme dávati pozor oba V tom lokomotiva zasupěla a kola točila se již zase na prázdno... Začal jsem sypat písek, avšak marně. Zůstali jsme „ležet““ na trati. A věřte mi, pánové, že to bylo zrovna řízením božím; neboť sotva že jsem seskočil se stroje, abych se přesvědčil, co máme před sebou, ozvalo se silné. opravdové zavytí psa. A za nedlouho byl u mne onen pes, štěkal a odbíhal stále ode mne a opět se vracel Nelenil jsem a následoval jsem ho. Topič i ostatní personál vlakový s lucernami ubírali se za mnou. Stanuli jsme u veliké závěje sněhové. Pes začal žalostně štěkati a na jednom místě v závěji dal se do hrabání.

Topič, jenž s sebou vzal lopatu pro všechny případy, opatrně odhazoval sníh. A nastojte. po ně- jaké chvíli objevila se nám lidská ruka. Tu pracováno usilovněji a po delší námaze vyhrabán ze závěj člověk. Dopravili jsme ho do „hytláku“. Jaké překva- pení bylo nás všech, když v něm poznán nádražn hlídač Jílek z nedalekého domku. Šel asi přehlížet trat a zapadl do závěje.“ Vavroušek, smočiv opět svoje vypráhlé hrdlo; do končoval: „Po dlouhé době přivedli jsme ho k životu. Roz- hledl se kolem a pťal se slabým hlasémn: Kde to, pro- sím vás, jsem — — kde jsou žena a děti?... Vysvě- tiil jsem mu v krátkosti, co se událo. Chopil mne za ruku, děkoval mi se zaroseným okem. Dal jsem mu napíti ještě naší „medicíny“ — to jest černé kávy s rumem — a ponechal jsem ho v ošetřování průvod- čího vlaku. My ostatní pak spěchali jsme s lopatami uvolniti kolej. Práce dalo to dosti, ale přece se nám to po dlouhé době podařilo. Popojev trochu na zad, otevřel jsem regulátor úplně, až jsme spoustu sněhu prorazili. Vlak se zvolna hnul. Za nedlouho zastavil jsem u strážního domku. Vzali jsme s průvodčím Jílka, který již se byl trochu vzpamatoval a opatrně vedli jsme ho do jeho příbytku.

Právě když jsme chtěli zaklepati, aby nám ote- vřeli, zazněla z domku píseň: Nesem vám noviny, poslouchejte — Dva dětské hlásky tklivě zavzněly do temné noci — — — — Dvě dětské dušinky, zaujaté cele posvátností Štědrého večera, velebily Nejvyššího ... Z jejich zpěvu vanulo cosi posvátně radostného — Zajisté ani netušila ta malá srdéčka, co s tatíčkem se událo. A dále nesl se ten něžný, tklivý zpěv Z betlémské krajiny, pozor dejte! Slyšte je pilně a neomylně, poslouchejte. Cosi mi stáhlo hrdlo a po tváři mi skanula ve- liká slza — — Nemocný Jílek, zaslechnuv zpěv, ote- vřel oči a blažený úsměv ozářil jeho tvář. Moje děti — moje děti — — zvolal a dal se do pláče . Zabušil jsem na okno. Zpěv náhle ustal. U vrátek objevila se žena Jílkova a ze ní jako kuřátka dvě dítky ... Postřehla na první pohled situaci a zvolala: Pro Pána — co se stalo? Nesem vám noviny — matko — — a to dobré noviny — že jsme vám zachránili tatíka.! . ..“